Přesný pohled do nitra molekul
Prohlížet si jednotlivé molekuly je pro mnohé vědce, kteří pracují na nanoúrovních prakticky denním chlebem. S novou, výrazně rychlejší a přesnější metodou přišli nedávno vědci z výzkumného centra v německém Jülichu.

Pohled na molekulu organické sloučeniny se po dlouhou dobu podobal pohledu do mlhy či mraků. Již v loňském roce se fyzikům v curyšké laboratoře IBM podařilo, aby se z  atomové „mlhy“ vylouply jasné a zřetelné struktury. „Snímek“ jedné molekuly však pořizovali celých 20 hodin, zatímco vylepšení pozorovacích techniky, s nímž přišli vědci z Jülichu umožní pořídit stejný snímek během několika minut. V čemže tedy vlastně spočívá tak významné vylepšení pozorovacích možností? Němci pracovali se zařízením, které ve vědě pochopitelně nové není – skenovacím tunelovým mikroskopem. „Abychom vylepšili citlivost zařízení pro organické molekuly, přidali jsme na hrot mikroskopu senzor a převodník signálu,“ vysvětluje podstatu inovace jeden ze spoluúčastníků projektu dr. Ruslan Temirov. „Obě funkce zastala jediná molekula tvořená dvěma atomy těžkého vodíku, deuteria.“ Za objekt svého zájmu si vědci vybrali organickou molekulu nazývanou perylen tetrakarboxylický dianhydrid. Za tímto velmi krkolomným názvem se skrývá krásně pravidelná molekula, jejíchž 26 atomů uhlíku tvoří 7 propojených jader. Pohled prostřednictvím vylepšeného mikroskopu krásně ukázal jejich šestiúhelníkovou strukturu připomínající pohled na včelí plást. Vědci předpokládají, že jejich vylepšení mikroskopu, které si nechali patentoval, nalezne mít v budoucnu velké využití zejména při studiu organických polovodičů.  

 

 

 

 

Některé planetky se rozpadají

Planetky si většinou představujeme jako velké kameny poklidně se pohybující po svých drahách. Ve skutečnosti jde ale o dosti nesoudržná tělesa, od kterých se může část oddělit a najít si svou vlastní dráhu kolem Slunce. Důkazy o tom získal mezinárodní tým astronomů vedený dr. Petrem Pravcem z Astronomického ústavu AV ČR.

Astronomové vědí, že malé planetky se mohou působením slunečního záření silně roztočit, podobně jako větrníky působením větru. Nedávno navíc vědci zjistili, že pokud se planetka otáčí příliš rychle, může se rozpadnout. Oddělí se od ní menší odštěpek a obě tělesa kolem sebe začnou obíhat. Vznikne tak dvojplanetka, kterých dnes známe už několik desítek. Co se s oběma tělesy děje dále? To je předmětem nové vědecké studie, kterou zveřejnil mezinárodní tým vědců vedený dr. Petrem Pravcem z Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i., v prestižním časopise Nature. Astronomové přišli na to, že většina takových planetek nezůstane ve dvojici nadlouho. Malý úlomek se zcela osvobodí z gravitačního pole hlavní planetky a začne Slunce obíhat po své vlastní dráze.

Vědci studovali celkem 35 takto vzniklých planetkových párů. Tělesa v těchto párech mají dnes své vlastní dráhy, ale pokud se vypočítá poloha těles zpět do minulosti, jasně se ukazuje, že dráha obou těles současné dvojice byla tehdy identická. Obě planetky tak musely před miliony let tvořit jedno těleso. Tým astronomů měřil periodické variace jasností těles ve zkoumaném vzorku planetkových párů a odvodil z nich jejich rotační periody, což poskytlo klíčová data pro danou studii. Existenci párů planetek objevil v roce 2008 prof. David Vokrouhlický z  Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Současný článek v Nature objev významně doplňuje, protože vysvětluje vznik těchto párů.         

Vědci našli určité souvislosti mezi tělesy tvořící páry. Menší planetka z páru má vždy méně než 60 % rozměru větší planetky. To odpovídá teoretickým závěrům z roku 2007, které publikoval prof. Daniel Scheers z University of Colorado. Tento poměr rozměrů je nutný k tomu, aby se později úlomek dokázal zcela od větší planetky gravitačně odpoutat

Když se odštěpek od planetky oddělí, je jeho dráha kolem planetky zpočátku velmi chaotická. Pozorováními provedenými v rámci studie Pravce a kol. se podařilo ukázat, že menší úlomek začne odebírat rotační energii větší složky, až nakonec přejde na únikovou dráhu

Tyto výsledky ukazují, že planetky kilometrových velikostí nejsou pevná kamenná tělesa, ale jsou ve skutečnosti složeny z menších kusů, které jsou pohromadě drženy pouze vlastní gravitací. Během času mohou měnit svůj tvar a rozpadat se. Planetky si můžeme spíše než jako velké pevné skály představit jako hromady suti, které jsou drženy pohromadě pouze gravitační silou.

