Všehochuť

 

Upozornění pro čtenáře:

Vedu tuto webovou stránku od roku 2008 a po celou dobu je volně přístupná pro všechny čtenáře bez rozdílu.  Domnívám se, že se jedná o kvalitní články, které často ručně přepisuji a velmi často jsou doprovázené mými komentáři a úvahami. Navíc v rubrice:„Povídky z arabštiny“ jsem původně poskytla k přečtení své vlastní překlady.

Kdo z českých čtenářů může přispět libovolnou částkou, jako odměnu za mé dlouholeté úsilí, které na psaní a  editaci článků vynakládám, může ji poslat na účet:    670100-2206364757/6210

 

 

 

ČTK

Na Marsu mohl být kdysi život

Potvrdili to američtí vědci podle analýzy hornin, která americká sonda Curiosity odebrala v Galeově kráteru. Vzorky obsahovaly síru, dusík, vodík, kyslík fosfor a uhlík, tedy prvky klíčové pro vznik života.

 

ČTK

Japonci objevili nový a obrovský zdroj energie

Japonští experti v úterý jako první na světě vytěžili plyn z metan hydrátů. Tento zdroj bývá nazýván „hořlavým ledem“ a Japonsko by mohl ochránit před nedostatkem energií. O výsledku experimentální těžby pod mořským dnem nedaleko japonského pobřeží informovala agentura AFP.

Metanové hydráty, ložiska plynu uzavřená v ledových krystalech, jsou potenciálně obrovský zdroj energie, jehož světové zásoby by podle různých odhadů mohly až desetinásobně přesahovat známé zásoby fosilních zdrojů na Zemi.

Ložisko, kde Japonci těžbu uskutečnili, se nachází v mořském příkopu Nankai asi 50 kilometrů od japonského hlavního ostrova Honšú. Experti určité množství plynu vytěžili asi čtyři hodiny od začátku experimentu z hloubky zhruba 330 metrů pod mořským dnem.

Podle japonské výzkumné studie se jen v oblasti příkopu Nankai nachází nejméně 1,1 biliónu krychlových metrů plynu, ekvivalent asi 12 let japonské spotřeby. Odhaduje se, že japonské pobřežní vody by celkově mohly obsahovat možná až stonásobek roční spotřeby plynu v  Japonsku

Možnosti těžby z metanových hydrátů zkoumaly i další země jako Kanada, USA nebo Čína. Japonsko ale se zkušební těžbou pod mořským dnem začalo jako první na světě. Tokio, které je největším světovým dovozcem zkapalněného zemního plynu, už investovalo do rozvoje technologií pro těžbu metan hydrátů stovky miliónů dolarů a chce tento program dovést do komerčního využití do roku 2018.

 

Polovina české populace nepracuje

Z více než deseti miliónů obyvatel České republiky je téměř polovina tzv. ekonomicky neaktivní, tedy nepracuje. Vyplývá to z postupně zveřejňovaných výsledků Sčítání lidu, domů a bytů, které v České republice proběhlo v roce 2011.

V České republice žilo v době sčítání deset miliónů čtyři sta tisíc obyvatel, kolem 10,5 miliónu obyvatel představuje dlouhodobý trend v počtu obyvatel. Z toho nepracuje, neodvádí daně 4,7 miliónu lidí. Jedná se o důchodce, kteří pobírají různé typy důchodů od invalidních po starobní. Těch je 2,3 miliónu. Patří sem i 174 tisíc lidí, kteří mají vlastní zdroj obživy, například z majetku. V domácnosti, spolu s dětmi předškolního věku, je 855 tisíc osob. Na školách, od základních až po vysoké, studuje 1,4 miliónu osob.

 

ČTK

Pokrytý pijavicemi a se snětí v nohou: Mladík přežil devět týdnů v divočině

Hodně drsný zážitek má za sebou 18letý Australan Matthew Allen, který se dost možná inspiroval filmovým snímkem Útěk do divočiny. I v něm mladík vyrazil bez peněz a jídla vstříc divočině. Ačkoliv byl Australan ve chvíli nalezení na pokraji smrti, odborníci se podivují nad tím, že tak dlouho dokázal extrémním teplotám v australské buši vůbec odolávat.

Australský mladík, který zmizel před dvěma měsíci, byl nalezen v buši jen několik minut cesty od domova. Byl vyčerpaný, vyhladovělý a pokrytý boláky a pijavicemi. Informovala o tom v úterý agentura AFP s odvoláním na místní policii.

Rodina osmnáctiletého Matthewa Allena se obávala nejhoršího, když jejich syn koncem listopadu zmizel z Westleighu na severozápadě Sydney. Jeho mobilní telefon byl od té doby nedostupný a na bankovních účtech se neobjevily žádné nové transakce. Rozsáhlé policejní pátrání po Allenovi neobjevilo ani stopu. Podle rodiny mladík trpí neupřesněnou nemocí.

O víkendu dva horolezci zahlédli bezvládné tělo ležet v buši méně než dva kilometry od jeho domu. Allen byl pokrytý pijavicemi, pokousaný hmyzem a ztratil skoro polovinu původní hmotnosti. Byl částečně slepý, vyčerpaný a dolní části nohou a chodidel měl napadené snětí. Podle policie je zázrak, že vůbec přežil. Letecky byl přepraven do nemocnice - jeho zranění by ho ale neměla ohrožovat na životě.

Záchranářům řekl, že pil vodu z potoka, který byl ale skoro vyschlý. Nežil pod žádným přístřeškem, a byl tak plně vystaven rozmarům počasí - včetně minulého týdne, kdy teploty v této části Austrálie lámaly rekordy a v Sydney vystoupily na 46 stupňů Celsia. Co mladíka přimělo k odchodu z domova, zatím není jasné.

Poznámka: Je to podobný příběh, jaký dávají v TV v programu BBC „Přežít“.

 

Jan Doležal, velitel fyzického zásahu proti Romanu Smetanovi ve vězení Rapotice, který si jej "vždy obhájí". (Zdroj: Vězeňská služba ČR)

Ve výroční den úmrtí Václava Havla jsem dostal dopis od Romana Smetany, datovaný v Rapoticích dne 15. 12. 2012. Česká média v těchto dnech nemají na práci nic jiného, než opět nekriticky adorovat Havla jako „nejvyšší morální autoritu“. Možná by je postavilo na zem, kdyby Havel mohl napsat drama o životě ve státě, kde se o svobodě a demokracii, o niž svého času usiloval, sprostě lže a kde je nepoddajný vězeň režimu ponižován úplně stejně, jako tomu bylo za režimu minulého.

Níže uvedený text autor současně postupuje Výboru proti mučení a jinému nelidskému, krutému, ponižujícímu zacházení a trestání Rady vlády ČR pro lidská práva. Protože si však o vztahu současné vlády k lidským právům autor nedělá iluze (viz např. Prohlášení proti rušení a oslabování Sekce pro lidská práva), oslovuje jím současně i Výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) Rady Evropy.

Napsal Roman Smetana:

Zbytek trestu si odsedím na „samovazbě“, byl mi totiž udělen kázeňský trest. Ve čtvrtek 13. 12. zde probíhala celoústavní technická kontrola cel, měli jsme tedy vyházet všechny své věci na chodbu a podrobit se důkladné osobní prohlídce. Měl jsem toho plný zuby, den předtím jsme stavěli „Potěmkinovu vesnici“, uklízeli vše možné, měla se totiž dostavit jakási inspekce z Prahy, teď jsme zase byli nuceni vše vyházet ven.

Odmítl jsem se podřídit tomuhle nesmyslu, především jsem pak odmítal se svléci a špulit holý zadek s odůvodněním, že mezi půlkami prostě nic nemám. Dlouho, leč marně, jsem byl přesvědčován, abych ustoupil a zadek ukázal.

Pak na mě naběhlo pár ostrejch chlapíků, předvedli cosi jako akci zásahové jednotky, srazili mě na zem, zaklekli na záda, snažili se mi snad vykloubit rameno a řvali u toho jak tlupa paviánů.

Já jsem vydával také všelijaké přidušené zvuky, zásah byl totiž značně bolestivý a vlivem použité síly jsem nemohl v jeho průběhu volně dýchat. Když jsem sípal bolestí, řvali na mě, abych přestal, že mi to rameno ještě pořádně kloubit nezačali.

Poté, co mi bylo rozstříháno tričko a stržen zbytek oblečení, jsem byl spoután za zády, byly mi znovu nasazeny jen trenýrky a pantofle, a byl jsem veden do jiné budovy, na „díru“. Spoutané ruce mi přitom byly neustále zvedány nahoru, což bylo opět dosti bolestivé. Navíc se mi pouta zařezávala do rukou, musel jsem tedy jít v předklonu. Dozorci se přitom pochechtávali, asi si hoši trochu zablbli.

Zásah byl pro mne naprostým šokem, zasahující dozorci se chovali jako divá zvěř. Z mé strany nebyl patrný ať už před zásahem či v jeho průběhu ani náznak fyzického či verbálního útoku. Prostě jsem jen stál a nereagoval na příkazy. Použitou sílu proto považuji za zcela neadekvátní a brutální.

S čímkoliv, co jsem v životě zažil, bylo toto zcela nesouměřitelné. To jsem posléze sdělil i veliteli zásahu panu Doleželovi (který vykonává i funkci tiskového mluvčího věznice), podle kterého však zásah brutální nebyl, a pokud si budu stěžovat nebo se soudit, tak si prý vždy užití takovéhoto násilí vždy obhájí.

Tolik snad k popisu stěžejního zážitku minulého týdne, každý si o tom samozřejmě může myslet své. I na základě tohoto zážitku, pokud bych byl znovu odsouzen k odnětí svobody, nejenže nenastoupím v termínu, příště už se policii dobrovolně rozhodně nevydám.

Už mě přestalo bavit tohle zoo, pochybné autority vynucující si poslušnost, podrobování se nesmyslům, které se skutečnou snahou o nápravu nemají nic společného, když navíc tuto nápravu nechci, nepotřebuji a odmítám. A nehodlám už na bachaře špulit zadek. Nikdy.

 

Žijeme v demokratické zemi?

Přečetl jsem si dopis politického vězně Romana Smetany z vězení z vězení. Musel jsem se podívat na kalendář, který je vůbec rok a zda jsem se nějakým způsobem neocitl v jiném století. Kdo vůbec dává moc někomu k takovému jednání . Co dělá slavný ministr vnitra, co dělá justice (ta je asi plně zahlcena bojem o své platy). Nemohu uvěřit, že se tak jedná s člověkem, který chtěl jenom poukázat na neřesti, které se dějí v naší zemi. „Tak dělals nám tykadla, my tě humanisticky „pendrekem“naučíme jak se máš chovat,“ píše Miroslav Daněk.

 

Jako by lidé přestali věřit, že můžeme mít i poměrně funkční demokracii. Dokonce mizí nápady, jak by mohla vypadat. Podívejme se třeba na přístup k daním. To je podle mne dobrý ukazatel míry demokracie ve společnosti. Ve funkční demokracii by si lidé sami rozhodli o tom, na co jejich peníze půjdou, a den placení by pro ně byl svátkem. Lidé by se setkali a oslavili, že rozhodli, jaké typy praxe se mají podpořit. Den, kdy odevzdáváte daně, se místo toho považuje za den truchlení. Jakási mimozemská síla z Marsu, která si říká vláda, přiletí a okrade vás o daně. Lidé jí věří stále méně.

Změna nevzejde od politických elit. Musíme zkusit vybudovat něco, co soudobý řád vytlačí a nahradí. Silné družstevnické hnutí je dnes také na východě Kanady, kde organizuje lokální farmáře, a najdeme i příklady v dalších zemích. Vládnoucí vrstvy mají opravdu jiné zájmy než většina lidí: Myslím si, že stále ještě máme čas položit základy něčeho lepšího. Lokální projekty jsou dobrým začátkem a inspirací pro budoucnost. Jinou cestu nevidím.

Demokracie se buduje zdola, ale trvá to. Můžeme třeba prosadit generální stávku, ale pokud k tomu ve společnosti neexistuje dostatečná podpora, neuspějeme. Skutečná změna je výsledkem dlouhé a tvrdé organizační práce. A k tomu lze dospět různými způsoby – a nemusíme se přitom vždy shodnout. Myslím, že nejvíce vzrušující aspekt hnutí Occupy Wall Street. spočíval v tom, že ukázalo jiné možnosti společenského sdružování. Společné kuchyně, péče o lidi bez domova, politická shromáždění. Pokud se něco podobného rozšíří, časem se lidé mohou zapojit do rozhodování o svých vlastních osudech. Změňme chápání veřejného prostoru. Zkrátka, máme toho před sebou ještě hodně.

 

Před několika měsíci objevená kometa ISON

Příští rok na podzim proletí kolem Země, bude podle odhadu vědců zářit jasněji než Měsíc. Pozorovatelé ji tak na obloze uvidí pouhým okem. Podívanou si však lidé užijí jen tehdy, pokud se těleso na své cestě ke Slunci nerozpadne. Agentura Reuters o tom informovala v sobotu s odkazem na slova astronoma Donalda Yeomanse z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).

Kometa se má podle výpočtů přiblížit na 1,9 miliónu kilometrů ke Slunci a tohoto bodu dosáhne 28. listopadu 2013. Na obloze ale bude viditelná od října 2013 do ledna 2014.

Kometa prý bude mít velmi dlouhý prachový ohon a díky její vysoké jasnosti ji zřejmě bude možné pozorovat i ve dne. Vědci však stále počítají i s tím, že se vesmírný objekt rozpadne, jako se stalo už mnohokrát v minulosti.

Kometu objevili ruští amatérští astronomové Vitalij Něvskij a Arťom Novičonok na CCD snímcích pořízených reflektorem projektu International Scientific Optical Network (ISON) na observatoři poblíž ruského Kislovodsku nad ránem 21. září 2012. Jejich objev potvrdila pozorování astronomů v USA.

V roce 2013 budou vidět dvě komety

Kometa dostala označení C/2012 S1 (ISON) a jmenuje se tedy netradičně podle zkratky projektu a ne podle svých objevitelů. Její dráha je velmi podobná dráze komety, která kolem Země proletěla v roce 1680 a která byla taktéž viditelná i za dne. Vědci dokonce spekulují, že tyto dvě komety mohou pocházet z jednoho mateřského tělesa.

V příštím roce bude možné pozorovat hned dvě komety. V březnu by se na obloze měla objevit kometa Panstarrs (C/2011 L4), která by měla být viditelná dalekohledy. Její jasnost by měla být podobná jako u vlasatice Hale-Bopp, která kolem Země letěla v roce 1997.

 

 

Z Britských listů

Boris Cvek

20.12.2012

Kdo se dnes zabývá oběťmi zločinů současného režimu?

Myslím, že nejlepší časopis na českém trhu je Nový Prostor. Dnes jsem si koupil jeho „Vánoční speciál“, k němuž kupující může ještě přikoupit DVD s „Filmy FAMU“. Nejde jenom o to, že koupí NP člověk pomůže bližnímu v nouzi, jde o samotný obsah toho časopisu, který se věnuje zásadním tématům naší společnosti a z úhlu pohledu, který tu palčivě chybí. Když je dnes tak módní vzpomínat na zločiny komunismu a Václava Havla, měli bychom si položit otázku, jak tento étos přenést do současnosti – kdo se dnes zabývá oběťmi zločinů současného režimu? Kdo je dnes druhý disent a druhý Havel? Řekl bych, že to jsou lidé kolem NP, kteří si všímají těch nejponíženějších: bezdomovců, Romů, lidí s těžkým životním osudem.

Ve vánočním čísle nejvíce oceňuji článek Kristýny Brokešové a Ondřeje Slačálka o ostravském Přednádraží. Dovolte mi citovat některé pasáže:

„Když jsme pak začátkem září odjížděli, bylo Přednádraží místem únavy, ale i naděje. Soud vrátil stavebnímu úřadu žádost o exekuční vystěhování a zdálo se, že Přednádraží půjde zachránit. Pak ale přišli sociální pracovníci s tím, že rodinám, kterým byl v srpnu odebrán příspěvek na bydlení, mohou být odebrány děti. Ujišťování, že postup úřadů není legální, paniku nezkrotilo. Lidé se začali hromadně stěhovat.

Majitelé ubytoven na sebe nenechali dlouho čekat: „Byli tu každý den,“ říká paní Iveta. „Jestli prý nechci přijít o děcka, ať jdu k nim,“ radili jí. Ne všichni odešli. Musela přijít další rána. Domy, stále mající šanci na záchranu, začaly být devastovány. (…)

Vypráví se o až divadelní scénce v hlavní roli s Lukášem Semerákem, hvězdou populistické formace Ostravák a pochybným developerem proslulým někdejšími styky s mafiánem Mrázkem. Jednou prý prohlásil: „Palackého ulice byla doteď taková“ (ukázal na své černé sako) „A já chci, aby byla taková“ (ukázal na svou bílou košili). Přednádraží a přilehlé ulice patří k městské části Moravská Ostrava a Přívoz. Pod jednu radnici tak spadá centrum nejcentrovatější spolu se čtvrtí, které mnozí bílí neřeknou jinak než „cikánov“. Pro politiky a developery z centra je zdrojem příležitostí. Přivaděč na dálnici, postavený nedávno hned u Přednádraží, zvýšil cenu pozemků a místní už jenom spekulují, co do lokality „vyčištěné“ od Romů vlastně přivede. Koleje pro novou soukromou vysokou školu? Nějakou další Stodolní plnou diskoték? (…)

„Radši kriminál než tohle,“ pláče během balení. Dvě nejstarší plnoleté děti zůstávají. I tak bude Iveta platit na ubytovně 17 000 za jednu místnost (za sebe tři tisíce, za každé dítě dva). Jedenáct a půl z příspěvku na bydlení, dalších pět a půl ze svého. Postupná ztráta nadějí na Přednádraží se majitelům ubytoven dobře zúročila. Bída funguje i jako obchodní příležitost. (…)

Ubytovnu, kde už bydlí Iveta, nacházíme… Dozvídáme se, že návštěvy se musí legitimovat na vrátnici a že vchod se zamyká o desáté večer. Později se nemáte šanci dostat domů. Správce vás může vyhodit třeba za neposlušnost, pod kterou se dá schovat leccos… Žádná svoboda za tři tisíce na osobu na měsíc. Za pokoj bez ničeho. Toalety, koupelny, kuchyně jsou vždy jen dvě pro celé patro. (…)

…setkání s paní X, matkou jedné z rodin vystěhovaných koncem září z ulice Palackého. „Majitel říkal, ať si ho klidně dáme k soudu. Že má tolik peněz, že si klidně koupí mého právníka i soudce.“ Paní X. to vzdala poté, co jí zavolalo skryté číslo. „Jestli se nevystěhuješ, ty kurvo černá, tak my víme, kudy chodí ze školy tvoje děti. Taky bys je jednou nemusela najít,“ vzpomíná na hrozivý telefonát a hlas se jí chvěje rozčilením.“

BC: Kde jsou ti, kdo demonstrují proti podílu KSČM na krajských koalicích a kdo drží různé pseudopoetické hladovky? Kdyby jim šlo opravdu o boj proti nespravedlnosti, budou demonstrovat proti zločincům, kteří dnes ruku v ruce s „demokratickými“ politiky ženou lidi do bídy ve jménu bohatství, které popírá všechno. Bída a nefunkčnost práva, vláda mafií je přece právě to, co lidi vede k tomu, aby volili komunisty. Z bídy a křivd vznikají revoluce, totality a hrůzy, včetně té komunistické a nacistické. A ti, kterým údajně vadí vzestup KSČM, nejdou po kořenu věci, ale slouží k tomu, aby vyvolali dojem, že problémem v této společnosti je KSČM, zatímco skutečný problém je zločinné zahánění lidí do bídy a nefunkčnost práva. Ostravské Přednádraží a Romové nejsou zdaleka jediným symptomem povahy systému, v němž žijeme. Jsou jím také tisíce lichvářských společností, exekuční bezpráví, nelegální obchod s lihem, mafiánské rozkrádání veřejných peněz a privatizace politiky (nedávno jsem slyšel v Radiožurnálu názor pana Juračky, prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, který tvrdil, že místo zvyšování daní má vláda zefektivnit jejich vybírání třeba zavedením registračních pokladen, které si prý všichni poctiví podnikatelé přejí… ale podle Juračky je zmínka o registračních pokladnách červeným hadrem pro premiéra Nečase).

Uzavřu slovy z rozhovoru, který NP udělal s divadelníkem Radimem Vašinkou:

„Kdy jste začal mít pocit, že věci nejdou tak, jak jste si představoval?

Když se začala rozebírat koryta, když člověk zjistil, že se akorát vyměnila vládnoucí garnitura. Tedy dost brzo. Když se začalo rozkrádat všechen státní majetek. Když to začali loupit loupežníci, kterým se říkalo podnikatelé. Když měli posunutou startovní čáru ti, kteří si za bolševika nahrabali a měli potřebný kapitál k tomu, aby mohli skupovat za babku věci s mnohonásobně vyšší hodnotou. (…)

Dneska se lidé spokojí s tím, že si přes rok našetří nějaké peníze na čtrnáct dní na Haiti a jsou šťastní, že můžou vyjíždět za hranice. Tak tedy vyjíždějí, no a co? Duchovní hodnoty ztratily svojí prioritu? Z lidí se stávají podivní roboti, kteří se dají lehce ovládat, jak jsme se kdysi učili v marxismu. Vůbec mám pocit, že co jsme se učili za bolševika o komunismu, byla naprostá lež. Ale to, co jsme se učili o kapitalismu, obávám se, byla pravda.“

 

ČTK

Pro druhý pilíř jen 6 % lidí

Důchodová reforma ztratila mezi lidmi podporu. Zatímco byla před dvěma lety pro vytvoření možnosti spořit si část ze svého důchodového pojištění v soukromých fondech (tzv.penzijní připojištění) více než polovina Čechů, dnes tzv.druhým pilířem důchodového systému souhlasí pouze 6 % obyvatel a 54 % je vysloveně proti. Podle MF Dnes to vyplývá z průzkumu agentury Ipsos.

 

Neuvěřitelný horrový příběh

O byt lze přijít kvůli drobnému dluhu

O byt, dům, či vlastnický podíl lze nakonec přijít kvůli dluhu pár set korun, píše PRÁVO. Jeden příklad za všechny: Klatovský exekutor Dalimil Mika na prosinec vyhlásil dražbu na byt 3+1 v Janově u Litvínova, s balkonem a novými okny, kde bydli Vácha D.

Důvod: podle mosteckého soudu dluží 968 korun. Původní dluh 968 korun za nezaplacení složenky plus několik tisíc navrch jako příjem advokáta si exekutivně nárokuje firma Tessile dotta services, známá tím, že za pakatel skupuje drobné pohledávky a vydělává na nákladech řízení, které ji přiznal soud!!!!

ČTK

POHŘEBÁCI V BERLÍNĚ UNÁŠEJÍ MRTVOLY

Konkurenční boj německých pohřebních služeb dospěl k únosům mrtvol, napsal Frankfurter Rundschau.

V Berlíně byli pozůstalí ženy zemřelé v nemocnici tři hodiny po úmrtí informováni, že jejich matka a babička byla unesena pohřební službou. Týž den únosci – pohřební služba – kontaktoval vnučku nebožky s dotazem, jaký typ pohřbu si pro zemřelou přeje. Vnučka se však obrátila na konkurenční pohřební ústav, s nímž poté únosce zažalovala.

