Všehochuť
|
Zdravotní tematika... Nahoře napravo v růžové barvě je podsekce 2. v ní jsou novější články a v podsekci 3. nejnovější.
Z časopisu 21.STOLETÍ – Milan Koukal Exkluzivně: Centrum, kde se učí opravovat (nejen) srdce Díky nejnovějším poznatkům genetiky, molekulární biologie a dalších moderních oborů se v Praze zrodilo unikátní Centrum experimentálního výzkumu chorob krevního oběhu a orgánových náhrad – CEVKOON. Patří pod renomovaný Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM), který sídlí na okraji Prahy 4 ve dvou rozsáhlých pavilonech postavených v letech 1951–1953. Nechtějí zůstat pozadu Někdy stačí jen jeden gen Šanci dávají EETs Potkal potkan potkana… Cesta má jediný směr! Prověřují hypotézy i medikamenty Prasata a ovce nahrazují člověka Trápení zvířat to není! Tepe nejen izolované srdce Nechtějí zaostávat za světem CEVKOON se představuje Výzkum spojují s praxí Bude dost orgánů pro transplantace?
21.Století - Josef Querelle Stres a volné radikály Velmi reaktivní substance, takzvané volné radikály, si mezi lékaři ani mezi laiky nevysloužily příliš dobrou pověst. Ano, tyto látky skutečně dokáží způsobovat nevratné poškození důležitých částí buněk. Podle nedávného výzkumu švédských vědců však dokáží sehrát v organismu i některé pozitivní role. Nic na světě není černobílé a o živé přírodě to platí obzvlášť. Přesvědčili se o tom nedávno i vědci ze švédského Karolinska Institutet pod vedením profesora Håkana Westerblada, jejichž cílem bylo zaplnit další z bílých míst na mapě našeho poznání, jaký účinek má vlastně na organismus stres. Během svých výzkumů narazili na dříve neznámou roli vysoce reaktivních sloučenin kyslíku, o nichž se má běžně za to, že organismu hrají pouze negativní role. Během stresu začne sympatetický nervový systém stimulovat jistý typ receptorů na povrchu srdečních buněk. Díky další kaskádě procesů uvnitř buňky dojde k tomu, že buňky se smrští a srdce začne tlouci s větší intenzitou. A jakou roli vlastně hrají volné radikály? Ty se schovávají právě v oné „kaskádě“ vnitřních procesů – hrají zde roli jedno z typů signálních molekul. Jak to mu často bývá, i zde závisí konečný efekt na koncentraci. „Za běžných podmínek pracují radikály jako důležité signální látky. Jejich zvýšená hladina po delší dobu však může vést k onemocnění,“ vysvětluje prof. Westerblad. Švédskému týmu se tak vlastně podařilo objevit jeden z mechanismů, jak stres poškozuje naše tělo.
Ze 100+1 - z mého archívu ZÁZRAČNÝ ČESNEK Král světových kuchyní. Jídlu dodává nezaměnitelnou chuť i vůni. Má všestranné léčebné účinky. Působí jako šetrné, velmi účinné antibiotikum, zabraňuje rakovinnému bujení, působí proti parazitům a dokonce i proti depresím. Česnek znali už staří Sumerové před pěti tisíci lety. Užívali ho jako koření i lék. Dostávali ho spolu s chlebem dělníci pracující na stavbách egyptských pyramid. Hojně ho užívali i staří Číňané. V antickém Řecku a Římě byl česnek ceněn zejména jako prostředek proti parazitům a pro celkově posilující účinky. V roce 1858 dokázal účinky česneku na bakterie salmonely a E-coli Louis Pasteur. Za první světové války používali lékaři česnek jako desinfekci. Přikládali na rány obklady s česnekem. Za druhé světové války údajně zachránil řadu raněných před gangrénou. Za tyto léčivé účinky vděčí česnek látce zvané alicin, která také dodává česneku jeho pronikavé typické aroma. Výtažek česneku obsahující alicin má stoprocentní účinnost proti zlatému stafylokoku (Staphylococus aureus), který je resistentní vůči většině běžných antibiotik. Alicin působí také proti karcinogenům, zpomaluje nebo zastavuje růst už vzniklých rakovinných nádorů tím, že zastavuje rozmnožování karcinogenních buněk. Nejvýraznější účinky zaznamenali francouzští vědci v případech rakoviny tlustého střeva Má poznámka: „Tento druh rakoviny, jak je známo, je v Česku nejčastější!“ Česnek snižuje krevní tlak, tlumí alergické projevy, pomáhá játrům v jejich detoxikační činnosti a snižuje vysokou hladinu cukru v krvi. VŠESTRANNÁ BYLINA Česnek (Allium) patří k nejvšestrannějším a nejúčinnějším bylinám rostlinné říše. Je to užitková rostlina z čeledi liliovitých. Nikdo neví odkud vlastně pochází. Údajně ze severní polokoule, velmi pravděpodobně z Etiopie. Dnes se pěstuje prakticky v celém světě. Nejlépe se mu daří v mírném pásu Evropy a Asie. Existuje asi 300 druhů česneků. Jako zelenina a koření je nejznámější česnek kuchyňský (Allium sativum). Jeho cibule jak známo se skládají z mnoha malých jednotlivých stroužků. Je to vynikající koření, které se široce užívá zejména v středozemí a stále důsledněji se prosazuje ve střední Evropě. Jeho obliba stoupá i v severských zemích, kde se na začátku minulého století česnek téměř neužíval a restaurace obvykle upozorňovaly zákazníky, pokud jídlo česnek obsahovalo. RŮZNÉ DRUHY Nejsilnější je čínský česnek. Ve srovnání se španělským je asi dvanáctkrát silnější – štiplavější a aromatičtější. Na druhé místo bývá řazen česnek egyptský a pak argentinský. Španělsko je zemí, kde se pěstuje velké množství česneku a vyváží se do většiny zemí Evropy. Významnými producenty česneku jsou i Řecko, Itálie a francouzská Provence. Síla česneku závisí na množství alicinu, který obsahuje. V zásadě lze říci, že čím menší stroužek, tím jsou chuť a aroma česneku výraznější. Čínský česnek má miniaturní stroužky, velké česneky, které mohou dosahovat až velikosti pomeranče, bývají velmi jemné, jak pokud jde ochuť, tak aroma. Má poznámka: „V této informaci vidím velký rozpor. Pokud vím, tak čínský česnek, který se dováží, nemá vůbec malé stroužky, ale naopak velmi velké.“ CO VŠECHNO ČESNEK OBSAHUJE Vápník, který je hlavní stavebním materiálem kostí a zubů a důležitou složkou svalů. Železo, které zlepšuje zásobování kyslíkem a tím zajišťuje lepší duševní výkonnost, jeho nedostatek se projevuje únavou a sníženou imunitou. Česnek dále obsahuje chlor a sodík a také hořčík, který má antistresové, protialergické s protizánětlivé účinky. Fosfor, důležitý pro stavbu kostí, zinek, který pomáhá proti depresím, jod, který podporuje činnost štítné žlázy a tím i tvorbu enzymů a žláz s vnitřní sekrecí. Dále řadu vitaminů zejména C a B. Například B1 (thiamin) důležitý pro metabolismus cukrů, činnost srdce a nervového systému. B2 (riboflavin), který se jako koenzym účastní buněčného dýchání. Jeho nedostatek se projevuje postižením kůže a sliznic (nejnápadnější jsou tzv.koutky, ragády v ústních koutcích). B6 (pyridoxin) je důležitý pro tvorbu červených krvinek. Jeho nedostatek se projevuje anémií. Dále je to vitamin PP (niacin), při jehož nedostatku vzniká avitaminóza pelagra. PP má výrazné účinky při snižování hladiny cholesterolu v krvi. Dále česnek obsahuje mangan, selen, měď a další významné složky.
Pomůže vakcína proti neštovicím v boji proti AIDS? O vysvětlení dramatického rozšíření viru HIV na africkém kontinentu se snažila již řada teorií. Tou hlavní přirozeně zůstává nezodpovědné sexuální chování tamního obyvatelstva. (Má poznámka: Proboha, to se přece zdaleka netýká jen afrického obyvatelstva! Je nabíledni, že i v Západním světě morálka ve věci sexu je už spíše vzácnou vyjimkou, a za nevázanost v sexu přece všichni lidé platí stejnou daň. Při absolutní sexuální svobodě i v jiných četných zemích došlo též k dramatickému rozšíření AIDS, to už přece ví každý, jak k tomu došlo.) Vědci však uvažovali také o používání nesterilizovaných jehel ve zdravotnických zařízeních či kontaminaci dávek očkování proti obrně. Vědci z několika amerických univerzit, vedeni Raymondem Weinstainem z George Mason Uvniversity ve Virginii přišli nedávno s objevem, který byl okamžitě povýšen na dalšího kandidáta příčin epidemie. Zjistili totiž, že lidé, očkovaní proti neštovicím prostřednictvím viru vaccinia, jsou vůči viru HIV podstatně odolnější než ti, kterým nebyl tato stimulace imunitního systému dopřána.Teorii o souvislosti AIDS a očkování proti neštovicím nahrává i to, že AIDS se začal dramaticky šířit na začátku 80.let, tedy jen několik let poté, co byly pravé neštovice prohlášeny za zlikvidovanou nemoc a od hromadného očkování se ustoupilo. Žena.cz Srdce prý nechrání ani "hodné" tuky, tvrdí vědci Klíčová slova: omega 3, srdce, tuky Mažete si chleba margarínem a věříte, že děláte to nejlepší pro své zdraví? Vědci začali pochybovat... Přepište dějiny: Podle některých výzkumů nejsou margaríny s obsahem omega-3 mastných kyselin prevencí mrtvice ani infarktu, jak se dlouho tvrdilo. Čtyři roky jsou dlouhá doba Téměř čtyři roky trvající studie vědců z nizozemské univerzity ve Wageningenu prokázala na 4 800 pacientech, že omega-3 mastné kyseliny obsažené v margarínech nijak znatelně neovlivňují pravděpodobnost vzniku infarktu nebo cévních mozkových příhod. Nové zjištění zvedlo opět vlnu pochybností, zda jsou tyto látky tak zdravé pro srdce, jak se odborníci domnívali. Má poznámka Určitě nejsem tak naivní, abych si myslela, že mazáním chleba nějakým margarínem něco udělám pro své zdraví. Pořád je to TUK. Možná ani braní kapslí s omega 3 nebude chránit srdce, k tomu je potřeba o hodně víc, zdravá strava bohatá na zeleninu a ovoce, chudá na tuky a cukry, hodně pohybu a pravidelné cvičení zmůže určitě víc. Ale v žádném případě bych nezatracovala kapsle rybího tuku. Mnohokrát jsem četla, že ten ochraňuje srdce. I kdyby to nebyla pravda, určitě rybí tuk nikomu neublíží, obsahuje přírodní vitamín D, A. E, které organismus dovede vstřebat a v případě nutnosti i vyloučit. A já jsem navíc přesvědčená, že může příznivě působit na zachování chrupavky, jejichž úbytek stáří sebou přináší a tím spojenou bolestivou artrózu.
Z časopisu 21.STOLETÍ – výňatek z článku Hrozba: Onemocnění plic zabíjí stále více lidí Jak ukazují nejnovější údaje Světové zdravotnické organizace, již za 10 let bude onemocnění plic třetí nejčastější příčinou úmrtí na světě. Počet nemocných hrozivě stoupá a šance na vyléčení většiny stále závažnějších plicních chorob jsou podle odborníků minimální. Jedinou cestou záchrany nemocných je často pouze transplantace plic. Možná si ani neuvědomujeme, že náš pozemský život začíná prvním nádechem a končí posledním výdechem. Každý z nás se nadechne průměrně dvanáctkrát za minutu. Za celý den a celou noc nám plácemi projde více než 8000 litrů vzduchu. Filtrování vzduchu se odráží i na jejich barvě – zpočátku růžová se vlivem nečistot z vnějšku mění v šedivou. Značně je také ohrožuje infekce. Když zcela selžou, výjimkou není bolestivé udušení. Bude se více umírat? Plíce jsou však náchylná k různým chorobám. Podle nejnovějších odhadů odborníků budou v roce 2020 plicní choroby třetí nejčastější příčinou úmrtí ve světě. Už dnes chronické onemocnění plic v ČR sužuje skoro 800 000 obyvatel. Co vlastně ohrožuje naše plíce? Plicní edém (otok):stav, kdy se v plicích nahromadí voda, což může vést až ke smrti. Plicní embolie: vmetení embolu (vmetku) do plicního řečiště. Vede k srdečnímu selhání s náhlou těžkou dušností až k šokovým stavům, často ji doprovází náhlá smrt. Pneumonie: zápal (zánět) plic, při kterém je postižen větší úsek plic. Při postižení plicního laloku se jeho sklípky naplní zánětlivou tekutinou a příslušná část plíce je dočasně vyřazena z dýchání. Často vzniká po předchozím vyčerpání či oslabení organismu. Léčí se zejména antibiotiky. Tuberkulóza (TBC) plic: infekční onemocnění vyvolané nejčastěji bakterií. Pozor – k nákaze postačí vdechnutí bakterií, které vydechuje nemocný. K nejčastějším plicním chorobám patří rakovina plic. Tou onemocní v ČR každý rok více než 6000 obyvatel České republiky. Největší strašák se jmenuje CHOPN Přes 700 000 lidí ročně onemocní chronickou obstrukční nemocí plic (CHOPN), lidově zvanou záducha. Tuto obstrukci, tedy ucpávání dýchacích cest, způsobuje chronický zánět průdušek nebo plicní rozedma. Každoročně má na svědomí 2000 nebožtíků. Čísla rok od roku mírně rostou. Kuřáků totiž neubývá a vlivy zevního prostředí jsou čím dál horší. Například zplodiny z výfukových plynů či vytápění černým uhlím obsahuje dusík a síru, jejichž vdechování plíce dráždí a poškozuje. Zplodiny naleptávají plicní sklípky natolik, že plíce nejsou schopny normálně fungovat. Postižení kašlou a zadýchávají se, a to nejprve jen při námaze, v pokročilejším stádiu i v klidu. PRVNÍ TRANSPLANTACE UŽ PŘED 47 LETY! Historicky první transplantaci plic u člověka provedl v roce 1963 James Hardy v USA. Premiérové operace přinášely nejisté výsledky, a proto se prováděly ojediněle. Teprve v 80. letech 20. století s rozvojem imunosupresivní léčby a zavedením cyklosporinu dochází k dalšímu rozvoji transplantační medicíny. V roce 1981 byla provedena první transplantace bloku srdce-plíce a o dva roky později první úspěšná jednostranná plicní transplantace. V ČR se program transplantace plic datuje od 22.12.1997, kdy PROF.Pafko na své pražské klinice zachránil život jeden a čtyřicetiletému Josefu Moravcovi z Nymburka v konečné fázi zánětlivého onemocnění plicních sklípků, které hrozilo selháním. Podstatou transplantace je složitý chirurgický výkon. V současnosti se celosvětově každý rok provádí okolo 1700 plicních transplantací ve 109 specializovaných centrech, u nás to bylo od roku 1997 celkem více než 100 transplantací plic.
První rok po operaci přežívá více než 75 až 80 % operovaných. Pětileté přežívání je zaznamenáno u poloviny nemocných. Deset a více let přežívá 25 % operovaných.
Z časopisu 21.STOLETÍ – úryvky z článku s mými poznámkami PSYCHOSOMATIKA: Když stůně duše, stůně i tělo! V lékařství se nyní rychle rozvíjí samostatný obor, který se zabývá spojením psychických a somatických onemocnění – psychosomatická medicína. Pojem „psychosomatika" se skládá zde dvou řeckých slov – psýché (duše) a sóma (tělo) – a označuje souhru tělesných a duševních procesů.. Má poznámka „Ovšem nic nového pod sluncem, jen lékaři nakonec museli začít počítat s tím, že všechno v člověku je celostní. Nestačí pacientovi napsat lék a poslat ho domů. Nemoc je komplexní záležitost. Viz článek v této rubrice s názvem Holistické zdraví. Je rovněž odvozeno od řeckého slova holos – holostní což znamená celostní. Samozřejmě i v józe se celostní praktika od pradávna až podnes uplatňuje. Proto se v ní jogíni věnují jak duševním cvičením a zároveň i fyzickým. Tzv. guru (mistři v józe) zaučují lidi ze Západu do tajů, jak si udržet jak duševní tak fyzickou kondici, i když jsou nuceni složité praktiky pro ně zjednodušit, pro jejich časovou tíseň. I když jsem přesvědčená, že u mnoha lidí místo planého sledování často nekvalitních filmů či zbytečných pořadů v televizi, se dá ušetřit čas na důležité procvičování – v józe je třeba se věnovat jak meditaci či relaxaci (maximální psychické uvolnění), tak i koncentraci (cvičení mozku nebo možná při všech těch cvičeních¨se dokázat odpoutat od vnějšího prostředí a soustředit se do svého vnitřního světa) , ale také i specifické fyzické cvičení právě zaměřené na fyzickou stránku. Tím se klade stejný důraz na obě stránky, jak duševní tak fyzickou. Viz kapitolu z mé knížky Duševní zdraví v Životním stylu, kde je kromě jiného i návod na relaxaci." Pokud jde o bolest, vychází se z poznání, že se rozlišuje na fyzickou a duševní. Tyto dvě podoby často chápeme jako zcela odlišné, což je na jednu stranu správně. Avšak my chceme zjistit, co dělá bolest bolestí. Musíme vycházet z premisy, že oba typy bolesti – fyzická i duševní – tvoří navzájem spojité nádoby. Zakoušíme bolest, kterou prvotně cítíme uvnitř, ale většinou se nám sevře hrdlo, špatně dýcháme, potíme se a prožíváme mnoho dalších příznaků. Nejlepší prevencí proti chronické bolesti je udržovat se v psychické a fyzické kondici. Bolest těla je často ozvěnou bolesti duše. Proto je cenné čas od času vypnout a relaxovat. Lékař psychosomatické medicíny by měl nahlížet na pacientovy potíže z obou stran. Musí být schopen zhodnotit, jakou roli v jeho nemoci hrají tělesné a jakou psychické problémy. Podle toho je zapotřebí navrhnout léčbu, aby v optimálním poměru ovlivňovala obě tyto složky. Odborníci se rovněž věnují vztahu mezi vnímáním bolesti a jídlem. Často emocionální složku určitého typu bolesti utlumují sladkosti. Nejnověji se zjistilo, že bolest tlumí i některé tuky (zejména rybí), vitamin C a sója. Má poznámka „Dobrou náladu zvyšuje látka tryptophan, takže předpokládám, že tím může tlumit i bolest, a která kromě potravinového doplňku zakoupeného v lékárně se nachází v mnohých potravinách např.: banány, mléko, jogurt, tvaroh, sýr (chalupářský), vejce, ryby, maso – hlavně krůtí maso, boby, sušené fazole, sušené datle, arašídy, oříšky a čokoláda, ta obsahuje více uklidňujících látek. Hodně informací o užitečnosti přírodních plodů najdete v rubrice Správná výživa." V poslední době se objevuje termín komplexní medicína. Jde o všeobecně a universálně nezbytný způsob kontaktu lékaře a pacienta. Představuje průnik mezi medicínou vědeckou a medicínou alternativní, to znamená, že komplexní medicína se poučila od léčitelů (u těch je cenný jejich celostní přístup k člověku, navázání kvalitního vztahu s pacientem, seznámením se s jeho životním příběhem, způsoby práce, odpočinku, rodinnou situaci, starostmi, radostmi. Tak si dobrý léčitel dokáže určitý zdravotní problém zasadit do kontextu tím, že ovšem z vědecké medicíny využívá veškeré vymoženosti špičkové technologie – jak v oblasti diagnostiky, tak léčení. Je alternativní medicína jiná? V mnoha případech se k potírání bolestivých stavů využívají také některé alternativní metody – např. akupunktura a akupresura. Akupunktura pracuje s působením na cca 2000 bodů na povrchu našeho těla. Do těchto bodů znalec vpichuje dlouhé nerezové jehly. U jednoho klienta se obvykle zavádí 5 až 20 jehel, které se pak nechávají působit několik desítek minut. Ze stejného principu vychází i akupresura, při které se ke stimulaci bodů používá místo jehel tlaku na tkáň. Poměrně dobrý efekt uvedené metody mají zejména při některých bolestech hlavy a krční páteře. Mohou však posloužit i při ovlivnění akutních (náhle vzniklých) bolestí. Stále více se prokazují i léčivé účinky různých prostředků přírodního léčení. Ve vyspělých zemích tzv. alternativní medicínu nyní vyhledává celá jedna třetina obyvatel, včetně mnoha lékařů a vědců.
Z časopisu 21.STOLETÍ s mou rozsáhlejší úvahou
KMENOVÉ BUŇKY MAJÍ NOVÉ POSLÁNÍ Perspektivy čekají v léčbě bolesti i tzv. tkáňové inženýrství. Při něm se v laboratořích z buněk pacientů vypěstují náhražky poškozených tkání. Velkou naději přinášejí tzv.kmenové buňky.Světoznámá odbornice prof.MUDr.Eva Syková, DrSc, ředitelka ústavu experimentální medicíny AV ČR k tomu upřesnila „Jejich význam může být skutečně obrovský hlavně proto, že jsou to buňky, které se mohou měnit na všechny typy buněk, ze kterých se skládá živý organismus. Tak by se mohly měnit podle přání lékařů a sloužit pro tzv.buněčnou terapii. Mohou se podle potřeby měnit třeba na buňky kožní, krevní, jaterní, svalové, ba i mozkové.Časem by mohl mít každý člověk v úschovně část svých vlastních EMBRYONÁLNÍCH kmenových buněk, ze kterých by si v případě potřeby bral, aby vyrostla nová tkáň." Má úvaha „To mi opět připadá jen jako hudba budoucnosti. Určitý nový pozitivní vývoj v tomto oboru nastal.. Zatímco ze začátku lékaři v výzkumu v tomto oboru používali embryonální kmenové buňky z potracených dětí, což vyvolávalo velký nesouhlas části veřejnosti tak i některých politických představitelů ba dokonce i postoj vlád, v tomto případě by byla etická stránka používání vlastních embryonálních kmenových buněk naprosto vyřešena. Stačilo by tyto buňky odebrat přímo u každého zřejmě hned před narozením, tak to aspoň chápu a vytvořit jeho vlastní fond kmenových buněk. Zbývá určitě nejednoduchá praktická stránka věci. Kde by se tyto embryonální buňky po celý život všech lidí uchovávaly? Snad ne doma v mrazničce? Jinak by to byla určitě nepředstavitelně obří rozsáhlá banka, kde by navíc určitě docházelo k omylům, že by se kmenové buňky aplikovaly jiným pacientům, což by zřejmě nepředstavovalo větší riziko. Nejsem samozřejmě žádná odbornice, ale snad by tím nedocházelo i k předání genů někomu jinému. To by už bylo naprosto velké a nepřijatelné riziko, protože každý jedinec si nese určité dispozice k chorobám, které má dědičně zakódované v jeho genech. Takže by mohla být pacientovi vložena nová tkáň místo poškozené, která by ale nebyla vytvořena z jeho embryonálních buněk, ale mohlo by hypoteticky dojít k tomu, že by mu tím byla předána i dispozice ne jeho dědičné zakódované choroby a byla by jen otázka, kdy by u něho propukla. K tomu ovšem mohlo docházet i při vytváření orgánů z embryonálních buněk potracených dětí, tak jak se o tom uvažovalo v počátku výzkumu. Podle těchto mých úvah to bude tedy opravdu jen hudba budoucnosti. Když i nové léky, na které nemocní netrpělivě čekají při nevyléčitelných chorobách jako na svou spásu, tak od jejich klinických zkoušek do uvedení do praxe to trvá třeba desítku let. S kmenovými buňkami by to mohlo být vyřešené jen v tom případě, kdyby existovala možnost kdykoli pacientovi odebrat jeho vlastní kmenové buňky pro tvorbu nové tkáně specielně pro něho, to by se už ale nejednalo o tzv. EMBRYONÁLNÍ kmenové buňky od jeho narození. Mám dojem, že jsem takovém postupu už někde četla, ale jista si tím nejsem, navíc výše jmenovaná odbornice právě mluví jen o těch embryonálních kmenových buňkách. " Z časopisu 21.STOLETÍ
Pomoc nabízí moře V době, kdy se mnohé druhy nebezpečných mikroorganismů staly odolnými vůči antibiotikům, vědci hledají nová řešení. Jejich naděje míří k moři. Tak u pobřeží severozápadní Austrálie badatelé nedávno objevili nový druh měkkého korálu. Nazvali ho Eleutherobia. Ukázalo se, že jedna jeho látka, nazvaná eleutherobin, drtivě likviduje rakovinné buňky, když jim zabraňuje v dělení.Jedovaté tropické homolice Conus obshují látku alfaconotoxin. Jak se nyní ukázalo, má tisíckrát silnější účinky než morfin, který se dosud používá k tišení nesnesitelných bolestí. Má poznámka "Pádný důvod, aby člověk stále jen neznečišťoval svou nežádoucí činností moře a celkově přírodu. Abychom mocnou přírodu, která nám nabízí tak štědře léky na úporné nemoci a s nimi spojené nesnesitelné bolestí, chránili jako oko v hlavě a ne z důvodu velkých zisků jsme ji neustále jen ničili. Nakonec se nám to vymstí a příroda naší zásluhou tyto schopnosti nám pomáhat ztratí a to se obrátí proti nám. Musíme k přírodě pociťovat pokoru a posvátný obdiv, tak jak to dělali Indiáni. Nikdy si od ní nebrali víc, než bylo jen nezbytně nutné a dbali na udržení jak rovnováhy jak živočišných druhů tak rostlinné říše, která byla v té době jejich jedinou léčbou na všechny jejich neduhy."
Z časopisu 21.STOLETÍ
Jed umožní nechodícím hned tančit Velice nadějné, ovšem velice drahé vypadá využívání toxinu ziconotidu z výtažku japonského mořského měkkýše Conus magus. Profesor Rokyta k tomu upřesňuje."Ziconotid se musí upravit, jinak by nastala prudká otrava." Zatím nejdál v praktickém využití sloučenin ze smrtelných plžích jedů je prof. Baldomero Olivera z University Utah, který extrahoval toxin ziconotid. Jeho syntetická verze by měla posloužit lidem s chronickým bolestmi, např. při artritidě, bolestech hlavy a podobně. Lék blokuje kalciové kanálky v nervových buňkách, které tak nemohou přenášet signály o bolesti do mozku. Při testech léku zažil prof.Olivera téměř magické okamžiky, při kterých lidé, neschopni chodit kvůli poškozeným nervům v nohách, začali po několikatýdenní terapii tančit.Toxiny jedovatých vodních hlemýžďů, kterých je několik set druhů, nyní studují v rámci evropského výzkumného projektu vědci ze 13 zemí (včetně Slovenska). Má poznámka: Protože předpokládám, že bude trvat hotovou věčnost, než se přistoupí k léčbě všech postižených artritidou a specificky nehybných pacientů, doporučuji zatím pravidelně užívat rybí tuk, ovšem dlouhodobě a jako aspoň jako prevenci. Podle velmi správného arabského přísloví, že gram prevence je lepší než tuna léků… Jeden čas se doporučoval olej z chrupavek žraloka, že ten nikdy netrpí rakovinou. Ale vybíjení žraloků kvůli chrupavkám by vedlo k jejich hromadnému vybíjení. Žraloci požírají slabší ryby, což je pro mořské prostředí důležitou rovnováhou. V pořadu Zázračná planeta jsem slyšela, že vyhubením žraloků by došlo ke katastrofě , protože mořská fauna by tím dostala smrtelnou ránu.
Z časopisu 21.STOLETÍ – poněkud krácené a rozdělené do vícero kratších témat v této rubrice
Bolest – Jak se s ní vyrovnat? Aktuální cifry jsou neúprosné: Dva z pěti pacientů v ČR trpí chronickou bolestí! Většinu případů lze ji přitom zastavit či alespoň zmírnit vhodnou léčbou. Bohužel, ta se většinou, podle názoru některých odborníků, u nás kupodivu nevolí správně! Nestor medicíny bolesti, současný kanadský psycholog prof. Ronald Melzack upozorňuje, že medicína bolesti se ocitá na velké křižovatce. Odborníci mají velké množství vědeckých poznatků o bolesti, ale teprve jejich praktické použití bude známkou toho, že pracují dobře. Jinak všechno upadne v zapomnění. Jak se léčilo v minulosti? Dějiny léčby bolesti jsou snad stejně staré jako lidstvo samo. Už v době kamenné se užívala rybí kost ke stimulaci některých míst na těle, čímž se tišila bolest. Tuto techniku tlumení bolesti přivedli k dokonalosti staří Číňané v 3. a v 2. tisíciletí př.n.l. První léky proti bolesti představovaly rostlinné výtažky a alkoholické nápoje. Potom se osvědčily opium, morfin a heroin. Postupně rostoucí počet lékařů, zabývajících se léčbou bolesti, vedlo v r.1974 k založení mezinárodní organizace IASP (International Association for Study of Pain. Strategii léčby bolesti výrazně ovlivnilo vydání tzv. třístupňového žebříčku léčby bolesti v roce 1986 světovou organizací (WHO). Následovalo založení dalších organizací, sdružujících odborníky v oblasti léčby bolesti. 70% pacientů se léčí chybně! Současné vědecké poznatky zatím neodhalily příčiny mnoha chronických bolestí. Podle údajů z roku 2009 při správné volbě léků a léčebného postupu lze chronickou bolest udržet pod kontrolou až v 90% případů. Jiří Kozák z Centra pro léčení a výzkum bolestivých stavů FN Praha-Motol říká, že příčinou je i neznalost postižených osob o možnostech léčby a jejich smíření s neradostným stavem. Situaci zhoršuje i nedostatečná komunikace lékaře a pacienta. Mimořádně důležité je pochopení a spolupráce rodiny a přátel nemocného. Hlavní je praxe V roce 2004 vznikl v ČR samostatný lékařský obor paliativní medicína (léčba nevyléčitelně nemocných) a léčba bolesti. Velmi úspěšně působí Společnost pro studium a léčbu bolesti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (SSLB). Její předseda, prof.MUDr. UK uvedl: „Umíme odstranit akutní bolest, ale největším problémem je bolest chronická. To je teď výzva, o které mluvil profesor Melzack, která stojí před všemi algeziology. Jde o to, abychom uměli bolest účinně odstraňovat. Takže toho ve výzkumu bolesti je ještě hodně na práci. To tempo určitě nebude polevovat.". Bolest není náhoda Bolestivé pocity vznikají v centrálním nervovém systému (CNC) spojením procesů, začínajících v receptorech kůže nebo vnitřních orgánů, od kterých se impulzy dostávají do mozku. Po celém těle máme různorodé snímače pro bolest, tzv. nociceptory. Jsou na povrchu těla, na kůži, ve svalech a kloubech, cévách, na sliznicích, ale také na povrchu vnitřních orgánů, v míše a centrálním mozkovém systému. Bolest je nejtypičtějším příznakem onemocnění, užitečnou informací např. o zánětu, úrazu, nádoru. Bolest je dlouhodobější, pokud trvá více než tři měsíce a hůře se léčí. Souviset může i s psychickými a sociálními faktory. Vnímání bolesti je vždy subjektivní. Ženy vnímají bolest jinak než muži Badatelský film z McGill University v Montrealu měřil míru bolestivosti, nepříjemnosti a úzkosti u četných ženských i mužských dobrovolníků. Vědci zjistili, že ženy mají intenzitu bolesti a nepříjemnosti vyšší než muži. Ti však naopak projevili větší úzkost spojenou s tušenou bolestí. Co z toho vyplývá? Trvalá bolest o nízké intenzitě může vyvolat větší úzkost u mužů, ačkoliv ženy vnímají bolest citlivěji než muži.Teprve nedávno specialisté objevili, že ženský mozek je náchylnější k tomu vnímat bolestivé vzruchy především v částech těla spojených s vnímavostí a emocemi. Ženy mají sklon zpracovávat pocitové vzruchy choulostivějším způsobem než muži a také začínají zápasit s bolestí dřív, než by mohlo být pozdě. Krajní řešení: Přetnout zlobivé nervy Bisfonáty jsou léky nové generace, které snižují odbourávání kostní hmoty v místech, kde je kost napadena nádorovým bujením. Tím kost zpevní, snižují riziko zlomení kosti a účinně tlumí bolest. V případě nemocných, u kterých nelze zvládnout bolest tabletami, se může zavést tenká hadička (katétr) do páteřního kanálu. Vedle obvyklých způsobů léčby rakoviny (zejména chemoterapie, radioterapie, ozařování) se hojně využívají i chirurgické zákroky. U zvláště urputných forem bolesti lze provést chirurgický výkon, při kterém se definitivně přetnou nervová vlákna, která vedou bolest nebo se přeruší činnost nervových center, která tyto impulzy zpracovávají. Bolest zabíjejí i náplasti Více než tři miliardy dolarů ročně nyní vydají Američané na nákupu speciálních náplastí, které jsou nosiči téměř 50 druhů léků. A brzy po testech přibudou další, protože formu náplastí má více než sedmdesát z 200 druhů léčivých přípravků. Uživatel už nemusí myslet na pravidelné užívání prášků. Výhodou náplastí oproti tabletám je nezměněný účinek při nevolnosti, ba i zvracení! U dlouhodobých bolestí se využívá kožních náplastí, kterými se podávají nejčastěji opiáty.Tento způsob aplikace umožňuje dlouhodobé působení vyrovnané hladiny léku. Nastupuje proteomika Proteomika studuje proteiny, které jsou produkovány nejen normálními ale bohužel i abnormálními geny. Do toku 2020 by měly vzniknout tisíce druhů léků, které budou vhodně působit na zmíněné proteiny, což umožní likvidovat dosud běžné nevyléčitelné genetické choroby. Stále více se bude využívat různých surovin, především rostlin, z moře. Léčivý účinek mají mít zvláštní potraviny zvané nutraceutikálie. Zdá se, že se při jejich výrob využije mj. i mořských řas. Nově pomáhá i virtuální realita. Mezi nejnovější způsoby léčení bolesti patří i využívání počítačů. Pacient sedí před počítačem, kde má virtuálně zobrazeno svoje tělo a snaží se pomocí své vůle (stimulací mozkové kůry) bez jakýchkoli pomůcek ovlivnit svoje svaly, které se mu špatně hýbou nebo se dokonce nehýbou vůbec. Obdobně u bolesti se postižený snaží odstranit bolest. Na virtuálním zobrazení ví, která oblast ho bolí. Snaží se ovlivnit bolest natolik, aby ji tak necítil. Představuje si, že ho to prostě nebolí – a skutečně! Vědci tvrdí, že je to neuvěřitelné, ale lidé, kteří takto pracují se svou vlastní bolestí, si ji aktivně zmenšují. Má poznámka „Tohle se přesně praktikuje i v józe. Když jednoho něco bolí, podle příručky se mu doporučuje, že při hluboké relaxaci si nejdříve v duchu představil bolestivý orgán a pak si přesvědčivě opakoval, že bolest přestává. Pokud jde ale o chronické bolesti, které jsou následkem chorobných změn, nevěřím že by tento způsob mohl být účinný." Nastupuje biologická léčba Chronická bolest se projevuje u revmatických zánětlivých onemocněních. Nejobávanější je Bechtěrovova choroba. Při ní zánět poškozuje klouby na obratlích a okolní měkké tkáně, čímž způsobuje tuhnutí páteř. Postihuje ale i klouby, chrupavčité tkáně v těle, postihující také další vnitřní orgány a oční duhovku. Nejnovější šanci v boji s revmatickými záněty je tzv.biologická léčba, která pacienta nejen zbaví bolesti, ale brání i změnám vedoucím k zkostnatění páteře. Nová biologická léčiva, z nichž nová se neustále vyvíjí a testují, dokážou chorobu úplně zastavit, protože ovlivňují samotnou podstatu zánětu na buněčné úrovní. Biologická léčba se oficielně používá mj. pro léčbu revmatoidní artritidy (má poznámka: kolik milionů lidí jí na světě trpí??) střevní Crohnovy choroby, lupénky atd. (Má poznámka: Biologickou léčbou chápu jako mocný dar přírody.) Budoucnost patří genetice Převratné objevy v oblasti odstraňování bolesti slibuje genetika – nová věda, která se snaží rozluštit celý složitý systém genů. V roce 2004 mezinárodní tým vědců z větší části ukončil tzv. čtení posloupnosti lidského genomu. Lidská DNA obsahuje instrukce pro vývoj každého individua, má tři miliardy znaků. Vědci měli identifikovat 25 tisíc až 30 tisíc lidských genů, včetně těch, které souvisejí s komplexními nemocemi jako je rakovina, cukrovka, či ekzém. Tato genetika umožní léky jednotlivě (adresně) pro konkrétního pacienta (včetně jeho biochemie). Známý genetik RNDr. Pačes DrSc. Potvrdil, že genetika v budoucnu pomůže předvídat závažné choroby, ke kterým máme sklon, a tak jim můžeme předcházet. Značný pokrok se čeká i ve farmacii, a to rovněž díky zmapování lidského genomu. Léky totiž nebudou přizpůsobeny jen na specifické nemoci, ale také na biochemii individuálních pacientů. Injekce se stanou minulosti, většina léků se bude aplikovat inhalováním, v jídle nebo speciálními automatickými aplikátory dávek, které se připevní na kůži nebo polknou.
Z časopisu Epocha – autor článku Martin Janda Poznámka: Článek na stejné téma: „Záření z mobilu může chránit před Alzheimerem“ je už v této rubrice.Tento novější je poněkud rozsáhlejší… Překvapivá zbraň na Alzheimerovu chorobu: Mobil! Řadu let se věci přou, zda jsou mobilní telefony zdraví škodlivé, nebo nejsou. Nedávná rozsáhlá studie švédských vědců tvrdí, že dlouhodobé používání mobilů může vést k rakovině. Ale mohly by být mobily lidskému zdraví i prospěšné? Vědci z univerzity v americké Tampě jsou přesvědčeni, že ano. Novodobá metla starších lidí, Alzheimerova choroba, je neurodegenerativní onemocnění mozku, při kterém dochází k postupné demenci. V současné době není známa příčina jejího vzniku, z neuropatologických nálezů se však alespoň již ví, jak nemoc probíhá. Změny postupně působí rozpad nervových vláken a nervových buněk. Alzheimerovou chorobou se mění také látková činnost mozku. V současnosti trpí celá čtvrtina lidí, starších 85 let, demencí. Alzheimerova nemoc se na tomto čísle podílí z více než poloviny. Ve věku nad 65 trpí touto nemocí každý dvacátý člověk. Ovšem není výjimkou, že choroba postihne i mladší osoby. Devět měsíců pod anténou Léčba pro tuto nemoc se zatím marně hledá, ale američtí vědci jí jsou možná na stopě. A málokdo by asi čekal, že by touto zbraní mohl být mobilní telefon. Jak totiž ukázaly laboratorní testy na myších, rádiové záření z mobilních telefonů pravděpodobně brání tomu, aby mozek této chorobě podlehl. A nejen to, záření dokáže zmírnit průběh již propuklé nemoci. Rizikové faktory pro vznik Alzheimerovy choroby * věk – u lidí před 60. rokem věku se s nemocí setkáváme spíše vzácně, u lidí nad 85 let trpí chorobou každý pátý
Z časopisu ZDRAVÍ PLUS Zeptali jsme se PhDr.Šárky Slabé, klinické psycholožky 1.Podle čeho poznám, že jsem ve stresu? Objektivně se stres projevuje jako zpravidla nepříjemně zabarvený pocit duševního napětí až podrážděnosti, duševního rozladění, úzkostí, nepohody i pocitem únavy. Stresovaná osoba může vykazovat projevy zvýšené vzrušivosti, nebo naopak ztlumeností až apatie, nesoustředěností, neschopností se uvolnit psychicky či fyzicky. Často je i výskyt svalového třesu nebo ochablosti a rovněž fyziologické projevy (např.nutkání ke zvracení, průjem, potřeba častého močení atd.) 2. Co mám dělat, když se dostanu do stresu? Je nutné si uvědomit, že vše nemůžu zvládnout dokonale. Možná je lepší zvládnout situaci jen do určité míry a více myslet na sebe, protože tím uchráním svou psychiku lépe než např. pomocí léků. Obecně platí, že se méně hroutíme nad tím, že jsme všechna svá předsevzetí či povinnosti nesplnili dokonale, právě tehdy, když nepracujeme na „doraz". 3. Je užitečné vyhledat odbornou pomoc? Odbornou pomoc je nutné vyhledat tehdy, objeví-li se u nás příznak deprese jako nemoci. Jejím základním projevem je chorobně smutná a nezměnitelná nálada, která zcela převrátí dosavadní život nemocného. Provázena je sníženým sebevědomím, beznadějí, úzkostí, pocity viny apod. 4. Co s tím, když je ve stresu můj partner? V každém případě je potřeba společně komunikovat. Jedině tak zjistíme, zda v nastalé situaci můžeme pomoci se zvládnutím zátěže sami. Pomocí komunikace také můžeme dojít k závěru, že spouštěč stresu není vlastně důležitý, že je lze jednoduše překlenout. Pomoci může leccos, např.společná večeře a sklenka dobrého vína, kulturní či sportovní vyžití. V každém případě to chce, alespoň pro tu společnou chvíli, hodit čas za hlavu.
