Správná výživa..

 

Upozornění pro čtenáře:

Vedu tuto webovou stránku od roku 2008  a po celou dobu je volně přístupná pro všechny čtenáře bez rozdílu.  Domnívám se, že se jedná o kvalitní články, které často ručně přepisuji a velmi často jsou  provázené mými komentáři a úvahami. Navíc v rubrice „Povídky z arabštiny“ jsem poskytla původně k přečtení své vlastní překlady.

Kdo z českých čtenářů může přispět libovolnou částkou, jako odměnu za mé dlouholeté úsilí, které na články vynakládám a na následnou jejich editaci, může ji poslat na účet:    670100-2206364757/6210

 
 

Úvodní slovo k mé  knize:

Zdravá strava a zdravý životní styl mají přímý vliv na zdraví.  Zdraví je to nejcennější co v životě máme. S ním prožíváme život plnohodnotněji.

Ze zdravé stravy se získávají cenné biologické látky, které ochraňují před mnoha nemocemi. V knize doporučované praktiky jsou jednoduché.

Výsledkem dlouholeté nezdravé stravy a bez prospěšného pohybu se onemocní cukrovkou, jsou postižené klouby, je zvýšený cholesterol a krevní tlak. Následně se užívají trvale chemické léky, které mají vždy negativní vedlejší účinky, čím více léků tím více kontraindikací.

V poslední třetině knihy jsou recepty na jídla z arabské kuchyně s mnoha snímky. Používá se v ní mnoho druhů zelenin a luštěnin a připravují se různými způsoby. U všech druhů jídel je uvedena jejich nutriční hodnota. Tato jídla jsou nejen velmi zdravá, ale hlavně i velmi chutná a nahradí se jimi převážně masová kalorická česká strava.

Pokud budete mít zájem zakoupit e-knihu, která má původní název: "Jak si udržet zdraví"  dejte mi vědět na: malvaj@email.cz  Je ve Word, případně v PDF. Cena je 150 Kč. Je možné zakoupit jen recepty z arabské kuchyně, mnohé z nich i se snímky jídel za 100 Kč.

KRÁSNÁ ŽENA MUSÍ CVIČIT A ZDRAVĚ JÍST. IDEÁL KRÁSY NEHLEDEJTE V ČASOPISECH !

 

Vyučuji soukromě arabštinu, za příznivou cenu. Mám dlouholetou praxi.

Absolvovala jsem dva roky denního Institutu spisovné arabštiny. Vysvědčení jsou dostupná. 

Mám mnoho učebních materiálů. Výuka v dnešní době je možná pouze online přes Skype. 

3 roky jsem tlumočila z arabštiny do češtiny a naopak.

Při  zájmu dejte vědět na výše uvedený e -mail. 

 

Z  inek: malé množství, velký přínos

Zinek patří mezi stopové prvky, což znamená, že jde o prvek, který organizmus potřebuje ke správnému    vývoji v malém množství. O to větší je výčet jeho přínosů pro člověka: zinek podporuje imunitní systém, přispívá k udržení správného stavu kostí, vlasů, nehtů a pokožky, podílí se na metabolismu makroživin, mastných kyselin nebo kyselin a zásad. A seznam přínosů tohoto prvku pro člověka čítá i další pozitiva,       která potvrdil také Evropský úřad pro kontrolu potravin (EFSA).

Se zinkem se pojí téměř dvě desítky zdravotních tvrzení, které naleznete níže, a ze kterých vyplývá, že zinek je prvkem    pro náš organizmus nepostradatelným. V těle se vyskytují zhruba 2 gramy zinku, z nichž drtivá většina je uložena v červených krvinkách. Tělo si ale zinek nedokáže samo vyrobit, proto je třeba mu ho neustále dodávat – v potravě nebo výživových doplňcích. Doporučená denní dávka činí 10 miligramů, u sportovců nebo kojících žen to může být více.

Má poznámka: Často se uvádí maximální dávka 25 mg

Kde hledat zinek?

Předně je třeba říci, že zinek je lépe přijímán z živočišných potravin, kde se také vyskytuje ve větším množství než v případě rostlin. Mezi bohaté zdroje patří například vnitřnosti (játra), červené maso, mořští živočichové, mléko,  vejce. Z rostlinných produktů pak dýňová semínka, ořechy, hrách, fazole, vločky nebo celozrnné produkty.                A pak je tu samozřejmě možnost doplnění příjmu zinku formou doplňků stravy.

 

Konzervované potraviny

Konzervované potraviny umožňují vychutnat si oblíbenou zeleninu, ovoce či jiné potraviny po celý rok. Pokud však máte obavy o své zdraví, konzervám byste se měli vyhnout, a to zejména konzervovaným rajčatům. Konzervy používané k balení rajčat a dalších potravin jsou totiž potaženy vrstvou tzv. bisfenolu A, který může narušovat funkci hormonů a zvýšit riziko rakoviny prsu, rakoviny prostaty, metabolických poruch, neplodnosti a několika dalších zdravotních problémů. Rajčata v konzervě jsou zvlášť škodlivé vzhledem k jejich vysoké kyselosti, což umožňuje bisfenolu snáž se dostat dovnitř této dobroty. Protože v tepelně zpracovaných rajčatech se nachází prospěšný lykopen, bojovník proti rakovině, nevylučujte jejich z jídelníčku úplně. Volte však jiný způsob balení, například sklo. Obecně ale konzervované potraviny nejezte !MáPoznámka: Určitě se konzervám vyhnout

Má poznámka: Určitě se konzervám vyznout, lepší zmražená zelenina

Zinek podrobně podruhé"

Zdraví, euro.cz

Zinek patří k nejdůležitějším prvkům v lidském těle. Najdete ho v mase, vejcích i luštěninách

Jedním z minerálů, bez nichž lidské tělo není schopné správně fungovat, je zinek. Ačkoliv ho člověk pro správný vývoj potřebuje pouze v malém množství, o to větší jsou jeho přínosy. Posiluje totiž imunitní systém, podporuje hojení ran a je důležitý také pro správný růst a vývoj. Jeho výrazný nedostatek je pro lidský organismus velmi nebezpečný, stejně jako předávkování zinkem.

Co je zinek?

Zinek (chemická značka Zn, latinsky Zincum) je minerál, který patří mezi nejdůležitější stopové prvky v lidském organismu. V malém množství je potřebný ke správnému vývoji a růstu, nachází se v každé buňce i orgánu a výrazně se podílí na metabolismu makroživin, bílkovin, sacharidů či mastných kyselin. Pro život je tedy zcela nepostradatelný.

V lidském těle se zinek účastní více než 300 různých biochemických reakcí, a to včetně trávení, metabolických dějů či nervových funkcí. Jelikož si ho tělo neumí samo vyrobit, člověk musí přijímat zinek v potravinách nebo třeba ve formě doplňků stravy. Pokud jde o to, jaké má zinek vlastnosti, je nezbytný pro velké množství procesů, kam patří například:

• imunitní funkce,
• genová exprese,
• enzymatické reakce,
• proteosyntéza,
• syntéza DNA,
• růst a vývoj,
• hojení ran.
•  

Aby toho nebylo málo, dostatečný přísun zinku je podstatný také pro zdraví pokožky a produkci bílkovin. Závisí na něm pacientův tělesný růst, jelikož hraje důležitou roli při vývoji a dělení jednotlivých buněk. Kromě toho je pak zinek potřebný také pro správné čichové a chuťové vnímání, jelikož jeden z enzymů, které o daných smyslech rozhodují, je na tomto minerálu závislý

Jaké má zinek účinky na lidské zdraví?

Zinek je esenciální minerál, který lidské tělo využívá mnoha různými způsoby. Kromě toho, že hraje roli při aktivaci více než 300 různých enzymů, zároveň může snižovat riziko některých onemocnění, která souvisí s přibývajícím věkem. Podporuje také normální růst a vývoj během těhotenství, dětského věku i dospívání.

Výzkumy dále ukazují, že zinek pomáhá zlepšit imunitní funkce, podporuje zdraví pokožky, má pozitivní vliv na lidské srdce i zrak a zároveň představuje jeden z faktorů, které stabilizují hladinu cukru v krvi. Kromě toho může být prospěšný také v jiných oblastech, jako je trávení, plodnost nebo léčba kožních obtíží. Jeho nedostatek naopak může mít na lidský organismus velmi negativní vliv. [6, 7]

POSÍLENÍ IMUNITNÍHO SYSTÉMU

Jednou z nejdůležitějších funkcí zinku v lidském organismu je podpora správné činnosti imunitního systému. Tento minerál je totiž nedílnou součástí imunitních buněk (hlavně T-lymfocytů) a podílí se na přenosu signálů od buňky k buňce. Pokud ho má člověk v těle nedostatek, vede to k celkovému oslabení imunitní odpovědi a zhoršení obranyschopnosti. Užívání zinku v podobě doplňků stravy naopak buňky imunitního systému stimuluje, brání oxidačnímu poškození a snižuje riziko infekce.

Růst a VývoJ

K čemu je dobrý zinek z pohledu tělesného vývoje? Mnohé studie dokazují, že tento minerál hraje nepostradatelnou úlohu v období dětství a dospívání, kdy se lidský organismus formuje. Jeho nedostatek může u malých pacientů způsobit výrazné narušení růstu, a proto je nutné, aby ho lidé přijímali v dostatečném množství.

HOJENÍ RAN

Pokud jde o to, na co je dobrý zinek, velice důležitou roli hraje tento stopový prvek při regeneraci pokožky. Běžně se tak používá třeba při léčbě popálenin, vředů nebo dalších kožních obtíží, jelikož celkově urychluje hojení ran, je nezbytný pro syntézu kolagenu a podporuje také správné fungování imunitního systému. Kromě toho má vliv na zánětlivou odpověď organismu a jeho užívání (zinek jako doplněk stravy) může pomoci s odstraněním různých kožních defektů.

PROTIZÁNĚTLIVÁ ČINNOST

Podle lékařů ovlivňuje zinek zdraví člověka na mnoha úrovních. Kromě podpory imunitního systému zároveň snižuje oxidační stres, který může u pacienta vyvolat chronický zánět, jenž přispívá k rozvoji mnoha nebezpečných onemocnění, jako jsou například kardiovaskulární choroby, různé druhy rakoviny nebo poruchy kognitivních funkcí. Zinek zároveň snižuje hladinu některých zánětlivých proteinů, které se v těle nachází, a může pomoci v boji proti infekci.

REGENERACE POKOŽKY A LÉČBA AKNÉ

Pravidelný příjem zinku je důležitý nejen z pohledu růstu a vývoje, ale také jako prevence kožních obtíží. Přispívá totiž k ochraně buněk před oxidativním stresem, brání jejich poškození působením volných radikálů a hraje nezastupitelnou roli v mnoha biologických procesech. Kromě toho se pak často hovoří také o dalších pozitivních účincích tohoto minerálů, které má:

• zinek na pleť,
• zinek na vlasy,
• zinek na nehty.

Některé studie navíc odhalily, že existuje spojitost mezi hladinou zinku v lidském těle a rozvojem akné. Lidé, kteří se s projevy tohoto onemocnění potýkají, totiž údajně mají nižší úroveň zinku než jedinci se zdravou pletí. Právě z toho důvodu se často doporučuje používat kosmetické prostředky s obsahem tohoto minerálu (různé krémy nebo gely), ale i doplňky stravy s obsahem zinku, které zmírňují zánět, potlačují růst bakterií a snižují aktivitu mazových žlázek.

Kromě toho, že se využívá zinek na akné, je vhodný i pro všechny osoby, které bojují s hrubými, padajícími, rychle se mastícími, nebo naopak příliš suchými vlasy, u nichž naprosto schází přirozený lesk. Zároveň může pomoci lidem s křehkými a lámavými nehty i těm, kteří se potýkají s rozvojem nepříjemných nehtových plísní

(onychomykózy).

PLODNOST A REPRODUKCE

Aby toho nebylo málo, podle lékařů je zinek prvek, jenž pozitivně působí na mužskou i ženskou plodnost. Zatímco u žen má tento minerál vliv především na růst zárodečných buněk a reguluje hormonální funkce, buněčné dělení či ovulaci, v případě mužské části populace ovlivňuje hlavně množství a kvalitu spermií.

Pokud má pacient zinku nedostatek, tento stav se u něj může projevit špatnou kvalitou spermatu a příliš nízkým počtem spermií, což často souvisí také s neplodností. Užívání zinku v podobě doplňků stravy naopak může pomoci ochránit spermie před škodlivými vlivy a působením toxinů. Zároveň může zvýšit objem spermatu, pohyblivost spermií i hladinu testosteronu. [19, 20]

NIŽŠÍ RIZIKO VZNIKU NĚKTERÝCH CHOROB

Zinek pomáhá snížit oxidační stres, zlepšuje imunitní odpověď a podporuje činnost T-lymfocytů i NK buněk, které chrání pacientův organismus před rozvojem infekce. Díky tomu pak může snižovat také riziko vzniku některých onemocnění, které často souvisí s přibývajícím věkem. Patří sem například zápal plic (pneumonie), různé infekční choroby nebo věkem podmíněná makulární degenerace.

Například senioři, kteří užívali jako doplněk stravy zinek, měli podle studie lepší imunitní odpověď na zátěžové stavy, jako je například očkování proti chřipce. Také lépe reagovali na patogeny, které jsou zodpovědné za rozvoj zápalu plic, a toto onemocnění u nich proto mělo nižší výskyt. Kromě toho pak u nich došlo i ke zlepšení kognitivních funkcí.]

Denní dávka zinku

Pokud jde o to, jaké má zinek dávkování, konkrétní doporučení jsou uvedena například v publikaci Dietary Reference Intakes (DRIs), která se soustředí hned na několik různých prvků. Denní příjem zinku je přitom potřebný k udržování rovnováhy a stabilizovaného stavu, jelikož lidské tělo nemá žádný speciální   systém k ukládání tohoto minerálu a potřebuje ho přijímat zvenčí.

Množství zinku, které by měl člověk každý den zkonzumovat, se samozřejmě liší v závislosti na mnoha různých faktorech. Jde například o pohlaví, ale také o věk pacienta nebo jeho aktuální zdravotní stav. Jaká je tedy podle lékařů pro zinek doporučená denní dávka? Národní institut zdraví (NIH) uvádí následující doporučené hodnoty (DDD zinku):

• děti (1-3 roky) – 3 mg,
• děti (4-8 let) – 5 mg,
• děti (9-13 let) – 8 mg,
• muži starší 14 let – 11 mg,
• ženy starší 14 let – 8 mg,
• zinek v těhotenství – 11 mg,
• zinek při kojení – 12 mg.

Maximální tolerovatelné množství zinku, které může člověk během jednoho dne přijmout, činí zhruba 25 mg. Trpí-li však pacient chronickým nedostatkem tohoto minerálu v důsledku genetické poruchy nebo třeba nějakého závažného onemocnění, může na doporučení lékaře užívat i vyšší dávky zinku. Nejlépe se přitom vstřebávají doplňky stravy, které obsahují tento prvek ve formě citrátu zinečnatého či glukonátu zinečnatého.]

 

Které potraviny obsahují zinek?

Nejlepším způsobem, jak tento minerál do těla dostat, je konzumace pestré stravy. Přírodní zinek se totiž nachází v řadě potravin rostlinného i živočišného původu, takže lidé, kteří se normálně stravují a dbají na to, aby byl jejich jídelníček rozmanitý, obvykle nemají problém zajistit jeho dostatečný přísun. Absorpce zinku nicméně s věkem klesá a seniorům nemusí příjem zinku v potravě stačit.

Pokud jde o to, jaké má zinek zdroje, je dobře známé, že nejvíce tohoto minerálu obsahují ústřice. Většina lidí na našem území nicméně doplňuje zinek konzumací drůbežího a červeného masa, jelikož zde plody moře nejsou tak dostupné jako v přímořských destinacích. Mezi potraviny bohaté na zinek se pak konkrétně řadí například:

• mořské plody – hlavně ústřice, mušle, krevety, humři nebo krabi,
• ryby – losos, platýs, sardinky, mořský jazyk a další,
• maso a drůbež – hovězí, vepřové, jehněčí, krůtí či kuřecí,
• luštěniny – fazole, čočka, cizrna
• obilniny a cereálie – oves, hnědá rýže, quinoa,
• ořechy a semena – dýňová semínka, slunečnicový semínka, kešu oříšky,
• některé typy zeleniny – kapusta, hrášek, chřest,
• mléčné výrobky – mléko, sýry, jogurty,
• vejce,
• houby.

V jedné porci ústřic (85 g) se nachází 74 mg zinku, což zdaleka převyšuje jakékoliv další zdroje. Hovězí maso (85 g) pak obsahuje zhruba 5,3 mg zinku, vepřové (85 g) asi 2,9 mg zinku a totéž platí i pro porci vařených fazolí (90 g). Někteří výrobci potravin pak dokonce přidávají tento stopový prvek do svých výrobků, čímž pomáhají lidem dosáhnout doporučené denní dávky zinku. Konkrétně jde například o mouku nebo o cereálie.

Zatímco potraviny živočišného původu obsahují zinek v pro tělo poměrně lehko vstřebatelné formě, z potravin rostlinného původu (například cereálie nebo luštěniny) se tento minerál vstřebává podstatně hůře. To je způsobeno skutečností, že dané potraviny obsahují další látky, které brání vstřebávání zinku v trávicím traktu.

Co se týče vegetariánské a veganské stravy, i zde je nutné myslet na to, v čem je zinek obsažen, aby ho člověk prostřednictvím stravy přijímal v dostatečném množství. Mezi dobré zdroje zinku patří třeba fazole, ořechy, semena, kvasnice nebo obilné klíčky. Problém ale může spočívat v tom, že se zinek z potravin rostlinného původu hůře vstřebává. Proto by vegetariáni a vegani měli konzumovat až o 50 % větší množství zinku než ostatní nebo se souhlasem lékaře vyzkoušet doplňky stravy.

 

Léky a doplňky stravy se zinkem

Co obsahuje zinek, pokud nejde o přírodní zdroje? Jelikož je zinek velice důležitý pro správné fungování lidského těla a někteří lidé ho nedokáží v jídelníčku přijmout dostatečné množství, kromě potravin bývá obsažen také v řadě doplňků stravy. Nejčastěji obsahují zinek tablety a pastilky, které mohou být doplněné také o jiné prvky. Patří sem třeba:

Ať už obsahují doplňky stravy zinek samotný, nebo jde o kombinaci s jinými prvky či vitamíny, vždy je nutné  se o jejich konzumaci poradit s ošetřujícím lékařem. Při používání těchto doplňků, které jsou obecně dobře snášeny, dle jeho doporučení pak mohou mít pozitivní efekt na pacientovo zdraví. U některých však může mít zinek vedlejší účinky, jako je nevolnost, zvracení.

Pokud člověk překročí doporučenou denní dávku (25 mg) ), objevují se také příznaky podobné chřipce, kam   se řadí především horečka, kašel, bolest hlavy a celková únava. Zinek navíc může v některých případech bránit tělu v absorpci mědi, což mívá za následek její nedostatek. Kromě toho narušuje vstřebávání některých antibiotik a může snižovat jejich účinnost.

Vzhledem k tomu, že zinek podporuje správné fungování imunitního systému a má i řadu dalších prospěšných účinků na lidský organismus, přidává se také do různých léků. Často se například vyskytuje zinek ve spreji, který slouží k uvolnění ucpaného nosu (dekongestivum), ale bývá také součástí různých pastilek nebo bonbónů proti kašli a nachlazení.

Nedostatek zinku

Ačkoliv je kritický nedostatek zinku spíše vzácností a převážná většina dětí i dospělých má tohoto minerálu v těle dostatek, může se stát, že některým jedincům zinek v potravě zkrátka nebude stačit. Nedostatkem   zinku trpí například senioři, u nichž se s přibývajícím věkem projevuje zhoršené vstřebávání tohoto minerálu ve střevě, ale může ohrozit také další skupiny lidí, kam patří:

• jedinci se zvláštními genetickými mutacemi,
• lidé závislí na alkoholu,
• osoby užívající léky na potlačení imunity (imunosupresiva),
• kojené děti, jejichž matky nemají zinek v těle v dostatečném množství.

Má-li člověk v organismu zinku nedostatek, v těžších případech se to projeví například narušením růstu a vývoje, opožděným pohlavním dozráváním (pozdním nástupem puberty), ale i přítomností dalších symptomů. Sem patří především chronické průjmy, rozsáhlé kožní vyrážky, oční léze, hypogonadismus nebo zhoršené hojení ran. Kromě toho si pak u postiženého můžete všimnout poruch chování a mentální letargie.

Mírné formy nedostatku zinku jsou poměrně běžné. Často postihují například děti z rozvojových zemí, kterým nejsou schopné poskytnout zinek potraviny (a zároveň většinou nepřijímají ani dostatečné množství dalších živin a minerálů). Mezi typické příznaky tohoto problému se pak řadí průjmy, snížená imunita, vypadávání vlasů, suchá kůže, nechutenství či poruchy plodnosti.

 

NEJVĚTŠÍ RIZIKO NEDOSTATKU ZINKU HROZÍ:

• alkoholikům,
• těhotným a kojícím ženám,
• kojencům,   kteří se stravují výhradně mateřským mlékem,
• veganům a vegetariánům,
• lidem s nedostatečným kalorickým příjmem,
• osobám trpícím srpkovitou anémií
• pacientům s chronickým onemocněním ledvin,
• lidem s poruchou příjmu potravy (anorexie, bulimie),
• jedincům s nemocí trávicího traktu (Crohnova choroba).]

Celosvětově nedostatek zinku údajně trápí až 2 miliardy lidí, a to především kvůli příliš vysokému množství vlákniny a fytátů v jejich stravě (například v chlebu nebo fazolích), což vstřebávání zinku zhoršuje. To pak  často vede ke špatné funkci imunitního systému. Každý rok tak má nedostatek zinku na svědomí úmrtí velkého množství dětí mladších 5 let, které jsou vlivem tohoto problému náchylnější k infekčním chorobám.

K deficitu zinku často přispívají i další problémy, jako jsou například průjmová onemocnění, malabsorbční syndromy nebo parazitární choroby. Geneticky podmíněnou poruchou absorpce zinku je pak Danboltova choroba neboli Acrodermatitis enteropathica. Ta se vyvíjí po narození dítěte, obvykle brzy po přechodu na umělou výživu. U těhotných žen zase výrazný deficit zinku často vede k vrozeným vadám u novorozenců   nebo ke spontánním potratům.

Nedostatek zinku se bohužel klasickým laboratorním vyšetřením krve většinou nedá jednoduše zjistit, a diagnostika tohoto problému proto bývá obtížná. Tělo totiž hladinu zinku reguluje v úzkém rozmezí    a navíc je distribuován jako součást různých proteinů a nukleových kyselin. Ačkoliv se laboratorní hodnoty mohou jevit jako naprosto normální, nedostatek zinku často mívá na pacientův stav výrazný vliv.

Při určování, zda je nutné dodat pacientovu organismu zinek nejen v potravě, ale také pomocí potravinových doplňků, lékaři berou v úvahu řadu faktorů. Sem patří genetické predispozice ovlivňující zásobování těla zinkem, kvalita stravování, alkoholismus, zažívací onemocnění nebo třeba pacientův věk. Zohlednit ovšem   musí i příznaky nedostatku zinku, které jsou u postiženého patrné.

Předávkování zinkem

Lidé, kteří se zajímají o výživu a konzumují různé doplňky stravy, se také často ptají, zda může způsobit zinek předávkování. Pokud ho bude člověk užívat příliš velké množství (denně více než 25 mg), tento stav skutečně může nastat. Nejčastěji se to děje u pacientů, kteří překročí povolenou denní dávku doplňků stravy se zinkem, což pak má řadu nežádoucích účinků.

Když se člověk předávkuje zinkem, paradoxně může zaznamenat nedostatek jiných potřebných živin. Nadužívání doplňků stravy s obsahem zinku například narušuje vstřebávání mědi či železa. Kromě toho se objevují také akutní nebo chronické příznaky, které zahrnují:

• průjem,
• nevolnost,
• zvracení,
• nechutenství,
• křeče v břiše,
• bolesti hlavy,
• omezení funkce imunitního systému,
• pokles koncentrace HDL cholesterolu v krvi

 

Ibiškový čaj je lék

Potravina a léčivka

 

Dužnaté červené kalichy ibišku sudánského  (uveden je i syrský) (Hibiscus - Karkady) mají kyselou chuť a jsou používány jako pochutina, potravina i léčivo. Druh pochází z Afriky a je pěstován v tropech po celém světě. Připravují se z něho studené  nebo teplé nápoje,  které obsahují velké množství minerálů a vitamínů (včetně vitaminu C a zinku). Čaj z ibišku má antioxidační, dezinfekční a protizánětlivé účinky, snižuje pocení, zamezuje ukládání tuku v tepnách, pomáhá redukovat nadváhu  a stimuluje paměť. Příznivě působí na játra.

 

 Několik lékařských studií dospělo k závěru, že právě ibiškový čaj je možno využít k léčbě vysokého krevního tlaku. Podle   studií je možno snížit hladinu krevního tlaku konzumací /dvou až tří šálků ibiškového čaje./ To je účinnější než některé léky   na hypertenzi. A to vše v rámci přírody.

 

Podle výzkumu provedeného na Tufs University v Bostonu ibiškový čaj může pomoci ochránit také proti rakovině, zejména pak proti rakovině žaludku. Může způsobit buněčnou smrt v lidských leukemických buňkách.

 

Vědci připisují potenciální schopnost ibišku jako prevenci rakoviny díky vysokým hladinám polyfenolů, které jsou silnými antioxidanty.

 

 

Zázračný celer: Výborný na potenci… i na demenci!

Celer je skvělý na potenci, ale umí také léčit spoustu nemocí
Někdo ho považuje za lahůdku, jiný ho pro jeho pronikavé aroma nemůže ani cítit. I ten nejzatvrzelejší odpůrce celeru ale změní názor, když se dozví, co všechna tato zelenina, koření i lék v jednom vlastně umí…

To, že celer výrazně zvyšuje potenci, věděli už egyptští faraóni. Ale víte, že nať této zeleniny používali staří Římané nejen ke zdobení smutečních věnců, ale také jako silné afrodiziakum? A tahle zelená viagra působí i na ženy!

Celerem proti žaludečním vředům, nachlazení i vysokému tlaku

Zvyšování sexuálního apetitu však je jen jednou z mnoha „zázračných“ vlastností této zeleniny. Co o celeru například píše na svých stránkách MUDr. Zbyněk Mlčoch?

Kromě vitaminů skupiny B, vitaminů C, A, K a E, draslíku, hořčíku, chrómu, sodíku, vápníku, železa, zinku a jódu obsahuje celer éterické oleje, které mu dodávají ono nezaměnitelné aroma, po kterém se někteří mohou utlouct a jiné odhání z kuchyně hodně daleko.  

Náš organismus (především sliznice) tyto oleje velmi ocení. Působí antibakteriálně a antimykoticky, dezinfikují trávicí trakt a zabíjejí infekce v ledvinách a močových cestách. Celer prý také napomáhá léčbě bolestí kloubů, snižuje krevní tlak a působí jako prevence proti žaludečním vředům.

Celer je ideální zbraní v boji proti nachlazení. Celerové silice rozpouštějí hlen, dezinfikují sliznice a zabíjejí mikroorganismy. Pokud si dopřejete čerstvou celerovou šťávu, dodáte tělu i množství vitaminů, čímž celkově posilníte jeho obranyschopnost. (Zdroj: www.zbynek.mlcoch.cz)

Výzkumníci z Illinoiské univerzity zase oznámili, že látka, obsažená ve velkém množství v celeru, může narušit fungování klíčové složky provázející zánětlivou reakci v mozku. Tento objev bude mít vliv na výzkum stárnutí a některých nemocí, jakými je   třeba Alzheimerova choroba a roztroušená skleróza.

 

 

Autor:  prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc

MAKROBIOTIKA

Dnes velmi populární pojem MAKROBIOTIKA vychází z řeckých slov, která znamenají „veliký, dlouhý život; dlouhověkost“. Nutno ale podotknout, že makrobiotikou se rozumí nejen způsob výživy, ale i celý filozofický systém s tím spojený, který z části vychází z japonského nábožensky-filozofického zen-buddhizmu.

Zen se nezříká života, jen hlásá plné vplynutí do života – jídlo nesmí degradovat člověka, aby se stal jeho otrokem. Zajistit si větší možnost zdraví správnou výživou. U obezity je proto vhodné si vybrat alespoň některé postupy z makrobiotické výživy, porovnat je s energetickými možnostmi redukční diety.
Makrobiotická výživa má více stupňů, celkem deset, od toho nejnižšího, který se nejvíce podobá naší racionální výživě,  až po ten nejvyšší (který běžně nelze doporučit), kdy se výživa sestává výlučně z celozrnných produktů. Jakýmsi zakladatelem moderního makrobiotického učení je Japonec G. Oshawa (1893-1966), který tvrdil, že neexistuje žádná nemoc (tedy ani zhoubné nádory), která by se nedala odpovídajícím používáním přírodních poživatin vyléčit. Přesvědčivé důkazy o tom zatím nejsou, i když touto výživou lze preventivně zasáhnout proti vzniku některých zhoubných nádorů (např. tlustého střeva).
Nižší stupně makrobiotické výživy obsahují ještě poměrně pestrou, nejednotvárnou stravu, vyšší stupně jsou už jednotvárné, jednostranné, ty nejvyšší musí časem vyústit do karence, nedostatku, řady základních živin (plnohodnotných bílkovin, esenciálních mastných kyselin, některých vitaminů, stopových prvků, solí). Jídlo v rámci těchto nejvyšších stupňů vlastně přestává být požitkem.
Základem „ideologie“ makrobiotické výživy je tvrzení, že v potravinách existují tajuplné síly, principy JIN („ženský“) a JANG („mužský“), jejichž vzájemný poměr dává té které potravě její výživnou hodnotu. Nejlepší poměr JIN a JANG má prý obilné zrno. JIN převládá v bramborách, rajčatech, špenátu, houbách, másle, banánech, medu, šampaňském, atd., zatím co JANG v obilovinách, mrkvi, jablkách, kozím sýru (ne už v kozím mléce), atd. Po stránce života

Voda je pro lidi životně důležitá a je považována za jednu z nejcennějších složek lidského těla. 60% lidského těla tvoří voda. Tento údaj u jednotlivců mírně kolísá v závislosti na různých faktorech, jako je věk, pohlaví, svalová hmota a podíl tuku v těle. Všeobecně méně vody mají v těle starší lidé.

Voda podporuje proces trávení a pomáhá tělu vylučovat toxické látky. Voda ovlivňuje oběhový systém a současně ulehčuje průtok krve. Pomápraktické je základním požadavkem makrobiotické výživy strava přírodní, nerafinovaná, chemicky neupravovaná, bez zásahu umělých hnojiv, pesticidů a herbicidů, což je téměř nedostupné.  Obiloviny mají být ve své

přírodní, nerafinované, tzv. „integrální“ formě např. neloupaná rýže,pšenice. Jakási „střední“ forma makrobiotické stravy je ještě celkem přijatelná, sestává z 50% „integrálních“ obilovin (rýže, pšenice, proso, kukuřice, apod.), ze 40% z luštěnin, zeleniny (která roste na zemi, v moři – např. různé chaluhy), polévky z nich, 10% potravin je živočišného původu (jen bílá masa; ryby, kuřata, krůty; vejce-mléka jen málo !), ovoce minimálně, žádné sladké pokrmy.

Nejvyšší stupeň makrobiotické výživyznamená 90% integrálních obilovin a  10% zeleniny.

 

bok, Novinky

Potraviny podporující hubnutí, které je dobré mít stále po ruce

Udržet si dokonalou postavu a váhu není pro mnohé lidi jednoduché. Pokud se k tomu přidají různá setkání, oslavy a večírky, kde se to lákavými nezdravostmi jen hemží, vypadá to jako nesplnitelná mise. Určité řešení ale přece jenom existuje.