Nová pozorování byla prováděna na několika observatořích v zahraničí. V týmu byli vědci z USA, Chile, Izraele, Slovenska, Ukrajiny, Španělska a Francie. Čeští astronomové získali pozorování pomocí dánského dalekohledu o průměru zrcadla 1,5 metru, který stojí na jedné z nejlepších observatoří světa – na La Silla. Ta patří ESO (Evropská jižní observatoř), jejímž členem je od roku 2007 i Česká republika. Objev byl zveřejněn v nejnovějším vydání prestižního vědeckého časopisu Nature.

 

 

Mikrofosílie vyprávějí příběh dávné doby ledové
Britští vědci nedávno provedli analýzu planktonních mikrofosílií z konce prvohorního ordoviku a vyčetli tak řadu nečekaných podrobností o zalednění, které pravděpodobně nastartovalo jedno z největších vymírání v dějinách planety.

Po většinu prvohorního období ordoviku (před 488 - 443 mil. let) panovalo na Zemi velmi teplé podnebí, umožněné vysokou koncentrací skleníkových plynů (zejména oxidu uhličitého) v atmosféře. Život byl v té době sice ještě zcela závislý na mořích, proměna atmosférických podmínek, zejména teploty a koncentrace nejrůznějších plynů by s ním dokázala pořádně zamávat. A přesně to se na konci tohoto období stalo. V současné době nejuznávanější teorií o příčině obrovského vymírání zalednění, které podle odhadů geologů a paleontologů proběhlo v období mezi 460 a 445 milióny let. Mezinárodní tým vědců pod vedením Thijse Vandenbroucka z univerzity v britském Leicesteru se nedávno rozhodl, že se o průběhu tohoto zalednění dozví více. Událost se naštěstí poměrně přesně „otiskla“ do stop po živých organismech, mikrofosíliích zvaných chitinozoa. (Jejich původ není dodnes přesně známý, možná se dokonce jedná o vajíčka dnes již vymřelých živočichů.) Fosílie označovaná jménem  Armoricochitina nigerica o velikosti asi 0,3 mm je typickým zjevem pozdního ordoviku. Vědci se proto pokusili porovnat jejich distribuci v období zvaném Sandbian (před 460 mil.)  s distribucí pozdější v období zvaném Hirnantian, během něhož dospělo zalednění ke svému vrcholu (před 440 mil.). Rozdíl v jejich výskytu poměrně přesně naznačil změnu polohy tzv. polární fronty, neboli místa, v němž se chladná polární voda stýká s teplejšími oceánskými vodami. Podle jejich zjištění se tato linie posunula v období největšího zalednění ke 40 rovnoběžce, tedy zhruba do míst, kde se nacházela také při poslední velké době ledové.

 

Menší upozornění - Byla jsem delší čas nemocná a proto jsem dlouho nepřidala  žádné články. Teď již budut články do různých rubrik dávat  a také brzy přeložené povídky, které mám připravené. Děkuji za pochopení - malvaj

 

www.zvedavec.org

Internetoví surfaři dostávají plat za šíření izraelské propagandy 
 
Vášnivá podpora Izraeli vyjadřována čtenáři v různých diskuzích na webových stránkách, fórech, chatech, Twitteru a Facebooku nemusí být tak upřímná, jak vypadá.

sme.sk  – přeloženo ze slovenštiny

Bratislava

Slovenští vědci odhalují sílu rostlin  u Černobylu

Jak je možné, že v těsné blízkosti havarovaného reaktoru černobylské atomové elektrárny se i v zamořené radioaktivní půdě daří rostlinám? To je jedna z otázek, kterou se v současnosti zaobírají slovenští vědci. O jejich výzkum se zajímá i svět.

„Rok po katastrofě v roce 1986 byly v okolí jen mrtvé stromy, které dostaly velkou dávku radioaktivity. Nyní, 24 roků po havárii, se rostliny dokázali přizpůsobit i životu v kontaminovaných podmínkách, říká vedoucí výzkumného týmu z Ústavu genetiky a biotechnologií rostlin SAV Martin Hajduch. Ukazuje přitom fotografie, na kterých u havarované ukrajinské elektrárny je bujný porost mladých stromů. 