Krátký úryvek z článku z časopisu MOJE ZDRAVÍ
Pupečníková krev zachraňuje životy dětí i dospělých
Pupečníková (placentární) krev je totiž nesmírně bohatá na kmenové buňky, které mohou být použity pro transplantaci krvetvorné tkáně místo kostní dřeně, a to jak prioritně u dětí, tak v poslední době stále častěji i u dospělých. Dnes už jsou stejně úspěšné jako „klasické“ transplantace kostní dřeně, avšak s mnohem menším rizikem reakce stěpu proti hostiteli z důvodu tzv.imunitní nezralosti buněk pupečníkové krve. MOŽNOSTI LÉČBY Pomocí štěpů pupečníkové krve se léčí především dětská leukemie a další maligní onemocnění krvetvorby, některá dětská nádorová onemocnění, dále vrozené imunodeficience, ale také vrozené „omyly“ metabolismu – choroby, při kterých v těle chybí určitý enzym, což může mít za následek, že dítě postupně invalidizuje. Odběr se provádí z pupečníku bezprostředně po porodu, laicky řečeno v momentě, kdy je děťátko odstřiženo a začíná pro něj fáze samostatného života. Pupečník (céva silná jako dětský malíček) je už v té chvíli mrtvou tkání, a je de facto přebytečný. Vše jde rychle, odběr trvá pouze několik minut.
pst, NovinkyVědci objevili způsob, jak vymýtit rýmu a další virová onemocněníPanuje obecné přesvědčení, že neléčená rýma sužuje člověka týden, zatímco léčená sedm dní. Avšak nově vyvíjený druh léčiv má podle britských vědců posílit imunitní systém organismu natolik, že bude schopen ničit viry rýmy a dalších nemocí i poté, co proniknou do lidských buněk. Dosud se to považovalo za nemožné.Vědci jsou přesvědčeni, že během dvou až pěti let zahájí klinické testy nové třídy léků. A nepůjde jen o tak poměrně banální onemocnění, jakým je rýma, nýbrž i o nové léky vůči široké škále dalších chorob. Viry jsou pro lidské zdraví stále nejhorším protivníkem, který si každoročně vyžádá nejvíce obětí - dvakrát tolik co rakovina. Za hlavní důvod smrtící účinnosti virů se považovala skutečnost, že působí uvnitř buněk, kde se umí skrýt před imunitním systémem i silnými antivirotiky. Ničit viry lze i uvnitř buněkNová studie výzkumníků z Laboratoře molekulární biologie v Cambridge, zveřejněná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, dokazuje, že toto omezení vlastně neexistuje. Protilátky mohou do buňky ve skutečnosti proniknout právě s pomocí samotných virů a přinést jim okamžitou zkázu, a zabránit tak jejich množení a šíření v organismu. "V každé učebnici imunologie se dočtete, že jakmile virus pronikne do buňky, znamená to konec hry, protože buňka je infikována. Nezbývá než zahubit infikované buňky," popsal dosavadní nahlížení na průběh virových nákaz Leo James, který vedl výzkumný tým. Dosud se totiž vědci domnívali, že imunitní systém působí pouze v krvi a dalších mimobuněčných tekutinách. Jamesův tým odhalil další obrannou vrstvu, kterou je možné využít při vývoji nové generace léků. Aktivace protilátek napojených na viry probíhá pomocí proteinu TRIM21, který postupně aktivuje viry drtící obranný mechanismus - ten působí rychle a efektivně během dvou hodin, než se stačí buňka proměnit na továrnu na viry, která umožňuje rozvoj nemoci. Zmíněnou rýmu by tak mohl účinně zastavovat nosní sprej s bílkovinou TRIM21. „Tím se posílí protilátky, kterými organismus přirozeně disponuje. Výhodou je, že jeden lék může být potenciálně účinný vůči celé škále různých virů,“ zdůraznil příslib nové třídy léků doktor James. Zároveň je léčba založena na ničení viru a zabraňuje destrukci buněk.
Z časopisu za zdravím a krásou - ÚRYVEK
METACRILL - převratná novinka v estetické chirurgii
Metacrill je injekční materiál, který modeluje tělo podporou tvorby vlastní tkáně. Dokáže tak nahradit velkou část plasticko-chirurgických operací tím, že donutí tělo v aplikovaných místech vytvořit vlastní tkáň (face-lift bez operace). Ta se tak buď doplní na původní stav (např. u stárnoucího obličeje, kde dochází k úbytku podkožního vaziva a tím následně ke tvorbě vrásek) nebo dokáže v místech, kde je vaziva a tkáně nedotatek, vytvořit žádaný přirozený tvar (např. modelace, zpevnění a zvětšení ňader) nebo dokáže provést korekci nosu, malé brady apod. To vše naprosto přirozeným způsobem a s trvalým efektem. O této novince jsme si povídali s MUDr. Janou Vybulkovou Zavadilovou, která založila první certifikované pracoviště specializované na aplikace Metacrillu, kompletně zpracovala veškeré informace k tomuto preparátu pro pacienty, operační techniku jednotlivých zákroků a zajistila prezentaci těchto informací na českém intenetu.
Z časopisu Cesty za zdravím a krásou
Novinky.cz/zena/zdravi Šokující pravdy o nachlazení Štiplavý ranní vzduch signalizuje sezónu, v níž se kanceláře, dopravní prostředky i školy zaplní smrkajícími a pokašlávajícími bytostmi. Za svůj život si každý z nás projde v průměru 200 více či méně závažnými nachlazeními, jež trvají cca devět dní a které provází kašel, rýma, bolest hlavy či krku a celková únava. Nachlazení je nejčastější infekcí na světě. Možná i proto o ní koluje tolik polopravd a mýtů. Výzkum se v posledních deseti letech zaobíral tím, co nachlazení našemu tělu způsobuje, jak se dá léčit, zda vůbec apod. Vědecká spisovatelka Jennifer Ackermanová hovořila s předními odborníky a výsledkem je překvapivá studie o mýtech a faktech kolem nachlazení. Informoval o ní server Daily Mail. Některá zjištění jsou velmi překvapivá:
1. Slabý imunitní systém neznamená, že jste "více nachlazení" Symptomy nachlazení nejsou důsledkem ničivých účinků virů, ale spíše toho, jak silně na ně reaguje náš imunitní systém. Takzvaná "silná nachlazení" jsou tudíž spíše produktem silného imunitního systému. Potravinové doplňky, které slibují pomoci s bojem proti nachlazení posílením imunitního systému tudíž mohou paradoxně vyvolat silnější příznaky nachlazení. 2. Vitamín C nachlazení nezastaví Žádný lék na nachlazení nebyl tolik studovaný jako vitamín C, o němž se tvrdí, že pomáhá bílým krvinkám bojovat proti infekci. Nicméně, na 30 klinických studií zahrnujících více než 10 tisíc lidí zkoumalo účinky denního užívání vitamínu C, a ukázalo se, že to nachlazení nezabrání. V nejlepším případě to mírně zkrátí dobu trvání příznaků. Vitamín C pomůže proti nachlazení v jediném okamžiku, a to, pokud jste zapojeni do extrémního fyzického cvičení nebo vystaveni extrémnímu fyzickému chladu. Několik studií ukázalo, že vojáci, lyžaři a maratonci, kteří užívají denní dávku 200 mg vitamínu C, mají v těchto situacích riziko nachlazení sníženo o polovinu. 3. Vyhýbat se alkoholu nepomáhá Nepijáci jsou riziku nachlazení vystaveni více, než ostatní, ačkoliv vědci nevědí přesně proč. Zároveň ze studie vyplývá, že jeden až dva drinky denně pomáhají jako prevence. Nicméně vědci stejně nedoporučují alkohol jako lék na běžné onemocnění, neboť důsledky pití pro celkové zdraví jsou mnohem horší než důsledky nachlazení. 4. Líbáním se nachlazení nepřenáší To je jedno z největších překvapení, přenos při líbání nachlazeného člověka je velmi nepravděpodobný. Největší skupina virů, jimiž se nachlazení šíří, jsou takzvané rhinoviry, a ty do těla nevstupují skrz ústa. Potvrzují to i vědci z lékařské univerzity ve Wisconsinu, kteří nechali po dobu minuty a půl líbat nakažené a nenakažené dobrovolníky. Během 16 studií se vyskytl přenos pouze v jediném případě. Podle vědců se 8000krát pravděpodobněji nakazíte jinak než prostřednictvím slin, proto je líbání a pití společného nápoje relativně bezpečné. Většina virů se do těla dostává očima nebo nosem, přičemž nejčastější cestou přenosu je kašel, kýchání nebo dotek infikovaného povrchu rukama. 5. Praním viry z prádla nedostanete Prádelna může být jedním z hlavních míst přenosu v domě, tvrdí mikrobiolog Charles Gerba z univerzity v Arizoně. Jen pouhý akt dávání věcí do pračky zvyšuje riziko, že na rukou ulpí bakterie. Praním se sice zničí 99 procent z nich, nicméně, pokud jich tam jsou milióny, i ono jedno procento představuje poměrně velké riziko. Navíc viry, jež způsobují nachlazení, jsou praním mnohem hůře odstranitelné než bakterie. Číhají v záhybech a těžko dostupným místech oblečení. 6. Zelený hlen není příznakem infekce Navzdory obecnému přesvědčení zelený hlen není signálem o tom, že je naše tělo napadeno infekcí, ale toho, že náš imunitní systém funguje správně. Tím, že tělo rekrutuje více a více obranných bílých krvinek, dostávají se ty i do nosu, kde mění barvu hlenu z jasně žluté na zelenou. Důvodem je, že tyto buňky nesou zelený enzym obsahující železo. Čím je tedy barva hlenu zelenější, tím je imunitní systém silnější. 7. Pobyt uvnitř vás neochrání Pokud si myslíte, že když se nebudete pohybovat v chladném počasí venku, vyhnete se nachlazení, jste na omylu. Jeden z nejpravděpodobnějších zdrojů přenosu infekce je totiž pracovní stůl či počítačová myš. Studie v kancelářích zjistila, že 47 procent počítačů, 46 procent počítačových myší a 45 procent telefonů obsahuje viry způsobující nachlazení. Stejný výzkum zjistil, že mezi nejohroženější povolání patří právníci, učitelé, účetní, bankéři, radio DJ, lékaři a televizní producenti. 8. Pořádně se vysmrkat nepomáhá Pocit, že se dusíte a nemůžete dýchat nosem není, navzdory přesvědčení, způsoben nadměrnou produkcí hlenu, ale otokem krevních cév v nose. Ty otékají i běžně, v pravidelném rytmu, takže pokaždé má jedna dírka menší rozměr než ta druhá. V průběhu nachlazení se ovšem rytmus zvyšuje a otok se zvětšuje tak, že se dírka téměř ucpe. To nás nutí neustále smrkat, ačkoliv to de facto nepomáhá. Naopak silné smrkání může uškodit, neboť rozpohybuje nosní tekutinu plnou virů a bakterií a ta se může dostat do dutin, kde způsobí sekundární infekci. Proto smrkejte velmi jemně a z obou dírek současně. 9. Antibakteriální mýdlo šíření nachlazení nezastaví Nachlazení způsobují viry a nikoliv bakterie, proto také na něj nemají vliv žádná antibiotika. Ta zabíjejí bakterie tím, že brání budování jejich buněčných stěn. Viry ovšem žádné buněčné stěny nemají. Ze stejného důvodu nemohou jejich zárodky zničit žádné antibakteriální prostředky. Určitou alternativou, která by mohla šíření virů potlačit, je používání dezinfekčních prostředků na bázi alkoholu. Podle jedné ze studií univerzity ve Wisconsinu jsou takové prostředky v odstraňování rhinovirů mnohem účinnější než obyčejné mýdlo s vodou. 10. Nachlazení není jen smůla Je to neuvěřitelné, ale vědci si myslí, že četnost nachlazení souvisí s tím, kdy si vaši rodiče pořídili vlastní bydlení. A to konkrétně v době před vaším 18. rokem. Je to sice jen sekundární příčina, ale prý ne zanedbatelná. Absence vlastního příbytku totiž podle vědců vede ke stresu a produkci stresového hormonu kortizolu. Ten vypíná cytokiny - molekuly, jež vyvolávají rychlou a agresivní akci imunitního systému. Podle doktora Sheldona Cohena z Carnegie Mellon University je nejkritičtějším obdobím věk do šesti let. Pokud v té době rodina nebydlí ve vlastním, dítě je četným nachlazením velmi ohroženo. 11. Zachumlat se v teple vás neochrání "Vystavení chladu nemá nic společného s nachlazením," říká Ron Taylor z univerzity ve Virginii. Nachlazení jsou běžnější na podzim a v zimě naopak proto, že chladnější počasí žene lidi do uzavřených prostor, kde se infekce snáze šíří z jedné osoby na druhou. Vrchol sezóny nachlazení je v září a začátkem ledna, pravděpodobně souvisí s návratem studentů do škol po letní a zimní přestávce. 12. Kuřecí vývar je dobrý lék Recept našich babiček, že kuřecí vývar pomáhá na nachlazení, má vědecký základ. Stephen Rennard, plicní specialista z University of Nebraska Medical Centre, zjišťoval, zda kuřecí polévka sníží pohybu neutrofilů, buněk, které spouštějí v místě infekce zánět. Studie potvrdila, že ano, ačkoliv Rannard nebyl schopen vysvětlit, které složky polévky onen pozitivní vliv způsobují. 13. Zázračná echinacea není tak zázračná Echinacea je považována z hlediska nachlazení za královnu bylinek. Je k dostání ve formě bylinek, čajů, kapek i džusů. Má zkrátit onemocnění a zmírnit příznaky. Podle nejnovějšího hodnocení ovšem Echinacea proti nachlazení nechrání a ani nesnižuje závažnost příznaků a nezkracuje trvání. Sečteno a podtrženo: odborníci říkají - neutrácejte zbytečně své peníze! 14. Společenskost není nebezpečná Přestože si možná myslíte, že stýkat se s celou řadou lidí může znamenat velké riziko nachlazení, není to tak jasné. Podle studií jedinci, kteří se stýkají s velkou škálou lidí, trpí naopak méně nachlazením než ti s malým množstvím známých. Američtí vědci zjistili, že široké společenské styky přispívají v pozitivnějšímu a zdravějšímu pohledu na svět. Takoví lidé pak produkují méně zánětlivých chemikálií v reakci na viry způsobující nachlazení. 15. Starší lidé netrpí nachlazením častěji Právě naopak, starší lidé se nakazí nachlazením o polovinu méně často než teenageři. Je to dáno tím, že byli v průběhu svého života infekci již několikrát vystaveni a vytvořili si dostatečné množství protilátek. 16. Pití tekutin pomáhá jen trošku Pít dostatek tekutin pomáhá k rychlejšímu uzdravení - to je už doslova mantra. Jenže pravdou je, že ani litry tekutiny vás nachlazení nezbaví. Neexistují žádné kontrolované klinické studie, které by dokazovaly nějaký takový pozitivní vliv. Nicméně je pravdou, že pití normálního množství vody, šťávy, vývaru, a dalších tekutin pomáhá uvolnit přetížení organismu a určitě zabraňuje dehydrataci. 17. Nachlazením se nehubne, spíš naopak Naopak při nachlazení můžete ještě přibrat, ačkoliv jíte stejně jako zdraví lidé. Existuje nejméně pět rodin virů, které způsobují nachlazení, mezi nimi jsou i adenoviry. A právě některé druhy těchto adenovirů mohou nejen za ucpaný nos, ale i za obezitu. Tři typy adenovirů běžně spouštějí příznaky nachlazení, ovšem u 20 procent lidí ovlivňují také rychlost vytváření tukových buněk. Dokonce mohou přetvářet některé jiné buňky v buňky tukové, takže hmotnostní přírůstek je pak během onemocnění vyšší než u zdravých lidí, kteří jedí stejně. 18. Za nachlazení mohou i geny V minulých pěti až deseti letech vědci zkoumali, proč někteří lidé trpí nachlazením více než jiní a zjistili, že příčina je v genech. Zdá se, že existují rozdíly v receptorech, které přijmou rhinoviry, jež napadají tělo, a také ve výši zánětlivých chemikálií, které produkují těla různých osob. Z aktualne.centrum.cz/zahranici Vozíčkáři mají novou naději, že jim lékaři vrátí pohyb Pohybové schopnosti se vracejí Zbylá embrya Obama versus Bush Z časopisu 21.STOLETÍ Roman Kopytar (26. 08. 2010) 1800 let starý recept může napomoci při léčení rakoviny Protinádorová chemoterapeutika mají za úkol zabránit nádorovým buňkám v tom, aby se dále dělily. Bohužel dnes zatím stále není běžnou praxí zavádění účinných látek do těla skutečně adresně, tedy přímo na místo určení a tak se při chemoterapii spolu s nádorovými buňkami „svezou“ i ty, které pro hladké fungování těla nutně potřebujeme. Látky, které dokáží nepříjemné vedlejší účinky zmírnit, jsou tedy velmi žádoucí a vyhledávané. Jednu takovou nalezli nedávno farmaceuté z firmy PhytoCeutica a Yaleovy univerzity pod vedením Jung-či Čenga. Směsice PHY906 není vlastně ničím jiným, než koktejlem látek vyizolovaných z rostlin, které byly po léta součástí tradičního čínského léku známého jako Chuang Čchin Tchang. Ten obsahuje mimo jiné pivoňku, lékořici či řešetlák a recept na něj byl sepsán již před 1800 lety. Vědci aplikovali tuto látku myším, které trpěly rakovinou tlustého střeva a konečníku. Tyto myši snášely agresivní terapii mnohem lépe. Střeva zasažená chemoterapeutikem irinotecanem se nejen lépe hojila, ale lepší byly i účinky chemoterapeutika samotného. Autoři sami však upozorňují, že cesta přípravku do běžné lékařské praxe bude ještě dlouhá. Má poznámka: To je jedna z věcí, kterou dost dobře nechápu. Jde o zcela přírodní látky a opět ten beznadějný závěr, že cesta přípravku do běžné lékařské praxe bude ještě dlouhá, proboha proč? Když jde prakticky jen o lepší snášení agresivní chemické terapie??
Novinky cz/zena/zdravi Vysoký cholesterol rozhodně nemůže za infarkt a mrtvici, tvrdí lékař Sladký útok na cévy
Zpráva převzatá z Grand Expres Vyšetření krve bez odběru a odhalení rakoviny prsu bez ozáření V Domě domácí péče v Samopších předvedli zajímavý přístroj, který dokáže vyšetřit krev bez toho, abyste se museli podrobit nepříjemnému odběru. Tento přístroj pro neinvazní odběr krve vyzkoušelo už mnoho spokojených pacientů. Současně též byla účastnicím akce nabídnuta možnost vyzkoušet si přístroj na odhalení rakoviny prsu bez ozáření. V projektu Prevent Care jsou přístroje založené na principu kvantové fyziky. Výsledky vyšetření lze zaslat z přístroje prostřednictvím internetu přímo do ordinace praktického lékaře.
Ze 100+1 ZCHLADIT MOZEK Infarkty a mozkové příhody mohou poškodit mozek. Pokud je ale mozek rychle zchlazen, rozsah škod se minimalizuje. To jsou nejnovější závěry vědců ze skotského Edinburghu. Navrhli helmu nebo spíš kápi, která je schopna zchladit mozek zhruba o čtyři stupně Celsia na 33 stupnů. Sníží tak metabolizmus mozkových buněk, zejména jejich hlad po kyslíku, a chrání tak mozek před poškozením. Není to zcela nový postup. Už dřívě lékaři používali terapeutickou hypotemii. Přikládali na tělo sáčky s ledem nebo ledové obklady na celé tělo nebo používali injekce studeného slaného roztoku do žil. Chlazení celého těla má ale svá nebezpečí. Pacientu například hrozí zápal plic. Nová chladící směs kápě využívá faktu, že hlava je protkána hustou sítí cév, které přivádějí krev do mozku, a chladí přímo tyto cévy. Při testech s dobrovolníky se dařilo zchlazovat mozek zhruba o jeden stupeň Celsia za hodinu. Vědci se shodují, že je potřeba dosáhnou vyšší rychlosti při zchlazování, aby efekt byl jistější. V jiných výzkumných ústavech se nyní vyvíjejí další postupy, při kterých se krev zchlazuje přímo v těle a do mozku je přiváděna už chladnější. Jednou z cest je nosní dutina, která jinak slouží naopak k ohřívání přicházejícíhovzduchu. Je protkána hustou sítí kapilár a tepny, které vedou krev do mozku, prochází v jejich těsné blízkosti. Podle vědců zchlazením nosní dutiny lze zchladit i krev přícházející do mozku. Společnost BeneChill z kalifornského San Diega vyvinula sprej, kterým se pomocí dvou trubiček zavedených do nosních dírek dá nastříkat chladící směs do nostní dutiny. Tímto způsobem se zchladí mozek zhruba o 2,4 stupně Celsia za hodinu, tedy rychleji než chladící kápí. Pokusy s dobrovolníky dopadly dobře. Ke zchlazení mozku lze využít i chlazení krve v plicích (má poznámka: a co zmíněné nebezpečí zápalu plic??), protože tepny vedou krev z plic přímo do mozku. Tímto směrem se vydali vědci z Národní laboratoře v americkém státě Illinois. Aplikují malé množství ledové hmoty přímo do plic a poté, co se mozek patřičně zchladí, roztátý led odsají, stejně jako se odsává při nemoci voda z plic. Nepoužívá se k tomu čistý led, ale smíšený se slanou kapalinou. Je to nejrychlejší a zřejmě nejúčinnější způsob, jak mozek ochladit a zachránit. Během patnácti minut o čtyři stupně Celsia, což je limit. Větší zchlazení aplikovat nelze. Dosavadní výzkumy naznačují, že zchlazením mozku lze zachránit život jednomu ze sedmi pacientů a v jenom případ ze šesti zabránit nenávratnému poškození mozku, což lze považovat za skutečnou revoluci v resusistaci. Má poznámka: Jednomu ze sedmi zachránit život nebo ze šesti zabránit nenávratnému poškození mozku se mi zda dost chabý výsledek. Kdyby to byla tak převratná metoda, výsledek by musell být o hodně lepší. Na začátku se přece uvádělo, že pokud je mozek rychle zchlazen, rozsah škod se MINIMALIZUJE!!! (Vědci ze skotského Edinburgu) Při té kápi se sníží teplota na 33 stupňů, což výborný výsledek. Chápu zchlazování přes nosní dutinu, kdy se mozek zchladí o 2,4 stupně Celsia za hodinu. Ale stříkat do plic led se slanou tekutinou a čekat dlouhých 15 minut na snížení o 4 stupně, to mi nepřipada jako přijatelná metoda, a navíc přece jak bylo uvedeno výše, že lékaři už dříve používali terapetickou hypotemii, a také právě praktikovanou injekcí slaného studeného roztoku do žil, která měla svá rizika. Takže ta metoda Národní laboratoře ve státě Illinois zase tak novou není a obávám se, že ani tak bezpečnou.
Aktualně.centrum.cz Soumrak plomb? Vědci testují gel, sám záplatuje zuby Nepříjemný zvuk a hrot zubní vrtačky by mohl už zanedlouho nahradit uklidňující polštářek, přiložený bezbolestně k poškozenému zubu. Nová studie v odborném časopise ACS Nano uvádí, že byla poprvé úspěšně vyzkoušena technologie, využívající regenerační peptidy, které povzbuzují přímo buňky zubu, aby díru po kazu pomohly samy zacelit. Vědci k unikátní metodě použili speciální gel. "Není to prevence, jakou je zubní pasta," citoval Discovery Channel spoluautorku nové metody Nadiu Benkirane-Jesselovou: "My se snažíme regenerovat zasažené zuby poté, co se už kaz vytvořil." Benkirane-Jesselová vysvětlila, co by mohlo čekat budoucí návštěvníky zubní ordinace. Namísto obvyklého vrtání a plombování by lékař pacientovi přiložil přímo do poškozeného místa tenký proužek léčivé hmoty nebo nanesl trochu gelu. Látka obsahuje peptid známý jako MSH, s jehož účinky už americká Akademie věd v minulosti úspěšně experimentovala při regeneraci kostí. A protože kosti a zuby mají leccos společného, vědci z Francie vyvozovali, že by MSH mohla stejně zabírat i u kazů. Jejich předpoklad potvrdil test na zkažených myších zubech. Vědci nanesli do tlamy zvířete léčivý gel a tenký proužek s MSH, a zhruba po měsíci se ukázalo, že díry zmizely. Kromě nepochybně příjemnějšího zážitku pro pacienta by možné budoucí využití gelu mělo i pozitivní lékařské účinky, upozornil Discovery Channel zubní specialista Hom-Lay Wang z Michiganské univerzity. Klasické vrtání totiž může narušovat nervy a cévky uvnitř zubu, takže je pak křehký a náchylnější k prasknutí. Navzdory prvnímu laboratornímu úspěchu si nicméně spoluautorka nové metody Benkirane-Jesselová uvědomuje, že cesta k úspěšné výrobě léčivého gelu může být ještě velmi dlouhá, testy jsou teprve na počátku. Zároveň vědci upozorňují, že metoda s využitím MSH by pravděpodobně nemohla nahradit klasický postup "vrtačka-plomba" ve všech případech. Má poznámka: Pořád nějaké převratné novinky a nakonec to skončí podobně jako v tomto článku, že „úspěšná výroba gelu může být ještě dlouhá“. Samá TEORIE a žádná PRAXE.
K sérii článků o aspirinu viz velmi zajímavý článek v této rubrice: „Tělo si dokáže vyrobit vlastní aspirin z ovoce a zeleniny“. Novinky.cz/zena/zdravi Užívání aspirinu může být pro zdravé lidi velmi nebezpečné Mezi veřejností a bohužel někdy i mezi odborníky stále panuje jeden velký mýtus a to užívání aspirinu, anopyrinu a dalších podobných léků čistě preventivě, jako nejlepší způsob jak předejít infarktu myokardu či mozkové mrtvici. Ve skutečnosti ale tyto léky mohou zdravým lidem velmi ublížit. Milióny lidí po celém světě aspirin a jemu podobné varianty léků pravidelně užívá jako prevenci infarktu myokardu a mozkové mrtvici. Jedná se především o lidi, kteří jednu ze závažných nemocí již někdy prodělali. Díky tomuto faktu si i ostatní lidé myslí, že aspirin je naprosto bezpečný lék, který můžou běžně užívat a neublíží jim. Podle skotských vědců je to ale velký nesmysl. Aspirin totiž může i zabít. Kyselina acetylsalicylová totiž zvyšuje pravděpodobnost velkého krvácení do mozku, žaludku nebo jinde v těle. Tato rizika jsou skutečně velká a je na zvážení odborníků, zda i přesto tyto léky lidem doporučí. Aspirin, který ředí krev, je svým způsobem stále považován za zázračný lék a to především pro skutečně velmi široký rozsah použití. Ovšem má i řadu vedlejších účinků, na které by především lékaři neměli zapomínat. Předně se jedná o několikánásobně zvýšenou krvácivost, díky které roste riziko vnitřního krvácení. "Užívání aspirinu lze i přesto doporučit všem lidem, kteří již onemocněli anginou pectoris či prodělali infarkt myokardu a mozkovou mrtvici. U nich lze tyto léky stále považovat za nejlevnější a přitom velmi účinnou prevenci dalších ataků," zdůrazňuje profesor Peter Weissberg, ředitel Britského kardiologického ústavu. Má poznámka: Tento článek mi připadá poněkud rozporuplný. Buď negativa převažují ( velké krvácení nejen do žaludku, ale i do mozku nebo jinde v těle) anebo nemá cenu aspirinem léčit jen lidi, kteří už prodělali infarkt nebo mozkovou mrtvici. Tabletka aspirinu rozhodně nemůže rozlišovat, zda se bere z důvodu prevence anebo zda se bere z důvodu léčby. Buď je to nebezpečný lék a neměl by se brát vůbec anebo pozitiva převažují, pak by neměl škodit ani při té prevenci. Je totiž těžké přesvědčit lidi, že mají čekat až budou mít srdeční nebo mozkové sraženiny, a pak teprve by měli aspirin (anopyrin) brát. To mi připomíná příslovečné rčení „přijít s křížkem po funuse“.
Zdravi.centrum.cz/novinky - úryvky Vědci varují před aspirinem V posledních letech lékaři aspirin často doporučovali jako primární prevence "šmahem" pro všechny lidi nad 50 let, starší pacienty s cukrovkou 2.typu a s vysokým krevním tlakem. Ti všichni se dozvídali, že "pro sebe nemůžou udělat nic lepšího." - Jenže podle celkem šesti analýz, zahrnujících celkem 95 tisíc pacientů, VZNIKLÉ RIZIKO VŮBEC NESTOJÍ ZA VÝSLEDEK. Z DLOUHODOBÉHO BRANÍ ASPIRINU TOTIŽ HROZÍ PRASKÁNÍ CÉV. - Experti uz Oxfordské univerzity například zjistili, ŽE STARŚÍ LIDÉ, KTEŘÍ PRAVIDELNĚ BEROU ASPIRIN JAKO PREVENCI PROTI MRTVICI, VE SKUTEČNOSTI NAOPAK ZVYŠUJÍ RIZIKO, ŽE JI PRODĚLAJÍ. POČET TĚCHTO PŘÍPADŮ VZROSTL ZA 25 let SEDMKRÁT - aspirin může způsobit vážné vnitřní krvácení a NEZABRAŃUJE SMRTI Z KARDIOVASKULÁRNÍCH NEMOCÍ.. - užívání aspirinu jako ochrany proti infarktu a mrtvici bylo zákázáno u těch, kdo nemají zjištěné kardiovaskulární problémy. - Lékaři by měli aspirin předepisovat jen lidem, u kterých se symptomatické kardiovaskulární problémy už vyskytly." A podle nejvyššího orgánu britských praktiků by se doporučování aspirinu mělo "vrátit na rozumnou míru“. - TO ALE NEZNAMENÁ, ŹE BY ASPIRIN NEMÉL BRÁT NIKDO – U TĚCH, KTEŘÍ JIŽ SRDEĆNÍ PROBLÉMY MÉLI, ASPIRIN SNIŽUJE RIZIKO DALŚÍCH INFARKTŮ ĆI MRTVIC AŹ O ĆTVRTINU. Má poznámka: Upřímně řečeno tomu vúbec nerozumím, na jedné straně VĚDCI tvrdí, že při užívání aspirinu riziko nestojí za výsledek a zvyšuje možnost mrtvice a praskání cév,a ani nezabraňuje smrti z kardiovaskulárních nemocí, a jen o kousek dál tvrdí úplný opak, že ti, co srdeční problémy měli, tak že ten samý zatracovaný aspirin mají užívat, PROTOŽE snižuje riziko dalších infarktů, a to až o čtvrtinu!!! Z toho mi zůstává doslova rozum stát. Několik myšlenek z anglického článku Aspirin je hazard se zdravím http://www.naturalnews.com/028068_aspirin_health_hazards.html U těch, co berou 100 mg aspirinu denně, nebyla prokázána žádná jeho užitečnost a žádný významný rozdíl v kardiovaskulárních příhodách nebo v případech úmrtí na ně. Aspirin působí dobře jak prevence po dřívějších kardiovaskulárních příhodách a infarktů anebo je prospěšný v případě chirurgické operace výměny srdečních cév, tzv. by pass. Avšak aspirin není užitečný pro kohokoliv. Průměrně u dospělých, kteří neměli žádné kardiovaskulární příhody, je populární denně brát dětský aspirin, zdá se to být snadné, prozíravé a laciné pro ochranu zdraví; reklamy rozhodně lidem poskytují takový pocit. Avšak jako u mnoha jiných léku, není to tak jednoduché. Aspirin není multivitamin. “Nesouhlasíme s tím, aby kdokoli jinak zdravý si myslel, že tabletka může být užívána od 50. narozenin” říká doctor Smith.
Z následujícího článku jsem přeložila z angličtiny jen několik hlavních myšlenek, protože se v něm vyloženě tvrdí,, že aspirin je jen a jen nebezpečný. Protože nejsem schopna s mou angličtinou přeložit celéčlánky, přidávám na ně odkaz: http://healthknowitall.net/drugs/2009/05/29/taking-aspirin-daily-may-be-dangerous-for-health/ Aspirin je nebezpečný a neměl by se užívat Mnoho lidí se domnívá, že aspirin je prospěšný pro srdce a zdraví. Podle British Medical Journal by se normálně aspirin neměl předepisovat. Lidé, kteří aspirin musí brát, by měli být pod kontrolou. Aspirin byl v roce 1900 původně patentován jako lék na bolesti při atritidě. Výzkum v posledním desetiletí dokazuje, že aspirin neléčí srdeční choroby, ale naopak je zvyšuje o 60%. Rakovinu slinivky břišní zvyšuje na 86% a plicní rakovinu o 50%. Podle Journal of the American Medical Association (JAMA), zvyšuje riziko mrtvice o 84%! Podle výsledku výzkumu je otázkou , kdo nám tvrdil, že aspirin je bezpečným lékem? Kdo to tvrdil lékařům? Farmaceutické firmy, které mají podstatný vliv na lékařskou komunitu a lékařské fakulty v Americe, aby jim diktovaly konveční léčbu. Aspirin je toxická látka, která má negativní účinek na organismus. Někdo může argumentovat, že způsobuje ředění krve. To však není argumentem, že krev potřebuje být ředěná, organismus potřebuje zachování látky zvané homeostasis pro vnitřní rovnováhu, a tím i její způsobilost k fyzologickým procesům, a to právě aspirin podstatně narušuje.
News.bbc.co.uk – krátké shrnutí http://news.bbc.co.uk/2/hi/health/6610713.stm I v tomto článku se tvrdí že aspirin je více škodlivý než užitečný. A nejenomže se nebezpečí krvácení do mozku u starších lidí nesnižuje, ale zvyšuje. Radí se v něm lidem, aby si udrželi dobrý krevní tlak, aby se zdravě a dietně stravovali, přestali kouřit, snížili příjem soli, pili alkohol jen při vyjimečných příležitostech a aby pravidelně cvičili. Má poznámka: Domnívám se, že tato cesta je nejbezpečnější a nejdůležitější. Zapomněli však na důležitou věc, a to je udržení cholesterolu v normálu. Ne vždy se sníží pouze dietou a dokonce i cvičením a pravidelnou chůzí a je někdy nevyhnutelné na jeho snížení brát lék, který ovšem jako všechny léky má rovněž vedlejší účinky, hlavně možnost poškození jater. Dobrá zpráva: Užívání vitaminu B komplex fort může znatelně snížit cholesterol, pak je možné brát jen minidávku léku na cholesterol. Ovšem bez diety a bez pravidelného cvičení samotné braní vitaminu B a i užívání léku na snížení cholesterolu nepomůže. ¨ Škodlivou roli hraje látka homocystein, ta je daleko škodlivější než samotný cholesterol, protože ta právě ničí stěny cév, do nichž se teprve až potom může ukládat cholesterol.. Cholesterol si vyrábí sám organismus a je nepostradatelný. Prostě někdy se toho cholesterolu vytváří více, tím v je pak nutné hlídat příjem cholesterolu z potravy, i kdyt jde hlavně o vynechání živočišných tuků v potravě. Ještě k látce homocystein, další dobrá zpráva: Všechna zelená listová zelenina ho zneškodňuje. Proto je velmi důležité tuto zeleninu každodenně jíst rozsekanou nejlépe v porci salátu. Jinak doporučuji do většiny jídel přidávat kurkumu, která nejenom snižuje riziko mozkové mrtvice, ale je i prevencí proti rakovině a Alzheimerově chorobě. MUDr. Jan Cimický, známý pražský psychiatr Ochromení úzkostí Zdrojem stresu může být vše, co na nás má nějaký vliv, počínaje klimatem, přes práci i naše nejbližší. Stres nás drží pohromadě, díky tomuto napětí si uvědomujeme sebe sama a snažíme se obstát, vybojovat si svoje místo na světě a úspěšně přežívat. Je-li zátěž nadprahová, to znamená je-li požadavek větší, než dokážeme snést, začínáme pozorovat známky selhávání. Jsou to drobné příznaky, kterými se tělo hlásí a dává najevo, že je přetěžováno. Poruchy spánku, koncentrace pozornosti, únava a dráždivost to jsou některé z nich. Polovina obyvatel je ve velkém stresu A pozor: stres může být způsobován také protichůdnými požadavky a dokonce i jednotvárnou a monotónní činnosti. Chronickému stresu, tedy veliké zátěži, je vystaveno více než polovina lidí. Hraje tu navíc roli i individální snášenlivost organismu. Malé stresující zátěže člověka posilují, velké nebo dlouhodobé vyčerpávají. Chronický stres je vlastně jen synonynem dlouhodobé a prakticky neměnné zátěže. Hlavní příznaky takové zátěže jsou známy: vedle poruch spánku a již uvedných příznaků se tu objevuje náhlá chuť na sladké, podezřívavost, porucha střevní peristaltiky, nekoordinované pohyby, tiky, různé tělesné příznaky, kterým říkáme somatoformní (bolesti, poruchy imunity, alergie až třeba po infarkt nebo žaludeční vřed). Člověk není stroj, aby běžel pořád naplno Vážné jsou i příznaky psychické – vtíravý strach, fóbie, stavy úzkosti až záchvaty paniky či dokonce nutkavé jednání. Jsme na tom v zásadě všichni stejně, možná ale, že ženy jsou pro boj se stresem o něco lépe vybaveny, dokážou lépe zvládat dlouhodobou zátěž. Je známo, že kdyby muž měl dlouhodobě zastávat všechny role ženy (práce, domácnost, děti) vyčerpalo by ho to mnohem více než ženu. Být perfektní je snahou mnoha žen. Řada z nich ale své síly přeceňuje.