Zdravé stravování je nutností, to se všeobecně ví, v realizaci už ale často bývá u většiny lidí problém. Kromě nepřetržité řady lákadel a nedostatku pohybu, který je pro zdravou váhu také potřebný, se vyskytuje často i další háček, který lidem znesnadňuje hubnutí. Nemají totiž čas neustále nakupovat zdravé a hlavně čerstvé ingredience.

To se dá přitom docela jednoduše vyřešit. Stačí mít doma vždy po ruce určité zdravé potraviny, díky nimž si připravíte vcelku rychle chutnou a hlavně zdravou večeři, vysvětlila pro Women’s Health Magazine Keri Gansová, autorka knihy o hubnutí The Small Change Diet.

Mražená kuřecí prsa nebo filety z lososa

Možností je koupit si domů čerstvé kuřecí maso či lososa a vše doma zamrazit pro pozdější potřebu, případně si koupit již zmražený produkt. Díky bílkovinám obsaženým v kuřecím mase a omega3 mastným kyselinám ve filetech bude večeře z těchto surovin vždy o mnoho zdravější variantou než třeba narychlo objednaná pizza.

Vejce

Je dobré mít doma vždy alespoň jedno či dvě balení vajec pro okamžitou potřebu. Jejich cena není tak vysoká, navíc se dají delší dobu skladovat. Jejich příprava není náročná ani zdlouhavá a navíc dodají tělu potřebné bílkoviny.

Mražená zelenina

Podle toho, čemu dáváte přednost, je dobré mít doma po ruce některé druhy mražené zeleniny – brokolici, špenát, různé směsi atd. V případě nouze stačí rozmrazit, připravit na másle či páře – a o dostatek vlákniny máte postaráno. Můžete ji také připravit jako součást vaječné omelety.

Celozrnné produkty

V domácí zásobě by neměly chybět ani celozrnné potraviny, například kuskus, rýže (tmavá) či těstoviny. Jejich příprava opět není náročná a v kombinaci s výše uvedenými produkty vám zajistí plnohodnotnou večeři.

Má poznámka: V článku se zapomnělo na luštěniny. Sice se po nich nehubne, ale jsou určitě lepší variantou než červené maso, které do správné výživy nepatří anebo jen velmi výjimečně. Navíc luštěniny obsahují nejen hodnotné bílkoviny ale i železo. Také doporučuji více používat sojové maso, buď granule anebo sójové nudličky. Po jejich uvaření s kořením a následném orestování na oleji s cibulkou nebo s česnekem, přidané k zelenině jsou nejen výborné, ale opět obsahují plnohodnotné bílkoviny. Granule se po orestování mohou podávat s bramborem, je to velmi podobné prejtu a určitě zdravější, a také levnější.  Připravené sojové nudličky jsou i variantou na rychlou večeři. Mohou se připravit buď s přídavkem rajského protlaku či dietní majonézy  Kromě drahých lososových filetů z lososa se dobře dá připravit i aljašská treska.

Recept na zdravou majonézu a česnekovou pastu:

Na majonéziu si připravíme tyto suroviny o stejné teplotě:  1 dcl mléka (možné uvařit se lžičkou kukuřičného škrobu a nechat vychladnout, protože se navíc zředí citronovou šťávou), 2 dcl oleje (slunečnicový), lžička obyčejné hořčice, sůl, citronová šťáva podle chuti.

Na česnekovou pastu místo hořčice přidáme 4  - 5 stroužků stroužků česneku. Ten se nejdříve rozmixuje v oleji, mléko připravené podle předešlého návodu, sůl a citronová šťáva.

Vše dáme do nádoby a ušleháme ponorným tyčovým mixerem  20 - 25 vteřin a zázrak je hotový. Na co svoji majonézu čí česnekovou pastu použijete, je už na Vás, obě jsou velmi chutné, nejsou v nich vejce a vydrží i v lednici.

POZNÁMKA: Místo mléka jsem vyzkoušela netučný tvaroh, i ten umixovaný s olejem za přidání různých ingrediencí je vynikající a navíc takováto majonéza či česneková pasta je připravena za chvilinku !!!

 

 

Informace jsem dostala e-mailem od odbornice na výživu

Význam správné výživy

Lidské tělo potřebuje pro své správné fungování energii a živiny. Obě složky získává organismus prostřednictvím konzumace správné stravy. Energie a živiny jsou využívány na udržení vitálních funkcí organismu.

Živiny získané z ovoce a zeleniny posilují imunitní systém, chrání nás před nebezpečnými volnými radikály, podporují vyvážený metabolismus a snižují cholesterol. Je důležité přijímat nízkokalorickou stravu bohatou na vlákninu s minimálním množstvím nasycených tuků.

Výživové prvky

Správná kombinace a výběr jídla je základem pro udržení optimální kondice. Nedostatečná výživa může negativně ovlivňovat vaše zdraví. Mezi nejdůležitější živiny patří bílkoviny, sacharidy, tuky, vláknina, minerály a vitaminy. Každá živina má velmi specifické funkce v rámci těla pro bezproblémové fungování metabolismu.

V této části najdete všechny informace, které potřebujete vědět o různých typech živin běžně se vyskytujících ve stravě.

Bílkoviny

Bílkoviny jsou složené z aminokyselin. Celkově známe 22 aminokyselin. Osm z nich jsou esenciální kyseliny- živiny, na kterých je lidské tělo závislé, ale nedokáže je samo produkovat.

Bílkoviny jsou velmi významné, protože buňky, které se neustále tvoří a rozkládají, jsou z větší části složené z bílkovin.

Bílkoviny se nacházejí v rybách, mase, vejcích, sojových výrobcích a luštěninách, mléku a mléčných výrobcích.

Nejlepší zdroje bílkovin pochází z libového masa, ryb, bílého kuřecího masa a zdravých sójových bílkovin. Vyhněte se bílkovinám z rychlého občerstvení, které postrádají výživovou hodnotu a jsou často ze zpracovaného masa. Zdržujte se daleko od mastných kusů masa. Vybírejte si libové maso označené jako „panenka", „svíčková" nebo „filet."

Má poznámka: Rozhodně doporučuji používat jen tzv. bílé maso včetně krůtího masa, ale rozhodně ne tak často.  Červené maso, i když vyjmenované kvalitní,  by se mělo používat zcela výjimečně.

Sacharidy

V porovnání s jinými živinami tvoří sacharidy největší podíl ze všech složek stravy. Nejzřetelnější je to v případě obilovin a obilných výrobků jako jsou těstoviny, rýže nebo müsli.

Organismus neustále spotřebovává energii. Dokonce i mozek je závislý na sacharidech jako příjmu energie, proto je její neustálý příjem životně důležitý.

Sacharidy mohou být rozděleny do tří kategorií:

Monosacharidy, které jsou základními stavebními jednotkami sacharidů, například dextróza či fruktóza.

Disacharidy jsou tvořeny spojením dvou monosacharidů. Cukr, mléčný cukr (laktóza) a třtinový cukr jsou disacharidy.

Polysacharidy či komplex sacharidů jsou sloučeniny více než dvou monosacharidů. Rostlinný škrob je typickým příkladem polysacharidu.

Některé sacharidy mohou být dobrým zdrojem energie, zatímco jiné mohou způsobit nerovnováhu cukru v krvi. Celozrnný stejně jako tmavý pšeničný chléb nebo hnědá rýže mohou pomoci vyrovnat hladinu cukru v krvi.

Ostatní sacharidy, jako limonády, chipsy a sušenky jsou jednoduché cukry, které způsobují nárůst a pokles energie.

Cukr způsobuje energetické výkyvy

Mnoho lidí si neuvědomuje, že nezdravé jídlo způsobuje nedostatek energie a hlavním viníkem je spotřeba cukru. V průměru konzumujeme více než 68kg cukru ročně v podobě sladkostí a nealkoholických nápojů. Velké množství cukru zpočátku poskytne rychlý nárůst energie, který je následován rychlým poklesem. Zpracované cukry například v bílém pečivu a hranolkách způsobují, že energetická úroveň u lidí skáče nahoru a dolů.

Tuky

Existuje velký rozdíl mezi zdravými tuky a nasycenými tuky Tuky, které konzumujeme v západních industrializovaných společnostech, nejsou prospěšné pro naši kondici. Většina jídel zařízení rychlého občerstvení obsahuje mnoho nasycených tuků. Nasycené tuky se nacházejí v živočišných produktech, jako je například máslo. Ty se přímo ukládají do tukové vrstvy a zvyšují tělesnou hmotnost.

Zdraví prospěšné tuky, na kterých je tělo závislé, můžeme najít ve vysoce kvalitní zelenině jako je avokádo. Strava bohatá na správné tuky a chudá na nasycené tuky je velmi důležitá, zejména při redukci hmotnosti

Mezi zdravé tuky patří zejména olivový olej, lněný olej, rybí tuk, stejně jako přírodní oleje původem ze semen a ořechů, jmenované tuky jsou pro tělo zdravé a pomáhají zvýšit vaši energii.

Má poznámka: Je naprosto nepřípustné používat olivový olej při tepelném zpracování jídel, což se v poslední době neustále doporučuje. Olivový olej se lisujeí za studena a proto je velmi cenný. Je tedy velikou chybou, aby se tyto cenné látky ničily tepelným zpracováním. Na vaření je vhodný slunečnicový nebo řepkový olej.

Vláknina

Ve zdravé stravě je velmi důležitá. Je jen částečně trávená a je tvořena nerozpustnými a rozpustnými složkami. Strava, která je bohatá na vlákninu, zlepšuje trávení a zabezpečuje dobrou funkci střev.

Strava bohatá na vlákninu, zlepšuje trávení a zabezpečuje dobrou funkci střev.

Voda: elixír há regulovat tělesnou teplotu a nachází se ve všech buňkách. Díky ní máme také zdravou pokožku a vlasy.

Tělo denně ztratí přibližně 2,5 l vody, tudíž je velmi důležité udržovat jej hydratované během celého dne. Voda potřebná k udržení optimální úrovně hydratace vašeho těla je částečně přijímána stravou. Většina vody ovšem musí být konzumována příjmem tekutin. Dospělí by měli vypít 1,5 až 2 litry vody denně. Pokud je teplo, nebo cvičíte, je třeba vypít i 3 až více litrů tekutin pro dostatečné zásobování.

Ztráta tekutin může mít negativní dopady na tělo. Jste-li dehydrovaní, vaše orgány nepracují efektivně a proto je tělo po duševní a fyzické stránce méně výkonné. Významná ztráta tekutin může dokonce vést k problémům s oběhem a kolapsem oběhového systému.
Pocit žízně není spolehlivým indikátorem potřeby napít se. Ve skutečnosti je to varovný signál, že vaše tělo je už dehydrované.

Hydratace je v lidském těle pro naše zdraví rozhodující a naše energetická hladina je množstvím vody, které pijeme, velmi ovlivněna. Dokonce pokles tělních tekutin o 5% způsobí u většiny lidí ztrátu 25 – 30% energie. Osm sklenic vody denně, což jsou přibližně 2 litry, představuje zdravou hydrataci. Má poznámka: Naprosto nesouhlasím s neustálým zdůrazňováním, že je nutné vypít denně 2 litry zrovna vody. Nejde totiž o samotnou vodu, ale o tekutiny. Pokud bychom pili jen vodu, kdy budeme pít například velmi prospěšný zelený čaj nebo velmi zdravé bylinky, mléko a acidofilní mléko? I polévkou přijímáme tekutinu, zrovna tak i ovoce a zelenina obsahují tekutinu.  Určitě správný pitný režim je velmi důležitý. Nejen  udržuje zdravé tělesné funkce a zabraňuje únavě, ale s dostatkem příjmu tekutin se i odplavují škodliviny. Rozhodně je směrodatnější, zda vyloučíme  nejméně 2 litry moče denně. To se dá lehce zjistit, když celý den používáme jako odměrku pet láhev.

Minerály

Na rozdíl od vitamínů jsou minerály velmi jednoduché sloučeniny. I když minerály neposkytují energii, jsou přesto zodpovědné za mnoho životně důležitých funkcí v těle. Minerály jsou potřebné pro správné fungování metabolismu.

 

Jelikož minerály nemohou být produkovány tělem, musí být do něj dodávány ve stravě. Zelenina a maso jsou bohaté na minerály. Potřeba minerálů se u každého z nás liší. Závisí na věku, pohlaví, aktivitě a celkovém zdraví.

 

Minerály mohou být rozděleny na mikroživiny a elektrolyty.

 

Důležité minerály – jednoduchý přehled

 

Vápník je v těle využíván ke tvorbě kostí, nervů a svalů.

 

Fosfor je velmi důležitý pro růst a pevnost kostí a zubů. Také pomáhá zabezpečovat správné fungování metabolismu.

 

Sodík kontroluje rovnováhu vody v organismu a podporuje vývoj nervů a svalů.

 

Draslík pomáhá tělu při tvorbě energie a pomáhá udržovat optimální oběh krve.

 

Hořčík udržuje zdravé a pevné kosti a je důležitý pro metabolismus, svaly a nervy.

 

Měď pomáhá udržovat pevné kosti a spolupracuje při tvorbě červených krvinek. Je také potřebná pro správnou funkci nervového a imunitního systému.

 

Železo se prostřednictvím krevních buněk podílí na přenosu kyslíku po celém těle.

 

Jód pomáhá při tvorbě hormonů štítné žlázy.

 

Flór je zodpovědný za růst zubů a pevnost kostí.

 

Zinek pomáhá imunitnímu systému fungovat správně a pomáhá při produkci bílých krvinek.

Chróm pomáhá tělu využívat sacharidy při tvorbě energie.

Vitamíny

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Niacin pomáhá regenerovat pokožku, svaly a nervy. Dýchání a energie buněk, mozkový metabolismus, nálada, spánek a činnost srdce jsou niacinem pozitivně ovlivňovány.

 

 

 

 

 

Mgr.Pavel Suchánek, specialista na výživu pražského IKEM

 

 

 

Petra Ďurčíková

 

 

Tělo, které je zatíženo škodlivinami, může projevovat široké spektrum příznaků, jako je vyčerpání, zácpa, trávicí poruchy, příbytek váhy, kožní problémy nebo nadýmání.

Jak se správně zbavit škodlivin

Záleží na životním stylu – úpravou stravování, pitné kůry,  pití bylinných čajů a další. Vhodné jsou například teplé koupele z bylinek nebo tinktur.

Lymfatický systém potřebuje pohyb

Celý lymfatický systém, který je nedílnou součástí imunitního systému, je založen na pohybu, na principu svalové pumpy. Pohybující se svaly zajišťují tok lymfatické tekutiny v celém těle. Nejedná se však pouze o svaly. Veškerá tkáň, která je v pohybu, usnadňuje průchod lymfy a odvádění metabolitů. Metabolity jsou zbytky látkové výměny, vznikající například při přeměně tuků v energii a naopak. Jsou to látky tělu vlastní, ale čím dříve jsou zpracovány nebo odvedeny pryč, tím pro tělo lépe.

Problémy podporují i výrobci potravin kteří do nich přidávají chemické přísady. Spolu s potravou dostáváme do těla i dávku konzervantů, stabilizarorů, emulgátorů a zvýrazňovačů chuti, což negativně působí na organismus.

Detoxikaci organismu lze podpořit houbami (viz v této rubrice níže  článek „Léčivé houby“ a podrobné informace v článku“ Hlíva ústřičná“)  dále i řadou dalších přírodních látek, jako je například červená řepa, břízový list nebo kopřiva.

Recept na detoxikační nápoj – mírně jsem ho upravila:

250 ml horkého silného Rooibosu Lemonta nebo sypaného zeleného čaje se špetkou ostropestře mariánského

15 ml medu neb javorového sirupu (cca 1 polévková lžíce)

čerstvě vymačkaná šťáva z poloviny citronu

špetka mletého zázvor dle chuti

 

 

Naše Praha 9 (pet)

Jak účinkují léčivé houby

Více jak než tři tisíce let se používají určité druhy jedlých hub pro schopnost podporovat imunitní systém, působit antioxidančně a vylučovat z těla škodliviny. Jednou z nejznámějších léčivých hub je hlíva ústřičná, která díky vysokému obsahu vitamínů, bílkovin, stopových prvků a vlákniny působí pozitivně na náš organismus. Spolu s hlívou ústřičnou je léčivé i shil-take a žampion Blazeův. Obsahují velké množství betaglukanů, které s dalšími látkami napomáhají posilovat imunitu, snižovat hladinu cholesterolu, upravovat peristaltiku střev a metabolismus krevních cukrů a tuků, zvyšovat odolnost organismus při únavě a vyčerpanosti a přispívat k dobré kondici srdce a cév.

 

 

Oslaďte si dietu aztéckým cukrem! Vyroste i v kuchyni...

Aztécký cukr je tisíckrát sladší, než rafinovaný, ale bez jediné kalorie!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

BBC, Wall Street Journal, Sme.sk – přeloženo se slovenštiny

Čokoláda může pomoci udržet štíhlou linii

Nová studie v Spojených státech naznačuje, že ti co jedí pravidelně čokoládu, zůstanou štíhlejší. Milovníci čokolády mají před sebou výsledky studie, která vypadá příliš sladká na to, aby byla pravdivá. S častější a  pravidelnou konzumací čokolády se může spojovat štíhlejší postava.

Studii, která zkoumala stravovací návyky vzorku u tisíce lidí v americké Karolíně, co se týká čokolády a jiných potravin a nápojů a porovnávala jejich indexy tělesné hmotnosti, zveřejnili v odborném časopise Archives of Internal Medicine.

Často a v malém množství

Častá konzumace čokolády v malém množství může přispět k snižování ukládání tuku v těle, což může kompenzovat to, že dostává větší množství kalorií, napsali vědci ve studii

Vědci upozorňují, že nenašli přímé propojení mezi konzumací čokolády a snížením tělesné hmotnosti.

Vedoucí výzkumu Beatrice Golombová z University of California pro Wall Street Journal řekla, že studie naznačuje, že víc než celkový příjem čokolády za týden rozhoduje jak často se konzumuje (v malém množství).

Nižší index tělesné hmotnosti měli ti účastníci výzkumu, kteří jedli čokoládu pětkrát do týdne, i když necvičili víc než ostatní a přijali víc kalorií za týden.

Čokoláda se může zároveň spojovat s mírným snížením krevního tlaku a cholesterolu a obsahuje antioxidanty, které pomáhají buňkám. Antioxidační látky v čokoládě, katechiny podle vědců navíc mohou pomáhat při budování svalové hmoty a snižování hmotnosti – zatím to naznačují výsledky u laboratorních hlodavců.

Neutíkejte si kupovat čokoládu

Omezením studie může být to, že většina účastníků výzkumu byli muži, průměrný index tělesné hmotnost   i byl 28, což je nadváha a průměrný věk byl 57 roků, tedy byli starší.

Na to aby se zjistil vliv čokolády na tělesnou hmotnost by byla potřeba podle Golombové studie, která by porovnala přesně ty co jedí a ty co nejedí čokoládu.

Doporučení pro ty, kteří spěchají se zakoupením čokoládové tyčinky - raději sáhněte po hořké čokoládě, v   které je méně cukru a víc antioxidantů, tím  ušetříte svoje zuby a zdraví.

A netřeba zapomínat, že víc než konzumace čokolády, v které je stále relativně vysoký obsah tuků a i kalorií,   je rozhodující pro štíhlou linii vyvážená strava s dostatkem zeleniny a ovoce.

Můj komentář: Jím denně zeleninu a ovoce a jím pravidelně menší množství hořké čokolády. Ta mě především uklidňuje, stejně jako kdybych si vzala prášek na uklidnění, ale oproti němu je čokoláda přírodní látkou, která zvyšuje  serotonin v mozku, což je chemická látka zlepšující náladu (viz článek v této rubrice “ Čokoláda“ – co obsahuje a závislost na ni). Antidepresiva též zvyšují serotonin v mozku, ale zase se jedná o dlouhodobé braní chemických látek, což není ideálním řešením a navíc mnohým lidem antidepresiva ani nepomáhají.

Jinak každodenně cvičím a chodím na svižné procházky. Při cvičení v mozku vzniká látka endorfin,  která v mozku působí též na dobrou náladu a i proti bolesti (viz článek v Životním stylu 1 „Dostatek pohybu“  jak mnoho výborných účinků má  pohyb na organismus.

Nejsem sice zrovna štíhlá, ale nadváhu nemám, přestože jím dost chleba. Nejím ale červené maso a jen občas bílé maso, to v menším množství  a vždy spolu se zeleninou. Myslím že právě takováto životospráva funguje k udržení optimální váhy.

 

 

Susan Bowerman, M.S., R.D., C.S.S.D

Mýty o metabolismu

Naše neschopnost udržet svou hmotnost pod kontrolou je často svalována na pomalý metabolismus. Ale co přesně je metabolismus a je možné měnit jeho rychlost?

Správná definice metabolismu je tato: "Metabolismus se vztahuje na všechny chemické procesy, které probíhají v těle za účelem zajištění životních funkcí – procesy, které vám umožňují dýchat, zajišťují pulzování krve pro fungování mozku a získání energie z potravy."

Zde jsou fakta vztahující se k pěti mýtům o metabolismu:

Mýtus: Váš metabolismus s přibývajícím věkem začíná zpomalovat.
Pravda: Je pravda, že lidé obecně s přibývajícím věkem získají větší hmotnost. Nicméně důvodem není pouze rychlost metabolismu. Ve skutečnosti je to obvykle proto, že lidé mají tendenci k menším výkonům a mnoho věcí vykonávají s menší intenzitou než dříve. Proto denně spalují méně kalorií.

Mýtus: Jaký metabolismus máte, je dáno.
Pravda: Samozřejmě, někteří lidé si nemusí tolik hlídat, co jedí. Mnoho z těchto „šťastných" lidí také spaluje více kalorií prostě proto, že se v průběhu celého dne více pohybují. Chcete-li váš metabolismus zrychlit, měli byste začít budovat svalovou hmotu a tyto svaly využívat.

Mýtus: Více kalorií spálíte trávením ledových jídel a nápojů než potravin, které mají pokojovou a vyšší teplotu.
Pravda: Vědecky je to správně. Ale rozdíl je tak malý a bezcenný, že pokud byste do vaší stravy zahrnuli více ledových potravin, mohlo by to vést k bolesti zubů a metabolismus by to prakticky neovlivnilo.

Mýtus: Pokud omezíte přísun kalorií, váš metabolismus se zpomalí.
Pravda: S menším příjmem kalorií se váš metabolismus může mírně zpomalit. Ale díky rovnováze mezi výkonem a stravou si můžete zajistit, že se tak nestane. Pravidelným cvičením bude vaše tělo účinně spalovat kalorie, a budete-li jíst správné potraviny, dostane vaše tělo všechny živiny potřebné k fungování.

Mýtus: Váš metabolismus je pomalejší v noci, takže chcete-li zhubnout, je nejlepší v tuto dobu nejíst.
Pravda: V případě konzumace kalorií je jedno, ve kterou denní dobu jíte. Nejíte-li v noci, logicky tím přísun kalorií snižujete.

 

Ve Zdravotních tématech najdete článek o tom, že kečupy obsahují plísně a jed, převzatý IDNES.cz,  Metro

Jinak bych posoudila to, že se do kečupu přidává jablečná dřeň a cibule. Mám výborný recept na domácí kečup z rajských jablíček a i do něj se přidávají též některé uvedené ingredience:

2 kg červených rajských jablíček,  ¼ kg obyčejných jablek, ¼ cibule, hřebíček, pepř, nové koření, bobkový list.

Všechno se rozvaří, potom propasíruje a přidá se:  ¼ l octa, 20 dkg cukru, 1 polévková lžíce soli.

Znovu se povaří až do zhoustnutí. Horké se dává do skleniček a sterilizuje 20 minut v horké páře.

Z mého archivu

KDYŽ SE ŘEKNE OŘECH

Obsahují tuky, a přesto prospívají zdraví. Zlepšují trávení, odbourávají škodlivé látky a mají příznivý vliv na růst svalů i na mužskou potenci. Vlašské ořechy.

Vlašské ořechy jsou plodem ořešáku královského (Juglans regia), listnatého stromu, který lze najít téměř ve všech oblastech mírného pásma severní polokoule. Původ ořešáku je nejasný. Dříve se uvádělo, že pochází z Persie. Protože ořešáky rostou souvisle od Evropy přes celé území střední Asie až po himálajské podhůří, lze se o přesnějším určení jen dohadovat. Do střední Evropy se dostaly pravděpodobně z Balkánu už v době starověku, často byly vysazovány i v době římské říše. V sedmnáctém století je Evropané přivezli do Ameriky.

Dnes je známo na dvacet odrůd ořešáku královského, které se od sebe na první pohled odlišují tvarem koruny.

CO SKRÝVAJÍ PLODY 
Plody ořešáku královského mají vysoký obsah tuků (až sedmdesát procent), z nichž většinu tvoří zdraví prospěšné nenasycené mastné kyseliny a další látky, které působí proti kardiovaskulárním onemocněním. Kromě toho obsahují aminokyselinu L-arginin, který má v organizmu řadu důležitých funkcí. Ovlivňuje transport dusíku, který se podílí na správné průchodnosti cév, zvyšuje produkci růstových hormonů a podporuje spalování tělesného tuku, urychluje hojení ran, má příznivý vliv na mužskou potenci a na pohyb spermií a stimuluje imunitní schopnosti organizmu a tělesnou a duševní aktivitu.

 

Navzdory zažité představě přiměřená konzumace ořechů nevede k tloustnutí. Odborníci doporučují zařadit na jídelníček zdravých lidí tři až pět vlašských ořechů denně. Lidé se zvýšenou hladinou škodlivého LDL cholesterolu by podle nedávno provedených studií měli sníst osm až třináct vlašských ořechů denně.

LISTY A OPLODÍ
 V červnu a v srpnu, tedy před sklizní ořechů, se sbírají listy a zelené oplodí s nezralými a měkkými plody        a rychle se suší. Lze tak získat účinnou látku Juglandis folium, která se v podobě odvaru používá k léčbě nechutenství a poruch trávení. Kromě toho jsou v listech obsaženy třísloviny, vitamin C, hořčiny a další látky. Odvar působí proti zánětům a některým bakteriálním onemocněním. Doporučuje se i v podobě koupelí,   obkladů a ke kloktání. Koupele z ořechů pomáhají omezovat nadměrné pocení nohou a potlačují ekzémy, opary a některé vyrážky.

Listí, nezralé plody a kůra jsou zdrojem naftochioninů, látek přírodního původu obsahujících pigmenty. Ty reagují s aminokyselinami v pokožce a ta tmavne. Z ořešáku se proto vyrábějí přísady do opalovacích krémů     a šamponů i přírodní hnědé barvivo. Výtažek z listů a oplodí odpuzuje hmyz a je součástí repelentů. 

Kůra ořešáku má mírně projímavé účinky. Tradiční medicína ji doporučuje mimo jiné k léčbě syfilidy a onemocnění parazity. V mnoha evropských zemích se z nezralých plodů vlašského ořechu naložených ve   směsi lihu a koření vyrábí hořký likér ořechovka doporučovaný na zažívací potíže.

SKLADOVÁNÍ
 Ke skladování musí být vlašské ořechy správně vyschlé. Dostane-li se pod skořápku voda, mohou vzniknout nebezpečné plísně, například Aspergillus flavus, způsobující onemocnění aspergilózou. Zvláštností této plísně   je produkce jedovatých látek aflatoxinů, které poškozují játra a prokazatelně podporují vznik zhoubných   nádo­rů. Aflatoxiny vznikají při pokojových teplotách, takže se jim daří v bytech. Je proto vhodné ukládat suché ořechy do chladničky, i když se tím snižuje obsah některých vitaminů. Ořechy s viditelnými stopami plísně se nemají v žádném případě konzumovat.

PODMÍNKY PĚSTOVÁNÍ
 Ořešák potřebuje k růstu dostatečně provzdušněnou zásaditou půdu, ne příliš suchou ani podmáčenou.  Nedaří se mu v místech, kde je příliš vystaven větru a mrazu. Miluje světlo, ale dokáže se vyrovnat i s jeho nedostatkem.
Pokud je ořešák zastíněn jinými stromy, vytvoří vyšší a méně rozložitou korunu o výšce až dvaceti pěti metrů. Roste-li na světle, jeho koruna se rozkládá do šířky. I takové stromy mohou mít až patnáctimetrovou výšku. Doba života se pohybuje okolo sta let, výjimkou nejsou ani starší až třistaleté stromy. Ořešák začíná plodit nejdříve ve věku osmi až deseti let. Z dospělého stromu lze získat ročně okolo padesáti kilogramů ořechů.   (hh)

OŘECHOVÝ OLEJ 
Má široké použití ve studené kuchyni. Výborně se hodí do salátů obsahujících vlašské ořechy, jimž dodává bohatou ořechovou chuť. Prodává se přírodní i ochucený tyčinkami skořice, semínky koriandru a citronovou nebo pomerančovou kůrou. Ořechový olej obsahuje tokoferoly, které chrání jádro před rychlým zkažením a  jsou významné pro vegetariány, kteří nejedí rybí maso.

Složení v 10 g
Energie (kcal): 88,4
Vitamin K (μg):  1,5
Vitamin E (mg): 0,04

 

Ze 100+1

ELIXÍR ŽIVOTA ŽENŠEN

Zvyšuje výkonnost, zpomaluje stárnutí, působí jak afrodiziaum, harmonizuje funkce organizmu. České názvy jsou dost výstižné. Všehoj pravý nebo ženšenový. Tvrdí se o něm, že je to koření života, který dokáže vyléčit vše od chřipky až po rakovinu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Červený ženšen se sklízí, když je mu něco málo přes šest let, je dostatečně velký a ještě nedřevnatí. Neloupe se, ale paří se v cukerném nálevu, pak se suší uměrným teplem a získává při tom červené zbarvení. Červený ženšen se používá často jako afrodiziakum a k povzbuzení fyzické i psychické výkonnosti. Červený ženšen se získává výhradně z rostlin pěstovaných na plantážích. Podle nejnovějších výzkumů má červený ženšen také výraznější účinky v boji proti rakovině než bílý ženšen.

Přesto řada lékařů a vědců dává přednost divokému bílému ženšenu a tvrdí, že jeho účinky jsou podstatně vyšší než účinky ženšenu pěstovaného na plantážích. Dokládají to srovnáním obsahu ginsenoidů v divokých a pěstovaných formách. Problém je, že ženšen v přirodě je stále vzácnější, jeho výskyt se snížil zejména v posledních letech, kdy poptávka po tomto koření života prudce vzrostla.        (ter)

Má poznámka:  Připadá mi to jako mnoho povyku pro nic. Tolik druhů zelenin a ovoce má  protirakovinné účinky, obsahuje mnoho minerálů a vitaminů a působí zároveň jako antioxidanty. Podle tohoto článku mi nepřipadá ženšen tak vyjimečný jak jeho pověst, která ho provází.   Kurkuma a lněné semínko mají přímo fantastické účinky a přitom jsou lehce dostupné a  nemusí se schánět zrovna  méně dostupný a drahý ženšen, který svými účinky mi připomíná více jen jakousi povzbuzující drogu či spíše doping než jako všelék.

 

 

Zprávička ze 100+1

KDY JE ZDRAVĚJŠÍ GRILOVÁNÍ A SMAŽENÍ

Stačí maso nejdříve uložit do marinády, která obsahuje pivo nebo víno. Zjistili to vědci, kteří porovnávali  obsah karcinogenních látek v takto připravovaném steaku a ve steaku bez předchozí úpravy. U smaženého a grilovaného masa je úroveň karcinogenních látek velmi značná vlivem vysokých teplot , za kterých se maso připravuje. Úroveň nebezpečných látek může snížit nejen pivo a víno, ale marináda z oleje , citronové šťávy a česneku. Výzkumy ukázaly, že tyto marinády snižují úroveň karcinogenních látek u grilovaného kuřecího masa až o 90 procent a červené víno se u kuřat doporučuje před pečením nebo smažením. Pokud jde o steaky, šest hodin marinády v pivu nebo vínu snižuje obsah nebezpečných látek rovněž o devadesát procent ve srovnání se steaky, které marinováním neprošly.

Má poznámka: Viz článek v této rubrice pod názvem:  „Podceňovaná rizika grilování a smažení“.