V Berlíně umírá průměrně 80 lidí denně, o pohřeb ale soutěží dvojnásobek firem.

 

ČTK

Karel Schwarzenberg, ministr zahraničí ČR řekl Blogu The Cable amerického magazínu Forign Policy, že ruský prezident Vladimír Putin směřuje k tomu, aby z Ruska udělal hegemona. „Nevracíme se ke Stalinovi, vracíme se k caru Mikulášovi I. uvedl  Schwarzenberg. „Za Mikuláše Rusko dobylo velkou část střední Asie. A Putin ji celkem úspěšně opět dostává pod kontrolu Ruska.“ Západ musí uznat, že Putin zavedl agresivní autokracii, a musí se s tím vyrovnat.

Zemětřesení se šíří se po vlnách, které jsou tak mocné, že je jejich energie srovnatelná s několika jadernými pumami.

Vědci z univerzit Aix-Marseille a v Liverpoolu vyvinuli bariéru, která má budovy od takových vln ochránit. Inspirovali se speciálními vojenskými letadly, která díky kombinaci zvláštního tvaru a unikátních materiálů dokáží odklánět radarové signály. Stejný koncept by mohl platit pro zemětřesení. Tým sestrojil zařízení ze soustředně navrstvených umělých kruhů, mědi a čtyř dalších materiálů různé pružnosti, které má neškodně zemětřesné vlny odrazit.

Jak se chovat při zemětřesení:

Pro oblast západních Čech byla hodnota magnituda největšího otřesu ze den 21.12.1985 ohodnocena číslem 4,8. Tomu odpovídají účinky stupně 6 - 7 na makroseismické stupnici. Účinek takového zemětřesení je, že dochází k drobným škodám na stavbách (trhliny ve zdech, opadaná omítka, poškození příp. pád komínů). Výjimečně u velmi chatrných budov by mohlo dojít k jejich zřícení. Pokud budovy splňují požadavky našich stavebních norem, nemělo by dojít k jejich vážnějšímu poškození. Opatření při stavbě domů jsou dána normou ČSN 730036 - Seismické zatížení staveb. I u seismicky zajištěné stavby je ale nutno počítat s jevy, které mohou být nebezpečné. Uvnitř budov je to opadávání větších kusů omítek ze stropů, vznik trhlin ve zdivu, pád vratkých předmětů, pád předmětů z polic, porušení rozvodů vody, plynu a elektřiny s možností následného zaplavení nebo výbuchu. Bezpečná místa v budovách jsou v nejpevnějších místech stavby tedy v blízkosti nosných zdí, mezi zárubněmi dveří, možný úkryt je pod pevným stolem (ochrana před padajícími předměty). Nevybíhat před dům, nepoužívat výtah. Vně budov hrozí nebezpečí od předmětů padajících ze střech a od uvolněných částí fasád, nástaveb a komínů. Zejména v úzkých uličkách a mezi vysokými domy je toto nebezpečí značné. Při velikostech zemětřesení, jak se vyskytují v západních Čechách se nepředpokládá řícení budov (snad s výjimkou zchátralých a zanedbaných), ale vzhledem k nebezpečí padajících předmětů určité nebezpečí vždy hrozí. Všeobecně se počítá, že bezpečná vzdálenost od budovy je rovna přibližně polovině její výšky. Zastihnou-li vás otřesy uprostřed spojité zástavby, je nejlépe schovat se ve dveřním vstupu nejbližšího domu.

Má poznámka: Velmi vážně zní následující texty z Bible, vypadalo by to stejně, kdyby vybuchl supervulkán, jako například dýmající pod Yelostonským parkem, který by měl katastrofické následky pro celý svět:

Matouš 24:7

… bude hlad a zemětřesení na mnoha místech.

Izajáš 24:18-20

Kdo uteče před hlučícím postrachem, padne do propasti, a kdo vyleze z propasti, do pasti se lapí, otevřou se nebeské propusti shora a budou se třást základy země. Země se rozlomí, země se rozkymácí, země se rozpadne. Dolehne na ni její nevěrnost, i padne a už nepovstane.

Zjevení Janovo (B21) 6:14 – 17

Nebe zmizelo, jako když se zavírá kniha, a všechny hory i ostrovy se pohnuly ze svého místa. Králové země a velmoži, boháči, vojevůdci i mocní, každý otrok i každý svobodný se ukryli do jeskyní a do horských skal.Tehdy říkali horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před Tím, jenž sedí na trůnu, a před hněvem Beránka! Přišel ten veliký den jeho hněvu, a kdo obstojí?“

Matouš 4:17

…“Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“

 

pst, Novinky

Pětina Čechů předpokládá, že se důchodu vůbec nedožije

Vzhledem k prodlužování hranice věku odchodu do důchodu si pětina Čechů myslí, že se věku 70 let reálně vůbec nedožije. Pokud ano, tak muži si chtějí v důchodu hlavně užívat, naproti tomu ženy by současně rády žily s rodinou a vnoučaty. Vyplývá to z průzkumu agentury Ipsos pro Penzijní fond České pojišťovny.

Když jde o výhledy do budoucna, jsou Češi pesimisté. Sice by si přáli si v důchodu užívat, zároveň ale očekávají, že budou spíše živořit a stonat,“ uvedl k průzkumu Libor Pergl, ředitel pro obchod a marketing Penzijního fondu České pojišťovny.

Ideální důchod v představách české populace slibuje zábavu, zážitky a spokojený život s rodinou v domku se zahradou, ve stáří by tak chtěli bydlet především Pražané.

Desetina respondentů rovněž uvedla, že si představuje, že v důchodu bude tzv. za vodou, přičemž se jedná více o vysněný cíl žen než mužů.

Potřeba být aktivní roste s věkem, příjmem a vzděláním a projevuje se více v Čechách než na Moravě.

Především mladší lidé vidí ale realitu značně pesimisticky. Předpokládají, že na tom budou zdravotně špatně, budou živořit, a proto si budou muset přivydělávat. „Práci v pokročilém věku plánují vyhledávat zejména lidé z Prahy a okolí,“ připomněl Pergl.

Oproti tomu na Moravě již lidé se zaměstnáním podle Pergla nepočítají, podobně jako obyvatelé z malých měst, kde zpravidla není příliš pracovních příležitostí. Především ženy jsou si vědomy, že se jejich finanční situace v důchodu zhorší.

Důchodový věk poroste

O tom, že důchodový věk bude průběžně stoupat, svědčí následující údaje vyplývající z důchodové reformy, za kterou stojí ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09). Letošní čtyřicátníci by měli odcházet do penze v 66 letech, lidé narození v roce 1977 pak v 67 letech.

Děti narozené v roce 2001 se důchodu dočkají až v 71 letech, na letos narozené děti čeká důchod dokonce v 73 letech. Důchodový věk se totiž bude oddalovat každému ročníku o dva měsíce, jako je tomu nyní u mužů.

Lékaři varují

Pozdějšímu odchodu do důchodu nejsou nakloněni ani lékaři. Podle nich totiž na to není organismus většiny pracujících lidí připraven. „Generace není v takové fyzické formě, aby mohla jít do důchodu později, než je současná hranice odchodu do penze,“ varoval již dříve profesor Michael Aschermann, kardiolog Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí.

Podobně se i profesor Milan Kvapil, přednosta interní kliniky pražské FN Motol, domnívá, že už v 67 letech bude hodně lidí, kteří svou běžnou práci v takové výkonnosti, jež se od nich očekává, nezastanou. Natož ještě ve vyšším věku.

Můj komentář: Nejenom že práci v tak vysokém věku  pozdější důchodci nezastanou, ale ani práci nenajdou, pokud jsou jako v současnosti  propuštěni z práce a lidé dokonce  po padesátce nemohou najít práci, a to jsou ještě práceschopní. Co až nebudou schopni pracovat a budou mít nízký důchod?  Podnikatelé a soukromníci budou starší lidi propouštět a oni nebudou mít ještě národ na důchod.  Zřejmě  pak  od státu budou muset dostávat sociální dávky než dojdou do věku, kdy budou mít nárok na důchod.  Možná budou mít národ na předčasný důchod, ale pochopitelně za menší penzi. Už dnes se v inzerátech uvádí: „Hledáme pracovníka do mladého kolektivu, schopného osobního rozvoje a odolného proti stresu.“ Kde budou v budoucnosti stát o seniory, kteří už jsou dnes pokud se práce týká diskriminovaní? Nikoho nezajímá, zda si senior nutně potřebuje přivydělat na živobytí a náklady na vše přitom stále stoupají. Opravdu smutná perspektiva. Nakonec by se nikdo tak nedůstojného stáří ani nechtěl dožít. Doufejme , že dnešní korupce v budoucnosti už nebude tak skandální jako v dnešní době a pokud ano, bude v každém případě trestná,  tím se by se korupce rapidně snížila a zároveň by se automaticky zvýšila životní úroveň všech včetně seniorů. Jak bychom se nám už dnes dobře žilo, nebýt všudypřítomné korupce jak v  politice tak v podnikání.

 

 

ČTK

V pražském Bubenči objevili archeologové zbytky domu staré více než 7500 let

Archeologové v pražské Bubenči objevili pozůstatky staveb z mladší doby kamenné. Jejich stáří odhadují na více než 7500 let. Nalezli rovněž pohřebiště, jehož stáří odhadují na tři až čtyři tisíce let. O objevu v pondělí informovala Kateřina Semrádová z České společnosti archeologické. V lokalitě přitom nejde o první významný objev.

"Podařilo se nám odkrýt negativy dřevěných nosných konstrukcí takzvaných dlouhých domů, typických pro období neolitu," upřesnil vedoucí výzkumu a ředitel České společnosti archeologické Radek Balý. V dlouhých domech žili nejen lidé, ale i domácí zvířata.

Archeologové našli nyní v ulici Vietnamské stopy po dvou domech z mladší doby kamenné. Starší z nich pocházel z let 5500 až 4500 před naším letopočtem z takzvané kultury s lineární keramikou. Zůstaly po něm sloupové jámy a několik doprovodných sídlištních jam. "Stáří lokality tak posunuje k 7500 letům," podotkla Semrádová.

Mladší objekt měl trapézovitý tvar a vznikl v době kolem 4300 až 3600 let před naším letopočtem v období kultury s vypíchanou keramikou. Dochovalo se z něj velké množství sloupových jam a lineárních žlabů po obvodu i uvnitř.

Bubeneč odhalila i další památky

Bubeneč patří k územím, která lidé vyhledávali už ve starší době kamenné. Každá další kultura tu pak zanechala své stopy, a to od mladší přes pozdní dobu kamennou až po dobu bronzovou. "Námi odhalená kulturní souvrství - tedy po tisíciletí kontinuálně osídlená plocha, v níž lze nalézt stopy po lidské činnosti, dosahovala mocnosti okolo 80 centimetrů a svým stářím se pohybovala mezi 7500 a 3000 let," dodal Balý.

Nalezená popelnice, tedy nádoba, do níž se ukládal popel zemřelých a která se následně pohřbívala do země. Období - knovízská kultura doby bronzové.

Právě z doby kolem 3000 let pochází nalezený žárový hrob. Byla to velká keramická nádoba s popelem a zbytky ohořelých kostí, která stála na plochém kameni a překrývala ji keramická miska. U urny našli archeologové i několik zlomků bronzových předmětů. Hrob pak zatížila dvojice kamenů. Vedle hrobu z doby bronzové našli odborníci i o něco starší hrob z pozdní doby kamenné. Byl ale v horším stavu. Hrobová jáma byla po obvodu obložena kameny. Kostra pohřbeného, z níž se mnoho nedochovalo, ležela v ose západ-východ.

Už v lednu archeologický ústav akademie věd oznámil objev nejstaršího pole a orby v českých zemích v ulici Ve Struhách. V Papírenské ulici se pak našlo osídlení z pátého tisíciletí před naším letopočtem.

 

ČTK

Berlusconi poprvé u soudu

 

Italský expremiér Silvio Berlusconi se poprvé osobně dostavil k soudu, kde se projednává případ, v němž je obviněn z pohlavního styku s nezletilou a ze zneužití úředních pravomocí. Proces začal už loni v dubnu a Berlusconimu hrozí až 15 let vězení. Osobní účast expremiéra při soudním slyšení v Miláně je překvapivá, až dosud ho při jednání zastupovali pouze jeho právníci. 

 

Jméno švédského genetika Svanteho Pääba je dnes mezi antropology skutečným pojmem

Tento vědec, který působí v Oddělení pro evoluční genetiku Ústavu Maxe Plancka v Lipsku, je od roku 2000 vedoucím rozsáhlejšího projektu mapování genomu neandertálců. Genetici slavnostně oznámili kompletní přečtení celého jaderného genomu, který čítá na 3,2 miliardy párů bazá, tedy „písmenek“ genetického kódu.

Nové výzkumy dávných genů však přinesly více než jen potvrzení starších teorií. Ještě zajímavější jsou informace, které lze z genů vyčíst o vztazích mezi neandertálci a našimi přímými předky. Nedlouho po svém oddělení od posledního přímého společného předka odešly první skupinky před z Afriky (asi před 80 000 lety), aby v oblasti Evropy a Blízkého východu vytvořily jednoznačně odlišný a samostatný druh. Setkávali se před asi 80 000- 50 000 roky s malými skupinkami neandrtálců, pravděpodobně v oblasti pozdějšího „úrodného půlměsíce. Vlivem takzvaného „efektu“hrdla láhve (bottleneck effect), který se projevuje když jsou populace druhů dostatečně malé, zanechaly jejich tehdejší kontakty v genech do dnešní doby jasné patrné otisky.

Podle jednoho ze spoluautorů studie Američana Jima Mullikina jsou výsledky analýzy ve vzácné shodě s údaji získanými výzkumem fosilií. říká vědec z z Mezinárodního výzkumného ústavu pro lidskou genetiku (NVGRI) v Bethesdě v americkém Marylandu. Podle něj se dědičná výbava dnešních bělochů a Asiatů (včetně Papuánců) překrývá s neandertálci zhruba v 1 –4 %. Svůj vlastní „kousíček neandertálce“ si v sobě tedy nese každý z nás. (Od šimpanzů ji dělí pouze 1,2 %.)  Předkové dnešních Afričanů, kteří se ve své domovině vyvíjeli již samostatně, však ve svém rodokmenu žádnou neandertálskou „prababičku“ nemají.

 V ČEM BYLI NEANDERTÁLCI JINÍ?

Podle Richarda E.Greena z University of California v Santa Cruz, který se na nové studii neandrtáského genomu podílel zásadní měrou, byla výměna genů mezi neandertálci a našimi přímými předky skutečně malá, nahodilá a ve svém důsledku nepříliš podstatná. Za současného stavu poznání se nám nejeví pravděpodobné, že by neandertálské geny nějak zásadně přispěly k evoluční zdatnosti dalších potomků. Porovnání naší genetické výbavy a neandertálskou však přineslo i další důležité a zajímavé závěry. Vědcům se například již podařilo identifikovat řadu míst, v nich se naše geny odlišují, a přispět tak k lepšímu vyjasnění jejich funkce a přirozeně také i jejich evolučního významu. Největší odlišnosti byly zaznamenány u genů, o nichž víme, že se spolupodílejí na myšlenkovém rozvoji, struktuře lebky, energetickém metabolismu, morfologii pokožky či hojení zranění.

Zpráva z 21.Století

HON NA FOSILIE NA EUROPĚ

Šestý měsíc plynného obra Jupiter Europa, je mezi astro-biology v kurzu už několik let. Může za to její vhodná velikost (zhruba odpovídá našemu Měsíci), přítomnost vody a také řada zvláštností jejího povrchu. Ten je tvořen ledovou krustou, pod níž by se mohly vyskytovat celé oceány. Prozatím však všechny informace o jejím utváření pocházejí z kosmických sond. NASA ve spolupráci s Evropskou vesmírnou agenturou (ESA) plánuje několikastupňový  projekt. Prvním krokem má být vyslání další sondy s názvem Jupiter Systém Mission (EJSM) někdy kolem roku 2020. Stopy po organických proteinech, tedy jakési fosilie, by mohly nalézt i infračervené senzory, umístěné na vesmírných sondách. 10 až 20 let po ní by pak mohl být vyslán průzkumný modul s robotem. Ten by mohl hledat stopy po životě na prasklinách v ledu, případně prorazit či roztavit ledovou krustu a pátrat po stopách života pod ní. Jelikož v NASA i v ESA dostal výzkum Europy přednost před výzkumem Saturnova Titanu, může budoucnost přinést řadu velmi zajímavých překvapení.

Michal Anderle – trochu krácené

Lov na život na Marsu: Nejnovější zprávy

Z hlediska nás, pozemšťanů jsou podmínky pro přežití mimo ochranné štíty zemské atmosféry a magnetosféry skutečně špatné. Poučení, které plyne ze studia pozemských mikroorganismů, je však jednoznačné – jednoduché organismy dokážou přežít skutečně ledaskde. Jak dnes vypadají úspěchy pátračů po mimozemském životě na nejlépe prozkoumané planetě Marsu?

Veškerá astro-biologická pátrání vycházejí z předpokladu, že neživé „součástky“ a příhodné podmínky nutné pro vznik života se nevyskytly ve vesmíru pouze jedinkrát – u nás na Zemi. Nejlépe prozkoumaným mimozemským tělesem je bezesporu Mars, pátrání po životě na něm však bylo dosud bezvýsledné.

Byla voda na Marsu ještě nedávno?

Dnes se většina z vody na Marsu ukrývá v polárních čepičkách, podobných těm pozemským. Planetologové již dnes však vědí, že v minulosti vypadala dnes nehostinná tvář Marsu zcela jinak. Naše dosavadní zprávy o dějinách vody na Marsu je třeba notně poopravit. Vědci pod vedením geologa Caleba Fasseta analyzovali 15 000 snímků povrchu Marsu, dodaných planetární sondou MRO, dospěli k názoru, že to, co před sebou vidí, jsou jasné stopy po pohybu obrovských ledovců. Největším překvapením je, že tyto stopy jsou z hlediska geologického času velmi čerstvé.. Podle všeho  nejsou totiž starší než několik set milionů let a spadají proto do nejmladšího geologického období Marsu.

Povrch Marsu v současné době stále zkoumají dva průzkumné rovery Spirit a Opportunity. Ke svému pohonu využívají sluneční energii.

Řídkou atmosféru Marsu ještě navíc „odfukuje“ proud protonů, elektronů a alfa částic, vznikající ve sluneční koroně, takzvaný sluneční vítr.

Záhady marťanských meteoritů

Když se v roce 1984 podařilo v blízkosti pohoří Allan Hills v Antarktidě jedné z expedic objevit necelé 2 kg vážící meteorit.Tento kus magnetovce je totiž pode všeho posla z Marsu, kterých bylo na zemi nalezeno již 34. Zvláštní meteorit ALH 84001 zkoumali odborníci z NASA. Když v roce 1996 oznámili, že minerál v sobě nese stopy po činnosti bakterií, většina vědců na ně hleděla s despektem. Tým pod vedením astro-bioložky Kathie Thomas-Keprtové se nevzdal využívá k jeho průzkumu další, novější metody.

Kráter Victoria na marťanské pláni Meridiani Planum je stopou po pádu meteoritu.

 

Z Nového prostoru – Autoři M.Vinkelhoferová a J..Fiala

Vybrané pasáže z rozhovoru s Joe Sacco:

ODHALOVÁNÍ ZLOČINŮ Z ČLOVĚKA NEDĚLÁ ANTISEMITU

K obvinění z antisemitismu stačí opravdu málo. Je to jasně urážlivá pomluva, ale ten pojem podle mne časem stejně ztratil na síle. A odkrývání válečných zločinů, kterých se dopustila izraelská armáda? To přece z člověka nedělá antisemitu.

Otázka: Izrael už blokuje pásmo Gazy čtyři roky. V čem to nejvíc ovlivňuje tamější život?

Lidé nemohou vydělávat peníze, je tam obrovská nezaměstnanost. Území Gazy je také ohraničené izraelskou bariérou se strážními věžemi. Kolem ní je navíc asi 200–300 metrů území, kam Palestinci nesmí. Kdokoli se přiblíží, sejme ho automatická zbraň z věže. Takže to zdaleka není jen „bariéra“. A stejně jako na Západním břehu i tahle zeď zasahuje na palestinské území. Když jsem byl ve městě Rafah, Izraelci tam kvůli ní demolovali obytné plochy. Asi 800 rodin se tak ocitlo bez střechy nad hlavou.

Otázka: Palestinci žádají samostatnost a organizují nenásilné demonstrace. Izrael ale pokračuje ve stavbě osad a má podporu USA. Myslíte si, že je stále reálné dvoustátní řešení, vytvoření nezávislé Palestiny?

Opravdu nejsem velký optimista. Nevidím k tomu žádný důvod. Varianta dvou států je pravděpodobně ta, která má největší šanci na úspěch, ale nejsem si jistý, zda je ještě vůbec proveditelná. Západní břeh je posetý osadami, a jestli se ty připojí k Izraeli, vytvořil by se z palestinských území jakýsi „patchwork“. Z toho palestinský stát vznikne jen těžko. Myslím si, že v Izraeli byly vždy síly „podpořené fakty“, které si nepřály vznik Palestiny. V podstatě se jim to podařilo. Co bude dál, nevím…

Otázka: Jak se díváte na postavení Hamásu v Gaze? Co říkáte, když někdo namítne, že Hamás je jednou z hlavních překážek k míru?

Když jsem byl v Gaze, i lidé, kterým na Hamásu nezáleželo, mi sdělili, že Hamás chce s Izraelem uzavřít dohodu. Zavázal se ke klidu zbraní a svou část ujednání dodržel. Nabídl dokonce dlouhodobé příměří. Vím, že to nemusí znamenat nic pro Izraelce, kteří byli vystaveni jeho útokům. Sami Izraelci ovšem napáchali velká zvěrstva. Nenamlouvejme si, že tu máme co do činění se svatoušky. Hamás mi na druhé straně není sympatický kvůli své násilné minulosti, kdy napadal civilisty, což považuji za nepřijatelné v jakékoli situaci. Také ho nemám rád za autoritářské praktiky v Gaze. Byly doby, kdy mu Palestinci důvěřovali, protože nebyl zkorumpovaný a podporoval nejchudší. Tento obraz Hamásu už ale zmizel.

Otázka: Izraelský parlament se také před časem rozhodl vytvořit výbor pro prošetřování financování nevládních organizací, které se zabývají porušování lidských práv Palestinců. Organizace B´Tselem hovořila v této souvislosti o návratu mccarthismu…

Ano, je smutné vidět, jak jsou umírněné a rozumné hlasy pod takovým tlakem. Já jen doufám, že se bude těmto pravicovým trendům dál náležitě čelit.

 

Z Nového prostoru – Autoři M.Vinkelhoferová a J..Fiala

„Arabské jaro“ v Palestině

Vlna protestů na Blízkém východě se nevyhnula ani Západnímu břehu a Gaze. Zejména mladí lidé tu organizují nenásilné demonstrace za samostatnost a ukončení izraelské okupace, ale protestují také proti vlastním zkorumpovaným elitám.“Chceme zpět svobodu pohybu, chceme cestovat a mít šanci získat vzdělání jako jiní lidé našeho věku. Chceme mít možnost pracovat,“ stojí v jejich prohlášení. Vládnoucí palestinské strany Fatah a Hamás se mezitím v Káhiře dohodly na příměří a vyjádřily ochotu jednat s Izraelem. V OSN se navíc připravovalo zářijové hlasování o vzniku palestinského státu a Egypt Palestincům z Gazy uvolnil hraniční přechod u města Rafah.