Zdroj: Ted Andrews - Průvodce léčitele HOLISTICKÉ ZDRAVÍ Zdraví je ideální rovnováhou mezi všemi hlavními součástmi bytí - tělem, myslí a duší - spolu s prostředím a vším a všemi, které potkáváme. Této celistvosti odpovídá řecké slovo holos, z něhož odvozujeme výraz holistický - celostní. Uzdravení je takovou celistvostí, ne však pouze tak, jak je vyjádřena a prožívána ve fyzickém životě. Zahrnuje veškerou naši podstatu - fyzickou, emoční, duševní i duchovní. Nebrat na vědomí některý aspekt znamená oslabit své zdraví. Všechny cesty duchovního rozvoje nás nabádají, že je třeba nahlédnout do nitra. V záležitostech zdraví je tomu nejinak. Uzdravení přichází vždy zevnitř! Tělo léčí sebe samo. Podnítit tento proces nicméně můžeme také z vnějšího zdroje, který pomůže uvést ozdravný proces do pohybu. Skutečnému probuzení a aktivaci léčebného procesu však musí předcházet splnění několika podmínek: Dospět k pochopení hlavních zákonitostí svého individuálního zdraví - včetně jeho silných a slabých stránek. Je třeba poznat své tělo a jeho reakce na vnější vlivy, jeho nedostatky a přednosti a také to, co dokážeme zvládnout a co ne. Nemoci se nejčastěji projevují v oslabené oblasti, která může být důsledkem stresu nebo náchylnosti dané základní genetickou výbavou jedince. Tato náchylnost (citlivost vůči určitým vlivům) však neznamená, že je vám "osudem určeno" být nějak nemocní. Máme k dispozici svobodnou vůli, a přestože naše tělesné ustrojení může mít určité biologicky zranitelné místo, neznamená to, že se toto onemocnění či choroba skutečně projeví. Pokud jsme si takových "Achillových pat" či náchylností vědomi, můžeme učinit opatření, abychom slabá místa posílili a uchránili se před nerovnováhou. I když vliv genetického kódu na vytváření základních vzorců našeho zdraví je velký, vždy ještě disponujeme možností ovlivnit změnu těchto zákonitostí. Musíme pouze pochopit všechny aspekty a souvislosti, jak naše tělo funguje. Naučit se chápat všechny fyzické stavy jako symptomy. Veškerá fyzická nerovnováha, choroba či onemocnění jsou pouze symptomem. Tento fyzický příznak byl fakticky uveden do života, vyprovokován něčím jiným - jistým opakujícím se emočním či psychickým vzorcem, stresem atd. Takovéto negativní vzorce či nevyváženost často ignorujeme, dokud nám samy o sobě nedají důrazně vědět. Ve většině případů je nemoc důrazným vybídnutím k pozornosti. Vaše tělo vás upozorňuje, že jste se v určitém místě vychýlili z rovnováhy. Převzít zodpovědnost za sebe sama a vyhledat alternativní možnosti působení na celkové bytí. Je třeba rozšířit svůj obzor a nalézt alternativní možnosti, jak obnovit své zdraví a rovnováhu na všech úrovních. Takové alternativy nepůsobí vždy "snadno a rychle"; provádíme-li je však správně, dokážou velmi účinně odstranit symptomy i jejich příčiny. Vždy je nějaká alternativa. Léčebných metod, terapií a léčivých prostředků známe mnoho. Je třeba najít tu metodu nebo kombinaci metod, která našemu energetickému systému, fyzickému i jinému, nejlépe vyhovuje. Někdy si musíme vypůjčit z několika postupů, abychom vytvořili syntézu účinnou právě pro nás. Důležitým faktorem je nalézt takové spojení metod, které je pro nás v dané době, kdy je potřebujeme, nejprospěšnější. Chcete-li objevit alternativy, které ve vašem případě působí nejlépe, musíte vzít v úvahu všechny aspekty svého bytí. Emoce, myšlenkové vzorce a duchovní rozhled jsou pro vaše zdraví stejně důležité jako fyzický stav různých ústrojí, tkání a tělesných orgánů. Pokud svým zájmem směřujete k tomu být zdravý, své zdraví obnovit či je i svou celkovou energii upevnit a posílit, musí se tohoto procesu zúčastnit celé vaše bytí - fyzické i jemně hmotné. Při péči o harmonické zdraví uplatňovat zdravý rozum. Mnozí z těch, kteří zkoušejí různé duchovní cesty, mají často sklon k tomu nebrat v úvahu fyzický svět. Vznikla zde jakási nesprávná představa, že žijete-li duchovním životem, bude automaticky postaráno také o stránku fyzickou. Pravda je však taková, že obé musí jít ruku v ruce. Ve všech starověkých textech se hovoří o tělu jako o chrámu. A každému chrámu je zapotřebí péče. Bez ohledu na to, jak vysoce duchovní je podstata vašich myšlenek, nedbáte-li patřičným způsobem o svůj tělesný chrám, mohou nastat potíže. Odpovídající péče by měla minimálně zahrnovat tyto aspekty: 1. kvalitní stravu 2. dostatek fyzického pohybu 3. dostatek odpočinku 4. správné dýchání Můžete být tím nejnadanějším či hluboce duchovně založeným člověkem, ale zanedbáváte-li při své péči o tělo některý z těchto čtyř aspektů, projeví se to jako nemoc.
Fit pro život a zdraví Autorka: Anna Montaguevová (Z mého archívu) Šance ochrany před rakovinou Pokud by existovala pilulka, která by nám zaručila ochranu před rakovinou, určitě bychom ji začali všichni okamžitě užívat. Bohužel, zatím neexistuje. Před touto těžkou , někdy smrtelnou chorobou, se ale můžeme chránit způsoby, jež si někdy ani neuvědomujeme. Experti Světového fondu výzkumu rakoviny tvrdí, že devíti z deseti případů rakoviny stlustého střeva a polovině případů rakoviny prsu by se dalo zabránit správnou životosprávou a že zdravým způsobem života a cvičením je možno předejít až 40% případů rakoviny. Tak co vám brání v tom, abyste se aktivně zapojili do preventivního boje za lepší vlastní život. Jezte více ovoce a zeleniny Určitě jste to slyšeli již mnohokrát, ale důkazy, že konzumace alespoň pěti porcí ovoce a zeleniny denně pomáhá v prevenci některých druhů rakoviny, jsou v současné době tak přesvědčivé, že je nelze ignorovat. Nejmocnějšími se zdají být zelené druhy zeleniny: brokolice, zelí a růžičková kapusta. Žluté a červené ovoce a zelenina, například meruňky, pomeranče, sladká paprika, mrkev, a cibule a česnek. Má poznámka: Domnívám se, že té zeleniny je o hodně více, například rajčata, paprika, ale i květák, špenát, římská kapusta, zelený hrášek, zelené fazolky, dále zelené natě – jako rukola, polniček, petrželka, salát a další druhy ovoce jako jablka, banány, granátové jablko – o něm je níže samostatný článek, jahody, kivi, prostě se věřím, že jiné druhy zeleniny a ovoce jsou všechny důležité, čím více, tím lépe. Snažte se ve svém jídelníčku nahradit část masa rybami, ořechy a luštěninami, protože podle výzkumu hrozí vegetariánům menší riziko onemocnění rakovinou (podle některých až o 40 procent). Má poznámka: Červené maso vůbec nedoporučuji, v poslední době se propaguje hlavně bílé maso, tedy ryby a kuřecí plátky, vždy připravované občas a se zeleninou, podávají se bud s rýží nebo bramborem. Laboratorní výzkumy dále ukazují, že vysoké dávky rybího tuku, například z makrely, tuňáka, ale i pstruha, zpomalují růst nádorů, a dokonce mu zabraňují, Má poznámka: Kromě ryb se má pravidelně brát rybí tuk v kapslích. V poslední době se velmi doporučuje lněné semínko (mám o něm podrobné informace v rubrice Správná výživa. Kromě mnoha dalších pozitivních účinků je výbornou prevencí proti rakovině, dokonce potlačuje už vzniklé nádory. Musí se však velmi dobře rozkousat, jinak projde bez užitku. Nejlepší je ho však pomlít v elektrickém kávomlýnku nebo v mixéru, ale nemá se ho mlít hodně do zásoby, má tendenci žluknout, protože obsahuje velké procento oleje, ovšem prospěšného zdraví. Namleté lněné semínko se může přidávat do jogurtu, je velmi dobré. Podrobné informace o lněném semínku, ale také o sezamovém a slunečnicovém semínku jsou z mé knížky v rubrice Správná výživa pod názvem: „Zázračná semínka“. Vyjadřujte své pocity Dnes už jednoznačně ověřená souvislost mezi vznikem rakovinového onemocnění a zadržováním negativních emocí. Platí také, že lidé, kterí se spíše starají o to, „co by tomu řekli ostatní, jsou k rakovině náchylnější. Lékaři se domnívají, že zmatek, který v těle vzniká jako důsledek potlačování těchto pocitů, ovlivňuje obranyschopnost organismu, a tím jeho schopnost bojovat proti rakovině. Pacienti se zhoubným melamomem kteří otevřeně vyjadřovali své pocity, měli podle jednoho výzkumu vyšší počet bílých krvinek bojujících proti rakovině. Má poznámka: Jeden výzkum není žádný důkaz. Spíše bych to definovala tak, že negativní pocity jsou skutečně nebezpečné, protože při nich se organismus přestává bránit, kdežto pozitivní pocity jsou vždy pro zdraví důležité. Při pozitivních pocitech v mozku vznikají chemické látky zvyšující imunitu. A rakovina vzniká, právě když je imunita snížená. Ovšem na její zvýšení má podstatný vliv zmíněná zdravá strava. Vyhýbejte se kuřákům Nedávný výzkum londýnského Wolfsonského institutu potvrdil všeobecně známou domněnku, že i pasivní kouření může vyvolat rakovinu a že procento rakoviny plic způsobené vdechováním kouře je značné. Takže když – ač sám nekuřák – sedíte v zakouřené místnosti a vdechujete kouř z cizích cigaret, zvyšujete zbytečně riziko onemocnění rakovinou plic. Má poznámka: Nedovolte nikomu ve své přítomnosti kouřit, ať každý kouří jen venku, nikdo nemá právo svým nehorázným sobectvím ohrožovat ostatní na zdraví, které je to nejcennější. Choďte denně hodinu Podle amerických studií může tato jednoduchá prevence radikálně snížit riziko rakoviny tlustého střeva. Z výzkumu skupiny zdravotních sester se zjistilo, že každodenní hodina svižné chůže stačila k tomu, aby riziko vzniku rakoviny tlustého střeva se snížila o čtvrtinu. Lékaři se domnívají, že cvičení snižuje úroveň inzulínu, který, jak známo, přispívá k rozmnožení buněk ve výstelce střevního traktu – rakovina může vzniknout, když se tyto buňky vymknou kontrole. Má poznámka: Četla jsem několikrát, že cvičení snižuje i výskyt rakoviny prsu, nehledě na to, že je důležité i pro dobrý stav kardiovaskulárního systému. Naprosto nedostatečné je tvrzení , že rakovina může vzniknout, když se množení buněk vymkne kontrole. V konečném efektu to tak sice vypadá, ale k rozvoji rakoviny je potřeba několik negativních faktorů, rozhodně nehraje podstatnou roli jen jeden jediný důvod. Snižte spotřebu alkoholu „Už víc než 30 let víme, že pití přílišného množství alkoholu zvyšuje riziko rakoviny rtu, krku a jícnu,“ říká dr. Tim Key z Fondu pro výzkum rakoviny v Oxfordu. „V současné době je stále více důkazů, že dokonce i střídmé pití alkoholu umocňuje riziko rakoviny prsu.“ Zdá se, že alkohol zvyšuje úroveň estrogenu v krvi – značný rizikový faktor rakoviny prsu – a může urychlit růst již existujících nádorů. Snažte se udržet normální váhu „Je přesvědčivě dokázáno, že obezita zvyšuje riziko rakoviny dělohy a prsu po menopauze – samozřejmě je důležité uchovat si normální váhu i před menpauzou,“ tvrdí doktor Key. Podle všeho mají obézní ženy vyšší úroveň estrogenu v krvi, který, jak se domnívají lékaři, hraje významnou roli v rozvoji rakoviny prsu. Jedním z nejefektivnějších způsobů snížení váhy je omezení konzumace tuku. I když vědci zatím nemohou s jistotou spojení mezi tukem a rakovinou potvrdit, existují důkazy, že vysoce tučná strava může zvýšit riziko rakoviny plic, střev, prsu a prostaty. Má poznámka: Za to je zcela dokázané, že větší nadváha působí negativně na srdce a cévy. Snižte spotřebu soli Většina z nás samozřejmě ví, že strava s vysokým obsahem soli umocňuje riziko vysokého krevního tlaku, ale také rakoviny žaludku – konzumace velkého množství soli narušuje žaludeční sliznici. Snižte spotřebu uzených a konzervovaných potravin. Má poznámka: Jen snížit? Doporučuji naprosto vynechat jak uzeniny, tak konzervované potraviny. Není z nich žádný užitek, jsou vyloženě škodlivé. Pravidelná konzumace takových potravin zvýšuje riziko rakoviny střev a žaludku. Výskyt rakoviny v rodině Přestože současné znalosti naznačují, že dědičnost jako příčina onemocnění rakovinou ohrožuje jen menší část pacientů, vaše rodinná anamnéza vás může upozornit na rizkové faktory. Je důležité, abyste o nich věděli a věnovali se zvýšené prevenci. Pokud měl větší počet členů vaši rodiny rakovinu (zvláště jestli zemřeli před 55. rokem života), jste možná také v nebezpečí. Poraďte se se svým lékařem. Může vás poslat na speciální vyšetření. Zřekněte se grilování Při grilování masa, ryb, zeleniny nebo při jejich opékání na rožni vznikají karcinogenní látky podobné látkám v tabákovém kouři. „Víme, že některé látky vytvořené během tohoto procesu mohou poškodit genetický materiál buněk těla,“ varuje dr. Key. Pokud toužíte po takové úpravě jídla, připravte ho předem v troubě a před podáváním jej jen narychlo dejte na gril nebo rožeň. Má poznámka: Nikdy jsem netoužila po jídle, upraveném na grllu, pečené jídlo v troubě je dostatečně chutné. Článek o škodlivosti grilování je v rubrice Správná výživa. Začněte jíst sóju U Japonek je (stejně jako u vegetariánů) prokázána jedna z nejnižších úrovní rakoviny prsu ve světě. Důvodem může být, že jejich výživa zahrnuje velké množství sóji, která obsahuje mnoho protirakovinných látek. Američtí vědci nedávno dokázali, že krysy, jež dostávaly určité množství karcinogenních látek a jedly sojové produkty, měly nižší pravděpodobnost rozvoje nádorů než ty, krmené běžnou krysí potravou. Vědci v Cambridgi zjistili, že když si ženy přidávají do jídla sóju, jejich hormonální úroveň se mění stejně jako při používání protirakovinného léku Tamoxifenu. Sója se v současné době široce používá v různých druzích jídel, takže ji možná sníte víc, než si myslíte. Pokud byste si přáli zvýšit spotřebu sóji, jednoduše zaměňte maso ve svém jídelníčku za jídla z tofu nebo ze sóji. Má poznámka: Článek o užitečnosti sóji je rovněž v rubrice Správna výživa. Místo masa je skutečně vhodnějsí používat sójové maso, ať už mleté či kostky. Pokud se vhodně okoření jak při přípravném vaření, tak dalším okořenění při osmahnutí na cibulce, je velmi chutné. Ovšem nejlepší je jíst sójové boby jako takové, dají se přidat do salátu nebo podat promíchané s jogurtem s přidáním trochou syrového propasírovaného česneku, posypané sladkou paprikou a povrch ozdobit rozsekanou zelenou petrželkou. Sója (a také čočka) obsahuje lecitin, který hraje velmi pozitivni roli v organismu. Mimo jiné snižuje škodlivý cholesterol a tedy chrání proti obávané ateroskléroze. Všeobecně všechny luštěniny jsou zdravé a nahradí dokonale červené maso. Sójové boby se nesmí jíst nedovařené, mohou být jedovaté, potřebují vařit nejméně půl hodiny, uvařené už jedovaté nejsou. Připravuji je tak, že je večer namočím a pak následující den je uvařím v tlakovém hrnci, tak dokonale změknou. Poznejte své tělo Choďte na pravidelné gynekologické prohlídky včetně výtěrů z děložního hrdla a kontroly prsu. Sledujte také, jestli nedochází ke změnám jinde v organismu. Pokud se vám začnou tvořit různé výrůstky a boule nebo se objeví bolesti či podivné výtoky, neprodleně se obraťte na svého lékaře. Zvláště dávejte pozor na: změny jakýchkoliv existujícíh znamének (zvětšení, změna barvy, krvácení, strupy, svědění) nebo růst nových znamének boule kdekoli na těle nepravidelné krvácení nebo výtok v období mezi menstruací nebo po menopauze jakékoliv nezvyklé změny v trávicím procesu, které trvají déle než několik týdnů, samozřejmě včetně krve nebo slizu ve stolici nevysvětlitelnou bolest v břiše boule na prsech nebo změna velikosti a obrysů prsů, náhlý výtok, bolest V mnoha případech vám tyto symptomy lékař lehce vysvětlí, ale může se stát, že jsou příznakem vážnějšího onemocnění, proto je velmi důležité nic nezanedbat. Odborná konzultace: Prof.Mudr. Zdeněk Dientsbier, DrSc Liga proti rakovině Copyright: PWA International
Korzo Granátová jablka snižují nebezpečí vzniku rakoviny prsu Zvyšující se výskyt rakoviny prsu je celosvětovým problémem a stále více postihuje i mladší ženy. Američtí vědci nyní přišli se zjištěním, že v granátovém jablku se nacházejí látky, které dovedou snížit nebezpečí vzniku prsních nádorů Kyselina obsažená v granátových jablkách blokuje enzym aromatázu, který přeměňuje hormon androgen na estrogen. Ten je zodpovědný za vznik rakoviny prsu. "V těchto plodech jsme našli látky, které mají skutečně vlastnosti, díky nimž potlačují aromatázu," prohlásil Dr. Shiuan Chen, vedoucí studie z výzkumného centra v kalifornském městě Duarte. Výsledky jeho týmu byly zveřejněny v časopise Cancer Prevention Research. Chen s kolegy zjišťovali, jestli granátová jablka obsahují látky, které mohou potlačit činnost aromatázy a zastavit zhoubné bujení. Zjistili, že v tomto ovoci je jich dokonce deset. Většina žen trpících rakovinou prsu způsobenou estrogenem užívá léky zvané inhibitory aromatázy. Chen upozorňuje, že granátová jablka nemohou sloužit jako jejich náhrada. "Rozhodně nemůžeme tyto látky považovat za náhradu dosavadních léků. Nemají takovou účinnost, ale mohou působit preventivně," tvrdí. Ostatní experti, kteří se studie nezúčastnili, potvrzují, že výsledky studie jsou velmi slibné. Podle nich je ale třeba ve výzkumu pokračovat. Podle Dr. Garyho Stopera z univerzity v Ohiu není jisté, jestli je organismus schopen získat z ovoce účinné množství těchto látek, protože se poměrně nesnadno vstřebávají do krve. Poznámka: Informace o Granátovém jablku ze 100+1 je v rubrice Správná výživa: „Granátové jablko – symbol věčného mládí“
100+1 GEO, Madrid (Z mého archívu) Druhé centrum
U mnoha národů je břicho považováno za sídlo pocitů a dobré či špatné nálady. Nedávné výzkumy dávají tomuto pojetí za pravdu a navíc ukazují, že naše břicho je do značné míry autonomním centrem s neobyčejně silným soustředěním nevových buněk. Někteří vědci dokonce hovoří o „eterickém nervovém systému (ENS) jako o druhém mozku. Trávicí orgány jsou přímo obaleny nesmírným množstvím neuronů. Jejich počet se pohybuje kolem sta milionů a po mozku tak představuje druhé největší seskupení. Ani v míše bychom nenašli takovou koncentraci nervových buněk jako v našem břichu. Jejich typy, receptory a transmitery (látky přenášející nervové signály) jsou stejné jako ve skutečném mozku. Po počátečním váhání vzali tuto skutečnost na vědomí všichni neurobiologové a věnují se nyní intenzivnímu výzkumu všech funkcí tohoto nově objeveného nervového centra. Neboť je zřejmé, že tu je nejen řidící středisko vysoce komplikované činnosti trávení, ale také zdroj řady psychoaktivních látek, které ovlivňují náš duševní stav. Rozdělení nervové hmoty probíhá už ve vyvíjejícím se embryu. Část nervové trubice tvoří základ budoucího mozku, další část nervových buněk zůstává v oblasti břišní. Spojení mezi oběma zprostředkuje jednak mícha, jednak bloudivý nerv. Činnost trávicího traktu tak může probíhat do značné míry autonomně, aniž nadměrně zatěžuje mozek. Neurogastroenterologie, vědní disciplína o nervové činnosti zažívacího traktu, se prosazovala poměrně obtížně a dosáhla uznání teprve v posledních letech. Avšak její první kapitoly napsal už v polovině 19. století německý neurolog Leopold Auerbach. Pozoroval vypreparované střevo pod mikroskopema a ke svému údivu zjistil, že v jeho stěně jsou mezi svalovými tkáněmi uloženy dvě vrstvy nervových buněk. Tyto vrstvy se táhly od jícnu až ke konečníku.
TRÁVENÍ Tehdy měli vědci ještě neúplné představy o funkci střev a procesech, které tvoří vlastní trávení. Natrávená potrava prochází nejprve do třicet centimetrů dlouhého dvanáctníku, kde se smísí s výměšky slinivky a žlučníku. Enzymy v nich obsažené pomáhají rozložit potravu na jednotlivé složky. Trávení a vstřebávání živin pak probíhá v tenkém střevě, dlouhém asi pět metrů. Jeho plocha je znásobena miliony klků, zprohýbaných nesčetnými záhyby. Živiny- tedy tuky, sacharidy a bllkoviny – tu přecházejí spolu s dalšími látkami do krevních cév a lymfatického systému. Zpracovaná potrava pak postupuje dále do tlustého střeva, dlouhého zhruba jeden a půl metru. Podle vědců se tlusté střevo vyvinulo u suchozemských živočichů, aby pomáhalo uchovávat zásobu vody v těle. Člověk při trávení totiž denně spotřebuje asi devět litrů vody, obsažené v různých sekretech (sliny, trávicí šťávy apod.) V tlustém střevě se většina této vody vstřebá a vrací se zpět do organismu. Zbytek vody odchází spolu se stolicí. Téměř polovinu suché hmotnosti stolice tvoří těla mrtvých střevních bakterií, dále tu najdeme nestrávené zbytky potravy a různé další anorganické i organické látky. Auerbach neměl při svých pozorování tušení, že právě nahlédl do řidícího systému celé trávicí mašinérie, složené z komplikované sítě senzorických neuronů, interneuronů a motoneuronů. Tato centrála dokáže nejen analyzovat složení potravy, obsah soli a vody nebo koordinovat průběh vstřebávání a vylučování, ale rovněž kontroluje rovnováhu inhibičních (tlumících) a stimulačních (povzbuzujících) transmiterů, produkci hormonů a sekretů. V průběhu sedmdesátii pěti let průměrného života projde trávicím ústrojím člověka třicet tun potravy a padesát tisíc litrů tekutiny. Přitom musí trávicí trakt zvládnout miliony chemických látek včetně mnoha škodlivin.
STŘEVO A IMUNITA Náš kontakt s vnějším světem probíhá nejen na rozhraní pokožky a jejího okolí, ale na celé ploše trávicí trubice, jež prochází naším tělem jako dlouhý tunel. Nesmírné množství mikroorganismů, které tu trvale žijí a pomáhají rozkládat přijímanou potravu, v žádném případě nesmí prostoupit ze střev dál do těla, stejně jako choroboplodné zárodky, které se do střev dostaly spolu s jídlem. Střevo je největším orgánem lidské imunity a soustřeďuje sedmdesát procent imunitních buněk. V našich útrobách žije na pět set druhů mikroorganismů, které by bez této kontroly mohly způsobit nejrůznější smrtelná onemocnění. Střevní stěny jsou velmi účinným obranným valem. Mnohé z toho, co se tady uvnitř odehrává, je řízeno autonomně, „na vlastní pěst“. V nouzových situacích však enterický nervový systém vysílá signály do mozku a tehdy si člověk začíná své břicho uvědomovat. Dostaví se bolesti břicha, křeče, zvracení či průjmy.
PERISTALTICKÝ POHYB Několik desítek let po Auerbachovi objevili angličtí vědci Bayliss a Starling při pokusech se psem peristaltický pohyb střev. Při tlaku na střevní stěnu se její svaly postupně stahují a uvolňují, a vytlačují tak potravu vždy jedním směrem – od úst ke konečníku. Tento komplikovaný pohyb je místní reflex, není tedy přímo řízen centrální nervovou soustavou. Při roztažení střeva soustem potravy dojde k podráždění příslušných buněk, uvolní se transmitery, které předají signál dále, a na konci celého řetězu je koordinovaná vlna stahů a uvolnění svalových buněk. Při laboratorních pokusech s vypreparovaným střevním úsekem pokusného morčete reagovala na podněty i tato izolovaná část a vytlačovala potravu pomocí popsaného reflexu směrem ven. Uvedený pokus byl zveřejněn v roce 1917 a jasně prokazuje nezávislost tohoto děje na mozku nebo míše. Pro správné trávení je důležitá rovnováha mezi tlumícími a aktivujícími signály, které určují rychlost a intenzitu peristaltiky. Narušení této rovnováhy může vyvolat jak chronickou zácpu, tak i průjem.
NERVOVÉ CENTRUM Enterické nervové centrum může podobně jako jiná centra samostatně získávat a zpracovávat data, rozlišovat různé stavy a reagovat odpovídajícím činnostmi. Je dokonale funkčně uspořádáno a představuje integrovaný „myslící“ systém. S dalším překvapivým zjištěním přišel v roce 1965 mladý americký vědec Gershon, jenž tvrdí, že se ve střevech tvoří a ukládá devadesát pět procent veškerého serotoninu, tedy látky, která rozhodujícím způsobem ovlivňuje náladu člověka. Odborná veřejnost na tento objev reagovala svorně – odmítla jej. Plné uznání získal Gershon až na neurologickém kongresu 1981 v Cincinnati. Myšlenka druhého nervového centra, „second brain“ čili druhého mozku, se postupně prosadila a přitahovala pozornost stále většího počtu výzkumných týmů. Brzy se ukázalo, že máme v útrobách úplnou chemickou továrnu, která vedle serotoninu produkuje a přesně dávkuje ještě čtyřicet dalších neurotransmiterů. Jejich pomocí pak navzájem komunikují nervové buňky a ovlivňují řadu životně důležitých reakcí organismu. U pacientů s Alzheimerovou a Parkinsonovou chorobou najdeme v obou nervových centrech stejné typy poškození a obdobné je to i nemoci šílených krav. Protože oblast břicha je dostupnější, nabízí se tu do budoucna příležitost rychlejší diagnozy těchto nemocí. Podobnost struktur také vysvětluje, proč psychiatrické léky působí rovněž na zažívací trakt. Na druhé straně se testuje trávicí hormon sekretin jako možný lék autistických dětí. Zjistilo se také, že jeden z běžných léků proti migréně uklidňuje střevní činnost a antidepresiva působí proti poruchám trávení.
CHRONICKÉ PODRÁŽDĚNÍ Na základě získaných poznatků byl nedávno uveden nový lék proti podráždění střev. Touto poruchou v nějaké podobě trpí až dvacet procent obyvatelstva. K příznakům této nemoci (anglicky známá pod názvem „irritable bowel syndrom“,IBS) patří silná nevolnost, nepravidelná stolice, nadýmání a bolesti břicha. U pacientů většinou nejsou patrné žádné zjistitelné změny, a proto bývají odbýváni jako hypochondři. Podle současného názoru by tu mohlo jít o neuronální dysfunkci. Lék, který by měl pacientům pomoci, byl původně vyvinut jako prostředek proti úzkostným stavům. Přecitlivělost nebo nesprávná funkce enterického nervového systému může být také zdrojem různých alergií (či přesněji nesnášenlivostí – intolerancí). Někdy to mohou být přetrvavající reakce po přestálých těžkých infekcích žaludku nebo střev. Nervový systém reaguje i po odeznění infekce, jako kdyby dále pokračovala.
VYSÍLANÍ ZPRÁV Nervové spoje mezi mozkem a břišním nervstvem jsou do určité míry pouze jednosměrné. Devadesát procent spojů vede zdola nahoru, pouhých deset procent zpět. Enterický nervový systém může do značné míry pracovat autonomně, bez pokynů shora, sám neustále vysílá zprávy do centrální nervové soustavy našeho těla. Mozek jich přijímá nesmírné množství, my je ovšem vědomě vnímáme jen ve výjimečných situacích, například jako pocit nevolnosti, nutkání ke zvracení nebo jako bolest. Avšak i ostatní signály mají svůj význam a mohou být důležité pro naši psychiku. Vyšetření pacientů s podráždností střev ukázala, že mají nižší práh pro vnímání signálů z vlastních útrob. Jesliže obvykle registrujeme teprve signály překračující určitou intenzitu, uvedení pacienti reagovali i na „podprahové“ podněty. Souvisí to zřejmě s pozorovanou odlišnou funkci v těch oblastech limbického systému mozku, které by za normálních okolností měly spustit mechanismus potlačování nepříjemných pocitů. Zajímavé je, že podobné reakce lze pozorovat také u pacientů trpících depresemi a úzkostnými stavy. Ve stresových situacích se prostřednictvím histaminu aktivují nervové buňky zažívacího traktu a dochází ke kontrakci (stahování) střev. Výsledkem jsou břišní křeče nebo průjem. Pokud se podobná situace častěji opakuje, potom se celý okruh reakcí „osamostatňuje“ a působí samočinně i bez patrného vnějšího podnětu. Na pozdějších potížích se výrazně podílejí zážitky z ranného dětství, například u pacientů, kteří trpěli kojeneckou kolikou.
STŘEVA A NÁLADA Dnes také víme, že právě nervový systém zažívacího traktu má značný podíl na utváření našich nálad, pocitu nasycení, hladu, ale také depresivních stavů. Vždycky když začínají pracovat střeva, když se vylučuje serotonin nebo jiné neurotransmitery, všechny údaje jsou přenášeny bloudivým nervem do mozku a tam se překládají do pojmů veselost, nevolnost, vitálnost, dobrá nebo špatná nálada. Lze tak doslova říci, že naše nálada se tvoří kdesi v útrobách. A zřejmě nejen nálada. V přední části mozku lokalizoval Američan Damasio oblast, v níž se zaznamenává aktuální stav tělesného vnímání. Ten je pak přiřazen k naším představám a myšlenkám a stojí v pozadí všech duševních operací. Podle Damasia tato oblast ovlivňuje i naše rozhodování. Pokud u některých lidí došlo k poškození příslušné oblasti, nebyli ani při celkově vysoké inteligenci schopni se rozhodnout. Chyběly jim k tomu příslušné signály. Pokaždé když má člověk přijmout rozhodnutí v podobné situaci, jaká tu už byla, vychází nejen z vlastní rozumové úvahy, ale i z podvědomých informací onoho nesmírného katalogu nahromaděných emocí a reakcí. Odtud také pochází ten zvláštní příjemný nebo nepříjemně šimrající pocit v krajině břišní, když potkáme známou osobu nebo se dostaneme do povědomé situace. Při zkoumání vztahu mezi mozkem a jeho menším příbuzným uprostřed těla je ještě velmi mnoho otevřených otázek. Jejich zodpovězení nás může přivést blíž k pochopení komplexních psychických pochodů včetně záhady lidského podvědomí. Jedno je však jisté. Odborníci si začali uvědomovat, že naše břicho neplní jen vulgární materiální funkce, ale je plnohodnotnou součástí našeho psychického života.
Zdravi.centrum.prirodni-medicina Grepy mohou být škodlivé. Zjistěte, zda i vám.
Užíváte antikoncepci? Léčíte se s depresí? Jíte prášky na alergii nebo na spaní? Pak se raději vyhněte grapefruitům. Jinak hazardujete se životem. Grapefruit totiž obsahuje látky, které reagují s některými léky a za určitých situací může být jeho požití pro člověka nebezpečné. Mimo jiné potlačují účinnost enzymu CYP3A4, který odpovídá za odbourávání některých složek medicínských preparátů. Jejich hladina pak může v lidském těle dosáhnout smrtelných koncentrací. Lidem, léčeným na vysoký krevní tlak, anginu pectoris nebo vysokou hladinu cholesterolu a další, může způsobit problémy už konzumace šťávy z grapefruitu. Vysoké riziko potvrdila studie z University of North Carolina at Chapel Hill, která byla pubikována v odborném časopise American Journal of Clinical Nutrition. Vědci zároveň zjistili, co tyto nebezpečné vedlejší účinky způsobuje. Nejsou to "hořké" flavonoidy, jak se dlouho myslelo, ale látky zvané furanokumariny. Dávkování léků je určeno s ohledem na to, že je ve střevech přítomné enzymy zčásti odbourají a do krve se tak nedostane celá dávka. Jedním z těchto enzymů je právě CYP3A. Šťáva z grapefruitu však funkci tohoto enzymu "zruší". Tělo pak dostává mnohem větší množství účinné látky, než kolik má. Problém je v tom, že lékaři pacienty málokdy upozorní, aby si na toto nebezpečné spojení dali pozor. Ukázalo se, že pokud se ze šťávy odstraní zmíněné kumariny, nežádoucí efekt grapefruitové šťávy pomine. V běžném ovoci nebo džusu však si své účinky zachová. Problémy může způsobit ve spojení s antidepresivy, antibiotiky, léky proti bolestem, na srdeční choroby, prostředky na spaní, na snížení krevního tlaku a cholesterolu, posilování imunity a potence, či léčbu rakoviny. Vyvarovat by se jej měly také ženy s pilulkami na hormonální antikoncepci. Podle výzkumů německého farmakologa Thomase Eschenhagena z univerzity v Hamburku se dá nežádoucím interakcím zabránit. Stačí si dát po požití léků čtyř až pětihodinovou pauzu a teprve pak se pustit do grepu.