 

KDYŽ SE ŘEKNE SÓJA          TIME, NEW YORK

Americká správa potravin a léků zařadila sóju na krátký seznam vyjimečných výrobků. Do tohoto seznamu patří ovoce obsahující množtví vlákniny, některé druhy zeleniny a celozrnné výrobky.  Američani si uvědomili, že sójové boby nemusí sloužit jen jako krmivo pro dobytek nebo (v lepším případě) strava pro vegetariány.

Má poznámka: Viděla jsem dokumentární pořad na stanici Z 1, jak se vypaluji amazonské deštné pralesy, aby farmáři  na uvolněném místě mohli pěstovat sóju ve velkém a vyvážet ji do světa jako krmivo pro dobytek!!!

Malá důležitá odbočka:  Jíte maso? Vraždíte zvířata! Zabíjíte sami sebe, celé lidstvo. Bod odkud není návratu ww.suprememastertv.com.  Kolik peněz můžeme zachránit, jestliže celý svět přejde na veganství? 80% globálního oteplování způsobuje chov hospodářských zvířat na maso. K záchraně planety musí všichni lidé přejít na bezmasou stravu.. Více lidí může změnit svá srdce, být vstřícní žít v harmonii. Země bude krásnější, očistí. K podobným závěrům došli i vědci a klimatologové celého světa. Když nebudeme jíst maso, zbyde pro lidi úroda, kterou jinak konzumují zvířata, aby se vykrmila a pak byla zavražděna.

HISTORIE

Sóju znali a pěstovali Číňané už ve starověku, Dnes je to nejrozšířenější luskovina.

VÝROBA

Polovina světové produkce sóji pochází z USA, které z tohoto množství třetinu vyvážejí. Až 95 procent sóji, která zůstává v USA, se zatím stále spotřebuje jako krmivo (!!!!!).

Pokud vám jde o to, odlehčit si stravu a doplnit ji potravinami, které šetří srdce, pak je sója to pravé. Nejlépe je jíst v co nejpřirozenější formě, vařené sójové boby jsou překvapivě chutné. Sójové maso potřebuje ochutit. Sójové mléko je vynikající s obilninami, ale šálek kávy naopak dokáže úplně pokazit.

SÓJOVÁ MOUKA

Jedním z důležitých sójových výrobků je sójová mouka. Nemá podobné vlastnosti ani složení jako mouka pšeničná či žitná. Je to prášek, který se spíše podobá sušenému mléku, sušeným vejcím nebo kakau. Neobsahuje lepek ani škrob a má málo cukrů. Je proto velmi užitečná v bezlepkové dietě. Ze samotné sójové mouky nelze připravovat jídla, ale přidává se k mouce z obilí nebo se používá k obohacování jiných potravin. Odtučněnou sójovou mouku najdeme například v čokoládových polevách a různých sladkostech, v dětské výživě, ve šlehačce a zmrzlině atd.

SÓJOVÝ OLEJ

Je to olej s čistou neutrální chutí, který se používá jako stolní nebo k výrobě margarínu a ztužených tuků. Získává se lisováním nebo extrakcí sójových semen a patří k nejkvalitnějším rostlinným olejům. Je bohatý na nenasycené mastné kyseliny. Neobsahuje cholesterol, za obsahuje kyselinu linolovou a linolenovou, které jsou důležité  pro lidské zdraví. 

 

Ze 100+1 – s mým komentářem a podrobnými informacemi k bramborám a obilovinám na konci článku

STRAVA JAKO V PRAVĚKU
Člověku prý nejlépe svědčí strava, jakou měli naši prapředci z doby kamenné. Maso, ryby a také tučný morek z kostí, jazyky a nejrůznější vnitřnosti. Prospívá to i mozku.

K tomuto základnímu výčtu proteinů je třeba přidat nejrůznější druhy ovoce, zeleniny, ořechů, bobulí, semínek a kořínků. Nejméně sto druhů za rok. Výběr by neměl být omezený. Moučné výrobky a cereálie by se podle těchto teorií na jídelníčku vůbec neměly objevit. Paleolitický člověk je také neznal, a jaké dělal pokroky. Zastánci tohoto druhu diety odmítají i mléko a mléčné výrobky.

Protože při takové stravě budou uhlohydráty pocházet především z ovoce a zeleniny, získá tím člověk automaticky i významný přísun důležité vlákniny, zhruba sto gramů denně. Strava bude bohatá na vitaminy i minerály. Jde o stravu typickou pro lovce a sběrače plodů z doby, kdy ještě neznali zemědělství, a jejich strava tak cereáliemi nebyla zatížena. Obsahovala minimální dávky sodíku, ale velké množství draslíku. Sodík ve větších dávkách přispívá k hypertenzi, tedy k vysokému krevnímu tlaku a je obsažen především v soli a solených potravinách, jako jsou třeba uzeniny a konzervované potraviny. Draslík naopak snižuje krevní tlak, reguluje hospodaření s vodou, je potřebný při tělesném i duševním stresu a zvyšuje aktivitu centrálního nervového systému.

VYNIKAJÍCÍ STRAVA K PŘEŽITÍ
Díky této stravě, kterou naši předkové konzumovali v dlouhém období od 2,5 milionu let př. n. l. až do 10 000 let př. n. l., dokázali prý být v klidu a udržet normální srdeční pulz i v situaci, kdy čelili třeba jeskynnímu medvědu nebo jinému predátorovi.

Množství ryb, plodů moře, vysoké zvěře, bizonů a dalších zvířat zajišťovalo paleolitickým předkům víc než dostatečný přísun proteinů. Mnohem víc, než máme dnes. Naši předci dávali přednost tučným částem úlovku – morku z kostí, vnitřnostem a za zvláštní pochoutku pokládali mozek. Maso jedli jednou denně a průběžně sbírali semena, kořínky a plody. Protože zdrojem masa byla divoce žijící zvířata, nebylo maso tučné. Obsahovalo jen málo saturovaných mastných kyselin, většinou šlo o nesaturovanou esenciální mastnou kyselinu Omega-3 a DHA - kyselinu dokosahexanovou, což je esenciální mastná kyselina, která tlumí depresi, mírní ztráty paměti a zlepšuje zrak. Jak Omega-3, tak DHA jsou základními složkami rybího tuku a obě zlepšují stav buněk, podporují imunitní schopnosti organizmu a jsou důležité pro učení a paměťové schopnosti. Přispívají k dobrému fungování neurotransmiterů a ovlivňují naši náladu i chování.

SOUČASNOST
Dnešní strava se od té, kterou jedli naši prapředkové, diametrálně liší. Konzumujeme sice méně kalorií, ale většinu uhlohydrátů získává dnes tělo z cereálií. Jen málokdo si uvědomuje, že cereálie škodí i tak, že naše vnitřnosti ochuzují o vitaminy a minerály. Podle průzkumů méně než deset procent obyvatel jí dostatečné množství zeleniny, semen a ovoce.
Nástup zemědělství přinesl kromě pěstování obilí i domestikaci zvířat. To radikálně změnilo složení potravy, na které byl po celá tisíciletí člověk zvyklý. Většina jatečních zvířat, kromě chovaných na biofarmách a v přírodním prostředí na pastvinách, má dnes málo pohybu a jsou krmena obilím a granulemi. To má negativní vliv na poměr Omega-3 a Omega-6 mastných kyselin. U našich prapředků poměr Omega-6 ku Omega-3 představoval jedna ku jedné, v nejlepších případech dokonce až jedna ku čtyřem. Dnes je poměr zcela opačný a velmi nepříznivý: jedenáct ku jedné.

GENOVÁ VÝBAVA
Stále více dietologů je přesvědčeno, že naše těla byla a jsou geneticky naprogramována na stravu, kterou měli naši předci z doby kamenné. Genové vybavení se v podstatě nezměnilo. Všechny geny a regulační mechanizmy zůstávají stejné jako u moderního člověka, který se objevil v Africe před 100 000 až 50 000 let. Rozdíly v dietě a životním stylu od těchto prapředků jsou podle některých vědců příčinou většiny soudobých chronických nemocí a rakoviny. Lidský genom se za poslední milion let změnil jen o pět procent. Ale vůbec se podle vědců nezměnilo naše základní biologické vybavení. Zpracované a konzervované potraviny, přidávání soli a cukru a některých nevhodných rostlinných olejů je obrovskou zátěží pro lidský organizmus, zvyšuje to obsah cukru v krvi a zatěžuje produkci inzulinu, což vede mimo jiné k diabetu 2, ale i zánětlivým procesům a ateroskleróze.

ROZDÍLY
Naši prapředci konzumovali více kalorií než my. Předpokládá se, že kolem 3000 kcal denně, ale jen v době, kdy měli k dispozici nadbytek potravy. Tělo se tedy stravou nezatěžovalo neustále průběžně a rovnoměrně, což se dnes stalo zvykem. Naši předci měli také vysokou zátěž, ušli zhruba dvacet kilometrů denně, což udržovalo vyvážený poměr přísunu a spotřeby kalorií.

Dalším významným rozdílem je acidita tělních tekutin. Poměr alkaloidů a kyselin byl u našich předků přesně vybalancovaný: 1 ku 1. Dnes je vlivem obilnin a mléčných výrobků, které jíme, jasná převaha kyselin. To vede k odčerpávání vápníku z kostí, k nemocem kostí a svalů, zejména k stále častějším osteoporózám (řídnutí kostí), ale také k ledvinovým kamenům a k hypertenzi.
Možná že za dalších pět set tisíc let, pokud se nám genová výbava výrazněji změní, bude lidské tělo schopné bez úhony tolerovat potravu, kterou mu dnes nutíme. Je to ale nejistá naděje a vyhlídka nejméně na půl milionu let.

Co vědci doporučují ▪ Více než polovinu denního přísunu kalorií zajistit z masa, vnitřností, ryb a plodů moře. ▪ Hlavní jídlo by mělo obsahovat vždy maso a zeleninu, případně ovoce. ▪ Průběžně přes den by měl člověk zahánět hlad zeleninou, ovocem, ořechy a semeny. ▪ Jídelníček by neměl obsahovat potraviny z obilnin a mléčné výrobky ani potraviny obsahující velké množství škrobu jako brambory. ▪ Tam, kde to jde, používat k ochucování potravin radši citron než sůl a vynechat uzeniny a konzervované maso. ▪ Z rostlinných olejů používat panenský olivový, avokádový a z lněných semínek.

(sei)

Můj komentář:  Kdo dnes může vědět, jakými chorobami trpěl člověk doby kamenné? Určitě netrpěl nadváhou a cukrovkou, ale mohl mít jiné zdravotní potíže, například z přemíry masa  a vnitřností mohl trpět ledvinovými chorobami.  A zda měl člověk kamenné normální srdeční  pulz, když se setkal  s predátory, to nikdo dnes nemůže vědět. Buď utekl anebo s nějakým zvířetem bojoval, aby ho skolil. Právě mrštný pohyb odbourává stres, strava mu ve strachu před zvířetem pomoci určitě nemohla.  Nejsem zastáncem opětného jakéhosi  převratného objevu ve stravování, jenom proto, že v době kamenné lidé ještě neuměli pěstovat obilí.  Nedoporučovat mléčné výrobky, protože s obilovinami způsobují osteopórozu, je matoucí, protože právě proti ní se doporučují mléčné výrobky, zřejmě je lepší konzumovat zakysaná mléka a jogurty, které jsou výborným přírodním probiotikem. I když zelenína vápník obsahuje také, ale obsahují ho i ty v článku  zatracované obiloviny.  

A maso? V článku uznávají, že maso z divokých zvířat nebylo tučné. Ale chovná zvířata mají tučné maso a právě z hlediska správné výživy je doporučované tzv. bílé maso a ne červené.  A cpát se mozečky a vnitřnostmi ze stresovaných zabíjených zvířat na jatkách, to v dnešní době určitě zdravé není. O hodně zdravější  jsou luštěniny. (Má poznámka: později přidám podrobnější informace k luštěninám.)

Na mozek není potřeba jíst vnitřnosti,  oříšky, obzvlášť vlašské ořechy a  semínka mohou být právě pro mozek dostatečně přínosná. A nejíst brambory?  Pokud nejsou smažené, ale vařené ve slupce, aby se oškrabané nevyluhovaly ve vodě, jsou velmi zdravé a je nesmyslné, aby jen proto že obsahují více uhlohydrátů,  se vynechávaly v potravě, vždyť je to přece také zelenina.  Dnes se  hojně doporučují ryby, ale nemělo by se to s nimi také přehánět, protože moře jsou znečištěná, což má vliv i na ty ryby.  Velmi dietní je zajíc, králík, ale hlavně krůtí maso, které  navíc obsahuje hodně tryptophanu, což je takový hormon působící na dobrou náladu. V lékárnách se prodává chemický tryptophan proti depresi, ale četné potraviny ho obsahují v přírodním stavu.

Ovšem naprosto souhlasím, že se mají zcela vynechat uzeniny a konzervované maso. Z rostlinných olejů se má používat olivový olej jen na studené pomazánky a k zelenině by se měl dávat až po ukončení varu,  protože ohříváním  přijde o svou hlavní přednost, že je lisovaný za studena,  proto není vůbec vhodný k tepelnému zpracovaní. K tomu dobře poslouží slunečnicový olej, kukuřičný olej, řepkový olej nebo sojový olej. Olej z lněných semínek nedoporučuji, velmi snadno žlukne a stává se pak vyloženě nezdravým. Naopak nedocenitelná jsou čerstvě namletá lněná semínka, která obsahuji 40 % právě toho lněného oleje, mám o všech semínkách v této rubrice podrobné informace, jsou opravdu životodárná.

A že se lidský genom za posledních  milion let  prakticky nezměnil? To ani není možné, změnili jsme se nejenom fyzicky, ale určitě i biologicky. A že se nemají jíst obiloviny?  Že snad bylo omylem jejich pěstování? Člověk se nakonec potřeboval nasytit, protože právě obiloviny zahání hlad.  Takový ječmen a oves jsou velmi zdravé, zrovna tak pohanka,  i když ta není obilovinou. Určitě by se mělo jíst hodně zeleniny a ovoce a různá semínka a oříšky, ale jíst je jen celý den,  bez brambor a bez chleba, to v dnešní době není ani praktikovatelné, ale ani žádoucí.  Extrémním doporučením ve stravování nedůvěřuji,  nejlepší je jíst všechno s mírou. Jiný příjem potravin by mělí mít lidé se sedavým zaměstnáním, kteří nemají velký energetický výdej  a jiný lidé, kteří pracují fyzicky.  Nejlepším ukazatelem je normální váha.

Ano, omezovat sůl a cukr, ale ne stravovat stejným způsobem jako paleolitický člověk, jenom proto, že tehdy ještě neznal obilí a nemohl ještě využívat mléko.  Ony ty bobule mohly částečně obili tenkrát nahrazovat. Nebudu se spoléhat  na vše, co dietologové doporučují či nedoporučují, navíc zastánců této stravy jako z pravěku nemusí být zrovna mnoho, nehledě na to, že své názory během doby často mění.  A jak se říká: Všeho moc škodí a nejlepší  je střední cesta.

Ještě poznámka k rakovině. Ano správná výživa, každodenní konzumace většího množství zeleniny a ovoce, lněná semínka a kurkuma  může pomáhat v boji proti ní, ale paleolitičtí prapředkové žili v panenské přírodě a nežili v takovém znečištěném prostředí jako žijeme my, neměli zpracované potraviny dnešními éčky, a i když se můžeme snažit jim co nejvíce vyhýbat,  nakonec na to jedinec nemůže mít vliv. Takže to je hodně zjednodušené.                                              

                                                               
 

Ze 100+1

MARACUJA
Také granadilla, couzou nebo na Havaji liliko'i. Kulaté až oválné plody jsou většinou tmavě fialové, ale mohou být i jasně žluté.

Plody maracuji mají tuhou, tenkou kožovitou slupku a šťavnatou rosolovitou dřeň, která chutí připomíná meruňku nebo broskev. Jasně žlutá odrůda (tzv. zlatá maracuja) je daleko větší, u některých variet dorůstají plody až velikosti grapefruitu. Bobule tmavě fialové odrůdy jsou menší, asi jako golfový míček. Slupka je před uzráním hladká a lesklá, v době zralosti zvrásněná a nedrží pravidelný kulovitý tvar. Rosolovitá světle oranžová dužnina je plná jedlých semen. V jednom plodu jich může být až 250, ve fialových odrůdách jsou černá, ve žlutých tmavě hnědá. Maracuja se může jednoduše rozkrojit a vysrknout nebo se dužnina vyjídá lžičkou. Maracuja se často přidává do tropických džusů, ovocných salátů, koktejlů, marmelád, dezertů i jogurtů. V Izraeli se z maracuji vyrábí víno, v Mexiku jedí ovoce syrové s chilli a limetkou, ve Vietnamu se maracuja podává s medem a zmrzlinou. Zmrzlinu s příchutí maracuji nabízí například i slavný výrobce Häagen Dazs.

ROSTLINA
Maracuja (Passiflora edulis), česky mučenka jedlá, je tropická popínavá liána původně z jižních oblastí Brazílie, Paraguaje a severní Argentiny. Domovinou větší žluté odrůdy je pravděpodobně amazonská oblast Brazílie.
Maracuja se dnes pěstuje na plantážích téměř ve všech tropických a subtropických oblastech. Velmi rozšířená je v Indii, na Novém Zélandě, v Austrálii je to zejména žlutá varieta, dále v Indonésii, v karibské oblasti, v Brazílii, ale také ve východní a v jižní Africe a v Izraeli. Kompletní výčet zemí by byl podstatně širší.

PROČ MUČENKA
Rostlina si vysloužila přízvisko mučenka, v angličtině passion food (pašijové ovoce nebo ovoce umučení Krista). Složité květy připomínají trnovou korunu a navíc katoličtí misionáři přisuzovali květům symboliku ukřižování Krista. Tři blizny měly znamenat tři hřeby v rukou a nohou Ježíše, úpony liány byly spojovány s biči a zakončení květů představovalo trnovou korunu Krista.

Květy maracuji jsou poměrně velké, měří kolem pěti až sedmi centimetrů v průměru. Opylují je hlavně nemedonosné včely drvodělky. Na Fidži, kde tyto včely nežijí, opylují rostliny na plantážích dokonce ručně s úspěšností až 70 procent. Doba kvetení a zrání se liší podle oblastí, kde se pěstuje. V Indii jsou hlavními obdobími sklizně srpen až prosinec a březen až květen, na Havaji se maracuja sklízí v červenci a v srpnu a pak v říjnu a v listopadu. Při pravidelné zálivce a přihnojování maracuji kvetou a plodí celoročně.
Velikost sklizně se liší podle odrůd a oblasti pěstování. Z jednoho hektaru se sklízí dvacet až třiatřicet tisíc kilogramů. V teplém prostředí se plody poměrně rychle kazí, ale při ošetření parafínem a skladování při teplotě 5 až 7°C vydrží až měsíc.

Mučenka se dožívá pěti až sedmi let. Některé kultivary plodí už v prvním roce, obvykle ale až od třetího roku života. Odrůdy se žlutými plody rostou rychleji a plodí dřív. Maracuja pro úspěšný růst potřebuje teploty, které neklesnou pod bod mrazu.

OBSAH
Plody maracuji jsou bohaté na betakaroten a vitaminy C. Jsou také výborným zdrojem niacinu, což je vitamin B3 důležitý pro tvorbu sexuálních hormonů - estrogenu, progesteronu, testosteronu, ale i dalších hormonů, jako je například kortizon a inzulin. Obsahují také riboflavin (vitamin B2), který je důležitý pro dobrý stav kůže, očí, funkce srdce a dalších orgánů. Jelikož riboflavin má významný vliv na metabolizmus cukrů, tuků a aminokyselin, ovlivňuje celkovou energetickou přeměnu v organizmu a je nezbytný pro základní buněčný metabolizmus. Maracuja má i vitamin B6, železo, draslík, hořčík a fosfor a vysoký podíl vlákniny. Dužnina obsahuje přes 75 procent vody a energetická hodnota je pouhých 90 kcal ve 100 gramech dužniny.

 

Z časopisu Recepty prima nápadů

Připravil -říz-

Zázračná voděnka pomáhá léčit i rakovinu

Zprávy o výpravách, jež v posledních zbytcích tropických deštných pralesů pátrají po rostlinách, které by lidstvu pomohly s léčbou závažných civilizačních onemocnění, vyvolají vždy velký zájem veřejnosti.  Jen málokoho by napadlo hledat v tomto směru něco nového ve sklenících botanických zahrad či za okny našich bytů mezi pokojovými  rostlinami. Ruským  odborníkům se však takový objev podařil!

Jejich zájem se nedávno soustředil na obyčejnou voděnku Callisia frangrans, původem z Mexika. Tato rostlina se běžně pěstuje již více než sto roků, znaly ji i naše babičky a v Rusku se jí říká „zlatý vlas“.

Ničí škodlivé mikroorganismy

Na účinky rostliny, jak prozrazují kusé zprávy na internetu a ještě navíc v ruštině, se údajně přišlo náhodou. Kdosi v jedné laboratoři si totiž povšiml, že voda, ve které výhonky rostliny zakořeňují, se ani po několika měsících na světle a v teple nekazí. Vědci je tedy podroblili důkladné analýze a nestačily se divit. Zjistili, že látky, které rostlina obsahuje, skutečně ničí většinu škodlivých mikroorganismů. Zárověň dokáží významně povzbudit  imunitní systém člověka zejména v boji s rakovinnými buňkami.  A další příznivé účinky se začaly postupně objevovat. Například se zjistilo, že šťáva z čerstvých oddenků (mají nevšední fialovou barvu) pomáhá hojit popáleniny a řeší i další kožní problémy, že obsažené látky dokáží tlumit projevy cukrovky, choroby žlučových cest a žaludku, normalizují činnost celého trávicího systému, omezují otoky sliznic a průdušek u astmatiků. Ovšem protirakovinné účinky (hlavně karcinom žaludku, tlustého i tenkého střeva a jater) jsou nejdůležitější a z dosud dostupných kusých zpráv vyplývá, že i velice intenzivní.

Rezerva uhasínajícího života

Jak jsme již uvedli, používají se listy a lodyhy nafialovělé barvy. V případě listů vždy platí, že se musí po odříznutí uložit na 3 dny do chladničky. Tento krok v pletivech stimuluje tvorbu specifických látek, které mají požadované účinky. (často se jim říká „poslední rezerva uhasínajícíh života“), Poté je lze po malých částech žvýkat, případně z nich připravit odvar. Jeden velký list se zalije 0.7 l vroucí vody a pak se vše vaří 10  a 15 minut, nejlépe ve skleněné nádobě. Odvar vzápětí musí zvolna chladnout a užívá se proto až druhý den. Stačí 40 minut před jídlem ohřát 50 ml (nejlépe ve vodní lázni) a teplý pít 3x denně. Takto  podávaný pomáhá odvádět z organizmu odpadní látky a rozpouští malé močové kameny i ledvinový písek. Obecně tělo pročišťuje a pomáhá při rekonvalescenci po dlouhých onemocněních. Odvar lze užívat rovněž preventivně, a to kdykoli, protože zde nehrozí žádné předávkování. Z rozmělněných fialových oddenků bez listů je možné připravit i lihový extrakt, který pomáhá při zánětech dásní. Ve směsi se slunečnicovým olejem má rovněž protirakovinné účinky. Bohužel přesné postupy i způsoby užívání jsou předmětem dalších výzkumů a nic bližšího není dosud známo. Nezbývá tedy než doufat, že nadějných zpráv bude brzy přibývat.

Řízek voděnky v kostičce vlhké aranžérské hmoty se brzy obalí průsvitnými křehkými kořínky, kolem nichž se vytoří specifická rosolovitá hmota. Rostina se množí řízkováním velice snadno.

 

Petr Veselý, Právo

Pozor na diety – nepatrně kráceno

Každou chvíli se objeví nějaké skvělá dieta, která má hlavně ženám pomoci hubnout. Diety jsou ale nesmysl. Prakticky nikdo s nimi nezhubne trvale.

 Jojoefekt je důvodem, proč kila, která během diety shodily, naberou zpátky. A nejen to. Organismus jim nadělí ještě nějaké to kilo navíc.

Čím častěji a usilovněji hubnou, tím větší bývá tento extra příděl tělesného tuku. Má jednoduchou živočišnou logiku. Tělo si snížený přísun kalorií případně hladovění vysvětlí po svém: jako boj o existenci. A přepne metabolismus na režim pro přežití. Při něm ukládá do tukových zásob i ty kalorie, které by běžně spálilo. Diety nás trestají pěti základními způsoby. Jak se jim tedy vyhnout?

1. Nesmíme hladovět

Lidé s metabolismem v úsporném režimu musí jíst skutečně málo, aby zhubli. Orga­nis­mus se však přizpůsobí i sníženému počtu kalorií. Proto musí jíst ještě méně, pokud chtějí shodit, a dostávají se tak do začarovaného kruhu. To je demotivující. Každý z nich hubnutí nakonec vzdá. Úsporný režim si většinou spustí, když začnou hladovět. To je důvod, proč bychom při hubnutí nikdy neměli hladovět.

Vypnout tento mechanismus můžeme například tím, že začneme jíst naprosto pravidelně a porce jídla si rovnoměrně rozložíme do celého dne. Jak velká síla je skrytá v tomto mechanismu, o tom ledacos napovídá fakt, že díky němu můžeme jíst tolik jídla, abychom nepociťovali hlad a zároveň hubli. Pomalu, rozumně a trvale.

Vypadá to jednoduše, ale není. Většina lidí potřebuje pomoc odborníků a praktický nácvik s nimi. Jasně to ukazují úspěšné kurzy hubnutí.

2. Nemilosrdná čísla

Druhý způsob, kterým nás tělo trestá za neúspěšný pokus s dietou, je jeho menší ochota shazovat přebytečná kila při dalších snahách o hubnutí. Postiženým ženám se pak snadno může stát, že jim trvá déle (tři neděle, měsíc), než se váha začne pomalu a zdráhavě sunout dolů a to i přes hodně snížený přísun kalorií.

To bývá mimochodem jeden z častých důvodů, proč ženy hubnou hůř než muži. Těm obvykle stačí přidat trochu na pohybu, škrtnout večerní piva a vyhnout se tučným uzeninám typu špekáčků, paštiky nebo salámu. Pak většina z nich shazuje nadbytečná kila. Zvolna, ale jistě.

Pro ženy to je mnohem složitější. A zdaleka nejen proto, že mají míň svalů a tedy menší bazální metabolismus (energie potřebná k elementárnímu chodu těla na lačno). Díky němu spalují méně kalorií i v době, kdy spí. Více podléhají také náladám nebo emocím a častěji mají méně realistické cíle nebo představy.

Čísla jsou v tomto ohledu hodně nemilosrdná. Nadbytečná kila trápí víc než polovinu lidí, ale hubne 90 procent žen. I ty, které mají normální hmotnost, chtějí mít podle výzkumů v průměru o 5 kilo méně, než je jejich optimální váha.

Tato čísla do značné míry vysvětlují, proč autoři nejrůznějších, obvykle nesmyslných diet, s nimi mívají takový úspěch. A proč jsou ženy znovu a znovu ochotné podstupovat zbytečné trápení, kterou diety obvykle představují.

3. Ukradené sebevědomí

Třetí způsob, kterým nás neúspěšné diety trestají, jsou špatné pocity ze selhání a z neúspěchu. Mohou se pohybovat v širokém rozpětí. Od rozladění, přes vztek až k depresím. V každém případě, většině žen ukrojí kus jejich sebevědomí.

Na místě je při tom maximálně vztek na to, že jsme byli tak naivní a uvěřili pohádkám. Pohádkám o dietách, které nás rychle a spolehlivě zbaví našich špeků. Je to stejně bláhové jako představa, že dluh vyřídím bez zaplacení nebo že se uživím výhrami ve sportce.

4. Prokouknout podfuk

Čtvrtým druhem trestu je zavlečení do slepé uličky. Diety totiž snadno vzbudí falešný dojem, že problém není v nich, ale v lidech. V těch, kteří je mají dodržovat. Jsou slabí a nemožní. Příliš snadno podléhají hladu i dalším útrapám.

Přemýšliví lidé však dovedou tenhle podfuk časem prokouknout. Hladovění totiž není jen nesmyslné, ale jak vidíme, tak i rizikové. Stej­ně jako si nechat nakukat, že něco tak primitivního jako dieta může vyřešit problém přejídání.

Nadbytečná kila obvykle nezaviní jen přílišný příval kalorií. Ty bývají pouze následkem, který má svou příčinu. Dokud ji nepochopíme a nezměníme, trvale nezhubneme. V tom nám žádné diety nepomohou. Spíš naopak. Hubnutí zkomplikují a oddálí skutečné řešení našich potíží. Protože nejsou ničím jiným než falešnou nadějí a cestou do bludiště.

Jednoduše řečeno: musíme zvládnout víc, než je pouhé počítání kalorií. Třeba si najít sport nebo pohybovou aktivitu, která nám pomůže spalovat přebytečné kalorie a zároveň přispěje k našemu lepšímu psychickému stavu, díky kterému budeme snáz čelit záchvatům přejídání.

Ale hlavně musíme pochopit, jaké emoce nás k přemíře jídla vedou a jak se dají eliminovat jinak než loupeživými nájezdy do ledničky.

5. Jídlo nesmí být prémie

Chvíle, na které se těší a které ji nikdy nezklamou. Tak líčila pětatřicetiletá úřednice své kamarádce večery doma, kdy si dopřávala nejrůznější dobroty a delikatesy. V novém zaměstnání měla sice víc peněz, ale jako spousta žen se přes den s jídlem odbývala. O to víc milovala své pravidelné teplé večeře. Obvykle nezůstalo jen u nich. Mlsala ještě u televize. Často u ní usnula. Protože jí zemřel pes, přestala chodit na pravidelné procházky. Na její postavě to začalo být rychle znát.

Hubnutí bez blbnutí

Pak jí kamarádka půjčila knížku Hubnutí bez blbnutí. MUDr. Ivan Bukovský v ní s nadhledem komentuje nejrůznější diety a vysvětluje i to, proč člověk hladovění nakonec vždycky podlehne a proč je to přirozené. Není sám, kdo lidi upozorňuje, že hladovění je nejkratší cesta k neúspěchu. Jenže jedna věc je si všechny ty pěkné myšlenky i rady přečíst a druhá je dodržovat.

Nakonec se s kamarádkou domluvily, a začaly spolu chodit do kurzu hubnutí. Tam jim poradili spoustu chytrých věcí. Ale hlavně je s nimi také prakticky nacvičili.

Navařit si dopředu

Také zjistila, že není vůbec snadné jíst každý den pětkrát denně. Při tom je to jeden z nejspolehlivějších způsobů, jak rozumně hubnout. Pomohlo jí, že dostala recepty na konkrétní jídla. Připravovala si je večer doma do speciálních plastových nádob, ze kterých vytlačila vzduch. Díky tomu v nich jídlo vydrželo mnohem déle čerstvé.

Díky kurzu přišla i na to, jak si odreagovat stresy z práce jinak než jídlem a televizními seriály. Bavila ji salsa, kterou si tam vyzkoušela a o víkendech se vyřádila se známými na volejbale. Velkým objevem se pro ni staly aromamasáže. Masírování při exotických vůních, svíčkách a hudbě jí pokaždé uvolnilo tak, jak se jí to samotné nikdy nepodařilo. Nebylo divu, že hubla. Jídlo pro ni přestalo být pilulkou na uklidnění i receptem na nevyřešené problémy.

 

zdravi.Idnes.cz

Česnek nic nenahradí

Má poznámka: V této rubrice jsou níže k česneku podrobnější informace a na co všechno působi.

Potvrdili to experti z University of Alabama. Česnek totiž obsahuje jako jediná z námi konzumovaných potravin látky, které blahodárně působí na cévní a oběhovou soustavu.

Červené krvinky tyto látky mění na sirovodík, který uvolňuje krevní cévy a zvyšuje průtok tkáněmi. Pokud konzumuje člověk tuto zeleninu v dostatečném množství, pak dodává tělu potřebné množství látek ke snížení rizika onemocnění chorobami oběhové soustavy. A tohle nedokáže žádný mléčný nápoj či jogurt ani jiná potravina.