Nedávné projevy amerického prezidenta Obamy a izraelského premiéra Netanjahua však ukázaly, že jakákoli dohoda ve skutečnosti znamená vnucení jejich podmínek Palestincům z pozice síly. Obama nejprve řekl, že hranice mezi Izraelem a Palestinu by „měly být založeny na linii z roku 1967 se vzájemnými územními kompenzacemi“. Vyvolal tím jiskru naděje, že by území nezávislé Palestiny mohlo zahrnovat Gazu, Západní břeh i Východní Jeruzalém, tedy základ, na kterém se každoročně shodne drtivá většina mezinárodního společenství. Zároveň Obama odmítl podpořit hlasování v OSN o samostatné Palestině. Izraelský premiér Benjamin Natanjahu poté celému světu vysvětlil, že hranice z roku 1967 neuznává, neboť prý od té doby došlo „k jistým demografickým změnám.“ Měl tím na mysli to, že na okupovaném Západním břehu vyrostlo velké množství nelegálních židovských osad, kde (počítáno s Východním Jeruzelémem)  žije zhruba půl milionu Izraelců. Ty spolu s infrastrukturou a silnicemi kolem nich rozdrobují palestinské území na oddělené enklávy. Osady v roce 2004 označil za nezákonné i MEZINÁRODNÍ SOUDNÍ DVŮR v Haagu. Také Obama brzy vše dovysvětlil: Vyklizení nelegálních izraelských osad nepodpoří a žádné hlasování v OSN podle něj „nepomůže napomoci vzniku palestinského státu.“

Situace lidí na Západním břehu a v Gaze se v zásadních věcech, jako je obtížnost každodenního pohybu, potlačování jejich práv a vyvlastňování majetku neměnní. Útoky izraelské armády a policie na nenásilné demonstranty pokračují a Palestinci dál protestují, podpořeni povstáním v okolních zemích i nedávným výročím Nakba (vyhnáním z jejich domovů v roce 1948). Akce izraelské armády proti demonstrantům si zatím vyžádaly několik mrtvých a kolem stovky raněných.

 

Z 21.STOLETÍ – NEVIDITELNÁ SPOLUPRÁCE V KOŘENECH

Bakterie napomáhají růstu stromů

Bakterie rozhodně nemusejí být jen nežádoucími parazity, kteří svým hostitelům způsobují jenom problémy. Nové výzkumy bakterie rodu Enterobacter naznačují, že symbióza bakterií s topoly zvyšuje jejich růst o celých 40%! A proč se soustředili právě na topoly,, které jsou z laického hlediska prostě jen běžnými, nepříliš zajímavými stromy?

Daniel van der Lelie k tomu říká, že topol je modelovým stromem pro produkci biopaliv. Stal se jím zejména proto, že je schopen růst na půdách, které nejsou vhodné k zemědělskému obdělávání. Takové topolové plantáže by pak na polích nekonkurovaly plodinám důležitým pro výživu populace.

Vědci očekávají, že další výzkum této zajímavé spolupráce by mohl vést jak k navýšení produkce biomasy, tak k nové zbrani v boji proti půdní erozi a rozšiřování pouští.

Má poznámka: Že bakterie mohou být jak škodlivé, tak i užitečné, viz ve Zdravotních tématech č.1 článek od MUDr.Walid Mahmoud Al Shroud – Escherchia coli – bakterie přizpůsobená soužití, způsobující onemocnění i schopná léčt (přeloženo z kuvajtského časopisu Al Araby, únor 2009)

 

Zprávička z časopisu 21.STOLETÍ

Nový kmen bakterií má rád ropu

S likvidací škod po ropných haváriích by mohly pomoci dříve neznámé bakterie, které produkují zvláštní látky, tzv.rhamnolipidy. Čínským vědcům se však nedávno podařilo naléz a  rozmnožit skutečného bakteriálního „šampiona“, kmen bakterií Pseudomonas aeruginosa, známý pod zkratkou NY3, Tato malá chemická továrna dokáže vyprodukovat jednak mnohem širší spektrum těchto látek, jednak je chrlí v množství na tyto drobounké tvorečky jen stěží uvěřitelném. Yihou Yin z Oregonské státní univerzity v USA, který si ke spolupráci přizval ještě kolegy ze dvou univerzit v Číně k tomu řekl, že zatímco „výkony“ dříve známých klonů se pohybovaly někde kolem 20 miligramů na litr NY3 zvládne celých 12 g na litr.

Má poznámka: Nic proti vědeckým výzkumům, ale tato zprávička není právě nejnovější. Problém je, že to výzkumy zůstávají v laboratořích a  nejsou praktikované přímo v realitě. K ropným haváriím dochází a žádné bakterie k jejich likvidaci, pokud  aspoň vím,  použité nebyly. Pochybuji, že přestože se zmíněné bakterie tak výborně množí, že by ohromné množství uniklé ropy stačily vůbec pohltit.

Malý úryveček z článku autora Martina Jandy

OBSAH SPAMU SE RŮZNÍ

Zatímco samotné množství spamu se příliš nezměnilo, obsah těchto zpráv se výrazně liší v závislosti na konkrétní zemi.

Nejvýznamnějším zjištěním celé studie je fakt, že Čína, Jižní Korea a Vietnam byly zaplaveny „diplomovým“ spamem, který propaguje zakoupení padělaných dokumentů pro vytvoření vhodné kvalifikace, např. kvůli získání zaměstnání. Singapur, Hongkong a Japonsko mají výjimečně vysoké počty spamů, které předstírají, že jde o zprávu e-mailového filtru týkající se o (ne)doručení e-mailu (tzv.DSN spam, Delivery Status Notification). V České republice je v kategorii spamu na prvním místě právě DSN spam, na druhém jsou e-maily předstírající, že jejich autorkou je osamělá žena toužící po seznámení.

Má poznámka:  Při této příležitosti bych upozornila na spam, který se lavinovitě šíří, že nějaké dítě má nevyléčitelnou nemoc (většinou rakovinu) a že za poslání e-mailů rodině bude určitá částka (která je uvedena) vyplacena na léčbu dítěte. Někdy dokonce zůstává anglické jméno dítěte a platba v pencích za jeden e-mail, ale dítě už je kupodivu situováno do českého města, přesto spousta lidí na to je ochotna  na tento HOAX naletět  a hromadně ho  přeposílá  rodině a všem svým známým. Je to ovšem naprostý nesmysl. Hlavně je důležité  nepřeposílat žádný e-mail, v kterém je uvedena žádost k jeho poslání přátelům a známým. Týká se to také různých oznámení o nebezpečných virech s jejich uvedenými  názvy  a odvolání se na „důvěryhodný“ zdroj.  Je bezpodmínečné  mít nejen antivirusový program a pravidelně ho aktivovat,  ale též skanovat celý počítač. A každý musí být sám natolik opatrný a neotvíral doporučovanou webovou stránku od neznámé osoby nebo obdrženou neznámou přílohu, v kterých je program právě s nainstalova

Z časopisu 21.STOLETÍ – Malá velká informace

Vědci zachytili zpěv Slunce

Ne, to není básnická představa, ani bulvární titulek. Vědcům z univerzity v britském Sheffieldu se pomocí satelitů podařilo zachytit sérii zvuků, které  vznikají díky pohybům obřích magnetických smyček ve sluneční koróně. Uchu sice lahodí asi tolik jako industriální hudba, jistou harmonii ve zvucích však přece jen přeslechnout nelze.

Z časopisu 21:STOLETÍ - JEDINEČNÁ UDÁLOST V SOUHVĚZDÍ PERSEA

Zrození hvězdy v přímém přenosu

Astronomům se podařilo přímo pozorovat událost skutečně jedinečnou – první fáze formování nové hvězdy z molekulárního mraku. Tento jedinečný „porod hvězdy“ známé pod zkratkou L1448-IRS2E se udál v molekulárním mračnu v souhvězdí Persea asi 800 světelných let od Země.

Hlavní autor studie Xue-peng Chen z Yaleovy univerzity k tomu řekl, že nalézt objekty v tomto stadiu je velmi obtížné, neboť existují po velmi krátkou dobu a eminují velmi málo světla.

Michaela Cmíralová, Novinky

Tornádo na Slunci je velké jako Země

Solární sonda NASA natočila vznik gigantického tornáda přímo na slunečním povrchu. Obří tornádo bylo natočeno mezi sedmým a osmým lednem tohoto roku.

Podle solárního fyzika Terryho Kucery může být zachycené tornádo stejně velké jako sama Země a vane v poryvech o rychlosti 482 803 km/h. Pro porovnání: při nejsilnějším tornádu na Zemi s označením F5 má vítr relativně nicotnou, přesto neskutečně ničivou rychlost 482 km/h.

Sluneční tornádo je tvořeno tmavší a chladnější plazmou, která je nad slunečním povrchem zmítána tam a zpět tím, jak její částice bojují s magnetickými silami. Tato neskutečná podívaná trvala celých 30 hodin.

Detailní pozorování Slunce s vysokým rozlišením nebyla možná až do doby před dvěma lety, kdy NASA vypustila Observatoř pro výzkum sluneční dynamiky (SDO).

MHE - Metro

Při úplňku se v Bráníku tančí a také medituje

Také cítíte, když měsíc vchází do úplňku? Nechcete být v tuto dobu sami? Nebo se prostě chcete jen netradičně pobavit? Ať už máte důvody jakékoli, můžete navštívit úplňkovou tančírnu, která se včera otevřela poprvé v centru Spirituála v areálu bývalého Branického pivovaru v Praze 4.

„Nápad vybudovat něco takového jsem v hlavě nosil už rok“, říká autor projektu Karel Fišer. „Sám jsem se ve světě i u nás setkal s podobnými akcemi, které se pořádaly při úplňku,“ popisuje.

Úplňková noc má totiž podle jeho slov zvláštní náboj, a proto chtěl vybudovat místo, kde by se mohli v této době lidé setkávat a to včetně těch, co se o esoteriku nijak nezajímají.

Úplňková tančírna bude otevřena vždy při úplňku a lidé si v ní budou moci zatančit na muziku ve stylu etna, world music, latino či jiné nebo jen meditovat. Koktejl hudby bude vždy namíchán pro konkrétní noc a po celou dobu bude otevřen i nekuřácký bar.

Nejbližší letošní úplněk nastane 7.února.

Pravdou je, že úplněk má vliv na lidskou psychiku.

U některých vyvolává nespavost, u jiných zas úzkost.

Úplněk dokáže pohnout i mořem, dochází při něm k vyššímu přílivu.

ČTK – 10.1.2012

Protestní oběšenci

Pražská policie včera vyjížděla k figurínám oběšenců, které byly na různých místech hlavního města. Sundávala je za pomoci hasičů. K akci se anonymním e-mailem přihlásila neznámá iniciativa PRAK, podle níž jde o vyjádření nesouhlasu s „s vládou peněz“. Ta prý vede mnoho lidí k zoufalým činům. Podle jejich internetové stránky totiž poměřování úspěchu penězi může lidi dohnat k sebevraždě.

pst Novinky

Ohromné množství metanu uniká z arktických vod přímo do atmosféry

Alarmující zprávu přinesli vědci, kteří udělali průzkum na ruském dálném východě. Z vod Severního ledového oceánu zde v několika oblastech uniká nebývalé množství metanu, který byl dříve uložen na mořském dně. Metan přitom patří ke skleníkovým plynům a v tomto ohledu je podle klimatologů dokonce 20krát účinnější než oxid uhličitý.

Tak dramatický nárůst nebyl zaznamenán minimálně po uplynulých 20 let, kdy ruští vědci začali proměny v arktických vodách sledovat. Igor Semiletov z Ruské akademie věd v rozhovoru pro britský deník Independent potvrdil nevídané tryskání metanu. Gejzíry metanu se objevovaly i dříve, ale ne v tak ohromném rozsahu.

"Dříve jsme nacházeli struktury, které připomínaly pochodně, ale ty měly nanejvýš deset metrů v průměru. Poprvé jsme objevili nepřetržitý, silný a v pravdě imponující únik o průměru jednoho kilometru,“ uvedl Semiletov s tím, že byl s kolegy překvapen intenzitou úniku a množstvím gejzírů na ohromné ploše.

Vědci odhadují, že na mořském dně v Arktidě jsou vázány milióny tun metanu. Pokud by se tento metan uvolnil, a unikl do atmosféry, vedlo by to k náhlé změně klimatu s pravděpodobnými katastrofickými následky.

Semiletov se svým týmem sbíral data během letní plavby na palubě lodi Akademik Lavrentiev v oblasti zabírající 26 000 kilometrů čtverečních a s pomocí citlivých přístrojů zjišťoval koncentrace unikajícího metanu z „fontán“ na mořském dně. Podle Smiletova šlo z celkového hlediska o poměrně malou oblast, na které však napočítali přes sto velkých fontán, kde sloup unikajícího plynu probublával až k hladině. Navíc koncentrace unikajícího plynu byla 100krát vyšší, než při předcházejících měřeních.

 

Z časopisu Nový prostor

Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín

JAK SE DĚLÁ ROZBUŠKA

Rozhovor s dokumentaristkou Terezou Reichovou jsme otiskli přesně před rokem, v NP č. 364. Dnes Tereza jezdi točit do Varnsdorfu a přináší odtud zásadní informace. Prý jste plánovala nadčasový dokument, ale pak jste narazila na nečekané okolnosti...

Ano, z různých zdrojů jsem začala dostávat signály, abych si zkontrolovala data a pozadí těch nejpropíranějších napadeni a okradeni, která se připisuji Rómům. Vyhledala jsem si proto všechny tyto delikty za poslední dobu a ukázalo se, že se opakuji víceméně s týdenní periodicitou. Téměř pokaždé předcházejí o den či dva následné demonstraci.

V dlouhé řadě kriminálních deliktů a demonstraci mě tahle pravidelnost pochopitelně zarazila. Pak jsem navíc zjistila, že u jednoho z těchto „romských“přepadeni (mladý muž tvrdil, že ho obstoupila skupina Romů, které ve strachu o život raději dal všechny své věci) policie záhy prokázala, že se jednalo o výmysl údajné oběti a že okolnosti několika dalších incidentů vypadají přinejmenším zvláštně. Přemýšlela jsem, jak získat co nejopatrněji další informace, ale záhy se ukázalo, že to, co jsem považovala za „velký objev“, je ve Varnsdorfu asi docela veřejnou pravdou.

Můžete byt konkrétnější?

Hovořila jsem nejen s místostarostou Varnsdorfu Josefem Poláčkem (ODS), ale také dalšími lidmi na ulici, z nichž někteří chodili i na demonstrace. Často poukazovali na případ, který ve svém zpravodajství pod titulkem Další útok Rómů! barvitě popsala TV Nova. Pomoci 3D animace ilustrovala údaje napadeni bílé dívky, na kterou z křoví vyskočí šestice romských mladíků a obere ji o osobni věci. Podle záběrů z bezpečnostních kamer však k ničemu takovému nedošlo. Ta zprava již ale proběhla medii a měla svůj dopad. Na titulek Zmýlili jsme se – domnělá oběť si vše vymyslela však budeme nejspíš čekat marně a panika se volně šíří dal.

Kdo by na něčem takovém mohl mít zájem?

Když vezmeme v úvahu důkazy, že Lukáš Kohout byl placeny v rámci boje o křeslo starosty, je to vlastně docela logické. Rozdmýchaní nenávisti vůči Rómům může byt účinný politický prostředek.

Je tedy podle vás zaklad demonstraci smyšlený?

To rozhodně ne. Ačkoli policie už potvrdila čtyři „případy“, které se nestaly, a „přepadeni“ mohla velice efektivně sloužit jako rozbuška pro media i způsob legitimizace následných demonstraci, ve Varnsdorfu hraje roli více důvodů – kriminalita či fámy burcující strach jsou jen jedním z nich.

Dalším je podle mého názoru nuda a náhle objevená možnost setkat se ve veřejném prostoru. Radostné očekávání viselo při demonstracích ve vzduchu. Hlavni je ale všeobecná naštvanost. Je krize, mnoho z těch, kdo chodili na demonstrace, už přišli o práci nebo se o ni boji, a zlost se vždy lepe vybiji na slabším. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy ti, kteří jsou sami nezaměstnaní či ohroženi chudobou, požaduji zpřísněni podmínek – domněle pro Romy, ale nevědomky i sami pro sebe.

ONI TAM MUSELI ZŮSTAT

Jak dlouho se Varnsdorfu věnujete?

Od začátku jsem sledovala, co se děje na Šluknovsku. Nezajímala mě ale jen media, nýbrži skutečna situace na místě. Od známých jsem například věděla, jak to během nepokojů vypadá na místních ubytovnách. Tam se až na pár výjimek žádní novináři neukázali, přitombylo o čem informovat: lidé nemohli celý den ven, byli vystrašeni, zůstali tam úplně sami. Přišlo nám, že dělat za takových podmínek protidemonstraci nebo blokádu by nemělo smysl.Zároveň jsme ale chtěli, aby místní Rómové věděli, že proti nim nestojí všichni bílí, že je naopak někdo podporuje a je ochotný se za ně postavit. Proto jsme se shodli, že v průběhu protestů budeme přímo na ubytovnách – nejen kvůli podpoře dospělých, ale také abychom dětem nabídli něco příjemnějšího než sledovaní sousedů, kteří je chtějí lynčovat.

Jak to tam na vás působilo?

Stísněně. Když jim sousedi křičeli pod okny, seděli jsme s nimi v kuchyni. Byli jsme schopni tam několikrát přijet, vymyslet program, ze kterého byly děti nadšené... odvedli jsme jejich pozornost. Narozdíl od nich jsme pak ale mohli sednout do auta a odjet domů. Onitam museli zůstat.

Natáčela jste tyto situace?

Nikoli. Podobnému tématu jsem se věnovala už v dokumentu Kruh (portrét demonstrace neonacistů v Janově v roce 2008 – pozn. redakce.), a proto mi přišlo, že další film by byl opakováním téhož. A ačkoliv ty situace, které jsme zažili na ubytovnách, byly silné a fotogenické, mně osobně příliš nesedí natáčeni lidi v jejich přirozeném prostředí. Zvlášť v takových situacích. Chtěla jsem je podpořit, s kamerou bych si tam připadala jako parazit.

Jak tedy vznikla myšlenka na dokument?

Oslovila mě Česka televize Ostrava – dozvěděli se, že tam jezdím, a měli zájem zpracovatproblematiku Šluknovska do cyklu autorských dokumentů se sociální tematikou pod názvem Intolerance. Vzhledem k tomu, že se jedná o pořad, který se bude vysílat až za delší dobu, nemělo smysl se věnovat aktuálnímu vývoji. Zároveň jsem vnímala, jak důležitou a taky typickou roli tam sehrála media. Navzdory tomu, že jejich záběr a výstupy jsou skoro vždyselektivní, velká část veřejnosti je tady stale vnímá jako nositele pravdy. Novináři popisuji specifickou část reality, ta však jejich „nasvícením“ získává, alespoň pro část publika, absolutní hodnotu.

Kdy bude možné váš dokument zhlednout?

Pořad vzniká v předvýrobě. V televizi by se měl objevit až někdy mezi květnem a zářím příštího roku.

 

alt, Novinky

Sonda pořídila unikátní snímek Země a Měsíce

Sonda Juno vypuštěná do vesmíru na začátku srpna poslala na Zemi snímek modré planety a Měsíce. Pořídila ho z neobvyklé perspektivy během cesty k největší planetě Sluneční soustavy - Jupiteru.

Ukazuje to, jak naše planeta vypadá z dálky, je to krásný, pokorný snímek nás samotných," řekl Scott Bolton z výzkumného ústavu v San Antoniu.

Snímek byl pořízen ze vzdálenosti 9,7 miliónu kilometrů od Země 26. srpna.

Sonda vystartovala 5. srpna a pokračuje v cestě k Jupiteru, která bude trvat asi pět let. V roce 2013 se opět přiblíží Zemi, vědci pak chtějí využít tzv. metodu gravitačního praku. Právě průletem by sonda měla získat velkou rychlost, aby během dalších tří let doletěla až na oběžnou dráhu Jupitera.

Má za úkol zkoumat především atmosféru plynného obra a také složení jádra a magnetická pole.

Sonda dostala název po velké planetce, která obíhá Slunce v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Je to sedmá největší planetka ve Sluneční soustavě.

Markéta Klánská, Novinky

Na Slunci byla jedna z nejsilnějších erupcí za posledních pět let

V úterý 9. srpna zaznamenal satelit další erupci na Slunci. Podle měření amerického Národního úřadu pro oceán a ovzduší (NOAA) dosáhla stupně X6,9, a zařadila se tak mezi nejsilnější erupce posledních pěti let.

Obrovské uvolnění energie způsobené erupcí na Slunci nemůže projít zemskou atmosférou a ohrozit lidi.

Erupce navíc proběhla na odvrácené straně Slunce. Doprovázel ji výron koronární hmoty (CME). Tento fenomén může vyslat do vesmíru sluneční částice, a ovlivnit tak elektronické systémy v satelitech a také na Zemi. V tomto případě však CME nemíří vstříc Zemi, proto by ji žádným způsobem neměla ovlivnit, uvedla NASA na svých internetových stránkách.

V posledních měsících a zejména dnech jsou erupce na Slunci stále častější. Podle odborníků totiž Slunce vchází do období zvýšené aktivity, která prý může trvat až pět let. Vrchol aktivity se očekává v následujících dvou letech.

Sluneční erupce, přesněji částice, které se při ní uvolňují, mohou narušit samotnou atmosféru, popřípadě některé komunikační satelity a navigační systémy.  Z minulosti jsou známy případy například výpadků dodávek elektřiny. Částice také způsobují jev zvaný polární záře.

 

Martin Janda – úryvek z článku

Laserem proti terorismu

Jak odhalit nastražené bomby? Poslední objevy ukazují, že recept na ně existuje v podobě laseru.

Vědci z britské univerzity Saint Andrews rozvinuli zajímavý nápad. V akademické obci se už nějakou dobu vědělo, že při odhalování nastražených výbušných pastí by mohl být laser dobrým pomocníkem. Stačí pár částic a bomba je odhalená.

Duchovním otcem celého projektu je britský experimentální fyzik Graham Turbull. Nová metoda využívá polymerové plasty, což výrazně snižuje ijejí ekonomickou náročnost. Právě polymery se zde chovají jako snímače, schopné zachytit i nepatrné množství těkavých látek, které se vznášejí nad každou nastraženou bombou.

Laser je tak schopen zareagovat třeba na přítomnost trinitroluenu, který se právě k výrobě výbušnin používá. Tato látka, objevená již v roce 1863, uvolňuje mikročástice. Jejich koncentrace je velmi nízká, mezi miliardou částic se jich najde méně než deset. Přesto je citlivý laser dokáže zachytit a tím upozornit na nebezpečí.

Jak Turnbull navrhuje, tímto způsobem by se mohly zjednodušit kontroly na letištích i ve vchodech do budov. Dálkově ovládaní roboti by pak byli schopni nalézat bomby v zaminovaných oblastech.