CHRÁNÍ SE SAMI

Cílem vědců je zjistit, jaký mechanizmus si rostliny na přežití vytvářejí. Analyzují proteiny, které tvoří rostliny v kontaminované i čisté půdě. Pět set kilometrů od reaktoru proto vysadili dvě políčka sóji.  Na projekt získali v roce 2007 grant od Evropské komise.

První výsledky se dostavily vloni, informovaly o nich víceré prestižní vědecké časopisy po celém světě.  Hajduchovu týmu se podařilo zjistit, že rostliny v těsné blízkosti elektrárny produkují odlišné množství některých proteinů. Výrazně více bylo například takových, které tvoří látku betain.

Ta se v medicíně používá na ochranu krve před radioaktivním zářením. Zároveň se jim podařilo potvrdit starší zjištění, že rostliny dokáží chránit svoje semena, a jakmile v stonku či listech byly naměřené vysoké úrovně kontaminace, sójová semena byla radioaktviní jen minimálně.  Dřívější zjištění nyní potvrdili i na další plodině – lnu.

„Zjistili jsme, že semena lnu pocházející z radioaktivních rostlin akumulují ještě méně radioaktivity jak sójová semena. Potvrdily se i zvýšené hodnoty betainu,“ informoval na akademické půdě  Hajduch.

Ve výzkumu chtějí pokračovat ještě nejméně rok, dotud mají schválený grant.  Míní se zaměřit  zejména na to, jak se budou ochranné mechanizmy rozvíjet v dalších generacích rostlin. Chystají se testovat i další plodiny, například ječmen.

OČISTA PŮDY A VESMÍRNÉ LETY

„Kdyby se podaříl odhlait mechanizmus, jak přijímají radoaktvní prvky a zvýšit jejich příjem do rostliny, dali by se použít i na odstraňování škodlivin ze znečištěného prostředí,“ vysvětluje členka týmu Katarína Klubicová. Rostliny by tak rádioaktivní látky z půdy jednoduše vytáhly.

Hajduch poukazuje i na závěr článku o jejich výzkumu, který publikoval britský časopis New Scientist. „Zatímco několik farmářů dychtí kultivovat radioaktivní pozemky na Zemi, budoucí meziplanetární cestovatelé mohou potřebovat plodiny, které vydrží kosmické záření,“ napsal magazín v květnu 2009.

Má poznámka: Četla jsem článek, že volně žijící zvěř v evropských zemích, která si vyhledává potravu pod listím, má i v současnosti v organizmu zvýšenou radioaktivitu od výbuchu atomové elektrárny v Černobylu a její maso se nesmí konzumovat. Jak je vidět, rostlinná říše se s radioaktivitou po delším čase dokáže sama vyrovnat. Je to obdobné, jako s oxidem uhličitým , ten člověku  a jeho prostředí vyloženě škodí, a přitom stromy ho dokáží vstřebat obrovské množství a bez jakýchkoli negativních následků.

 

ČTK

Astronomové zaznamenali dosud nejjasnější výbuch hvězdy  

Astronomové zaznamenali dosud nejjasnější výbuch hvězdy ve vzdáleném vesmíru

Záblesk rentgenového záření, který explozi doprovázel, byl natolik silný, že oslepil vesmírný teleskop Swift, který výbuch hvězdy sledoval. Informoval o tom server Space.com.

Záblesk vycházel z hvězdy, která se nacházela ve vzdálené galaxii -  ta zanikla před pěti miliardami let. Kromě rentgenového záření zaznamenaly přístroje také příliv gamazáření i záblesk ve viditelné části světla.
Intenzita rentgenového záření ale vědce překvapila, protože překonala všechny dosud zaznamenané záblesky při výbuchu hvězdy. "Výbuch byl tak jasný, že vyřadil z provozu náš software pro analýzu dat," řekl virtský astronom Phil Evans. "Detektor bombardovalo každou sekundu tolik fotonů, že je nebylo možné dost rychle spočítat. Bylo to jako používat srážkoměr a kbelík na změření rozsahu tsunami," dodal.
Systém vesmírného teleskopu Swift se brzy po záblesku podařilo znovu spustit a vědci ze ze záznamu získali potřebná data o výbuchu hvězdy. Ukázalo se, že v době největší jasnosti výbuch emitoval 143 000 fotonů za sekundu. To je 140krát víc než nejjasnější stálý zdroj rentgenového záření na obloze. Tím je neutronová hvězda, která nepřetržitě vyzařuje 10 000 fotonů za sekundu.