Gloria Benavidesová z University of Alabama v Birminghamu studovala se svými kolegy účinky česnekového výtažku na červené krvinky. Zjistili, že tyto krevní buňky začaly produkovat sirovodík již po přidání velmi malého množství česneku. Účinná dávka pak odpovídá v běžných podmínkách konzumaci dvou stroužků česneku u dospělého člověka (Ma poznamka: To nejmene, lepsi je  aspon toto mnozstvi strouzku jist  aspon 2x denne, da se dobre pridavat az do hotoveho jidla)

Další výzkum prokázal, že sirovodík se tvořil nejvíce na membránách červených krvinek, ale malé množství vznikalo i uvnitř.

Jen málo rostlin jiných než česnek obsahuje látky potřebné pro vznik sirovodíku, který má tyto blahodárné účinky na zdraví. Česnek je jediná běžně využívaná rostlina s těmito účinky v lidské stravě.

Výsledky studie Benavidesová vydala ve sborníku americké Národní akademie věd

Česnek pomáhá srdci, ale jen čerstvý

Česnek má pozitivní účinky na srdce čerstvě rozdrcený a páchnoucí po sirovodíku. Sušením nebo vařením se jeho příznivé účinky na lidské zdraví ztrácejí. Dokázali to vědci z Connecticutské univerzity.

Podařilo se jimto díky třicetidennímu výzkumu, při němž dostávaly česnek krysy. Příznivý vliv na srdce spočívá v uvolnění cév za pomocí sirovodíku, který vzniká, když je čerstvý česnek rozdrcen.

"Tato látka je spojovaná se zkaženými vejci, ale sirovodík také funguje v těle jako chemický posel. Uvolňuje cévy, čímž se zvětšuje jejich průtočnost. Zpracovaný a vařený česnek sirovodík neuvolňuje," řekl jeden z autorů studie Dipak Das.

Česnek jako doplněk stravy

Krysy byly ve výzkumu rozděleny do dvou skupin, z nichž jedné byl podáván česnek čerstvý, druhé upravený. Po simulovaném infarktu se pak sledovalo, jak se u zvířat srdce uzdravovalo.

"Česnek čerstvý i upravený pomáhal snížit poškození vyvolané nedostatkem kyslíku. Ten čerstvý ale mnohem účinněji obnovuje správný tok krve v aortě a zvyšuje tlak v levé srdeční komoře," řekl Das.

Studie je považována za přínos pro ty pacienty, kteří mají potíže se srdcem a chtějí jako doplněk k léčbě používat také přírodní prostředky. Podle statistik se k přírodní medicíně uchyluje třetina Američanů.

 

Autor: uzi  Centrum

Sýry? Horší než maso! – v něčem kontroverzní článek, a proto jsem do něho vložila hodně mých myšlenek na toto téma

Má poznámka: Tomuhle tvrzení vůbec nevěřím, už jenom proto, že sýr není získáván z mrtvého a předtím vystresovaného zvířete hromadně zabíjeného za otřesných podmínek na jatkách a organismus z něj získává vápník.

Přílohy ne nebo jen málo, maso taky radši ne… Že by tedy kousek sýra? Tak to ale hodně opatrně!

Má poznámka: Rozhodně nedoporučuji, aby se sýr dával skoro do každého jídla, tak jak se to praktikuje ve většině českých receptů.  Zelenina se dá připravovat velmi dobře samotná a je tak i velmi chutná, žádný sýr nepotřebuje. Ten je opravdu přes tuky velmi kalorický a nedá se s ním plýtvat na spoustu pokrmů. A proč přílohy málo?  Brambory jako příloha, pokud nejsou připravené jako smažené hranolky, které z hlediska správné výživy nejsou přijatelné, tak jsou velmi zdravé, bulgur zrovna tak a ani ryže není škodlivá, v Číně ji jedí velká kvanta a přitom jsou štíhlí, naopak přílohy zasytí, jen se při nich nesmí plýtvat olejem.

Problém sýrů je v tom, že obsahují příliš mnoho tuku. Samozřejmě, že ty nejtučnější jsou také nejchutnější. Podíl tuku je u nich často vyšší, než u často tolik zatracovaného masa.

Má poznámka: Vegetariáni nejedí maso proto, že to je z krutě zabitých zvířat a ne kvůli tuku. Je všeobecně známo, že pro dospělé lidi není maso nutné, přijatelnější je tak zv. bílé maso, tuk z ryb je užitečný (Omega 3) a plátky z kuřete, protože kůže z celého kuřete obsahuje velmi mnoho cholesterolu. I ty platky mohou být poněkud tučnější, ale přece proboha máme jíst pestrou stravu. Ovšem nemusí být v jídelníčku rozhodně každý den.  Hlavně na velké množství tuku v sýru si na něj musí dávat pozor ti, kteří mají zvýšený cholesterol, ja proto sýry vůbec nejím. Kdo však tento problém nemá, může si ho dopřát,  pro všechny jsou daleko  lepší sýry  tzv. „tvarohové koezistence“, nebo rovnou měkký tvaroh, z kterého se dají připravit chutné pomazánky za přidání sladké papriky a přidáním drobně nakrájené zelené papriky, ovšem fantazii se meze nekladou.

Co nám zbude?

Není výjimkou, že francouzské, italské nebo holandské sýry obsahují 60 procent tuku. Nejhorší jsou plísňové sýry, zralé „staré“ sýry, niva, mascarpone, bohužel i lučina

( Má poznámka: Zralé sýry jsou skutečně nejtučnější, avšak lučina je velmi vhodná svou více tvarohovou koezistenčí a přitom se prodává i nízkotučná!!)  Zlatý český eidam s pouhými 40 procenty!

Podle nich máme jíst jen nízkotučné výrobky. Dobrou volbou jsou light verze oblíbených značek. Sýry s 20% obsahem tuků bychom si měli dát jen občas, tučné sýry (40% a více) prostě nikdy.

Má poznámka: Nevím, proč bychom si neměli nízkotučné sýry dopřávat častěji (ovšem dětem sýry s větším obsahem tuku nebudeme omezovat). Sýry jako ostatní mléčné výrobky (nízkotučné mléko a nízkotučné jogurty obsahují mnoho vápníku, který je nezbytný pro zdravé kosti. Pokud tyto potraviny budeme vynechavat kvůli těm tzv. škodlivým tukům, tak si založíme na brzkou osteoporozu a pak budeme muset brát po dlouhá léta náhražky s vápníkem  a navíc syntetický vit.D, který se velmi špatně z organizmu vylučuje.)

Co nám ale potom zbude? Kromě luštěnin, obilovin, zeleniny a ovoce vlastně nic... (to byl vtip)

Má poznámka: Jaký vtip? Zase další potravina je zatracována, a tak se to postupně děje se vším, ryby se získávají ze znečištěného moře, to znamená obsahují škodliviny, na zeleninu se zase  používá chemické hnojivo a pesticidy (ty zřejmě též na ovoce). Pesticidy se tak dostávají  do lidského organizmu (proto se zelenina a ovoce musi dobře omýt, nejlepe namydlit jádrovým mýdlem a dobře opláchnut, některé druhy se dají omýt pod horkou vodou). Přece kvůli stale novým poznatkům  o škodlivosti různých potravin se nerozhodneme kvůli tomu radši umřít dobrovolně  hlady.

Nejhorší jsou tavené sýry 

Má poznámka: Tak tohle je rozhodně pravda, této kapitole věnujte zvýšenou pozornost!!

Pokud si myslíte, že svým dětem děláte bůhvíjak dobře tavenými sýry, tak jste na omylu. Oblíbená česká kuriozita "taveňáky" patří naopak k nejhorším variantám. Nejde jen o to, že v sýrárnách do tavícího kotle sesypou všechno, co by jinak museli vyhodit. Mazací sýr je špatnou volbou už z principu.

Rozpouští se pod velkým tlakem při teplotách 120 °C. Aby se docílilo homogennosti, přidávají se polyfosfáty jako tavící soli, především fosfát sodný. Sem tam nějaké to éčko, příchuť… ještě byste si ho dali?

Mazací sýry také obsahují vysoký podíl živočišných tuků a nemají optimální složení mastných kyselin.

Mohou zničit zuby

K tomu v nich klesá obsah vitaminů a hodnota bílkovin, naopak roste obsah fosforu a sodíku, jehož příjem je V ČR dvakrát vyšší, než je odborníky doporučovaná denní dávka.

Má důležitá poznámka: Mohou zničit nejenom zuby, ale i kosti. Právě velký podíl fosforu BRÁNÍ VYUŽITÍ VÁPNIKU Z NICH, a to je hlavní důvod, spolu s nimi se přijímají jen prázdné  tuky,  a proto  se TAVENÉ SÝRY VŮBEC NEMAJÍ JÍST. Hlavně je nedávat malým dětem, jejich častá konzumace podporuje  u nich křivici.  A naopak u starších působí na rozvoj osteoporozy. Upozorňuje se na to i v tomto článku hned niže.

Kvůli vysokému obsahu soli tak třeba už u snídaně spořádáme více než polovinu doporučené denní dávky soli. Počty jsou jednoduché: jeden kousek pečiva (průměrný obsah půl gramu soli) + 100 gramů taveného sýra = průměrně 3,2 g soli.

Vyšší obsah fosforu než vápníku pak způsobí, že se vápník neuloží do kostní hmoty. Tavené sýry tak naopak mohou v extrémních případech způsobovat odplavování a odebírání vápníku z kostí a zubů.

Jak to spočítat?

Jen některé sýry poskytují informaci o tom, kolik procent z celkové hmotnosti tvoří tuk. Obvykle na etiketě najdeme dva údaje - podíl sušiny a podíl tuku.

Sušina je to, co zbude po vysušení výrobku. 50 % sušiny tedy znamená, že po odpaření vody zbude polovina původního množství.

Obsah tuku v sušině je množství tuku, jež je obsaženo v tomto zbytku. Čím více vody sýr obsahuje, tím méně je v něm sušiny - tzn. méně hmoty, v níž je tuk.

Pokud tedy má výrobek 100 g hmotnost, 50 % sušiny a 50 % t. v. s., znamená to, že tuku je 50 % z 50 g; ve 100 g výrobku je tedy 25 g tuku.

Nedejte se splést!

Sýry, které mají shodné procentu tuku v sušině, tak přesto obsahují rozdílné množství tuku. Důvodem je právě podíl sušiny, která je znakem vyzrálosti sýra.

Příkladem je sýr se 40% tuku v sušině

• čerstvý sýr (20% sušiny) - skutečné množství tuku ve 100g je 8 g
• měkký sýr (50% sušiny) - skutečné množství tuku ve 100g 20g
• polotvrdý sýr (58% sušiny) - skutečné množství tuku ve 100g je 24 g
• tvrdý sýr (63% sušiny) - skutečné množství tuku v 100g je 26 g

Které ano?

Jako nízkotučný lze označit tavený sýr s obsahem tuku v sušině nejvýše 30 %. Jako vysokotučný lze označit tavený sýr s obsahem tuku v sušině nad 60 %

Má poznámka: Tavené sýry nedoporučuji podle výše uvedené informace, vůbec nedoporučuji normálně konzumovat, jíst se mohou skutečně jen velmi vyjímečně a vždy počítat s tím, že z nich není využit vápník.

Až 5x méně tučné než většina běžných sýrů je cottage nebo žervé. Těmi nahradíte i "taveňáky", místo nichž raději sáhněte po termizovaných sýrech z přírodních surovin, zpracované zahřátím a bez aditiv.

Pro koho ale cottage není sýr, ale spíš tvaroh (ve 100 g obsahuje necelých 4,5 g tuků), může objevit pravý poklad v podobě další české - tedy moravské speciality - olomouckých tvarůžků (na 100 g obsahují 30 g bílkoviny a ani ne gram tuku).

Má poznámka: Anglicky cottage cheese (sýr) znamená právě tvaroh.

 

Novinky, Korzo

Po tučném jídle se netloustne tolik, jak mnozí tvrdí, ale přemíra tuků škodí

Ve společnosti panuje mnoho mýtů okolo přibírání na váze i hubnutí. Jedním z nich je i tvrzení, že přibírání se odvíjí podle množství tuků, které v potravě přijímáme. Podle vědců je to nesmysl, jelikož pro nežádoucí přírůstky na váze jsou mnohdy mnohem nebezpečnější kalorie příjímané z cukrů a živočisných bílkovin.

New York

Podle vědců není pro tloustnutí či hubnutí důležitý ani druh tuku, který jíme. Ze všeho nejdůležitější je totiž zdravý životní styl.

"Lidé by měli především pohlížet na to, aby jedli vyváženou stravu a měli dostatek pohybu. Pokud se zaměří pouze na tuk, jako jediný faktor, který škodí, je to špatně," vysvětluje Dr. Nita Forouhiová z Institute of Metabolic Science v Addenbrookově nemocnici v britské Cambridgi.

Není známo přesné množství

Vědci poukazují na to, že množství tuku, po kterém dochází k tloustnutí, dosud nebylo určeno. Sledovali proto deset let zdravotní údaje 90 000 mužů a žen ze šesti evropských zemí.

Příjem tuků činil v průměru 31,5 až 36,5 procenta celkového příjmu kalorií. Respondenti ročně přibrali v průměru jeden kilogram. Analýza všech faktorů, které měly na tuto skutečnost vliv, ale ukázala, že přírůstek váhy je na množství zkonzumovaného tuku nezávislý.

Samozřejmě tato studie ale nemá nabádat lidi k tomu, aby se ládovali tučným jídlem od rána do večera. Ani to není pro tělo to správné řešení. Tuky se totiž netýkají pouze tloustnutí, ale také celkového zdraví, které může jejich velké množství skutečně ohrožovat.

Podle odborníků na výživu by tak jako tak lidé měli upřednostňovat "zdravé" tuky z ryb, ořechů či rostlinné oleje a tuky, které by měly činit 20 až 35 procent celkového množství kalorií.

Má poznámka: Je známo, že Američané, kteří jedí tučné smažené bramborové hranolky a hamburgery, mají jako národ velký problém s obezitou. Ovšem v tom může hrát roli nezdravý životní styl. Američané nechodí nikam pěšky, stále jezdí jen v autech, z nich si kupují zmíněné hamburgery a kalorické pizzy, dokonce si vyzvedávají peníze v bankomatech, které jsou zařízené  tak, že ani kvůli tomu nemusí vystoupit  z auta. Přitom v práci mají sedavé zaměstnání a po příchodu domů opětně sedí a zírají na televizi při čemž konzumují chipsy. Já se osobně domnívám, že ty tuky spolu s cukry a živočišnými bílkovinami na tloustnutí vliv mají. Ovšem strava bez tuku není možná, za nejlepší považují rostlinné oleje a hlavně kvalitní olivový olej,  Tuk je nutný například pro vstřebání vitaminu A a E ze zeleniny. Olivový olej je připravovaný za studena a proto velice kvalitní a zdravý, nepoužíváme ho pri tepelné úpravě. K zelenině ho můžeme přidat až po ukončení varu, aby se vařením neznehodnotil.

 

Karolina Zarzycká, Novinky

Vegetariánská strava je prý klíčem k dlouhému životu

Vegetariánská strava s nízkým příjmem bílkovin by mohla být klíčem ke dlouhému životu. Podle nejnovější studie není důležitá energetická hodnota stravy, ale aminokyseliny v ní obsažené.

Vědci se dříve domnívali, že ke zkvalitnění života stačí snížit kalorický příjem na 60 procent. Avšak nyní poznatek rozšířili o fakt, že klíčem k úspěchu je snížení specifického proteinu, nikoli celkového počtu kalorií.

Z toho vyplývá, že stačí omezit spotřebu potravin obsahujících bílkoviny - masa, ryb a některých ořechů. Informoval o tom deník The Daily Telegraph.

Vegetariánský způsob stravování s vyloučením masných výrobků lze považovat z hlediska proteinového metabolismu za postačující za předpokladu příjmu kvalitních mléčných a vaječných bílkovin.

Lékař Matthew Piper z Ústavu zdravého života na universitě College v Londýně se vyjádřil, že "vegetariánská strava může být jedním ze způsobů jak dosáhnout efektu dlouhého života".

Doposud se vycházelo ze studií na zvířatech - především opicích, které dokázaly, že snížení příjmu potravy má kladný vliv na zdraví a prodlužuje život. Odborníci soudili, že snížením kalorií až o třicet procent procent by se mohlo snížit riziko vzniku srdečních chorob a rakoviny na polovinu a prodloužit délku života téměř o třetinu.

Klíčová je hladina methioninu

V sérii nových pokusů na ovocných muškách vědci zjistili, že různé kombinace aminokyselin ve stravě ovlivňují délku života. Nejnovější pokusy však odhalily, že jedna konkrétní aminokyselina methioninu tvořila celý rozdíl.

I když mouchy a lidé jsou velmi rozdílní, odborníci doufají, že účinky aminokyselin budou mít podobný vliv i na organismus člověka.

Matthew Piper tvrdí: "Není jednoduché si říci: budu jíst více ořechů nebo méně ořechů a budu žít déle. Jde o to, dostat do rovnováhy bílkoviny. Faktor, jenž je důležitý v dietách s vysokým obsahem bílkovin, jako jsou například Atkinsonova dieta nebo jídelníček s dělenou stravou."

Důležitým závěrem zprávy je, že hladina aminokyseliny methionin, obsažená v masu, rybách, sezamových semínkách, paraořeších a pšeničných klíčcích, nesmí být vysoká.

Podle mého názoru není potřeba jen na pokusech na ovocných muškách zjišťovat, že kombinace aminokyselin ovlivňují délku života. Je všeobecně známé, že zelenina pravidelně konzumovaná,  má velmi pozitivní účinky na zdraví, protože je bohatá na minerální látky, vitaminy a rostliné bílkoviny, tyto se dají využít ale jen v tepelně zpracované zelenině. Syrová zelenina zase  většinou obsahuje více vitaminů, hlavně vitamin C, který se tepelnou úpravou ničí. Takže zeleninu máme jíst jak tepelně zpracovanou, tak i syrovou. Samozřejmě i ovoce má své místo v každodenní stravě.

Červené maso nelze doporučit, místo něho se dá dobře použít sójové maso, které při správné přípravě je chutné. Občas se dá použít tzv. bílé maso, napřiklad králík, z kuřete jen plátky bez kůže (v té je velmi mnoho cholesterolu)  a ryby, ale i to bílé maso by mělo být jen občasným zpestřením jídelníčku, pochopitelně vždy doplněné zeleninou, ale jejich konzumace by měla být velmi střídmá.

 

 

 

Autor článku Michaela Vorlová - použitá literatura: Léčba ovocem a zeleninou

Avokádo

Avokádo je exotické ovoce, jehož úžasná výživnost a prospěšnost lidskému zdraví se u nás konečně pomalu dostává do všeobecného povědomí.
Pochází z oblasti Střední Ameriky, kde ho původní obyvatelé po generace šlechtili z plané rostliny s mnohem menšími plody. Jeho pěstování se postupně rozšířilo do dalších teplých oblastí, v Evropě ho najdeme např. ve Španělsku a Řecku.
Toto ovoce má řadu odrůd s různým zbarvením slupky, od zelené až po temně hnědou. Rozdíly v chuti jsou jen lehké a obsaženými látkami se téměř neliší, záleží na každém, který druh si oblíbí.

Avokádo a jeho výživné látky
Toto ovoce je pro mnohé důležitou složkou potravy, zejména pro vegetariány, sportovce a ty z nás, kteří z nějakého důvodu nemohou konzumovat živočišné tuky. Obsahuje totiž až 20% tuku, který je z valné části zastoupen ve formě zdraví velmi prospěšných nenasycených mastných kyselin. Často panuje mylná představa, že vysoký obsah tuků dělá z avokáda vysokokalorickou potravinu, přispívající k nadváze. Protože většina tuků v tomto ovoci je  na bázi nenasycených mastných kyselin, které jsou tělem využívány k dalším důležitým procesům a syntézám, neukládají se tak, jako tuky nasycené. Při snaze zhubnout je chválihodné snížit příjem živočišných tuků, naše tělo však tuk potřebuje a právě nenasycené mastné kyseliny jsou velmi důležité.

Podobně významné je avokádo jako zdroj bílkovin. Doporučuje se např. kojícím a těhotným ženám, opět vegetariánům, lidem trpícím únavou nebo pro rekonvalescenci a celkové posílení organismu.
Dalšími důležitými látkami v tomto ovoci jsou karoteny a vitamin E, silné antioxidanty, které podporují regeneraci buněk, zbavují tělo toxinů a mají velmi kladný vliv na stav naší pleti a vlasů.

Avokádo obsahuje také vitamin C a vitaminy skupiny B, zejména pyridoxin - B6 a thiamin - B1. Z minerálních látek v něm pak najdeme např. měď, důležitou pro krvetborbu, metabolismus cukrů a naše mentální zdraví a draslík, který pomáhá snižovat krevní tlak a udržuje naše srdce v kondici.

Avokádo snižuje hladinu inzulinu, pomáhá s hubnutím a povzbuzuje náš mozek. Najdeme v něm mnoho monosacharidu manózy. Manóza je formou sacharidu, který je okamžitě využíván naším mozkem jako zdroj energie, přispívá tedy k našemu mentálnímu zdraví a psychické pohodě.

Avokádo je výživnou maskou pro naši pleť
Jak jeho konzumace, tak jeho vnější aplikace mají velice příznivý vliv na stav naší kůže. Masky z avokáda jsou ideální hlavně na suchou pleť se sklonem k vráskám a předčasnému stárnutí.

Jak správně kupovat avokádo?
V obchodě vybíráme avokádo pečlivě. Ještě tvrdé plody nám většinou postupně dozrají a změknou, pro okamžitou spotřebu však raději vybíráme plody o něco měkčí. To poznáme lehkým pomačkáním jedním prstem. Příliš měkké plody, u kterých po otlaku zůstane ve slupce výrazný důlek, raději nekupujeme. Také zkontrolujeme, jestli na slupce nejsou tmavé skvrny a známky plísně, především v okolí stopky. Pro dozrání necháme plod při pokojové teplotě a kontrolujeme jeho stav. Pokud je již zralé, můžeme ho uložit do lednice.

Příprava avokáda ke konzumaci
Pro konzumaci avokádo omyjeme a rozřízneme na polovinu, vyjmeme pecku a obsah vydlabeme lžící. Pak můžeme dužinu pokrájet na menší kousky nebo rozmačkat vidličkou, záleží na tom, jak ho chceme konzumovat. Důležité je dužinu hned po vyjmutí ze slupky pokapat citrónovou šťávou, aby nezhnědla a neztratila své drahocenné látky. Zralé avokádo by mělo mít máslovou konzistenci, nezralé je tvrdé, nahořklé a natrpklé, podobně jako nezralý banán, ke konzumaci je nevhodné.
Toto zvláštní ovoce chutí lehce připomíná oříšky. Je výborné například do zeleninového salátu nebo i jiných pokrmů z čerstvé zeleniny. Skvěle chutná i na plátky nebo rozmačkané a umíchané s trochou soli a pepře, což je rychlá, výtečná a výživná pomazánka pro děti i dospělé (pro děti raději méně koření). Dají se z něj připravovat také např. krémové omáčky na těstoviny, mají unikátní oříškovou příchuť.
Avokádo je nedílnou součástí guacamole, někde ho jedí s cukrem, jinde s chilli papričkami, dokonce se z něj dají umíchat i alkoholické koktejly a pod. Díky konzistenci, dané vysokým obsahem tuků, je avokádo zdravou náhražkou másla na pečivo. Můžeme ho zapékat se sýrem nebo z něj připravit polévku, jeho využití je mnohostranné, stačí trochu experimentovat..

Navíc z pecky, pokud ji příliš neporušíme při rozkrojení plodu, se dá vypěstovat velice pěkná pokojová rostlina, kterou můžeme v létě mít na balkóně nebo zahradě.


 

 

mineralfit.cz

Pomelo

Má poznámka: V této rubrice jsou rovněž informace o pomelu ze článku 100 plus 1, ale  nejsou  tak podrobné...

Jak vypadá a kde koupíte pomelo

Latinský název tohoto ovoce – citrus grandis - jasně napovídá, že se jedná o největší druh citrusového plodu vůbec. Některé kousky mohou vážit až 5 kg! Jedlá část ale bohužel většinou tvoří jen cca polovinu celkové hmotnosti.

Pomelo má žlutou, žlutooranžovou nebo načervenalou slupku a prodává se jednotlivě v mikrotenové síťce. Pomelo prodávané bez síťky velmi rychle vysychá. Pomelo dnes koupíte běžně ve větších obchodech a supermarketech.

Původ ovoce

Pomelo pochází z jihovýchodní Asie, pěstuje se ale i v Karibiku a USA. Plody zrají od listopadu do března.

Pomelo – chuť a konzumace

Pomelo se chuťově nejvíce podobá grepu, postrádá ale jeho trpkost. Je to sladké, šťavnaté ovoce, které rychle zasytí. Před konzumací se pomelo oloupe a zbaví bílé části kůže i slupky tak, aby zbyla pouze dužina.

Výživná hodnota pomela

Pomelo je bohatým zdrojem draslíku, železa, vitamínu C a vitamínu A. Snižuje hladinu cholesterolu a pomáhá tak předcházet srdečním onemocněním. Absence tuku a obsah vlákniny zvané pektin činí z pomela výborného pomocníka při redukční dietě.

Využití pomela

Využití má pomelo stejné jako ostatní citrusové plody – používá se hlavně k přímé konzumaci, může se ale také přidávat do ovocných salátů nebo marmelád.

Ma poznámka: Rozhodně nedoporučuji z pomela dělat marmeládu a ničit ho vařením a množstvím cukru. Nejzdravější, ale také nejchutnější, je jedině čerstvé k okamžité konzumaci.

 

Grapefruit

Má poznámka: V této rubrice už jsou informace o grapefruitu ze článku 100 plus 1, ale zdaleka nejsou tak podrobné, jako tyto...

Původ grapefruitu

Grep neboli grapefruit byl poprvé objeven na ostrově Barbados v Karibském moři. Odtud byl dovezen na americký kontinent. V Evropě se začaly grapefruity pěstovat teprve v průběhu 20. století.

Jak vypadá grapefruitový strom?

Je to neuvěřitelné, ale grapefruitový strom rodí až 700 kusů grepů ročně. Grepy rostou na stromě jednotlivě nebo i v hroznech. Aby strom tak velké a těžké plody unesl, jsou jeho větve robustní a velmi silné, stejně jako kmen stromu. Koruna je velmi rozložitá, květy jsou bílé.

Složení grapefruitu

Plody grapefruitového stromu jsou bohaté na vitamín C, B1 a K. Jadérka grapefruitu mají silně antibiotické účinky a grapefruit samotný je přímo napěchován blahodárně působícími přírodními flavonoidy.

Léčivá síla grapefruitu

• Pro vysoký podíl vitamínu C zvyšuje obranyschopnost organismu.
• Působí protizánětlivě a antimykoticky (včetné plísňových onemocnění kůže).
• Zlepšuje chuť k jídlu a přitom potlačuje chuť na sladké.
• Zlepšuje krevní oběh a látkovou výměnu.
• Upravuje hladinu cukru v krvi, snižuje hladinu cholesterolu.
• Mírní potíže při křečových žilách.
• Mírní potíže spojené s revmatismem.
• Působí pozitivně na zdraví srdce, zbavuje cévy nánosů.
• Působí proti rakovině.
• Má detoxikační účinky.
• Zmírňuje trávicí a střevní potíže, obnovuje poškozenou střevní mikroflóru.
• Působí proti infekci ústní dutiny, horních i dolních cest dýchacích
• Podporuje léčbu alergií, astmatu, ekzémů.
• Doporučuje se po prodělané Lymské Boreliose.

Grapefruit jako součást diety

Grapefruity bývají využívány při odtučňovacích dietách, neboť pomáhají snižovat nadváhu.

 Už po konzumaci jednoho grapefruitu se budete cítit sytá a přitom přijmete minimální množství kalorií. Nahořklá chuť ovoce navíc potlačuje chuť na sladké.

Grep a použití v kuchyni

Grapefruity se používají k přípravě ovocných salátů, šťáv a koktejlů. Nahořklá chuť svádí k použití cukru, který ale ničí léčivé účinky tohoto citrusového ovoce. Grapefruit v kombinaci s cukrem totiž v žaludku kvasí.

 

mtbs.cz/vyziva

Datle

Na severu Afriky a v Arábii bývaly, a některých oblastech ještě stále jsou, datle základní složkou jídelníčku

Nutriční obsah jako z pohádky Tisíce a jedné noci
100 gramů  (zhruba 10-15 datlí) obsahuje 1100 -1200 kJ, což může představovat kolem 10 % denní energetické potřeby průměrně fyzicky aktivního muže. V sušených plodech nalezneme asi 10 % vody, 60 % jednoduchých („rychlých“) cukrů, 8 % vždy potřebné vlákniny, malé množství bílkovin a ještě menší množství tuku, což je pro rychlé dodání energie poměrně dobré složení.
Z vitamínů především vitamíny skupiny B - B1 (tiamin), B2 (riboflavin), B3 (niancin) a B6 (pyridoxin), z nichž jsou zejména B1, B2 a B6 poměrně důležité pro podání dobrého sportovního výkonu. Beta karoten je výtečným antioxidantem a známým ochráncem před nepříznivým vlivem slunečního záření. 
Sladká jízda nicméně nekončí! Každý, kdo někdy zažil svalové křeče a následně se dopoval hořčíkem, může k pilulím ještě přihodit pár plodů datlovníku, ty jsou na hořčík, ale také na železo, draslík, vápník, mangan a měď poměrně bohaté.

Na kašel i na nervy
A jako každý plod či bylina mají i datle své léčivé účinky, například na podporu laktace. Zvláště při chřiplce plody datlové palmy mírní dráždivý suchý kašel a pomáhají při chorobách dýchacích cest. Výzkum prováděný na Berkeley University naznačil, že díky obsahu vitamínu B1 a hořčíku je konzumace datlí velmi prospěšná pro nervový systém, oceníme je tedy nejen při námaze fyzické, nýbrž i psychické, zejména při stresu.

 

Rozinky
Rozinky se svými 60% jednoduchých cukry (glukózy a fruktózy) plodům datlovníku směle konkurují. Podobně jako datle obsahují jen nepatrné množství tuků a bílkovin. Své příznivce potěší obsahem vitamínů řady B, vitamínem A, E a špetkou „céčka“.  V rozinkách byl též zjištěn významný obsah fytonutrientů, konkrétně antioxidantů rostlinného původu. A právě díky nim jsou řazeny k potravinám s vysokým antioxidačním potenciálem.
 

 

Autor článku: Michaela Vorlová – trochu zkráceno

 

O Vánocích hledáme v rozkrojeném jablku hvězdičku na důkaz zdraví po celý následující rok.. až to své jablko rozkrojíte, s chutí ho snězte! Jablko, to je totiž zdraví samo!

 

Jablko jako významný zdroj vitaminů a minerálů
Výhodou jablek je, že na rozdíl od mnohého jiného ovoce nám při dodržení správných skladovacích podmínek vydrží i dlouhé měsíce.. mohou být tedy naší přirozenou a čerstvou zásobárnou vitaminů v dužině a hlavně ve slupce a minerálů po celý rok. Z minerálů především hořčík, železo, vápník a draslík. Jablko nám nabízí i mnoho karotenu, přírodního antioxidantu, a spoustu pektinu, který je tím pravým čističem našeho těla. Kombinace těchto důležitých látek dělá z jablek opravdového anděla strážného našeho zdraví a posiluje naši imunitu.

Jablko chrání náš cévní a oběhový systém
Už po mnoho generací se jablko používá k léčení nemocí cévního sytému. Jedním z jeho prokázaných účinků je schopnost snižovat tzv. škodlivý cholesterol v krvi. Tím nás pomáhá chránit před civilizačními chorobami, jako jsou vysoký krevní tlak,  obsaženými látkami zároveň posiluje naše cévy a žíly, dokonce pomáhá stabilizovat hladinu cukru v krvi. Abychom těchto blahodárných účinků mohli opravdu využít pro své zdraví, měli bychom denně sníst alespoň jedno jablko. (Má poznámka: Říká se, že kdo sní každý den jablko, nepotřebuje doktora).