MASER A LASER

Laser (z anglického Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation = zesilování světla stimulovanou emisí záření) je optický zdroj elektromagnetického záření. Světlo je z laseru vyzařováno ve formě úzkého svazku a kmitá na jediné frekvenci. Předchůdcem laseru byl maser, jehož první prototyp vznikl v roce 1953. Zařízení pracovalo na stejném principu (stimulovaná emise), avšak generovalo mikrovlnné záření.

V roce 1960 americký vědec Theodore H.Maiman poprvé předvedl funkční laser.Jako aktivní prostředí použil krystal rubínu s využitím tří energetických hladin: laser proto mohl pracovat pouze v pulzním režimu.

Laser s nepřetržitým výstupem záření pak sestrojili ruští fyzici Nikolaj Basov a Alexandr Prochorov, za což v roce 1964 obdrželi Nobelovu cenu.

V současnosti se lasery používají především pro řezání odolných materiálů, při výrobě optických záznamových médií (CD, DVD, magneto-optické disky) a také pro měřící aplikace.

ČTK

ŽELVA MĚLA V TĚLE STOVKY PLASTŮ !!

Více než 300 kusů umělé hmoty měla v zažívacím ústrojí želva, kterou vyplavilo moře na východě Austrálie.

Má poznámka: Ani bych se nedivila, kdybychom sice méně, ale ty plasty měli v našem organismu měli také. Při té záplavě plastů co nejen používáme, ale v obrovském množství vyhazujeme. Všechny oceány, a to zdaleka nejen u pobřeží, jsou plné rozcupovaných plastů. To znamená, že se dostane i do ryb, které pak jíme. Viděla jsem snímek velké ryby s kusem igelitu v tlamě.

Podstata vědecké hypotézy, že člověk pochází z vody

Základem této hypotézy je tvrzení, že život se prý zrodil kdesi u pobřeží. Dokládá to mj.tím, že kojenci ve věku několika týdnů umějí plavat, aniž by je k tomu někdo učil. Když řádně roztáhnete prsty na rukou, uvidíte pozůstatky plovoucích blan.(Podle nových výzkumů je 7 % lidí mají i na nohou.) Kupodivu náznaky těchto blan nemají ostatní primáti. Ti také neslzí, zatímco člověk slzami připomíná vodní živočichy. Naše lysá kůže (stejně tak jako podkožní tuk) se prý také vyvinula ve vodě, protože téměř všichni jiní suchozemští savci jsou osrstěni.

Má poznámka: Domnívám se, že blány mezi prsty slouží prostě k tomu, abychom s nimi mohli pohybovat. Prsty na nohou tak velký pohyb nepotřebují. (Je ovšem otázkou, proč tyto blány na prstech nemají ostatní primáti, kteří pohyblivé prsty též potřebují.)  A že kojenci ve věku několika týdnů umějí plavat, může být důsledkem jejich vývinu v plodové vodě. Nemusí tomu tak být, je to čistě jen můj postřeh. Přece je mnoho suchozemských zvířat, které umějí též plavat, aniž by je k tomu někdo učil, z nich např. pes, ale i lední medvěd a dokonce i tygr, ti mi momentálně napadají. A viděla jsem na snímku i malé opičky ve vodě. Přece nemůže jen člověk pocházet z vody kdesi u pobřeží a ostatní suchozemská zvířata už ne.

 

Živočich s největšíma očima

Favoritem je obří krakatice, která může mít oči velké až 40 cm, tedy větší než fotbalový míč. Krakatice je zřejmě využívají v temných hlubinách, aby registrovaly možnou kořist.

Největší hvězda, kterou astronomové změřili

Dominuje červený veleobr Betelgeuze ze souhvězdí Orion: je 17 000x jasnější než Slunce. Zajímavé je, že mění rozměry – nabývá na objemu a zase se smršťuje. Když je největší, má průměr 980 milionů km – 700x více než Slunce.

 

Jakub Kynčl, Novinky

V centru Londýna pořídili za bílého dne výjimečně čisté záběry letky UFO

Vypadá to, že se neidentifikovatelné létající objekty ve světě stále více a více osmělují. Poslední v sérii výjimečných záběrů pochází přímo z centra britské metropole - Londýna. Tam lidé nafilmovali něco, co přirovnali k mateřské lodi a její letce. Objekty se vznášely v západní části města přímo nad budovou BBC.

Podivné jasné objekty na obloze zaregistrovaly v centru města stovky lidí, kteří je sledovali a mnohdy i natáčeli. Kameraman tohoto videa doběhl na roh ulic Bolsover a Clipstone.

Nad sídlem BBC se vznášely tři světelné body, které se po nebi pohybovaly v trojúhelníkové formaci obrovskou rychlostí. Následovány byly dalšími dvěma objekty. Záběry kamery se věnovaly i lidem okolo, kteří zaujatě pozorovali dění na obloze.

Na nebi se poté objevil jeden větší, pomalu se pohybující disk, který chvíli kroužil a poté také odletěl. Záběry pořídili lidé i z jiných míst ve městě. Mimo jiné objekty natočili i nad budovou Toweru.

Kritici záběrů však upozorňují na to, že záběry byly mimo jiné pořízeny i z domu, kde sídlí společnost The Mill, která vytváří vizuální efekty pro filmový průmysl.

 

Novinky

Astronomové představili dvojče Mléčné dráhy

Spirální galaxie NGC 6744 jakoby z oka vypadla Mléčné dráze, jejíž součástí je Sluneční soustava se Zemí. Astronomové, kteří v těchto dnech zveřejnili její nový snímek, o ní mluví jako o dvojčeti, samozřejmě v uvozovkách.

Snímek pořídila podle BBC Evropská jižní observatoř v Chile. Galaxie podobná té naší leží ve vzdálenosti 30 miliónů světelných let v souhvězdí Páva.

Jde ovšem o podobnost pouze vnější, protože ve skutečnosti je paví galaxie dvakrát větší než Mléčná dráha. Nicméně její spirální ramena jsou velmi podobně zformována kolem jejího centra.

Galaxii NGC 6744 navíc doprovázejí malé galaxie, což odpovídá Magellanovým oblakům u Mléčné dráhy. Četné rudé body ve spirálních zobrazují podle vědců oblasti, kde se formují hvězdy.

Libor Stejskal, Aktuálně.cz   11.5.2011

Nestačíme odstraňovat rasistické a vulgární příspěvky

Čtenář Jaroslav Šlambor má v jedné věci samozřejmě pravdu: řada příspěvků do debaty nepatří, nemají s ní nic společného a jsou v rozporu i s tím, co stojí v našem Kodexu, píše Libor Stejskal z Aktuálně.cz

Nicméně do současné doby jsme publikovali stovky tisíc článků, pod drtivou většinou z nich jsou otevřené debaty. To znamená milióny diskusních příspěvků.

Snažíme se, seč nám síly stačí, abychom zachytili co nejvíce sprostých, urážlivých a zákon porušujících příspěvků. Nicméně není v našich silách sledovat a hlídat 24 hodin denně úplně vše. Administrátor i během dne stíhá sledovat zpravidla jen ty, co jsou na titulní straně Aktuálně.cz, na víc mu nezbývá čas (jinými slovy pod stovky dalších debat se vůbec nedostane).

Proto také nikde neslibujeme, že se tak bude dít (v záhlaví každé debaty doslova stojí: „Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, VYSTAVUJETE SE RIZIKU, že jej administrátor smaže.“).

Sami nejsme s touto situací spokojeni resp. nám velmi vadí, co se na našich stránkách často v debatách objevuje. V dohledné době proto chystáme opatření, která porušování pravidel debaty zkomplikují (ale jistě neodstraní zcela, to by se stalo jen tehdy, kdybychom debaty zrušili úplně).

 

Vladimír Michna, Novinky

Vesmír mohutně expanduje kvůli záhadné temné energii

Ve vesmíru je záhadná temná energie, která pohlcuje již asi 74 procent jeho objemu. Její existence může vysvětlovat, proč vesmír stále mohutně expanduje. Potvrdily to první výsledky velké astronomické studie.

Nálezy jsou založeny na studiích 200 tisíc galaxií. Vědci použili odděleně dvě různá pozorování k nezávislé kontrole dřívějších zkoumání této energie, uvádí BBC.

Studie uveřejnil časopis Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. Jeden typ zkoumání zahrnuje měření modelu, podle kterého se galaxie zvětšují v prostoru. Druhý typ pozorování zahrnuje měření, jak rychle se skupiny galaxií formovaly v čase. Obě tyto techniky potvrdily existenci temné hmoty a expandujícího vesmíru.

Koncept temné energie se poprvé objevil v roce 1990 při studiích světla vyzařovaného explodujícími hvězdami.

K vysvětlení zrychlující se expanze vesmíru museli vědci buď přepsat teorii Alberta Einsteina o gravitaci, nebo přijmout skutečnost, že vesmír byl vytvářen novým typem energie.

„Aktivitu temné energie lze popsat tak, že je to jako když vyhodíte míč do vzduchu a ten zrychluje směrem nahoru k obloze víc a víc,“ řekl spoluautor studie Chris Blake ze Swinburne University of Technology v Melbourne.

„Výsledky nám říkají, že temná energie je kosmologická konstanta, stejně jak navrhoval Einstein,“ dodává.

Jestliže temná energie tvoří 74 procent vesmíru, tzv. tmavý materiál tvoří 22 procent vesmíru, zbytek připadá na plyn, hvězdy, planety a galaxie.

Vladimír Michna, Novinky

Na vzdálené planetě může být život, panuje na ní červená noc

Nedávno objevená planeta blízko tzv. červeného trpaslíka Gliese 581d vzdálená asi 20 tisíc světelných let by mohla hostit život. Může se na ní totiž nacházet tekutá voda díky relativně malému objemu planety a vhodné vzdálenosti ke hvězdě. Je na ní však stále noc.

Informoval o tom Astrophysical Journal Letters. Atmosféra planety může být díky své teplotě příznivá pro existenci tekuté vody, a tedy i života.

Vědci tvrdí, že podmínky na planetě mohou být vhodné pro oceány tekuté vody, mraky i deště. Hustší vzduch a matné červené světlo z její hvězdy by ale vytvářely kalnou atmosféru, která by pro člověka byla toxická.

V této sluneční soustavě se nachází ale zřejmě ještě jeden uchazeč o možný život, planeta Gliese 581g objevená v roce 2010. Existence této planety ale stále není zcela potvrzena.

Gliese 581d byla objevena v roce 2007 a nachází se na krajní hraně soustavy Gliese 581, je na ní proto stále noc. Ovšem její vzdálenost od hvězdy, tzv. červeného trpaslíka, na druhou stranu teoreticky může přinášet planetě příznivější podmínky pro potenciální život.

Původně byla tato planeta, jež je dvakrát větší než Země, považována za příliš studenou na to, aby se na ní mohla vyskytovat tekutá voda. Francouzští vědci ale nyní provedli počítačové simulace atmosféry planety a informovali, že se v její atmosféře může nacházet vysoká koncentrace kysličníku uhličitého.

„Tento objev je důležitý, protože je to poprvé, kdy klimatické modely prokázaly, že planeta je potenciálně obyvatelná. Všichni pozorovatelé také tvrdí, že planeta skutečně existuje,“ řekl podle BBC Robin Wordsworth z Institutu Pierre Simon Lapce v Paříži.

Planeta je podle něj relativně blízko Zemi. „Takže příští generace teleskopů budou schopny na Gliese 581d přímo pátrat po existenci života,“ dodal Wordsworth.

Novinky.cz

Pod povrchem Jupiterova měsíce je obrovský oceán žhavého magmatu

Vědci z amerických univerzit objevili pod povrchem Jupiterova měsíce Io obrovské pole žhavého magmatu. Měsíc je vulkanicky nejčinnějším objektem ve Sluneční soustavě. Vědci o obrovské sopečné činnosti věděli, chtěli ale zjistit, odkud se množství magmatu bere. Povrch měsíce Io vychrlí každý rok stokrát více lávy než veškeré sopky na Zemi, ačkoliv má průměr téměř čtyřikrát menší než modrá planeta. Pod jeho povrchem se však nachází "zásobárna" magmatu, která sahá do hloubky 30 až 50 kilometrů. Sopky na Io fungují jinak než na Zemi, kde se vyskytují především na zlomech mezi zemskými deskami. Na Io jsou sopky po celém povrchu a vznikají kdekoliv. Vliv na to má působení mateřského Jupitera a tzv. slapové jevy. Svoji roli sehrává momentální poloha planety, okolních měsíců i poloha rotační osy. Tyto jevy způsobují výrazně deformace. Slapové síly jsou tak schopné na povrchu měsíce bortit hory tvořené sloučeninami křemíku, hořčíku a železa.

Vědci z univerzity v kalifornském Santa Cruz a z Michiganské univerzity analyzovali data z magnetického pole Jupitera, které je působením měsíce a jeho činnost deformované. O objevu magmatického oceánu napsali v časopise Science.

Od zjištěných poměrů na měsíci Io si odborníci slibují, že by mohly pomoci s rozluštěním chování Země a jejího přirozeného satelitu v dávné minulosti, než jejich magmatická činnost téměř ustala.

Jupiterův měsíc Io objevil už Galileo Galilei na začátku 17. století spolu s dalšími třemi měsíci. Celkem má největší planeta Sluneční soustavy 63 přirozených satelitů, většinou jsou ale velmi malé.

pst, Novinky

Šišatá planetka na okraji sluneční soustavy se zahřívá radioaktivitou

Trpasličí planeta Haumea má nejen tvar šišatého míče na rugby, ale je též silně radioaktivní. Podivné těleso, které obíhá Slunce až za Neptunem, tak znovu přilákalo pozornost astronomů.

Astronomové si všimli, že "šišoid" dlouhý asi 2000 km pokrytý ledem, je zahříván radioaktivními horninami ve svém nitru. Zjistili to, když na útvar popsaný přesněji až před šesti lety zaměřili obří teleskop, který Evropská kosmická agentura (ESA) postavila na jihu Chile.

Planetka Haumea (nazvaná podle havajské bohyně zrození) je stejně jako její největší měsíc Hi'aka pokrytá ledem. K překvapení astronomů má však na rozdíl od jiných objektů na okraji sluneční soustavy zmrzlá voda krystalickou strukturu a není hladká jako sklo. To dokazuje, že na plutoidu existuje zdroj tepla.

Podle spoluautora nové studie Benoita Carryho z ESA pochází toto teplo z přítomnosti radioaktivních prvků uranu-238, thoria-232 a draslíku-40 v horninách jádra planety i měsíce.

Astronomy také zaujala velká rudá skvrna na jedné straně plutoidu. Ovšem dodávají, že skvrnu mohou tvořit i radiaci vystavené minerály nebo dokonce organické látky.

Z mého archivu

KATAR

Moderní země třetího tisíciletí. Model pro ostatní arabské země, malý emirát  sousedství Saudské Arábie.

Zní to trochu jako pohádka z Tisíce a jedné noci. V čele modernizačního úsilí tam stojí žena. Žádna rebelka, ale první dáma Kataru Šejka Mozah bint Nasser, jedna ze tří manželek katarského vládce. Romantičtí Arabové přirovnávají její krásu ke gazele. Západní svět ji přirovnává k Hillary Clintonové. Říká se, že podobně jako USA v prezidentu Clintonovi získaly za cenu jednoho politiky dva (Clintona a Hillary), totéž platí o Kataru. Šejka Mozah je nejen symbolem změn. Změny provádí. Letos v září bylo díky ní slavnostně otevřeno v hlavním městě Dauhá centrum vysokoškolského vzdělávání. Zatím jde o pobočku americké texaské univerzity, další budou následovat. Další den se otevřely brány univerzity posluchačům. Více než polovina z nich jsou dívky. Chodí zahaleny v klasických dlouhých černých šatech. Nikdo tu po minisukních netouží. Modernizace a vzdělávání v arabském stylu. Bez vnějších zásahů v souladu s místní tradicí a kulturou. O trochu pozdvižení se zasloužila sama první dáma, která se poprvé v historii nechala fotografovat. Její obrázky obletěly svět. Jak prohlásila v rozhovoru s novináři, ví, že publicita je potřebná, pomáhá jí, a proto se jí nebrání. Nikdo nevěří, že je jí přes čtyřicet. Vládce Kataru si vzala před pětadvaceti lety, když chodila na střední školu. Na recepci v paláci uspořádané na oslavu otevření univerzitního centra se objevila v karmínové sametové róbě se šperky zdobenými rubíny a diamanty. Vládci Kataru je dnes třiapadesát. Na svou ženu je hrdý a plně ji podporuje. Šejk al Thani zavedl v Kataru rovné hlasovací právo pro ženy. Byl to chytrý tah. Upevnil si pozici i získal oblibu a podporu. Podle paní Mozah jde právě o to: dát stejné možnosti vzdělávání mužům i ženám. Stejné možnosti budování kariéry. Během několika let obsadily ženy v Kataru nejrůznější vedoucí funkce. Jejich platy jsou stejné nebo i vyšší než mužů. V tom tato malá arabská země předčila řadu evropských států. V žádném případě nejde o slepé přebírání západní kultury a zvyků.

VZDĚLÁVÁNÍ, ZDRAVOTNÍ A SOCIÁLNÍ PÉČE ZDARMA

Vzdělávání, sociální i zdravotní péče jsou pro katarské občany zdarma. Neplatí ani pojištění, ani daně. Je to země velmi bohatá a vládce moudrý. I když to zas není až tak velký problém. Z osmi set tisíc obyvatel je "občanů", tedy rodilých Katařanů, jen 150 000. Na ostatní, přistěhovalé ze všech koutů světa, se sociální privilegia a daňové prázdniny nevztahují. Katarská demokracie se nezrodila zdola, z hnutí lidu. Naopak. Nikdo o ni nebojoval a dalo by se říct, že ani nestál. Je nabízena shora, osvíceným vládcem. Není to míněno pejorativně. Jak prohlásil šejk, "to, že lidé jsou spokojeni a nevolají po reformách, neznamená, že je nebudeme provádět. Nabídneme jim je a určitě je přijmou". Otevření univerzitního městečka je jen jedním z kroků. Na rozdíl od jiných arabských zemí není v Kataru problémem ani náboženství. Panuje tu samozřejmě islám, ale obvyklé spory a nepřátelství mezi sunnity a menšinovými šiíty tu neexistují. Katar se stává na Středním východě jakousi laboratoří demokracie. Modelovým systémem pro arabské země. Nemalou zásluhu o to má krásná vládkyně Mozah bint Nasser.

KATAR - základní údaje

Úřední název: Katarský stát (Daulat al-Quatar)

Poloha: poloostrov Katar v Perském zálivu, sousedí se Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty

Rozloha: 11 437 km2

Hlavní město: Dauhá (392 000 obyvatel, přístav na pobřeží Perského zálivu)

Státní zřízení: monarchie, emír je současně předsedou vlády, parlament neexistuje, jen 35členné poradní grémium, s kterým se radí vláda

Počet obyvatel: 800 000, z toho rezidentů jen 150 000

Úřední jazyk: arabština Náboženství: z 90 procent sunnitský islám

Měna: katarský rijál (QAR)= 100 dirhamů

HNP na člověka: 17 117 US $ Přes 90 procent příjmů je z těžby a zpracování ropy. Většinou poušť, jen v okolí hlavního města na zavlažovaných plochách se dá pěstovat zelenina. Převažují velmi vysoké teploty.

Historie: v 18. století bylo dnešní území Kataru osídleno beduínskými kmeny z nitra Arabského poloostrova. Roku 1868 s intervencí Britů skončila nadvláda bahrajnské dynastie Al Khalifah a byl vyhlášen nezávislý šejchát Katar. 1872 až 1913 pod osmanskou nadvládou, 1914 až 1971 britský protektorát. Od 1. 9. 1971 nezávislý emirát.

 

Ze 100+1 z mého archivu

JAK ODHALIT MĚSÍC

Dřív než na Měsíc přistanou další astronauti, bude třeba odhalit, co vlastně skrývá. Našeho nejbližšího vesmírného souseda známe velmi málo.

V srpnu 1976, čtyři roky po poslední misi Apollo, přistála na měsíci v Mare Crisium sovětská sonda Luna 24. Během jediného dne vyslala na Zemi obrovské množství kvalitních fotografií, sesbírala vzorky měsíčních hornin a vydala se hned na cestu zpět. Podle bizarní logiky studené války byla mise Luny 24 interpretována jako ruský neúspěch, protože nešlo o lidskou posádku, ale o roboty. Dnes je sovětská série Luna vysoce hodnocena jako velký technický úspěch. Luna 17 a Luna 21 dopravily na Měsíc první mimozemské přístroje-roboty, které tam pak putovaly dlouhé měsíce a sbíraly vzorky a informace. Luna 16, Luna 20 a Luna 24 byly prvními vesmírnými misemi, při nichž roboti ve vesmíru sbírali vzorky a dopravili je na Zemi.

PLÁNY

V současné době existují rozsáhlé plány, jak pomocí robotů Měsíc podrobně prozkoumat dříve, než se k němu v roce 2020 vydají lidé. Americký NASA oficiálně vyhlásil, že v tomto směru počítá s rozsáhlou celosvětovou spolupráci.Už dnes je jasné, že se projektu zúčastní Evropská kosmická agentura (ESA), Velká Británie, Indie, Čína, Japonsko a zřejmě i další země.

V březnu 2008 NASA například oznámil, že do jednoho ze svých projektů nazvaného ILN International Lunar Network) zapojí sondu jakékoli země, která přispěje do plánované sítě stanic na Měsíci.

NEODHALENÁ TAJEMSTVÍ

Řada lidí se domnívá, že o Měsíci víme vše nebo alespoň hodně. Opak je pravdou. Měsíc skrývá spoustu tajemství. Například vůbec nevíme, jak vypadá uvnitř. Zda má kovové jádro, nebo je celý z hornin. Pokud je jádro kovové, je pevné, nebo tekuté, nebo částečně tekuté a částečně pevné?

To by měla pomoci odhalit družice GRAIL, která bude k Měsíci vyslána v roce 2011, ale nepřistane na něm, bude ho obíhat. Zmapuje měsíční gravitační pole s tisíckrát větší přesností, než to kdy udělala jakákoli jiná sonda. Takové zjištění bude mít zásadní význam pro volbu místa přistání astronautů. Zkoumání měsíční gravitace má i ryze vědecké aspekty. Jestliže má Měsíc pevné jádro a kolem něj tekutou vrstvu jako Země, GRAIL by to měl pomoci zjistit.

Tajemství Měsíce by měla pomoci odhalit i síť seismografů, které budou rozmístěny po celém jeho povrchu. Nebude to úplná novinka. Seismografy umístily na Měsíci už některé mise Apollo. Přístroje fungovaly perfektně až do roku 1978, kdy byly zrušeny. Objevily tehdy, že na Měsíci existují dva druhy otřesů. Ve velmi velkých hloubkách a také blízko u jeho povrchu. Těch v 700kilometrových až 1000 hloubkách bylo mnoho tisíc za osm let. Šlo o hloubky nesrovnatelně větší než v jakých vzniká zemětřesení na naší planetě. Další nezodpovězenou hádankou jsou měsíční otřesy blízko povrchu. Za osm let jich bylo zaznamenáno  pouze dvacet osm o síle do 5,8. To už jsou dostatečně silné otřesy, se kterými se musí počítat při budování základny na Měsíci. Problém je i ten, že měsíční otřesy trvají dlouho, nejméně deset minut, což dokáže pohnout i velmi solidně vybudovanou stavbou.