Připravilo DiaDesatero Nejsme až tak beznadějní Snad v žádné jiné sféře – s vyjimkou lásky – nejsme tak málo disciplinovaní, jako právě v jídle. Přesto kvůli zákeřné cukrovce, kterou u nás trpí tři čtvrtě milionu registrovaných pacientů, dokázalo 62 % diabetiků změnit stravovací zvyklosti! Vyplývá to z průzkumu občanského sdružení DiaDesatero. Změnu stravování u tak velkého počtu lidí je potěšující. Možná nejde přímo o striktní diabetickou dietu, ale v podtatě stačí orientace na zdravou výživu, která je pro diabetiky stejně vhodná. Perfektní je především omezení sladkého ve spojení se snížením spotřeby tuků, tvrdí nutrční terapeutka Jitka Andrášková z Fakultní nemocnice u s. Anny v Brně. Mnozí respondenti navíc mezi největšími změnami uvádí také pohyb a lepší pitný režim. „To je ta vůbec nejpší varianta.“ Co nám říká statistika Dalších 27 % diabetiků změnilo dle průzkumu stravu aspoň trochu. Stále však existují rezervy ve skladbě jídelníčku. Zatímco patrná je snaha snížit konzumaci tučného masa, jí se málo zeleniny a rybího masa. Vepřové nebo hovězí maso ji maximálně 3x týdně téměř 80 % respondentů, přičemž velá část z nich se snaží omezovat červené a tučné maso a uzeniny a preferovat maso bílé. Podle odborníků by se mělo v jídelníčku objevovat červené maso spíše méně, naopak ryby by v něm měly figurovat aspoň 2x týdně. Toto pravidlo však dodržuje sotva třetina odpovídajících. 68 % diabetiků jí ryby méně než 2x týdně. Nejdoporučovanější složkou potravy je zelenina; 39 % z nich si však zeleninu dopřává nejvýše 3x týdně, jen 35 % více než 5x týdně. „Diabetici by si měli uvědomit, že ryby i zelenina se dají upravit nejrůznějšími způsoby. Lze je třeba konzumovat ve formě chutných pomazánek,“ upozorňuje Jitka Andrášková. Kapitola jménem cukry Samostatnou kapitolu tvoří u diabetiků cukry. Přes 62 % z nich jí sladkosti vyjimečně nebo nikdy, jen 2 % si je dopřává 5x a více týdně. Průzkum zároveň potvrdil oblíbenost umělých sladidel a potravin určených pro diabetiky. Místo cukru sladí nahradními sladidly 46,5 % respondentů, dalších 27 % je používá občas. Obdobné potraviny pro diabetiky kupuje často nebo občas 72 % , přičemž k nejoblíbenějším patří cukrovinky a nápoje. „V této souvislosti podniká DiaDesatero další aktivity, protože ,dia' potraviny jsou opředeny řadou mýtů. Loni na podzim jsme uskutečnili test dia čokolád, vyhodnocujeme průzkum správného značení na obalech,“ uvedla Magda Davidová za DiaDesatero. Kromě konkrétní skladby jidelníčku jsou pro lidi s cukrovkou důležité i další stravovací zvyklosti: zejména denní dávky a pitný režim. Výsledky průzkumu jsou podle odborníků uspokojivé, 90 % jí 3x – 6x denně, nejčastěji pak 5x denně, což odpovídá doporučovanému intervalu. Zde obzvlášť důležitý pitný režim dodržuje 42 % oslovených, vypijí každý den 2 l tekutin, dalších 37 % vypije 1,5 litru tekutin. „Je ale nutné dávat pozor na skladbu – vhodná je voda dochucená citronem, minerálky nebo čaje. Pozor na džusy; obsahují ovocný cukr,“ vysvětlila Jitka Andrášková. Smutné prvenství Za nejvíce pozitivní odpovědi v průzkumu považují odborníci Dia Desatera vyloučení cukrů a omezení živočišných tuků. Další změny se týkaly především větší konzumace zeleniny, luštěnin, omezení bílého pečiva, sladkých limonád, příloha piva a alkoholu. Pozitivní jsou i změny zaběhnutých zvyklostí, jako například záměna smaženého řízku za přírodní, omezení smažení apod. „Ruku v ruce se změnou jídelníčku by měly jít i další posuny v životním stylu. K těm u diabetiků patří častější a menší denní dávky a počítaní sacharidů, “ doplnila Jitka Andrášková. Vzhledem k faktu, že diabetes často doprovází obezita, je na místě i pohyb. V České republice má cukrovku 750 tisíc lidí, tedy 7,5 % populace, a stejný počet lidí může mít podle lékařů diabetes zatím v neprojeveném stádiu. To znamená, že až 15 % dospělých může trpět diabetem! V Evropě nám patří smutné prvenství – největší přírůstky nových cukrovkářů – každý rok zhruba 50 tisíc nových pacientů. Ještě nedávno bylo u nás kolem 3 % diabetiků, dnes je to více než dvojnásobek. Hrozivá je i genetická zátěž populace 20 až 25 %, což znamená, že ve stáří bude mít cukrovku každý čtvrtý až pátý z nás! Občanské sdružení DiaDesatero Spojuje odborníky na problematiku diabetu a chce povzbudit všechny diabetiky ke změně životního stylu. Cílem DiaDesatera je informovat média a nejširší veřejnost o nemoci, která je považována za epidemii 21. století Více na www.diadesatero.cz
Novinky.cz Absence lenošení vede k depresím a dalším zdravotním potížím Být výkonný a ještě výkonnější. Není divu, že přibývá lidí vyčerpaných, chronicky unavených, postižených úzkostnými stavy, depresemi, syndromem vyhoření a dalšími potížemi. Pořádně si odpočinout, pospat a zalenošit, to je pro naše zdraví důležitější, než bychom si mysleli.ětšit obrázek Lidé, kteří si nedokážou pospat či zalenošit, obvykle netuší, jaké problémy riskují. Příčinou zmíněných potíží bývá špatně kompenzovaný stres. Neschopnost vypnout, uvolnit se a odreagovat. Tito lidé obvykle žijí v neustálém napětí. Odjedou například na dovolenou a vrátí se z ní stejně unaveni, jako když odjížděli. Také často špatně spí. A nejednou mají zdravotní potíže, se kterými absolvovali spoustu vyšetření. Většinou zbytečně, protože ani specialisté žádnou zjevnou příčinu problémů neobjeví. Logicky. Negativní emoce naruší pouze funkci vnitřních orgánů, ale nevyvolají v nich viditelné a měřitelné změny. Klasická vyšetření pak neobjeví žádný objektivní důvod pacientových potíží. Lékaři ho proto pošlou k psychiatrovi. K tomu většinou nejde, se slovy, že není blázen ani hypochondr. Je to začarovaný kruh nebo spíš slepá ulička. Těžko hledají doktora Současná medicína není na tento typ potíží dostatečně připravena. Jen menšina pacientů skončí tam, kde má. U psychologů a na klinikách psychosomatické medicíny. Tedy u specialistů, kteří se pacientům snaží pomoci, aby se zbavili negativních emocí, naučili se uvolnit, vychutnat hezké zážitky a odpočinout si. Negativní emoce se totiž často somatizují, tedy ztělesňují. A bývají hlavní příčinou různých zdravotních problémů, pro které lékaři jiných specializací někdy těžko hledají vysvětlení. Naopak relativně jasnými chorobami, které vyvolávají špatně kompenzované stresy a nezvládnuté pocity, jsou například: podrážděnost a neschopnost soustředit se, ale také úzkostné poruchy a deprese stavy vyčerpání a únavy, které mohou přejít až do chronického únavového syndromu nebo do stavu emočního vyhoření bolesti hlavy nebo žaludku, žaludeční vředy, potíže se žlučníkem, s trávením atd. srdeční arytmie, ale také snížení imunity stále se vracející bolesti krční páteře, kloubů nebo zad, časté blokády kloubů a páteře, vysoké napětí svalů, které mají daleko větší sklon k bolestivému stažení. A tak bychom mohli dlouze pokračovat. Léčba hezkými zážitky Pro lidi, kterým chybí dostatek pozitivních zážitků, jsou typické výbuchy vzteku nebo pláč. Často se cítí frustrovaní, hůř snášejí stres a můžeme u nich pozorovat příznaky přepracovanosti a citového vyčerpání. Přesněji řečeno emočního vyhoření. Tedy únavu, apatii, nervozitu nebo podrážděnost. Ale často také agresivitu nebo nepřiměřené výlevy negativních emocí. Uvolnění a hezké zážitky dokážou postupně zlepšit jejich emoční kondici i odolnost. Ta je pro člověka stejně důležitá jako odolnost a kondice fyzická. Závislost sportovců na hormonech štěstí Když profesionální sportovci skončí kariéru, často jim chybí „tvrdá sportovní dřina“. Při vytrvalostních výkonech se totiž pořádně prokysličí krev a zvedne hladina endogenních opiátů, hlavně endorfinů, hormonů zklidnění a dobré nálady. Ty bývají hlavní příčinou, proč se po nich člověk výborně cítí a proč pak lépe vzdoruje stresům. Sex prodlužuje život Podobně příznivý efekt mívá i hlazení, mazlení, polibky a pohlavní styk. Na krevní oběh i celou řadu dalších systémů. Tělesné a hormonální reakce, které je doprovázejí, bývají jedním z nejsilnějších pozitivních zážitků. Výrazně snižují napětí svalů, pocity napětí, úzkosti a stresu. Není náhodou, že lidé, kteří se milují dvakrát týdně, se dožívají delšího věku a jsou méně nemocní nežli ti, již mají skromnější frekvenci intimního života. Drahocenný spánek Odpočinek spousta lidí spojuje s dovolenou a s víkendy. Ale úplně nejdůležitější je pro ně spánek. Bývá jednou z prvních věcí, které stresy a negativní emoce narušují. Nepotřebujeme ho však jen pro regeneraci organismu. Posiluje zároveň naši obranyschopnost a šetří životní energii. Dlouhověcí lidé obvykle dobře spí. Náš organismus vyváří ve spánku minimum stresových hormonů a vyplavuje hormon melatonin. Ten podporuje: kvalitní spaní chrání buňky těla před poškozením zvyšuje výkonnost imunitního systému snižuje spotřebu energie a zpomaluje procesy stárnutí Ale funguje to i naopak. Nedostatek spánku narušuje naši psychiku, hormonální regulaci a látkovou výměnu (například správné hladiny krevních cukrů). Může vyvolat nebo zhoršit vysoký krevní tlak, diabetes a řadu dalších chorob. Aby starosti nepřeválcovaly radosti Pokud jde o různá potěšení, není důležité, které zvolíme. Někoho příjemně naladí dobré jídlo nebo ochutnávka vín, dalšího partička mariáše, jiného práce na zahradě. Podstatné je vypnout. Myslet na něco jiného než na starosti a povinnosti. Prostě si užít věcí, které nám dělají radost a při kterých si skutečně odpočineme. Uzdraví se, protože to začnou prožívat jinak Užitečnou prevencí proti zdravotním potížím vyvolaným špatně zpracovanými emocemi je sport, nejrůznější koníčky a zdánlivě drobná potěšení. Pokud však už s těmito potížemi zápolíme, mohou být jen doplňkem léčby. Její součástí dnes často bývají léky na odbourání napětí, úzkostí nebo depresí. Ale tím nejpodstatnějším by měla být návštěva odborníka. Pomůže nám najít chybné postoje, které si neseme z rodiny i z dětství. Právě ty nám obvykle brání v tom, abychom se v dostatečné míře uvolnili, intenzívně se radovali nebo vnímali hezké zážitky.
Novinky.cz Hormon leptin brání jo-jo efektu při hubnutí Objevení hormonu leptinu před patnácti lety přineslo naději na léčbu obezity - přizpůsobuje totiž reakce organismu na hladovění. Zatímco tehdy pokusy nepřinesly očekávaný výsledek, syntetická verze hormonu se teď ukazuje účinná. Syntetická verze totiž zastavuje takzvaný jo-jo efekt, nežádoucí stav, kdy organismus po úspěšném snížení nadbytečné hmotnosti rychle znovu vytvoří nepotřebné zásoby. Výsledek redukční diety, případně fyzické aktivity, se tak ztratí. „Syntetický leptin otevírá nové terapeutické možnosti ... v normalizaci nervových, endokrinních a metabolických procesů,“ citovala agentura Bloomberg ze zprávy týmu Harvardské univerzity, publikované v magazínu Annals of Internal Medicine. Leptin pomohl obézním Podávání syntetického leptinu obézním osobám, ať už měly hladiny přirozeného hormonu normální, nebo snížené, pomohlo u většiny redukovat hmotnost a dlouhodobě tento stav udržet i bez pokračování přísných diet a cvičení. Studie se opírá rovněž o nedávná zjištění, kdy přípravek umožnil odstranit důsledky geneticky způsobené absence tohoto hormonu nebo obnovit reprodukční funkce u žen s poruchami příjmu potravy.
Novinky.cz Tvar postavy a rozložení tuku je pro zdraví důležitější než váha Dvě ženy stejné váhy a stejné výšky stojí vedle sebe. Přesto jen jedna má vážné zdravotní problémy, vysoký cholesterol a ohrožené cévy a srdce. Důvod? Každá má jinak distribuovaný tuk na těle. Ta, která ho má nejvíc na břiše, je pak vážně ohrožena na zdraví a životě. Naopak žena s útlým pasem a širokými boky či zadnicí může být zdravá, byť má při stejné výšce stejnou váhu. Londýn Na tvaru postavy záleží, nikoli na váze, píší experti ve zprávě pro odborný časopis Obesity. A vysvětlují, proč tomu tak je. Tuk na bocích a stehnech či zadečku vychytává z těla nebezpečné mastné kyseliny a navíc obsahuje protizánětlivé látky, které brání ucpání cév a krevním sraženinám. Naopak tukové zásoby na břiše zvyšují obsah nebezpečných mastných kyselin v krvi a většinou souvisí se zvýšeným nebezpečným cholesterolem, diabetem a chorobami srdce a cév. Zdravý tuk na stehnech a bocích Mít málo tuku na stehnech je pro ženy velmi nebezpečné. A ty, které ho mají hodně na břiše a jen málo na zadku a stehnech jsou ohroženy metabolickým syndromem a souvisejícími chorobami nejvíce. Tuk ze stehen a boků se také odbourává hůře než z břicha. To sice může znít nelichotivě pro ty ženy, které chtějí zhubnout, ale pro zdraví to má velký význam. Rychlé odbourávání tuků totiž provází uvolňování cytokinů do krve a ty způsobují záněty v těle. Tyto cytokiny přitom souvisejí s kardiovaskulárními chorobami, rezistencí vůči inzulínu a diabetem. Pomalé odbourávání tuků z boků a zadečku navíc provází vznik hormonu adiponektinu, který chrání cévy a pomáhá řídit hladinu krevního cukru a odbourávání tuků. „Je to tvar postavy a rozložení tuku, na čem záleží,“ zdůrazňuje autor studie doktor Konstantinos Manolopoulos z Oxford University.
Novinky.cz/Evropa Pandemie prasečí chřipky je podvod století, tvrdí expert Vyhlášení pandemie prasečí chřipky, která se rozšířila v loňském roce, bylo falešné. Vše mají na svědomí farmaceutické firmy, které na strachu z nemoci vydělaly pohádkové sumy. Prohlásil to Wolfgang Wodarg, šéf zdravotní sekce Rady Evropy. „Je to jeden z největších zdravotních skandálů století,“ řekl podle serveru britského deníku Daily Mail. Prasečí chřipka se objevila poprvé na jaře v Mexiku. Začala se rychle šířit po celém světě. Před půlrokem pak Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila pandemii, přičemž podle aktuálních údajů na ni zemřelo kolem 12 600 nemocných. Wodarg však upozorňuje, že například britské ministerstvo zdravotnictví dříve varovalo, že nemoc si může vyžádat 65 tisíc obětí jen na ostrovech, ačkoli počet mrtvých je zatím 251. Zatímco řada států vynakládala spousty peněz ze zdravotních rozpočtů na očkování miliónů lidí, šlo pouze o poměrně mírné onemocnění, tvrdí Wodarg. „Měli jsme slabou chřipku – a falešnou pandemii,“ citoval server experta. Na kritiku reagoval i Světová zdravotnická organizace (WHO). Oznámila, že prošetří svůj vlastní postup při vyhlašování této pandemie. Státy teď nevědí, co s mamutími zásobami vakcín V rozhodnutí WHO vyhlásit pandemii mají podle Wodarga prsty výrobci protichřipkových léků a vakcín. Naočkovali atmosféru strachu, kvůli které pak vlády řady států podepsaly s výrobci vakcín smlouvy, které jim zajistily předběžné objednávky. „Tak měli producenti zaručeny obří zisky, ačkoli finančně nic neriskovali. Stačilo jen počkat, až WHO oznámí pandemii, a smlouvy se rozeběhly,“ tvrdí Wodarg. Pozorovatelé upozorňují, že chřipková epidemie je alespoň v Evropě na ústupu a řada států skutečně neví, co s obrovskými zásobami vakcín a protichřipkových léků. Jde například o Francii, Německo, Švýcarsko a o další státy. Některé z nich jich dokonce objednaly více, než mají počet obyvatel, a nyní je chtějí prodávat zemím třetího světa.
Aktualne.centrum.cz Záření z mobilu může chránit před Alzheimerem Podle většiny dosavadních výzkumů mobilní telefony lidskému zdraví údajně škodí. Nyní ovšem vědci přišli s tvrzením, že by radiace mohla mít i pozitivní účinky a záření by mohlo bránit vzniku Alzheimerovy choroby. Na Jihofloridské univerzitě v Tampě zkoumali záření z mobilních telefonů na myších. Překvapivé závěry ukazují, že radiové záření nejen pomohlo zmírnit průběh choroby u nakažených hlodavců, ale dokonce ochránilo paměťové buňky zdravých jedinců. Podle odborníků je možné, že se tato nová metoda bude moci v budoucnu použít i k léčbě lidských pacientů. Vědci nyní testují, jestli vyšší frekvence přinesou i lepší výsledky. K výzkumu experti použili 96 myší, většina z nich měla geneticky upravené mozky pro vyšší náchylnost k Alzeimerově chorobě. Hlodavce pak vystavili elektromagnetickému záření ze standardního mobilního telefonu po dobu až devíti měsíců a jejich dávka "ozařování" byla dvakrát jedna hodina denně. "Jedno je jisté - přínos dlouhodobého vystavování elektromagnetickému záření je znatelný, ať už jde o ochranu před nemocí nebo následnou léčbu, a to jak u myší zdravých, tak nakažených," říká vedoucí výzkumu profesor Gary Arendash. U mladých zvířat se během pokusu netvořil žádný betaamyloidový plak, jak by za jiných podmínek bylo obvyklé. U starších zvířat vědci po mnohaměsíčním ozařování zjistili, že v testech výkonnosti mozku byly stejně úspěšné jako zdravé myši. V jejich mozcích bylo méně usazenin. Také geneticky nepozměněné myši vystavené elektromagnetickému záření na tom byly v testech paměti lépe než před ozařováním. Spolehlivě dokázat lze zatím jen to, že v průběhu pokusů lehce vzrostla teplota mozků pokusných zvířat. Proto se vědci domnívají, že vyšší teplota podporuje rozpouštění škodlivých usazenin. KorzoNadměrné užívání vitamínu C (syntetického) může způsobit šedý zákal Užívání vitamínu C je všeobecně považováno za zdraví prospěšné. Odborníci nyní však po osmiletém sledování zjistili, že pokud ženy užívají pravidelně potravinové doplňky s vitamínem C, hrozí jim ve vyšším věku onemocnění šedým zákalem. Švédští vědci sledovali 8 let 24 600 žen, které pravidelně nebo jen občas užívaly vitamín C v potravinových doplňcích. Vyšlo najevo, že při konzumaci 1000 miligramů v jedné dávce je o čtvrtinu vyšší pravděpodobnost vzniku šedého zákalu. Nebezpečí se zvyšuje s věkem a množstvím tohoto vitamínu. Vedoucí výzkumu Alijca Wolková z institutu Karolinska upozorňuje: "Souvislost mezi zákalem a vitamínem C čili kyselinou askorbovou se týká jen potravinových doplňků. Nebezpečí se nevztahuje na vitamín získaný přirozenou cestou z ovoce a zeleniny." Wolková říká, že současné poznatky potvrzují výsledky předchozích studií. Podle ní užívá některý druh potravinových doplňků 59 procent žen ve věku 49 až 83 let. Výhradně vitamín C konzumuje 5 procent z nich. Má poznámka: Samozřejmě se to nemůže týkat jen žen, to není logické, ale i mužů. Tento článek byl však zrovna v rubrice „Žena“.
Nadváha omlazuje, ale jen ve vysokém věku Zatímco obézní děti většinou nastupují do puberty dříve a vypadají starší než jejich vrstevníci, ve vysokém věku může pár kilogramů navíc prospět. Tuk totiž vyhlazuje vrásky a dodává pleti mladistvý vzhled. Je to vlastně přirozená metoda, kterou se snaží plastičtí chirurgové aplikovat uměle, když do vrásčité tváře vstřikují nejrůznější výplně. Ovšem platí to skutečně pouze u osob pozdního věku, lidé mladí a středního věku naopak s nadbytečnými kilogramy vypadají starší než jejich vrstevníci. Efekt omlazování se začne projevovat až po 54. roce života. Britské listy - Luděk Janda
Být nemocný v nemocné době Prodělal jsem asi prasečí chřipku. Výtěr z krku na prokázání přítomnosti viru H1N1 mně sice obvodní lékař nedělal, protože ten se provádí hlavně při komplikacích, ale asi to prasečí chřipka byla. I hlavní hygienik ČR Michael Vít říkal, že nyní už u většiny nemocných chřipkou převažuje prasečí vir. V každém případě už léta jsem neprodělal tak silné virové onemocnění. Pět dní vysokých horeček, pro bolest se nedalo chodit a navíc zánět horních cest dýchacích. Tři dni před propuknutím jsem jel ve vlaku vedle dospívající dívky. Dávila se kašlem a spolucestujícímu si stěžovala na bolesti v krku a horečky. Léčila se svérázně: notně zapíjela studenou limonádou z petlahve, aby jí přešlo “to škrábání”. Přesto nezůstala ležet doma a jela do školy. Spolucestujícímu vysvětlila, že studenti, kteří nejsou nemocní, rozuměj nechodí k lékaři, jsou odměňováni pochvalou od ředitele školy. Kolega, se kterým jsem se před odchodem pokoušel jednat, měl horečku, silnou rýmu a kašel. Po každé větě se mi omlouval, že je nemocný a nemůže přemýšlet. V jeho předchozím zaměstnání byli ti, kteří byli během roku pro nemoc nepřítomní, finančně trestáni. V současném zaměstnání mu už trest nehrozí, ale přesto nezůstává doma, protože “si nemůže dovolit válet se v posteli”. Po pár dnech jsme stáhli dítě ze školky. Ta spíš připomínala dětskou nemocnici s kašlajícími dětmi. Rodiče tam přivezou nemocné děti, dají vychovatelkám kapky nebo tabletky a poučí je, jak lék dávkovat. Pak odjíždějí do práce, protože si nemohou dovolit zůstat s nemocným dítětem doma. S dětmi nikdo nejde v mrazech na čerstvý vzduch a jsou uzavřené v přetopených místnostech. Nechat tam děcko znamená s určitostí je vystavit nákaze. Nakonec z mého okolí na stejné příznaky, jako jsem měl já, onemocnělo pět lidí. K lékaři šli dva. A z těch dvou si nechal nemocenskou napsat jediný. Důvody byly převážně finanční. Jedna osoba nešla k lékaři, protože už nedůvěřuje jejich způsobu diagnózy a farmaceutické léčby a raději se léčí postaru - zábaly a ležením. V nošovické továrně Hyundai, která se stala příkladem arogance hospodářské moci, jsou zaměstnanci finančně trestáni za návštěvu lékaře i za nemocenskou. Extrémním příkladem potlačování nemoci je dávat své zaměstnance očkovat proti chřipce. V reklamě na pozici v jedné brněnské mezinárodní montovně jsem našel očkování proti chřipce mezi zaměstnaneckými benefity. Jedná se o výhodu pro žadatele o zaměstnání nebo o nucený zásah do jeho organismu? Nezasahují soukromé zájmy firem až příliš do našeho těla? Nemoc, podobně jako například stáří, je kapitalistickou společností vytěsňována. Když jsme nemocní, nepracujeme a tím se stáváme přítěží pro stát i pro našeho zaměstnavatele, protože z kapes obou jdou peníze na placení naší nemocenské. Nejlépe je finančně nemocného člověka potrestat. Stane-li se takový člověk vinou hypotéky navíc závislým na každé koruně svého platu, stává se z něj nevolník bez práva vyležet si svou nemoc. Kdo se dokáže přemoci, je odměňován bez ohledu na to, že dál šíří nákazu ve svém okolí. Je tu odměňována sobeckost a bezohlednost a to nejen vůči druhým, ale v konečném důsledku také vůči sobě. Je rozdíl mezi tím být nemocen a být na nemocenské. Jedno nemusí odpovídat druhému. Zajímavé jsou z tohoto pohledu názory hlavního hygienika na průběh prasečí chřipky u nás. Prý se šířila zejména mezi dětmi a dospívajícími. Pokud k tomuto závěru došel na základě údajů nahlášených lékaři, potom se mýlí. Zaměstnaní lidé k lékaři nejdou a raději si při vysokých horečkách vezmou dovolenou anebo nemoc rovnou přechodí. Vytěsňování nemoci může vést ke kolapsu. Ke kolapsu těla, jak to příkladně ukázala ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové při říjnovém jednání Poslanecké sněmovny. "Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová měla dnes v Poslanecké sněmovně zdravotní indispozici způsobenou virózou, teplotou a vyčerpáním organismu,” řekla o její indispozici mluvčí ministerstva. Ale podobné potlačování může vést i ke kolapsu celé společnosti. Vyčerpání, únava, stres a hlavně přecházení a fyzická blízkost s už nakaženými přispívají k rychlému šíření epidemií. Prasečí chřipka měla mírnější průběh, než se očekávalo. Ale co když příští vir bude silnější, a my ještě více vyčerpanější, finančně závislejší a sobečtější? Odkazy: Hlavní hygienik: Prasečí chřipku má až 90 procent nemocných Stát uvolní chřipkovou vakcínu pro více lidí, má jí přebytek Ministryně omdlela při bezvýsledném jednání o rozpočtu Česko má vakcíny proti chřipce. Smlouva je ale nevýhodná Zaměstnanci Hyundaie si stěžují na šikanu
Stále více lidí navštěvuje psychiatra Každým rokem stoupá počet pacientů v psychiatrických ordinacích. Podle posledních statistik tuto odbornou pomoc vyhledává více žen než mužů. PRAHA Stejně jako v předešlých letech vyhledaly psychiatrickou pomoc častěji ženy než muži. Jejich podíl na počtu prvních vyšetření činil téměř 60 procent, a to i při srovnání v jednotlivých krajích. Odborníci tento fenomén většinou vysvětlují tím, že ženy své problémy řeší v ordinaci, zatímco muži pitím alkoholu a sebevraždou. Dokazují to i čísla. U mužů jsou sebevraždy čtyřikrát častější než u žen. Muži psychiatra mnohem častěji navštívili kvůli alkoholu, drogám, nebo patologickému hráčství, než kvůli depresím a neurózám. Naopak na pohlaví méně nezávislé byly diagnózy schizofrenie, poruchy osobnosti a mentální retardace. Praha vede v počtu lidí, kteří psychiatra vyhledají kvůli afektivním poruchám, například depresím a neurotickým potížím. Například Moravané ale Pražany výrazně předhánějí v problémech s alkoholem.
Britské listy POZNÁMKA NA OKRAJ: Uwe Ladwig Lékařská kreativita a přízeň liberálů, neboli Někdy nejde jen o zdraví Pokrok lékařství umožňuje z hlediska laiků neuvěřitelné možnosti. Díky lékařům může být dnes hodně lidí vyléčeno z nemocí, jimiž by ještě před nedávnem trpěli, anebo by na ně dokonce umřeli. Že umožňuje lékařská kreativita ale taky jiné věci, o tom něco v téhle poznámce… Nic nového to ovšem není. Jeden ví jak na to a druhý za to zaplatí, ačkoliv z toho moc nemá. Víme přece všichni, jak kdysi dobyvatelé měnili skleněné perličky za drahocenné šperky domorodců. A oba byli při tom šťastní, protože ti druzí přece ani netušili, kolik těch perliček by mohli za své zboží dostat. Na to jsem si vzpomněl, když jsem slyšel v televizním pořadu Panorama o nikoliv už nové, dnes ale prý profesionální módě lékařů prodávat pacientům nějakou nesmyslnou terapii, často s dobře znějícím jménem. Ten televizní pořadu běžel už několik minut, když jsem televizi zapnul a divil jsem se, že se tam mluví o „ježku“ přestože to měla být reportáž o hrabivosti lékařů. Zjistil jsem ale brzo, že ten německý výraz „Igel“ není jen jméno zvířete, ale taky zkratka pro tzv. „Individuelle Gesundheitsleistungen“ (individuální zdravotní výkony), za které si mají pacienti sami platit. Zdravotní pojišťovny to prý z dobrých důvodů nedělají, protože aspoň část těchto „zdravotních výkonů“ nemá slibovaný vliv na zdraví nemocných. Ani tohle ovšem není nic nového. Víme přece taky, že existuje tzv. placebo efekt, který se dá při léčbě úspěšně používat, hlavně když nějaký lék neexistuje. V případě nějakých těch „ježků“ však nejde o to pomáhat nemocným, ale o to vytáhnout jim z kapes dodatečné peníze. Teď taky vychází najevo, že některé firmy nabízejí pro lékaře i pro sestřičky speciální školení, při němž se mají naučit, jak pacienty připravovat na to, aby si nechávali předepisovat právě takové „individuální zdravotní výkony“, které jim sice nijak nepomůžou, ale jsou za to dost drahé. No, není divu, že existují lidé, kteří se chtějí bezohledně obohacovat. Korunoval to ale komentář ministra pro práci, sociální věci a zdravotnictví Šlesvicko-Holštýnska a člena FDP doktora Heinera Gargeho. Ten odmítl návrh, že by to těchto čachrů měla zasáhnout vláda. Garge si totiž přeje mít vědomé a dobře poučené pacienty, kteří si mohou dopřát, co sami chtějí. Že to právě ale „normální“ pacient vzhledem k tomu „ježku“ a svému peněz chtivému lékaři poznat nemůže, to jako liberál ovšem nepochopil. Nebo si myslíte, že dal jako vládní činitel od celé věci ruce pryč jen proto, že právě dobře vydělávající lékaři jsou jeho voliči? Má poznámka: Pamatuji si, že bývalý ministr zdravotnictvi Julínek také tuto praktiku chtěl zavést v Česku. Prostě kdo by na to měl, mohl za své peníze dostat specielní péči svého lékaře. Ovšem je naprosto pochopitelné, že s pacientem, který by si za zvláštní péči nezaplatil, protože by na ní prostě neměl, lékař by už neměl zájem nijak nijak zvlášt se s nim zabývat. Ovšem by to záleželo na svědomí každého lékaře, ale je otázkou nakolik by to fungovalo, když by se jednalo už jen prakticky o uzavřený obchod mezi lékařem a movitějším pacientem.
Vysoký krevní tlak u Čechů způsobuje dvojnásobná denní spotřeba soli Přestože je denní doporučená dávka soli pět až šest gramů, Čechům to nestačí a tuto doporučenou denní spotřebu téměř o sto procent navyšují. Spotřebují tak devět až 12 gramů soli namísto doporučených pěti gramů. Což je jedna z příčin, proč téměř dva milióny obyvatel trpí vysokým krevním tlakem. Zbytečně jídla přisolujeme a neuvědomujeme si, že sůl je jedním z rizikových faktorů vysokého krevního tlaku,“ osvětlil příčiny vzniku vysokého krevního tlaku profesor Karel Horký z II. interní kliniky kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Není to ale tak snadné. Největším zdrojem soli jsou průmyslově vyráběné potraviny, jako jsou například uzeniny, chipsy, solené oříšky, uzená masa a ryby a další. Stejně tak mnoho soli je v tzv. jídlech rychlého občerstvení, jako jsou hamburgery a instantní polévky. Proto už výrobci by měli v těchto potravinách množství soli snižovat,“ uvedl odborník. Infarkt, mrtvice, selhání ledvinProfesorka Renata Cífková z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny tvrdí, že Češi na kardiovaskulární choroby stále umírají nejvíc, i když méně než před třiceti lety. „Vysoký krevní tlak je zrádný. Nebolí a jeho prvním projevem může být infarkt, mrtvice, nebo selhání ledvin. To je nejen nebezpečné, ba dokonce může být i smrtelné,“ varovala odbornice. Vysoký krevní tlak je od hodnoty 140/90 Hg. Oba odborníci se přimlouvají za to, aby si každý nechal alespoň jednou v roce změřit krevní tlak a je-li vyšší, aby zahájil léčbu. Sami pro sebe může hodně udělat i tím, že jídla nebudeme přisolovat, v jídelníčku budou převládat čerstvé ryby, drůbeží maso, ovoce a zelenina a pravidelně budeme sportovat. Samozřejmostí je nekouřit, protože kouření vede k poškozování cév.
Levný lék na akné může zachránit mozek po mrtvici Antibiotikum minocyklin se používá na léčbu akné a stojí jen pár korun. Podle amerických odborníků má však jednu dosud nevyužívanou vlastnost. Dokáže zachránit před poškozením mozkové buňky v oblasti stižené mrtvicí. Tyto buňky přitom často odumírají v důsledku nedostatku kyslíku. Lék se v současné době začal testovat i u lidí. Tampa Mrtvice je stav, při němž se krevní sraženinou ucpe céva a zastaví průtok krve v určité oblasti mozku. Buňky kolem této oblasti nedostávají od krve kyslík a mohou zcela odumřít, čímž vzniká trvalé poškození mozku, mnohdy důležitých center. Podle expertů z Floridy ale při podání minocyklinu ihned po vzniku mrtvice mohou být zachráněny až dvě třetiny mozkových buněk. Navíc účinek je nejsilnější u buněk, které zpracovávají a přenášejí informace. Minocyklin má ale jako mnohá další léčiva i své vedlejší účinky. Jeho dávkování je proto vždy nutné konzultovat s lékařem. Doktor Cesar Borlongan z University of South Florida prokázal pozitivní účinek u hlodavců postižených mrtvicí. Dosavadní výsledky ukázaly, že tato technika by mohla být mnohem "účinnější" než současná léčba. Při pokusech, kdy bylo antibiotikum podáno ihned nebo maximálně tři dny po mrtvici, dokázal zachránit až 80 procent mozkových buněk kolem oblasti s mrtvicí. Teď začal podávání minocyklinu testovat u lidí. Mrtvice v současné době tvoří téměř deset procent všech úmrtí na světě. Často vede k vážným ochrnutím, postihujícím jednu stranu obličeje nebo těla. Postižení jsou často znovu nuceni se naučit i ty nejzákladnější úkoly.
Mozková mrtvice se týká čím dál častěji i třicátníků Není to tak dávno, kdy se mozková mrtvice týkala téměř výhradně starších lidí. Věkem, ale také nejrůznějšími dispozicemi u nich docházelo k přerušení průtoku krve mozkem a tím k porušení některých mozkových center. Bohužel, v posledních letech se tato věková hranice výrazně snížila a mozkové příhody nejsou výjimkou ani u třicátníků. O tom, že tuto skutečnost nelze podceňovat, není pochyb. Mrtvice je závažná choroba, která má trvalé následky a pacient se po ní navrací do normálního života jen velmi pomalu. Lidé se často učí znovu číst, psát a dokonce i mluvit. Někteří pacienti navíc mohou zůstat ochrnutí. Rozsah škod, jež taková příhoda může napáchat, závisí na včasném odhalení. Čím dříve okolí rozpozná, že se může jednat o mrtvičku a čím dříve je zavolána pomoc, tím bývají následky menší. Bohužel problém je v tom, že se tyto příhody projevují velmi často nenápadně. Postiženého například brní ruka nebo se cítí zmateně. Takové příznaky mnoho lidí podcení. Zvláště mladí. Přitom mozkové buňky bez výživy během několika hodin odumírají a navždy ztrácí schopnost vykonávat svou funkci. Je-li tedy lidem s mozkovou cévní chorobou poskytnuta pomoc pozdě, většina následků zůstává trvalá. Všímavost zachraňujeAsi největším problémem je, že tento stav nedokáže zhodnotit člověk sám a potřebuje k tomu velmi často všímavost okolí. Jedině včasná reakce někoho dalšího, většinou pomůže. Lidé by si měli především všímat tří základních bodů: rukou, tváře a řeči.
Pokud budete mít u někoho podezření, nebojte se vyzkoušet tento velmi jednoduchý test a bude-li pozitivní, pak okamžitě volejte sanitku a upozorněte lékaře na vaše podezření. Hlavní roli totiž hraje čas – do 4,5 hodiny od ataku má pacient velkou šanci, že se jeho život vrátí zpět do zajetých kolejí. Bohužel spousta lidí si řekne, že se "z toho vyspí" a ráno už se třeba jen těžko zvedá z postele. "Při mrtvici je ze všeho nejdůležitější včasný zásah. Nejzazší doba k poskytnutí účinné lékařské pomoci trvala donedávna tři, podle posledních výzkumů jsou to čtyři a půl hodiny po nástupu nemoci. Do jejich uplynutí jsou ještě mozkové buňky schopné se bez velkých škod vzpamatovat. Doktoři však musí okamžitě začít s trombolýzou. Při ní pomocí speciální infuze rozpustí sraženinu v mozku. Je to zákrok, který zmírňuje následky cévní mozkové příhody a usnadňuje návrat do běžného života," vysvětlují odborníci ze serveru www.mozkovaprihoda.cz
Deprese a beznaděj zvyšují u žen riziko mrtvice Ženy okolo padesátky, které jsou nespokojeny v osobním životě, nemají optimistické cíle a vyhlídky do budoucna a vůbec dlouhodobě trpí frustracemi, jsou skupinou nejvíce ohroženou srdečními příhodami. Oproti optimistkám mají totiž zesílené stěny tepen - aterosklerózu, a ta je předzvěstí mrtvice či infarktu. Chicago Beznaděj není jen pocit, který by ženy připravoval o životní štěstí. Podle posledních výzkumů reálně ohrožuje jejich zdraví a zvyšuje nebezpečí, že je postihne mozková mrtvice. Američtí vědci zjistili, že jinak zdravé ženy, které dlouhodobě trpí frustracemi, jsou častěji ohroženy vznikem trombů v krčních tepnách. Ty mohou způsobit cévní mozkovou příhodu. "Náš objev potvrdil teorii, že u žen trpících pocitem beznaděje existuje zvýšené riziko vzniku kardiovaskulárních chorob a mrtvice," prohlásila Dr. Susan Everson-Roseová z univerzity v Minnesotě, jejíž studie byla publikována v odborném časopise Stroke. Ultrazvuk potvrdil aterosklerózu u skeptičekBěhem ní sledovali odborníci 559 v průměru padesátiletých žen, u kterých se neprojevovaly žádné známky srdeční nemoci, například vysoký krevní tlak. Respondentky odpovídaly na otázky týkající se jejich pohledu do budoucnosti a osobních cílů a zároveň se na základě dvacetistupňové škály stanovilo, zda trpí symptomy deprese. Poté prodělaly ultrazvukové vyšetření, které zjistilo stav jejich krčních arterií. "Zjistili jsme, že ženy, které vidí budoucnost černě, mají zesílené stěny tepen, čili aterosklerózu, což je neblahá předzvěst mrtvice nebo infarktu," potvrdila Everson-Roseová. Podle ní je rozdíl velmi znatelný, i když se vezmou v úvahu ostatní vlivy, jako jsou věk, rasa nebo životní styl. Ženy s depresemi měly cévní stěnu o dvě setiny milimetru silnější než jejich šťastnější kolegyně. Lékaři se teď chtějí zaměřit na hledání souvislosti mezi produkcí stresového hormonu kortisolu a nemocemi cév a srdce. Spojitostí mezi depresí a srdečními nemocemi se zabývalo několik předchozích studií a současný výzkum jen potvrdil, že naše zdraví neovlivňuje jen způsob života, ale ve velké míře také psychika. Mrtvice ročně postihne 35 tisíc lidí V České republice ročně postihne cévní mozková příhoda, které se lidově říká mrtvice, přibližně 35 tisíc lidí, většinou starších 65 let. Třetina z nich do jednoho roku zemře, třetina nehodu přežije s trvalými a těžkými následky a jen třetina ji přežije bez velkých následků. čkoli iktus (mrtvice) představuje největší hrozbu pro osoby nad 55 let, mohou být postiženi i lidé mnohem mladší, ba dokonce kolem 25 let. V produktivním věku je výskyt iktu v ČR dvakrát až třikrát vyšší než v zemích západní a severní Evropy,“ řekl Právu doktor Jiří Neuman z neurologického oddělení Nemocnice Chomutov. Zatím nikdo přesně neví, proč jsou lidé v produktivním věku vůči svým vrstevníkům v západní a severní Evropě postiženi víc. Zdá se ale, že příčinou je stres, špatný životní styl a nedostatek pohybu. Srovnávací studie však udělány nebyly. Doktor Neuman vysvětlil, že nejběžnějšími příznaky mrtvice jsou ochablost nebo znecitlivění tváře, ruky nebo nohy, zpravidla jednostranné. „Dále potíže s řečí nebo porozuměním řeči, porucha zraku, závrať, silná bolest hlavy bez zjevné příčiny,“ uvedl lékař. Léčba ročně vyjde na 20 miliardLéčba pacientů s mrtvicí stojí zhruba 10 procent všech nákladů na zdravotnictví, tedy v ČR asi 20 miliard korun ročně. Pro pacienta je nesmírně důležité, aby se dostal do nemocnice na specializované, tzv. iktové oddělení co nejrychleji, protože pak má největší šanci, že se vyléčí. Nejčastější příčinou mrtvice (85 % případů) je totiž krevní sraženina, která ucpe cévu v mozku. „Aby se omezil rozsah a míra následného poškození mozku, je třeba okamžitě postiženému zavolat pomoc, nejlépe volat linku 155,“ soudí doktor Neuman. Specifická léčba tvz. trombolýza umožňující rozpuštění krevní sraženiny přispívá k obnovení průtoku krve. Tím zabrání nevratnému poškození mozkové tkáně. Velice důležitý je zde ale čas. Taková léčba je účinná pouze do 240 minut od nástupu mrtvice. Bohužel většina pacientů přichází do nemocnice příliš pozdě, aby byli vhodnými kandidáty pro tuto léčbu. Právě proto je důležité znát příznaky mrtvice a dopravit postiženého do nemocnice co nejdříve. Zhruba v 15 procentech případů dojde ke krvácení do mozku, které až z poloviny je smrtelné. Riziko: hypertenze a antikoncepcePrimář neurologického oddělení pražské Nemocnice Na Homolce doktor Miroslav Kalina tvrdí, že nejčastějším rizikovým faktorem mrtvice je:
K mrtvici podle něj může přispět i delší nepřirozená poloha hlavy, například při několikahodinovém spánku v autě, kdy se jedna z vertebrálních tepen zezadu hlavy stlačuje v nepřirozené poloze. Následkem toho může vzniknout sraženina, která se uvolní nebo narůstá. Také hormonální antikoncepce přináší riziko žilní trombózy, plicní embolie, mrtvice a infarktu. Riziko mrtvice u mladých zdravých uživatelek hormonální antikoncepce je sice velmi nízké, ale rychle se zvyšuje, zejména kouřením cigaret nebo přítomností dalších rizikových faktorů, jako je právě vysoký krevní tlak, věk nad 35 let, cukrovka, obezita a vysoká hladina cholesterolu v krvi. Oba lékaři soudí, že specializovaných pracovišť na léčbu mrtvice je v Česku málo a zejména chybí následná péče o tyto pacienty, především rehabilitace. Horák: center je máloŘeditel Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Pavel Horák řekl, že VZP se zapojila do vytváření národní sítě iktových jednotek. „V současnosti vyhovuje podmínkám certifikace 17 zdravotnických zařízení, u dalších tří právě provádíme kontrolu splnění podmínek. Tento stav je nedostatečný, proto se snažíme prověřovat další neurologická pracoviště vhodná k registraci do sítě iktových jednotek.“ Do letošní kampaně 30 dnů pro cévní mozkovou příhodu, se zapojilo 35 nemocnic. Připravily dny otevřených dveří zaměřené na osvětu o cévní mozkové příhodě.