Jablko a jeho léčivý vliv na trávení
Už naši předkové používali jablka k léčení zažívacích problémů. Toto ovoce je pravým elixírem pro naše střeva, která čistí. Pomáhá  s léčbou střevních katarů i zánětů žaludku i střev. Konzumace jablek je příjemnou prevencí nemocí našeho trávicího systému.  I zde platí, že pravidelnost konzumace jablek stojí za sílou jejich efektu.

Jablko se asi z jedné třetiny skládá z pektinu. Pektin je látka, která v našem těle bobtná, nabírá do sebe přebytečné tekutiny z našeho těla, a tím pomáhá s odvodněním našeho organismu. To ocení především lidé trpící otoky z nadměrného zadržování tekutin.
Jablko se používá nejen na odvodňovací, ale i na hubnoucí kůry, vláknina a pektin, které vázáním tekutin nabývají v našem těle na objemu, nám dávají pocit sytosti, snižují tedy množství zkonzumované potravy. Účinek si můžeme vyzkoušet jednoduše tak, že půl hodiny před hlavním jídlem sníme jablko a zapijeme ho sklenkou vody, s velkou pravděpodobností pak sníme menší porci jídla, než obvykle.
Další úžasnou vlastností pektinu je, že má schopnost naše tělo zbavovat jedů, váže je na sebe a následně je odvádí z těla ven. Jsou to například těžké kovy, jako rtuť a olovo.

Jak nakupovat a správně konzumovat jablka?
To nejzdravější ovoce je samozřejmě z vlastní zahrady, což platí bezesporu i pro jablka. Ne každý má však takovou možnost, pak nám nezbývá nic jiného, než jablka kupovat v obchodě. Bohužel většina ovoce, které běžně nacházíme na pultech supermarketů, je doslova obalená chemikáliemi, různými postřiky proti škůdcům a plísním. Tyto látky jsou nebezpečné pro naše zdraví, stojí za mnohými alergiemi, ale i většími zdravotními komplikacemi. Pokud tedy nekupujeme ovoce se známkou Bio bez chemického ošetření, měli bychom dbát na způsob jakým ovoce konzumujeme. Chemicky ošetřené jablko je potřeba omýt hodně teplou až horkou vodou a následně studenou (Má poznámka: Nejdříve ho namydlím obyčejným mýdlem a pak řádně opláchnu). Pro malé děti je lepší koupená jablka raději oloupat, přicházíme tak sice o velké množství léčivých látek, ale uchráníme se nebezpečným chemikáliím.
Známe-li však někoho, kdo prodává vlastní jablka ze své zahrady a bez chemických postřiků, rozhodně bychom jim měli dát přednost před zbožím z regálů našich prodejen. Sice možná nebudou tak velká, lesklá či vybarvená, zato nám však zaručují dávku čistého přírodního zdraví.

 

                          *********************************************

Použité zdroje: doktorka.cz,  priroda.cz

Michaela Vorlová

Med jako prevence nemocí, ochránce imunity a lék

Med je uznávaným a ceněným lékem po celém světě už po několik tisíc let.. je to koncentrovaný extrakt z květů a rostlin, čistě přírodní elixír našeho zdraví.. .

Co med obsahuje?
Základ medu tvoří cukry, a to především tzv. jednoduché, fruktóza, glukóza a sacharóza. Pro náš organismus jsou dobře zpracovatelné s rychlým uvolňováním do krve, působí tak jako okamžitý zdroj energie. Med je také zdrojem bílkovin, jejich množství je závislé na druhu medu, všeobecně se uvádí, že vyšší obsah bílkovin má med nektarový (květový). Med obsahuje dlouhý seznam důležitých vitaminů a minerálů, jsou to například vitaminy A, C, některé vitaminy skupiny B (B1, B2, B6, B12), vitamin D, K, E.., z minerálů např. vápník, draslík, fosfor, hořčík, sodík, křemík, železo.. Dále v něm najdeme látky jako mateří kašička, aminokyseliny, pyl, éterické oleje, z celkového pohledu je to tedy úžasný koktejl životně důležitých a zdraví prospěšných látek. Účinky medu na lidské zdraví jsou více než blahodárné, často je proto nazýván elixírem zdraví a dlouhověkosti.

Med jako přírodní antibiotikum
Med je považován za jedno z nejsilnějších přírodních antibiotik, je známý především svojí schopností ničit baktérie. Předtím, než lidé začali používat chemicky vyrobená antibiotika, med byl nedílnou součástí domácí lékárny. Všichni určitě známe alespoň jeden ze starých a osvědčených receptů pro léčení nemocí dýchacích cest, kdy se med podává samotný nebo v kombinaci například s bylinkovými čaji, cibulí, česnekem, lékořicí, zázvorem, citronem, teplým mlékem a mnohými dalšími ingrediencemi, urychlujícími léčení. Tyto recepty se mohou lišit doslova 'dům od domu', jisté je, že fungují. Med díky svému složení prokazatelně ničí poměrně velkou skupinu mikroorganismů, přitom nemá neblahé vedlejší účinky chemických antibiotik. Ať ho užíváme jakkoliv, samotný na lžičku nebo jako součást oblíbeného receptu, důležité je začít ho užívat včas, už při prvních příznacích nemocí, a dále pak pravidelně několikrát denně až do úplného vyléčení. (při používání medu jako sladidla do teplých nápojů je důležité vědět, že při teplotách vyšších než 45-50°C se ničí jeho účinné látky, proto med nikdy nedáváme do horkého čaje, ale chvíli počkáme.)

Med a obranyschopnost organismu
Pravidelným užíváním medu ale můžeme také onemocněním předcházet, med je účinná prevence nachlazení, angín, zánětů průdušek a horních cest dýchacích, rýmy a pod. Protože mikroorganismy způsobující tyto nemoci dokáže ničit už v samém zárodku, zabraňuje jejich rozmnožování a šíření v našem těle. Zároveň ale díky mnohým, výše jmenovaným obsaženým látkám účinně posiluje naši imunitu, zásobuje nás vitaminy, minerály, aminokyselinami apod., zlepšuje funkci našich vnitřních orgánů a tělo tak činní celkově odolnějším. Med je považován za účinnou prevenci takzvaných civilizačních chorob, a to i díky další jeho schopnosti, kterou je čištění organismu od usazenin a volných radikálů.

Seznam příznivých a léčivých účinků medu na náš organismus je opravdu dlouhý, uveďme si proto některé další z nich alespoň v jednoduchém přehledu:

 

 

                                **********************************************************************************

Použitá literatura: Léčivé stromy a keře podle bylináře Pavla , P.O. Mathioli - Herbář a bylinář

Autor článku: Michaela Vorlová

Sladké a léčivé fíky

 

Fíkovník smokvoň je strom nebo keř, který může dorůstat až 10 metrů výšky. Pochází z Asie, kde dodnes najdeme jeho plané exempláře, v Evropě se vyskytuje hlavně v teplých oblastech Středomoří. Fíkovník je stará kulturní rostlina, záznamy o jeho pěstování nacházíme už z období kolem 3000 let před n.l.

Pro prodej čerstvých fíků se plody trhají před jejich dozráním, protože jinak nevydrží několikadenní transport a manipulaci. Nejčastěji se však fíky pro další prodej suší, vysoký obsah cukru jim zajišťuje dlouhou trvanlivost i bez chemického ošetření.

Látky obsažené v plodech fíkovníku
Čerstvé fíky obsahují až 70-80% vody a kolem 25% sacharidů. Jsou bohaté na provitaminy vitaminu A, dále obsahují vitaminy skupiny B, menší množství vitaminu C a draslík. Sušené fíky mají vysoký váhový podíl cukru, běžně kolem 50-70%, jsou tedy výborným okamžitým zdrojem energie. Jelikož se jedná o nerafinované cukry, jsou ihned uvolňovány do krve a využívány tělem, obava, že bychom po konzumaci fíků přibírali na váze, je zbytečná. Naopak jich lze používat jako součást programu pro hubnutí, protože už 3-4 sušené plody nás dokáží zasytit až na několik hodin
 

V sušených i čerstvých fících najdeme poměrně velké množství bílkovin, aminokyselin, pektinu a vlákniny, kombinace obsažených látek z nich činí zdraví velmi prospěšné ovoce.

 

Na co je třeba dávat pozor při konzumaci fíků?
Při nadměrné konzumaci fíků, může dojít k nežádanému efektu - zažívacím problémům a průjmu, stejně jako např. při nadměrné konzumaci třešní. Projímavý účinek se ještě zvyšuje, pokud fíky zapijeme vodou či jinou tekutinou, tohoto ovoce si tedy musíme užívat s mírou.
 

                                            **********************************************************

Autor článku: Michaela Vorlová – poněkud zkráceno

Královna Bazalka - bylinka hodná svého jména

..její jméno je řeckého původu.. “basileus”, což znamená “král”. Prý ji tak nazvala jakási byzantská kněžna, která jí skládala hluboký obd

 

Pěstování, sklizeň a uchování bazalky
Bazalku si můžeme sami pěstovat jak na zahrádce, tak v truhlíku či jiné nádobě. Má ráda sluníčko, proto jí bude dobře na slunném místě na zahradě, na balkoně, nebo za oknem. Předpěstované rostlinky se dají koupit ve větších supermarketech, ale není těžké si ji vypěstovat ze semínek. V našich podmínkách je to letnička, venku nepřestojí zimu kvůli příliš nízkým teplotám. Když jí zajistíme dostatek světla, v bytě ji lze pěstovat po celý rok.
Jednotlivé lístky bazalky se dají sklízet během celého roku, vršky rostlinek pak nejlépe před květem.
 

Bazalku můžeme používat čerstvou nebo ji usušit či zmrazit pro pozdější potřebu. Pro zachování jejího typického aroma je asi nejlepší zmražení, protože při sušení se její chuť značně mění a ztrácí na síle. Listy necháme buď zmrazit v mikrotenovém sáčku, nebo pokrájené s trochou vody ve formě na ledové kostky. Sušit bychom ji měli v tenké vrstvě a co možná nejrychleji, aby nezčernala. Další možností jejího uchování je naložení do oleje. Takto konzervovaná bazalka je vhodná hlavně pro tepelné úpravy masa a zeleniny nebo do salátů.

 

 

Silice bazalky jsou považovány za jednu z nejúčinnějších přírodních esencí s působením na naši nervovou soustavu. Éterické oleje s výtažkem bazalky jsou velmi účinnou pomocí při stresu, bolesti hlavy, únavě a nervozitě. Říká se o nich, že jsou jedním z nejsilnějších přírodních antidepresiv. (Některé zdroje však uvádějí, že by se tyto její vonné esence neměly užívat v těhotenství.) Inhalace éterických olejů nebo výparů z bazalkového nálevu pomáhá při léčení rýmy, často se doporučuje při astma a nemocech dýchacích cest..

Bazalka v kuchyni
Bazalka je pro nás především symbolem středomořské kuchyně. Dodává nezaměnitelnou chuť oblíbeným jídlům jako jsou pizza, těstoviny, grilovaná masa a zelenina, luštěniny a čerstvé saláty, přidává se do polévek.

Recept na čaj/nálev: 1 lžičku sušené bazalky přelít 2dl horké vody, 5 min. louhovat
 

 

Famous

Zelený čaj prospívá srdci a oběhovému systému

Zelený čaj bohatý na antioxidanty je prevencí rakoviny i řady degenerativních onemocnění. Podle řecké studie ale dokáže také již při krátkodobém užívání výrazně prospívat srdci a velkým tepnám

ATHÉNY

Po konzumaci nápoje rychle dochází k rapidnímu zlepšení funkce endoteliálních buněk, které oběhovou soustavu vystýlají. Přitom špatná funkce výstelkových buněk je klíčovým jevem v progresi aterosklerózy.

Doktor Nikolaos Alexopoulos se svými kolegy z kardiologické katedry lékařské fakulty v Athénách zjistil, že po konzumaci čaje se zlepší funkce endoteliálních buněk, na nichž je závislá dilatace (rozšíření) pažní tepny.

Vrchol efektu nastává asi třicet minut po konzumaci čaje a zvyšuje se zhruba o čtyři procenta. Stejně jako v řadě jiných zdravotních účinků spočívá blahodárnost zeleného čaje ve vysoké koncentraci antioxidačních látek, v tomto případě ze skupiny flavonoidů.

Podobné antioxidanty jsou obsaženy také v tmavé čokoládě a červeném víně. Závěry studie byly publikovány v časopise European Journal of Cardiovascular Prevention and Rehabilitation.

 

Famous

Zelený čaj chrání před rakovinou krve a lymfatického systému

Japonští odborníci přišli se dvěma novými zprávami. Ta dobrá je, že zelený čaj skutečně může efektivně chránit před vznikem zhoubných onemocnění krve a lymfatického systému. Tou druhou, méně příznivou, je fakt, že preventivní účinek se dostavuje jedině při konzumaci velkého množství tohoto nápoje. Denně je třeba vypít aspoň pět šálků čaje.

Tokio

Podle japonských onkologů však lze denní konzumací pěti hrníčků kvalitního zeleného čaje snížit riziko rakoviny krve o 42 procent a riziko rakoviny lymfatického systému o 48 procent.

Zdravotně blahodárné účinky antioxidantů, na něž je zelený čaj zvláště bohatý, jsou známy celou řadu let u chorob srdce, Alzheimerovy choroby či Parkinsonovy choroby. V těchto případech stačí mnohem nižší dávky čaje. 

Než k těmto závěrům japonští vědci došli, zanalyzovali zdravotní stav, stravovací návyky, životní styl v závislosti na pohlaví a věku u více než čtyřiceti tisíc Japonců. Samotnými výsledky pak byli velmi překvapeni.

 

Autor článku Michaela Vorlová

Byliny pro posílení imunity

Co je to imunita?
Asi málokdo by nedokázal odpovědět na tuto otázku.. odpověď je jasná. Imunita je obranyschopnost našeho těla vůči vnějším a vnitřním škodlivým vlivům a nebezpečným vetřelcům ve formě mikroorganismů, které by mohly ublížit našemu zdraví.
Imunita je částečně podmíněna geneticky a ovlivněna už v době vývoje nového jedince v lůně matky. Následně ale její síla výrazně závisí na způsobu našeho života, na výživě, fyzické aktivitě, míře stresu pod kterým žijeme, a pod. Především lidé, kteří mají obranyschopnost nevalnou či kolísající, by měli důsledně sledovat, dostává-li se jejich tělu všech potřebných látek. Také takzvané detoxikační kůry posilují naši obranyschopnost, dostatek pohybu a v neposlední řadě duševní pohoda.

Podívejme se, které byliny nám mohou  pomoci při posilování naší imunity. Díky jejich příznivým účinkům se můžeme preventivně obrnit proti nemocem a zdravotním potížím, nebo významně urychlit jejich léčení.
Seznam takových rostlin by byl velice dlouhý, vybíráme tedy alespoň ty nejznámější a nejdostupnější.

Echinacea neboli Třapatka nachová je proslulá právě svojí schopností posilovat imunitní systém. Jejího výrazného účinku se někdy využívá i při tak závažných onemocněních, jako je rakovina. Přípravky s výtažkem echinacei jsou ale úžasnou prevencí i např. nemocí z nachlazení a skvělým pomocníkem v době chřipkových epidemií.

Aloe vera má posilující i čistící působení na náš organismus.  Preparáty s jejím obsahem čistí tělo od usazených toxinů, čímž ho zbavují zátěže a činí ho tak odolnějším.

Česnek, cibule a křen jsou výborným zdrojem důležitých vitaminů a minerálů, zároveň jsou to ale i přírodní antibiotika. Můžeme je užívat jako doplněk léčby nemocí, i jako prevenci, v obojím případě nám pomohou v boji s nežádoucími mikroorganismy (bakteriemi, viry i plísněmi), které se usídlily v našem těle.

Šípek je známým zdrojem vitaminu C, který je nezbytný pro dostatečně silnou imunitu. Vitamin C je zároveň antioxidant, který nás zbavuje volných radikálů a zpomaluje stárnutí buněk. Šípek by neměl chybět např. v čaji pro léčbu nachlazení a chřipky, ještě účinnější jsou ale sirupy, kde se vitamin C neničí tepelnou úpravou.

Kopřiva je důležitou součástí čistících čajů a často doporučovanou bylinou pro detoxikační kúry. Navíc obsahuje řadu minerálů a vitaminů. Výhodou kopřivy je, že z ní můžeme připravovat i pokrmy, jako např. polévku nebo kopřivový špenát, které jsou chutné a zároveň léčivé.

Lichořeřišnice je jak zdrojem vitaminů a minerálů, tak velmi účinným antibiotikem. Užívat můžeme preparáty s jejím výtažkem jako léčbu i prevenci nemocí, zároveň ji ale lze konzumovat čerstvou např. v salátech, které navíc příjemně ochutí.

Šalvěj, tymián, máta a meduňka jsou příklady bylinek, které jsou v tomto ohledu významné svým šetrným antibiotickým účinkem. Čaj z nich urychlí léčení např.angíny nebo chřipky, při pravidelném a umírněném užívání nám poslouží i jako prevence tím, že eliminuje hrozbu rozšíření případné nákazy už v zárodku, čímž brání oslabení našeho organismu.

Rakytník řešetlákový je u nás ještě ne úplně doceněným stimulantem imunity. Jeho plody obsahují neuvěřitelné množství vitaminu C a spoustu antioxidantů a dalších látek, které dovedou mohutně posílit náš ochranný štít. Nejjednodušší je ho užívat ve formě sirupu, který můžeme dávat i dětem.

Jinan dvoulaločný neboli Ginkgo biloba je tradičním lékem čínské medicíny už po mnoho tisíciletí. Spektrum jeho účinků je neuvěřitelně široké a mimo jiné je považován právě za jednu z rostlin s posilujícím účinkem na imunitu. Prospívá nám též jako antioxidant a stimulant krevního oběhu. O jeho užívání bychom se ale měli raději poradit se svým lékařem.

Ženšen je další nepostradatelnou bylinou asijského léčitelství. Jeho stimulační účinky na obranyschopnost lidského těla byly prokázány mnoha odbornými studiemi. Ženšen je vhodné užívat ve formě občasné kúry, nebo během léčby nemocí. Dokáže obnovovat rovnováhu jak fyzickou, tak psychickou, navíc je považován za přírodní afrodiziakum.

Má poznámka: Další byliny přidávám navíc:

Vojtěška (Medicago sativa))                                                                                                

Je to vynikající detoxikant.  Tyto vlastnosti jsou lepší  než u kterékoliv jiné zelené byliny.

Zvyšuje odolnost organismu.  Chlorofyl má dezinfekční a antiseptický efekt.

 

Roketa  (Eruca sativa) a rukola (Rucola selvatica)

Tyto dvě velmi podobné, trochu odlišné zelené rostliny čistí organismus.  Obsahují hlavně nejrůznější antiseptické látky, hodně vitaminu C, E a beta karotenu. Působí na zlepšení zdravotního stavu a mají příznivý vliv při nachlazení.

Ibišek (Hibiscus) je bohatý na vitamin C,  je střevní antibiotikum, Používá se při nachlazení, kašli a na odhlenění. Zvyšuje imunitu.

 Heřmánek (Matricaria chamomilla recutita) obsahuje silici, hořčiny a organické sloučeniny. Má protizánělivé účinky. Doporučuje se při nachlazení a bronchiálním kataru.

 

 

Použitá literatura: Stromy a jejich léčivá moc

Autor článku: Michaela Vorlová

Lískové oříšky - zdravá energie pro tělo i mozek

Výživnost lískových oříšků, pro kterou jsou oblíbené nejen u sportovců, je opravdu značná. Dodávají nám spoustu zdravé energie, posilují naše nervy, chrání nás proti stresu, zlepšují naši paměť, fyzickou kondici, imunitu i mozkovou činnost.

Oříšky jsou zásobárnou mnoha prospěšných látek
Vysoký obsah tuků (kolem 50-60%) a nezanedbatelné množství bílkovin (kolem 15%) stojí za jejich značnou výživností. Jsou tak výborným zdrojem energie, doplněným o mnoho dalších cenných látek. Najdeme v nich především vitaminy skupiny B, karoteny, v tuku rozpustný vitamin E, je v nich zastoupen dokonce i vitamin C. Za povšimnutí stojí i dlouhý seznam nepostradatelných stopových prvků, v oříšcích najdeme draslík, vápník, fosfor, hořčík, železo, měď, bor, mangan, zinek, chrom, selen a další. Ne nadarmo jsou oříšky velice oblíbenou potravou sportovců a vyznavačů zdravé výživy, jediná hrst oříšků nám často dodá více prospěšných látek, než porce běžného jídla, navíc ve velmi zdravé a přirozené formě.

Oříšky pro čilý mozek i pevné nervy
Oblíbená směs několika druhů ořechů a rozinek, u nás známá jako "studentská", je velmi zdravá laskomina. Dodává energii a odolnost našemu tělu, mozku a nervům.  Kombinace výše jmenovaných látek je elixírem na náš nervový systém, oříšky jsou často doporučovány např. ke zvýšení odolnosti vůči stresu a jako prevence a podpora léčby neuróz. Stimulační vliv na mozkovou činnost a zlepšování paměti jsou dalšími jejich pozitivy. Lískové oříšky prospějí každému z nás, mluví se o nich dokonce i v souvislosti zpomalování mentálního chřadnutí u starých lidí.

Oříšky, alergie a trávení
Bohužel jsou mezi námi tací, kteří jsou alergičtí na oříšky. Ti se musí striktně vyhýbat všem potravinám s jejich obsahem, někdy dokonce i takovým, kde jsou obsaženy jen ve stopovém množství.
Dalším, méně nebezpečným nešvarem těchto semen je poněkud horší stravitelnost, hlavně u lidí s oslabenou funkcí žaludku nebo žlučníku. Aby nám po oříšcích nebylo těžko, je lepší je buď namlít či nastrouhat, popř. řádně rozkousat. Méně náš zažívací trakt zatížíme také tak, že si oříšky rozložíme do několika menších porcí, zkonzumovaných během dne.
 

 

        

Michaela Vorlová – nepatrně kráceno

Cibule jako přírodní lék

 

Cibule se rozšířila do celého světa ze západní Asie, kde původně rostla divoce, jako planá rostlina. Protože místní obyvatelé brzy objevili její výrazně léčivé účinky a mnohostranné využití v kuchyni, přestěhovala se do zahrad a lidé ji začali šlechtit pro svou potřebu. Postupně se rozšířila do celého světa a dnes ji najdeme ve spoustě odrůd a typů.. bílé, žluté, červené, malé, velké, sladké, pálivé.. ať je jakákoli, v kuchyni je nepostradatelná a pro naše tělo zdravá a léčivá!

Léčivé látky obsažené v cibuli
Z pohledu lidového léčitelství je asi nejvýznamnější látkou obsaženou v cibuli allicin. O jeho blahodárných účincích na lidské zdraví jsme již hovořili v našem článku o léčebných účincích česneku.
Cibule také obsahuje množství vitaminů a minerálů. Je bohatá na kyselinu listovou (acidum folicum , vitamin B9), ale i jiné vitaminy skupiny B, vitamin C, vitamin E a karoteny. Z minerálů v cibuli nalezneme důležité prvky jako železo, zinek, síra, fosfor, hořčík, draslík, vápník, sodík, měď, jód.. je opravdovou zásobárnou životně důležitých látek.

Cibule a léčení nemocí z nachlazení, angíny a chřipky
Hlavním rytířem v boji proti původcům těchto nemocí, je onen allicin - látka se silně antibiotickým účinkem v našem těle. Starý dobrý recept na kašel - šťáva z nakrájené cibule posýpané cukrem - je jedním z nejznámějších způsobů použití cibule při léčení nemocí respiračního ustrojí. Podobný účinek má také odvar z cibule, známý pod názvem cibulový čaj. Jak šťávu, tak čaj bychom v době nemoci měli užívat alespoň 3-4 krát denně, uleví našemu dýchání, zlepší odkašlávání a postupně zredukují ony mikroskopické vetřelce v našich dýchacích cestách. (Recept na šťávu z cibule: cibuli nakrájenou na kolečka posypeme 2-3 lžícemi cukru, šťávu pustí již za chvíli, podáváme několikrát denně 2-4 lžičky)
Na rýmu a zánětlivá onemocnění nosních dutin zase platí vdechování výparů z nakrájené čerstvé cibule, sice si malinko popláčeme, ale vězte, že ono štiplavé pálení v nose se dá chvíli vydržet. Účinné látky ve výparech z cibule nám pomohou s ničením mikroorganismů, které se uhnízdili na sliznici v našich dutinách a tam škodí.
I ostatní látky, jako jsou výše uvedené vitamíny a minerály, nám pomohou zkrátit dobu léčení, protože posílí obranyschopnost našeho těla.

Cibule a trávení
Cibule má mnoho příznivých vlivů na náš trávicí trakt. Posiluje žaludek a střeva, kde napomáhá udržet zdravou mikroflóru. Také zlepšuje chuť jídlu a následně i trávení potravy, protože stimuluje produkci žluče a žaludečních šťáv.

 

Vnější užití cibule
Cibule je známým a účinným lidovým lékem na bodnutí a štípnutí hmyzem - a opravdu účinným. Na postižené místo si co nejdřív přiložíme plátek čerstvé cibule, omezíme tak otok i nepříjemné svědění a zarudnutí.
Cibule se ale díky svým dezinfekčním a antibiotickým účinkům používá i k léčení kožních nemocí, jako jsou plíseň nebo bradavice. Na nemocné místo se má podle starých receptur přikládat kaše z drcené čerstvé cibule, a to na několik hodin a pravidelně, až do vyléčení. Někteří skeptici v tuto její sílu příliš nevěří, jiní upozorňují na možnost nepříjemného podráždění kůže, další na ni nedají dopustit a vřele ji doporučují, její antibiotický účinek je potvrzeným faktem. Při vnějším dlouhodobém používání čerstvé cibule na kůži je však potřeba vyšší opatrnosti a v případě jakékoli alergické reakce ji vysadit.

Cibule a prevence rakoviny
Cibule je stejně jako česnek stále objektem výzkumu pro své předpokládané a často studiemi prokázané protirakovinné účinky. Hovoří se o ní často ve spojitosti s prevencí rakoviny prostaty, žaludku a tlustého střeva, přičemž výzkum ještě jistě není u konce.

Jiné zajímavé účinky cibule
Cibule působí léčivě i na ledviny a močové cesty, kde pomáhá léčit zánětlivá a infekční onemocnění.

 

 

 

 

 

Petr Veselý, Právo

Podceňovaná rizika grilování a smažení

Grilování se stalo letní módou. Z hlediska zdraví je ale spolu se smažením nejvíce diskutabilním způsobem úpravy potravin. Pokusíme se vysvětlit proč.

Teploty při grilování se obvykle pohybují mezi 250 až 350 °C. Uvnitř masa bývá mírně nad 70 °C. Pokud ho neogrilujeme důkladně a teplota nedosáhne všude minimálně 72 °C na dobu deseti minut, hrozí, že nezničíme bakterie nebo parazity, které maso může obsahovat.

Dalším nebezpečím je, že při grilování vznikne díky vysokým teplotám řada problematických látek.

„Příkladem mohou být například polyaromatické uhlovodíky, které jsou prokazatelně karcinogenní, to znamená, že významně zvyšují pravděpodobnost vzniku rakoviny,“ říká doc. ing. Jana Dostálová, CSc., z Fóra zdravé výživy, přední odbornice na tyto otázky.

Specialisté na výživu měřili obsah polyaromatických uhlovodíků (PAU) v kachních prsíčkách tepelně zpracovaných různým způsobem. Při grilování bez kůže našli ve zkoumaném vzorku 320 mikrogramů na kilogram (mikrog/kg), s kůží 300 mikrog/kg, při uzení 210 mikrog/kg, při pečení 130 mikrog/kg a při dušení pouze 8,6 mikrog/kg. PAU navíc nejsou jedinou problematickou látkou, která při grilování vzniká.

 Pozor si musíme dát také na rostlinné oleje, které na sobě mají nápis: vhodný i pro smažení. Lze na nich připravit malé množství potravin, ale smažení nesmí trvat příliš dlouho. Za typický příklad můžeme považovat slunečnicový olej (výjimkou je pouze ten ze speciálně vyšlechtěných slunečnic s vysokým obsahem kyseliny olejové).

 

 

 

 

Nakličování luštěnin 

  

Hlíva ústřičná 

Poklad mezi houbami? Ano, přesně tak bychom mohli hlívu ústřičnou nazvat. V našich klimatických podmínkách sice vyrůstá celá řada zdraví prospěšných druhů hub, ovšem hlíva ústřičná všechny jednoznačně předčí. Celosvětové výzkumy z posledních let prokázaly, že se jedná o houbu, která svým ojedinělým složením lidskému zdraví jednoznačně prospívá a na organismus působí velmi blahodárně. Pravidelnou konzumací této houby dochází k regeneraci buněk a posilování imunitního systému. Tyto její schopnosti způsobují především beta - 1,3 - D glukany , dále celá řada vitamínů, potřebných stopových prvků (železo, jód, selen, draslík atd.), mastné kyseliny, proteiny, steroly a v neposlední řadě také vláknina, která z těla odstraňuje usazené škodliviny. Díky těmto okolnostem je pravidelná konzumace hlívy vynikající prevencí před různými civilizačními onemocněními.

 

Kdy pomáhá:

Zvyšuje obranyschopnost organizmu,  snižuje poruchy metabolizmu cukru a tuku, zmírňuje chronické infekce, záněty a únavu,  zmírňuje strnulost šlach a končetin, odstraňuje bradavice virového původu reguluje peristaltiku střev, upravuje krevní tlak,  má vliv na funkci cévního systému, při alergii, stresu a zátěži organizmu.

 

Hlívu ústřičnou v čerstvém stavu není ale možné samozřejmě konzumovat každý den, mnohem vhodnější je využít jejich předností jiným způsobem. Jednu z takovýchto možností představuje   preparát, který je jako první svého druhu dodáván do lékáren a na náš trh. Jedná se o přírodní přípravek, respektive čistý houbový prášek, umístěný v želatinových kapslích.
 

Existují již i jiné způsoby využití, ovšem preparát tohoto typu je vhodný také pro děti, vyznačuje se delší trvanlivostí a na rozdíl od hlívy rostoucí pouze v určitém období je kdykoliv k dostání. Další výhodou je poměr sušené hlívy k čerstvé, který je zhruba jedna k devíti.
 

Komu lze pravidelnou konzumaci hlívy doporučit?
Určitě by bylo také dobré zmínit pro koho je tento preparát nejvhodnější. Přehlédnout by jej rozhodně neměli kardiaci, diabetici, alergici, lidé trpící kloubovými onemocněními, zažívacími obtížemi, únavou, záněty a podobně. Velmi účinný je jako prevence proti rakovině a mozkovým příhodám. Upravuje ale také krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi, snižuje hladinu cukru, zlepšuje metabolismus, odstraňuje bradavice virového původu, léčí ekzémy a umí toho zkrátka ještě mnohem a mnohem více.

 Díky glukanům, které mají schopnost aktivovat buňky zajišťující vlastní přirozenou imunitu organismu dokáže nádorová onemocnění zcela vyléčit a mimoto významně tlumí a omezuje vedlejší účinky při chemoterapiích. Dále hlíva regeneruje vnitřní orgány (játra, ledviny, slinivku) a díky zvýšené regeneraci buněk, v podstatě zpomaluje proces stárnutí.

 Má poznámka: Určitě je mnoho způsobů, jak čerstvou hlívu ústřičnou připravovat.  Velmi dobrá je s těstovinami. Příprava je velmi jednoduchá. Hlívu jemně pokrájíme  a podusíme na cibulce s libovolným kořením  (nešetříme sladkou paprikou) a pak ji smícháme s uvařenými těstovinami. Steným způsobem připravenou hlívu můžeme podávat i s rýží.

 

                                                                                                * * * * * * *

Bazalka

Bazalka patří mezi nejoblíbenější bylinky Středomořské kuchyně i když vlastně pochází z oblasti Indie a Íránu. Charakterizuje ji velmi aromatická, peprně nasládlá vůně. Čerstvé listy se přidávají k rajčatům, salátům, rybám, sýrům, ale také do těstovin a různých omáček. Přestože si většina lidí bazalku spojuje pouze se sušenými bylinkami, které lze běžně koupit v obchodech, začíná být i u nás tato bylinka velice populární v čerstvé podobě.