O těchto otřesech v malých hloubkách zatím nevíme vůbec nic. Nevíme, co je vyvolává, dokonce ani to, zda vznikají 200 kilometrů či pouze jeden kilometr pod povrchem. Nevíme, zda existují oblasti, které jsou otřesům vystaveny častěji, nebo zda vznikají po celém Měsíci. Nová rozsáhlá síť seizmografů by to vše měla zmapovat. Přístroje bude třeba uložit nejméně tří metry pod povrch Měsíce, což bude úkolem robotů.

Třetím zatím nezodpovězenou záhadou je měsíční magnetizmus. Na rozdíl od Země Měsíc nemá magnetické pole. Přesto sonda NASA nazvaná Lunar Prospector, která obíhala Měsíc koncem devadesátých let minulého století,  objevila velká území kde se magnetické síly projevovaly. Otázkou je jak je to možné?

SÍŤ PŘÍSTROJŮ

Aby bylo možné tyto záhady prozkoumat, bude na Měsíci vytvořena síť šesti stanic. Některé budou umístěny na přivrácené, jiné na odvrácené straně Měsíce a další u měsíčních pólů. Aby bylo dosaženo žádaného efektu, musí všechny stanice pracovat současně. I když se to nezdá být problémem, není to vůbec jednoduché. Stanice budou pocházet z různých zemí nebo vesmírných agentur a  budou vyslány na Měsíc v rozmezí několika let, aby se našlo období, kdy všechny budou funkční a budou skutečně moci pracovat současně.

KDE VZÍT ENERGII

Zatím nevyřešeným problémem je energie potřebná pro práci těchto stanic, které budou plné přístrojů. Během čtrnáctidenní měsíční noci solární panely nebudou funkční. Navíc stanice na odvrácené straně Měsíce nebudou mít přímé spojení se Zemí, a nebudou proto samy moci vysílat k Zemi získané poznatky. Bude proto třeba současně zajistit spojení přes orbitální stanici nebo více stanic. Otázkou je, co udělat dřív. Vyslat nejdříve orbitální stanici, která nebude mít co dělat, nebo umístit stanice na odvrácené straně Měsíce, které ale nebudou mít možnost posílat své poznatky k Zemi.

MEZINÁRODNÍ ÚČAST

Evropská kosmická agentura ESA vyvíjí miniaturní přístroje pro misi k Marsu v roce 2013. Zjistilo se, že tyto přístroje bude možné využít i na Měsíci. Jde o seismograf, přístroj zjišťující tok tepla a přístroj na měření magnetizmu.

Velká Británie v rámci svého projektu MoonLITE je připravena umístit na Měsíci tři nebo čtyři malé výzkumné stanice. Podrobnosti a spolupráce je ochotna upřesnit. NASA oficiálně zahájila provoz Institutu lunárních věd v Moffet Field v Kalifornii. Institut bude nejen provádět vlastní výzkum, ale také koordinovat zahraniční projekty.    (sei)

 

Ze 100 +1 - z mého archivu

NOVÝ POHLED DO VESMÍRU

Největší vesmírný teleskop, jaký lidstvo vyrobilo – to je Herschelova vesmírná observatoř, unikátní přístroj, který by měl překonat úspěšný Hubbleův teleskop.

Na cestu do vesmíru odstartoval 14.května 2009. Má získat nové informace o původu a složení galaxií, hvězd a planet.

Polovina energie, kterou vydávají oblaka plynů a prachu ve vesmíru, nemá podobu viditelného záření, a není ji proto možné pozorovat optickými teleskopy. Totéž platí pro fotony kosmického mikrovlnného záření. Pro správný pohled do vesmíru je proto nutné využít přístroje, které se trochu podobají termokamerám a zařízením pro noční vidění.

NEJVĚTŠÍ ZRCADLO

Speciální teleskopy zaznamenávají vlnové délky odpovídající mikrovlnnému a infračervenému záření. To prozradí i objekty, které se viditelným světlem neprojevují. Podobné teleskopy jsou nyní přímo ve vesmíru. Raketa Ariane  vynesla na oběžnou dráhu Planckův mikrovlnný teleskop a Herschelovu vesmírnou observatoř, která pracuje s infračerveným zářením.

Planckův teleskop slouží ke studiu kosmického mikrovlnného záření, Herschelova observatoř hledá vzdálená oblaka plynu a prachu, tedy místa, kde vznikají nové hvězdy a galaxie. Nese jméno po britském hudebníkovi a astronomovi německého původu Wiliamu Herschelovi, který v roce 1800 objevil infračervené záření. Součásti observatoře je teleskop se zrcadlem o průměru 3,5 metru schopný zachytit i infračervené záření s různými vlnovými délkami a pořídit z něj kvalitní fotografie. Herschelova observatoř vyplňuje mezeru mezi předchozími vesmírnými infračervenými teleskopy a pozemskými radioteleskopy.

NEZBYTNÝ CHLAD

Výhodou vesmírných teleskopů je především fakt, že jim v pohledu do hlubin vesmíru nebrání vodní páry v atmosféře. Ty pohlcují téměř celé infračervené spektrum o vlnové délce od dvaceti mikrometrů do jednoho milimetru. Voda navíc vydává vlastní infračervené záření a zatemňuje tak ještě více výhled do kosmu. Herschelova observatoř proto sleduje záření, které by k Zemi nikdy nedolétlo.

Teleskop je umístěn ve vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od Země, tedy asi čtyřikrát dál než Měsíc. Nevadí mu proto ani infračervené záření vydávané naší planetou. Je vybaven slunečními panely, které je chrání před zářením ze Slunce a současně teleskop zásobují energií pomocí fotovoltaických článků. Velká vzdálenost od Země je výhodná i tím, že teleskop bude mít velmi nízkou teplotu 80 kelvinů, to je minus 193,15 stupně Celsia, která je nezbytná pro jeho správnou funkci. Některé součásti budou chlazeny ještě více, až na teplotu blízkou absolutní nule, tedy minus 273,16 stupně Celsia. Toto chlazení obstará směs tekutého helia o objemu 2200 litrů, která vystačí na tří roky provozu.

Díky Herschelově observatoři budou lépe poznány fyzikální a chemické vlastnosti chladných vesmírných těles všech velkostí – komet, planetek, planet naší sluneční soustavy i vzdálených galaxií ve fázi zrodu. Vědci tak poprvé dostanou velmi přesné snímky plynu a prachu v blízkých galaxiích i v naší vlastní galaxii Mléčné dráze. Když se z těchto oblak utváří hvězdy a planety, mají příliš nízkou teplotu na to, aby vydávaly dostatek viditelného světla. Mohou však být pozorovány v pásmu infračerveného záření a pak je možné sledovat všechny fáze vzniku solárních soustav, zažehnutí hvězdy či formaci budoucích planet. Teleskop bude možné nasměrovat podle potřeby tak, aby studium mohlo probíhat systematicky.     (hh)

Novinky, ČTK

Astronomové objevili dosud nejstarší galaxii

Astronomové pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu objevili galaxii, která vznikla jen asi 200 miliónů let po velkém třesku. Je tak skoro o 300 miliónů let starší než nejstarší dosud známá galaxie. Na svých internetových stránkách to v úterý oznámil americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA).

Hvězdné uskupení jako první zaznamenal Hubbleův teleskop, další data astronomové získali z vesmírného teleskopu Spitzer a z observatoře na Havaji. Vlastnosti světla vzdálených hvězd podle vědců ukazují, že se galaxie vytvořila v době před 13,5 miliardami let, tedy asi 200 miliónů let po velkém třesku.

"Tento objev zpochybňuje dosavadní teorie o tom, jak rychle se v prvních letech existence vesmíru vytvářely galaxie," řekl francouzský astronom Johan Richard, který se podílel na zkoumání dat z Hubbleova teleskopu. "Mohlo by to dokonce pomoci vyřešit záhadu toho, jak se rozptýlila vodíková mlha, jež zaplňovala nově vzniklý vesmír," dodal.

V krátké době je to druhá velmi stará galaxie, kterou vědci pomocí Hubbleova teleskopu pozorovali. V lednu mezinárodní tým astronomů oznámil objev galaxie vzdálené od Země 13,2 miliardy světelných let. Tato galaxie podle vědců vznikla 480 miliónů let po velkém třesku.

Objevu napomohla metoda gravitační čočky

Podle NASA je pro astronomy velmi náročné sledovat galaxie, které leží v takové vzdálenosti. V případě současného objevu ale vědcům pomohla metoda gravitační čočky. Ta využívá gravitačního pole kosmických těles jako čočky, jež přibližuje světlo vysílané vzdálenými objekty. Světlo nyní objevené galaxie zesílilo gravitační pole nedalekého shluku galaxií na jedenáctinásobnou hodnotu.

aa,Právo

Na podzim se k Zemi přiblíží velký asteroid

Pouhých 325 tisíc kilometrů od naší planety proletí 8. a 9. listopadu asteroid o průměru 400 metrů. Pro astronomy je to mimořádná událost, k níž dochází asi jednou za 30 let, ale o které se ví většinou jen těsně před průletem nebo i teprve po něm.

asteroid označovaný 2005 YU55 se už poměrně blízko Země ocitl právě před rokem. Tehdy ale obě tělesa dělily dva milióny kilometrů. Simulace jeho příští dráhy ukazuje, že na potenciálně nebezpečnou dráhu by se mohl dostat až za sto let.

Podle radarových snímků je miniplanetka, obíhající po eliptické dráze mezi Marsem a Merkurem, ojedinělá i svým tvarem téměř pravidelné koule. K Zemi přiletí ve směru ke Slunci, bude tedy dobře pozorovatelná optickými dalekohledy i přesto, že jde o tmavé těleso. Vědci ji budou moci sledovat po dva dny z takové blízkosti, že odborníci hovoří o Zemi jako „vesmírné misi“. Výsledky pozorování mají být přesnější, než kdyby se k asteroidu 2005 YU55 vydala zvláštní sonda.

Podobně blízko byl naposledy v roce 1976

Od pozemských observatoří si slibují snímky povrchu asteroidu s rozlišením až čtyřmetrových detailů. Ideální podmínky nastanou zprvu ve východním Atlantiku a postupně se přesunou na Afriku a Evropu. Sledování ale nebude jednoduché – asteroid poletí přes oblohu docela rychle a bude svítit jako hvězda 11. velikosti, což je několik stupňů za možnostmi cvičeného lidského oka.

Poslední podobné setkání, dokonce „těsnější“, proběhlo v roce 1976, astronomové to ale zjistili teprve minulý rok a vzdálenost, která planetku a Zemi dělila, vypočítali až zpětně. Příští blízký průlet srovnatelně velkého asteroidu se očekává až v roce 2028.

 

 

Jan Weyer

Kouzlo jednobuněčných mořských predátorů  

Drobounký jednobuněčný „prvok“, obrněnka z rodu Oxyrrhis, jistě nepatří k příliš atraktivním a tudíž ani známým organismům. Nedávný objev jejího způsobu obživy dal nový smysl úsloví o tom, že jsme tím, co jíme. Její lovecká strategie skutečně zahanbuje i řadu mnohem větších i slovutnějších predátorů.

Obrněnky rodu Oxyrrhis, které nedávno zkoumali odborníci z univerzity v kanadském Vancouveru, patří k  součástem mořského planktonu. Jejich barva, která se pohybuje od narůžovělou po červenou, je pro návštěvníky pláží varováním. Vysoká koncentrace jejich těl způsobuje nepříjemné reakce na pokožce. Majitelé hotelů a dalších rekreačních zařízení je proto rozhodně nemají příliš v lásce. Není proto divu, že vědci se výzkumu jejich životních zvyklostí věnují velmi podrobně. Tyto obrněnky, které byly dříve řazeny mezi jednobuněčné řasy či rostlinné prvoky, vynikají skutečně obdivuhodným mixem metabolických strategií.

Na rozdíl od řady jiných druhů obrněnek jsou příslušníci rodu Oxyrrhis typickými predátory. Mezi jejich  běžnou kořist patří bakterie, je-li však nouze, dokáží se krmit i buňkami téměř tak velkými, jako  jsou ony samy, příslušníky vlastního druhu nevyjímaje. Tým pod vedením prof. Patricka Keelinga přišel se zajímavým vysvětlením jejich nezvyklé červené barvy. Způsobuje ji pigment zvaný rhodopsin, který obrněnky využívají k získávání energie ze slunečního záření. Tato energie jim však slouží zejména proto, aby jim napomohla strávit jejich kořist. Zajímavé však je, jak obrněnky ke genu pro molekulu rhodopsinu vlastně přišly. Podle kanadských vědců jej kdysi dávno získali právě od jedné ze svých kořistí, bakterie. „Jedná se o velmi zajímavý případ tzv. horizontálního přenosu genetické informace,“ míní prof. Keeling.

 

Jitka Slabá

Bakterie, která přemění odpad z biopaliva v nové biopalivo  

Pokud možno ekologická likvidace odpadu či výroba nejrůznějších látek, které budou moci sloužit jako suroviny k dalšímu zpracování, je v poslední době častým cílem výzkumů mikrobiologů. Obě tyto mouchy se jednou ranou podařilo zabít doktorskému studentovi Keerthi Venkataramanovi na univerzitě v Huntesville v Alabamě.

Venkataraman pracoval  na problému, co s glycerolem, který vzniká jako odpadní produkt spalování některých biopaliv. Samotný glycerol jistě k zahození není: využití nalézá zejména v kosmetickém průmyslu. Problémem však je, že při spalování rozhodně nevzniká glycerol čistý. Jeho přetvoření do čisté podoby by se bohužel z finančního hlediska příliš nevyplatilo. Stálo by totiž zhruba 3x tolik, kolik je hodnota čisté substance.

Co tedy s takto bohatou, ale zatím v podstatě nevyužitelnou surovinou? Venkataraman zapojil kmen  bakterie Clostridium pasteurianum, který běžně žije v nižších vrstvách půdy  a řešení bylo na světě. Tato bakterie dokáže využít přetvořit glycerol na řadu koncových produktů. Mezi nimi vynikají především tři druhy alkoholů: butanol, etanol a propanediol. Za zvláště zajímavý produkt lze považovat první ze zmiňovaných, butanol. „Butanol může být využíván jako průmyslové rozpouštědlo či dokonce přímo jako palivo do aut. Navíc s ním nejsou stejné problémy jako s ethanolem, jako je například příliš rychlé vypařování,“ popisuje výhody butanolu Venkataraman.

„Jeho“ bakterie zatím dovede přeměnit 30-35% glycerolu na butanol, dalších 25-30% na další suroviny, které mohou být dále využity například k výrobě plastů. Práci s bakterií si ale pochvaluje i z jiných důvodů. Na rozdíl od jiných druhů, které mohou být v kontextu lidského organismu nežádoucími patogeny, je tento kmen zcela neškodný. Kdyby  tedy z chemického provozu náhodou unikl, nic velkého se nestane.

 

Noviny Náš region

Kouření vadí nejvíc

Největším nešvarem českých restaurací je kouření v době podávání jídel. Jako zásadní problém ho označilo 42 procent z více než tisícovky respondentů internetové ankety agentury CzechTourism . Vedle kouření lidem v restauracích vadí i neochotná obsluha nebo hlučná hudba. O tom, zda se v českých restauracích bude kouřit nebo ne, se vedou letité spory. Zatímco strávníky (a mnohdy dalších hostů) cigaretový kouř při jídle nesmírně obtěžuje, legislativci jsou mnohem tolerantnější. Podle poslední novely takzvaného protikuřáckého zákona stačí, když restaurace označí nálepkou, zda je zařízení kuřácké či nekuřácké nebo zda jsou tu oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky. I zde bohužel zaostáváme za kulturními zeměmi Evropy.

Má poznámka: To se nestydí nazvat protikuřáckým zákonem? A že zaostáváme za kulturními zeměmi Evropy? Ve skutečnosti to je daleko horší!!  Například v Sýrii bylo předčasem zakázáno kouření kdekoli ve veřejných prostorách, dokonce i ve všech kavárnách! Kuřákům zůstalo jen několik určených kaváren, kde mohou kouřit, v ostatních nesmí. Všichni vědí, že kouření nejen vadí, ale je škodlivé, ale zrovna tak pasivní vdechování kouře. Přitom čeští legislativci na tuto skutečnost vyloženě kašlou a svou neomluvitelnou benevolencí dovolují, aby kuřáci  bezohledně terorizovali okolí a nemají ani zájem současnou situaci vyřešit razantněji. Je to doslova světová ostuda….

Michal Andrle

Nový „posilovač vzpomínek“ na dosah? 
 Americkým neurologům se nedávno podařil další průlom v poznání, jak se vlastně v mozku formují a udržují vzpomínky. Jejich objev by zanedlouho mohl vést k vytvoření léku, který nám může napomoci vzpomínky lépe uchovávat. Profitovali by z něj jak lidé postižení ztrátou paměti, tak například studenti, připravující se na zkoušky.

Jak se vlastně v mozku vytvářejí vzpomínky? Tento komplikovaný proces není do detailů ještě ani zdaleka rozpoznán, řídí se  však poměrně jednoznačnou logikou. Představme si například automobil, který jezdí v rozmoklém terénu. Čím častěji svou trasu projíždí, tím hlubší stopa se vytváří. Po nějaké době jsou dokonce tyto „kolejničky“ tak vyježděné, že auto už ani jinudy jet nemůže. Vzpomínky v mozku lze přirovnat právě k takovým vyježděným kolejnicím – jen si namísto rozmoklé půdy musíme představit komplikovanou síť neuronů, které se mohou vzájemně propojovat. Čím častěji určitý vzorec synapsí (spojení) mezi neurony  vzniká, tím pravděpodobnější je, že se udrží a vznikne tak fixovaná vzpomínka.

Klíč k pevnosti vzpomínek tedy leží ve způsobu, kterým vznikají synapse. Ty si můžeme představit jako jakýsi „suchý zip“, který drží membrány dvou buněk pohromadě. Řada vědeckých týmů celého světa se již po mnoho let snaží přijít na to, z čeho se takový „suchý zip“ skládá a jak vlastně celý funguje. Týmu Todda Sactora z Downstate Medical Center v New Yorku se v roce 2007 podařila zajímaví věc. Potlačení (inhibice) aktivity enzymu, zvaného proteinkináza Mzeta (PKMzeta) se  jim u laboratorních krys, s nimiž pracovali, podařilo zcela vymazat dlouhodobé vzpomínky. O tom, že tato látka hraje při vytváření vzpomínek jednu z klíčových rolí, tedy nemůže být pochyb.

Ve zcela nové studii publikované nedávno v časopise Science ukazují Todd Sactor a jeho kolega, Izraelec Yadin Dudai, že míra aktivity PKMzeta má na vznik vzpomínek skutečně velký vliv. Vědci si pokusné krysy  rozdělili na dvě skupiny: u první z nich aktivitu PKMzeta potlačili, u druhého jí naopak posílili. Výsledky hovořily jednoznačně – „suchý zip“, na jehož formování se  PKMzeta podílí, se u první skupiny rozpojil a vzpomínky vymazal, u druhé se naopak přimkl pevněji a vzpomínky tak posílil. Možná tedy není daleko doba, kdy tento objev povede k výrobě preparátů, které by mohly na jedné straně posilovat již vybledlé vzpomínky, na straně druhé napomáhat se zapomínáním traumatizujících událostí.

Má poznámka: Nějak jsem k takovým průlomům k poznání skeptická, že by se to dalo hned použít jako lék k posilování vzpomínek. Starší lidé si většinou dobře pamatují, co bylo v dávné minulosti, ale nepamatují si třeba něco, co udělali před týdnem. Nevím, jestli zrovna vyvolání vzpomínek by se mohlo  použít u těch studentů připravujících se na zkoušky. Určitě jen při totální ztrátě paměti třeba po úrazu.  Ale už není absolutně logické, že by se posilovaly jen ty vybledlé vzpomínky a  že by braní stejného léku napomáhalo se zapomínáním traumatizujícíh událostí?? Jakpak by to asi mohlo takhle fungovat, prosím chci takový lék, aby mi vyvolal jen ty příjemné vzpomínky, co to je za absurditu?? Buď lze posilovat všechny vzpomínky i s těmi traumatizujícími, anebo nic. Nikdo nebude mít zájem posilovat všechny vzpomínky, hlavně ty traumatizující. Starší lidé by měli určitě zájem si posilovat  celkově paměť, a to i ti studenti při zkouškách, ale jako takovou, nikoliv jen vzpomínek. Mozek je stavěný tak, že co je pro člověka nedůležité, vymazává sám z paměti, aby nebyl zbytečně přehlcován zbytečnými informacemi, do kterých patří i  zcela nepodstatné vzpomínky, celý život se sestává z nekonečného množství pocitů a událostí, rozhodně nikdo nemá zájem nevzpomínat na to negativní, co ho v životě potkalo, zapomenout na mnoho věcí je víc požehnání a lék bych  zrovna na tohle určitě nebrala.  

 

Roman Kopytar

Černá díra, která by mohla spolknout sluneční soustavu
Na nedávném setkání Americké astronomické společnosti v Seattle byl před očima užaslých vědců ohlášen objev doposud největší černé díry, jakou se do dnešních dnů podařilo astronomům nalézt a změřit. Se svou hmotností 6,6 miliard Sluncí by snadno pohltila celou sluneční soustavu.

Nový rekordman mezi černými dírami leží v samotném srdci galaxie M87 v souhvězdí Panny ve vzdálenosti asi 50 miliónů světelných let od Země. Vědci odhadují, že její průměr je asi 4x větší, než průměr dráhy poslední planety naší sluneční soustavy, Neptuna. Dřívější odhady její velikosti se pohybovaly okolo hmotnosti 3 miliard násobku hmotnosti Slunce. Díky unikátním vlastnostem teleskopu Gemini na havajském Mauna Kea  se však podařilo dřívější odhady poupravit na nynější cifru  6,6 miliard násobek velikosti  Slunce, čímž přinejmenším 1000x překonává velikost černé díry v centru naší vlastní galaxie, Mléčné dráhy. Před astronomy přirozeně vyvstává otázka, jak mohl tento vesmírný obr vůbec vzniknout. Podle jedné z představ je její velikost důsledkem spojení několika dříve samostatných černých děr do jednoho celku.

 

Roman Kopytar

Zrození planety v přímém přenosu?
Přestože je vesmír obrovský a procesům zrodu a umírání v něm dochází prakticky každým okamžikem, vědcům se jen málokdy poštěstí zachytit tyto zlomy přímo ve chvíli, kdy nastávají. Týmu evropských astronomů se možná poprvé v dějinách podařilo pozorovat zrod planety z její mateřské hvězdy.

Hvězda T Chameleontis, známá též pod zkratkou T Cha, leží v souhvězdí Chameleóna asi 350 světelných let od Země. Svou velikostí nepředčí naše Slunce, oproti němu je však skutečný benjamínek - je stará teprve sedm miliónů let. Když na ni evropští astronomové namířili svůj Very Large Telescope, který je umístěn v severním Chile v poušti Atacama, spatřili v jejím okolí velice vzácný a krátkodobý jev. Mateřskou hvězdu totiž obklopoval disk tvořený prachem, který je zárodkem pro její budoucí satelity. Lepší zaostření na tento disk však ukázalo, že se v něm právě vytváří jakási trhlina. S vynaložením všech technologických možností pak astronomové v této trhlině nalezli stopu po tělese, které je od své hvězdy vzdálené asi miliardu kilometrů (tedy o něco více, než např. Jupiter od Slunce). A o jaké těleso se jedná? Jako první vyloučili astronomové další hvězdu. Nově vzniklý objekt může být tedy buď hnědým trpaslíkem, nebo dokonce nově vzniklou planetou. Kdyby tomu tak skutečně bylo, jednalo by se o první pozorovaný zrod planety v dějinách astronomie.