Jiří Mach, Novinky Čeští vědci objevili způsob, jak zastavit AIDS Česká věda slaví úspěch. Výzkumný tým tří ústavů Akademie věd ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze a univerzitou v Heidelbergu vytvořily unikátní sloučeninu, která zamezuje množení viru HIV. Přestože vývoj léku, který by v těle nemocného zastavil rozvoj nemoci, je otázkou příštích let, přináší objev výrazný pokrok v celosvětovém boji proti AIDS. Máme v ruce sloučeninu, která má potenciál stát se lékem proti AIDS," potvrdila Novinkám vedoucí vědeckého týmu Pavlína Řezáčová z Ústavu organické chemie a biochemie a Ústavu molekulární genetiky AV ČR. Léky, které dokáží zamezit množení HIV v těle nositele, sice existují již dnes, virus se ale umí těmto lékům přizpůsobit a po čase se stane vůči nim odolný. Zmutovaný virus se pak dále šíří, napadá bílé krvinky, a ničí tak imunitu nositele. Nemoc AIDS se dále rozvíjí. Sloučenina blokuje i zmutované viry Čeští vědci vyrukovali s neobvyklou sloučeninu boru, vodíku, uhlíku a kobaltu, která dokáže blokovat bílkovinu zodpovědnou za množení viru, a to zcela odlišným způsobem než dosud známé léky. Díky těmto sloučeninám, které připravil tým Bohumíra Grünera v Ústavu anorganické chemie AV ČR, se nemůže vytvořit dostatek virů na to, aby mohly bílé krvinky likvidovat. Nejdůležitější ale je, že látka blokuje bílkovinu i u zmutovaných rezistentních virů. "Rezistence vzniká, když pacient nebere léky pravidelně, a virus HIV v něm má možnost se množit a mutovat. Příští generace viru už neodpovídá na užívané léky. Naše sloučeniny jsme testovali i na bílkovinách pacientů, u kterých se vyvinula tato rezistence," vysvětlila Řezáčová. Podle ní lze říci už dnes, byť je výzkum na samotném počátku, že by látka mohla být účinná proti všem statisícům rezistentních virů, které se v současnosti v populaci šíří. "Bohužel nevíme, jestli se nedokáže virus přizpůsobit i této látce. Co víme, je, že působí proti rezistentům, které dnes existují. Nemůžeme však vyloučit, že se proti nim nevyvine rezistence v budoucnosti. Vzhledem k tomu, že se tato látka váže zcela jiným mechanismem než všechny doposud známé, předpokládáme, že by rezistenci způsobovat nemusela," doplnila vědkyně. Lék je potřeba teprve vyvinout a vyzkoušet Vysvětlila také, že jedním unikátem nové látky je právě to, jak se váže na virovou bílkovinu, tím druhým je originální chemická struktura. Látky jsou sloučeniny boru, uhlíku, vodíku a kobaltu, nejde tedy o organickou sloučeninu. Jestli lidstvo díky výzkumu českých vědců dospěje k léku proti zákeřné chorobě, ovšem ukáží až další výzkumy a klinické testy. Zatím nejsou známy vedlejší účinky sloučeniny ani další podrobnosti. Akademie věd nyní zřejmě nabídne svůj projekt některé z farmaceutických firem, které by mohly mít zájem na dalším vývoji. Ten ale může trvat další desítky let, upozornila Řezáčová.
Britské listy Jiří Baťa – nepatrně kráceno Kauza Tamiflu British Medical Journal je dostatečně renomovaný odborný časopis, který je uznáván jako jeden z nejodbornějších žurnálů v tomto oboru. Proto je třeba brát jeho recenzi k léku TAMIFLU zcela seriózně a bez vedlejších efektů. Recenze se v této souvislosti zmiňuje o jeho výrobci, firmě ROCHE, kde ve svém pojednání obviňuje firmu z potlačení důkazového materiálu z klinických zkoušek léku TAMIFLU. Stručně řečeno, viní firmu ROCHE z toho, že znemožnila vědcům zkoumat, jak dobře dokáže tento lék zabránit zdravým lidem, kteří onemocněli chřipkou, aby utrpěli komplikace, jako je zápal plic. Zkrátka a dobře, nelze ničím dokázat jeho jednoznačnou účinnost bez vedlejšího vlivu na zdraví člověka. Této skutečnosti nasvědčuje stanovisko lékařů, mj. z Austrálie či Velké Británie, kteří otevřeně zpochybňují schopnost léku TAMIFLU zabránit jinému riziku vážného onemocnění. Tohoto rizika si je vědoma i část české lékařské veřejnosti, která nejen neschvaluje a nepodporuje očkování lékem TAMIFLU, ale svým přístupem odmítání očkovat sami sebe demonstrují obavy a pochybnosti o tomto léku. I jejich argumentem jsou důvody, které ve své recenzi uvádí BMJ. Nicméně veřejnost je českými oficielními místy, počínaje hlavním hygienikem ČR, ministerstvem zdravotnictví i samotnou ministryní, ujišťována o nezávadnosti aplikace léku jako prevence před onemocněním chřipkou, konkrétně „prasečí“ chřipkou. Aby zdůraznili své tvrzení, zdůvodňují pozdní nasazení právě z důvodů provádění zkoušek a testů tohoto léku, prý aby zcela vyvrátili možnost či podezření z jeho případných vedlejších účinků. Nejsem si zcela jistý, zda lék TAMIFLU, kterým disponuje MZ ČR je výrobkem zmíněné firmy ROCHE či jiné firmy, nicméně je-li od ROCHE, pak nelze než respektovat zjištění, které zmiňuje BMJ, tedy jeho 100% neprokazatelnost o vedlejších účincích a problémech s tím spojených. Je-li TAMIFLU výrobkem jiné firmy než ROCHE, platí tato nejistota dvojnásobně. Vysvětlení pro tvrzení zmíněných (českých) institucí a jejich představitelů však lze snadno pochopit. Firma ROCHE, event. i jiný výrobce, investoval do výroby TAMIFLU nemalé peníze, vyrobil a do světa vrhnul miliardy tablet, které si zakoupila celá řada států (včetně Česka) za nemalé peníze, tedy řádově několika (možná set) milionů. Ačkoliv na to nejsou důkazy nebudu daleko od pravdy, že osobní angažovanost citovaných českých představitelů (včetně dalších) nemá daleko k podezření na jejich zainteresovanosti na nákupu tohoto léku. Tím více, že se jedná o představitele ODS. Stejně jako britská vláda, která má léku TAMIFLU nakoupeno pro polovinu své populace, i jiné státy, včetně Česka, mají značné množství tohoto zakoupeného léku (ve světě jej bylo prodáno za 1,6 miliardy liber). Je tedy zcela logické, že je potřeba jej uplatnit a spotřebovat. Naskýtá se ovšem otázka, zda to má být i na úkor rizika, jak se o něm zmiňují lékaři i lékařské a vědecké kapacity. Je však zřejmé, že i zde zvítězí lobby a zněj vyplývající „pozornosti“. I zde totiž platí, že v případě hodnoty peněz versus zdraví jsou peníze vždy „až“ na prvním místě. K tomu profesor Nick Freemantle (VB) poznamenává: „Máme v této zemi pozoruhodně málo finančních zdrojů na léky a je překvapující být svědkem tak širokého užívání oseltamiviru (hlavní složka léku TAMIFLU). Avšak předpokládám, že když jste jednou koupili obrovské množství tohoto léku, vznikla situace, jaká vládne v USA se zbraněmi. Když máte doma pistoli, je daleko lehčí ji použít. Ale to neznamená, že je to správné.“ Jinými slovy: Když už jsme ty léky koupili, tak je sakra musíme do lidí dostat. I kdyby byli proti. V „jejich vlastním zájmu“!
Novinky.cz Počet osob nakažených HIV výrazně klesá Pandemie HIV, která vznikla před 28 lety, je oficiálně na ústupu. Počet infekcí HIV vyvrcholil v polovině devadesátých let a od té doby poklesl téměř o třetinu. Vyplývá to ze statistik za r. 2009 zveřejněných OSN a Světovou zdravotnickou organizací. Je to poprvé, co OSN a Světová zdravotnická organizace potvrdily, že pandemie slábne. V Asii poklesl počet infekcí od vrcholu v polovně devadesátých let o polovinu. Navzdory poklesu počtu nových infekcí stoupl počet lidí žijících s nákazou HIV loni na 33,4 miliony osob, protože lidé s HIV/AIDS nyní v důsledku retrovirálních léků nyní žijí déle. V současnosti berou léky proti nemoci AIDS celosvětově 4 miliony lidí, což je desetinásobek postižených osob ve srovnání s dobou před deseti lety. Důvody, proč počet nových infekcí HIV klesá, nejsou jasné. OSN konstatuje, že je to zřejmě způsobeno programy sexuální osvěty a šířením kondomů. Kritikové naproti tomu tvrdí, že nemoc už byla stejně na ústupu. Phil Stevens z International Policy Network zdůraznil, že by se měly změnit globální priority financování medicíny. HIV je podle něho v podstatě malý problém, ve srovnání s malárií a s průjmovými chorobami. Výjimkou je subsaharská Afrika.
Petr Veselý, Právo Pouze léky a cvičení na artrózu nestačí Stav artrózy neovlivňuje pouze lékař, ale také pacient. Znalost léků i změny špatných životních návyků dokáží hodně oddálit těžká postižení kloubů, která nemoc často vyvolává. Odborníci jí říkají osteoartróza. Je degenerativní nemocí. Nejprve naruší chrupavky. Ty kloubům umožňují, aby po sobě hladce klouzaly. Navíc tlumí nárazy. Jakmile se poškodí nebo zničí, začnou se poškozovat hlavice kloubů. A pohyb stále více bolí. Dlouhá léta existovaly na tuto chorobu prakticky jen léky na tlumení bolesti, takzvaná nesteroidní antirevmatika (NSA): acylpyrin, ibuprofen, naproxen, aj. Byly relativně levné a přinášely většině pacientů úlevu. Pokud je však užívali dlouhodobě a v dávkách, které jim pomáhaly, hrozily části z nich vedlejší negativní účinky. Zejména poškození žaludeční sliznice, vznik vředů, snížení srážlivosti krve a další potíže. Řada postižených musela kvůli nim tyto léky vysadit nebo omezit jejich dávky. Významným posunem v léčbě byl objev symptomaticky pomalu působících léků na osteoartrózu. Odborníci je označují anglickou zkratkou SYSADOA. Většina těchto léků obsahuje některou z látek odvozených od sacharidů, které jsou v chrupavce nebo v kloubní tekutině. Například chondroitin sulfát se moc neliší od látky, která je základní součástí kloubní chrupavky. Ta na sebe váže vodu a zajišťuje její pružnost. Jde tedy o látky tělu vlastní, nebo takové, které jim jsou hodně podobné. Proto nemají prakticky žádné vedlejší účinky. Jejich léčebný efekt spočívá hlavně v tom, že zlepšují regeneraci kloubní chrupavky. Některé dokážou vrátit část původních vlastností i kloubní tekutině. Dovedou významně zpomalit, případně zastavit postup osteoartrózy. Často umožňují snížit dávky léků proti bolesti. Mají smysl hlavně pro pacienty v počátečních a středně těžkých stadiích. Jejich chrupavky bývají málo poškozené. U lidí s těžkým postižením kloubů účinkují méně. Zázračný chondroitin sulfát Nejznámější ze SYSADOA se staly přípravky s glukosaminem a chondroitin sulfátem. Jejich účinky dokládají seriózní vědecké studie. Například rozsáhlá analýza profesora Uebelharta z Univerzitní nemocnice ve švýcarském Curychu podrobně zpracovala všechna dostupná data z nejzajímavějších studií s chondroitin sulfátem. Potvrdila, že je skutečně efektivní u artrózy kolene a prstů. Tato látka podávaná v dostatečných dávkách zastavila u některých pacientů ubývání kloubní chrupavky. Nejnovější studie z letošního roku (STOPP) navíc prokázala, že chondroitin 4 a 6 sulfát zpomaluje při dlouhodobém užívání degeneraci kloubů a ulevuje od bolesti. Jaké preparáty Nedokáže to však každý preparát se SYSADOA. Některé z nich jsou totiž k dostání v lékárně jako volně prodejné léky a některé jen jako potravinové doplňky. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že lék má jasně definovanou účinnou látku a její množství. Jeho efekty musí navíc doložit seriózní vědecké studie. Potravinový doplněk nic z toho nemusí. Proto by se pacienti měli zajímat o volně prodejné léky. Při výběru vhodného prostředku jim navíc může poradit i jejich lékař. Klouby ničí obezita Boj s artrózou však není možné zjednodušit jen na léky. Velice důležité je také shodit nadbytečná kila, která zbytečně přetěžují už tak dost narušené klouby. Stejně podstatné bývá i to, aby pacient chodil na rehabilitaci. To obvykle znamená, že se naučí cviky, díky kterým protáhne zkrácené svaly a posílí ty oslabené. Podobně podstatná je vhodná obuv a vhodný aktivní pohyb (plavání, cyklistika, chůze apod.). Význam má rovněž, když se pacienti naučí správně používat ortézy, které zvyšují stabilitu postižených kloubů a mírní bolest. Nebo i berle, hole a další pomůcky. Účinná léčba artrózy musí být zkrátka komplexní. Pouhé polykání pilulek proti bolesti je jen zavádějící. ********************************** Nedostatek vitaminu D škodí srdci Nedostatek vitaminu D v lidském organismu může mít až smrtelné následky. Jak ukázaly poslední výzkumy, nízká hladina vitaminu D vede k srdečním onemocněním a mrtvici. New York Vitamin D je látka, kterou většinou získáváme díky slunečnímu záření a je obsažena také v některých potravinách. Dr. Annamari Kikkinenová z finského Národního zdravotního institutu v Helsinkách zkoumala souvislost mezi obsahem zmíněného vitaminu a kardiovaskulárními nemocemi u 2817 mužů a 3402 žen. Účastníkům studie bylo průměrně 49 let a neměli žádné příznaky srdečních nemocí. Během následujících 27 let zemřelo 640 z nich na srdeční selhání a 293 na mrtvici. Ukázalo se, že oproti osobám s nejvyšší hladinou vitaminu D v krvi bylo riziko vzniku těchto nemocí o polovinu vyšší u těch, kteří ho měli nejméně. Tento fakt neovlivnily ani jiné faktory, například věk, pohlaví, životní styl nebo roční období, během něhož docházelo k měření. "Všichni účastníci naší studie měli méně vitaminu D, než je optimální," uvedla Kikkinenová a dodala: "Mechanismus, jakým tento vitamin ovlivňuje náš cévní systém, není dosud znám. K jeho pochopení je třeba další výzkum." ************************************************************** Použité zdroje: algaecal.com Autor článku Michaela Vorlová – nepatrně upraveno Proč je kratší slunění zdravé? V posledních letech stále slyšíme, že bychom se neměli opalovat, protože nám hrozí rakovina kůže. U několikadenního nepřetržitého "opékání a rožnění" se dá těžko hovořit o přispění našemu zdraví, což jistě není třeba více komentovat. Ovšem ani ti, kteří se před slunečním zářením neustále jen schovávají, nedělají zrovna dobře. Je totiž nejlepším zdrojem životně důležitého vitaminu D. Běžně se nestává, že by nám lékař doporučoval pravidelné slunění pro posílení imunity a celkové zlepšení kondice. Trochu slunce se dá doporučit, jako přirozeného zdroje životně důležitého vitaminu D. Sluňte se, ale uvědoměle Všeobecně se uvádí, že slunění 2x týdně po dobu asi 20 minut by nám mělo zabezpečit dostatek vitaminu D. I v chladnějších měsících, kdy není možné se vysloveně opalovat, můžeme na příjemné procházce nastavit alespoň tvář a paže slunečnímu záření. V souvislosti s nebezpečím rakoviny kůže je naše veřejnost dostatečně obeznámena s tím, jak se opalovat bez zvýšeného rizika následných komplikací. Všeobecně pak platí, že při opalování a dlouhodobějším pobytu na slunci zvýšíme příjem tekutin, používáme krémy s ochranným filtrem a chráníme si oči, v neposlední řadě přizpůsobíme délku pobytu na slunci typu naší kůže. Moje poznámka: Samozřejmě také rybí tuk, ale sám o sobě nestačí pokrýt potřebu, zvláště u starších lidí ohrožených osteoporozou. V žádném případě nejsou zdravá tzv. solária, kde je organismus vystavený čistému a přímému ultrafialovému záření, které není kontrolovatelné a právě při něm hrozí rakovina kůže. Zrovna tak není zdravé užívat kvůli dlouhému opalování delší dobu syntetický betakaroten, který organismus nedokáže při nadbytku vyloučit a usazuje se v něm. Přírodními zdroji beta karotenu jsou například mrkev, karotka, meruňky, broskve, nektarinky, papája, mango, banány, žluté melouny, citrony, pomeranče, švestky, hrozny, kokos, rajčata, cibule, květák, čerstvé okurky, zelené saláty, kapusta a římská kapusta, řeřicha, rebarbora, červená řepa, čerstvé brambory, špenát, brokolice, hrášek a další, především žlutooranžové ovoce a tmavě zelená zelenina, ale i například vaječný žloutek. Beta-karoten je rozpustný v tuku, je důležité konzumovat zeleninu s menším množstvím tuku (nejlépe oleje nebo přidáním tucnějšího jogurtu). Tělu tak umožníme jeho vstřebání z potravy.
Instinkt - Pavla Köpplová – trochu kráceno Léčba psem Canisterapie si stále častěji pootevírá dveře do nemocnic, stacionářů a léčeben. Psi jsou nejen skvělí společníci, ale dokážou pomáhat nemocným a motivovat je k uzdravení. Pes místo polštáře Kontakt se psy se osvědčil především při léčbě lidí se zdravotními handicapy, mentálním postižením, u autistů, ale pomáhá i při méně vážných obtížích. Například ke zklidnění hyperaktivních dětí, v klinické logopedii, při psychických potížích, depresích nebo při odstraňování fobií, strachů a úzkostí. Jak se léčí psy? "Třeba tak, že si je děti hladí, češou je, přetahují se s nimi o hračku, sundavají jim obojky a při tom rozvíjejí svou jemnou motoriku," zmiňuje jeden z příkladů využití canisterapie Zuzana Daušová, která se na výcvik psů pro postižené specializuje. Jedním z nejúčinnějších prvků canisterapie je takzvané polohování. Pes při něm nahrazuje polštář a svým teplem prohřívá svaly, tím se uvolňují křeče a pacient se pak může snadněji pohybovat a rehabilitovat. Při polohování dochází také ke zklidnění dechu, celkové relaxaci a třeba i zlepšení krevního oběhu. Někdy je pacient obležený třeba třemi velkými psy, jindy je vhodnější pes menšího plemene, který může svým teplem zahřát nehybného seniora přímo v posteli. "Možná se to nezdá, ale když musí pes při cvičení s klienty půl hodiny ležet, je to pro něj obrovská psychická zátěž," vysvětluje Zuzana Daušová. Ale výsledky jsou vidět. Dochází k viditelným zlepšením zejména u lidí, jež trpí svalovými křečemi nebo třesem. Psi zahánějí samotu Proto mají příznivý vliv na dlouhodobě nemocné pacienty, například seniory, kteří žijí v domovech důchodců. Starší lidé někdy rezignují a odmítají komunikovat s okolním světem – a právě čtyřnozí chlupáči je někdy přimějí, aby po měsících mlčení opět promluvili. "Je důležité, aby léčený člověk chtěl a dokázal přijímat, co mu pes může dát. Každopádně, proškolení psi jsou pro nemocné obrovskou psychickou oporou,"zdůrazňuje Zuzana Daušová. Při canisterapii musí pes zvládat základní povely a projít náročnými zkouškami, zároveň by měl být klidný, vyrovnaný, bez známek agrese. Při výcviku neuspějí ani příliš bázliví nebo lekaví psi. Často se využívají zlatí a labradorští retrívři, což ale souvisí spíše s módní vlnou, kterou plemena v posledních letech zažívají. "Cvičili jsme stafordšírské teriéry, kteří většinu pacientů obveselili, ale také třeba irského vlkodava, který byl skvělý a na kterého se při ,polohováni' vešly až čtyři děti", líčí Jana Brožová. Před samotným výcvikem se vhodní psí adepti testují v autentických podmínkách bohnické psychiatrické léčebny. Zkoušky trvají celý den a součástí týmu, který vhodné psy vybíra, jsou také psychologové. Chlupatí pomocníci Asistenční psi pomáhají buď přímo lidem se zdravotním postižením nebo těm, kteří o ně pečují. Tito psi jsou speciálně vycvičeni k tomu, aby zastali velkou škálu dovedností, které handicapovaným výrazně usnadní život – například přidrží dveře rodiči, který nese postižené dítě, umějí mu podat ručník nebo mobil. Zatímco výcvik psů pro nevidomé hradí stát, výcvik asistenčních psů je závislý na sponzorských darech, grantech a dotacích. Stojí zhruba 200 000 korun. Vliv psa na nemocné Název terapie je odvozený od latinského canis neboli pes a jedná se o podpůrnou rehabilitační léčbu, u které se využívá příznivých vlivů přítomnosti psa na nemocné. Že blízký kontakt mezi člověkem a psem prospívá nejen lidské psychice, ale i při zdravotních potížích rozhodně není žádnou novinkou. Využívalo se ho odjakživa, přikládáním psů na bolavá místa ve středověku se běžně léčil revmatismus a psi byli zapojováni do rehabilitace amerických válečných letců během druhé světové války. Kde léčí pes Canisterapii používají jako podůrnou léčbu například v motolské nemocnici nebo v nemocnici v Havlíčkově Brodě. Stacionáře, léčebny, ale také rodiny si mohou návštěvu canisterpeuta objednat u certifikovaných školitelů například na www.canisterapie.cz nebo www.psiprozivot.cz. Základní kurz canisterapie trvá tři měsíce, kvalitně se ji lze naučit během ročního semestrálního kurzu pořádanéo www.svopap.cz. Názor – Petra Černá, tisková mluvčí Nemocnice Havlíčkův Brod Jaké máte zkušenosti s canisterapií, které ve vaší nemocnici využíváte? Kladné. Obvykle se pacienti na léčbu těší, a pokud mají psi jen chvíli zpoždění, sami nemocní se ozývají a ptají se, zda opět přijdou. Canisterapii považujeme za velice vhodnou podpůrnou terapii pro pacienty, kteří na nemocničním lůžku tráví delší čas. Psi je dokážou povzbudit, zaujmout nebo rozveselit, vracejí jim elán. Věděli jste, že... V Irsku a Velké Británii má zvířata jako součást léčebného programu až 70 procent hospiců. Psi dingo slouží australským domorodcům jako přikrývka. Podle počtů psů, které jsou potřeba k zahřátí, se odhaduje venkovní teplota – "šest psů" znamená studenou noc s teplotou kolem bodu mrazu. Zvířata se začala využívat od začátku 19. Století také v péči o duševně nemocné – cílem bylo naučit pacienty starat se o tvory, kteří jsou na nich závislí. V 70. Letech americký dětský psycholog Boris M. Levinston objevil, že pes je ideálním "spoluterapeutem" emociálně narušených dětí. Součástí proslulého Chammurapiho zákoníku bylo i ustanovení, že špatné zacházení se psem se trestá veřejným bičováním. Tomáš Reiner, Novinky Experti vytvořili atlas bakterií lidského těla Vědci z Coloradské univerzity vytvořili atlas bakterií žijících v rozličných částech lidského těla. Experti našli nepředpokládané variace mikrobů u různých osob. USA Výzkumníci doufají, že výsledky jejich práce zveřejněné v magazínu Science Express pomohou označit části lidského těla, kde by zdraví mohla prospět transplantace specifických mikrobů . „Je to nejkompletnější mikrobiologický náhled na lidské tělo. Cílem je zjistit, co je pro zdravého člověka normální, což by mělo posloužit při studiu různých chorob v různých stádiích,“ řekl vedoucí projektu Rob Knight. V lidském těle se nachází zhruba 100 triliónů mikrobů. Mnohé hrají klíčovou roli při zajišťování základních fyziologických funkcí těla a pomáhají udržovat lidské zdraví. Tým po tři měsíce zkoumal devět dobrovolníků a 27 jejich tělesných částí. Nejenže zjistil rozdíly mezi jednotlivci a jednotlivými částmi těla, ale také u jednotlivých lidí v průběhu času. Některé podobnosti nicméně nalezli v oblasti podpaždí a na chodidlech a vůbec nejméně variací zaznamenali v ústní dutině. „Máme tu ke zodpovězení množství otázek. Proč se u zdravých lidí vyskytují různé komunity bakterií? Máme v tomto směru rozdílné dispozice už při narození, anebo se v průběhu let vyvíjejí? A jak moc jsou důležité?,“ uvedl Noah Fierer.
Z časopisu Instinkt, velmi málo krácenO CHŘIPKA: PODCEŇOVANÝ ZABIJÁK Třicet milionu lidí před devadesáti lety připravila o život pandemie španělské chřipky. Lidstvo kosila hůř než právě končící první světová válka. Minulost? Ne, chřipka zabíjí dál a pandemie se může kdykoli vrátit. Pokud bychom se chtěli strašit přízrakem chřipky – zabijáka, není potřeba vracet se až do roku 1918. Chřipka zabíjí každý rok. Letos, tak jako každoročně, u nás o život připraví až tři tisíce lidí! Třikrát víc, než kolik zahyne při dopravních nehodách. Podceňovaná chřipka nejvíc ohrožuje seniory a malé děti. Virus přináší často vážné komplikace diabetikům, lidem po transplantacích, stejně jako osobám s chronickým onemocněním oběhového i dýchacího aparátu a těhotným ženám v prvním trimestru. I mezi nimi si chřipka vybírá své oběti. Nevyzpytatelný virus ale dokáže pěkně potrápit i mladší a relativně zdravé. "Ročně řešíme desítky vážných případů způsobených jak chřipkou, tak následnými komplikacemi, způsobenými oslabením organismu po chřipce, jako jsou těžké záněty plic, srůsty v plicích a pohrudnici. Chřipka skutečně není banální onemocnění, " říká primářka infekčního oddělení Fakultní nemocnice Na Bulovce Hana Roháčová. Své by o tom mohl vyprávět čtyřiapadesátletý Stanislav Babák z Jičína. V roce 2003 dostal chřipku. "Projevovalo se to jako normální chřipka, cítil jsem se rozlámaný a bolely mě svaly. Na vyšetření pak zjistili, že mi srdce pracuje na dvacet procent," vzpomínal později. Život mu zachránili v Institutu klinické a experimentální medicíny, kde mu transplantovali nové srdce. Jeho případ není až tak ojedinělý. Chřipka je nebezpečná pro pacienty, kteří mají skryté vady vnitřních orgánů. Během svého vrcholu nemoc oslabuje činnost všech tělesných svalů včetně srdečního. Selhání srdce způsobené chřipkou není úplně vyjimečné. Lékaři pak většinou nepoznají, že za smrtí člověka stojí chřipka. "Statistiky úmrtnosti se v zimním období takřka přesně kryjí se statistikami chřipkových epidemií. V Česku se epidemie chřipky objevuje téměř každý rok a trvá asi osm týdnů, nejčastěji zhruba od konce ledna do konce března, ale první vlna chřipky může přijít už v prosinci. Nepřecházet! Přestože nás chřipka provází celý život, většina z nás ji vlastně ani nezná. "Chřipkou" nazýváme každé banální nachlazení s rýmou a horečkou. Skutečná chřipka je ale něco jiného: rychlý nástup potíží během několika hodin, horečka, suchý dráždivý kašel, bolesti hlavy, bolest svalů a malátnost. Zpočátku nemá nemocný rýmu, ta se objevuje až později , s postižením horních cest dýchacích. Na chřipku vůbec neúčinkují antibiotika (pokud je lékař předepíše, tak kvůli léčbě následných bakteriálních infekcí, ne chřipky samotné.) Jediné léky, které zabírají, jsou antivirotika jako amantadin nebo tamiflu. Působí jenom v prvních dvou dnech nemoci, kdy mohou zabránit množení virů v buňkách. Za míchání pojmů s dojmy mohou mimo jiné i výrobci léků, respektive jejich zjednodušující reklama. Třeba tahle: evidentně zdravá a veselá dáma oznamuje usmrkanému chlapíkovi, že "ví jak mu je", protože i ona má chřipku – jenže ona může v klidu chodit do práce a nesmrká, protože bere Coldrex... To je samožřejmě poměrně velká nadsázka. Volně prodejné léky mohou jen mírnit doprovodné příznaky nebo následná onemocnění, kterým organismus oslaben chřipkou podléhá. Navzdory reklamě při léčbě chřipky stačí užívat základní léky na snižování horečky, jako jsou paralen či panadol, vitamin C (to je i dobrá prevence) a cucavé tablety s antiseptickými a antibakteriálními účinky. / Má poznámka: Domnívám se, že dobrou prevencí je čerstvý česnek přidaný do jídla, nejlépe 3x denně, nebo v době epidemie chřipky brát pravidelně česnekové tablety. Působí protibakteriálně a protivirově. Když ještě neexistovalo očkování, kterého se v současnosti mnoho lidí obáva, že není zdravotně bezpečné, ačkoliv je velmi účinné, doporučovala se právě česneková kůra. Imunitu také zlepšuje med, který se má přidávat každý den do vícero nápojů/ Nejdůležitější je ale chřipku vyležet. Prostě odpočívat a nenamáhat tělo vysílené virovou infekcí. Tak oblíbené přecházení této nemoci, jejíž závažnost si neuvědomujeme, může vést k trvalým následkům na lidském zdraví, které pocítíme až za několik let. Ročně u nás chřpkou onemocní deset až patnáct procent populace. Ve světě pak za rok zahubí až půl milionu lidí. Zprávy o nebezpečí pandemií, které se v posledních letech vyrojily v souvislosti s ptačí chřipkou, nám někdy připadají jako zbytečné strašení. Odbornící, včetně těch ze WHO, se však pandemie vážně obávají. Virus se mění, aby přežil Proč je vůbec chřipka tak nebezpečná? "Je jako současný životní styl. Pořád se mění, a to je na ní fascinující. Nikdy nevíte, co udělá, nikdy nevíte, jak to s ní dopadne" říká profesor Beran, epidemiolog z Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové. Chřipkový virus skutečně neustále mutuje. Žádný rok není stejný. Je to jeho základní strategie přežití. Lidská imunita si proti němu postupně vytváří obranné látky, a proto se musí stále přetvářet, aby přežil. Dnes náme tři typy chřipkového viru – A, B a C. Nebezpečný je jen typ A. Čemu vděčíme za to, že většinou způsobí epidemii, a ne pandemii? "Jde o to, jak moc je změněný oproti své předchozí variantě. Pokud proběhla jen drobná změna, má velká část populace vyrobené protilátky z poslední chřipky, kterou prodělala, nebo je imunní díky každoročnímu očkování. Pandemii způsobí zcela nová a neznámá mutace. Imunitní systém člověka ji nezná a než si vyrobí obranné látky, je pozdě," vysvětluje infekcionista Jiří Havlík. Proto se také vědci po celém světě obávají ptačí chřipky, že se může přenést na člověka. Je to sice složité, ale možné. Což dokazuje více než 350 nakažených a přes dvě stovky lidí, kteří na ptačí verzi chřipky zemřeli. Pokud by u někoho z nakažených došlo k takovému typu mutace, že by se nový virus dokázal přenášet z člověka na člověka, nic by mu už nebránilo vyrazit do světa. Hongkongskou pandemickou chřipkou z roku 1957 se nakazilo čtyřicet procent světové poulace. Kdyby si virus zachoval poměr úmrtnosti k nakaženým, tedy přes šedesát procent, zemřely by stamiliony lidí. Kromě nových verzí se mohou znovu objevit i viry, které vyvolávaly epidemie a pandemie před desítkami let. Není vyloučeno, že někde, třeba zmrzlý v ledu, čeká virus španělské chřipky. POSMRTNÁ POMOC SIRA SYKESE Sir Mark Sykes, britský politik a diplomat, zemřel ve Francii v roce 1919 na španělskou chřipku, Jeho ostatky byly uloženy do olověné rakve a pohřbeny v Británii... a před dvěma měsíci exhumovány. Britští vědci totiž doufají, že se v nich mohl uchovat virus, z něhož by mohli získat informace o jeho DNA. Informace o mutaci chřipkového viru H1N1 (tzv. prasečí chřipky) by totiž mohla pomoci lépe poznat chování viru a usnadnit vývoj nových vakcín. S vyzdvižením těla sir Marka souhlasili jeho vnuci a povolení vydal i přísný církevní soud z diecéze v Yorku. Tělesné pozůstatky šlechtice budou zkoumány ve speciální vzduchotěsné laboratoři. Můj komentář: Jak je vidět, nemusíme ani očekavat, že virus španělské chřipky "čeká třeba zmrzlý v ledu", ale vědci si ho vydolují rovnou z hrobu. Nechápu, jak virus španělské chřipky může přispět k pochopení mutace chřipkového viru H1N1, když ten je úplně jiný, současně vytvořený jako směs genu prasečí chřipky, ptačí chřipky a lidské chřipky. Jak prase přišlo k ptačímu patogenu to bude zase dílo zkázy samého člověka. Jak jsem uvedla už u jiného článku, možná někde prasatům dávali k žrádlu nakaženou drůbež ptačí chřipkou. A nevěřím, že laboratoře jsou tak bezpečně vzduchotěsné, aby z nich nebezpečné viry nemohly uniknout. Lidé jsou jen lidé a dopouštějí se neustále hodně chyb, které pak mají dalekosáhlé následky. Křísit virus španělské chřipky, zrovna při pandemii prasečí chřipky, mi připadá naprostý hazard. JAK ŠPANĚLSKÁ CHŘIPKA OBLETĚLA SVĚT Takzvaná španělská chřipka byla pravděpodobně nejhořší pandemií v historii lidstva. Svůj původ ovšem nemá ve Španělsku (za svůj název vděčí tomu, že tu řádila s mimořádnou prudkostí), ale v Číně. Odtud se v roce 1918 mnoho lidí stěhovalo za prací do Spojených států. V březnu 1918 se chřipka z amerického západu rychle šírila na východ a nákaza zasáhla armádní oddíly, připravené zasáhnout do války v Evropě. Po vylodění v Bordeaux ji Američané přenesli i na příslušniky britského expedičního sboru, který byl vyslán do severního Ruska. V dubnu 1918 chřipková epidemie těžce postihla Itálii a Španělsko, v červnu Velkou Británii, současně postihla střední Evropu včetně českých zemí. Odhaduje se, že si vyžádala třicet milionů životů, někteří odborníci se dnes kloní k číslu padesát milionů. Do něj však nejsou započítány oběti z Asie a Afriky, o nichž nemáme žádné zprávy. Moje poznámka: Viděla jsem dokumentární pořad, že tzv. španělská chřipka se rozmohla právě tak mocně, protože se začala šířit v armádě, tedy mezi vojáky, které hromadně kosila, protože ti byli podvyživení a navíc se v těchto podmínkách nemohla dodržovat základní hygiena. novinky.cz Vědci dvěstěkrát zrychlili množení kmenových buněk z tkáně
Američtí vědci přišli na to, jak výrazně navýšit počet kmenových buněk z lidské tkáně. S použitím molekuly thiazovivin proceduru eticky akceptovatelnou cestou dvousetnásobně zeefektivnili a navíc zkrátili dobu výroby kmenových buněk o polovinu. Informoval o tom žurnál Nature Methods citovaný stanicí BBC.
Z kmenových buněk je možné vyvinout jakoukoli tkáň v těle, od kůže po mozek. Proto jsou považovány za "zázračný lék" zítřka, s nímž by bylo možné zvládnout cukrovku, následky infarktu i Parkinsonovu či Alzheimerovu nemoc.
Jejich získávání z lidských embryí ale naráží na etické námitky a administrativa minulého amerického prezidenta George W. Bush kupříkladu kvůli tomu výzkum kmenových buněk nepovolovala.
Vědci se proto snaží upravit normální buňky tak, aby se chovaly jako kmenové. Za tím účelem jsou do buněk vkládány nové geny nebo určité bílkoviny. Výsledné výtvory jsou pak známy jako indukované pluripotentní kmenové (IPK) buňky. Poprvé je vytvořili v roce 2007 Američané s Japonci. Proces ale trval týdny a výzkumníci vyrobili v průměru jednu buňku z deseti tisíc upravených.
Tým z výzkumného ústavu Scripps od té doby přišel se sloučeninami, s kterými poměr vylepšil. Až nyní ale přišel na to, že thizovivin, molekula podílející se na životaschopnosti buňky, ho ještě dvěstěkrát znásobí. Proces výroby buňky navíc trvá dva týdny oproti dřívějšímu měsíci.
Snad máme lék na rakovinu kůže, řekli lékaři v Berlíně Američtí vědci představili na konferenci v Berlíně nový lék, s nímž dosáhli při experimentálním testování údajně výborných výsledků při léčbě rakoviny kůže. Přípravek dokáže blokovat gen odpovědný za šíření zhoubného bujení. Informovala o tom stanice BBC. Preparát označovaný jako PLX4032 byl zatím vyzkoušen na 31 lidech, u nichž byla diagnostikována rakovina kůže v pokročilém stadiu. Do dvou týdnů se nádory dramaticky a rychle zmenšily. "Viděli jsme reakci u pacientů, u nichž jsme předtím neuspěli s chemoterapií. Zatím se stav zlepšil u 70 procent nemocných, což je pro nás neslýchané," řekl Paul Chapman, který vede studii v newyorské nemocnici Memorial Sloan-Kettering. Lék nyní musí být vyzkoušen na širším vzorku nemocných. Zatím nikdo z odborníků zabývajících se výzkumem léčby rakoviny nezaznamenal u žádného preparátu obdobný výsledek. Podle světové zdravotnické organizace (WHO) je nezhoubný nádor rakoviny kůže diagnostikován u 2 až 3 milionů lidí a melanom u 132 tisíc lidí. Podle WHO umírá každoročně na zhoubný melanom 48 000 lidí a 12 000 lidí podlehne jiným formám rakoviny kůže. PLX4032 patří k nové generaci léků schopných blokovat geny způsobující rakovinné bujení. Dosud největší úspěchy byly dosaženy s přípravkem Glivec, který pomáhá přežít lidem s pomalu postupující leukémií. Jedním z nemocných, kteří PLX4032 začali užívat, je newyorský zubař Mikhail Lvovsky. Jeho stav byl před rokem natolik vážný, že přestal chodit do práce a požádal ošetřujícího lékaře, aby mu vysadil léky na rakovinu, jelikož nemohl snést jejich vedlejšími účinky. Byl na tom tak špatně, že si zařídil pohřeb a zaplatil za něj. Po půlroční terapii říká, že zvažuje návrat do práce. I když byl lék zkoušen na pacientech s těžkou formou rakoviny kůže, dermatolog Toby Chave z Plymouthu upozornil na to, že melanom je velmi vážné onemocnění, které vzdoruje chemoterapii i ozařování. Uznává však, že pro nemocné je významné už prodloužení života o několik měsíců. Chave nepovažuje ani nový přípravek za definitivní lék. "Jakákoli naděje, že vyléčíme pokročilý melanom, je ještě velmi daleko," řekl. Melanom tvoří pět až sedm procent zhoubných kožních nádorů, ale připadá na něj 65 procent úmrtí na kožní choroby.