V lepších supermarketech či zeleninách lze koupit přímo čerstvou bazalku a to hned několik druhů. Někteří z vás si raději tuto bylinku vypěstují doma na zahrádce, skleníku, případně v květináči. Pro ně několik rad:

Bazalka se nejčastěji pěstuje jako jednoletá rostlina. I když ji budete chtít pěstovat venku - zasaďte ji do květináče. Bazalka totiž nemá ráda teplotu nižší než 10 stupňů a vítr. V květináči ji tedy budete moci kdykoliv přemístit na slunečné, světlé místo, kde se jí bude dařit nejlépe. V obchodech jsou k dostání semínka drobnolistých keříčkovitých typů, ale i semínka odrůd s velkými lžičkovitými listy. Mezi nejznámější odrůdy patří ženevská bazalka, velkolistá zelená bazalka, provensálská bazalka, Ararat, African Blue atd.

Pokud budete chtít bazalku zasít přímo venku, zvolte silně rostoucí druhy a odrůdy např. Ocimum canun či Wildes Purpur. Chcete-li zasadit již předpěstované rostliny, nejprve je tzv. otužujte. Musí si zvyknout na venkovní teplotu, teprve pak je sázejte. Půda vhodná pro výsadbu bazalky by měla mít kyprá a bohatá na humus nikdy by neměla zcela vyschnout.

Lístky bazalky se sbírají v průběhu růstu. Nejlepší aroma mají těsně před květem.

Jak už jsme si řekli, bazalka se používá zejména jako koření a to v sušeném i syrovém stavu. Čerstvá bazalka je nejchutnější, ale pozor nikdy jí nepoužívejte před vařením. Bazalka se přidává až do hotových jídel. Kromě sušení můžeme bazalku zmrazit a nebo naložit do octa či oleje. Bazalkové octy i oleje se poté dají použít do různých salátů a zálivek. Kromě využití v kuchyni lze bazalku doporučit jako zdravý čaj.

Léčitelství:

Užívá se nať (Herba basilici), která se sbírá v době květu seřezáním asi 10 cm na zemí tak, že část listů se ponechá na rostlině a sklízet se tudíž může i vícekrát (2x až 3x) ročně. Suší se ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 40 °C.
Bazalka obsahuje hlavně silice (až 1,5%) s hlavní složkou methylchavikolem (estragolem) a linalolem a přibližně 5% tříslovin, flavonoidy, glykosidy, éterické oleje s eugenolem a ocimem, bazalkový kafr, tanin, cinoel a jiné látky.
Bazalka zvyšuje žaludeční činnost (snižuje napětí hladkého svalstva trávícího traktu a zvyšuje vylučování trávících šťáv), snižuje nadýmání, podporuje chuť k jídlu, usnadňuje odhleňování, působí protizánětlivě a mírně antibioticky. Dle J.A.Zentricha

  

HŘEBÍČEK (Flos caryophylli aromatici)

Hřebíčkovec vonný je asi 20 metrový stále zelený tropický strom, který má hustou, kuželovou a symetrickou korunu. Vyskytuje se na Madagaskaru, v Brazílii, Zanzibaru. Kmen tohoto statného stromu má šedavou kůru. Listy bývají po vyrašení světle žlutozelené, ale pak zkožovatí a vybarví se do tmavě zelené barvy. Květy hřebíčkovce jsou uspořádány v hustých vrcholičnatých květenstvích nachově červené barvy. Jejich kalich je srostlý, skládá se ze čtyř červených korunních plátků, který ale brzy opadají. Plodem jsou eliptické jedno či dvou semenné bobule. Drogou a zároveň oblíbených kořením je tzv. hřebíček, což jsou nerozvitá květní poupata, která se sklízí tehdy, když se původní zelenavá barva začíná měnit na nachovou. Do stáří 5 let stromy neprodukují koření. 

Hřebíček se hojně využívá jako koření. Má výrazné proti bakteriální, dezinfekční a místně znecitlivující účinky. Ale může působit také mírně dráždivě. Hřebíček obsahuje především vysoké množství silice až 20%, obsahuje i malé množství tříslovin, pryskyřice, slizu, flavonoidů a olej.

Je účinný například při úplavicích jako léčebné klyzma těžkých střevních infekcí.

Hřebíček je také výborný v kuchyni, například do kompotů, k marinování sledů, kysaného zelí, hub, konzervací ovoce, k dochucení vepřového a skopového masa, zvěřiny.

Droga se nejčastěji podává formou éterického oleje s dávkováním po kapkách či formou lihové tinktury s dávkováním okolo 10 kapek. Můžeme podávat i formou prášku obyčejně 2x denně na špičku nože před jídlem. Hřebíčková silice znamenitě tlumí citlivost a bolestivost zubního nervu.

Hřebíčkovým čajem či tinkturou z něj lze s úspěchem vymývat nehojící se zahnisané rány a bolestivé kožní infekce. Tinkturou můžeme i promazávat revmatické projevy či dnu. Hřebíčkový olej v aromalampě desinfikuje dýchací cesty a léčí průduškové záněty. Podle zkušeností ajurvédy je to, že povzbuzuje činnost srdce.

Hřebíček, zuby a dásně

Hřebíček působí velmi příznivě a i jako účinná prevence před vznikem PARADONTÓZY

a zubního kazu. Pro tyto účely je výborná hřebíčková tinktura: 10 g hřebíčku a asi polovinu větší tyčinky skořice naložíme do 0,5 litru lihu (alespoň 60%) a necháme nejméně 14 dní uzavřené na teplém místě louhovat. Potom tekutinu přecedíme a uschováme v tmavé uzavřené láhvi. Tinkturou si pravidelně 2 x denně vyplachujeme a masírujeme dásně.

Stejně účinně jako tato ústní tinktura a současně i kvalitní prostředek na osvěžení dechu může sloužit i hřebíčkový olej. Stačí jedna kapka tohoto éterického oleje do sklenice vody.

Tento olej pomáhá také proti bolestem zubů. Při potížích se namočí kousek vaty a pak se s ním ošetří zub, můžeme do zubu i vložit.

Hřebíčkem proti vráskám:

Vráskám, záhybům a podobným projevům můžeme předcházet s tímto léčivým nálevem:
5 hřebíčků přelijeme šálkem vřící vody a necháme 20 minut přikryté louhovat.

Tímto nálevem si pravidelně ráno a večer natíráme obličej a postižená místa.

 

Tymián obecný – Thymus vulgaris 

Léčivé a dezinfekční účinky 30 - 40 cm vysokého polokeře tymiánu jsou známy už tisíce let. Nařezanou nať užívali už Egypťané (při balzamování),

Řekové (v koupelích) a Římané (deodorant a dezinfekce).

Nať rychle uschne rozložená ve vzdušné sušárně, i ve vyšší vrstvě; v sušičce při teplotě 40 °C. Větvičky rovněž můžete nakládat do oleje.

Použití: nálev jako kloktadlo při bolesti krku, zanícených dásních, proti kašli, používá se také do koupelí a obkladů při zhnisaných ranách a revmatismu.

V kuchyni se hodí na pizzu a k masům. Usnadňuje trávení. Nevhodný pro těhotné ženy.

  

OREGÁNO – PŘÍRODNÍ ANTIBIOTIKUM 

Dobromysl obecná

Slovensky: Pamajorán obyčajný

 

Origanum zahrnuje asi 20 druhů rostoucích převážně ve Středozemí a na Blízkém východě, u nás roste pouze tento jeden druh.

V ČR poměrně hojně v teplejších oblastech, ve středních polohách řidčeji, maximálně nalezen v nadmořské výšce 750 m v Krkonoších. Celkově se vyskytuje v celé Evropě vyjma Islandu, na severu asi po 65 ° severní šířky, dále na Kanárských ostrovech, Azorech, v severozápadní Africe, v Malé Asii, na Kavkaze, Blízkém východě, Íránu, nižších polohách Himaláje, v jižní Číně a na Tchaj-wanu.

 

Účinky:
1) Antimikrobiální účinek
Velmi silné proti bakteriální a proti plísňový účinek organa je dán aktivitou thymolu a karvakrolu, které se nacházejí v oregánu ve značném množství.

2) Antikatarální účinek
Oreganový olej je velmi účinný expektorans, pomáhá uvolnit a vyloučit hlen z dýchacího traktu.

3) Spasmolytický účinek
Uvolňuje křečovité stahy v trávicím traktu, zmírňuje nadýmání a stimuluje tok žluči.

4) Tlumí kašel

bakteriální infekce

  plísňové infekce ( především candida albicans)

  chronický kašel

bronchitida - zánět průdušek

ochrana před poškozením volnými radikály

  trávicí potíže a nadýmání

Aktivní složky:
Thymol, karvakrol
Kontraindikace:
Je nutno se vyvarovat silnějším dávkám v těhote  

 

Podle pověsti ji přinesli do Británie Césarovi vojáci, protože si mysleli, že ji budou potřebovat, aby se s ní mohli šlehat a tak se zahřívat. Až do nedávné doby se švihání kopřivami udrželo jako lidový prostředek proti artritidě a revmatismu. Dnes  se z kopřiv připravuje pročišťující jarní tonikum a z mladých listů i výživný zeleninový pokrm. Rostlina obsahuje: histamin, kyselinu mravenčí, acetylcholin, serotonin, četné minerály včetně oxidu křemičitého, vitamíny A,B,C a taniny.

 

 Pro každý druh vlasů je vynikající tinktura z oddenku kopřivy, který vykopeme na jaře nebo na podzim.

 

 

 

MÁTA PEPRNÁ ( MENTHA PIPERITA )

Máta peprná patří mezi nejznámější léčivky. Aromatické listy mají zelenou barvu s tmavohnědým nádechem a mají výraznou peprmintovou chuť a vůni. Květy chutnají jako peprmintový bonbon. 

VNĚJŠÍ POUŽITÍ MÁTY

Hlavní složkou, kterou máta obsahuje je mentol, který vyvolává pocit chladu a znecitlivuje, čímž se ztrácejí nepříjemné pocity jako svědění, mírná bolestivost a podráždění. Při vnějším použití je tedy výborná jako odvar na výplachy při bolestech zubů a dásní, přičemž zpříjemňuje a čistí dech. Čerstvé mátové lístky je možno přidat do vody na koupel, protože má osvěžující účinky.

VNITŘNÍ POUŽITÍ MÁTY

Největší uplatnění u máty je při všech druzích žaludečních potíží, uvolňuje křeče, zlepšuje žaludeční nevolnost při kocovině, zastavuje zvracení, léčí koliky a nemoci střev, zlepšuje chuť k jídlu, tiší bolesti při podrážděném žlučníku či žlučových kamenech, celkově zlepšuje vylučování žluče a posiluje celou nervovou soustavu, má mírné afrodiziakální účinky. Velmi dobrá je kombinace máty s dalšími léčivkami. Posiluje preventivní působení lipového čaje, dohromady se saturejkou pomáhá při impotenci a frigiditě, s rozmarýnem zlepšuje tělesnou i duševní kondici.

 

Má poznámka: Je i jako součást v urologické směsi.

Čajová směs při žaludečních potížích:

1 díl máty, 1 díl meduňky, 1 díl nati z řepíku, 1 díl nati z benediktu.

Dvě lžíce směsi zalijeme půl litrem vroucí vody a necháme přikryté patnáct minut louhovat. Přecedíme a pijeme nálev tři x denně půl hodiny před jídlem. Nálev si připravujeme denně čerstvý!

 

MÁTA V KUCHYNI

Silně aromatická máta peprná dobře chutná v pokrmech. Skvěle poslouží k ozdobení pokrmů.

Má poznámka: Ve Středomoří se hojně používá sušená a rozemletá do mnoha pokrmů. Sušená (případně propasírovaná na jemno přes cedník) se dobře skladuje ve skleničce.

VYPĚSTUJTE SI SAMI SVOJI BYLINKU - MÁTA

Ze semen nevyrostou obvykle životaschopné rostlinky, proto je nejlepší ji množit kořenovými řízky, a to na jaře či na podzim. Další možností množení vzrostlých rostlin je rozdělením kořenů. Aby měly listy co nejlepší chuť, aroma a nejvyšší obsah silice, vysazujeme je na plné slunce a do dobře zavodněné a úrodné půdy. Svěží listy otrháváme před kvetením nebo po seřezání, jakmile rostlina začíná obrůstat.

Užívání máty je neškodné, můžeme jí používat dlouhodobě v čajových směsích. Pokud ji však pijeme samostatně, je dobré kúru každých deset dní na týden přerušit.

   

Došlo mi v e-mailu, typy na salát jsem přidala podle své zkušenosti

Kysané zelí pomáhá proti rakovině

Oblíbené kysané zelí účinně chrání před vznikem rakoviny jater, plic, tlustého střeva a prsu. Věděli jste to? Látky zabraňující nádorovému bujení však neobsahuje zelí jako takové, ozdravné účinky mu dodává až proces kysání. Během něj totiž v zelí vznikají takzvané izotiokyanáty látky, které mají silně protirakovinné účinky. Také zvyšuje  produkci žaludečních šťáv, tím napomáhá k lepšímu trávení.

 

Uchování celých zelných hlávek nasolením už znali staří Římané. Dnešní způsob výroby kysaného zelí údajně převzali ve středověku Slované od Tatarů. Při objevných cestách po světových mořích se dávní mořeplavci chránili požíváním kysaného zelí před obávanými kurdějemi, nemocí vznikající z nedostatku vitaminů.

Obsah vitaminu C je v kysaném zelí dokonce vyšší než v čerstvém, což je důsledek činnosti bakterií mléčného kvašení. Již 200 g kysaného zelí pokryje denní potřebu vitaminu C. Zelí působí také proti depresím a obsah vitamínu B12 je dobrý pro nervovou soustavu. Vysoké množství vitamínu C zvyšuje imunitu a je velice potřebný ke tvorbě hormonů. V kysaném zelí najdeme také draslík, železo, vápník, zinek, hořčík, fluor a enzymy. Kysané zelí rovněž podporuje tvorbu krve a hormonů. Aktivuje imunitní systém v boji proti virům a bakteriím, posiluje organismus proti infekcím. Snižuje také vysoké hodnoty krevního tlaku a zároveň aktivuje funkci střev a vylučování toxických látek. Podporuje i látkovou výměnu a má odvodňující účinek, a proto umožňuje rychlé odstraňování odpadních látek z těla.

5 kg zelí, 20 g soli, několik bobkových listů, hrst kmínu, může se přidat střední kořen křenu.

Zelí omyjeme, očistíme a nakrouháme. (Má poznámka: Já ho posolím  a asi po hodině opláchnu. Sice se nějaké živiny vyluhují, ale hlavně se tak vyplaví i čpavé látky, které nadýmají.)  Na dno sudu nebo zelňáku  (Má poznámka:  V městských podmínkách stačí velká sklenice, která se vejde do ledničky, protože vykvašené zelí se musí skladovat v chladnu, pokud se rychle nespotřebuje. Nenechávám ho kvasit déle jak týden!! ) rozložíme celé zelné listy. Na tyto listy pokládáme osolené nakrouhané zelí smíchané s uvedeným kořením  a nakrouhaným křenem a pěchujeme, přidáme několik bobkových listů, Každou vrstvu je důležité důkladně stlačit. Když je sud plný a zelí stlačené, necháme ho 2 týdny v teple. Poté do žlábku u nádoby nalijeme vodu, dáme do sklepa či spíže a necháme kvasit několik dalších týdnů.

Zelí musí být na povrchu pokryté zelnými listy a šťávou, nesmí oschnout, jinak by se začalo kazit. Když pak zelí odebíráme, tak musíme do nádoby dolévat vodu.

Můj typ: Pokud se používá kyselé zelí na salát, výborné je s přidanou na kostičky nakrájenou vařenou a oloupanou řepou. Také velmi chutný je s očistěnou a nastrouhanou mrkví. Tato směs může zůstat do rezervy ve sklenici v ledničce.

Informace z mé knihy

Česnek (Allium sativum)

Léčivé účinky česneku byly známy už našim prapředkům.  Je  účinný na virózy a nachlazení, a to díky svým siřičitým silicím, které silně desinfikují, působí tak jako přírodní antibiotikum a navíc posiluje imunitu. Je to výborný antioxidant. Snižuje krevní tlak, upravuje hladinu cholesterolu v krvi a nadměrnou hladinu cukru v krvi. Zpomaluje srážení krve, takže chrání před vznikem sraženin. Pomáhá játrům v jejich detoxikační činnosti a tlumí alergické projevy, především u astmatu. Známé je působení proti plísním a kvasinkám,  proti střevním parazitům.  

Sloučeniny síry a především alicin působí proti karcinogenům, ten dokonce potlačuje růst už vzniklých rakovinových nádorů.  

Je bohatý na vitamin B, C A a E. Obsahuje vápník, draslík, fosfor, selen, jod a významné povzbuzující látky. Síla česneku závisí na množství alicinu, čím menší stroužek, tím je chuť výraznější.

 Jeho nepříjemný odér můžeme zmírnit tím, že se po jeho konzumaci napijeme mléka.

 

Z mé elektronické pošty, přepsáno ze slovenštiny – trochu kráceno

Banán

Má poznámka na úvod: Nemohu sice potvrdit správnost všech informací o banánu, ale že banán obsahuje velké množství draslíku je všeobecně známé. Mohu z osobní zkušenosti potvrdit, že pomáhá při žaludečních potížích, zvláště při kyselosti,  která někdy vede k žaludečním vředům, protože nadbytek žaludečních šťáv rozleptává žaludeční sliznici. Snědení banánu má skutečně uklidňující účinek na žaludek. Určitě je to nejen všestraně zdravé ovoce, ale navíc také velmi chutné, takže jeho zařazení do stravy je v každém případě užitečné.  

                                                  * * *

Banány nedávejte nikdy do ledničky...

 

Banán obsahuje tři přírodní cukry: sacharózu, fruktózu a glukózu. Dva banány dodají organizmu tolik energie, která dostačuje na vydatné 90 minutové cvičení.  Proto je také banán  ovocem číslo jedna u světových atletů. Ale energie to není jediné, co získáme z banánů.  Hraje roli při překonávání nemocí a nežádoucích stavů.  Je to druh ovoce, který rozhodně patří do naší stravy. Když banán srovnáme s jablkem, které je známé tím jak je zdravé,  tak má více jak čtyřnásobné množství proteinů, dvojnásobně uhlohydrátů,  třikrát více fosforu, pětkrát více vitaminu A a železa, dvojnásobek jiných vitaminů a minerálů.  Obsahuje například mimořádně velké množství draslíku, má ho nejvyšší hodnotu.

Deprese:  Podle posledních výzkumů se lidé trpící depresí cítí lépe po snědení banánu. Banán totiž obsahuje tryptophan, druh proteinu, který se v těle promění na serotonin, známý tím, že zlepšuje náladu a zanechává pocit stěstí. Vitamin B 6, který obsahuje banán, zreguluje glukózu v krvi a též pozitivně působí na zlepšení nálady.

 

Nervy:  Pro vysoký obsah řady vitaminů B  uklidňuje nervovou soustavu.

Stres:  Draslík je životně důležitý minerál pomáhající  normalizovat srdeční rytmus. Pomáhá distribuci kyslíku do mozku a reguluje tělesnou hladinu vody. Když jsme ve stresu, snižuje se hladina drasliku, rovnováha se může obnovit právě konzumací banánů.

Nadváha:   Vědci ve studii Institutu Psychologie ve Vídni dokázali, že práce  ve stresu způsobuje přejídání.  Při výzkumu 5000 hospitalizovaných pacientů  zjistili, že  nejobéznějšími  byly  osoby  pracující pod velkým stresem.   V závěrečné zprávě se uvádí,  že abychom se vyvarovali přejídání, je potřeba  mít pod kontrolou hladinu cukru v krvi.  Kousky banánu konzumované  v určitém čase pomáhá udržet tuto hladinu.

Anémie: Vysoký obsah železa  dokáže stimulovat hemoglobin v  krvi.

Krevní tlak:  USA Food and Drug Administration  vzhledem k vysokému obsahu draslíku a přitom nízkému množství soli toto tropické ovoce doporučuje k prevenci vysokého tlaku a infarktu.

Infark:  Podle výsledků zveřejněných The New England Journal of Medicine konzumace banánů jako součást pravidelné stravy může značně snížit riziko infarktu.

 

Žaludeční potíže:  Banán je používán jako dietní jídlo pro svoui jemnou texturu a jemnost. Neutralizuje nadměrnou žaludeční kyselinu a snižuje podráždění tím, že jemně pokryje stěny žaludku.

Bradavice:   Jednoduchá přírodní alternativa  se zakládá na  přiložení  kousku slupky banánu žlutou stranou zvnějška. Lehce se připevní lékarenskou náplastí.

Píchnutí od komára:  Zrovna tak  bolestivé bodnutí zkuste přejet vnitřní  stranou slupky. Slupka z banánu snižuje pálení a podráždění pokožky.

Douška na konec:  Banán je zřejmě důvodem, proč jsou všechny opice šťastné....

 

Sója - zdroj zdraví

 

Sójová bílkovina totiž dokáže plně nahradit bílkoviny masa, mléka i vajec. Její výživová hodnota je skutečně neocenitelná - půl kilogramu sóji se vyrovná 2 kilogramům masa, 5 litrům mléka nebo 28 vejcím.

Obsah minerálních látek je 7 krát vyšší než u mléka a 5 krát větší než u masa a vajec. V sóji je vedle vápníku také draslík, hořčík, železo a vysoký obsah vitaminu B.

Sójové boby obsahují rovněž kvalitní tuky. Snižují cholestretol a tím  chrání naše cévy před sklerózou, a rovněž i před infarktem a mozkovou mrtvicí.

Konzumací sóji můžeme předejít i kazivosti zubů, překyselení žaludku a pálení žáhy. Pomáhá i při ekzémech a vyrážkách. Je vhodná při cukrovce a žlučových kamenech, které rozkládá.

Pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi a je prevencí proti ateroskleróze a nemocem ledvin. Je ideální potravinou po těžkých nemocech a při nemoci z ozáření.

Zlepšuje poruchy hormonální činnosti, odstraňuje zácpu a působí preventivně proti hemoroidům. Sójové boby obsahují rovněž přírodní látky, které pomáhají upravovat zvýšenou hladinu ženských hormonů.
 

 

Z mého archívu, zdroj neuvedený  

Dračí ovoce – pitaya (arabsky sabbara)

PLODY
 Dužina se jí syrová, je mírně sladká a nízkokalorická. Její chuť je velmi specifická,  velikostí  připomíná dužinu kiwi. Obojí ovoce má malá černá semínka, která vytvářejí podobnou typickou strukturu. Semínka jsou jedlá, jí se s dužinou, ale jsou nestravitelná. Slupka pitaye je tenká, ale nejedlá. Zralé plody se loupou snadno. Uřízne se konec a slupka se stáhne směrem dolů. Nebo se plod překrojí, pro zvýraznění chuti se doporučuje pokapat ho citronovou nebo limetkovou šťávou a dužina se vyjídá lžičkou. Nejčastěji se dračí ovoce konzumuje čerstvé. Nejlépe chutná dobře vychlazené, kdy jeho vůně je nejvýraznější. Variety s bílou dužinou mají podobné aroma jako citrusové plody, červená dužina má vůni mírně nasládlou. Pro zajímavou texturu se dračí ovoce používá při přípravě nejrůznějších ovocných salátů z tropických plodů. Vyrábějí se z něj také džusy nebo víno, šťávy, marmelády, koktejly, jedlé jsou i květy, které se používají ke zdobení jídel a následně se i snědí nebo se z nich připravuje čaj.

 

Dračí ovoce obsahuje především vodu, množství vlákniny, vitaminu C a minerálů. Variety s červenou dužinou jsou bohaté na antioxidanty. Pitaya je důležitým zdrojem vápníku, karotenu, železa a riboflavinu. Pro nízký obsah kalorií je vynikající při dietách na hubnutí. V zemích jihovýchodní Asie se pitaya používá jako lék při průjmových onemocněních. 

Má poznámka: Je to vlastně plod určitého druhu kaktusu, který před vytvořením plodu nejdříve vykvete. Semínka  tohoto plodu jsou  velmi tvrdá a je jich velmi mnoho - nedají se absolutně srovnat se semínky kiwi.  Slupka se musí sloupnout, ale nejí se lžičkou, ale sni se oloupana stejně jako kiwi.       

Poznámka: Jak se připravuje bílý čaj na různé způsoby je niže pod tímto článkem.

Famous

Bílý čaj dokáže zastavit růst a množení tukových buněk

Jakýkoli lék na hubnutí se v době epidemie obezity dostane okamžitě do ohniska pozornosti lékařů i laické veřejnosti. O to větší zájem vzbudí přípravek založený na přírodní bázi či přímo běžný potravinový doplněk. Jedním z nových hitů by se mohl stát bílý čaj. Podle německých farmakologů obsahuje tento nápoj unikátní látky omezující růst a množení tukových buněk.

Účinnost bílého čaje v boji s obezitou byla zatím prokázána v několika klinických testech na tukových buňkách člověka tzv. adipocytech. Výtažek z bílého čaje v pokusech dokázal účinně oslabit vznik nové generace tukových buněk.

Účinný v boji s tuky

„V industrializovaných zemích jsou rostoucím problémem kardiovaskulární choroby související s rostoucí mírou obezity. Prokázali jsme, že bílý čaj může být ideálním přirozeným zdrojem preparátů na hubnutí,“ tvrdí Marc Winnefeld ze společnosti Beiersdorf AG, kde se výzkumem účinků bílého čaje zabývali.

„Výtažek z bílého čaje vyvolal sníženou expresi genů souvisejících s růstem nových tukových buněk, zatímco také vybízel již existující adipocyty, aby rozkládaly tuk, který obsahovaly,“ komentoval účinnost látek z bílého čaje Winnefeld.

Bílý čaj se vyrábí z pupenů a prvních listů kamélie čínské, ze starších lístků se vyrábí čaj zelený, který je nefermentovaný, či černý, jenž prošel fermentací. Bílý čaj je také bohatší než zelený a černý na účinnou látku epigalokatechin-3-galát.

 

Čaj císařů aneb kde se vzal bílý čaj

Autor: Markéta Konopová

 

Pěstuje se na Cejlonu, v Číně i Indii (z indických plantáží pochází známý čaj Darjeeling). Vedle černého a zeleného čaje zaujal konečně své pevné místo i před evropskými uživateli. Kromě jemné a lahodné chuti je také velmi prospěšný lidskému zdraví. Hojně je používán v kosmetickém průmyslu, omlazuje organizmus, má antioxidační a antibakteriální účinky, díky fluoru chrání zuby, snižuje tělesnou teplotu a podporuje činnost ledvin. V čaji obsažený katechin pak snižuje riziko rakoviny.

Zatímco zpracování je velmi prosté, sběr je náročný…

Bílý čaj je nejpřirozenějším čajem. Je nefermentovaný /stejně jako zelený čaj/ a jeho výroba se výrazně liší od výroby např. černého čaje. Zpracovává se pouze z mladých, velmi křehkých a ještě nerozvinutých pupenů čajových lístků čajovníku, které jsou porostlé jemnými stříbřitě-bílými chloupky. Právě podle nich dostal čaj své jméno. Tento druh čajovníků se pěstuje v polostínu nebo stínu, aby se zabránilo tvorbě chlorofylu ve velkém množství. Na sběr pupenů připadá v roce jen krátké období (někdy pouze několik dní). Jakmile začne období dešťů, pupeny se rozevřou a jedinečná chuť je ta tam. Nerozvinuté lístky se trhají pouze ručně a předtím, než se dají sušit, se napařují, aby nedošlo k oxidaci. Výroba bílého čaje je ušetřena fermentací a dalších úprav, díky čemuž čaj neztrácí prospěšné látky, samotná chuť čaje je velmi osvěžující a zároveň mírně nasládlá. Po zalití se čaj většinou vybarví do více či méně sytých odstínů žluté.

Nákup bílých čajů…

Chcete-li si pořídit opravdu „dobrý“ bílý čaj, doporučuji nákup v čajovnách, kde si můžete k jednotlivým druhům přivonět, na místě je také ochutnat a ještě dostanete detailní informace o skladování a samotné přípravě, která je samozřejmě také důležitá a ovlivní celkovou chuť nápoje.

Příprava bílého čaje…

Připravte si nahřátou čajovou konvici. Zvolené množství bílého čaje zalijte vodou o teplotě 80°C a nechejte louhovat přibližně 3 – 5 minut. Máte-li kvalitní bílý čaj, můžete ho zalít i pětkrát. V tom případě však každé další louhování o něco prodlužte. Protože je čaj sám o sobě nasládlý, zkuste se alespoň pro tentokrát vyhnout doslazování, jste-li na něj zvyklí. Budete mile překvapeni.

Druhy bílého čaje…

Bílý čaj je voňavý, lahodný, zdravý a navíc krásný. Rozvíjející se lístky pupenů dokáží v hrníčku či konvici vyčarovat jedinečné „lístkové“ kreace.

Bai Mu Tan (Bai Mu Dan, Pai Mu Tan)

Znamená v překladu „Bílá pivoňka“. Pro výrobu se sbírají hojně ochmýřené tlusté listy čajovníku Da Bai Cha. Čaj se suší na slunci a získává tak příznačnou sytou sladkou vůni a lehkou osvěžující chuť.

Shou Mei (Shou Mee)

V překladu „Dlouhověké obočí“. Jedná se o základní třídu Čínského bílého čaje, který se sbírá později než ostatní bílé čaje. Jde o čaj nižší kvality, jeho barva je tmavší (do oranžova). Pro výrobu se sbírají velké, placaté a silně ochmýřené listy žlutozelené až světle nahnědlé barvy.

Song Jiang

Tento čaj se pěstuje již přes tisíc let. Jeho sběr je velmi náročný. Aby se získalo 1 kg čerstvého čaje, je zapotřebí nasbírat přes šest tisíc lístků. Asi vás tedy nepřekvapí, že jeho cena je poněkud vyšší.

Darjeeling

Ten pravý bílý se pěstuje ve výšce 2500 metrů nad mořem v okolí stejnojmenného města v Indii. Právě klima a kvalitní půda dává čaji prvotřídní kvalitu. Darjeeling patří mezi nejdražší čaje světa. Jeho jména však zneužívá spousta výrobců, s vidinou vyššího výdělku.

Bai Hao Yin Zhen

Naleznete ho také pod názvem „Stříbrné jehličky“ (Silver Needle). Dle odborníků se jedná o jeden z dvaceti nejchutnějších čínských bílých čajů. Nálev má mandlově žlutou až pomerančovou barvu. Jeho chuť je čistá, čerstvá, sladká, lehká a něžná. Pravý Bai Hao Yin Zhen má všechny čtyři cennosti čínského čaje:

• tvar listů
• barvu nálevu
• chuť
• vůni

Pai Mu Tan King

Známkou kvality je tvar listů, hluboká a lesklá šedozelená barva a velké množství stříbřito-bílých chloupků. Nálev má jantarovou barvu, vůně připomíná květiny (pivoňku). Chuť je plná, přitom však jemná jako hedvábí. Protože se jedná o velmi kvalitní čaj, můžete provést až 10 louhování.

Ochutnáte-li tyto nebo jiné druhy bílého čaje, vždy budete příjemně překvapeni jejich lahodnou, lehkou, svěží a neotřelou chutí i vůní…

 

Ze 100+1

GOJI – ZÁZRAČNÉ OVOCE MLÁDÍ

Červené podlouhlé bobule na dlouhých stopkách tak trochu připomínají šípky. Na rozdíl od nich se však jedí i čerstvé plody a chutí se podobají nejvíce brusinkám. Co je na nich tak zázračného? Jejich vynikající účinky objevili už staří Číňané před více než dvěma tisíciletími a od té doby jsou goji důležitou součástí čínské medicíny. Obsahují osmnáct různých aminokyselin včetně všech osmi esenciálních, například isoleucin, dále vlákninu a 21 stopových prvků jako zinek, železo, měď, vápník, selen, fosfor a germanium. Goji patří k nejbohatším zdrojům karotenoidů ze všech známých rostlin na zemi, mají více vitaminu C než pomeranče a obsahují také vitaminy B1, B2, B6 a E. Jsou bohaté na velmi účinné anti­oxidanty, které neutralizují volné radikály považované za hlavní příčiny stárnutí organizmu a vzniku rakovinných buněk.