 

Jan Weyer

Podivuhodný materiál z vesmírných vulkánů
Práce fyziků dokáže čas od času propojit ty největší struktury s těmi nejmenšími. Výzkum krystalků monohydrátu metanolu, který má podle všeho na svědomí „ledové vulkány“ na měsících vzdálených planet, by mohl otevřít novou kapitolu vývoje nanoelektronických zařízení.

Rozpětí zájmu fyziky je obrovské. Na jedné straně studuje ty nevětší struktury vesmíru, na druhé se noří do kvantového světa elementárních částic. Jen málokdy se však stane, aby se fyzika mikro a makrosvěta propojily tak, že plodem jejich vzájemného kontaktu bude smysluplná technologická aplikace. K objevu došlo vlastně náhodou. Britský planetární geolog Dominic Fortes z University College London se zajímal o zvláštní vlastnosti monohydrátu methanolu, tedy látky, která tvoří „led“ na několika měsících vzdálených planet sluneční soustavy, jako je například Jupiterův Io, Saturnův Enceladus či Neptunův Triton. Astronomové zaznamenali na těchto měsících občasné „sopečné výbuchy“, tedy erupce, během nichž jez útrob měsíce tohoto zvláštního „ledu“ vychrleno velké množství.

Tato látka má totiž skutečně unikátní vlastnosti, které ji možná předurčily k tomu, aby začala hrát při vulkanismus na vzdálených měsících centrální roli. Při různých tlacích a teplotách totiž nápadně mění svůj objem. Například při zahřátí na běžnou pokojovou teplotu se nebývale roztáhne v jedné prostorové dimenzi, zatímco v dalších dvou se naopak smrskne. Tento jev označují fyzikové jako negativní lineární stlačitelnost. Tato schopnost je v přírodě velmi vzácná – zatím je známo pouhých 15 materiálů, které ji vykazují. Přirozenou oblastí aplikace látek s těmito vlastnostmi je např. nanoelektronika, konkrétně nano přepínače.Problém je však v tom, že nikdo z fyziků dnes zatím netuší, co  přesně tento makroskopický jev způsobuje na mikroskopické úrovni jednotlivých atomů a molekul. Výzkum tak jednoduché a dostupné sloučeniny,  jako je monohydrát methanolu, by mohl k poznání vlastností a jejímu dalšímu využití výrazně přispět

Martin Janda – trošku kráceno

Golfský proud podle posledních výzkumů nezpomaluje

V poslední době se z vědeckých kruhů ozývaly hlasy, které varovaly před slábnutím Golfského proudu. Pokud by se tento trend potvrdil, výsledkem by byl výrazný zásah do klimatu nad starou dobrou Evropou. Vědci z Americké geofyzikální unie však do světa vyslali uklidňující zprávu – podle jejich měření se Golfský proud neztenčuje.

Záhada mořského proudění

Síla mořských proudů přirozeně kolísá a Golfský proud není vyjimkou. Každých 70 let se tato řeka v moři zeslabí a poté znovu zesílí. K výrobě tepla, kterým každoročně Golfský proud Evropu zásobí, by bylo třeba milion středně velkých elektráren. Pokud by však docházelo k jeho zeslabování, průměrná teplota by v Evropě během několika desítek let klesla o 4 -6ºC. To je zhruba stejné, jako by se člověk, žijící v příjemném vinařském kraji kdesi u moravské Pálavy, přestěhoval na Labskou boudu v Krkonoších.

Co by bylo bez Golfského proudu?

Co člověk, to názor a tato teze platí mnohdy i ve vědeckém světě. Existují teorie, že Golfský proud nemá na evropské klima žádný vliv. Podle této teorie Evropa za své klima vděčí severnímu rovníkovému proudu, který unáší masy teplé vody z rovníkových oblastí od západního pobřeží Afriky.

Většina vědců se však kloní k názoru, že kdyby nebylo Golfského proudu, Evropa by byla spíše k zoufání než k bydlení. Klimatické modely předpovídají, že by Evropu ovládly tvrdé dlouhé zimy, jaro by vlastně neexistovalo a léto by bylo krátké, zato velmi horké.

Neplánovaný ropovod?

Golfský proud nám však může způsobit jiné komplikace. Není to tak dávno, co pobřeží jihu USA postihla ekologická katastrofa, kdy z podmořského vrtu vyteklo do moře každých 14 dní 2x větší množství ropy než při ztroskotání tankeru Exxon Valdez u pobřeží Aljašky v roce 1989. Nedaleko od poškozeného vrtu vzniká Floridský proud, který je zárodkem proudu Golfského.

Pokud by některý z hurikánů, jimiž se karibská oblast doslova hemží a jejichž sezóna je právě nyní v plném proudu, zanesl ropnou skvrnu směrem k proudu, bylo by nač těšit. Ne že by se Atlantikem hnala k evropským břehům  hnědá skvrna. Spíše by se hlubinným proudem přenášely rozptýlené kapky těžších frakcí ropy.

Kde se bere golfský proud

Golfský proud a jeho severní větve – Irmingerův, Norský a Severoatlantský proud – je silný, teplý a poměrně rychlý mořský proud Atlantského oceánu.

Jeho rodištěm je Mexický záliv, z anglického výrazu pro záliv – gulf – získal i své jméno. Jeho cesta z Mexického zálivu pokračuje Floridským průlivem. Po té si to namíří podél pobřeží Severní Ameriky až k ostrovu Newfoundland. Zde se definitivně rozloučí s Amerikou a vydá se na dobrodužnou cestu Atlantským oceánem. Přibližně na 40º severní šířky a 30º západní délky se rozděluje na dvě větve. Severní proud míří k severní Evropě a jižní se obrací k západnímu pobřeží Afriky.

Golfský proud ovlivňuje podnebí východního pobřeží Severní Ameriky od Floridy po Newfoundland a západního pobřeží Evropy. Evropská větev Golfského proudu, nazývaná Severoatlantský proud, zmírňuje v Evropě zimy, obzvláště pak v její severozápadní části. Zimy tu proto nejsou tolik ledové jako v jiných místech se stejnou zeměpisnou šířkou. Například v lednu činí rozdíl průměrných teplot mezi pobřežím Norska a severními částmi Kanady přibližně 30º.  

Z časopisu 21.STOLETÍ – úryvek z článku

Zamíří američtí astronauti k asteroidu?

Byť byl americký kosmický výzkum v poslední době podroben některým škrtům, ambiciózní cíle mu nescházejí. Prezident Barack Obama se nechal slyšet, že Američané se nepotřebují vracet na měsíc, tam to už koneckonců znají. Proto vytyčil jiný cíl – NASA by se měla za 15 let pokusit přistát na některém z asteroidů.

Asteroidů neboli planetek je vesmír plný a sluneční soustava není výjimkou. Nejčastěji se o nich hovoří v souvislosti s jejich možným střetnutím se Zemí, které by mohlo mít pro pozemský život fatální následky.

Navíc tito poutníci vesmírem s sobě skrývají mnohé odpovědi na otázky, týkající se vzniku naší sluneční soustavy, protože bývají staré 4,6 miliardy let. 

PLÁNY NASA PRO PŘÍŠTÍCH 50 LET

Po roce 2020 návrat člověka na Měsíc

2025 – přistání člověka na asteroidu

2028 – start kosmické lodě, která ponese technické vybavení k Marsu

2031 – přistání lidí na Marsu

2040 – pilotovaný let k Venuši, ovšem bez přistání na jejím povrchu

2060 – pilotované lety k některým Saturnovým a Jupiterovým měsícům.

V okruhu zájmu vědců jsou především Titan, Evropa, Enceladus a ještě Neptunův měsíc Triton, který pravděpodobně nepochází ze sluneční soustavy, ale planeta jej zachytila do své gravitační sítě mnohem později.

*Současná americká vláda se staví proti letu k Měsíci. Naopak vyslání své posádky k Měsíci ohlásilo Rusko a Čína. Před čtyřmi lety se k nim přidala i Nigerie, ale její vyhlášení je třeba brát s rezervou.

 

 

Pavel Přeučil – trochu zkrácené

Zachrání nás řasy před záplavou plastů?

Výrobky z plastů jsou novodobým morem na celé planetě. Jejich recyklace je nejen složitá a nákladná, ale s její pomocí dokážou lidé jen nepatrnou část plastových odpadů. Proto se neustále hledají materiály, které by se v přírodě samy rozložily. Východiskem jsou tzv.bioplasty, které jsou vyrobeny z biologicky odbouratelných látek.

Vědci z několika výzkumných pracovišť v USA nyní přicházejí se skutečně revolučním řešením, které má všechny předpoklady vyřešit celosvětový problém s plastovými odpady. Vyvinuli technologii, s jejíž pomocí dokážou vyrábět základní surovinu pro produkci plastů – acetaldehyd – z obyčejných vodních řas. Od toho už je jen krůček k výrobě polymerů, ze kterých se plasty vyrábějí. Výsledný plastový výrobek je schopen se v krátké době rozložit na zcela neškodné látky.

Plasty na úkor potravin

Při výrobě většiny bioplastů se využívá například kukuřice, obilí, cukrová trtina a řada dalších kulturních rostlin, které však primárně měly soužit jako potraviny. Vědci z řady zemí však před touto cestou varuji...“je to stejná cesta do pekel jako výroba biopaliv z kulturních rostlin,“ říká Marianne Grantová z Kalifornské Univerzity. Každý rozumný člověk ji musí dát za pravdu a o to více je nepochopitelné, jak tvrdošíjně vlády celkem civilizovaných zemí lpí na stále se zvyšujícím podílů biosložek v palivech, vyráběných na úkor potravin. Plastů se vyrobí na celém světě miliony tun, a pokud by se měly vyrábět z kulturních rostlin, dospělo by lidstvo velmi rychle k hladomoru.

Algologie má zelenou

Prudce se rozvíjející vědou je dnes algologie, tedy věda zabývajícími se řasami. Vodní řasy jsou na naší planetě jedním z nejrozšířenějších organismů. V oceánech, ale i ve sladkovodních vodách jsou jich miliony tun. Dnes jich známe na 80 000 druhů. Jako první přišli na chuť řasám vědci zabývající se vývojem biopaliv. Dnes se již výroba těchto paliv rozbíhá.

Vědci z výzkumného pracoviště Cereplast v americké Indianě se však rozhodli využít řas k výrobě plastů. Výzkum byl neobyčejně rychlý a výzkumný tým slibuje, že do konce letošního roku bude hotova technologie, která umožní prakticky okamžitě  zájemcům začít vyrábět různé plastické hmoty z řas. Pokud by se technologie stejně rychle ujala po celém světě, šlo by o skutečný průlom v ochraně životního prostředí.

Má poznámka: Je otázkou, zda ty miliony tun nezlikvidují to ohromné množství řas, na kterém jsou závislí mnozí živočichové a předpokládám i mnoho druhů ryb. 

Kde řasy pěstovat?

Nejdále jsou v pěstování vodních řas Nizozemci, kteří se však zatím orientují na výrobu pro produkci biopaliv. V zemi vznikla celá řada farem, které se na pěstování řas specializují. Stále však spolu bojují dva tábory a to zastánci pěstování řas na otevřených plochách a v uzavřených systémech. Nicméně řada odborníků tvrdí, že pravdu nemá ani jedna ze stran, protože Nizozemí není pro obří produkci řas vůbec vhodné a navíc sladké vody bude na celém světě ubývat. Budoucnost vidí spíše v budování mořských plantáží u pobřeží chudých zemí, které nemohou pěstovat jiné plodiny a pro které by mohla produkce vodních řas základním kamenem pro výnosné hospodářství a prosperitu.

Umělé pěstování řas je neskutečně rychlé. K výrobě plastů se dají použít již po pouhém jednom týdnu růstu. Dnes již například v Brazílii, Číně a Nizozemsku probíhají první testy pěstování řas pro tyto účely.

Má poznámka: Po přečtení několika článků na stejné téma se mi zdá rovněž nadějným řešením, které je popsáno v článku v této rubrice: „Blíží se soumrak doby plastové? Japonci vynalezli pevný hydrogel“

 

Zpráva z  časopisu 21.STOLETÍ -s mým  komentářem

Zbaví nás bakterie odpadu v mořích?

Plastový odpad, který plní světová moře, hraje v životě oceánů stále nepříjemnější roli. Některé odpady absorbuje nebezpečné chemikálie, jiné je zase pod vlivem slunečního záření uvolňují. Zdá se však, že pomocnou ruku by mohla podat příroda sama. Z plastových odpadků, nalezených u pobřeží severní Anglie, se vědcům podařilo izolovat mikroby, kterým polyetylenové odpadky vysloveně chutnají. Důležité je především to, že mikroorganismy z třídy gammaproteoobakterií nejsou výsledkem laboratorních experimentů, ale přirozeným produktem přírody.

Má poznámka  „ Takový scénář zní doslova hororrově. A zřejmě je takový optimismus hodně předčasný. Jednak jsou všechna moře plastovým odpadem doslova zamořena, když se dostane do žaludku ryb, ty umírají. Muselo by být potřeba nepředstavitelné množství zmíněných bakterií, aby aspoň část plastů z moře byla jimi odstraněna. Na druhé straně jejich přemnožení může opětně mít nebezpečný dopad na mořské živočichy, kteří se s těmito bakteriemi  nemusí vyrovnat a mohou jimi onemocnět. Vždy když se v moři objeví nový predátor, a  nastoupí na místo vyhynulých některých druhů, nastalá nerovnováha má vždy katastrofické následky na úhyn ostatních ryb. Viděla jsem v pořadu Zázračná planeta, jak se v moři velmi přemnožili veliké a ohromně dravé ryby, které vypadají i velmi odporně, a to  právě následkem  vyhynutím jednoho druhu větších ryb,  tyto nově přemnožené ryby denně požírají nepředstavitelné tuny ryb. Jednou moře nebude už k životu, ale tak jak na počátku jeho vzniku, ho ovládnou bakterie, a bude za to zodpovědný člověk, který dopustil nezodpovědné zamoření moří jednak plasty a jednak haváriemi ropných tankerů či únikem ropy z ropných vrtů v moři. Tak jak jsme dokázali znečistit řeky průmyslovým chemikáliemi, že jsou „mrtvé“ a  nedá se v nich ani koupat, tak jednou mohou dopadnout stejně  i moře a oceány. Nebezpečné látky ze znečištění  se dostanou s potravou do ryb  a ty pak jsou nasáklé škodlivinami a trpí často rakovinou. A je jich stále méně a ty co se ještě dají v současnosti  vylovit, tak je konzumujeme jako pro nás zdravé jídlo. Co dýcháme (viz nový článek z čeho onemocní plíce, hlavně se týkající choroby CHOPN v Zdravotních tématech)  a co jíme můžeme sami posoudit  podle toho, jak přímo raketovou rychlostí přibývá rakoviny u lidí, a to i u mladých lidí a dokonce i u dětí. Jestli si nezachováme prostředí k životu, příroda nakonec odstraní nás, jako přímé viníky a totální ničitele."

O hodně nadějnější je vynález nové látky a její použití místo plastů, která by se v přírodě normálně rozkládala. Viz článek v této rubrice: Blíží se soumrak doby plastové.

Z časopisu 21.STOLETÍ

Astronomové objevili vodu na jednom z asteroidů

Snad každý školák by dokázal říci, že zatímco komety se skládají především z vody, přesněji řečeno z ledu, asteroidy nejsou vlastně ničím jiným, než vesmírem poletujícím kusy horniny. Americkým astronomům se však nedávno podařilo tuto učebnicovou pravdu zpochybnit. Asteroid 24 Themis je podle nich pokryt tenkou vrstvou ledu. To, na co narazili, je však podle nich jen špička ledovce. Předpokládají, že voda a asteroidy se spolu „kamarádí“ mnohem více, než se dříve myslelo, a je jen otázkou času, kdy bude objevena na mnohem více asteroidech. Od tohoto objevu je již jen krůček k myšlence, že by to mohly být právě takové asteroidy, a nikoliv komety, kdo v dávné minulosti dopravil na Zemi vodu. Astronomové proto začali o svém objevu mluvit jako o poslu dávné minulosti, jakési analogii „živé fosilie“.

Britské listy  9.1.20011 - Jiří Baťa

Koaliční vláda od svého nástupu má mj. ve svém programu dnes tolik diskutovanou reformu zdravotnictví. Ta je dnes co do realizace značně komplikovaná výpověďmi cca 3 800 lékařů, převážně ze státní sféry. Ale není účelem hledat příčiny, potažmo důvody, kde a v čem jsou složitosti v plánované reformě zdravotnictví. Je jich mnoho a bylo by to na dlouho. Chci se dotknout jediného závažného problému - a tím je určení rozsahu standardní a nestandardní péče a problémy z toho plynoucí. Především bych položil jednu zásadní otázku: proč má být ve zdravotnictví, nota bene ve formě způsobu léčení, něco standardní a něco nadstandardní? Tento určující, respektive rozlišující element, nebyl v našem zdravotnictví znám cca do konce 90. let minulého století. To proto, že k tomu nebyly důvody. Jaké důvody? Ekonomické, samozřejmě, přestože do sametové revoluce bylo na tom naše zdravotnictví z celkového či obecného pohledu zcela jednoznačně lépe, než je tomu dnes. Stejně tak s důchodovým a sociálním zabezpečením. Ale zpět ke zdravotnictví. Od počátku 90. let se naše (a nejenom) zdravotnictví ubíralo zcela nežádoucím směrem. Pro upřesnění: nežádoucím pro občany, protože naopak to co se dělo, bylo záměrné a plánované drancování a rozkrádání všeho, co šlo přes politiky a podnikatele realizovat v rámci kroků „demokratických změn ke kapitalistickému řídícímu systému ve státě". Zpočátku zcela nevinně, bezbolestně a bez zjevných následků se do zdravotnického molochu načali nabalovat různé pijavice, které parazitovaly na veřejném zdravotním sektoru. A to tak dlouho, až se na počátku nového století zjistilo, že se nedostává na financování zdravotnictví, a tedy že je potřeba tento sektor reformovat. Což ovšem neznamenalo, že by se vysávání finančních prostředků na zdravotnictví zastavilo, nebo zpomalilo. O co bylo méně k rozkrádání, o to více bobtnal rozpočet na zdravotnictví. Přišel rok 2008, nafukovaný balónek rozpočtu na zdravotnictví prasknul a politická garnitura zjistila, že není z čeho dávat (a tedy ani krást), a že zdravotnictví je churavé více, než pacienti z řad veřejnosti. Nastalo horlivé řešení, které vyústilo nástupem Topolánkovy vlády a jeho excelentním ministrem Julínkem v podobě návrhu, ale i snaze prosadit reformu zdravotnictví ve stylu „Julínek & Company". Ono tady totiž ani tak nešlo o zdravotnictví jako takové, jako spíše udržet a zachovat všechny již dobře našlápnuté cestičky k nemalým tokům financí do vlastních kapes. I když navenek se tato reforma presentovala jako spása a záchrana českého zdravotnictví a jeho péče o nemocné. Dnes už zdravotnictví bojuje o samotné přežití, a tak se hledají spásné způsoby, jak je udržet na potřebné úrovni a přitom na to mít dostatek financí. Za tím účelem se hledají až extrémní důvody, jak a kde získat peníze. A zde se mj. dostáváme k poskytování oné standardní a nestandardní zdravotní péče. Opět opakuji otázku: Proč standardní nebo nadstandardní? Nemoc má sice tisíce podob, které se postupem doby z hlediska pokroku v oblasti léků a technologie léčí jinak, než před dvaceti, padesáti či sto lety. Což ovšem neznamená, že se péče o nemocné musí zákonitě zdražovat. Tady totiž není otázka zajišťování financování výzkumu a výroby pokrokových a moderních přístrojů, léků a zařízení, tady jde již o nelidské vydírání potřebných, tedy nemocných, neboť zájem o léčení se mění v zákon zisku. A ten nezná hranice dostatečnosti. Nejen výrobci, ale různí dodavatelé, servisní a jiné firmy, všichni se chtějí na zdravotnictví přiživit a také se jim to do dnešních dnů daří, nebo dařilo. K tomu je ještě zapotřebí připočítat lobbyisty, zprostředkovatele, různé mezičlánky a nakonec ty, kteří to všechno zastřešují – politiky. Ti všichni z toho mají tu větší tu menší „malou domů", což se suma sumárum projeví v řádu několika miliard ročně, vyplacených ze zdravotního pojištění. Z formálního hlediska je však všechno OK, z neformálního hlediska pak potřeba naplňovat kasu pro potřeby zajištění fungování zdravotnictví a péče o pacienty způsobem ber kde ber.  Zde je ještě na místě připomenout existenci cca 10 zdravotních pojišťoven, které se starají o blaho svých klientů v řádu 10 milionů osob. Nebude od věci zmínit, že do roku 1989 na cca 15 milionů obyvatel stačila jedna dobře fungující státní pojišťovna, dnes na 10 milionů obyvatel se přiživuje celkem 10 takových pijavic. Pan ministr a s ním celá řada poradců hledají finanční zdroje, které by posílily rozpočet na zdravotnictví. Těch 10 pojišťoven by muselo asi stát jako deset pyramid kolem ministerstva zdravotnictví, aby si pan ministr a jeho rádcové ráčili povšimnout, že vůbec existují, a nota bene zvážit, zda jsou vůbec potřebné. Možná, že to ví, ale když i tam je tolik kamarádíčků, tolik možností…! Chytrému napověz, hloupého kopni se říká. 