Eva Bobůrková Mé místo je v laboratoři (trochu kráceno) Chemik, objevitel látek, z nichž vznikly léky, které léčí miliony lidí na světě, Antonín Holý. Chemii si zvolil jako své povolání již coby středoškolský student. Původně se zabýval klasickou organickou chemií, naprosto vzdálenou medicíně. Možná o jeho dalším směřování rozhodla návštěva nemocnice a pohled na holohlavé děti s leukémií, možná jen zákonitě od klasické chemie nukleotidů došel ke studiu enzymů, začal syntetizovat nové látky a postupně se dostal až k minimálním strukturám a v organismu stálým biologicky aktivním látkám. Osudovým okamžikem v jeho práci však byla stáž v německém Göttingenu, po níž následovalo i sympozium, na kterém se poprvé (je tomu již čtyřicet let) setkal s Erikem De Clerequem. Mladý lékař z Katolické univerzity v belgickém Leuvenu a virolog s výbornými znalostmi chemie sem přijel s návrhem, že by bylo zajímavé se podívat na nové látky z oblasti nukleových kyselin – zda neúčinkují proti virům. "Tehdy to byla úplně nová myšlenka," vzpomíná profesor Holý v rozhovoru pro Tváře vědy. Léky proti virům a vývoj antivirových látek byly zcela na počátku - kromě acylpyrinu existovaly pouze antivirové vakcíny. Antonín Holý vylíčil De Clerqueovi, že připravil zajímavé látky, které se nerozkládají v organismu, a on nabídl, že je vyzkouší. To se stalo v roce 1976. Antonín Holý poslal do Belgie v obálce šest vzorků po několika miligramech. Jeden z nich byl skutečně účinný. Později právě z něj vznikl lék Duviragel, účinný proti oparům, za který dostal v roce 1986 prof. Holý se svými spolupracovníky státní cenu. Antonín Holý začal pracovat na nových látkách s protivirovými účinky systematicky. Tak začala spolupráce, která trvá dodnes. Trojice Holý – De Clereq – Martin Ze třetí série pokusů, které se odehrály kolem roku 1985, vzešly tři léky. Vistide proti planým neštovicím a dalším virům, Viread proti AIDS a Hepsera proti hepatitidě B. Skupina Antonína Holého by však nikdy sama nemohla vyvinou z účinné látky lék. Na to je třeba 15 let, ale hlavně spousta peněz. Bylo třeba zahájit spolupráci s farmaceutickou firmou. Třetím parnerem se stala firma Gilead Sciences. Vznikla trojice, které se ve světě někdy s velkou nadsázkou – a s odkazem na jméno českého vědce – říká Holy Trinity, "Svatou" trojici tvoří Holý – De Clereq – a ředitel kalifornské firmy Gilead Sciences John Martin. Díky této spolupráci mohly z objevů Antonína Holého vzniknout zmíněné léky. A těchto účinných léků proti virům je již pěkná řádka: Na základě Holým vyvinutých látek je dnes možné prodloužit a zásadně zkvalitnit život pacientů s AIDS, jedna tableta Truvady (schválená v USA v roce 2004) nahradí 13 různých pilulek pro nemocné AIDS. Pacientům prodlužuje život, v raném stadiu potlačuje množení viru HIV, při porodu brání přenosu HIV na novorozence. Viread (2001) je v současnosti jedním z nejúčinnějších léků proti AIDS, zásadním způsobem zvyšuje kvalitu života pacientů s AIDS. Vistide (1996) působí na viry pásového oparu, planých neštovic, žaludeční vředy i záněty oční sliznice. Hepsera (2003) je lékem proti žloutence typu B a zachraňuje tisíce pacientů před transplantací jater či před cirhózou a rakovinou jater. Firma Gilead Sciences, která i díky Holého objevům utěšeně prosperuje, se v roce 2006 zavázala a ročně dává darem domovskému ústavu Holého – Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR – 1,1 milionu dolarů. Sám profesor Holý osobně má na svůj výzkum podle smlouvy každý rok k dispozici 200 tisíc dolarů. Z licenčních poplatků plyne ročně 400 milionů korun, a tak se za peníze z profesorových léků ústav mohl vybavit nejmodernějšími přístroji. Profesor Holý mezitím pracuje trpělivě dál, i ve svých 72 letech je v ústavu prakticky denně. Na obzoru další lék – proti rakovině Loni se začalo hovořil o další nové látce profesora Holého, která by se mohla stát účinnou složkou nového léku proti rakovině lymfatických uzlin a chronické leukémii. Zkušební preparát z účinné látky GS-9219 slavil úspěch v USA při testech na zvířatech. Ukázalo se, že ničí jen nádorové buňky a zdravé nepoškozuje. Loni v červenci se začal testovat v pěti českých nemocnicích. V listopadu proběhly testy na bezpečnost léku pro pacienty – a opět – s dobrými výsledky. I tak však potrvá dalších pět nebo šest let, než bude lék běžně přístupný pro pacienty. "Na látku jsem přišel náhodou asi před čtyřmi roky," zmínil se profesor Holý v jednom rozhovoru, "náhoda tomu chtěla, že byla účinná na uvedený typ rakoviny." Náhoda, štěstí, ale také trpělivost a roky zaujaté, nepřetržité a soustředěné práce, to jsou slova, která používá profesor Holý, když popisuje svoji cestu k úspěchu. Kandidát na Nobelovu cenu Profesor Holý je bezesporu vědcem světového formátu. To všechno jsou důvody, proč se často v souvislosti se jménem Antonína Holého zmiňuje Nobelova cena. Loni Akademie věd potvrdila, že navrhne profesora Holého jako kandidáta na Nobelovu cenu za medicínu. Z českých vědců ji zatím získal jen Jaroslav Heyrovský v roce 1959. Šance podle odborníků nejsou veliké, vzhledem k Holého mezioborovému postavení mezi medicínou a chemií a velké konkurenci. Je však jisté, že je jedním z mála vědců v historii české vědy, který do nobelovské třídy patří. Ať už cenu dostane či nikoliv.
Kdo je Antonín Holý? Narodil se 1. září 1936 v Praze, do roku 1959 studoval Karlovu univerzitu, obor organická chemie na Matematicko-fyzikální fakultě. Doktorskou práci dělal na Ústavu organické chemie a biochemie, kde působí dosud (osm let ve funkci ředitele). Je autorem nebo spoluautorem více než 650 publikací, počet jejich citací přesahuje 9500, což ho řadí k nejúspěšnějším světovým chemikům. Má na kontě 60 českých i zahraničních patentů. Dostal mj. Descartovu cenu EU za vědecký výzkum a státní medaili ČR Za zásluhy I. stupně (2002) Národní cenu Česká hlava (2007), medaili za zásluhy o rozvoj vědy Učené společnosti ČR (2008), je čestným profesorem univezity v Manchesteru, Doctor honoris causa Univerzity Palackého v Oloumouci, VŠCHT v Praze a University v Gentu. Je ženatý, má dvě dcery.
Tělo si dokáže vyrobit vlastní aspirin z ovoce a zeleniny Pravidelný příjem velkého množství ovoce a zeleniny prospívá tělu z řady hledisek. Britští vědci teď objevili další ze zdravotních výhod plynoucích z příjmu velkého množství ovoce a zeleniny. Tělo si totiž z těchto potravin dokáže vyrobit vlastní kyselinu salicylovou, tedy přírodní aspirin, který podle řady výzkumů prospívá srdci a cévám a působí v těle jako protizánětlivá látka. Podle studie britských odborníků se vyskytuje kyselina salicylová v krvi lidí, kteří neužívali žádný lék obsahující tuto látku, ale kteří konzumovali ovoce a zeleninu ve velké míře. Nejvyšší míru kyseliny salicylové pak měli v britské studii vegetariáni, u nichž hodnota dosahovala téměř srovnatelné míry jako u lidí, kteří užívali přímo aspirin. Podle britských expertů si tělo vyrábí kyselinu salicylovou z kyseliny benzoové, která je bohatě zastoupena právě v ovoci a zelenině. Má poznámka: Určitě nebudu nikomu rozmlouvat, aby nejedl zeleninu a ovoce. Ale tak nějak se zapomíná, že přírodní strava v pravém slova smyslu už neexistuje. Při intenzivním používání chemických hnojiv a pesticidů sice ještě prospěšnost může převažovat nad negativními chemikáliemi, ale ty se dostávají s ovocem a zeleninou do lidského organismu, kde se hromadí. Takže jde vlastně o nežádoucí účinky jinak původně velmi prospěšné konzumace přírodních produktů. Samozřejmě, v mnoha obchodech je tak zvaný Bio koutek. Ale kdo zaručí, že v něm jsou skutečně bio potraviny? Více bych věřila specializované prodejně BIO.
Pravidelné cvičení je prevencí proti rakovině tlustého střeva Pokud rádi běháte, plavete, chodíte do posilovny nebo třeba jezdíte na kole, máte výhodu. Z průzkumů totiž vyplynulo, že jedna hodina denně jakéhokoliv pohybu výrazně snižuje riziko onemocnění rakoviny střev. K tomuto závěru dospěli vědci z mezinárodního střediska pro výzkum rakoviny ve francouzském Lyonu (IARC), kteří upozorňují, že kladný vliv má třeba i pohyb při úklidových pracích doma nebo při méně náročných aktivitách. Má poznámka: "Rozhodně se nedomnívám, že stačí pohyb při úklidu doma, to je velmi jednostranný a nedostatečný pohyb. Skutečný pohyb musí být cílený, nejlépe každodenní cvičení a k tomu hodně svižná procházka. Ano, jakýkoliv pohyb, ale zaměřený na určitou aktivitu a pravidelně prováděnou. V rubrice Životní styl mám kapitolu ze své knížky – Dostatek pohybu. Četla jsem podobný článek, že pravidelné cvičení snižuje i onemocnění rakoviny prsu." Výzkum prováděli odborníci, kteří se zabývají vztahem mezi rakovinou a způsobem stravování, životním stylem a životním prostředím. V této studii zkoumali vliv fyzické aktivity člověka na riziko vzniku rakoviny tlustého střeva. Zjistili, že u nejaktivnějších lidí je nebezpečí rozvoje tohoto druhu onemocnění až o 22 procent nižší. Cvičení ale podle expertů neochrání před rakovinou konečníku. Rakovina tlustého střeva a konečníku patří v rozvinutých zemích k nejčastějším formám této zhoubné nemoci. Každým rokem je podle IARC ve světě diagnostikováno 940.000 případů a kolem 492.000 lidí na tuto chorobu umírá. V Evropě onemocní ročně touto chorobou 220.000 osob a téměř 140.000 jich zemře. Případů rakoviny střev a konečníku v Čechách stále přibývá V Česku je rakovina tlustého střeva druhým nejčastějším zhoubným onemocněním. Zhoubného bujení v tlustém střevě a konečníku stále přibývá a zvyšuje se také úmrtnost. Odborníci na zdraví soudí, že kolem 70 procent případů rakoviny by se dalo předejít změnou stravovacích návyků a cvičením. "Tato studie je významná, protože do ní byl zahrnut široký vzorek lidí a různá úroveň jejich aktivit v různých evropských zemích," řekla vedoucí studie Christine Friedenreichová. Výzkum také přinesl průkaznější výsledky týkající se umístění nádorů v různých částech tlustého střeva a konečníku, což v předchozích studiích nebylo tak zřejmé kvůli malému počtu vzorků a nedostatku údajů o lokalizaci nádorů.
100+1 NEKONEČNÝ BOJ Kdesi v odlehlých částech planety číhají zatím neznámé viry schopné vyhubit velkou část světové populace. Má-li člověk nad nimi zvítězit, musí je nejprve najít. Smrtící viry se chovají velmi záludně, Jsou schopny s rychle rozšířit mezi příslušníky jednoho živočišného druhu, aniž by to bylo na první pohled patrné. Pátrání po první pohled je proto časově velmi náročné. Epidemiologové odhadují, že současná věda zná pouze několikaprocentní zlomek virů, které mohou být přeneseny na člověka. Kromě virů mohou být pro lidstvo nebezpečné také desítky nebo možná stovky jiných patogenů. Vlastním virem může být napadena každá forma buněčného života, ať už jde o bakterie, rostliny nebo obratlovce. Svět virů a dalších mikroorganizmů je obsáhlý a je zatím málo prozkoumán. OHNISKA NÁKAZY Postupné oteplování planety způsobuje, že tropické nemoci snáze pronikají do severněji položených území. Známé nemoci jako třeba tuberkulóza vytvářejí nové kmeny odolné proti všem známým lékům. Zhoršování životního prostředí vede k bližšímu kontaktu lidí a zvířat a tedy i k větší možnosti přenosu nemocí. Až sedmdesát procent nových virů napadajících člověka pochazí od zvířat. Jako třeba AIDS, abola, SARS či ptačí chřipka. K nejrizikovějším oblastem na světě patří střední Afrika, Čína, Malajsie, Laos a další země jihovýchodní Asie. Pozornost epidemilogů se soustřeďuje na lovce a osoby, které jsou ve styku s masem a krví ulovených zvířat. Epidemiologové pracují s nemocnými i zdravými lidmi, sbírají vzorky jejich krve a posílají je na rozbory DNA. Podobným způsobem shromažďují i vzorky získané z těl ulovených zvířat. Díky systematickým rozborům lze vystopovat šíření určitých virů ve zvířecí populaci a jejich přenos na člověka. VIRUS NIPAH Příkladem může být virus Nipah izolovaný na konci devadesátých let minulého století u malajských pracovníků jatek. Prapůvodem nákazy bylo rozhodnutí tamních chovatelů prasat vysázet řady ovocných stromů. Plody měly sloužit jako krmivo pro prasata, ale i ke konzumaci pro lidi a k prodeji. Nikoho nenapadlo, že rozšířené ovocné plantáže přitáhnou druhy netopýrů živících se ovocem, v jejichž tělech přežívá řada nebezpečných virů. Jeden z virů pojmenovaný Nipan se z netopýřího trusu dostal do potravy prasat a odtud v podobě kapének na člověka. Nákaza se projevila horečkou, bolestí svalů a mozkovým zánětem – encefalitidou. Než se podařilo ohnisko nákazy zlikvidovat, zemřelo v Malajsii na virus Nipah sto lidí. Případ viru Nipah ukazuje, že některé nebezpečné viry mohou existovat v tělech živočichů, s nimiž lidé přicházejí do kontaktu dlouhou dobu, a projeví se až se ze změnou životních podmínek. Boj proti příští pandemii proto musí začít výzkumem těchto virů. POMOC GENETIKY Díky vzestupu genetiky má věda dnes příležitost popsat všechny potenciálně smrtící viry. Stačí k tomu několik kapek krve. Z nich lze sekvencovat genetický kód viru mnohem rychleji než dříve. Používá se metoda porovnávání genetických iformací. Pokud se sekvence úplně shodují se známým virem, je to potvrzení jeho přítomnosti. Liší-li se, znamená to, že byl objeven nový, odlišný virus. Každým rokem jsou nalezeny dva až tři. Současné technologie také umožňují ukládat získané informace na datové nosiče, takže na jednom čipu se může nacházet kompletní informace o původci smrtící nemoci. V budoucnu by celý proces měl být skutečnitelný i mimo laboratoř třeba přímo v pralese. NOVÉ ZBRANĚ Hrozba viru HIV a ptačí chřipky vedla ke vzniku nových vědeckých postupů. Vznikla například dabáze ProMED, která odborníkům umožňuje vyměňovaní si neformální informace o virech pomocí e-mailů nebo SMS. Vlastní iniciativu pro boj proti budoucím nemocím zahájila i společnost Google, která mimo jiné sponzoruje internetové stránky HealthMap shromažďující informace ze světových medií o nových nemocech. Málo prozkoumány jsou v součastnosti přenosy virů z jednoho živočišného druhu na jiný. Objeví-li se virus nejprve u zvířat a pak adaptovaný u člověka, často není jasné, kdy a jak došlo k jeho změně. Podle jedné teorie se to děje pozvolna v tělech nosičů viru, tedy zvířat. Podle jiné se virus přizpůsobil během velmi krátké doby ve chvíli, kdy se dostane k člověku. (hh) VIROVÁ ONEMOCNĚNÍ Z ŽIVOČIŠNÉ ŘÍŠE HIV-1, HIV-2 Oba kmeny viru lidské imunitní nedostatečnosti byly pravděpodobě přeneseny na člověka lovem šimpanzů a opice mangabeje rudohlavého v polovině minulého století. Způsobují nemoc AIDS. SARS Původcem je zvláštní druh koronaviru. Virus se poprvé objevil v Číně v roce 2002 a způsobil smrt 800 lidí. Vláda nařídila utratit tisíce malých šelem cibetek poté, co se prokázala souvislost mezi nemocí a kmenem viru v jejich těle. EBOLA Onemocnění krvácivou horečkou působí filovirus ebola. Rezervoárem tohoto viru jsou netopýři živíci se ovocem. Jeho smrtelnost se pohybuje okolo 90 procent v závislosti na kmeni. Ebola má také na svědomí úhyn goril ve střední Africe. HOREČKA DENGUE Vyvolávají ji arboviry skupiny B. Na člověka ji přenášejí komáři podobně jako malárii. Každým rokem se nakazí asi 40 milionů lidí, úmrtnost není vysoká, pohybuje se v tisících. Můj komentář k článku: Tento článek vyšel, když jestě nebyla rozšířená epidemie prasečí chřipky (H1N1, který je kombinací prasečí, ptačí a lidské chřipky). Jak je vidět epidemie a pandémie byly a budou, z minulosti je známá tzv. španělská a hongongská chřipka, na kterou zemřelo ve světě mnoho lidí. Nejsem však rozhodně zastáncem odstrašujících prognóz, kterým začíná i tento článek ("Kdesi v odlehlých částech planety číhají zatím neznámé viry schopné vyhubit velkou část světové populace"), které nemohou přispět k ničemu jinému než k davové panice a zrovna tak ne příkladné tirády, následující vzápětí ve stejném odstavečku (Má-li člověk nad nimi zvítězit, musí je nejprve najít.) Většinou k přenosu virů ze zvířat na člověka dochází lidskou chybou (pokud se nejedná o přenos z komára). Podivný je mix prasečiho viru s ptačí chřipkou. Pokud prasata nebyla krmena přímo nakaženými syrovými kuřaty, tak bych se ani nedivila, kdyby je někde krmili aspoň jejich vnitřnostmi. Pravdy se asi nikdo nedobere. Stejná lidská nezodpovědnost se projevila při nemoci šílených krav, když býložravá zvířata začala být krmena kostní moučkou. Pozření jejich masa, nebo hlavně vnitřností krav, mělo mít pro lidi za mnoho let fatální následky. Tak se vybíjela celá stáda, kde se nemoc u krávy objevila. Prostě v naprosté většině případů selhání zdravého úsudku těch, kteří zvířata chovají. A práve tímto jednáním člověk hubí sám sebe. V současnosti rychlé rozšíření zmutovaného viru má na svědomí masový turismus, kdy lidé jezdí do všech možných exotických zemí, nebo se nacházejí zrovna v zemi, kde epidemie vypukla a tak se epidemie šíří dál tomu odpovídající rychlostí. Přesto se nedomnívám se, že prasečí chřipka je tak nebezpečná a zemřelo na ní hodně lidí, jen to je více v dnešním světě více medializované a zveličované. Oslabení nebo přestárlí jedinci umírají i na obyčejnou chřipku. A tak jak rychle odezněla nebezpečná nemoc SARS, mohou odeznít i jiná onemocnění způsobená patogeny, buď se to vyřeší očkováním, anebo u lidí se vytvoří po určité době řádící epidemie imunita. Je otázkou, proč zvířata, která viry přenáší na ně sama neumírá, je možné, že na začatku je viry hubily, ale zřejmě během dlouhé doby se u nich vytvořilo dostatek obranných látek, takže je viry jim už neškodí, ale nadále jsou jejich hostiteli. Je známo, že když došlo k hromadnému osidlování Ameriky Evropany, Indiány kosila onemocnění, která předtím neznali, jako tuberkulóza a obyčejná chřipka, právě proto, že jejich organismus proti nim neměl obranné látky. Lidé, žijící dlouhodobě na stejném území, na různá infekční onemocnění imunitu získávají víceménně dědičně, přes geny se předávají z generace na generaci. K větě: "Pozornost epidemilogů se soustřeďuje na lovce a osoby, které jsou ve styku s masem a krví ulovených zvířat", tak věřím, že se jedná i možnost nákazy z nedostačně upraveného a nakaženého masa i z jatek. Četla jsem vícekrát, že jatka jsou velkým semeništěm pomnožených bakterií, v USA před mnoha lety došlo k hromadné otravě lidí po požití hamburgeru. Kdyby každý sám navštívil jatka a viděl na vlastní oči, jak to tam vypadá, chuť na maso by ho přešla. Zvířata jdou na porážku na páse, kde si lámou nohy, řvou bolestí a jsou k smrti zděšené, cítí intuivně svůj konec, tím se v nich vyplavují stresové hormony, a takové maso pak člověk konzumuje. Nehledě na to, že lidé, kteří více holdují masu, bývají agresívnější. Není vyloučeno, že nebezpečné viry uniknou přímo z laboratoří, kde se s nimi dělají zřejmě nezveřejňované pokusy, snad pro přípravu biologických zbraní. O viru HIV se dlouho tradovalo, že se s tímto virem dělali pokusy na amerických vězních a tento vir unikl, snad proto se šíří velice specifickým způsobem, původně jen mezi homosexuály a následně pohlavním stykem, ale jen u těch, kteří často střídaji partnery. Stejný názor se objevil i u viru H1N1 prasečí chřipky, že ten rovněž unikl z laboratoře (viz článek v této rubrice: Virus prasečí chřipky se mohl rozšířit po úniku z laboratoře). Často mě napadá, že jak se člověk chová vyloženě macešsky k přírodě, ničí ji svými nedomyšlenými či ziskuchtivými zásahy, nadužívá přírodní zdroje, které tím rapidně ubývají, soustavně znečišťuje naší planetu a tím působí na změnu klimatu a na vyhubení mnoha živočišných druhů, že příroda mu oplácí stejnou měrou, jakoby tím chtěla tak sebe zachránit před destruktivním chováním lidstva.
Doc.Mudr. Jiří Gallo, Ph.D. Ortopedická klinika LF UP a FN Olomouc
Artróza
Artróza se během posledních desetiletí stala doslova společenským tématem, téměř každý ví, co to je, a většina z nás ji pohotově diagnostikuje, aniž by k tomu potřebovala lékaře. Jiní dokážou bez rozpaků nabízet "ověřené" léčebné postupy a kritizovat odborníka za to, že vynechali tu či onu údajně základní věc.
Současné pohledy na artritidu a její rizika představují články o ní.
Co je artróza
Ještě před nedávnem se artóza definovala jednoduše jako degenerativní onemocnění kloubní chrupavky, které bylo dobře vidět na rentgenovém snímku. S přibývajícím věděním se však uvedená definice stala poněkud těsnou a bylo nutné ji přizpůsobit novým poznatkům z řady oborů včetně lékařské genetiky a imunologie. Proto dnes v souvislosti s artrózou hovoříme o komplexním kloubním onemocnění, kdy je, kromě zmíněné chrupavky, postižena také kost pod chrupavkou, kloubní vazy, výstelka a pouzdro, dále pak šlachy a svaly kolem kloubu. Postižen může být jeden kloub nebo několik kloubů současně.
Artóza je nejčastějším kloubním onemocněním u lidí ve s t ř e d n í m a s t a r š í m věku. Mezi typické příznaky patří pocity ranní ztuhlosti a chronické kloubní bolesti, ať už startovací nebo zhoršující se při zátěži. Později dochází k zhoršování funkce postiženého kloubu, objevují se otoky, omezení hybnosti a charakteristické kloubní drásoty. Jde o onemocnění, které nedokážeme vyléčit, má tendenci se postupně zhoršovat a velmi často vede k pracovní neschopnosti, výjimkou není ani trvalá invalitida. Statistiky informují o tom, že artróza je druhým nejčastějším důvodem pracovní neschopnosti po onemocněníc srdce.
Primární a sekundární artóza
Artrózy se rozdělují na primární, u nichž neznáme přesnou vyvolávající příčinu, a sekundární, které jsou přímým důsledkem předchozích onemocnění nebo úrazů kloubu. Vznik primární artrózy je dáván do souvislosti s působením řady mechanických a biologických činitelů, které mohou působit současně nebo po sobě, různě navzájem provázány. Proto se mluví o multifaktoriálním pozadí této nemoci. Zajímavé je, že také u pirmárních artróz se předpokládá, že kdesi na začátku nemoci stojí více či méně drobné poškození chrupavky, v jehož důsledku se postupně více a více narušuje její chování. Jednou z prvních známek artrózy je proto prosáknutí a nabobtnání chrupavky, v důsledku neschopnosti vypudit zadržovanou kloubní kapalinu.
V souvislosti s těmito poruchami se mění vlastnosti kosti pod kloubní chrupavkou, která zbytní, čemuž se odborně říká, že sklerotizuje. Kromě toho reaguje kloub na vzniklou situaci tvorbou kostních výrůstků – osteofytů. Je více než jasné, že změny tvrdých tkání kloubů nemohou zůstat bez odezvy na svalově-vazivovém aparátu. Každý kloub v lidském těle je součástí složitých pohybových celků. Porušení jednoho článku vede obvykle k adaptačním změnám celých pohybových řetězců, čímž se klinický obraz artrózy dovršuje. Pro konečná stadia rozvoje artrózy je typická úplná ztráta chrupavky, kdy se proti sobě pohybují dva sklerotické konce kosti, což vyvolává charakteristické drásoty. Podle jiných autorů vznika artróza způsobem opačným: nejdříve dojde ke změnám v kosti pod kloubní chrupavkou a teprve ty vyvolají její následnou degeneraci.
Většina laiků se domnívá, že atróza je způsobena stárnutím chrupavky, tedy v ě k e m. Tento mýtus je nutné odmítnout. Stárnutí kloubu není podle současných poznatků vyvolávající příčinou artrózy, předpokládá se však, že může její vznik usnadnit.
Někteří výzkumnící považují artrózu za následek dlouhodobého mechnického poškozování kloubu. Může přitom jít o jednorázový větší úraz nebo opakovovanou těžkou fyzickou námahu. Postiženy bývají nejen klouby dolních končetin tzv. váhonosné, ale i zápěstí nebo loket. Tato koncepce mimo jiné vysvětluje, proč se artóza objevuje dříve u výkonostních sportovců a těžce fyzicky pracujích jedinců než u rekreačních sportovců a úředníků. Zdá se přitom, že větší roli by mohla sehrávat délka trvání tréninků a fyzické námahy než jejich frekvence. Naproti tomu přiměřené kondiční běhání nebo cvičení by nemělo riziko vzniku artrózy zvyšovat.
Velkým důležitým činitelem, který podporuje vznik atrózy váhonosných kloubů, je nadváha. Každému je snadno pochopitelné její negativní působení na chrupavku přes navýšení velkosti zátěže na jednotku plochy. Tak jednoduché to však není. Normální chrupavka je schopna odolávat velmi vysokým kompresivním silám (až 20 Mpa) a navíc obézní lidé se často úspěšně brání vlivu nadváhy, například zkrácením délky kroku, což zmenšuje velikost sil působících na koleno. Obézní lidé také nachodí denně v průměru méně nežli jejich štíhlí vrstevníci. V poslední době se proto úplná pozornost odborné veřejnosti k biologickému působení obezity. Podle této teorie se uvolňují z tukové tkáně signální molekuly se zánětlivou funkcí. Tím se v těle navozuje trvale mírný stupeň zánětu, který se může spolupodílet na vzniku artrózy, a to i v oblastech, které nejsou vahou přímo zatíženy.
Genetické faktory
Při vzniku a progresi artrózy sehrávají významnou roli genetické faktory. Předpokládá se, že by určité geny mohly artrózu vyvolávat nebo ovlivňovat závažnost jejího půběhu. Soudí se přitom, že větší roli hrají patrně v případě artrózy kyčelního než kolenního kloubu. Intenzivně se studuje vliv vybraných genů na vlastnosti klubní chrupavky, jako jsou její objem, kvalita mimobuněčné hmoty, odolnost buněk chrupavky apod.
Geneticky podmíněny jsou také zánětlivé pochody a hojivé mechanizmy. V neposlední řadě ovlivňují geny lokální předispozice ke vzniku artrózy, jakými jsou tvarové nebo velikostní varianty kloubu, elasticita kloubních vazů a nervově-svalová kondice. Posledně jmenovaný parametr se projevuje dvojím způsobem: může rozvoj artrózy jednak vyprovokovat, ale současně se svalová ochablost bez ohledu na vyvolávající příčinu podílí na rychosti a stupni manifestace artrózy.
Dalším rizikovým faktorem je zřejmě pohlaví, neboť některé oblasti jako například koleno nebo drobné klouby ruky jsou častěji postiženy u žen než u mužů, což může dílem také souviset s obezitou. Z dalších rizikových faktorů je třeba zmírnit vlivy hormonální, n u t r i č n í a etnické. Intenzivní výzkum na poli objasnění příčin artrózy je motivovaný očekáváním, že by průlomový poznatek mohl usnadnit léčbu této obávané nemoci. Současným názorům na léčbu artrózy se však budeme věnovat příště.
Můj komentář ke článku: Zvýraznila jsem některá slova v něm. V článku odborník poukazuje na skutečnost, že artróza se nedá vyléčit, ale nezmiňuje se o případné léčbě, která by postup artrózy aspoň zpomalovala. Jak je uvedeno na samém konci článku, mělo by to být námětem příště. Farmaceutický průmysl lék na atrózu vyrábí a slibuje po něm dokonce pohyb bez bolesti. Inzerce na přípravek PROENZI 3 je přímo pod tímto článkem, je v ní uvedeno, že ten obsahuje tři účinné látky, které naše klouby potřebují: glukosamin, chondrotin a Unique MSM. Dále se v ní uvádí, že zmíněné látky v připravku poskytují profesionální péči namáhaným kloubům. Tento přípravek se volně prodává v lékárnách už dlouhá léta a prodává se rovněž v zahraničí. Pokud je tento přípravek skutečně účinný, měli by se odbornící k němu vyjádřit, aby jeden neměl obavu, že jde jen o zisk farmaceutických firem. V lékárnách doporučují rovněž volně prodejný přípravek Colagen, který by měl příznivě působit na pojivovou tkáń.
Domnívám se, že pro prevenci je vhodné dlouhodobě brát i rybí tuk, který kromě jiných velmi pozitivních účinků obsahuje i vitamin D, ten je všeobecně známý tím, že chrání kosti, není to však odborná rada. Jak je ale vidět, že odborníci si ještě sami nejsou jisti tím, zda artróza začíná od změny v kosti. Možná by v tom případě mohlo pomoci i preventivní užívání minimálního množství kapek vitaminu D, který se předepisuje ženám na osteoporózu, při které dochází k řídnutí kostí. Pokud opravdu neexistuje účinná léčba na artrózu, měla by být větší péče věnovaná aspoň zdravým kostem.
Ze 100+1 Otrávená generace Největší lékařská katastofa v dějinách. Celá generace děti prý byla otrávena a ponese následky. To vše vyvolala panika kolem očkování dětí. Jaký je základ? Vakcíny obsahovaly konzervační látku s obsahem rtuti. Spory a diskuze se táhnou už více než desetiletí. Přes nejrůznější verdikty a ujištění si řada lidí stále klade otázku, zda očkování nemůže jejich dětem uškodit. Někteří své děti očkovat prostě nedávají. Řada testů prováděných v USA i v západní Evropě jasně prokázala, že autizmus u dětí nemá s očkováním nic společného a není jeho následkem. Přesto spory a vášnivé diskuze na toto téma pokračují. Diskutuje se hlavně, ale nejenom o kombinovém očkování tzv. MMR proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (zkratky z anglického Meassles, Mumps, Rubella), ale stejně záporný postoj získali lidé k očkování proti černému kašli a dalším chorobám. V USA i ve Velké Británii měly tyto pochybnosti velmi negativní vliv na proočkovanost dětí a vedly k nárustu chotob, o kterých se věřilo, že už vlastně vymizely. OTRAVA CELÉ GENERACE? Dokonce se tvrdilo, že vakcíny otrávily celou generaci a vyvolaly epidemii autizmu. Počet případů autizmu skutečně raketové narostl ve vyvinutýchh zemích, ale zřejmě v důsledku zcela jiných faktorů. Široká diskuze se rozvinula na internetu a zdaleka tam neskončí. Je obsahem řady blogů a podporují ji takové známé osobnosti jako Charlie Sheen, Jim Carrey a řada dalších. Zrodilo se dokonce hnutí, které odpor proti očkování šíří a podporuje a dokonce čas od času vyhrožuje vědcům, kteří tvrdí, že souvistlost mezi očkováním a autizmem není prokázána a zřejmě neexistuje. Tento přístup se dá do jisté míry pochopit. Počet autizmu v současné době prudce roste. Před dvaceti lety trpělo například v USA autizmem jedno z deseti tisíc dětí. Dnes je to v průměru jedno dítě ze stopadesáti. Jen málo chorob zaznamenalo tak raketový nárůst. Přitom autizmus je velmi obávaný. Je to nemoc, která ničí celé rodiny, jejichž člen autizmem trpí. Psychicky, finanančně i společensky. Je obtížné s dětmi trpícím autizmem vyjít. Účinné léčení není známo. Náklady na těžší případy dosahují až sto tisíc dolarů ročně. TROCHU HISTORIE Sága s odmítáním očkování začala v roce 1998, když britský gastroenterolog Andrew Wakefield publikoval v lékařském časopisu Lancet článek, v němž prohlásil, že našel příčinu autizmu. Zkoumal zažívací trakt dvanácti dětí s poruchami chování a u devíti z nich objevil zánět střev, který podle něj údajně vyvolalo právě očkování MMR. Tvrdil, že zplodiny ze zánětu střev vyvolaného MMR se dostaly do krevního oběhu a krví do mozku. Vakcína působila jako toxin, jako jed. Wakefield své názory prezentoval na dramatické tiskové konferenci, která vyvolala mediální bouři. Začala éra, kdy rodiče masově odmítali dát své děti očkovat a v důsledku se začaly objevovat případy spalniček, které už byly pokládány téměř za vymřelou chorobu. Obdobně je dnes registrován poměrně velký nárůst černého kašle. BOJ PROTI RTUTI V USA pokračovaly výzkumy a přidaly další kámen na váhu argumentů proti očkování. Už od roku 1930 vakcíny obsahují konzervační látku thimerosal (thiomersa) s obsahem rtuti. Ta obsahuje padesát procent hmotnosti thimerosalu. Americká pediatrická akademie v roce 1999 doporučila upustit od očkování malých dětí vakcínami, které thimerosal obsahují. Lavina se dala do pohybu. Zachvátila celý svět. Objevily se první případy, kdy rodiče soudně požadovali odškodnění , protože jejich dítě v důsledku očkování trpí autizmem. Emotivní prohlášení tvrdila, že celá generace dětí byla otrávena a ponese následky, že jde o největší lékařskou katastrofu v dějinách. Americká vláda reagovala nařízením, aby byl thimerosal z vakcín odstraněn alespoň pro očkování dětí do šesti let a i pro větší děti, aby jeho obsah byl snížen na minimum. SERIÓZNÍ VÝZKUMY V době, kdy hysterie proti očkování vrcholila, výzkumy objevovaly fakta, která svědčila o opaku. Bylo provedeno šestnáct velkých studií, které se problémem zabývaly. Výzkumy probíhaly ve Švédsku, Dánsku, Velké Británii a USA. Jejich výsledky odpůrci očkování nebrali na vědomi, dokonce je označili za zfalšované. Vždy je snadnější lidi vyděsit, než je pak zpětně přesvědčit o opaku. Začala kampaň, která má dokázat, že očkování je jedním z největších vynálezů v histori medicíny. Statistická fakta dokazují, že díky očkování se snížila úmrtnost na černé neštovice, záškrt, spalničky a dětskou obrnu o 99 nebo i více procent. Pokud jde o autismus, vědci předkládají názor, že jde především o genetickou záležitost a zároveň zpochybňují, že počty autistů skutečně narůstají. Jsou sice mnohonásobně vyšší, ale podle vědců to může být tím, že většina případů autizmu nebyla v minulosti vůbec diagnostikována jako autizmus. Není ani vyloučen vliv zhoršeného prostředí na výskyt autizmu nebo to může být kombinace všech faktorů – genetiky, špatných diagnóz a životního prostředí. (sei) Má poznámka: Jak je vidět, snížením rtuti v očkování proti dětským nemocem hysterie kolem očkování zdaleka nekončí. Objevily se další názory proti očkování, tentokrát kvůli pomocné látce skvalen, které obsahují různé vakcíny, z nich například očkování proti normální chřipce a předpokládá se, že ho bude obsahovat i nová vakcína proti prasečí chřipce. Začíná obnobná rozsáhlá debata na internetu, různé blogy se tomuto tématu intenzívně věnují a odvolávají se na zahraniční zdroje. Tvrdí, že skvalen, pokud se dostane vakcínou do krevního oběhu, způsobuje mnoho nemocí. Jinak samotný skvalen je výborná přirodní látka zdraví velmi prospěšná, kterou obsahuje například olivový olej a lněné semínko. Níže uveřejňuji názory z internetové diskuze, samozřejmě sama nemohu posoudit nakolik jsou pravdivé, to je na vědcích, aby se k danému tématu seriózně vyjádřili. Dá se říci, že lidé ztratili naději, že vakcíny jsou bezpečné. Mnozí se dokonce domnívají, že pandemie prasečí chřipky je uměle zveličovaná, že to není zdaleka tak nebezpečná chřipka a pharmaceuticke firmy chtějí přijít jen k tučným ziskům. Cituji několik hlavních názorů: *Co dělá skvalen krysám* Na oleji založené pomocné látky ve vakcínách se ukázalo, že způsobují intenzivní nepolevující imunitní reakce po dlouhou dobu. Studie z r. 2000 zveřejněná v American Journal of Pathology demonstrovala, že jediná injekce s pomocnou látkou skvalen do krys spustila "chronický, imunitním systémem zprostředkovaný kloubní zápal", známý také jako revmatická artritida.
Výzkumníci došli k závěru, že studie nastolila otázky o úloze pomocných látek u chronických zápalových onemocnění. *Co dělá skvalen lidem* Váš imunitní systém rozpoznává skvalen jako olejovou molekulu tělu vlastní. Nachází se v celém nervovém systému a mozku. V podstatě můžete konzumovat skvalen v olivovém oleji a nejen, že ho váš imunitní systém rozpozná, budete také mít prospěch z jeho antioxidačních vlastností. Rozdílem mezi dobrým" a "zlým" skvalenem je cesta, jakou vstupuje do vašeho těla. Injekce je nenormální cesta vstupu, která vyprovokuje váš imunitní systém, aby zaútočil na veškerý skvalen ve vašem těle, nejen na pomocnou očkovací látku. Váš imunitní systém se pokusí molekuly zničit, ať je najde kdekoliv, včetně míst, kde se vyskytuje přirozeně a kde je životně důležitý pro zdraví vašeho nervového systému. Jak vakcíny Novartis, tak GSK obsahují také MF59 <http://blogs.mercola.com/sites/vitalvotes/archive/2009/07/17/Squalene-The-Swine-Flu-Vaccines-Dirty-Little-Secret-Exposed.aspx Nicméně FDA objevila přítomnost skvalenu v jistých šaržích produktu AVIP. Byl vyvinut test na detekci anti-skvalenových protilátek u pacientů GWS a byla zjištěna jasná souvislost mezi kontaminovaným produktem a všemi trpícími GWS, kterým byla vstříknuta vakcína obsahující skvalen. Studie provedená na Tulane Medical School a zveřejněná v r. 2000 v únorovém vydání Experimental Molecular Pathology obsahovala tuto ohromující statistiku: "...podstatná většina (95%) zjevně nemocných a nasazených pacientů GWS (má poznámka: jedná se o očkování proti antraxu ve válce v Zálivu) měla protilátky na skvalen. Všichni (100%) pacienti GWS očkovaní pro službu v Desert Shield/Desert Storm, kteří nasazeni nebyli, ale vykazovali stejné známky a symptomy jako ti, kteří nasazeni byli, měli protilátky na skvalen." Podle dr. Viery Scheibner, Ph.D., bývalé vědecké pracovnice základního výzkumu Mezi symptomy, které u nich vznikly, patří artritida, fibromyalgie, lymfadenopatie, vyrážky, fotosenzitivní vyrážky, lícní vyrážky, chronická únava, chronické bolesti hlavy, abnormální ztráta vlasů, nehojící se kožní léze, aftózní vředy, závratě, slabost, ztráta paměti, záchvaty, změny nálad, neuropsychiatrické problémy, zhoubné efekty u štítné žlázy, anémie, zvýšené ESR (míra sedimentace erytrocytů), systémové sžíravé vředy erythematosus, roztroušená skleróza, ALS (amyotrofií latentní skleróza), Raynaudův fenomén, Sjorgenův syndrom, chronické průjmy, noční pocení a nízké horečky." Poočkovací vyšetření jako by neexistovalo. Prakticky neexistuje žádná věda, která by fakty podpořila bezpečnost injekcí s vakcínami na vaše dlouhodobé zdraví nebo zdraví vašich dětí. Poočkovací studie trvají v průměru asi dva týdny a hledají pouze do očí bijící poškození a onemocnění. U autoimunitních onemocnění, jako těch pozorovaných u syndromu války v Zálivu, často trvá léta, než je lze diagnostikovat, v důsledku neurčitosti raných symptomů. Stížnosti jako bolesti hlavy, únava a chronické bolesti jsou symptomy mnoha různých nemocí.