Podle dlouhého seznamu kladných účinků se zdá, že jde skutečně o zázračné ovoce. Goji ochraňují jaterní buňky proti některým chemickým látkám, stimulují tvorbu červených i bílých krvinek i činnost střev. Pomáhají rychle regenerovat buňky po ozáření X paprsky. Stimulují parasympatický nervový systém, zlepšují metabolizmus tuků, posilují imunitní systém, chrání před cukrovkou a kardiovaskulárními chorobami, podporují hubnutí, bojují s únavou, posilují imunitní schopnosti organizmu, mají příznivý vliv na kůži, dokonce prý dokážou bojovat i s lupénkou. Především ale vyvolávají pocity štěstí, zabraňují stárnutí, zlepšují zrak, povzbuzují paměť a sexuální funkce. Žádné vedlejší negativní účinky nejsou známé.

Goji jsou plody kustovnice čínské (Lycium chinensis), což je středně velký trnitý keř dorůstající maximálně dvou metrů s převislými větvemi. Kopinaté až vejčité listy jsou na větvích uspořádány jednotlivě i ve svazečcích po třech. Podle zeměpisné polohy a klimatu kvete kustovnice čínská od června do srpna. Má drobné fialové kvítky, které potřebují k opylení hmyz. Plody jsou červené oválné bobule dlouhé asi 2,5 cm na dlouhých stopkách. Jsou sladší než šípky, které tvarově i barvou připomínají. Při kontaktu čerstvých plodů goji s pokožkou dochází k oxidaci a jejich zčernání. Nesbírají se proto ručně, ale z keřů se zralé plody opatrně setřásají na plachty a pak se v polostínu suší. Nepoužívá se umělé dosoušení ani žádné chemikálie či konzervační prostředky.  

O kustovnici čínské se tvrdí, že pochází z podhůří Himálaje, kde dnes také roste, ale ve velkém množství se pěstuje především v severní Číně a v Tibetu. Na rozdíl od šípků se její sušené plody dají přímo konzumovat a jsou velmi chutné podobně jako rozinky. Mají mírně sladkokyselou chuť. Mohou se používat do müsli, jogurtů, koláčů, zákusků, do různých úprav rýže i na saláty a samozřejmě se z nich připravuje čaj. Doporučená denní dávka sušených plodů goji je deset až třicet gramů v jakékoli úpravě.  

  

ČERVENÁ ŘEPA  
Je bohatá na antioxidanty a další složky působící proti rakovině. Ve starověkých civilizacích se běžně jedly jenom její listy, kořen řepy se užíval výhradně k léčebným účelům. Dnes se naopak jí především
kořen, ať už syrový, vařený, nakládaný v octovém nálevu nebo konzervovaný. Červená řepa je bohatým přírodním zdrojem křemíku, kterému se pro jeho účinky přezdívá minerál krásy. Křemík ovlivňuje pevnost vazivových tkání a tvorbu nových, udržuje mladý vzhled pokožky, pružnost cév a kvalitu vlasů i nehtů. Má-li ho organizmus nedostatek, vlasy se lámou a nehty třepí. Podporuje regeneraci organizmu a zabraňuje stárnutí. Přidá-li se k tomu kyselina listová, které řepa červená obsahuje rovněž velké množství, představuje tato kombinace asi nejlevnější účinnou omlazovací kůru. Pro vysoký obsah kyseliny listové se červená řepa doporučuje i těhotným ženám, s tím, že na jídelníčku by měla být alespoň v prvních týdnech těhotenství denně, protože působí jako ochrana proti deformacím plodu.  ZÁKLADNÍ FAKTA Řepa červená (Beta vulgaris) pochází zřejmě ze Středomoří. Je to dvouděložná rostlina z čeledi merlíkovitých, která se pěstuje jako kořenová zelenina v současné době nejvíce ve východní Evropě a v USA. Existuje řada kulturních odrůd, které se liší jak tvarem, tak barvou. Jako listová zelenina se pěstuje řepa cvikla (mangold) – Beta vulgaris, poddruh cicla. K řepám patří samozřejmě i řepa krmná, která se používá jako krmivo pro dobytek, a řepa cukrovka k výrobě cukru.   PRO ZDRAVÍ Řepa červená má poměrně vysoký obsah bílkovin s cennými aminokyselinami, které jsou prospěšné pro metabolizmus mozku. Betain působí antiskleroticky, snižuje krevní tlak a zvyšuje pevnost kapilár. Červená řepa má také nejvyšší obsah železa a mědi ze všech známých druhů zelenin, poměrně velké množství zinku, jódu a manganu a dalších stopových prvků. Má sice poměrně vysoký obsah cukru, nicméně má příznivý glykemický index, takže se doporučuje i diabetikům. LISTY Konzumovat se dají i listy červené řepy. Na rozdíl od kořene jsou bohatší na některé vitaminy, zejména A, B9 a K a obsahují také značné množství hořčíku a železa. Podle nejnovějších výzkumů i listy obsahují velké množství antioxidantů, zejména xantofyl lutein, žlutý pigment obsažený v rostlinných a živočišných buňkách a také derivát betakarotenu zeaxanthin. PROTI RAKOVINĚ Červená řepa je proslavená jako zásobárna přírodních látek, které brání vzniku rakoviny. Patří na seznam deseti druhů zeleniny, které jsou na antioxidanty nejbohatší. Obsahuje je zejména řepná šťáva. Rozmixovaná s karotkou a červeným zelím je nedostižným koktejlem plným antioxidantů a vitaminů. Je proto výborným prostředkem nejen proti rakovině, ale i proti chřipce a horečnatým onemocněním.   Není bez zajímavosti, že červená řepa vařením své vynikající vlastnosti prakticky neztrácí. Zejména nedotčeny i při vaření zůstávají její antioxidační schopnosti. Nejnověji to dokázali američtí vědci, kteří zjistili, že obsah a účinnost antioxidantů jsou stejné u vařené i syrové řepy. Snižuje se pouze obsah vitaminů zhruba na polovinu. Naopak vláknina je lépe stravitelná ve vařené než syrové řepě. V tom případě se doporučuje vařit ji asi čtyřicet minut v páře.  

 

Ze 100+1   POMELO, KUMKVAT, BERGAMOT, CEDRÁT  

 Pod názvy se skrývá exotické ovoce. Pomelo patří k největším citrusovým plodům, kumkvat k nejmenším a bergamot všechny citrusové plody předčí svou vůní.   Pomelo (Citrus grandis) jinak též nazývané Adamovo jablko může vážit až pět kilogramů. Vzdáleně připomíná grapefruit, ale na rozdíl od něj není trpké, ale sladké a šťavnaté. Vzniklo prý zkřížením pomeranče a grapefruitu. Některé variety jsou kulaté, jiné mají oválný nebo až hruškovitý tvar. Pomelo má v podstatě stejné použití jako jiné citrusové plody. Jí se syrové, bez kůry, která je silná, pórovitá a žlutozelené barvy. Dužnina je světle žlutá, oranžová nebo přechází až do červena. Před konzumací je třeba bílou kůži dokonale odstranit i z jednotlivých dílků, protože je hořká. Pomelo se přidává pro zpestření chuti do ovocných salátů či marmelád. Je bohatým zdrojem vitaminů A, B a C a také draslíku.   Pomelo pravděpodobně pochází z jižní Číny či jihovýchodní Asie. Dnes se pěstuje i v karibské oblasti a v USA. Plody dozrávají na přelomu roku. Ze své pravlasti se rozšiřovaly přes Střední východ do Afriky a s Araby se dostaly spolu s dalšími citrusy i na španělské území a do jižní Evropy.  

KUMKVAT  

Zatímco pomelo je největší, kumkvat představuje nejmenší z citrusů. Je jen o málo větší než oliva. Připomíná trpasličí pomeranč, jeden plod váží kolem deseti gramů.Slupka je jemná, příjemně nasládlá a konzumuje se spolu s plodem, který má mírně natrpklou chuť. Kumkvaty pocházejí z Číny, kde po století patří k běžnému ovoci. U nás jsou známy až od osmnáctého století.   Kumkvat (Fortunella japonica) má bílé květy s narůžovělými korunními plátky. Plody kumkvatu obsahují rovněž vysoké množství vitaminů A, B a C a také podíl minerální látek není zanedbatelný. Z kumkvatů se vyrábějí džemy, rosoly i sirupy, kandují se a marinují. Jsou velmi osvěžující součástí ovocných salátů. Používají se do mixovaných nápojů a také při pečení tučnějších mas a drůbeže. Téměř nepřekonatelné jsou s husími játry.  

BERGAMOT (Citrus bergamia)   Je dalším z řady u nás málo známých citrusových plodů. Je žlutý, má tvar hrušky a lehce kyselou chuť s výraznou vůní. Tato vůně je typická pro čaje Earl Grey, užívá se často v aromaterapii a při výrobě parfémů či léčivého éterického oleje. Dnes se bergamot pěstuje téměř výhradně v italské Kalábrii a to do takové míry, že se stal symbolem této oblasti. Bergamot se pěstuje rovněž v Argentině, Brazílii a v americkém státě Georgii, ale kvalita je podstatně horší než u bergamotů z Kalábrie. Ta má pro jejich pěstování nejen vhodné klimatické, ale i půdní podmínky.   Aromatická esence se získává z bergamotové kůry. Přibližně třetina všech pánských kolínských vod, vod po holení, parfémů a podobně a zhruba polovina dámských obsahuje bergamot. První kolínské vody vyvinuté v sedmnáctém století v Německu byly založeny hlavně na bergamotu. Bergamotová esence se používá i v aromaterapii především k léčení depresí a zažívacích potíží. Bergamot se vysazuje i jako přírodní ochrana. Jeho aromatické kořeny chrání rostliny v okolí před škodlivým hmyzem, proto se často vysazuje v zelinářských zahradách.  

CEDRÁTY    Odedávna se pěstovaly v Persii, v Palestině a v Médské říši. Proto řecký filozof a přírodní badatel Theofrastos (372 – 287 př. n. l.) nazval cedrát Malus medica (Jablko médské) a římský spisovatel Plinius Starší (23 – 79 n. l.) byl prvním, kdo mu dal jméno citrus. Cedrát (Citrus medica) je vždy zelený trnitý keř nebo nízký strom, který dorůstá do výšky maximálně čtyř metrů. Listy jsou velké, až dvacet centimetrů dlouhé. Květy velké asi čtyři centimetry jsou bílé, na vnější straně většinou purpurové, což je typické pro cedráty a citroníky, tedy pro kyseloplodé citrusy. Ostatní citrusy mají květy obvykle čistě bílé.   Také plody cedrátů jsou velké, oválné, dlouhé až dvacet centimetrů. Kůra se obtížně loupe, pod ní je vrstva bílého pletiva, které obaluje poměrně malou kyselou dužninu. Cedrát se snadno kříží s jinými druhy, čímž vznikají pozoruhodné hybridy. Cedráty se používají zejména k přípravě osvěžujících nápojů a šťáv.   Vyžadují teplé podnebí, i slabý mráz je poškodí. Z různých dalších variet vyniká zvláštní Citrus medica sarcodactylis, tzv. Buddhova ruka. Jeho plody připomínají prsty ruky. Buddhova ruka se pěstuje jen jako dekorativní citrus.  

KLADY CITRUSŮ   Jsou chutné, zdravé, bohaté na vitaminy. Jedna sklenice, která obsahuje necelé dva decilitry pomerančové šťávy, dodá člověku v průměru 100 až 120 procent doporučené denní dávky vitaminu C. Citrusy jsou bohatým zdrojem kyseliny listové, draslíku, fosforu, hořčíku, mědi a vápníku. Toho obsahují nejvíce pomeranče. Citrusy neobsahují žádné tuky. Jsou nízkokalorické, velmi vhodné při redukčních dietách. Pomeranč má průměrně 70 kcal, grapefruit asi 90 kcal, 15 ml citronové šťávy pouhé čtyři kcal. Citrusy také obsahují množství pektinu, ve vodě rozpustné vlákniny, která účinně pomáhá snižovat hladinu cholesterolu.  

NEJNIŽŠÍ SPOTŘEBA   Spotřeba citrusových plodů V České republice prudce vzrostla začátkem devadesátých let, přesto zůstáváme zhruba na poloviční spotřebě vzhledem k západní Evropě. Podle statistik u nás nejméně citrusových plodů spotřebují zemědělci, necelých čtrnáct kilogramů na člověka za rok. Celková průměrná spotřeba nedosahuje ani 17 kilogramů na člověka za rok, zatímco v zemích Evropské unie je to kolem 34 kg, tedy zhruba dvojnásobek. Nejvíce citrusových plodů mají z Evropanů ve svém jídelníčku Irové a Švédové. (ter)  
 

 

Z internetu: 

Cichorium intybus - čekanka obecná (Cikorka – náhražka kávy)
  Rozšíření: V ČR hojně, v podhůří jen roztroušeně, celkově takřka celá Evropa, severní Afrika, západní Asie, u nás od nížin až do vyšších pater podhůří. Jako pěstovaná rostlina byla zavlečena na Sibiř, do východní Asie, Severní i Jižní Ameriky, jižní Afriky, do Austrálie, na Nový Zéland. Z kořenové čekanky (Cichorium intybus var. sativum nebo radicosum), resp. z jejích sušených kořenů se připravuje již od 17. století náhražka kávy, tzv. cikorka (podle latinského názvu čekanky). Pražením kořenů přítomný inulin a další cukry karamelizují, čímž vzniká tmavohnědé zbarvení cikorky, hořčiny se částečně rozkládají, při kterémžto procesu se uvolňují aromatické látky. Význam cikorky značně vzrostl v době napoleonských válek, kdy byl omezen dovoz kávy do Evropy. Léčitelství: Sbírá se kořen (Radix cichorii), někdy i nať (Herba cichorii) nebo list (oboje nejlépe před rozkvětem) nebo květ, jenž je nejlepší hned v rozkvětu. Kořen se sbírá na podzim (září až listopad) nebo na jaře, po sběru a po omytí se rozřeže na asi 15 cm dlouhé kousky a suší ve stínu nebo při umělém sušení při teplotě max. 50 °C. Kořen je dlouhý až 30 cm a v průměru mívá okolo 15 mm. Květ se sbírá nejlépe za slunečného počasí v odpoledních hodinách.
Droga obsahuje glykosidickou hořčinu intybin (reguluje činnost trávící soustavy a ovlivňuje činnost jater, slinivky a krevní soustavy), dále inulin (15 až 20%, podle některých zdrojů i 40% - inulin je hydroskopický bílý prášek bez chuti a zápachu, špatně rozpustný ve studené vodě, ale dobře ve vodě teplé, který se používá jako výživa pro diabetiky, k získávání ovocného cukru a jako diagnostická pomůcka při měření činnosti ledvin), silici, cholin, třísloviny, manit, arginin, sliz, terpenové hořčiny a větší množství minerálních látek.
Droga povzbuzuje chuť k jídlu, působí mírně projímavě, močopudně a žlučopudně, má vliv na látkovou výměnu, užívá se při žlučových kaméncích, zánětech močových cest, při ledvinových kaméncích, při nechutenství, zácpě. Dle J.A.Zentricha dále léčí záněty zažívacího ústrojí, zlepšuje činnost srdce, příznivě působí na funkci jater a žlučníku. Zevně lze aplikovat při některých kožních chorobách (vyrážky, vředy, uhry), očních zánětech (užívá se výhradně květ) nebo na zanícené či opuchlé klouby. Lze ji použít při léčbě jaterních chorob (žloutenka) i v léčbě nemocí sleziny. Obvykle se užívá nálev jedné čajové lžičky na 200 ml a to 2x až 3x denně. Droga se rovněž často míchá s jablečníkem, heřmánkem nebo smetankou. Čerstvá šťáva z kořene vmasírovaná do pokožky hlavy podporuje růst vlasů. Užití: Zatímco v léčitelství lze využít planě rostoucí čekanky, pro další využití je čekanka pěstována ve dvou odrůdách: Listová čekanka (Cichorium intybus var. foliosum) pochází ze Středomoří nebo z Egypta a znali ji již lidé v době Antiky a již tehdy ji konzumovali jako salátovou zeleninu s léčivými účinky. Někdy koncem 18. století nebo počátkem století 19. zahradník v bruselské botanické zahradě nechal přezimovat kořeny listové čekanky pod vrstvou země. Když zem rozhrnul, zjistil, že čekanka vytvořila tzv. puky, což jsou nahloučené a k sobě pevně přitisklé listy bez zeleného barviva. Dnes jsou čekankové puky často pěstovány jako jemná, zimní, lahůdková zelenina zejména v západní Evropě. Připravují se jako sladkokyselé saláty, saláty se smetanou nebo jogurtem, dušené na másle nebo zadělávané na smetaně. Právě v zimních měsících jsou zdrojem nejen vitamínu C, ale také karotenu či glykosidu intybinu (viz. výše) Z Internetu: Rybí olej Eskymáci bez infarktů… Grónští Eskymáci jsou známí mimo jiné tím, že se u nich téměř nevyskytují srdeční choroby? A to i přestože jedí mnoho tučných ryb bohatých na omega-3 mastné kyseliny. Pozdější studie prokázaly ochranný vliv rybího tuku na srdce i další jeho příznivé účinky. Čištěný rybí olej je také označován MaxEPA, SuperEPA, Omega 3, EPA. Jak v organismu působí? Rybí olej snižuje hladinu triglyceridů (typ tuků) v krvi o 20-50 % v závislosti na dávce. Dále snižuje riziko vzniku srdeční příhody s následkem smrti. Je součást lidských buněčných membrán (mozek, sítnice) a podílí se na jejich stabilizaci. Hlavní účinné látky, omega-3 nenasycené kyseliny působí protizánětlivě a brání také vzniku trombů (krevních sraženin). Tímto příznivým působením předchází vzniku infarktu. Olej snižuje hustotu krve, a působí proti bušení srdce a změnám pravidelného srdečního rytmu. Kde se skrývá? Pochází z ryb z chladných moří, jako jsou sledi, makrely, sardinky, lososi a tresky. Obsahuje esenciální nenasycené mastné kyseliny, které jsou pro tělo důležité. Samo si je totiž nevytvoří. Obsahuje také vitamíny (A, D) a řadu dalších látek. Výhody použití? Užívání je s výhodami doporučováno při zvýšené hladině krevních tuků, zúžení koronárních (srdečních) cév, vysokém krevním tlaku a mozkových příhodách. Pomůže Vám také při revmatoidní artritidě, odvápňování kostí, ekzému a Raynaudově chorobě. Rybí olej je používán dále při ztrátě hmotnosti, astmatu, chronickém únavovém syndromu k prevenci trombóz při hemodialýze (umělá filtrace krve u lidí s poruchou ledvin) a v řadě dalších indikacích. Možná rizika? Při běžných dávkách jsou minimální. Olej je tolerován do 3g denně. Ve vyšších dávkách však může působit říhání, zápach z úst, pálení žáhy, zvracení, průjem, krvácení z nosu a tlumí imunitní systém. Užíváte léky snižující krevní srážlivost a tlak? Mějte na paměti že rybí olej působí snížení tlaku a snížení krevní srážlivost, účinky se tedy sčítají. Budete-li mít problémy s krvácením či tlakem poraďte se s lékařem či lékárníkem. Mám to brát? Máte problémy s hladinou tuků v krvi? Máte zvýšený krevní tlak? Na snížení hladiny triglyceridů je podávána dávka 1-4 g oleje denně. V tomto rozmezí se také pohybují dávky ostatních indikací. V některých případech se olej podává přímo do žíly ve formě emulze. Lze ho také podávat jako doplněk stravy k předcházení případných problémů. Dávkování jednotlivých přípravků se liší a je vhodné se řídit doporučením výrobce.

 

Z Internetu:

Rozmarýn
Zažeňte zlé duchy… Rozmarýn byl hojně používán už v dobách středověku kdy sloužil jako koření, prostředek na zahánění zlých duchů, jako kadidlo a také jako univerzální léčivá rostlina. Z jeho dřeva se prý vyráběly loutny. Neztratil svůj význam ani v současnosti, i když se těžiště jeho využití posunulo spíše do kuchyně. Do kuchyně nebo do lékárny? Rozmarýn se tradičně používá k podpoře chuti k jídlu a trávení. Zvyšuje tvorbu a vylučování žluči. Působí proti křečím v trávicím traktu a usnadňuje odchod větrů. Povzbuzuje psychiku i tělo, čehož se využívá u osob v rekonvalescenci. Působí močopudně, zvyšuje prokrvení v oblasti malé pánve (čímž může být ale nebezpečný ve větším množství pro těhotné ženy). Zvyšuje také průtok krve v cévách zásobujících srdeční sval. Silice se přidává do různých mastí, např. proti revmatu nebo alopecii (plešatění). Co je rozmarýn a co se sbírá? Celý botanický název této pozoruhodné rostliny je rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis). Řadíme ho do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Původně pochází z jihozápadní Evropy. Je to vytrvalý stále zelený hustý polokeř, dorůstající až do výšky tří metrů. Dřevnaté stonky nesou úzké tuhé aromatické listy, z vrchní strany lesklé a tmavé, ze spodní šedavé. Počátkem léta kvete malými, modrými květy. Pro použití sbíráme v době květu nebo těsně po odkvětu listy nebo celou nať z nezdřevnatělých částí rostliny. Sušíme je ve stínu při pokojové teplotě nebo použijeme čerstvé. Účinnými složkami rozmarýnu je silice a látky ze skupiny tříslovin, flavonoidů, organických kyselin, saponinů a hořčin. Jaká má rozmarýn rizika Při použití jako koření, tedy v malých dávkách, nepředstavuje rozmarýn žádné riziko. V množstvím větším představuje riziko zejména pro těhotné a kojící ženy, kde by mohlo dojít k vážnému ohrožení dítěte. U lidí trpících epilepsií může rozmarýn vyvolat nebo zhoršit epileptický záchvat. Opatrnosti je třeba také při užívání u dětí a u osob trpících vysokým krevním tlakem. V těchto případech je vždy na místě konzultace s lékařem. Silice může vyvolat u citlivých osob na kůži vyrážku nebo zarudnutí, zvláště je-li potřené místo vystaveno slunci. Použití Rozmarýn se používá nejčastěji ve formě čaje. Ten připravíme tak, že zalijeme 1 kávovou lžičku sušené rostliny šálkem vařící vody. Po 5-10 minutách čaj slijeme. Pijeme maximálně dva šálky denně. Pro přípravu vonné koupele použijeme na jeden litr vody 25 gramů rozmarýnu. Zalijeme ho horkou vodou a směs přilijeme do koupele. Osoby s onemocněním srdečně-cévního systému (vhodná je konzultace s lékařem) – rozmarýn zlepšuje zásobení srdečního svalu krví Osoby v rekonvalescenci – tonizující účinek rozmarýnu může napomoci nabrat nové síly.   Z Internetu: Rozchodnice růžová
Rozchodnice růžová je jedinou adaptogenní rostlinou, která roste na území bývalého Československa. Její rozšíření je velmi široké: roste od Turecka přes Alpy až do oblasti Dálného východu, Číny a Mongolska. V České republice je však zákonem chráněna a není možné ji sbírat. Tento druh z čeledi tučnolistých se však dobře rozmnožuje dělením oddenků (resp. odřezáním kořenových hlav) anebo výsevem semeny. Co obsahuje Kořen rozchodnice obsahuje jednoduché fenolické látky, především glykosid rhodiolosid a jeho aglykon p-tyrosol a glykosidy skořicového alkoholu. Tyto látky působí stimulačně a adaptogenně (zvyšují odolnost vůči nepříznivým vlivům stresových faktorů): zvyšují odolnost vůči ozáření, pracovní schopnosti, oddalují vyčerpání a zlepšují učení a paměť. Kde ji získáte V poslední době se na trhu začínají objevovat sušené kořeny, případně různé výtažky z těchto kořenů, a proto není nutné rostlinu pěstovat. Jak na nás působí Extrakt z kořenů působí u zvířat na srdce antiarytmicky a chrání srdce při ischemii. Působí také antimutagenně (může snížit nebezpečí vývoje zhoubného bujení). Bylo zjištěno, že v určité míře chrání jaterní tkáň před poškozením některými jedy. Možná rizika V současnosti lze říci, že neexistují žádné údaje o tom, že by po podání extraktů z rozchodnice růžové byly pozorovány nežádoucí vedlejší reakce, případně že by docházely k interakcím s jinými léčivými rostlinami, potravními doplňky, léky, nebo potravou. Obsahové látky rozchodnice neovlivňují výsledky laboratorních testů, ani nedochází k interakcím s projevy chorob nebo chorobných příznaků. Je vhodné nepodávat tyto extrakty těhotným a kojícím ženám. Použití Extrakty z kořenů rozchodnice růžové se používají pro zvýšení fyzické energie, vitality, obranyschopnosti, síly a mentální kapacity, jako adaptogenní prostředek, který adaptuje organizmus vůči fyzikálním a chemickým stresorovým faktorům a vlivům znečištěného životního prostředí. Jsou také používány ke zvýšení sexuální aktivity, ke snížení depresí, při onemocnění oběhového systému, jako jsou arytmie a zvýšená hladina krevních tuků. Tyto extrakty nalezly také použití jako pomocné prostředky při léčbě rakoviny, tuberkulózy a diabetu. Ví se, že působí preventivně proti nachlazení a chřipce, brání poškození jaterní tkáně a zpomalují stárnutí. Zlepšují také sluch, „posilují“ nervový systém, zvyšují imunitu a zrychlují regeneraci organizmu po zátěži. V současné době nalézají tyto extrakty stále větší použití ve sportu: jsou součástí přípravků pro sportovní výživu určenou zejména pro vytrvalostní sporty (cyklistika, běh), ale uplatnily se také u silových sportů (vzpírání). Léčebná denní dávka se pohybuje v rozmezí 50-250 mg suchého extraktu jednou až 3krát denně. Pro zlepšení psychiky a psychomotorických funkcí v průběhu stresu se doporučuje podávat 2krát denně 50 mg suchého extraktu. V případě použití tekutého extraktu se doporučuje podávat 2-3krát denně 25-40 kapek. Stevia - zakázané sladidlo, nebo léčivka?   Stevia rebaudiana je rostlina, která je až 300krát sladší než sacharóza. Chuť jejích listů přitom nemá žádný nežádoucí dopad, příznačný pro některá jiná přírodní i umělá sladidla.  Stevia rebaudiana (čeleď Asteraceae, hvězdnicovité) je trvalka s drobnými nevýraznými květy a množstvím podlouhlých vroubkovaných lístků, původem z Brazílie a Paraguaye. Listy stevie jsou výrazně sladké, jejich chuť přitom nemá žádný nepříjemný dozvuk, jenž provází některá jiná přírodní i umělá sladidla. Mohou za to glykosidy diterpenoidů tzv. ent-kaurenového typu: steviosid, rebaudiosidy A až D a dulkosidy A a C, jichž může být v sušině listů obsaženo 4-20 %. Nejvýznamnější z nich, steviosid, je dokonce 200-300krát sladší než sacharóza. Kromě své původní domoviny se Stevia rebaudiana nyní pěstuje např. v Japonsku, Koreji, Číně a některých dalších zemích. Drcené lístky, jednoduše připravené extrakty nebo i rafinovaný steviosid se používají jako sladidlo, které je nekalorické, nepřispívá k zubnímu kazu a je vhodné například pro diabetiky, osoby s vysokým krevním tlakem nebo pacienty s fenylketonurií.* V Evropě i v USA brání využívání stevie legislativní překážky. Evropská komise jednala o stevii a steviosidu v roce 2000 a odmítla je uznat za nové potraviny kvůli nedostatku dat prokazujících jejich bezpečnost pro lidi.  **USA se se stevií obchoduje v omezeném množství od roku 1995. Díky jisté mezeře v legislativě může být nabízena a prodávána jako "přírodní potravní doplněk". Nebyla však schválena FDA (Food and Drug Administration), a proto nesmí být al propagována a prodávána jako sladidlo. (FDA na dodržování tohoto omezení přísně dbá a ty, kdo je přestoupí, důrazně napomíná, případně trestá pokutami, i na zabavení nákladu kuchařské knihy už prý došlo.) Současná studie S.E.U. Dyrskorga a spol. z univerzity v Aarhusu (Dánsko) naznačuje, že stevie by se možná mohla stát podpůrným léčivem pro diabetiky. Laboratorní potkani kmene Zucker, kteří trpí vrozenou obezitou a s věkem se u nich rozvíjí diabetes 2 typu, krmení po deset týdnů dietou s přídavkem extraktu ze stevie, případně v kombinaci se sojovými proteiny, měli příznivější výsledky testů než kontrolní skupina. Rozdíly v hodnotách glykémie, glukózového tolerančního testu, krevního tlaku, body mass indexu a dalších parametrů sice nebyly dramatické, ale měly vesměs to správné znaménko. Na rozdíl od soji stevie neovlivňovala koncentraci cholesterolu a triglyceridů v krvi. Autoři studie by své výsledky nyní rádi ověřili v dlouhodobé studii na dobrovolnících s diabetem 2. typu. *Pacienti trpící fenylketonurií nemohou používat aspartam a podobná peptidová náhradní sladidla obsahující aminokyselinu fenylalanin. **Určitou roli sehrály také rozporuplné výsledky několika laboratorních studií na bakteriích Salmonella typhimurium TM677, dále na fibroblastech zlatého křečka, na zlatých křečcích a na myších, které naznačily, že vysoké dávky steviolu (aglykon steviosidu) mohou být pro tyto organismy mutagenní. V současnosti je zpochybňována užitečnost těchto dat pro posuzování bezpečnosti stevoisidu jako sladidla. Jednak byly k vyvolání efektu potřeba neúměrně vysoké dávky steviolu, jednak na jiné kmeny bakterií (včetně jiných kmenů S. typhimurium) a jiné druhy laboratorních zvířat ani tyto dávky nepůsobily.   Doc. Oldřich Lapčík; Ústav chemie přírodních látek, FPBT VŠCHT