 

Proto se také přišlo na tuto zcestnou, až fašistickou myšlenku rozdělit péči o nemocné, respektive jejich léčení, na standardní a nestandardní. Je to neetický hyenismus, rovnající se selekci v　nacistických táborech, kde se lidé dělili na několik kategorií a podle toho bylo s nimi zacházeno. I tam platilo, že kdo na to měl, mohl si zachránit život, i když jim to nakonec nebylo nic platné, o život stejně přišli. Tak se to dnes děje s naším zdravotnictvím. Jedním ze zdůvodnění pro toto rozdělení je nákladovost léčení, včetně ekonomického zatížení investic do nových moderních zařízení. Dalo by se to pochopit, kdyby, jak jsem již výše naznačil, se nedostávalo financí v　prvotní fázi na výzkum a výrobu. Ale na to je vždy peněz dostatek. Nedostává se ovšem těm, kteří se nechtějí zbavit snadného a zaručeného podílu na zisku z toho, že se podíleli (svým politickým či jiným) vlivem na realizaci uplatnění té které technologie či zařízení v　síti zdravotnických pracovišť. To vyvolává potřebu různých finančních opatření, úspor, škrtů a výdajů ve zdravotnictví, což se v největší míře projevuje především na zatížení ve výdajích občanů: poplatky u lékařů, v lékárně, stejně jako nehorázné doplatky za léky, za pobyt v nemocnici atd. Korunu tomu všemu nasazuje ministr zdravotnictví (za podpory vlády a jiných), když požaduje ještě příplatky za péči o nemocné v podobě stanovení standardu a nadstandardu léčení. V  praxi by to znamenalo, že pacienti budou již předem, v závislosti na svých finančních možnostech, rozděleni na platby schopné a platby neschopné, jinými slovy na léčitelné a neléčitelné. Ti, co na to budou mít, budou zdravější, budou lépe léčeni, bude jim věnována větší péče. Ti ostatní, ti půjdou do suterénu, kde na ně nebude ani vidět, ani je slyšet, a kde budou pomalu, ale jistě umírat. Otázka je, k čemu budou sloužit nemocnice a lůžka, která budou jen skromně využita, protože ta větší část pacientů se bude rekrutovat z　řad méně či vůbec ne movitých, kteří se do těchto lůžek nikdy nedostanou. Zvláště, mají-li si ještě zaplatit 100 korun pobytu za den. Nebudu daleko pravdy, že u těch méně mohovitých, tedy standardních pacientů, bude při pobytu v nemocnici i přiměřeně „kvalitní" strava. Už dnes je mnohdy takřka nestravitelná, co bude vrámci dalšího šetření a opatření v nemocnicích, můžeme si snadno domyslet. Co bychom chtěli za stovku, že? Samozřejmě, že bohatí budou (oni už vlastně jsou) vysmátí. Budou zdraví a veselí, když bude potřeba, dostane se jim VIP péče, a ti co si dělají nároky na pašalíky za své snažení budou také spokojeni, neboť přísun financí bude i nadále zajištěn. U nich je tedy otázka standardu a nadstandardu dávno vyřešena. A ti ve standardu, no pardon, co je jim po nich!  

Zastaví exekutorskou mafii až exploze svémoci?

V exekucích nejde již o vlastní podstatu exekučního řízení, kterým je tradičně v moderních právních systémech jen uspokojení pohledávky věřitele. Vše je zákony a soudní praxí nastaveno tak, aby se exekucemi daly neslušně vydělávat peníze. Pochopitelně nikdo nechce, aby vykonavatelé exekucí pracovali zdarma. Musí zde ale být určitá přiměřenost a slušnost, obsažená již v právní úpravě, což v České republice není. Zde je např. legální, když po informaci typu „jedna paní povídala" vtrhne exekutorské komando do cizího bytu, aby se zmocnilo majetku, který dlužníkovi zjevně nepatří. Vůči dlužníkům se namísto přímého, racionálního a rychlého jednání často úmyslně volí rafinované postupy, podrazy a úskoky, aby se na nich a jejich blízkých dalo pořádně vydělat. Způsoby právní obrany vůči postupům exekutorů jsou nastaveny tak, že ten, kdo je jimi postižen, má jen nepatrné šance. O nepřiměřenosti mnohdy pakatele dlužných částek a toho, co je nakonec exekutorem požadováno, nemá smysl více hovořit. Vše je přitom zcela legální, neboť české zákony takové postupy při vymáhání pohledávek exekutory umožňují. Bylo by naivní myslet si, že čeští zákonodárci se zde řídili nějakými vzory z civilizovaných zemí. Omyl. V českém prostředí se obsah zákonů podřizuje přáním lobbyistických skupin. A lobby či spíše mafie točící se kolem exekucí je silná a svých privilegií, která určité skupině umožňují legálně řádit a pořádat divokou honbu za majetkem a lidi ožebračovat, se jen tak nevzdá. Děsím se toho, k čemu to časem může vést. Čeká se v České republice na to, až se proti legálním postupům odporujícím zásadám slušnosti a přiměřenosti vzedme vlna svémoci z řad nespravedlivě ruinovaných? To, že zatím nic nenasvědčuje tomu, že by něco podobného hrozilo, by nikoho klidným nechat nemělo. Lidé v zoufalých situacích mohou přikročit k zoufalým činům. Jednou může být třeba pozdě.

 

Z časopisu 21.STOLETÍ – krátký úryvek z článku

Kosti promlouvají: Jak se lidem kdysi žilo?

Jak změřit životní úroveň lidí z věků dávno minulých?

Lidské kosti – klíč k ekonomickým dějinám.

Nové vědecké odvětví takzvaná antropometrická historie, v odborném světě  vznikla poměrně nedávno. Tento pojem zavedl do historických zkoumání maďarsko-americký ekonom a historik John Komlos teprve na počátku 90. let minulého století, dnes už se mu však věnuje již několik vědeckých týmů světa. A co vlastně je k takovým zkoumáním zapotřebí?

Především neúnavná práce. Hlavním úkolem vědců je totiž získat tzv. antropometrická data. V praxi to znamená, že musejí přeměřit co největší množství kosterních pozůstatků lidí z nejrůznějších oblastí a historických období, přičemž se soustředí především na výšku lidí. To, zda někdo zůstane po celý život malý nebo se naopak vytáhne a o hlavu přeroste své vrstevníky, ovlivňuje totiž kromě genetických vloh také kvalita potravy. V kvalitě a dostupnosti výživy se tedy najde řada informací, jak celkově vypadala ekonomická a sociální struktura společnosti té které doby.

 

Z časopisu 21.STOLETÍ

Někteří paraziti, kterým se daří proniknout i do lidského organizmu

Za nestvůrnými příšerami typu „vetřelce“ se lidé nejraději vydávají do příjemně bezpečných kin, kde se jim předkládají příběhy, odehrávající se na druhé straně vesmíru. Mikrokosmos našeho vlastního těla však bohužel často neskrývá monstra o nic méně hrůzná ani nebezpečná, než jsou ta filmová.

Parazity najdeme mezi viry, bakteriemi, jednobuněčnými i mnohobuněčnými organismy.

Typicky bodavé-savé ústní ústrojí ihned prozradí zástupce ploštic. Jedná se o jednoho z nejběžnějších vnějších parazitů, štěnici domácí, která se živí krví teplokrevných obratlovců. K pokousání štěnicí můžete bohužel stále častěji přijít i u nás.

Jednobuněčná měňavka rodu Acanthamoeba prožívá většinu života jako prvek ve vodě. Při vhodné příležitosti zaútočí, například když si jdeme zaplavat do špinavé vody nebo z infikované kontaktní čočky přeskočí do očí, kde se živí bakteriemi a také buňkami naší rohovky. Oko pak zarudne, slzí a v neléčených případech může dojít i k oslepnutí.

Krevnička střevní patří mezi další parazitické ploštěnce ze třídy motolic. Po té, co z vody pronikne do těla nejrůznějších savců včetně člověka usadí se ve střevech, kde způsobuje záněty a následně krvavé průjmy. Její původ je v Africe, díky obchodu s otroky byla však zavlečena i do Ameriky

Střeček lidský je jediným druhem much z čeledi střečkovitých, který si za hostitele vybírá kromě koček, prasat či krav i člověka. Larvička vetřelce se zavrtá pod kůži, kde se po 12 týdnu živí, než vyleze ven se zakuklit.Tohoto parazita si můžete přivézt ze svých cest po Střední a jižní Americe.

Aktuálně cz Tomáš Fránek  (s mým komentářem na konci)

Hledání vajec s rakovinou sílí, kontroly začaly v Česku

* V Německu přibývá zavřených farem

* Také v českých obchodech začalo intenzivní hledání nebezpečných vajec

 

* Za vším je vadné krmivo kontaminované dioxiny

Berlín - Německé úřady zavírají další farmy a hledají potraviny, které mohou být kontaminovány dioxinem.

 

A první výsledky testů potvrzují, že hodnoty jedovatého dioxinu, který se dostal do více než 2700 tun krmné směsi od společnosti Harles & Jentzsch, jsou vysoké. Deník Hannover Allgemeine Zeitung s odvoláním na Národní úřad pro bezpečnost potravin a ochranu spotřebitelů uvedl, že hodnoty byly stanoveny na 123 nanogramů dioxinů na kilogram tuku.

 

"To je značné vysoká hodnota, jde o značné riziko kontaminace potravin," uvedl Bernhard Aue z úřadu pro bezpečnost potravin.

Kontroly začaly už také v Česku. Státní zemědělská a potravinářská inspekce (zahájila kvůli kauze preventivní prověrky v tuzemských obchodech. "Začali jsme intenzivní monitoring vajec a drůbežího masa původem z Německa," uvedla Petra Hoferková z SZPI. "Zatím ale nemáme informace, že by se kontaminované výrobky dostaly na český trh," dodala.

Látky, které krmné směsi kontaminovaly, jsou podle německých úřadů používány pro výrobu papíru. "Takové látky měly být zcela vyloučeny z používání v potravinářském průmyslu," uvedl tajemník zemědělského sdružení Helmut Born.

Kontaminovaných farem přibývá

Úřady už také zavřely další farmy, v Severním Porýní-Vestfálsku jde o 139 farem. A kontaminované potraviny a krmivo hlásí i další spolkové země.

Severní Porýní-Vestfálsko už zveřejnilo seznam šarží prvních kontaminovaných vajec, které mohou být na pultech obchodů či které mohou mít Němci doma.

Můj komentář:

Nejhorší na celé věci je, že to je opravdový hazard se zdravím lidí. Nestačí silné znečištění ovzduší ve městech, nestačí znečištění moří ropou a i jinak znečištění řek chemikáliemi z továren, a tím následně se toto znečištění dostává do i ryb, které pak konzumujeme jako tzv.zdravou potravu, to vše už je velmi rakovinotvorné, ale navíc k tomu všemu zločinné jednání lidí, kteří naprosto ignorují i ty nejzákladnější podmínky výroby potravin a ohrožují tak miliony lidí. Dioxin je látka, která když se dostane do živého organismu, tak vněm už zůstává, ten ji nedovede vyloučit. Lidé, které způsobí tak ohromnou zdravotní újmu druhým, by měli být potrestání jak ohromnou pokutou, tak podle mého vězením a hlavně už by nikdy by už neměli mít povolení k farmaření. Všichni si uvědomujeme, že zdraví, to je to nejcennější, co v životě máme, a co pomůže tomu, kdo se stará o správnou životosprávu, když je vystaven takovému naprosto nezodpovědnému jednání druhých.

Ve všech pokročilejších zemích přibývá rakovina přímo raketovou rychlostí, ovšem za takových okolností se není se čemu divit. Takhle se člověk jako tvor hubí sám sebe, tak jako mnoho živých tvorů svou bezohledností už vyhubil, nakonec do té živočišné říše patří a platí na něj stejné přírodní zákony. Bohužel často v kapitalistickém systému se mnozí honí jen a jen za ziskem, bez ohledu na zdraví ostatních. To je ovšem opravdu zločinné počínání a rozhodně by nemělo zůstat bez řádného potrestání. Hlavně by měla být nadále tak intenzivní kontrola výrobků už přímo na území, a ne poslat takto zdraví škodlivá vejce do zahraničí, v tomto případě například do Nizozemí, kde už nikdo tato vajíčka nevypátrá a dávno kolují v potravinových výrobcích. To je tak, když v dnešní době nestačí obyvatelům z neznámých důvodů původní produkce a většina potravin se dováží, a pak dojde k takovému katastrofickému scénáři.

Z　časopisu Epocha

Nevídaná mise ke Slunci

Nová sonda provede podrobný výzkum

NASA připravuje bezprecedentní výzkumnou misi ke Slunci. Projekt Solar Probe Plus, který umožní pozorovat Slunce z dosud nevídané blízkosti, by měl být zahájen do roku 2018. Malé vesmírné plavidlo zhruba o velikosti automobilu bude studovat Slunce ze vzdálenosti 6,4 milionu kilometrů od jeho viditelného povrchu. Kosmická loď bude chráněna žáruvzdornými sondu Solar Probe Plus jsou navrženy tak, aby se pokusily zodpovědět dvě klíčové otázky sluneční fyziky – proč je atmosféra Slunce o tolik žhavější než viditelný povrch Slunce a co pohání sluneční vítr, který ovlivňuje naší planetu a naši sluneční soustavu, prohlásil Dick Fisher, ředitel oddělení heliofyziky NASA. Mise zahrnuje celkem pět dílčích projektů.

■ První bude počítat nehojnější částice ve slunečním větru – elektrony, protony a ionty helia – a měřit jejich vlastnosti.

■ Druhý projekt bude využívat dalekohled jenž pořídí trojrozměrné snímky sluneční koróny, vnější atmosféry Slunce.

■ Cílem třetího projektu je přímé měření elektrických a magnetických polí, radiového záření a tlakových vln proudících plazmatem, které tvoří atmosféru Slunce.

■ Čtvrtý projekt bude monitorovat elektrony a ionty, které jsou urychlovány tlakovými vlnami v　atmosféře Slunce.

■ Pátý projekt by se měl postarat o spolehlivé fungování celé mise.

Z časopisu Epocha

Jordánský chrám z biblických dob

Objeveno 300 předmětů z moábského království

Archeologové objevili nedaleko jordánského města Madaba, vzdáleného 38 kilometrů jižně od metropole Ammánu, starověký chrám z　období 1200 až 539 před naším letopočtem. Třípatrová budova se svatyní rozdělenou do několika boxů a otevřeným dvorem je největším a nejzachovalejším chrámem, jaký kdy byl v této oblasti objeven. Archeologové v něm našli asi 300 předmětů z dob biblického moábského království, včetně sochy čtyřnohého boha Hadada. Na vykopávkách, které v lokalitě Chirbát Atruz začaly v roce 2000, se podílely týmy archeologů z Jordánska a z americké univerzity La Sierra v Kalifornii. Stát Moáb leží na východním břehu Mrtvého moře a byl v určitém období s izraelským královstvím ve vazalském vztahu. Je zmiňován v bibli.

 

 

Z novin Náš region

Krmte ptáky v zimě, ale ne zbytky z kuchyně

V zimních měsících lidé často krmí ptáky a pomáhají jim přečkat nejchladnější roční období. Ptákům bychom měli podávat co nejpřirozenější potravu, naopak nevhodné jsou hlavně zbytky z kuchyně.

Než začneme ptáky krmit, měli bychom si o nich něco zjistit. Jinak jim můžeme místo pomoci můžeme ublížit. Především zbytky z　kuchyně mohou ptákům výrazně uškodit. Obsahují totiž často sůl, která pro ně působí jako jed. Pro malé ptáky velikosti čížka může být již jen jedno zrnko soli se slaného rohlíku smrtelnou dávkou.

 

Ornitologové radí, aby lidé ptákům nedávali ani pečivo, hlavně čerstvé, které může zvířatům způsobit zažívací potíže. Výjimkou jsou kachny a labutě, které si s pečivem i s přebytkem soli poradí.

Naopak vhodná jsou pro ptáky slunečnicová semínka, jako vydatný zdroj energie, většina zimujících ptáků je má nejraději. Do krmítek patří také drcená jádra vlašských ořechů, vyloupané buráky, semenec, oves, řepka, lněné semínko, ovesné vločky, méně třeba proso. Ptákům mohou lidé po celou zimu nabízet i jablka (rozpůlené jablko nabodneme na větev) nebo jeřabiny. Sáhnout se může i po bramborách uvařených ve slupkách, které jsou nesolené.

V posledních letech ovšem odborníci stále častěji upozorňují, že přílišné krmení ptáků je vlastně opičí láska. Ptáky bychom měli jen přikrmovat, nikoliv překrmovat. Ptáci by se měli stále snažit nalézt dostatek přirozené potravy. Více by se měli krmit jen v　době velkých mrazů, nebo když na zemi leží delší dobu vysoká vrstva sněhu, která jim znemožňuje přístup k potravě.

Zčasopisu Epocha

Fosilie neznámého ještěra

V Rumunsku objevili nový druh dinosaura

Američtí a rumunští paleontologové objevili v Rumunsku pozůstatky dosud neznámého dinosaura, který připomíná masožravého velociraptora . Tvor, který žil před 70 miliony lety, však byl zavalitější a měl na každé noze dva ostré drápy namísto jednoho. Vědci objevili fosilie dinosauří kostry dlouhé přes dva metry. Nález zahrnoval nohy, paže, žebra, páteř a ocasní kosti dinosaura, kterého vědci označili Balaur bondoc , což v překladu znamená podsaditý drak. Podle kosterních pozůstatků vědci soudí , že dinosaurus měl velmi silné nohy a byl přizpůsobený spíš na boj než na rychlý běh za kořistí.Možná dokázal zabíjet větší zvířata, než byl sám. Vědci se domnívají, že Balaur bondoc byl jedním z hlavních predátorů , kteří před 70 miliony v oblasti dnešního Rumunska žili.

 

 

aš, Novinky.cz – 2.prosince 2010

Vědci objevili bakterii, která v DNA využívá arzen, jde o další formu života

Zlaté základní pravidlo biochemie, že život závistí na šesti chemických prvcích - uhlíku, vodíku, kyslíku, dusíku, síře a fosforu, padlo. Vědci objevili v americkém kalifornském jezeře Mono bakterii, která místo fosforu může uplatnit ve svém DNA i jedovatý arzen, uvádí časopis Science. Jedná se o objev, který avizovala americká kosmická agentura NASA jako přelomový při pátrání po mimozemském životě.
Vede to k závěru, že život na Zemi nemusel vzniknout jednou, ale vícekrát, a že při pátrání po mimozemském životě je třeba se zaměřit na další – pro běžné organismy vysoce jedovatý prvek - arzen.

Bakterie žije v extrémních podmínkách solného jezera Mono na východě Kalifornie. Nachází se v prostředí, které je pro jiné živé tvory nepříznivé, a může využívat pro svou obživu látky, které jsou pro jiné tvory jedovaté.

O objevu informovala trojice vědců Felisa Wolfová-Simonová, Paul Davies a Ariel Anbar, kteří přišli s ideou, že fosfor v organických sloučeninách u živých tvorů může být nahrazen arzenem. Vědci spolupracovali s NASA.

Rozhodli se proto pátrat po takových tvorech v kalifornském jezeře Mono, kde je značné množství arzenu. Bakterie GFAJ-1 z jezera nechávali v laboratoři žít ve stále vzrůstajících koncentracích arzenu. Ke svému překvapení zjistili, že mikrobi plně využili tento prvek a začlenili ho do fosforových skupin i v DNA. To je absolutní novum.

Bakterie se tak stala prvním tvorem, který ukázal, že v úvodu zmíněná šestice prvků není pro život jediná možná. „Nepředpokládáme jen, že biochemické systémy analogické nám dnes známým by mohly využívat sloučeniny arzenu na místě, kde jsou jinak sloučeniny fosforu, ale také, že by se tyto organismy mohly vyvinout na dávné Zemi a mohly přežít v neobvyklých prostředích až do dneška,“ uvedla Felise Wolfová- Simonová.

„Naše objevy ukazují, že život, jaký známe, může být mnohem flexibilnější, než se obecně předpokládá nebo si můžeme představit,“ dodala vědkyně, která i naznačila jejich význam pro pátrání po mimozemském životě, který může být mnohem bizarnější, než si i lidé s tou největší fantazií přestavují: „Jestliže tady na Zemi se může něco chovat naprosto neočekávaně, co pak můžeme očekávat od života, který ještě nebyl viděn?“

Pátrání po arzenu

Velký dopad má objev této bakterie pro astrobiologii a pro pátrání po mimozemském životě. Přibyl prvek, po kterém je třeba pátrat ve spektrech planet, kde by se mohl objevit život. Astrobiologové už dříve přišli s ideou života závisejícím místo vody na čpavku.

Navíc to ale naznačuje, že je možné, že by na Zemi vznikl život nejméně dvakrát, protože tato bakterie má natolik odlišnou biochemii, že ji nelze zařadit k ostatním do stromu života.

Obecná shoda je, že to spíše může být evoluční adaptace než druhé zrození. Ale jsme teprve v prvních dnech prvního roku projektu. Je to jistě jedna z věcí, kterou musíme promyslet a pokračovat v pátrání po druhém zrození, protože jsme právě nalezli případ něčeho nového,“ řekl BBC John Elliott, který je jedním z předních britských vědců pátrajících po mimozemském životě.

„Ukazuje to, že život může existovat i vně tradičních pravd a prostředí, vyndalo to jednu cihlu ze zdi,“ dodal.

Simon Conway Morris z Cambridgské university ale soudí, že bakterie ještě není důkazem pro druhé zrození „Bakterie je objeviteli ukázána v arzenovém rohu, to co vidíme, je skutečně ohromující a překračuje to předjímanou pestrost života. Otevírá to skutečně vzrušující cesty a klade to otázky o možných prvcích vhodných pro vznik života na vzdálených planetách podobných Zemi.“

I sami vědci uvedli, že bakterie sice dokázala využít arzen a prospívat, ale nejlépe se jí dařilo v prostředí, kde by dostatek sloučenin fosforu.

Z časopisu Koktejl - trochu zkrácené

PARTYZÁNI SMOTYKOU

Brno, Praha, Ostrava, ale i další města se potýkají snovým fenoménem, ohrožujícím jejich betonovou uniformitu. U chodníků přes noc vyrůstají trsy měsíčků a zapomenuté městské betonové květináče náhle ožívají astrami či netřesky. Lidé ráno kroutí hlavou nad záhonem muškátů, na jejichž místě byla ještě včera hlína a vajgly, a říkají si, že radnice se konečně začala o své město starat. Ovšem radní nemají o nových záhonech ponětí, často jsou totiž dílem gerilových zahradníků. Možná jste už všimli, vyrážejí do ulic zahaleni šátky a tmou, vrukách baterku a motyčku, vruksaku sazeničky. Jejich nepřítel? Šeď velkoměst. Jejich činnost vpravdě bohulibá, mnohdy ovšem nelegální. Květiny okrasné, ale třeba také meruňky či mrkev totiž po městě vysazují vez vědomí majitelů pozemků. Vysazování květin, případně stromků, nebo jiný takový zásah na cizím pozemku bez souhlasu vlastníka je neoprávněným zásahem do vlastnického práva. Lidem zvelebujícím své okolí tímto partyzánským způsobem proto může hrozit pokuta až 15 tisíc Kč za přestupek proti majetku a vkrajním případě dokonce dvouletý pobyt za mřížemi vpřípadě trestného činu neoprávněného užívání cizí věci. Vedení měst ani majitelé pozemků ale nočním zahradníků paragrafy pod nohy zatím neházejí – komu by také vadilo, že namísto zanedbaných městských koutů vyrůstají záhony barevných květin? Ve světě ale zahradnické gerily narazily na hradbu nepochopení. A to hlavně vpřípadech, kdy prostou snahu zvelebit město přebila politika. Určitý nádech revolty je od počátku vsamé podstatě gerilového zahradničení. Přeci jen jde o činnost, která může leckoho provokovat. A proto je možná pro mnoho l(nejen) mladých lidí tak atraktivní už déle než tři desetiletí. Termín guerilla gardening uvedla na svět vroce 1973 Liz Christy, která sněkolika přáteli vyčistila zanedbaný pozemek na Manhattanu a osázela jej stromy. Šlo o první komunitní zahradu vNew Yorku, která funguje dodnes. KDO MÁ RUCE SÁZÍ Během hospodářské krize vletech 1890 a 1930 a vprůběhu obou světových válek přišla města vUSA splánem Vacant Lot Cultivation (zvelebení prázdných pozemků). Lidé si tak mohli pěstovat ovoce a zeleninu na městských pozemcích. V roce 1952 napsal francouzský spisovatel Jean Giano knihu Muž, který sázel stromy, jednoduchý příběh a Elzéardu Bouffierovi, který každodenním sázením stromů proměnil alpskou pustinu vkrásný les, okouzlil celý svět. Mnoho lidí se rozhodlo hlavního hrdinu následovat a nezištně kultivovat své okolí. Podobnou vlnu zájmu vyvolala i adaptace Gianovy knihy. Vroce 1987 natočil kanadský režisér Fréderik Back stejnojmenný animovaný film, který obdržel mnoho cen a zařadil se mezi padesát nejdůležitějších animovaných filmů historie.