Čeští vědci zabránili amputacím diabetických nohou kmenovými buňkami Českým vědcům se podařilo za pomoci kmenových buněk zabránit amputaci nohou u deseti diabetiků. Ti měli ischemickou chorobu dolních končetin, která je jednou z nejčastějších komplikací diabetu a obvykle končí právě amputací. Vědci získali kmenové buňky nemocných z kostní dřeně a následně jim je vpichovali do postižených tkání. Rány se zhojily a končetiny nebylo nutné amputovat Klinická studie běží půl roku, vzhledem k úspěchu budeme ve studii pokračovat s dalšími pacienty," řekla Jana Voláková Křížová, mluvčí Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, v.v.i. (veřejná výzkumná instituce), který na využití kmenových buněk při léčbě diabetiků spolupracoval s Centrem diabetologie Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Podobné studie běží i na dalších pracovištích ve světě. V České republice se začíná s testováním v Ostravě. "Ale my už máme deset pacientů odzkoušených, tak jsme chtěli zveřejnit výsledky," vysvětlila Křížová. Všichni nemocní byli ve velmi vážném stavu. Jejich rány na nohou se dlouhodobě nedařilo zhojit a navíc měli nesnesitelné bolesti. Všechny doposud užívané léčebné postupy u nich selhávaly a reálně hrozilo, že lékaři budou muset přistoupit k amputaci. Na základě dobrozdání etické komise IKEM a Fakultní Thomayerovy nemocnice bylo rozhodnuto, že právě tito pacienti podstoupí léčbu kmenovými buňkami. Injekce do lýtka Vědci získali z kostní dřeně buňky, mezi nimiž bylo vysoké zastoupení takzvaných vaskulárních prekurzorů, tedy buněk schopných tvořit cévy. Suspenze byla vpravena pacientům do lýtkového svalu v sérii zhruba 40 vpichů. "U všech pacientů bylo pozorováno zlepšení stavu, zmírnění bolesti a statisticky významné zlepšení prokrvení, což svědčí o obnově cévního řečiště," shrnula mluvčí.
Vosí bodnutí jsou jedovatější než dříve, lidem často hrozí smrt Výjezdy k lidem, které poštípal či pobodal hmyz, nejsou letos výrazně početnější než v minulých letech. Horší jsou však podle pracovníků záchranné služby následky bodnutí, zvláště od vos. Už nejenom po včelím, ale i vosím bodnutí, s nímž se dříve tělo dokázalo zcela běžně vypořádat, vznikají stále častěji u lidí prudké alergické reakce, které dokonce v závažných případech ohrožují jejich život,“ řekl Právu ředitel jihočeských zdravotních záchranářů Marek Slabý. Hmyz je stále agresivnější „Výjezdy jsou rok od roku komplikovanější, a to kvůli těžším alergickým reakcím,“ potvrzuje šéf olomoucké záchranné služby Ivo Mareš. „Hmyz je totiž proti minulosti stále agresivnější, protože sbírá látky na polích stříkaných nejrůznějšími insekticidy, herbicidy a podobně,“ vysvětlil Mareš s tím, že v průběhu července měli zdravotníci z Olomouce dva výjezdy k těžkým anafylaktickým šokům po píchnutí vosou. V obou měli postižení ohroženy základní životní funkce. Díky včasné zdravotnické pomoci však přežili,“ uvedl Mareš. Žádná odborná studie o tom, proč současné vosí bodnutí má horší následky než podobný atak před padesáti lety, zřejmě neexistuje. Lékaři tak tento jev poznávají z vlastního pozorování. Jsou-li třeba u vosího bodnutí prudší, usuzujeme, že se vosy napily něčeho jedovatého. Seriózní podklady pro takové hodnocení však k dispozici nejsou,“ řekl Právu primář oddělení alergologie a klinické imunologie Fakultní nemocnice v Olomouci Jaromír Bystroň. Šest žihadel od sršně „Na přijmu českolipské nemocnice v těchto dnech ošetřujeme mnoho případů po sršním nebo vosím bodnutí, častější jsou především silné alergické reakce,“ informoval mluvčí českolipské nemocnice Petr Pokorný s tím, že nechyběl ani případ, kdy záchranka přivezla muže, který měl v těle šest žihadel od sršně. Podle mluvčí záchranné služby v Plzeňském kraji Lenky Ptáčkové výjezdy k lidem, které poštípal hmyz, převyšují v těchto horkých dnech i počet výjezdů k lidem se srdečními slabostmi. „Máme bodnutí na kterékoliv části těla, měli jsme i dva případy, kdy dotyčný včelu nebo vosu vypil a píchla ho do krku zevnitř," popsala mluvčí. Lékaři však zdůrazňují, že ani alergici se nemají čeho bát. „Není problém lidi ve vztahu k vosímu či včelímu bodnutí odborně vyšetřit. Existují spolehlivé vakcíny, které umí tyto potíže léčit. Navíc můžeme lidi vybavit laickou injekční stříkačkou, která obsahuje adrenalin. Postižený je schopen si jej aplikovat a zabránit tak případnému srdečnímu kolapsu,“ dodal primář Bystroň z olomoucké nemocnice.
aktuálně.cz Vědci mají látku prodlužující život. Zatím u myší Londýn - Rapamycin, známý také jako sirolimus, je látkou dobře známou pacientům, kteří se podrobili transplantaci některého z orgánů. Jedná se totiž o imunosipresivum potlačující imunitní systém a zabraňující, aby tělo příjemce nový orgán odmítlo. Výzkumníci ze třech amerických univerzit však nyní zjistili, že kromě toho také prodlužuje život. Háček je v tom, že to pokusy potvrdily pouze u myší. Zda bude něco takového možné i u lidí, je otázkou. Vědci, jejichž studie byla publikována v odborném časopisu Nature, upozorňují, že u látky potlačující imunitní systém by něco takového bylo spíše překvapující. Rapamycin imunitu oslabuje a tím ji činí tělo náchylnější k nemocem. Přesto se podle nich jedná o revoluční objev otevírající dveře novému výzkumu. Rapamycin byl objeven roku 1964 na Velikonočním ostrově (zvaný polynéským obyvatelstvem Rapa Nui - odtud jméno látky) a na počátku devadesátých let byly zjištěny jeho imunosupresivní účinky. Aktivaci lymfocytů (bílých krvinek zajišťujícím funkci imunitního systému) zabraňuje skrze blokádu enzymu zvaného TOR. OR je protein regulující například stresové reakce a předchozí studie provedené na mouchách, hlístech a myších ukázaly, že je aktivním činitelem také při nízkokalorických dietách prodlužujících život organismů. To by podle vědců mohlo znamenat, že rapamycin má podobný efekt jako nízkokalorická strava. "Možná, že by mohl být rapamycin nějak změněn, aby se snížily jeho účinky na imunitní systém a zároveň byly zachovány jeho dopady na dlouhověkost," citoval server www.nature.com Matta Kaeberleina, který na Seattleské univerzitě zkoumá stárnutí u myší a hmyzu. Myši v důchodu Jedním z nejzajímavějších okolností pokusu je to, že myši byli poměrně staré, když jim začali vědci s univerzit v San Antoniu, Ann Arboru a Maine rapamycin aplikovat. Podle serveru se jednalo o náhodu. "Pravděpodobně jste slyšeli větu 'štěstí přeje připraveným' a toto je toho příkladem," říká David Harrison, který vedl pokusy na Jacksonově laboratoři v Maine. Původně chtěli výzkumníci začít myši rapamycinem "krmit" v době, kdy jim budou čtyři roky, kvůli technickým problémům se však celý pokus o 16 měsíců opozdil, takže myši dosáhly "důchodového" věku (20 měsíců u myši odpovídá přibližně 60 letům u člověka).
Protože šlo o pečlivě vybraný vzorek téměř 2000 hlodavců, který měl eliminovat možnost, že by někteří jedinci či chovy byli více či méně náchylní k stárnutí, nemohli je výzkumníci jen tak vyměnit za nové a do pokusu se přeci jen pustili. A výsledky byly překvapující. Délka zbývajícího života dvacetiměsíční myši se zvýšila až o 28 procent u samců a 38 procent u samic. Otevřené dveře "Nemyslel jsem si, že to bude fungovat, protože ty myši byly příliš staré, když pokus začal," prohlásil spoluator studie Arlan G. Richardson. "Většina studií ukazuje, že omezení kalorií aplikované na starší zvířata nefunguje. To, že rapamycin prodlužuje život poměrně starým myším, bylo zcela neočekávatelné." Tou nejdůležitější otázkou samozřejmě zůstává, zda je možné očekávat podobný efekt také u lidí. "Je mi 67, takže by bylo na čase, abych začal s léčbou sám, ne?" směje se Harrison. "Nedělal bych to a nedoporučil bych ani nikomu jinému, aby to v tuto chvíli zkoušel," dodává však jedním dechem. Podle výzkumníků jde však o první krok do zcela nového vesmíru. "Domníváme se, že jde o první přesvědčující důkaz, že proces stárnutí může být zpomalen a doba života prodloužena léčebnou terapií započatou v pozdním věku," prohlásil Randy Strong z Texaské univerzity v San Antoniu. Má poznámka: Asi toto téma nepatří zrovna do rubriky Zdravotní témata, protože metoda výše popsaná nebude pro lidi použitelná vzhledem k podstatnému snížení imunity. Už několikrát vysvitla naděje s prodloužením života. Nejdříve to byl růstový hormon, který se věkem snižuje až vymizí, a že jeho aplikace bude jednoduchá a účinná, ale pak celá záležitost s růstovým hormonem utichla. Nedávno jsem četla článek, že tím životním elixírem jsou izotopy, které jsou však hlavně v těžké vodě, která je ale nepředstavitelně drahá a tedy ani tento způsob se nedá využít. Určitě jednou přijde objev, který bude pro lidi snadněji praktikovatelný a účinný. Do té doby nezbývá než správná životospráva, to znamená dostatek pohybu a ve stravě mít dostatek antioxidantů, vitamínů a minerálů. Časem přidám na toto téma podrobnější informace z mé knížky.
Virus prasečí chřipky se mohl rozšířit po úniku z laboratoře Prasečí chřipka zabila po celém světě 332 lidí a téměř 80 tisíc dalších se jí nakazilo. Epidemie se začala šířit z Mexika, nicméně nová studie podle listu Independent naznačuje, že kmen H1N1 by neexistoval, kdyby v 70. letech neunikl z nějaké laboratoře. Pečlivé prozkoumání genetického původu viru z roku 1977 ukázalo, že jde o kopii kmene z roku 1950, který se však lišil od chřipkových kmenů po roce 1957. Kmen H1N1 se znovu objevil až v roce 1976 a následující rok vyvolal pandemii. "Jeho znovuobjevení mohlo pravděpodobně souviset s nechtěným únikem z nějaké laboratoře,“ uvádí se v článku otištěném v odborném časopise The New England Journal of Medicine. Pittsburgh v Pensylvánii dokazují, že virus A/H1N1 zcela zmizel po epidemii vyvolané jiným chřipkovým kmenem v roce 1957. Vymizelý vir se neobjevoval v každoročně odebíraných vzorcích až do roku 1976, kdy byla jeho jiná mutace zaznamenána na vojenské základně Fort Dix v New Jersey. Nakazilo se tehdy 230 příslušníků armády, jeden onemocnění podlehl. Lidé se nakazili přímo od prasat specifickým kmenem viru H1N1. Epidemie byla omezená a vir se dále nešířil. Možná neopatrnost v laboratoři Událost vyvolala obavy po celém světě. Laboratoře začaly zkoumat a testovat vzorky viru zmrazené v roce 1950. Podle Zimmerové se tak mohlo snadno stát, že vir někde unikl a výsledkem bylo pravděpodobné propuknutí člověkem stvořené pandemie v roce 1977. Nejpravděpodobnější je, že se při testech v laboratoři nějaký pracovník nakazil a vir přenesl na své blízké. Od roku 1977 se pak už vir H1N1 znovu běžně objevuje každoročně v chřipkových vzorcích. Prasečí chřipka představuje specifickou mutaci tohoto kmene s potenciálem přerůst v pandemii. "Dovedu si představit, že většina laboratoří zkoumajících chřipku má vzorek kmene z roku 1950. Neumíme určit, ze které laboratoře ten virus nechtěně unikl, ale jeho znovuobjevení v roce 1977 naznačuje, že šlo potenciálně o člověkem vytvořenou epidemii,“ uvedla Zimmerová. Podle ní je to připomínka, jak moc musí být vědci ostražití při postupech v laboratoři. Prasečí chřipka by podle Zimmerové bez znovuobjevení viru v roce 1977 neexistovala. „Jenže stejně nemůžeme vyloučit, že by se neobjevil jiný zdroj pandemie,“ dodala Zimmerová.
Novinky.cz/zena/zdravi
Mírná nadváha může lidem prodloužit život
Boj proti anorexii pokračuje. Odborníci plnou postavu naopak doporučují, dokonce tvrdí, že mírná nadváha je pravděpodobně pro člověka prospěšná, může jej uchránit před předčasným úmrtím. K tomuto závěru dospěli podle agentury Reuters kanadští badatelé, jejichž nová studie byla zveřejněna v internetovém vydání časopisu Obesity. Vědci zjistili, že podvyživení a extrémně obézní lidé umírají dříve než lidé s normální váhou, zatímco ti s mírnou nadváhou žijí déle než lidé s přiměřenou váhou. "Není žádným překvapením, že extrémní podvyživenost a nadměrná obezita zvyšují riziko úmrtí, překvapivé ovšem je, že mírná nadváha může přinést lidem výhodu delšího věku," konstatoval badatel David Feeny z Kaiser Permanente Center for Health Research. Jeho kolega, profesor Portlandské státní univerzity Mark Kaplan, ale zastává názor, že zatímco několik málo kilogramů navíc může chránit starší lidi, jejichž zdraví se s postupujícím věkem zhoršuje, neznamená to, že lidé s normální váhou by se měli snažit přibrat. Studie obezity se váže k úmrtnosti, ne ke kvalitě života. "Naše studie přihlížela k úmrtnosti, nikoli ke kvalitě života, a s obezitou souvisí mnohé negativní důsledky pro zdraví, včetně vysokého tlaku, vysokého cholesterolu a diabetes," prohlásil Kaplan. Studie byla založena na zkoumání souvislosti mezi takzvaným indexem tělesné hmotnosti (BMI) a úmrtími ve skupině 11 326 dospělých v Kanadě během dvanácti let za současného využití údajů National Population Health Survey.
Během studijního období (1994-2007) podvyživení lidé umírali ve srovnání s normálně vážícími lidmi s o sedmdesát procent vyšší pravděpodobností, zatímco extrémně obézní lidé umírali s o 36 procent vyšší pravděpodobností. Ale lidé s nadváhou umírali s pravděpodobností jen o 17 procent vyšší.
Podle badatelů je to první rozsáhlá kanadská studie, která ukazuje, že lidé s nadváhou mohou skutečně žít déle než ti s normální váhou. K obdobným závěrům dospěl i starší výzkum provedený ve Spojených státech, jehož výsledky byly publikovány v roce 2005 v odborném časopise Journal of the American Medical Association
Novinky.cz Švýcarští lékaři poprvé operovali mozek bez otevření lebky Švýcarští neurochirurgové poprvé na světě úspěšně operovali mozek, aniž otevřeli pacientovi lebku. Použili k tomu vysokoenergetický ultrazvuk, který se již řadu let používá v gynekologii nebo při léčení rakoviny prostaty. Informovala o tom Curyšská univerzita. Lékařské týmy Daniela Jeanmonoda a Ernsta Martina vyvinuly unikátní postup, který umožňuje zcela neinvazní operace mozku. V rámci klinického testováni bylo touto technologií podle univerzity od září 2008 operováno deset dospělých osob. Všechny zákroky prý skončily úspěšně a bez komplikací. Lékaři pacienty operovali bez narkózy, při plném vědomí a ambulantně. Švýcarští neurochirurgové nyní věří, že se jim podaří rozšířit uplatnění této metody například na léčení mozkového tumoru či mrtvice.
Úryvek z mého archívu: Endogenní deprese Lidé jejího typu mají skon k extrémům,. Jednou bývají v euforické, jindy zase depresivní náladě... Labilita, deprese – nějaká bezvýznamná událost je pociťována jako hrozivá, nevinný spor jako neřešitelný. Jediným východiskem je pak jed!...... Totiž člověk před sebevraždou – to je stav, kdy rozumová úvaha už nefunguje. Takový člověk jedná v afektu. A afekt odhalí oblasti, které člověk v té chvíli už neovládá. Upadá zpět do vývojově raního stadia, kde jsou rozum a vývojově získané normy chování vypnuty... Kde začíná a kde končí naše moc? Žijeme ve společném světe. V něm však má každý člověk ještě svůj vlastní svět.
Zdraví, Centrum novinky Z klíštěte může být duševní nemoc! Vědci se domnívají, že při vzniku autismu může hrát určitou roli Lymeská borrelióza. Na tuto možnost upozorňuje odborná studie, která se objevila v časopise Medical Hypothesis.
Podezíravá matka Tým pěti praktických lékařů podrobně zkoumal tato dvě onemocnění a nalezl mezi nimi zarážející podobnosti. A to jak v epidemiologických datech a příznacích obou onemocnění, tak také v případech jednotlivých pacientů nebo výsledcích laboratorních testů. Cestu k výše uvedené studii pomáhala dláždit americká nadace, založená za účelem zkoumání spojitostí mezi autismem a lymeskou borreliózou.
Tato nadace nese jméno Lyme-Induced Autism (LIA), a byla založena v roce 2006 paní Tami Duncan, která je sama matkou autistického dítěte.
Odborníci potvrzují! Tato žena spolu s dalšími rodiči sdílela podezření, že by za onemocněním jejich dětí mohla stát infekce běžně přenášená klíšťaty. Zároveň si však uvědomovala, že takové podezření je nutno podložit spolehlivými fakty. Na svou konferenci uspořádanou na jaře 2008 se podařilo nadaci LIA přilákat také přední praktické lékaře, se kterými postupně navázala spolupráci.
Jedním z nich byl i doktor Jones, přední odborník na lymeskou borreliózu u dětí. Tento lékař, jehož rukama prošlo již více než 10 tisíc dětských pacientů s lymeskou borreliózou, tvrdí, že mnohé z dětí měly v průběhu infekce borreliózou také autistické příznaky.
Další lékař, doktor Levin, prezentoval na konferenci případ těžce nemocného autistického dítěte, které bylo pozitivně testováno na lymeskou borreliózu. Následně ve své praxi našel mezi autisty další děti s pozitivními testy na borreliózu.
Borrelióza sama nestačí Na téma spojitosti mezi borreliózou a autismem vyšla nedávno ve Spojených státech také kniha.
Její autoři uznávají, že borrelióza není jedinou příčinou autismu, a mezi faktory podílejícími se na jeho vzniku uvádějí i genetické vlivy a působení okolního prostředí. Zároveň však autoři v knize upozorňují na zajímavou koincidenci výskytu obou onemocnění, kdy je v oblastech USA s nejvyšším výskytem borreliózy zároveň také nejvíce nemocných dětí s autismem.
Přenos z matky na plod? Podle lékařů podílejících se na výzkumu není poznatek o souvislosti autismu a lymeské borreliózy zcela nový.
Teprve nyní se mu však začíná dostávat větší pozornosti. Kromě již zmíněných výsledků novější výzkumy také naznačují, že borreliózová infekce může být přenášena z matky na dítě v průběhu těhotenství a tak se podílet na vzniku autismu u malých dětí. Novinky.cz Kráceno o reklamu doplňků probiotik z lékárny, věřím, že jde hlavně o obchod a každý se musí starat sám o co nejzdravější složení své stravy. Probiotiotika hrají s rostoucím věkem mnohem důležitější roli Většina starších lidí potřebuje konzumovat probiotika mnohem víc než lidé mladší. Měli by je jíst v potřebné koncentraci. Jejich střevní mikroflóra bývá totiž v horším stavu. Senioři trpí častěji dysmikrobií. Tedy poruchou, kterou Praktický slovník medicíny (nakladatelství Max dorf) definuje jako nenormální střevní mikroflóru. To je docela častá porucha. Projevuje se škrundáním, větry, tlaky nebo bolestmi v břiše a dalšími potížemi trávení. „U lékařů se s ní objeví asi 20 % populace,“ říká doc. MUDr. Lubomír Kužela, DrSc., odborník na výživu. „Odhadujeme, že dalších 20 % se ji s různým úspěchem snaží řešit samo nebo ji naopak ignorovat.“ Příčinou dysmikrobie je u seniorů například častější užívání antibiotik a dalších léků. Nabourávají správné složení bakterií v trávicím a vylučovacím traktu. Starší lidé také častěji trápí průjmy nebo zácpy. Kvůli nedostatkům v životosprávě a dietním chybám. Snadno pak naruší optimální mikroflóru i dobrý chod trávicího traktu. Hůře vstřebávají minerály Organismus starších lidí často nefunguje tak dobře jako organismus mladších lidí: Vylučuje méně žaludečních i žlučových šťáv. Vstřebává méně minerálů a dalších látek. Jejich střeva také méně často povzbuzuje k činnosti a správnému trávení dostatek tekutin, vlákniny a pohybu. Je dobré, když začnou jíst pravidelně jogurty. Ale samo o sobě to stačit nemusí. Pak bývá nutné, aby si víc hlídali rozumnou životosprávu. Vedle dostatku tekutin a pohybu potřebují hlavně kvalitní palivo. Tedy pestrou racionální stravu. Skrytá rizika nevhodného jídelníčku Sporný způsob stravování a jednostrannost jídelníčku bývají hlavním důvodem dysmikrobie. Senioři jedí poměrně často málo zeleniny i ovoce a hodně živočišných tuků, zejména tučných mas, uzenin, případně másla a sádla. To má své příčiny. Nemusí být jen finanční. Pro většinu starších lidí, kteří pamatují válku a skromné poválečné období, byly všechny tyto potraviny symbolem luxusní pochoutky, kterou si dopřávali jen vzácně. Při trávení tučných mas dochází k řadě hnilobných procesů, které nepříznivě působí na střevní mikroflóru. Podobně jako při trávení tučných uzenin. Pokud jich člověk konzumuje hodně a nejí současně s nimi zeleninu s ovocem, neriskuje jen dysmikrobii, ale i mnohem vážnější potíže. Třeba rakovinu tlustého střeva a konečníku. Zvlášť když ho trápí obezita, kouří, nadměrně pije alkohol apod. Probiotika toto riziko snižují. Zvlášť v kombinaci s vlákninou. Ta je v ovoci, zelenině a celozrnných výrobcích z obilnin, případně v ořeších. Ne náhodou doporučují odborníci na výživu seniorům, aby si do jogurtů dávali buď levné otruby nebo psylium, případně jemně působící, i když dražší, rozpustnou vlákninu z rostliny guar. Prevencí proti zmíněným potížím jsou populární jogurty a nedoceněné zakysané mléčné nápoje. Některé starší ženy podléhají módě vegetariánství. Chtějí se lépe cítit a zároveň zhubnout. I tady platí, že jednostranněji zaměřená dieta zvyšuje riziko dysmikrobie. Starší lidé však potřebují víc než ti mladší udržet nejen správné složení bakterií v trávicím traktu, ale také hmotu svých svalů. Této spirále mohou senioři čelit aktivním pohybem, třeba svižnými procházkami se psem a kvalitními bílkovinami. Jsou například v mase ryb, kuřat, krůt, králíků, ale také v bílku nebo proteinovém plátku. Obojí pomáhá udržovat svaly v dobrém stavu. Nemluvě o tom, že pestrá strava je základem správné střevní mikroflóry.
Výborná část článku, který byl reakci na loňskou výstavu scientologů, ostře zaměřenou proti psychiatri Ideálem psychiatrie by přeci měl být člověk, který by její služby nepotřeboval,
Ze 100+1 NOVĚ NA ZUBNÍ KAZ Spravit menší zubní kaz nebude v budoucnu problém. Žádné bolestivé vrtání, žádné plomby. Zub se uzdraví sám. Dentista na něj štětečkem aplikuje roztok obsahující peptidy, které jsou základním kamenem proteinů. Ty vytvoří působením kyselého prostředí v ústech mřižku. Na tu se pak bude usazovat vápník a ionty draslíku a v kombinaci s vodou vytvoří novou zubní sklovinu. Už po hodině je kaz zacelen a zcela pevná a nová sklovina se naskládá zhruba za týden. Postup by měl být u zubařů běžně používán zhruba do pěti let.
Informace z me knihy: Hořčík (magnézium) Zvyšuje odolnost proti onemocněním, dále je faktorem řady enzymů a je nezbytný pro normální funkci svalů. Skoro dvě třetiny jsou v kostech a třetina je v buňkách.
Má příznivý vliv na kostní tkáň, působí preventivně proti tukům, a tím i proti skleróze a krevním sraženinám, tím zmenšuje i riziko mozkové mrtvice. Působí příznivě na nervovou soustavu a srdce.
Tento minerál prokazatelně pomáhá redukovat astma a migrény, snižuje krevní tlak a uklidňuje nervy.
Denní potřeba se pohybuje mezi 300 - 400 mg hořčíku v závislosti na pohlaví a stáří.
Je obsažen především v potravinách rostlinného původu, které obsahují zelené barvivo – chlorofyl, také v chlebě, obilných zrnech, kukuřici, bulguru, slunečnicových semínkách a v některém ovoci. Nejvíce se vyskytuje v zelenině (brambory, hrášek, rajčata, zelí, zeleninový vývar apod.).
Nedostatek hořčíku hrozí ve stáří, v těhotenství, při používání antikoncepce, nadměrné spotřebě alkoholu, sportovních výkonech a některých onemocněních (diabetes, onemocnění ledvin, hypertenze, vodnatelnost a pod.) K jeho vstřebání dochází v zažívacím ústrojí, jeho nadbytek se vylučuje přes ledviny. Krajní nedostatek nedostatek hořčíku způsobuje únavu, nespavost, bolest hlavy, závratě, zvýšenou podrážděnost, pocit zbytnění v hrdle, bolest v oblasti srdce, ztížené dýchání, křeče, svalové bolesti, a sevření zažívacího ústrojí.
Jak pomáhat sám sobě při depresi Pokud je vaše deprese lehká, budete asi schopni využívat jednoduchých svépomocných kroků, ale je-li váš stav těžší, měli byste jich používat jako součásti celkového plánu, domluveného s vaším lékařem nebo terapeutem. Nejspíše vám pomohou depresi zahánět a léčit a podpoří vaši rehabilitaci.
Příprava na nesnáze Dobře se připravit na nastávající změny, to skutečně pomáhá: přečtěte si o tom něco, promluvte si o tom s lidmi, kteří už podobnou situaci mají za sebou, bude to užitečné. Užívat zdravého rozumu jako prostředku ke snížení stresu a snažit se uspořádat si první dny anebo týdny následující po takových změnách předem, to usnadní přechodné období. Dejte si pauzu Buďte sdílní Mnoho lidí trpících depresí se stáhne do sebe a myslí si, že by byli na obtíž. To vás ve skutečnosti činí ještě depresivnějšími, a proto se přece jen vynasnažte najít přátelství někoho, kdo vám bude sympatický a kdo bude ochoten vám naslouchat a pomáhat vám po dobu vašich obtíží. Pomoc potřebujeme někdy každý. Zvládání stresu Odpočinek To se snadněji řekne, než udělá, a mnoho z nás v tom potřebuje pomoc. Naštěstí existuje mnoho cest, jak uvolnit napětí, a některá z nich bude určitě „pracovat“ i pro vás. Většina relaxačních technik má jedno společné: učí člověka poznat, kdy má napjaté svaly, a jak toto napětí uvolnit. Takové technice se můžete naučit tím, že se stanete členy nějaké relaxační skupiny, že si koupíte magnetofonovou pásku s relaxačním programem nebo že si o tom něco přečtete. Existují relaxační centra se zkušenými terapeuty. To je pro začátek ideální místo, a když si to tam nacvičíte, budete pak schopni správně relaxovat i doma sami. Existují i propracovanější techniky relaxace, jako je meditace, nebo tzv. biologické zpětné vazby (biofeedback), které vás naučí rozpoznat, kdy jste napjati.
Má poznámka: Výborně uklidňuje právě relaxace z jógy, dala jsem její podrobný popis do rubriky "Životní styl". Prouhloubí se, pokud se při ní poslouchá kazeta s velmi tichou specielní relaxační hudbou. Změňte svůj životní styl Buďte v kontaktu s lidmi Cest, jimiž vám mohou lidé kolem vás pomoci, je mnoho, a jednou z nich je, že se „pustíte“ mezi lidi, přidáte se k nějakému společenství, skupině, a to vám může skutečně pomoci.. Váš praktický lékař by měl mít u sebe seznam takových zařízení ve vašem okolí. Pokud potřebujete bezprostřední pomoc, a nechcete nebo nemůžete zajít za svým praktickým lékařem, zavolejte pohotovost, a tam vám sdělí linku důvěry. Existuje řada organizací, které nabízejí specializovanou pomoc; tak například je-li příčinou vaší deprese partnerský vztah, můžete zavolat manželskou poradnu, která zařídí setkání s vámi nebo i s vaším partnerem. Když potřebujete pomoc při ztrátě blízké bytosti, naleznete nejspíše pomoc u SOS-Centra. Dejte si tu práci udělat něco, co děláte rádi, jako je poslech reprodukované hudby, nákupy, zajděte si na masáž, na koncert nebo do biografu. Stačí maličkost a hned uvidíte ten rozdíl. Také cvičení vám prospěje. Nejen, že se budete cítit lépe psychicky, ale také vás to vytáhne z domu a zlepší to vaši kondici. A nemusí to být zrovna rychlý aerobik. Neuškodí vám, když si vyjedete na procházku nebo si zaplavat. Aktivní trávení volného času třeba hraním kuželek je dobrou cestou, jak se dostat ven a něco dělat. Pokud jste předtím nic takového nezkoušeli, měli byste začínat pozvolna a opatrně.
Časté jsou i potíže se spaním a lidé s depresemi jsou zvláště náchylní k nespavosti. Nedostatek spánku znesnadňuje mobilizovat sílu k boji s depresí. Ať již jsou vaše deprese lehké nebo těžké, „svépomocí“ problémy s nespavostí nevyléčíte, proto byste měli proto byste měli požádat o léky, které se s ní už poradí. (Má poznámka: To osobně vůbec neradím. Je to naprosto začarovaný kruh, jakmile se začne s léky na spaní, nelze se jich zbavit a normálně se už vůbec neusne. Lepší je před spánkem poslouchat tichou hudbu, je to lepší, než poslouchat v radiu mluvené slovo, to může nabudit, kdežto tichá hudba uklidňuje.) JAK DOBŘE USNOUT Vstávejte ráno dřív a sledujte, zda to pomůže. Během dne cvičte. Nedávejte e si ve dne „šlofíka“. Necvičte před spaním. Potom se špatně usíná. Nejezte pozdě nic těžkého, nemuseli byste se pak cítit nejlépe, ale nechoďte také spát hladoví. Večer nepijte kávu, čaj nebo kokakolu. Odpoutejte se od svých problémů tím, že otevřete knížku a něco si přečtete, než usnete. Choďte spát pravidelně, aby si vaše tělo navyklo na určitý přirozený rytmus. Nepomáhejte si ke spaní alkoholem, nefunguje to a navíc vám pak bude zatěžko tomu odvykat. Postel musí být pohodlná. Než se uložíte ke spánku, dejte si teplý mléčný nápoj. Nastavte topení a větrání tak, aby v místnosti nebyla ani zima, ani horko. Nekuřte před spaním, nikotin stimuluje. Pohlavní hrátky před spaním vás rychleji přivedou do limbu. Než se pokusíte usnout, dejte si relaxační cvičení. Pamatujte: když neusnete do půl hodiny, nebo když se probudíte v noci a spánek se nevrátí, vstaňte, vemte si knihu nebo si zapněte televizi. Ležet a trápit se starostmi, to vám nepomůže, naopak to všechno může zhorsit. Autogenní trénink Je to série jednoduchých myšlenkových cvičení, dodávajících pacientovi odvahu k pasivnímu soustředění. Je to forma rozjímání, která může snížit stres a člověka uvolnit. K těmto cvičením budete potřebovat profesionální pomoc. Ovšem mnoho technik autogenního tréninku nemá o nic větší účinky než jednoduché relaxační cvičení.
Biologická zpětná vazba (biofeedback) Masáž Šiacu. Je to japonská masážní technika založená na klasickém čínském lékařství. Tato technika předpokládá, že vaším tělem protéká jistými cestami vaše životní síla neboli Či. Když se taková cesta zablokuje, poruší se rovnováha a vznikne nemoc. Při masáži šiacu se manipuluje s tlakovými body, aby se zrušila blokáda a tok životní síly se uvedl do rovnovážného stav. Aromaterapie. Používá voňavých rostlinných olejů a esencí k navození pocitu psychického blaha. Homeopatie Je to druh léčby vybudovaný na principu totožnosti léčby a příčiny a na předpokladu, že ke spuštění léčebného procesu stačí jen velmi malá dávka preparátu. Tak například na vyrážku se předepíše kopřivový výtažek, ale ten se rozředí tak, že ho v preparátu zůstane jen nepatrné množství. Předpokládá se, že tento výtažek probouzí imunitní systém v těle. Dříve než začnete vážně uvažovat o návštěvě homeopata, informujte o tom svého praktickému lékaře. Akupunktura Hypnóza Doplňková léčba Má poznámka: Doporučuji chodit do kurzu na cvičení Tai-thi, ktere je velmi pohodové jak fyzicky, tak psychicky. Je hodně zaměřené na dýchání, což je rovněž velmi relaxační. Velmi relaxační je i specielní cvičení s hudbou, prováděné kolektivně. Obě tyto mírnější pohybové aktivity velmi pozirivně působí na psychiku a tím značně zmírňují depresi, zvláště že se při nich přijde do kontaktu lidí s podobnými potížemi. Tato cvičení se provádí např. v Baobabu, relaxace a rovněž cvičení s hudbou ve Fokusu v Břevnově. Zvířecí terapie Někteří lidé se sklonem k recidivujícím depresím zjišťují, že chovat psa nebo kočku má léčivé účinky. S domácími zvířátky se můžete mazlit, jsou spolehlivá, vstřícná a pomáhají vám od stresu. Nicméně dostat domácí zvířátko v době depresí nemusí ještě nutně znamenat, že se vám udělá lépe. Nehledě na to, že starost o domácí zvíře si žádá spoustu času a námahy a vybudovat si s ním vztah může trvat někdy dost dlouho.
CHOLESTEROL "ZLÝ" nebo-li LDL-cholesterol - putuje v hlavním toku z jater až k buňkám tkání a v průběhu této přepravy se jeho nadbytek ukládá se na stěnách tepen. "DOBRÝ" nebo-li HDL-cholesterol - působí naopak jako koště, tj. zbavuje tepny přebytečného cholesterolu a dopravuje ho do jater k likvidaci. Má poznámka: Tuk z ryb rozhodně není škodlivý. Každý doktor na cholesterol doporučuje jíst co nejvíce ryby. Rybí tuk právě chrání cévy, takže je nesmysl, aby způsoboval aterosklerózu. Zrovna tak jako oříšky obsahují tuk, nepůsobí na zvýšení cholesterolu. Zrovna tak se nemůžeme vzdát všech mléčných produktů, to bychom si "zadělali" na úbytek vápníku v kostech. Samozřejmě mléčné výrobky by měly být nizkotučné.
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=634656 Britští vědci zkoušejí nový lék proti Alzheimerově chorobě a tvrdí, že dosavadní testy jsou velmi nadějné. Svůj dosavadní výzkum zveřejnili v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Science. Vědci z londýnské univerzity u pěti sledovaných pacientů dosáhli toho, že z jejich mozků mizí škodlivé bílkoviny, jejichž působení je považováno za hlavní příčinu Alzheimerovy choroby. Tyto bílkoviny vytvářejí vlákna, která poškozují nervové buňky. Britové se domnívají, že úspěch je důsledkem používání zkušebního preparátu, kterým se snaží postižené léčit. Lék má zatím pracovní označení CPHPC. "Účinného léku na tuto nemoc se zoufale nedostává a je možné, že jsme konečně nalezli cestu," řekla agentuře Reuters Rebecca Woodová z organizace Alzheimer´s Research Trust. Pro Alzheimerovu nemoc je charakteristický úbytek nervových buněk v mozku. V jeho tkáni ubývá takzvaný acetylcholin, který přenáší vzruchy v nervové soustavě člověka. Při jeho nedostatku nervové buňky odumírají. Na celém světě chorobou trpí přes 30 milionů převážně starších lidí, v České republice přes 100 tisíc osob. Postižení ztrácejí paměť a schopnost logického myšlení. Agentura Reuters uvádí, že tlak na farmaceutické firmy roste, protože se stárnutím populace a větším počtem důchodců v Evropě se stává potřeba nalézt protilátku stále naléhavější.