Praha 

Nimba - strom zatím u nás neznámý
Asi žádná jiná rostlina se více nepřiblížila definici všeléku než nimba - tropický stálezelený strom původem z Indie (lat. Melia azadirachta). Zajímavé je, že všechny části stromu mají léčivé účinky. Proto se na přípravu výrobků zelené lékárny používají listy, lisovaný olej i kůra, čímž se dosahuje maximálních účinků. Nimba je velmi užitečná rostlina, která dokáže vyřešit řadu zdravotních problémů. O léčivých účincích tohoto stromu se dozvídáme až nyní; přesto že ji léčitelé ájurvédy znají už po celá staletí. Bohužel, k nám se povědomost o léčivých účincích tohoto stromu dostávají až nyní. Účinky látek z kůry, semen, listí, plodů, pryskyřice a oleje nimbového stromu jsou opravdu všestranné; především stimulují imunitní systém. Díky tomu: působí antivirově, antibakteriálně, protinádorově, antimikrobiálně, při horečce, tlumí bolest, odpuzují nebezpečná klíšťata, pomáhají proti plísním, zánětům, proti úzkosti a všeobecně podporují imunitu. Právě schopnost nimby posilovat imunitní systém a pomáhat tělu v boji s infekcí patří k nenahraditelným. Nimba totiž neničí užitečné bakterie a další prospěšné mikroorganismy, a i podle názoru mnoha lékařů je výbornou netoxickou alternativou k silným a někdy i škodlivým syntetickým lékům. Výtažky z listů, semen a květů mají příznivý vliv na léčbu cukrovky - při jejich užívání klesá potřebná dávka inzulinu dodávaného z vnějšku. V Indii se začaly vyrábět nimbové tablety jako oficiální lék na diabetes. Výtažek z čerstvých listů nimby podávaný v malých dávkách dokáže snižovat úzkost a stres a jeho účinky jsou přirovnávány ke známému syntetickému léku Valium. Výtažek potlačením úzkosti dokáže také navodit klidný spánek. Nimba zároveň obsahuje látky podobné známému Aspirinu - látky tlumící bolesti. Vnitřní podávání nimby má také příznivý vliv na zažívací ústrojí. Zajímavou vlastností je, že nimba selektivně působí i na baktérie Helicobacter pylori, které mají na svědomí většinu žaludečních a dvanáctníkových vředů. Nimbové výtažky mají příznivý vliv na srdce, krevní oběh, působí proti parazitům a příznivě účinkuje na onemocnění dutiny ústní. Nimbový strom je zdrojem celé řady patentovaných (individualizovaných) výtažků pro léčbu rakoviny. Injekce s nimbovým výtažkem, aplikované do okolí tumoru, vedly k jeho výraznému zmenšení již v průběhu několika týdnů. Nimba opakovaně prokázala svou schopnost pomáhat v boji s rakovinou kůže. Mnoho pacientů sděluje, že u nich rakovina kůže zmizela po několikaměsíční denní aplikaci krému z nimby. Nimbový olej má vysoký obsah mastných kyselin a dalších užitečných látek. Díky tomu je – i podle názoru vědců – účinný při onemocnění kůže. Nimbový olej rychle uleví suché pokožce, snadno se vstřebává, pomáhá hojit její poškozené vrstvy a umožňuje jí udržet přirozenou rovnováhu. Velmi dobré výsledky – a na rozdíl od běžně užívaných léčiv bez vedlejších účinků – byly zaznamenány i po léčbě natolik závažných onemocnění, jako jsou psoriáza (lupénka) nebo i úporné ekzémy. Nimba je rostlina opravdu všestranná - ve formě vaginálního lubrikantu působí dokonce i jako antikoncepční prostředek s 98 % účinností po dobu pěti hodin. Nimbový olej poskytuje také ochranu proti onemocnění virem HIV a některými sexuálním stykem přenášenými chorobami Zdroj informací: Kosmetika Klea, Nástroje zdraví, Zdravíčko a knížka Nimba - Výjimečná léčivá rostlina. Poznámka autora: Podrobný popis jednotlivých výrobků a jejich účinků najdete na výše uvedených stránkách. Mým záměrem však nebylo dělat reklamu kosmetickým firmám, ale po stručném úvodu zahrnujícím povšechně vlastnosti rostliny napsat něco, o čem se v kosmetických vlastnostech preparátů z nimby příliš nehovoří. Je to silné působení proti hmyzu, zejména pak proti velice aktuálním klíšťatům.   Byl jsem ve své oblíbené přírodní lékárně Alterna-medica na Opatově a povšiml jsem si mně dosud neznámého názvu. Paní Darina Datlová mi ochotně, jako ostatně vždy, o nimbě pohovořila a věnovala mi i výše zmíněnou knížečku. O účincích nimby mi pak pověděla toto. Známá prý má pudla, který při pobytu na chatě chytí za den až dvacet klíšťat. Nepomáhaly běžné prostředky ... až panička zkusila postřik s pár kapkami z výtažku z nimby - a s ohromujícím účinkem ... Klíšťata jako kdyby se psu vyhýbala obloukem. A jiný postřeh - letící komár se kus od pudla zarazí, změní směr a rychle mizí.   Lahvička lihového extraktu stojí něco přes 500 Kč a lze z ní zředěním do vody v rozprašovači připravit až 150 dávek ... Postřik samozřejmě nepůsobí jen na psy, ale i na jiná zvířata ... a co hlavní, lidi nevyjímaje.   No a kdybyste chtěli prodejnu Alterna-medica navštívit, pak dávám obvyklou radu: metrem do stanice Opatov a pak venku směrem, kterým odjel vlak na konečnou Háje až k nejbližšímu paneláku ... na interaktivních mapách hledejte ulici Křejpského ...   Ze 100+1 Zajímavost - mírně upravené Granátové jablko -  symbol věčného mládí Plody marhaníku granátového byly již ve starověku ceněným ovocem, jejich věhlas vešel do lidových písní a opěvovali je přední básníci Orientu. O granátovém jablku se mluví s úctou i na mnoha místech křesťanské bible nebo v náboženských spisech islámu . Ceněné ovoce hrálo svou roli v tradiční medicíně a jeho léčivé účinky využívá i moderní lékařství. Středoevropané znají granátové jablko spíše z orientálních pohádek než z vlastní zkušenosti a často je zaměňují za obyčejné jablko. Například ve známém biblickém příběhu Adama a Evy sehrálo granátové jablko přímo klíčovou roli. Původ Granátovník obecný nebo též marhaník granátov ý (Punica granatum) pochází z oblasti Blízkého východu, kde se dodnes pěstuje. Brzy se rozšířil do celého Středomoří, do východní Asie a později i na americký kontinent a do dalších míst. O pěstování granátových jablek v jihovýchodní Evropě svědčí například španělské město Granada, která má tento plod nejen ve jméně, ale i ve svém znaku. Stromy s granátovými jablky nebyly neznámé ani v Itálii. Zřejmě proto mluví Shekespearův Romeo ve slavné jitřní scéně o granátovníku, na němž s oblibou sedává slavík. V českém překladu se mluví o jabloni. Marhaník je nízký strom nebo keř, který se dožívá poměrně vysokého stáří. Kvete výraznými jasně červenými květy, plody o průměru deseti centimetrů se sklízejí od září do listopadu. Plně vyzrálá granátová jablka lze při nízkých teplotách skladovat bez problémů až několik měsíců. Botanicky jde o velké bobule. Uvnitř silné a tuhé slupky skrývá každý plod šest set šťavnatých zrn s tvrdým jádrem uvnitř, které mají tmavě rudou barvu a vzhledově připomínají české granáty, které po nich dostaly své jméno. Množství drobných zrn dalo plodům jejich latinský název granatus = zrnitý, který pak přešel do mnoha dalších jazyků. Do římské říše se tyto plody dostaly zřejmě vlivem Foiničanů, které Římané označovaly jako Puny. Odtud pochází latinský název Punica. Použití Granátová jablka lze konzumovat přímo nebo je můžeme použít na přípravu ovocných salátů, zmrzliny nebo dochucení pokrmů. Pokud z nich chceme získat šťávu, lze použít obyčejný ruční lis na citrony. Šťáva z granátových jablek (grenadina) se přidává jako aromatizující a barvící přísada do koktejlů. Orientální specialitou je sorbet (šerbet), chlazený osvěžující nápoj z ovoce a citronové šťávy s ledovou tříští. Jako lék Léčivé účinky granátových jablek vycházejí z vysokého obsahu flavonoidů a dalších účinných látek. Plody jsou rovněž bohatým zdrojem draslíku, železa, vápníku a vitaminu C. Studie z poslední doby ukazují že granátová jablka dovedou několikanásobně zpomalit zhoubné procesy u nádorů prostaty. Polyfenoly obsažené v plodech mohou účinně pomáhat při nádorech prsu a lze je s úspěchem použít i při potížích v menopauze. Desítky odborných studií z poslední doby potvrzují další léčebné účinky šťávy z granátových jablek, především při léčbě nemocí krevního oběhu. Zlepšuje se prokrvení a zmírňuje potíže u pacientů s anginou pectoris. Protizánětlivé účinky granátových jablek lze využít i ke zmirňování artritických potíží. Slupka z granátového jablka má stavěcí účinek, proto se někdy používá při léčbě průjmových onemocnění. Mýty a pověsti Granátová jablka byla ve starověkých civilizacích považována za symbol plodnosti, dlouhověkosti, a věčného mládí. Házení zrn z granátových jablek má v arabských zemích zajistit novomanželům věčnou lásku a početné potomstvo. V řecké mytologii bylo granátové jablko spojeno s bohyní Afroditou, která ho dostala při slavném Paridově soudu jako symbolické vyjádření svrchované krásy. V antice i v pozdějších dobách sloužila zrna granátových jablek jako erotický stimulant a věřilo se, že šťáva z nich podporuje smyslnost. Ze 100+1 Zajímavostí – krácené a mírně upravené

Málo známé kaki  (arabsky charma) Ovoce původem z Číny či Japonska, tam patří k neoblíbenějšímu, zmínky o pěstování v těchto dvou zemích, ale také v Korei pocházejí až z osmého století. Kaki proniklo i do USA, Brazilie a na Blízký východ. V Evropě se dnes hojně pěstuje v Itálii a ve španělsku. Žluté, oranžové nebo načervenalé plody se trochu podobají velkým rajčatům Jsou sladké, křehké a dužnaté. Nejlépe je konzumovat syrové , nakrájené je můžeme přidávat do ovocných salátů. Kvality Kaki má obrovské množství odrůd, které se liší nutričními hodnotami, ale základ zůstává stejný. Je to ovoce bohaté na vlákninu, vodu (až 80 % ). Má velmi nízkou energetickou hodnotu, konkrétně valecijské kaki Rojo Brillane 77kcal na 100 gramů. Je tedy ideální pro nejrůznější diety. Obsahuje poměrně velké množství draslíku, fosforu,hořčíku, vápníku a sodíku, stopové prvky a z vitaminů zejména vitamin A a vitaminy skupiny B – thiamin (B1) a riboflavin (B2) a také vitaminy C a antioxidanty. Vzhledem k svému složení mají kaki Persimon, látky důležité pro růst organizmu, zvláště pro vývoj kostí a správný vývoj embrya v prenatálním stavu. Posiluje imunitní systém a metabolismus, důležité je, že pomáhá při stresu, nervozitě a únavě a zmírňuje srdeční problémy. Pro vysoký obsah vlákniny a fenolů je ideální při dietách, při onemocnění tepen a proti skleróze. Doporučuje se také při ledvinových a jaterních chorobách a vysoký obsah pektinu reguluje funkci střev. Zařazení Kaki patří do čeledi ebenovité, k rostlinnému rodu Diospyros, která má na dva tisíce druhů. Většina z nich roste divoce v tropických oblastech, jen málo z nich se pěstuje pro jedlé plody. Je to především Diospytos kaki známý též jako tomel japonský a Diospyros lotus (tomel viržinský). Ve Španělsku se pěstují varianty druhu Diospyros kaki a jako podnože se k roubování používá Diospyrus lotus. Nezralé kaki má trpce svíravou chuť. (Poznámka: nejchutnější je zralé, pokud je při nákupu tvrdé, nechává se dozrát v igelitovém sáčku při pokové teplotě, nejlepší s přidáním jablka. Jakmile dozraje a je měkké, je potřeba během pár dnů ho spotřebovat) Vůně zralého kaki je výrazně vanilková, vnitřní strukturou připomíná kaki žlutý meloun. Španělské kaki Ve Španělsku se pěstuje kaki od poloviny minulého století. Farmáři z Valencie ho měli především pro vlastní spotřebu. V sedmdesátých letech se zájem o kaki začal zvyšovat a koncem devadesátých let začalo být velmi aktraktivním zbožím. Tím se změnily i požadavky, které se na ně kladou. Pokud šlo o místní potřebu, konzumovalo se velmi dozrálé klasické kaki, které je červené, měkké a nemá dlouhou trvanlivost. K přepravě do jiných zemí se nehodí. V souvislosti s požadavky trhu začali španělští farmáři pěstovat odlnější kaki oranžové barvy s pevnější slupkou. Použili k tomu staré orientální, zejména japonské postupy. Dnešní plody z Valencie mají průměrně šest až devět centimetrů. Jsou velmi sladké (obsahují 20 % cukrů), snadno se loupají i krájejí. Jejich obliba ve světě prudce roste. V roce 1977 vyvezla společnost Anecoop, která se ve Valencii sklizní a vývozem kaki plodů zabývá, 1500 tun kaki. Loni to bylo už přes 50 tisíc tun. Ve Valencii se dnes pěstuje výhradně odrůda Rojo Brillante, která vytlačila původní tradiční odrůdy. Dobře se pěstuje, má vysoké výnosy a kvalitní plody. Kaki Persimon dováží do ČR stejná španělská firma Aneccop, která je také druhou největší světovou společností v distribuci čerstvých citrusů.

Z Internetu Kurkuma předchází rakovině i krvácení do mozku
Kurkuma je téměř zázračným kořením, které by se mělo z indické kuchyně přesunout na náš běžný jídelníček. Látky obsažené v této součásti kari koření totiž omezují riziko rakoviny i Alzheimerovy choroby, ale podle amerických odborníků mají mnohem širší pole působnosti. Pomáhají prý totiž předcházet hemoragické mrtvici – krvácení do mozku – a omezují také její velikost.
„Zjistili jsme, že kurkumin výrazně zmenšuje krevní sraženinu, ale nejsme si jistí tím, proč k tomu dochází,“ uvedl tým vědců z amerického státu Georgia studující vliv kurkuminu na velikost sraženiny vznikající po krvácení do mozku.
Podle nich lze tento fenomén vysvětlit účinností kurkuminu, který působí v lidském těle jako silný protizánětlivý lék a silný antioxidant.
V současné době se snaží odhalit, kdy a jaké množství kurkuminu musí pacient s krvácením do mozku dostat, aby se podařilo sraženinu účinně zmenšit. Vědci se také domnívají, že kurkumin účinkuje jako prevence mrtvice. ** Kurkuma předchází rakovině i krvácení do mozku **
Kurkuma je téměř zázračným kořením, které by se mělo z indické kuchyně přesunout na náš běžný jídelníček. Látky obsažené v této součásti kari koření totiž omezují riziko rakoviny i Alzheimerovy choroby, ale podle amerických odborníků mají mnohem širší pole působnosti. Pomáhají prý totiž předcházet hemoragické mrtvici – krvácení do mozku – a omezují také její velikost.
Z Internetu: Čokoláda
Čokoláda obsahuje kanabinoidy, které z ní dělají cosi jako cucavou marihuanu. Neurofarmakoložka Daniele Piomelliová se rozhodla tomu přijít na kloub a postupovala opravdu důkladně.
Jen pár vteřin...
Objevila, že čokoláda obsahuje dva chemické příbuzné anandamidu, kanabinoidu produkovaného samotným lidským mozkem.
Působení anandamidu v mozku, podobné působení THC z marihuany, je však omezeno na velmi krátkou dobu. Za pár okamžiků od vzniku anandamidu je zase rozložen působením enzymů.
Přesto kolují mezi veřejností dohady, zda čokoláda způsobuje závislost. Oddaní konzumenti pak mají být něco podobného, jako jsou v očích doktora Nešpora pijáci kávy a čaje. Závisláci, čokoholici.
Čokoláda a láska
Kakaové boby, z kterých se čokoláda vyrábí, se k nám dostaly ze Střední Ameriky. Aztékové z nich dávno před příchodem Kolumba dělali nápoj pojmenovaný xocolatl.
Tu správnou podobu ale čokoládě dali až Evropané přistěhovavší se do karibské oblasti. Jakmile jednou dostala své pravé vlastnosti, z nichž nejpodstatnější je bod tání těsně pod tělesnou teplotou člověka, stala se neodolatelnou.
Čokoláda ovládla všechny svátky, na které si vzpomenete, počínaje čokoládovými srdíčky k Valentýnu přes zajíčky a vajíčka k Velikonocům, Santa Clause k Vánocům (nebo že Mikuláši?) až po čokoládové peníze k židovské Chanuce. Možná se u vás na ni dostane i na 1. máje, který je Svátkem lásky.
10 kilo ročně
Je známé, že mnoho lidí, hlavně žen, nevydrží nemít v šuplíku u nohy tabulku čokolády pro všechny případy. Některé národy, jako například Švýcaři, dokážou sníst ročně přes deset kilo čokolády na osobu.
Tvrdí se, že baletky (a lidé zabývající se tancem) mají k čokoládě fetišistický vztah. Mnoho lidí náchylných k depresívním stavům používá čokoládu jako prostředek první pomoci, na který nepotřebují předpis. Aby těch dobrot nebylo málo, obsahuje čokoláda ještě alkaloidy theobromin a phenethylamin, které spolu s tryptofanem, také obsaženým v čokoládě, mají vliv na hladinu serotoninu (hormonu štěstí) v mozku.
Každý ovšem víme, že čokoláda při nejlepší vůli nezpůsobuje záchvaty nesmyslného veselí, jaké přináší kouření marihuany. Je to proto, že kanabinoidy, které v ní jsou obsažené, takové účinky prostě nemají. Co ale umí, je prodloužit působení anandamidu - a to mnohým z nás stačí.
Jako opium
Vedle tohoto mechanismu byl ale objeven další pozoruhodný efekt. Tučná jídla obsahující čokoládu mají podle jednoho amerického dietologa schopnost spouštět produkci tělu vlastních opiátů.
Usoudil tak ze skutečnosti, že když u lidí chemicky zablokoval receptory opiátů, přestali na tato jídla mít chuť. Pomineme-li možnost, že v takovém stavu přestali mít chuť na cokoli, zní to slibně.
Když k tomu přičteme flavonoidy, které chrání srdce proti infarktu, je čokoláda vlastně něco podobného jako žen šen.
Rozhoduje obsah...
Mars Incorporated, firma vyrábějící cukroví, vydává ročně několik miliónů dolarů na výzkum na Harvardu, UCLA a některých evropských univerzitách. Ten by měl vést k objevu léků z kakaových bobů, které by měly pomoci zvládat diabetes, demenci a další nemoci.
Ke všem zmíněným vlastnostem čokolády je potřeba poznamenat, že úzce souvisí s obsahem kakaa a kakaových produktů v čokoládě. Ten může kolísat mezi 7 až 95%.
Ty druhy čokolády, které obsahují 60% kakaa a více, to mívají hrdě napsané velkými číslicemi.
Pozor na náhražky!
Zhruba před rokem se Americká asociace výrobců čokolády (sdružující firmy jako Hershey, Nestlé a Archer) pokusila dosáhnout zrušení předpisu, který v USA nedovoluje nazývat čokoládou výrobky, v kterých je kakaové máslo nahrazeno hydrogenovanými tuky.
Jelikož sušené mléko je velmi často zastoupeno náhražkami, cukr umělými sladidly a přirozené aroma umělými (hlavně vanilkovou) vůněmi kryjícími zápach laciných surovin, zbylo by vlastně z čokolády jen těch 7% kakaa. Má poznámka: Nejzdravější a nejchutnější je čokoládá hořká, to znamená bez přídavku mléka..

FDA (Federal Drug Administration, agentura, která v Americe bdí nad léčivy a potravinami) se, po protestech veřejnosti, rozhodla setrvat na svém původním stanovisku, které nepřipouští název čokoláda u produktů obsahujících žádné z uvedených složek.
Zvířatům vyloženě škodí
Pro přátele zvířat snad ještě dodatek. Nekrmte svoje miláčky čokoládou.
Theobromin je pro ně jedovatý, jejich organizmus na rozdíl od lidského jej neumí zpracovat a při konzumaci většího množství (jako je tabulka čokolády) mohou mít vážné problémy počínající epileptickými křečemi přes vnitřní krvácení po infarkt a smrt.
Jedná se zejména o psy, kočky a papoušky. Například pro koně je ale theobromin mocným stimulantem a je v dostihovém sportu zakázán.  

Med a skořice Ivan Kratochvíl 

Je zjištěno, že směs medu a skořice pomáhá léčit spoustu nemocí. Med může být užíván bez jakýchkoliv vedlejších účinků a je snadno dostupný. Dnešní vědci jej doporučují jako velmi účinný lék. Vědci zjistili, že ačkoliv je med sladký, jestliže se bere ve správných dávkách jako lék, nemůže ublížit ani diabetickým pacientům. Týdeník World News, vycházející v Kanadě, ve svém vydání datovaném 17. ledna uveřejnil následující seznam nemocí, které mohou být léčeny medem a skořicí jako výsledek studií západních vědců.
Nemoci srdce
Smíchejte med a mletou skořici a mažte na chléb (samozřejmě nejlépe celozrnný) místo džemu nebo marmelády a jezte pravidelně k snídani. Snižuje to hladinu cholesterolu v krvi a cévách a chrání pacienty před infarktem. Ti, kteří už infarkt prodělali a budou denně jíst tuto snídani, budou se držet míle daleko od dalšího infarktu. Pravidelné snídaně tohoto druhu ulevují při zadýchávání a posilují srdeční tep. V Americe a Kanadě, různé domy s ošetřovatelskou péčí léčí takto své pacienty, kteří jsou ve věku, kdy cévy a žíly ztrácejí svou pružnost a mohou se ucpávat. Med a skořice vracejí cévám a žilám jejich pružnost. Artritida
Artritičtí pacienti mohou denně, ráno a večer jeden šálek horké vody s 2 lžičkami
medu a 1 malou lžičkou skořice. Užívají-li tuto medicínu pravidelně, může se vyléčit dokonce i chronická artritida. Dle výsledků průzkumu dělaného na universitě v Copenhavenu bylo zjištěno, že z 200 pacientů léčených 1 lžící medu a lžičkou skořice před snídaní, bylo 73 nemocných úplně zbaveno bolesti a do měsíce nemocní, kteří se nemohli pohybovat, začali chodit bez bolestí.
Infekce močového měchýře
Rozpustit 2 lžíce medu a 1 lžičku skořice ve sklenici vlažné vody a vypít. Tím se odstraní infekce měchýře a močových cest.
Cholesterol
2 lžíce medu a 3 čajové lžičky skořice smíchané s 2dcl horké vody, které podávali pacientům  s vysokou hladinou cholesterolu, dokázaly snížit hladinu cholesterolu o 10% do 2 hodin. Podává – li se 3x denně, je vyléčen i pacient s chronicky vysokou hladinou cholesterolu. Dle informací zmíněného časopisu i samotný pravý med, je – li užíván denně, zabraňuje zvyšování cholesterolu.
Nachlazení
Ti, kdo trpí na časté nachlazení, by měli užívat 3x denně 1 lžíci vlažného medu s ¼ lžičky skořice po dobu 3 dnů. Tím se vyléčí nachlazení, chronický kašel a pročistí průdušky.
Potíže se žaludkem
Med se skořicí úspěšně léčí i bolesti žaludku a chrání žaludek od vzniku žaludečních vředů.
Plynatost
Dle studií prováděných v Indii a Japonsku, med a skořice zabraňují tvoření nadbytečných plynů při trávení.
Posílení imunitního systému
Každodenní užívání medu a skořice posiluje imunitní systém a chrání tělo před viry a bakteriemi a brání útokům virových infekcí. Med obsahuje obrovské množství železa a vitaminů. Pravidelné užívání medu posiluje bílé krvinky v jejich boji s viry a bakteriemi.
Těžký žaludek
1 lžička skořice a 2 lžíce medu před jídlem zabraňuje zvýšení kyselosti žaludku i u nejtěžších jídel.
Chřipka
Vědci ve Španělsku zjistili, že med obsahuje přírodní látky, které zabíjejí kmeny chřipky a chrání před ní pacienty.
Dlouhověkost
Čaj vyrobený z medu a skořice, je–li brán pravidelně, zabraňuje potížím vysokého věku. Vezměte 4 lžíce medu,1 lžíci skořice a se 3 šálky vody a uvařte jako čaj. Pijte ¼  šálku 3x denně. To udržuje kůži čerstvou a hebkou až do vysokého věku. Délka života stále vzrůstá a i 100 letí lidé se mohou cítit svěží.
Pupínky
3 lžíce medu a 1 lžička skořice se smíchá v pastu. Ta se aplikuje na pupínky před spaním a ráno se smyje teplou vodou. Když to děláte denně, pupínky do týdne zmizí i s kořeny.
Kožní infekce
Aplikace medu a skořice na postižená místa léčí ekzémy i pásový opar a všechny typy kožních infekcí.
Hubnutí
Každý den ráno, 1/2 hodiny před snídaní na lačný žaludek a večer před spaním vypijte šálek čaje nebo vody s medem a skořicí. Pravidelné užívaní pomáhá snížit váhu i u mimořádně obézních osob.
Rakovina
Nedávné výzkumy prováděné v Japonsku a Austrálii prokázali, že i pokročilá rakovina kostí, žaludku a střev může být s úspěchem léčena. Pacienti trpící těmito druhy rakoviny by měli užívat lžíci medu a lžíci skořice měsíc 3x denně.
Chronická únava
Nedávné studie ukazují, že cukr obsažený v medu nejvíce pomáhá při regeneraci tělesných sil. Pacienti - senioři užívající med a skořici v poměru 1 ku 1 jsou čilejší a ohebnější. Dr Milton, který tyto výzkumy prováděl, říká, že 1 lžíce medu a malá
lžička skořice smíchané s vodou a brané několikrát denně a hlavně kolem 3 hodiny odpoledne, kdy začíná klesat tělesná vitalita, obnoví do týdne vitalitu těla.
Zápach z úst
Lidé v Jižní Africe už odedávna první co ráno udělají, je to, že kloktají 1 lžíci medu a lžíci skořice smíchané s horkou vodou. Jejich dech tak zůstává čerstvý po celý den.
Z Iternetu:

Lékořice

Lékořice je významná rostlina hojící záněty, revma či žaludeční vředy . Používá se také k přípravě likérů, nealkoholických nápojů ale i v cukrářství. Je považována za jednu z nejstarších bylin. V Číně je spojována s dlouhověkostí, v kombinaci s ženšenem je základem čínské medicíny. Význam v lékařství V lidovém léčitelství, pomáhá například v období, kdy se kojencům prořezávají zuby, zde pomáhá lékořice na tlumení bolesti.Vhodná je k celkové regeneraci organismu. Přidává se do léků. Rozpouští hleny, takže je vhodným lékem při bronchitidě či astmatu a usnadňuje odkašlávání. Užívá se při žaludečních vředech, dně a revmatismu. Má protizánětlivé účinky. Velmi využívaná je při léčbě aftů. Při krátkodobém užívání působí močopudně. Pokud ji ale budete užívat delší dobu, můžete očekávat později opačný účinek. Ovšem není vhodné jí užívat dlouhodobě, protože zvyšuje krevní tlak. Rozhodně by se lékořici měli vyhnout těhotné a kojící ženy, lidé s cévním onemocněním a chorobami srdce. Využití v potravinářství a jiných odvětvích Přidává se do čajových směsí, asi nejznámějším produktem této bylinky je dětmi velice oblíbený pendrek. Používá se při výrobě likérů a nealkoholických nápojů. Upravuje chuť tabáku, pomáhá zahánět žízeň. Dříve se lékořice přidávala také do piva, kde pomáhala utvářet pěnu. Využívá se také například při léčbě otravy alkoholem. Přidávala se do leštidel, malířských barev, tuše a inkoustů.                                              

 

Eva Müllerová, Právo (kráceno o recepty)

Květák patřil už do jídelníčku králů

Na květáku si lidé pochutnávali už odedávna. Novou kulinářskou dimenzi mu však dala až francouzská hraběnka Jeanne Du Barry. Svému milenci, králi Ludvíku XV., z něj připravovala jemnou smetanovou polévku s kuřecím masem, jež nese dodnes její jméno.

Obstarožní panovník si její delikatesu dopřával tuze rád. A jistě by tak činil ještě častěji, kdyby mohl znát výsledky nedávné americké zdravotnické studie. Vědci z univerzity v Georgetownu prokázali, že se u mužů, kteří mívají na talíři alespoň jednou týdně květák, snižuje o 52 procent riziko nádoru prostaty. Stejné poznatky získali rovněž čínští odborníci u žen v souvislosti s rakovinou prsu

Al dente a bez zápachu

Mnoha lidem ale vadí nepříjemné aroma při vaření květáku, které způsobují obsažené sirné látky. A tak jej připravují v uzavřené nádobě. To je chyba, síra se pod pokličkou hromadí a může negativně ovlivnit jemnou chuť zeleniny.

„Tohle nelibé aroma sníží například bobkový list či nové koření. Nutno však počítat, že se tyto druhy koření nehodí pro všechny úpravy květáku,“ radí Jan Davídek, šéfkuchař společnosti Unilever Foodsolustion. Aby bílé růžičky vařením nerozbředly, doporučuje rychle je po ukončení tepelného procesu zchladit v ledové vodě. Tím se zastaví proces měknutí a květák zůstane tzv. al dente.

 Co se vyplatí vědět

·         Domácí druhy květáku jsou v prodeji od června do listopadu. V ostatních měsících se k nám dováží hlavně produkce z jižní Evropy.

·         Kromě bílého u nás lze koupit i žlutozelené Romanesco, a někdy už i květák s fialovými růžicemi.

·         Barevné odrůdy se chutí od tradičního květáku výrazně neliší, zato mají více minerálů a vitamínu C než tradiční bílá klasika.

·         Stejně jako u brokolice je také u květáku poživatelný i košťál.

Květák patří mezi nejzdravější zeleniny. Už 100 g obsahuje daleko větší množství vitamínu C než zdravotníky doporučená denní dávka. A dobrá zpráva je i skutečnost, že jej také v krátce povařené porci zůstane víc než polovina zmíněné hodnoty.

Romanesco je žlutozelená odrůda květáku, takže se používá stejně jako bílý. Ideální je vařený, gratinovaný se sýrem i bešamelovou omáčkou. Hodí se do nákypů, zeleninových příloh a polévek. Uvařený do křupava ozdobí každý míchaný salát. V indické kuchyni se podává smažený v těstíčku či dušený v různých typech karí.

Zelená a fialová odrůda květáku  se často vaří vcelku. Proto je třeba ponořit na 15 minut hlávku košťálem vzhůru do studené octové vody, aby se vyplavil hmyz. Platí to i pro květák rozebraný na růžičky. Po uvaření je dobré hlávku hned zchladit, nejlíp studenou vodou s ledem, čímž se zachovají svěží barvy různých letních odrůd.

 

 

Použitá literatura: Stromy a jejich léčivá moc

Autor článku: Michaela Vorlová

Lískové oříšky - zdravá energie pro tělo i mozek

Výživnost lískových oříšků, pro kterou jsou oblíbené nejen u sportovců, je opravdu značná. Dodávají nám spoustu zdravé energie, posilují naše nervy, chrání nás proti stresu, zlepšují naši paměť, fyzickou kondici, imunitu i mozkovou činnost.

Oříšky jsou zásobárnou mnoha prospěšných látek
Vysoký obsah tuků (kolem 50-60%) a nezanedbatelné množství bílkovin (kolem 15%) stojí za jejich značnou výživností. Jsou tak výborným zdrojem energie, doplněným o mnoho dalších cenných látek. Najdeme v nich především vitaminy skupiny B, karoteny, v tuku rozpustný vitamin E, je v nich zastoupen dokonce i vitamin C. Za povšimnutí stojí i dlouhý seznam nepostradatelných stopových prvků, v oříšcích najdeme draslík, vápník, fosfor, hořčík, železo, měď, bor, mangan, zinek, chrom, selen a další. Ne nadarmo jsou oříšky velice oblíbenou potravou sportovců a vyznavačů zdravé výživy, jediná hrst oříšků nám často dodá více prospěšných látek, než porce běžného jídla, navíc ve velmi zdravé a přirozené formě.

Oříšky pro čilý mozek i pevné nervy
Oblíbená směs několika druhů ořechů a rozinek, u nás známá jako "studentská", je velmi zdravá laskomina. Dodává energii a odolnost našemu tělu, mozku a nervům.  Kombinace výše jmenovaných látek je elixírem na náš nervový systém, oříšky jsou často doporučovány např. ke zvýšení odolnosti vůči stresu a jako prevence a podpora léčby neuróz. Stimulační vliv na mozkovou činnost a zlepšování paměti jsou dalšími jejich pozitivy. Lískové oříšky prospějí každému z nás, mluví se o nich dokonce i v souvislosti zpomalování mentálního chřadnutí u starých lidí.

Oříšky, alergie a trávení
Bohužel jsou mezi námi tací, kteří jsou alergičtí na oříšky. Ti se musí striktně vyhýbat všem potravinám s jejich obsahem, někdy dokonce i takovým, kde jsou obsaženy jen ve stopovém množství.
Dalším, méně nebezpečným nešvarem těchto semen je poněkud horší stravitelnost, hlavně u lidí s oslabenou funkcí žaludku nebo žlučníku. Aby nám po oříšcích nebylo těžko, je lepší je buď namlít či nastrouhat, popř. řádně rozkousat. Méně náš zažívací trakt zatížíme také tak, že si oříšky rozložíme do několika menších porcí, zkonzumovaných během dne.