Z　časopisu Koktejl

ÚTOČIŠTĚ TYRANŮ

● Salzburger Vorstadt 15 Braunau, tak zní adresa rodného domu Adolfa Hitlera, který je v　současnosti na prodej za 2,2 milionů eur. Celý kontrakt je však provázán s　obavami, aby dům nebyl prodán neonacistům, kteří by z　něj udělali svatyni pro zmíněného diktárora.

● V Makedonii na břehu jezera Ohrid nalezneme vilu diktátora Tita. V dnešní době slouží jako prezidentský palác a navzdory blízkosti turistických letovisek je i dnes nebezpečno se k ní přibližovat. Je znám případ, kdy ostraha zastřelila turistu, který neprozřetelně jen připlaval blíže k rezidenci.

● Albánský tyran Envar Hodža, který posunul Albánii několik desítek let dozadu proti ostatní Evropě, si užíval ve své rezidenci na pobřeží albánské riviery. Z honosné vily je však dnes prestižní hotel.

Z　časopisu Koktejl

BANÁNOVÝ SVĚT

Guatemala je typická banánová republika. Nazývají se tak trochu s　nadsázkou nestabilní země třetího světa, které jsou zcela závislé na zemědělství ovládaném navíc zahraničními korporacemi.

V　případě Guatemaly se ukázala obrovská moc těchto firem. V　padesátých letech se jim podařilo přesvědčit americkou vládu, že země má prosovětské ambice. S　pomocí americké CIA se podařilo v　zemi zorganizovat puč. Díky němu získaly banánové společnosti mnohem větší přístup na guatemalské trhy.

V aféře nazvané Bananagate, která se odehrála v　sousedním Hondurasu v　roce 1974, byl zase prezident země podplacen, aby snížil clo na vývoz banánů.

United Fruit Company (dnešní Chiquita) se zapsala nešťastně i v　Kolumbii. 6. prosince 1928 postřílela kolumbijská armáda stovky až tisíce dělníků demonstrujících za lepší pracovní podmínky. Stávka byla rozehnána na žádost vedení firmy. Dnes Chiquita ovládá spolu s　dalšími třemi společnostmi většinu světového obchodu s banány.

Miloslav Fišer, Novinky – z mého archivu a s mým dodatkem

Jak mohou státy zablokovat části internetu, nebo i celou webovou síť

Oblíbené služby jako Twitter nebo Facebook, ale i soukromé emailové schránky nebo dokonce celý obsah internetu může stát prakticky kdykoliv zablokovat. Novinkám to řekl přední český počítačový expert Václav Vaněček

 „Internet je obrovská síť spojující počítače po celém světě. Ve chvíli, kdy by někdo chtěl zablokovat vybrané internetové stránky nebo služby, musel by k tomu donutit největší centrální poskytovatele internetu,“ řekl Novinkám Vaněček.

Poskytovatelé internetu v zemích jako Čína nebo Írán dostanou od státu nařízeno, na které stránky mají znemožnit lidem přístup. Ti musí do svých routerů – zařízení, která se starají o propojení jednotlivých částí internetu – zadat příkazy, jež lidem tento přístup znemožní. V Íránu se nyní uživatelé nemohou připojit na Facebook.

„To je možné kvůli tomu, že všechny internetové domény jsou ve výsledku pro počítače překládány na unikátní IP adresy, které se skládají z řady čísel. Tu potom jednoduše v routeru poskytovatel zakáže,“ dodal Vaněček.

Běžný uživatel se na zablokovaný internet nedostane

Průměrný uživatel nedokáže takovéto omezení obejít. Vyhnout se mu může jen opravdu zkušený profesionál, který se vyzná v síťových protokolech a dokáže si v počítači nastavit speciální program, který mu umožní výjimku v routeru obejít.

V České republice by to vypadalo tak, že stát by musel přikázat poskytovatelům, jako jsou třeba Telefónica O2, Dial Telecom nebo UPC, aby ve svých routerech vybrané stránky zakázali.

I v Čechách se ale nyní někteří uživatelé na vybrané stránky nedostanou: cenzuru internetu ale nedělá stát, nýbrž některé firmy nebo úřady, aby se jejich zaměstnanci věnovali svým povinnostem a nebrouzdali po webu.

Internet jako základní lidské právo

I když většina lidí považuje přístup na internet za základní lidské právo, některé vlády mají názor zcela opačný. V Íránu se tak například není možné připojit na komunitní síť Facebook. Důvodem je údajná snaha zabránit příznivcům reformistického kandidáta na prezidentský úřad Míry Hosejna Músávího, aby tuto internetovou sociální síť používali v jeho předvolební kampani.

Na začátku června v podvečer dvacátého výročí protivládních protestů střelbou na náměstí Tchien-an-men také čínské úřady zablokovaly oblíbená internetová komunikační fóra. Uživatelé se tak nemohli dostat na Twitter, Facebook, ani si přečíst e-mail na stránkách Hotmail, nebo si prohlédnout fotografie na Flickeru.

Myšlenky na blokování internetového obsahu se nevyhnuly ani Francii. Před hlasováním o návrhu zákonu na odpojování počítačových pirátů od internetu totiž francouzská ministryně Christine Albanelová prohlásila: „Brouzdání po internetu nemůže být považováno za základní lidské právo.“ Francouzská Ústavní rada ale nakonec přístup na internet označila jako jednu ze základních lidských svobod.

Má poznámka: Proti veškeré logice se před časem nesmírně špinavě zachoval velmi známý americký server yahoo.com Odevzdával čínské vládě e-maily psané čínskými disidenty a posílané právě přes jejich stránku. Ti pak na základě tohoto sprostého udání byli v Číně dlouhodobě uvězněni. Když novináři v Hong Kongu chtěli o tomto spáchaném činu získat bližší informace, představitelé serveru, pocházející z tzv. svobodného světa, se odmítli s nimi setkat. Když tato zlověstná aféra pobouřila i americké novináře a ti šli žádat o schůzku s představiteli serveru yahoo.com přímo v USA, aby tento jim nepředstaveitelný čin vysvětlili, tak ti jim začali vyhrožovat, že pokud ihned neodejdou z jejich soukromého pozemku, povolají na ně vzápětí policii! Pořad natočený novináři o této neuvěřitelné aféře jsem před časem viděla v dokumentárním pořadu.  

Novinky.cz – coe

BEZDRÁTOVÉ SÍTĚ WI-FI MAJÍ ŠKODLIVÝ VLIV NA STROMY

Holandští vědci na základě výzkumu zjistili, že elektromagnetické vlnění bezdrátových wi-fi sítí má škodlivý vliv na stromy. Stromy rostoucí v blízkosti wi-fi vysílačů, které bezdrátovou síť distribuují do přijímačů, trpí poškozením kůry a listí. Informoval o tom Daily Mail.

Výzkum probíhal ve městě Alphen aan den Rijn na západě Nizozemí několik let a byl zahájen poté, co byly v oblasti zjištěny podivné abnormality v růstu a vývoji stromů. Protože se nezjistila žádná zjevná příčina, přišli vědci s posledním nápadem a na tři měsíce vystavili místní jasany silnému záření z různých zdrojů. Frekvence těchto záření se pohybovaly od 2412 MHz do 2472 MHz o výkonu 100 miliwattů na vzdálenost 20 palců (necelých 51 centimetrů). Listy stromů nejblíže vysílači wi-fi dostaly zvláštní olovnatý odstín a odumřely.

Vědci zároveň zjistili, že vlnění wi-fi může rovněž negativně ovlivnit růst kukuřičných klasů.

V Nizozemí vykazuje podobné postižení zhruba 70 procent stromů v městských oblastech, před pěti lety to přitom bylo jen deset procent. Stromy v hustě zalesněných oblastech nejsou postiženy vůbec.

Výsledky tohoto výzkumu zatím nebyly publikovány, experti předpokládají, že bude zapotřebí provést ještě další analýzu, aby se za viníka postižení stromů mohlo definitivně označit wi-fi vlnění. V souvislosti s tím varovala nezávislá nizozemská agentura pro ochranu zdraví, že věc si ještě vyžádá podrobné testy a není vhodné propadat panice. Přesto připustila, že již minulý rok se v odborných médiích objevila zpráva o škodlivém vlivu wi-fi vlnění a záření mobilních telefonů na kolonie včel.

 

Náš region

Bezpečnost lidí je ohrožena

Vládní škrty mohou způsobit totální rozklad policie

Ministr vnitra Radek John (VV) bezprostředně po nástupu do své funkce začal vyhrožovat plošným snižováním platů a stavu policistů, u obojího až o deset procent. Pan John si zřejmě neuvědomuje, že tímto jeho záměr ale může v　důsledku vést až k　rozkladu policie. Stav policistů ve Středočeském kraji je dlouhodobě silně poddimenzovaný. Zavedení tzv. „stop stavu" na nabírání nových příslušníků již také začíná působit velké potíže.

Zatímco počet občanů bydlících ve Středočeském kraji každý rok stoupá a za posledních 6 let vzrostl o více než 111 tisíc obyvatel, skutečné stavy policistů bohužel stále klesají oproti roku 2004 má středočeská policie o 215 policistů méně.

V poslední době došlo k vlně výpovědí. Kvůli snížení příjmů a připravovanému zdanění výsluh, plánují odchod desítky odborníků, kteří už mají na výsluhy nárok.

„Vedení policie se tak dostává do bezradné situace, lidé ze služebního poměru odcházejí a nové policisty nemůže přijmout. Policie tak spěje k　totálnímu personálnímu rozkladu. Nedostatek policistů logicky povede ke zhoršení nejen schopnosti bojovat se zločinem, ale především k ohrožení bezpečnosti občanů ve Středočeském kraji," říká hejtman MUDr. David Rath.  Vedení Středočeského kraje taktéž upozorňuje, aby v případě nutnosti propouštění policistů nepřistupoval ministr vnitra k plošnému snižování, ale aby přihlédl k rozdílnosti jednotlivých krajů. Personální stav policie ve Středních Čechách je už nyní dosti neutěšený a dojde-li k plošnému snižování počtu policistů, bude Středočeský kraj poškozen více, než ty ostatní.

Přitom Středočeský kraj díky blízkosti Prahy má vysokou míru kriminality a pokles stavu policistů výrazně zhorší bezpečnost občanů. Hejtman David Rath se proto obrátil na ministra vnitra, aby zastavil snižování počtu policistů ve Středočeském kraji.

 

Pavla Jeřábková, p.jerabkova@casopisprazan.cz

Bém posvětil pomník Michaela Jacksona na Letné

Dříve stál na Letné pomník sovětského diktátora Josefa Vissarionoviče Stalina, nyní z Letné na Prahu bude shlížet Michael Jackson. Špatný vtip? Nikoli. Pomník by měl být odhalen v den nedožitých 51.narozenin „krále popu". Záštitu nad projektem dal sám primátor Prahy Pavel Bém. V jakém stavu mysli se k tomuto kroku uchýlil, těžko říct, každopádně ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě jediný důvod, proč by měl mít „Majkl"pomník zrovna v hlavním městě České republiky. A už vůbec nechápu, proč si na této šílenosti přihřívá značně vychladlou polívčičku Bém. Pravda Jacksona zbožňují miliony lidí po celém světě, byl to miláček mnoha fandů pop music a jednoznačně se stal legendou moderní hudby. Není to ale česká osobnost, nijak se nezasadil o kulturu ani historii naší země. Navíc Letná je spjata s českými dějinami mnohem většími událostmi, než je Jacksonův koncert z roku 1996. Stačí vzpomenout třeba listopad 1989, Druhou pravdou je, že Praha nedá na sochu ani korunu, sloup s　bystou si zaplatí sami fanoušci. Monument však bude stát na veřejném místě – „pro potěchu" nás všech – a v tom je kámen úrazu. Ať byk Jackson, jaký byl, na veřejném místě nemá co dělat. Tímto stylem bychom se totiž mohli za pár let dočkat pomníku Madonny, Robbieho Williamse, nebo třeba Britney Spears. Součásti pomníku Michaela Jacksona má být i citát z písně Man in the mirror: „If you want make the world a better place, take look at yourself and then make a chase," což v překladu znamená, když chcete změnit svět k lepšímu, začněte u sebe". Moudrá slova. Možná by si je měl vzít k srdci i primátor Pavel Bém.

 

Od té doby, co byl oxid uhličitý prohlášen za nepřítele civilizace číslo 1, se řada vědců snaží najít cestu, jak jeho množství v atmosféře snížit. Inženýři z prestižního MIT přišli nedávno se zajímavým nápadem. S přeměnou nepříjemného plynu na pevnou látku by mohly napomoci organismy nečekané: geneticky upravené kvasinky.

Správné porozumění tomu, co přesně se děje v hluboko pod zemí během zemětřesení, by mohlo zachránit mnoho lidských životů.

Vědci se proto snaží nevynechat jedinou příležitost, jak své znalosti zlepšit. Důležité poznatky přinesla analýza nedávné série zemětřesení ve východní Africe.

Oblast Afarské pouště ve východní Etiopii je známá především mezi paleontology a archeology. Nálezy, které zde byly v posledních

několika desetiletích učiněny, měly zásadní význam pro rozpoznání detailů o evoluci lidského rodu. Toto místo je však pozoruhodné i

pro geology - je totiž místem styku africké a arabské litosférické desky. Díky tomu zde poměrně často dochází k vulkanickým erupcím,

která jsou provázena zemětřeseními. Tým pod vedením Iana Hamlinga z univerzity v britském Leedsu analyzoval 13 magmatických

erupcí, k nimž zde došlo v průběhu let 2005 - 2009. Vědci ke svému překvapení došli k závěru, že erupce a zemětřesení neudeřily

nahodile, ale byly vzájemně propojené tak, že dřívější ovlivňovaly místo i intenzitu úderů následujících. Pozdější menší zemětřesení

podle nich vyvolal takzvaný přenos tlaku z jednoho velkého zemětřesení v září roku 2005. Dr. Hamling hýří optimismem: „Již nějakou

dobu víme, že velká zemětřesení mohou spustit následující sérii zemětřesení menších. Až do dnešní doby jsme však pracovali na

základě izolovaných případů. Náš objev by však mohl v budoucnu napomoci předpovědět, kde by mohla následná zemětřesení v

 

Z časopisu 21.STOLETÍ  - Jakub Černý 

Kometa 103P/Hartley proletí v těsné blízkosti Země
Na konci října nás čeká velmi blízký průlet periodické komety 103P/Hartley, který bude zároveň zblízka zkoumat vesmírná sonda Deep Impact vyslaná NASA. Kometa Hartley bude při tomto průletu velmi příznivě položená pro pozorování na noční obloze.

Kometa bude pozorovatelná v říjnu a listopadu 2010, kdy by mohla být slabě viditelná i pouhým okem na tmavé obloze, samozřejmě v přírodním prostředí bez světelného znečištění. Ve středu 20. října projde jen 0,12 astronomické jednotky (AU – jedna astronomická jednotka – je přibližně 150 milionů km) od Země a 28. října projde přísluním, tedy bude nejblíže Slunci. Podobně blízké přiblížení komety k  Zemi nastalo v posledních 15 letech pouze dvakrát, a to v roce 1996 (kometa C/1996 B2 Hyakutake 0,10 AU od Země) a 2006 (73P/Schwassmann-Wachmann 0,08 AU od Země

Kometu objevil 15. března 1986 na fotografické desce 1,2m UK Schmidt teleskopu na australské observatoři v Sidding Spring slavný objevitel komet Malcolm Hartley, který nalezl celkem 13 komet. Většinu minulého století byla kometa nepozorovatelná pro velkou vzdálenost od Slunce. Až  přiblížení  k  Jupiteru a jeho gravitační účinky v roce 1971 snížily vzdálenost přísluní k 1 AU, a kometa se tak stala mnohem lépe pozorovatelnou.

Její letošní návrat je asi nejpříznivějším návratem v historii komety. Zdá se, že se jedná o poměrně nové těleso s překotnou aktivitou. Jádro komety je však velice malé, průměr je odhadován mezi 1,14–1,2 km. Životnost takovéto komety asi nebude dlouhá a pokud bude pokračovat při stávající produkci hmoty, je možné, že nepřežije déle než dalších 17 návratů. Letošní rok je tedy výjimečnou příležitostí pro studium této zajímavé komety.

Podmínky návratu jsou extrémně příznivé především pro pozorovatele ze severní polokoule. Od 8. října do 2. listopadu bude kometa blíže než 0,15 AU od Země a 20. října dosáhne minimální vzdálenosti 0,12 AU, tedy asi 18 milionů km (47 x vzdálenost Země – Měsíc). Jen o 8 dní později projde nejblíže Slunci. Kometa by měla v maximu být jasnější 5. magnitudy a mohla by být na nepřesvětlené obloze, daleko od rušivých světel měst, vidět pouhým okem jako slabý mlhavý obláček.

V minulých návratech dosahovala kometa maxima jasnosti až po průchodu přísluním a slábla pomaleji, než zjasňovala. Proto by mohla být jasným objektem ještě po celý listopad. Na začátku října nalezneme kometu vysoko na obloze v souhvězdí Kasiopeji. Kometa se bude v průběhu měsíce velice rychle pohybovat a postupně proletí Perseem, Žirafou, Vozkou a na konci října ji nalezneme v Blížencích. Bohužel v době jejího největšího přiblížení k Zemi bude pozorování rušit Měsíc, jenž o den později dosáhne úplňkové fáze. Kometa v té době bude vrcholit vysoko nad obzorem kolem půlnoci. V listopadu se její pohyb poněkud zpomalí (kometa se bude od Země vzdalovat), z Blíženců se posune do Jednorožce, Malého psa a listopadovou pouť zakončí v souhvězdí Lodní zádě. Stane se tak objektem spíše druhé poloviny noci.

Kometa se zároveň stane 6. kometou, jejíž jádro bude zblízka prozkoumáno kosmickou sondou. 4. listopadu 2010 by měla proletět ve vzdálenosti pouhých 700 km od komety sonda Deep Impact. Tato sonda v roce 2005 navštívila kometu 9P/Tempel, na kterou „vystřelila” impaktor, jenž uvolnil z jádra materiál, který sonda následně zkoumala. V rámci rozšířené mise měla kometa navštívit jádro komety 85P/Boethin, která ale nebyla při posledním návratu nalezena, a tak byl zvolen náhradní cíl – kometa 103P/Hartley.

Na pozorování komety bude stačit malý dalekohled, na obloze se bude jevit jako mlhavý obláček o úhlovém průměru i větším, než má Měsíc v úplňku. Nezbytnou podmínkou dobré viditelnosti komety je však noční obloha co nejméně postižená světelným znečištěním (tedy mimo města). Za dobrých podmínek bude při těsném průletu možno kometu vidět slabě i pouhým okem, zcela určitě bude na pozorování stačit malý triedr.

Na pozorování komety vyhlašuje Společnost pro meziplanetární hmotu – sekce České astronomické společnosti –výjimečnou pozorovací kampaň, která nemá ve své kategorii v ČR obdoby a do níž se může zapojit skutečně každý. Cílem kampaně je získat v průběhu průletu komety kolem Země co nejvíce dat, a to jak vizuálních, tak fotografických. Vizuální pozorování je výzvou pro každého majitele malého přístroje (triedru) s chutí se něčemu přiučit. Ostatní zaměření pozorovací kampaně jsou již odbornějšího rázu. Více o pozorovací kampani naleznete na webové stránce http://chw.kommet.cz

 

Z časopisu 21.STOLETÍ  -  Roman Kopytar

Srážky kup galaxií vysílají tajemné záření
Ve vesmíru si lze stěží představit větší uvolnění energie, než jaké vzniká při srážkách těch největších objektů, které astronomové rozlišují - takzvaných kup galaxií. Díky této energii by mohlo vznikat zvláštní, ultra vysokoenergetické záření.

Srážky mezi kupami galaxií by mohly vyvolat šokové vlny, jejichž magnetické pole by mohlo udělit zbylým protonům a elektronům obrovitou energii. Až do dnešní doby proto však neexistoval žádný důkaz. Nedávno však holandský astronom Reinout van Weeren z univerzity v holandském Leidenu využil měření poskytnutá několika radiovými teleskopy umístěným Nizozemí, Indii a Spojených státech, které pozorovaly srážku dvou kup galaxií, známých astronomům pod kolektivním názvem CIZA J2242.8+5301. Podle těchto pozorování se energetické spektrum radiových vln změnilo přesně tak, jak předpovídal model šokového zrychlení. A co že z toho vlastně vyplývá? Van Weeren vypočítal, že díky tomuto šokovému zrychlení by mohly být protony urychleny až na energii 10¹⁹ eV, což je milionkrát více, než je energie dostupná v jakémkoliv pozemském urychlovači částic. Je tedy možné že několik vysokoenergetických protonů, které byly zachyceny v naší atmosféře, cestovalo celé 3 miliardy světelných let právě od této kupy galaxií.

 

Z časopisu 21.STOLETÍ - Josef Querelle 

Rasismus spočívá v obavách z lidí
Komunikaci s ostatními lidmi se musí každý z nás z velké míry naučit. Zdaleka ne s každým se nám však komunikuje stejně dobře. Jednou z překážek k vytvoření vztahu je odlišná barva pleti. Potvrzují to studie dětí se vzácnou genetickou poruchou – Williamsovým syndromem.

Německo-francouzský tým lékařů nedávno publikoval v odborném časopise Current Biology studii, v níž se soustředil na problém vzniku rasistických předsudků. Dřívější studie totiž ukázaly, že rasistické předsudky, zejména nechuť k lidem jiné barvy pleti, se objevují již u dětí okolo tří let, a to prakticky univerzálně. Odhaleny byly i u dětí trpících například autismem, jejichž vztahy s ostatními lidmi jsou jinak od lidí „zdravých“ velmi odlišné. Studie přesvědčivě ukázala, že děti trpící Williamsovým syndromem nemají rasistické předsudky vůbec žádné. Na první pohled nejvíce nápadným znakem tohoto onemocnění  je  to, že děti a dospělí, kteří jím trpí,  bývají opoždění ve svém mentálním vývoji a chybí jim také jeden z typických rysů malých dětí – ostýchavost před ostatními. Takové dítě zcela bez problémů oslovuje cizí lidi a klade jim otázky, při jejichž pouhém vyslovení by se většina z nás červenala. Existuje tedy důvod domnívat se, že jejich vznik je nějakým způsobem spojen s obavami z ostatních lidí, které právě Williamsův syndrom z lidí jakoby „vygumoval“. Vědci přišli však ještě s jedním velmi zajímavým výsledkem. Děti postižené Williamsovým syndromem neměli naopak vůbec žádný problém s tím, aby si vytvořili tzv. genderové předsudky, tedy takové, které jsou spojeny s rolí mužů a žen v rodině a ve společnosti. Důsledek je tedy zřejmý: různé typy stereotypů vznikají u lidí zcela rozdílnými cestami.