Z internetu, Novinky Nová elektronická pilulka má pro medicínu stejný význam jako lék na HIV Cestou pokroku se rozhodla vydat společnost Phillips. Vyrobila novou elektronickou pilulku, která údajně dokáže nenásilnou formou léčit nádory v zažívacím traktu. Do budoucna navíc výrobce počítá s daleko širším spektrem využití. Možná se tak v blízké budoucnosti dočkáme nanorobotů, kteří budou z pilulek léčit celé naše tělo. Nová elektronická pilulka od společnosti Philips se jmenuje iPill. Celá tabletka má rozměry pouhých 11 x 26 milimetrů, nijak se tedy neliší od běžných medikamentů, které musí nemocní lidé polykat. Elektronická pilulka má za úkol léčit nádory, ale zároveň šetřit zdravé tkáně. Poté, co ji pacient polkne, si nový vynález sám najde v zažívacím traktu nádor. Pomocí vestavěného mikroprocesoru aplikuje v těchto místech lék a opustí tělo přirozenou cestou. Prototyp pilulky vy měl být představen tento měsíc na konferenci Americké asociace farmaceutických vědců v Atlantě. Zasvěcení odborníci jsou z nového vynálezu nadšení, jeho využití by podle nich mohlo mít pro lidstvo stejný význam, jako případný nález léku na HIV. Má poznámka: Viz článek níže v této rubrice "Chytré léky". Výzkum se doposud ubírá v tomto směru hlavně v nanotechnologii, nevím, jak to bude dál se vyvíjet v uvedené elektronické pilulce, zda to bude bezpečné, jak to v článku popisují. V nanotechnologii ještě chytré pilulky neexistují, zatím probíhá výzkum a pokusné testování , jak by se to mohlo v lécích používat. Přeloženo z kuvajtského časopisu Al Araby, únor 2009 MUDr. Walid Mahmoud Al Sharoud Escherichia coli - bakterie přizpůsobená soužití, způsobující onemocnění i schopná léčit Bakterie Esherichia coli je v přírodě velmi rozšířená. Existuje jich mnoho druhů a kmenů, které mají rozdílné účinky. Některé druhy žiji v lidských střevech, jiné mohou způsobit nebezpečná onemocnění v zažívacím traktu nebo močovém ústrojí. Jiný kmen může tato ústrojí léčit a zvyšovat imunitu. O co tedy jde? Bakterie Escherichia coli se dá lehce izolovat z různého prostředí , dá se v laboratoři namnožit a zkoumat. Používá se její organický model , vhodný k výzkumu, zjišťování její základní fyziologické funkce a její ho chování. Někteří se domnívají, že může být také vzorem pro vyšší životní formy. Vědec Jacques Monod je znám svým výrokem , že kdybychom porozuměli Escheria coli, tak budeme rozumět slonu. Výzkum této bakterie zárověň odhaluje tajemství živé buňky. Vědci v mikrobiologii a v genovém inženýrství díky četnému používání bakterií mohou vytvářet DNA, slouží ve výrobě živých technologií, jako například při výrobě inzulínu a růstového hormonu pro použití u lidí. Tak jsou bakterie užitečné a mají pro výzkum velký význam. Ve střevech každého z nás je jsou miliony bakterií Escherichia coli, některé druhy jsou přizpůsobené k trvalému soužití a nezpůsobují onemocnění, ale ani nejsou pro lidský organismus ničím užitečné. Střeva jsou pro ně přiznívá k získávání jejich potravy. Při změnách prostředí nebo fyziognomie střev, dojde při jejich vzájemné reakci ke změnám, některé z nich se mohou mohou stát užitečnými, kdežto jiné mohou být škodlivé. Od osmdesáti let minulého století měla tato bakterie špatnou pověst, zvláště v Západním světě. Přičítá se to stavům s průjmy hlavně u dětí i a starších lidí po požití hotových masných výrobků, jako jsou například hamburgery, znečištěné touto bakterií. Pokud se tato bakterie dostane s potravou do střev, začne ničit krevní buňky a tím zapřičiní průjmy s příměsí krve. Zrovna tak se může dostat až do ledvin a zapříčinit poškození jejich funkce zničením některých jejich tkání. Zjistilo se, že kromě neškodných bakterií žijících ve střevech existují jiné druhy, které mohou způsobit onemocnění. Nejznámějším nebezpečným kmenem je Escherichia coli O157 H7. Objev tohoto kmene bakterie byl ve vědeckém prostředí velkým překvapením, protože až do této doby byla tato bakterie pokládaná jako za osídlenou v lidském organizmu. Nový kmen O157 H7 se vykazoval neočekávanou vlastností. Zjistilo se, že tento druh bakterie je odolný vůči kyselému prostředí v potravinách jako například v zakysaných mléčných výrobcích i jiných výrobcích , že se v těchto potravinách pomnožuje a způsobuje onemocnění . Před objevem této nebezpečné bakterie se ve dvacátých a třicátých letech minulého století rozšířeně používala Escherichia coli Nissle 1917 při léčbě některých onemocnění, hlavně u zánětu tlustého střeva. V těch dobách ještě nebylo dostatečné používaní antibiotik, tak jak je to obvyklé v současnosti. V první světové válce byla jedna skupina vojáků postižena onemocněním střev s následnými krvavými průjmy a z nich zůstal naživu jen jeden vojín. Švýcarský učenec jménem Nissle izoloval u toho to zachráněného vojáka kmen bakterie a zkoumal ho. Objevil, že tento druh bakterie je možno použít k léčbě průjmů u dětí, protože Nissle 1917 se osídluje ve střevech, což pomáhá tomu, aby se bakterie způsobujících onemocnění v nich nestabilzovaly. Užívání této bakterie snížilo alergické reakce dětí do deseti let. Ukázalo se, že bakterie Nessle 1917 významně snižuje vzplanutí zánětu a tvorbu vředů v tlustém střevě a to stejně dostatečně jako prováděnou léčbou Mesalazinem, který se běžně používal při těchto chorobách. Neni se čemu divit, že tím jak začíná odklon od antibiotik, které mají škodlivé vedlejší účinky na organizmus, že v současnosti dochází k návratu lečby touto užitečnou bakterií . Na německém trhu a některých evropských, se prodává Nissle 1917 pod názvem Mutaflor, který se právě používá k léčbě zánětu a vředů tlustého střeva a u chronické zácpy. Jak bylo předem řečeno, že bakterie Escherichia coli má mnoho rozličných kmenů, takže je obtížné ji všeobecně popsat ve vztahu k člověku (je užitečná nebo škodlivá či přizpůsobená soužití ?). Před několika lety vyšel v britském časopise 'Aplikovaná mikrobiologie' článek pod názvem: "Escherichia coli – přítel nebo nepřítel?" Je potřeba přesně určit o jaké kmeny bakterií jde a jakou roli mohou sehrát, přestože není tajemstvím , že rozdílné kmeny Escherichia coli maji jiné vlastnosti. Jedna z teorii vysvětluje tuto různorodost genetického složení , že je výsledkem přenosu určitých genetických prvků z jiných druhů bakterií. Například se předpokládá, že ke vzniku kmenu Escherichia coli O157 H7 a tvoření jedů došlo přenosem genů například z nebezpečné bakterie Shigella na obyčejné Escherichia coli, které jsou neškodné a osidlují střevní prostředí . Tím došlo ke změně vlastností způsobíující onemocnění.
Ze 100+1 Pasteurův ústav Očkování proti vzteklině, princip sterilizace a pasterizace. Objev původce dýmějového moru, vakcína proti tuberkulóze či izolování viru HIV. To vše si může připsat na konto Pasteurův ústav, který sídlí v Paříži. Loni 14. listopadu oslavil 120 výročí své činnosti. Více než polovina Francouzů je přesvědčena, že Pasteurův ústav je státní vědeckou institucí. Nikdy nebyl. Vždy byl soukromou neziskovou organizací, v níž celý obrovský výzkum z více než sedmdesáti procent závisí na finančních příspěvcích dárců a příjmech z poskytovaných služeb. I založení ústavu bylo dílem mecenáše, konkrétně ruského cara, stejně jako další výstavba nových laboratoří a jejich vybavování nejmodernější technikou. Stát se na financování této vědecké instituce podílí pouze sedmadvaceti procety. ZAMĚŘENÍ VÝZKUMŮ Prioritní oblasti výzkumů jsou v současné době infekční choroby a séra a vakcíny proti nim. Činnost ústavu je velmi široká počínaje základním výzkumem až k praktickému využití jeho výsledků. Vědci Pasteurova ústavu se zasloužili o zvládnutí takových chorob jako záškrt, tetanus, TBC, žlutá horečka, dětská obrna a řady dalších. Od roku 1908 získali osm Nobelových cen za významné vědecké objevy. V současné době má Pasteurův ústav dvanáct oddělení zaměřených na strukturální biologi a chemii, strukturu a vývoj genomů, základní a lékařskou mikrobiologii, patogenní mikrobiologii, buněčnou biologii a infekce, virologii, parazitologii, vývojovou biologii, neurologii, imunibiologii, molekulární medicínu a na ekosystémy a epidemiologii infekčních chorob. Pasteurův ústav od samého založení odkrývá záhady mikrobů, virů, prionů, protozoí a dalších patogenů, jejich škodlivé, ale i kladné vlastnosti. Umožňují jejich využití ve výrobních procesech a využití samotných virů v boji proti bakteriím. Do roku 2010 má být otevřeno další speciální oddělení, které se zaměří na výzkum nových infekčních chorob. Pracovat by tam mělo na 400 vědců. Biologové, lékaři, chemici a specialisté na bioinformatiku různých národností. Jen tak je podle ředitelky ústavu Alice Dauntry možné zajistit různé úhly pohledu, konfrontaci názorů a nejlepší výsledky. I v šestnáctičlenné vědecké radě ústavu, který vyhodnocuje projekty a jejich význam je osm cizinců. Navíc ředitelka Dauntry má vlastní sedmičlenný mezinárodní poradní orgán, v němž zasedají dva nositelé Nobelovy ceny Paul Nurse a Richard Axel. POHLED DO HISTORIE Ústav založil v roce 1887 Louis Pasteur, který se stal jeho prvním ředitelem a po němž byl ústav i pojmenován. Provoz byl slavnostně zahájen o rok později. Pasteur objevil princip tepelné sterilizace, která brání nežádoucímu kvašení potravin. Jde o proces, který vešel do dějin pod jeho jménem jako pasterizace, bez něhož si potravinářskou výrobu už nelze představit. Pasteurovy objevy také významně přispěly k vytvoření antiseptického prostředí pro chirurgické zákroky, ale do povědomí široké veřejnosti se především zapsal objevem séra i očkovací látky proti vzteklině. Věnoval se základnímu výzkumu stejně jeko jeho praktickému využití. Jakmile byl ústav založen, získal pro něj vědce nejrůznějších specializací. NEJDŮLEŽITĚJŠÍ OBJEVY Spojení základního výzkumu a jeho praktického využití bylo pro ústav typické v celé jeho historii a je dodnes. V roce 1894 indentifikoval Alexandr Yersin bakterii dýmějového moru (Yersinia pestis). Původem Švýcar vystudoval medicínu v Paříži a pak se připojil k vědeckému týmu Pasteurova ústavu. Miloval dobrodružství, proto se vydal jako lodní lékař do Indočíny, kterou celou procestoval. V té době vypukl v Číně mor a francouzská vláda Yersina jako bývalého člena Pasteurova ústavu požádala, aby přimo na místě epidemii prozkoumal a našel řešení. Doslova v polních podmínkách v bambusové chýši v Hongkongu měl větší úspěch než britští a japonští kolegové. Identifikoval bakterii moru a poté v Paříži vytvořil proti ní sérum. Otestoval ho přímo na pacientech v Číně, kam se vrátil se sérem. Ukázalo se jako velmi účinné a zachránilo tisíce životů. O čtyři roky později doplnil jeho objev další člen Pasteurova ústavu Paul Lous Simond, když zjistil, jakou roli v přenosu moru hrají blechy. Pasteur osobně poslal jednoho ze svých studentů, mladého vojenského lékaře Alberta Calmetta na Dálný východ, aby tam bojoval s černými neštovicemi a vzteklinou. Calmett založil laboratoř v Saigonu ve Vietnamu a začal tam očkovat proti těmto chorobám. Přicházeli tam lidé nejen z Vietnamu, ale i z Thajska, Singapuru, Japonska a dalších zemí. Během dvou let Calmette proočkoval na půl milionu lidí. Pobočka Pasteurova ústavu v Saigonu byla první z mnoha, které následovaly. Albert Calmette (podle něj calmetizace) a Camille Guérin objevili také způsob jak kultivovat baktérie TBC (Mycobacterium tuberculosis), a zároveň proti nim vyvinuli v roce 1921 účinnou očkovací vakcínu. Alfons Laveran, francouský lékař a parazitolog, člen Pasteurova ústavu, získal v roce 1907 Nobelovu cenu v lékařství za výzkumy protozoí jako patogenních činitelů. V roce 1880 objevil původce malárie a zabýval se také původem spavé nemoci. O rok později v roce1908 získal Nobelovu cenu spolu s P. Ehrlichem další vědec ústavu, ruský zoolog a bakteriolog Ilja Iljič Mečnikov za výzkum fungování imunitního systému. Jules Bordet rovněž z Pasteurova ústavu získal v roce 1919 Nobelovu cenu za výzkumy vytváření obranných látek jako velmi důležité součásti imunitního systému. Charles Nicolle, francouzský lékař a bakteriolog, objevil, že skrvnitý tyfus přenáší veš šatní, a položil základy pro potírání toto choroby. Roku 1928 získal Nobelovu cenu. Další vědec Pasteurova ústavu Jean Laigret vyvinul v roce 1932 první vakcínu proti žluté horečce a Pierre Lépine v roce 1954 vakcínu proti dětské obrně. V letech 1983 – 85 identifikovali Luc Montagnier, Claude Chermann a Françoise Barré-Sinoussi dva typy virů HIV a v roce a v roce 1985 vědci tohoto ústavu vyvinuli první vakcínu proti hepatitidě B. Dva geny spojené s autizmem byly v Pasteurově ústavu objeveny v roce 2003. V roce 2005 byla předána k testování vakcína proti západonilskému viru a v roce 2005 k podobnému testování hned několik vakcín proti různým druhům rakoviny. CELOSVĚTOVÝ ROZMĚR Do Pasteurova ústavu jsou zasílány ze všech částí světa kmeny bakterií a virů k identifikaci, jeho vědci monitorují vývoj epidemií a výskyt nových chorob. Ústav slouží jako poradce francouzské vlády i Světové zdravotnické organizace (WHO). Pobočky Pasteurova ústavu byly zhruba ve třech desítkách zemí světa, například ve Vietnamu, v Kambodži, Brazílii, Uruguayi, v Senegalu, Alžírsku, Tunisku, Maroku, na Madagaskaru, v Indii, Číně, v USA, v Kanadě, Rusku i jinde. Postupně přešly pod místní ústavy a instituce. Kdo je Alice Dauntry Ředitelka Pasteurova ústavu v Paříži. Věk 58 let, doktorka věd, studovala fyziku pevných částic ve Francii a molekulární biologii v USA. V Pasteurově ústavu je přes třicet let od roku 1977. Během let se vypracovala na pozici univerzitní profesorky a vedoucí výzkumné jednotky biologie interakce buněk. Ředitelkou Pasteurova ústavu je od 1. října 2005. (sei)
Ze 100+1 Co prozradí dech Odedávna nebo nejméně od dob Hippokrata se medici učili, že dech pacienta prozradí nejrůznější choroby. Například sladký pach shnilých jablek je známkou diabetu. Jaterní choroby navodí v dechu pach rybiny a podobně. Lidský čich není dostatečně citlivý a přesný, aby mohl této výhody využít a choroby přesně diagnistikovat. Vědci se proto snaží vyvinout přístroje, které by byly přesnější než lidský nos. Myšlenka vytvořit takový přístroj se poprvé objevila v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy chemik Linnus Pauling, laureát Nobelovy ceny, prováděl vědecké analýzy lidského dechu. Používal k tomu techniku zvanou plynová chromatografie, která umožňovala rozložit složité směsi vůní a pachů na jednotlivé komponenty. Indetifikoval v lidském dechu na 250 plynných organických látek. Samotná plynnová chromatografie ale neumožňovala identifikaci jednotlivých složek. K tomu byl zapotřebí další krok – využití hmotnostní spektrometrie, která rozliší molekuly podle váhy. Díky kombinaci obou těchto metod se postupně podařilo určit až ti tisíce různých složek, které člověk může vydechovat. V současné době probíhají výzkumy, které se snaží specifikovat, jak se mění vydechované látky podle chorob člověka. V nedávné minulosti se o to pokoušela řada vědců, ovšem monohem jednoduššími metodami. Používali k tomu například psy, o nichž je známo, že mají velmi citlivý čich. Britská výzkumnice Carolyn Willisová používá psy k vystopování rakoviny močového měchýře už celé čtyři roky. V současné době je cvičí, aby dokázali zjistit i rakovinu prostaty a kůže. Výcvik psů ale není perspektivním řešením. Vyžaduje čas a speciální schopnosti člověka, který je cvičí. Navíc psi dokážou pouze rozlišit, zda člověk rakovinu určitého typu má nebo ne. I když nuance možná cítí, nedokážou je sdělit dál. V současné době doktor Buszewski z Kopernikovy univerzity v polské Toruni vytvořil přístroj, který ještě není patentován, proto se o něm ví málo podrobností. Podle sporých informací, které se dostaly na veřejnost, jde v zásadě o systém kovových nebo křemíkovch vláken, které na sebe vážou různé substance, které člověk vydechuje. Údajně je tak během hodiny či dvou možné určit, co v dechu je, zda prozrazuje přítomnost rakoviny a jakého druhu. Pokud se tato zpráva potvrdí, znamenalo by to rozhodující krok k včasnému zjištění nádorů nejrůznějších typů. (ter) Ze 100+1 TAJE HYPNÓZY Co se při hypnóze vlastně děje? Podlehnou jí jen slabší jedinci, nebo může být zhypnotizován a pomocí hypnózy ovládán kdokoli? Jsou to výmysly, nebo má hypnóza reálný základ? Kořeny hypnózy sahají hluboko do historie. Už před více než dvěma sty lety v roce 1778 doktor Anton Mesmer přijel z Vídně do Paříže a představil tam novou údajně revoluční léčebnou metodu. Příslušníci takzvané lepší společnosti ho začali houfně navštěvovat a jeho léčebná metoda začala být známá jako mesmerizace. V prostorách, v nichž Mesmer působil, panovalo přítmí, na stěnách visely astrologické symboly a pacient byl posazen do vany s vodou. Mesmer chodil kolem vany ve světle fialovém oděvu a občas se pacienta dotýkal kovovou kouzelnickou hůlkou. Pacienti prý někdy dostávali křeče, občas i zvraceli. Působily to údajně doteky hůlky a Mesmerův pronikavý pohled. Řadě pacientů tato léčba údajně pomohla k uzdravení, ať prý šlo o vyléčení slepoty, prsních nádorů, revmatizmu nebo popálenin. MESMERIZACE Mesmerovy úspěchy popuzovaly představitele klasické medicíny. Byla proto vytvořena zvláštní Královská komise, která měla jeho metody prozkoumat. Dospěla k závěru, že šlo spíše o představivost pacientů než o osobní magnetizmus léčitele. Mesmer byl donucen Paříž opustit. To ale zdaleka nebyl konec hypnózy, původně nazvané mesmerizace. Řada lidí pokračovala v Mesmerových stopách. Jeho metody používali nejen léčitelé, ale i kouzelníci při svých produkcích až do poloviny devatenáctého století. Skotský chirurg James Esdaile používal principy mesmerizmu při svém lékařském působení v Indii. V době, kdy narkóza byla ještě neznámá, provedl Esdaile pomocí mesmerizace 250 bezbolestných operací. Šlo většinou o odstranění nádorů na varlatech, které se Indům dělaly v důsledku tehdy běžné infekční choroby. Dnes je dokázáno, že hypnóza může u hypnabilních osob odstranit nebo podstatně snížit vnímání bolesti, ale vegetativní reakce nadále odpovídají působení bolestivého podnětu. HYPNÓZA Název hypnóza poprvé použil v roce 1841 James Braid, chirurg z britského Manchesteru. S jeho jménem je také spojen tradiční prostředek, kterým bývali lidé nejčastěji uváděni do hypnotického stavu — kulaté kapesní hodinky kývající se na řetízku. Metody hypnózy podpořily Freudovy teorie o podvědomí, které podle jeho názoru mělo svou vlastní paměť a mohlo ovlivňovat chování lidí mnohem více, než připouštěli. VĚDECKÉ SPORY Pohledy na hypnózu byly vždy kontroverzní. Skeptici (donedávna to byla většina příslušníků lékařské profese) tvrdili, že jde jen o představivost, sugesci, autosugesci, nebo dokonce herecký výkon pacienta, který chce potěšit svého hypnotizéra nebo se učinit zajímavým. Zastánci hypnózy argumentují, že jde o stav podobný spánku a že může jít o tři různá stadia, do nichž lze pacienta uvést, podle jeho schopnosti být zhypnotizován. Předpokladem pro navození stavu hypnózy je schopnost člověka pohroužit se do hypnózy, zvaná hypnabilita. Hypnabilita se vyskytuje v různém stupni a v závislosti na ní může mít navozená hypnóza různou hloubku. Hypnabilita se v dětství vyvíjí, vrcholí mezi devátým a dvanáctým rokem a pak jí ubývá. V dospělosti je hypnabilita poměrně stabilním samostatným osobnostním rysem. Souvisí se schopností sugesce v bdělém stavu a také s prožitkovými schopnostmi, jako je představivost a tvořivost. Podle nejnovějších výzkumů je hypnabilita vrozená. Psychiatr John Gruzelier používá pro hypnózu analogii se spánkem. Tvrdí, že jak ve snu, tak v hypnóze je vypnuta levá mozková hemisféra zaměřená na logiku, argumenty a analýzu a vlády se ujímá pravá hemisféra, která vládne fantazií a představivostí. Při experimentech došel doktor Gruzelier k závěru, že k tomu, aby byl někdo zhypnotizován, musí být vypnuta levá část mozku, aby pravá mohla reagovat na hypnotizérovy podněty. Klasicky se k hypnotizaci používá monotónní hlas, kyvadlo, kuličky na kyvadlech nebo kapesní hodinky kývající se pravidelně na řetízku. V karikaturách bývá hypnotizér zpodobňován jako muž s pronikavým pohledem s kývajícím se kyvadlem, který mumlá: Oči vám těžknou, chce se vám spát, spát, spát. Dnes už je známa spousta jiných způsobů, jak uvést člověka do hypnotického spánku. Ve dvacátých letech devatenáctého století k tomu používal jeden francouzský kouzelník obrázky magických symbolů, jiný dával lidem do rukou kousky kovu, další magnety a někdo prostě jen rozkáže: spi. Hypnotické jevy zahrnují psychické i fyziologické procesy a jsou výsledkem sugescí, které jsou v hypnóze zvýšeně účinné. Vsugerované pohyby se dějí automaticky, bez vědomé volní účasti subjektu nebo i proti ní. V hypnóze se může zvýšit svalová výkonnost, i když ne příliš podstatně, zhruba o dvacet procent. Sugescemi lze v hypnóze ovlivnit vnímání člověka do té míry, že se pro něj vsugerované smyslové jevy, které neodpovídají skutečnosti, stávají subjektivně skutečnými. Mezi charakteristické projevy hluboké hypnózy patří amnézie neboli neschopnost vybavit si vzpomínky na události z hypnózy. Platí to ale pouze u hlubších hypnotických stavů. LÉČIVÉ ÚČINKY Navzdory nedůvěře, kterou lékařská věda k hypnóze chová, je hypnóza odedávna s úspěchem používána, aby pomohla změnit některé návyky, i přímo k léčení. Jen ve Velké Británii existují téměř tři tisíce registrovaných hypnoterapeutů, kteří slibují, že pomocí hypnózy zbaví člověka nadbytečných kil, odnaučí ho kouřit, odstraní závislost na alkoholu či drogách, vyléčí nespavost, úzkostné stavy i vysoký tlak. Podobně jako ve varieté nebo v cirkuse zhypnotizovaná osoba uvěří, že všichni diváci jsou nazí, může si zhypnotizovaný člověk do vědomí zakódovat, že každá další cigareta je smrtící nebo že čokoláda páchne. Je otázka, nakolik tu působí sugesce a autosugesce a nakolik hypnóza. Nicméně řada zlepšení byla objektivně zaznamenána. HYPNOS Název hypnóza je odvozen od řeckého boha spánku Hypnosa. Byl synem bohyně noci Nykty a bratr boha smrti Thanata. Podle řecké mytologie Hypnos každou noc sestupoval se svou matkou na zem a na všechny živé tvory sesílali spánek, který je zbavoval trápení a starostí. Dávali lidem také sny. Hypnos měl takovou moc, že uspal i samotného nejvyššího boha Dia. Poprvé když Héra chtěla zničit Herakla, podruhé když proti vůli Dia pomáhal Poseidon v trojské válce Achajcům. Hypnos prý za odměnu od Héry dostal za manželku jednu z Charitek Pasitheu
Ze 100+1 ZÁZRAČNÝ PEYOTL Mohou být některé psychotropní látky lékem proti alkoholizmu a drogám? Jaká rizika jejich použití přináší? Ježunka je však přece jen něčím zvláštní. V USA patří k zakázaným látkám. Její prodej, ale i pouhé držení a konzumace se trestá vězením. Neplatí to ale pro americké indiány, kteří ji znají jako peyote nebo peyotl. Jen oni mají zákonem povoleno ji užívat k tradičním náboženským obřadům. Tato skutečnost umožňuje vědcům prozkoumat působení účinných látek v ježovce na lidskou psychiku i fyzickou kondici a zjistit, zda by nebylo možné je využít k lékařským účelům, zejména k léčbě závislostí na drogách a na alkoholu. ÚČINNÉ LÁTKY Proč se vlastně přechovávání a pojídání ježunky v USA trestá? Za vším stojí výzkumy provedené v posledních čtyřiceti letech, z nichž vyplývá, že látky, které ježunka obsahuje, působí při dlouhodobém užívání na psychiku destruktivně a mají podobné účinky jako LSD nebo psilocybin (složka některých hub, z nichž nejznámější jsou lysohlávky). Bylo prokázáno, že tyto účinné látky mohou vyvolat duševní onemocnění u lidí, kteří jsou k němu náchylní, ale jinak by u nich k němu nedošlo. Přesto jen ve Spojených státech vyzkoušelo některou z těchto látek alespoň jednou na dvacet milionů lidí a jeden milion je užívá pravidelně. Počet lidí závislých na alkoholu dosahuje v USA 18 milionů, na kokainu či heroinu je závislých 1,8 milionu lidí. Podle některých odborníků by mohla ježunka těmto lidem pomoci jejich závislost překonat. Ježunka Williamsova a několik dalších kaktusovitých rostlin obsahuje meskalin neboli 3,4, 5-trimethoxyfenethylamin. Meskalin je alkaloid, který vyvolává představy geometrických obrazců a tvarů připomínajících skla kaleidoskopu, mění smyslové vnímání, zesiluje zvukové vjemy a vytváří vzájemné kombinace s jinými vjemy. Kromě meskalinu jsou v ježunce přítomny i jiné alkaloidy vyvolávající pocity nevolnosti a zvracení. Konzumace vyšších dávek může vést k selhání jater. K vyvolání zážitku stačí sto miligramů meskalinu, což odpovídá asi sto gramům rostlinné hmoty. Takové množství používají indiáni ke svým obřadům. Ani to však nemusí být bez rizika. V roce 2002 zveřejnil Pentagon studii, podle níž se mohou halucinogenní zážitky na okamžik vracet i dlouho poté, co účinná látka měla zmizet z lidského těla. MESKALIN A ALKOHOL Jedním z průkopníků využití psychotropních látek včetně meskalinu k léčbě závislostí byl zakladatel společnosti Anonymní alkoholici William Wilson. Byl přesvědčen, že například LSD může u lidí závislých na alkoholu vyvolat zážitky podobné spirituálním zkušenostem, které je přimějí přestat pít alkohol. Výsledky Wilsonovy studie nebylo možné ověřit, přesto se na ně pokusili někteří odborníci navázat. V poslední době to je psychiatr John Halpern z Harvardovy univerzity, který pracoval s indiány sdruženými v náboženské organizaci Native American Church. Halpern vybral 176 indiánů, které rozdělil do tří skupin podle jejich příslušnosti k organizaci a podle předchozích zkušeností s drogami a alkoholem, od naprostých abstinentů přes občasné konzumenty alkoholu a drog až po vyléčené alkoholiky. Provedl s nimi řadu testů zaměřených na paměťové schopnosti, kognitivní schopnosti, IQ a další. Zjistil, že meskalin na rozdíl od alkoholu mozkovou činnost neovlivňuje nepříznivě. Vyléčení alkoholici, kteří se účastnili náboženských obřadů spojených s konzumací peyotlu, měli menší sklony opětovně propadnout pití, zejména v prvních měsících po skončení léčby. Důvodem mohlo být působení meskalinu, který ovlivňuje činnost neurotransmiterů serotoninu a dopaminu působících příjemné zážitky. DMT A MDMA Podobný účinek jako meskalin mohou mít i jiné látky, například dimethyltriptamin (DMT), který se v malém množství přirozeně vyskytuje v lidském těle a který lze nalézt v některých rostlinách amazonského pralesa, z nichž se připravuje odvar zvaný ayahuasca. DMT nemá podle výzkumů Charlese Groba z Barbor-UCLA Medical Center negativní účinky na kognitivní funkce a jeho účinky mohou při injekčním podání trvat i méně než hodinu, což je výhodné pro krátkodobou terapii. Při jiném pokusu s šedesáti dobrovolníky však bylo zjištěno, že DMT může mít řadu nepříjemných účinků od děsivých halucinací po závažné kolísání krevního tlaku. Ještě spornější závěry provázejí testy látky MDMA (3,4 methylendioxymetamfetamin), známé jako Extáze. MDMA byla používána k léčbě posttraumatické stresové poruchy a jiných duševních onemocnění. K nástrahám patří vznik závislosti a poškození mozku nebo i smrt při předávkování. Lidé, kteří užívají MDMA často, mají podle výzkumů z roku 2004 potíže s důležitými rozhodnutími. Mohou se také chovat impulzivně. Definitivní výsledky budou k dispozici po provedení snímků mozku uživatelů MDMA a jejich porovnání se snímky lidí, kteří MDMA nikdy neměli. Užití psychotropních látek v lékařství bude zřejmě vždy rizikové, ale v některých případech, například u nevyléčitelně nemocných nebo u lidí závislých na drogách, opodstatněné. Podle Johna Halperna je léčba psychotropními látkami nejúčinnější, probíhá-li ve skupinách, nebo alespoň ve dvojicích, protože pak je možné si zkušenosti vzájemně sdělovat.
Ze 100+1 Vyhubit nebo ne? Bakterie Helicobacter pylori má nechvalně známou pověst jako původce žaludečních vředů a rakoviny žaludku. Objevili ji vědci pařížského Pasteurova ústavu v roce 2003. Současně tehdy japonští výzkumníci oznámili, že tuto bakterii je poměrně snadno z těla odstranit, a to antibiotiky prakticky během jediného týdne. Hovořilo se o tom, že by Helicobacter pylori měl být úplně vyhuben, což by údajně mělo za následek podstatné snížení nebo úplnou likvidaci žaludečních vředů a rakoviny žaludku. NOVÉ OBJEV Letos se objevil nový názor, o kterém s široce diskutuje. Podle něj by nebylo vhodné Helicobacter pylori ze světa zcela odstranit, protože by to přineslo řadu negativních následků. Martin Blaser, mikrobiolog z newyorské lékařské fakulty, tvrdí, že podstatný ústup této bakterie v poslední době má přímou souvislost s rostoucím počtem případů obezity, rakoviny jícnu a také astmatu a alergických onemocnění. Podle Blassera a jeho výzkumného týmu je chybou pokládat H.pylori pouze za škodlivého patogenního činitele. Je třeba ho brát jako organizmus žijící s člověkem v symbióze, který někomu škodí, ale jinému naopak prospívá Výzkumy prokázaly, že H.pylori nemají jen lidé. Bakterie jemu příbuzné žijí v žaludcích savců zřejmě už od doby, kdy se savci na naší planetě objevili zhruba před 250 miliony let. Samotný H.pylori žije s člověkem v symbióze nejméně šedesát tisíc let. Ještě před padesáti lety ho mělo 70 až 80 procent lidí. Během času v důsledku častého užívání antibiotik k léčení nejrůznějších jiných chorob jeho výskyt se prudce snížil. V současné době ho má jen asi pět procent amerických dětí. Mohlo by to být pokládáno za vítězství, kdyby to nemělo druhotně negativní následky. NÁSLEDKY ÚTOKU H.pylori v zásadě reguluje úroveň kyselosti žaludečních šťáv, což je pro jeho hostitele příznivé. Na druhou stranu látka, kterou vylučuje a která kyselost upravuje, je toxická, poškozuje žaludeční výstelku a vznikaji tak žaludeční vředy nebo přímo rakovina žaludku. V tom měli vědci v roce 2003 pravdu. Přirozenou reakcí lékařů tehdy byla snaha H.pylori vyhubit antibiotiky. Jeho odstraněním ale odchází i přirozený regulátor kyselosti žaludečních šťáv, které bez něj jsou nejen kyselejší, ale tvoří se jich více a mají tendenci vystupovavt z žaludku až do jícnu. Projevuje se tak mimo jiné známým pálením žáhy. Účinek těchto šťáv na jícen pak naopak může vést ke vzniku rakoviny jícnu. Jak tvrdí Blaser, častější výskyt rakoviny jícnu v poslední dob je v přímé souvislosti s hubením H.pylori. Souvislosti H.pylori s astmatem má jiný mechanizmus. Blaserův tým zjistil, že u dětí ve věku od tří do třinácti let, které s touto bakterii žij, je o šedesát procent nižší pravděpodobnost, že onemocní astmatem. Podle Blasera je to dáno tím, že lidé žijící s H.pylori mají daleko výkonnější imunitní systém. Nemají-li tuto bakterii, snižuje se práh vzniku reakcí na jiné podněty, například na pyly, roztoče a další alergeny, i když nejsou pro organizmus nebezpečné. Je to podobně jako v případě přílišné hygieny, o které jsme psali v minulém čísle. Tým se také snaží dokázat, že spojitost mezi žaludečním vředy, rakovinou žaludku a H.pylori je složitější, než se ve fázi prvního nadšení uvádělo. Skutečnost, že člověk H.pylori v žaludku má, ještě zdaleka neznamená, že nutně musí mít vředy, i když pravděpodobnost je skutečně vyšší. V minulosti měla H.pylori většina lidí a to po celý život od dětství a do smrti, ale žaludeční vředy nebo rakovinu žaludku měla jen velmi malá část populace. Vředy se nejčastěji objevují ve věku mezi třiceti a čtyřiceti lety a jsou třikrát častější u mužů než u žen. Nicméně H.pylori se vyskytuje u obou pohlaví stejně. Významnou souvislost objevili američtí vědci mezi H.pylori a obezitou. Tato bakterie významně oblivňuje úroveň grelinu (GHR), který se tvoří v žaludeční sliznici a vyvolává pocit hladu, a leptinu, který naopak pocit hladu tlumí. Lidé kteří žijí bez H. pylori, mají více grelinu než lidé, kterí H.pylori mají, a naopak mají méně leptinu. Znamená to, že mají daleko intenzívnější pocit hladu a větší až nekontrolovatelnou chuť k jídlu. Snížení výskytu H.pylori může mít tedy přímou souvislost s celosvětovou epidemii obezity, kterou se nedaří nijak zastavit. DIFERENCOVANÝ PŘÍSTUP Závěry? Podle Blasera není vhodné podnikat golobální tažení proti H.pylori jako třeba v minulosti proti černým neštovicím nebo jiným patogenům. Tvrdí, že řešením by mohl být diferencovaný přístup. Některaří lidé jsou geneticky náchylnější k žaludečním vředům a k rakovině žaludku než jiní. U takových je vyhubení H.pylori na místě a to okamžitě jednoduchou kůrou antibiotik. Pokud ale má člověk genetické predispozice k astmatu nebo k alergiím, bylo by naopak nevhodné se H.pylori zbavovat. Nejnovější výzkumy zjistily, že se lidi s H.pylori v žaludku nerodí, ale získávají ho v útlém dětském věku. Navíc se prokázalo, že existují různé kmeny této bakterie, z nichž některé nevytvářejí nebezpečný toxin. Podle Blasera by k prvnímu vyšetření kojenců měl v budoucnu patřit test, který by tyto genetické predispozice zjistil. Podle toho by v některých případech mohl být H.pylori do žaludku naopak uměle vpraven a to kmen, který je pro dané dítě nejvhodnější. V jiných případech by se naopak měl sledovat jeho případný výskyt a bakterie by měla být antibiotiky co nerychleji zlikvidována. (sei) Z internetu Vědci vyvíjejí lék, který by mohl významně pomoci v boji s rakovinou Vycházejí z objevu enzymu, který v těle člověka nemocného rakovinou pomáhá šířit nemoc dál a umožňuje vznik metastáz. Věří, že pokud se funkci enzymu v těle podaří zablokovat, přispěje to k léčbě nemoci. LONDÝN Šíření dokázaly testy s rakovinou prsu na myších, vědci ale předpokládají, že podobně budou fungovat i na lidech a i u jiných typů rakoviny. Enzym označený LOX (lysyl - oxidáza) je běžně v těle odpovědný za tvorbu odlišných typů kolagenu - látky, která je potřebná pro soudržnost svalů, kůže či kostí. Podle vědců tento enzym v těle člověka nemocného rakovinou "připravuje" nová místa, kde by se nádorové buňky mohly vytvořit. Právě na něj a jeho fungování se nyní zaměřili vědci z Institutu výzkumu rakoviny ve spolupráci s Londýnskou univerzitou. "Je to jako objev chybějícího dílku ve skládačce, který se stále nemohl nalézt," popsala Janine Erlerová z týmu vědců. Dodala, že pokud se lékařům podaří nějakým lékem této "přípravě" zamezit, bude to významný krok, jak tvorbě metastáz zabránit. Právě tvorba metastáz v jiných orgánech než v tom, který je rakovinou zasažen primárně, je největší komplikací pří léčbě nemoci. Tým věří, že vyvinutí léku by mohlo pomoci k uzdravení až 90 procentům pacientů, kteří na rozšíření rakoviny do těla umírají. Ze 100+1 Chytré léky Léky bez nežádoucích vedlejších účinků. To je cíl, k němž směřují farmaceutické firmy i výzkumní pracovníci po celém světě. V současné době neexistuje snad žádný lék, který by vedlejší účinky neměl. Většina léků zaplavuje lidské tělo aktivní látkou, aby se alespoň část z ní dostala na míssto určení. Cestou lék samozřejmě zasahuje i jiná místa. Extrémním případem je chemoterapie, kdy potenciálně toxické látky schopné zabít rakovinné buňky útočí i na buňky zdravé a způsobuj tím nevolnost, padání vlasů a řadu jiných nepříjemných a závažných příznaků. Na stejném principu pracují i běžné léky i když v mírnější formě. Společným snem všech vědců v oboru je vyvinout tzv. chytré léky nové generace, které jsou schopny zacílit přesně do těch částí těla, kde je jich třeba. Tím by se odstranily jakékoli vedlejší účinky. K největšímu pokroku došlo zatím v léčbě rakovinových nádorů, kde se těmto chytrým přípravkům někdy říká zázračné střely. Chytré léky by měly mít samozřejmě mnohem širší využití než jen v oblasti rakoviny. Mohly by být zacíleny na krevní sraženíny v tepnách a rozpouštět je nebo pomáhat při léčbě cystické fybrózy, kdy by účinná látka zasahovala v plicích a slinivce pouze nemocné buňky. Tato léčba by šla kombinovat s genovou terapií, protože by stejným způsobem bylo pravděpodobně možné dopravovat do příslušných částí těla i určité geny. Nejdůležijšími úkoly při vyvijení chytrých léků je zdokonalit postupně uvolňování účinné látky a najít hlavně způsob, jak ji bezpečeně dopravit do těla. Řešením se zdají být nanokapsle. Účinná látka se uzavře do obalu, který zabrání jejímu zbytečnému putování po nežádoucích částech těla. Nanokapsle by se měla dostat do vzdálenosti pouhých několika nanonetrů od místa určení a tam vyložit svůj léčebný náklad. Jak může nanokapsle poznat, kdy a kde to má udělat? Pomocí chemických receptorů umístěných na její vnější stěně, které dokážou rozeznat prostředí, do něhož jsou určeny, a právě tam léčivou látku uvolnit. Vzhledem k tomu, že toto důmyslné zařízení je schopné doručit lék na přesnou adresu, bude možné k dosažení léčebného efektu používat mnohem menší dávky účinných látek než dosud. To bude znamenat skutečnou revoluci ve farmaceutckém průmyslu. Z internetu
|