Má poznámka: Jsem samozřejmě naprostý laik,  nemohu však pochopit, jak astronomové mohou se samozřejmostí určit, že zmíněná vzdálená galaxie zanikla před pěti miliardami let. Domnívám se, že ve vesmíru je tolik záhad, že ani astronomové nemohou všemu přijít na kloub, jak se nám snaží v článcích dokázat. Samozřejmě jejich práce je nesmírně cenná, zrovna tak získané informace z teleskopů,  ale ani přesně nevíme, jak vznikla naše modrá planeta a sluneční soustava.  Sice se to nejčastěji zdůvodňuje tzv. Velkým třeskem, ale samotní astronomové nejsou v tomto závěru tak jednotni. Obávám se, že v současné době a při dnešních dostupných technických možnostech, nemusí být  ta ohromná čísla tak zcela směrodatná, spíše může jít o odhad.

  

malvaj

 

 

 

Ze 100+1

JAK ZACHÁNIT PLANETU   (s mými komentáři)

Mezi vážně míněnými plány na ochlazení naší přehřáté platnery se objevují i poněkud fantastické vize. Teprve budoucnost ukáže, zda jejich autoři přece jen neměli pravdu.

Rok od roku vypouští světový průmysl do ovzduší stále více oxidu uhličitého, který je považován za hlavní zdroj skleníkového efektu. V prudce expandující Číně se otevírá každých deset dní nová uhelná elektrárna a největší průmyslová velmoc USA nebere ochranu klimatu příliš vážně.

Situace vyburcovala k činnosti politiky průmyslově vyspělých zemí a vlády hledají nejschůdnější řešení. Mezi návrhy, o kterých by mohly rozhodnout, se objevují i velkoplošné technické postupy (tzv.geo-engineering), které by měly nahradit dosavadní kupčení s povolenkami na emise. A tady je výběr nejzajímavějších nápadů.

SLUNEČNÍKY

Astronom Roger Angel z arizonské univerzity navrhuje mechanickou ochranu před slunečním zářením. Vypustit do okolního vesmírného prostoru miliardy tenkých křemíkových kotoučů o průměru šedesáti centimentrů a vytvořit tak systém jakýchsi slunečníků. Objem dopadajících paprsků by se podle něj snížil o jedno až dvě procenta a to by stačilo k vyrovnání současného trendu oteplování. Angelova představa o vysílání kotoučků do vesmíru pomoci tříkilometrových děl ale nedává tomuto nápadu příliš velkou šanci na realizaci.

 

 

 

 

 

 

 

Má poznámka: opravdu „ohromný nápad, nestačí oxid uhličitý v ovzduší, kde nám způsobuje vážné zdravotní problémy, ale ještě navíc může jít  o pokusy ho ukládat do hlubin oceánu. Opravdu hodné jména firmy „Planktos“. Naštěstí se jím tento šílený nápad nepodařilo uskutečnit. 

Studie z nedávné doby však ukazují, že to je pravda jen částečně. Mnoho řas zůstává na povrchu a stává se potravou živočichů. Přemnožení řas navíc vodě odebírá kyslík a ohrožuje přirozené ekosystémy. Po kritice ze strany námořní organizace IMO firma Planktos ukončila činnost.

Stejným směrem však pokračují jiní, například firma Climos, která v roce 2009 chtěla zahájit pokusy s hnojením moře. Badatelé z australské univerzity v Sydney hodlají vypouštět do chudších oblastí moře močovinu jako hnojivo.  Zvýšená produkce řas by podle nich mohla ročně vázat až deset milionů tun CO². Britský ekolog přišel s poněkud komplikovanějším řešením. Navrhuje instalovat v tropických mořích systém dlouhých svislých trubek, které by podnítily výměnu svrchní vyčerpané vody s výživnějšími hlubinnými vrstvami. Podle předních odborníků má jeho řešení zásadní technologické nedostatky a navíc by nemělo žádoucí efekt. S vodou z hlubin by se naopak dostal k povrchu vázaný oxid uhličitý a unikal by zpět do ovzduší.

UKLÁDÁNÍ OXIDU UHLIČITÉHO

Separace a následné uložení CO² ve stlačeném stavu v podzemních prostorách již fungují a s jejich využitím se počítá především v uhelných elektrárnách. Existují i návrhy zařízení na jímání oxidu uhličitéo přímo z ovzduší pomocí rotorů větrných turbín nebo prostřednictvím umělého stromu, v jehož větvích by koloval absopční roztok. Jeden čtveřeční metr plochy by za rok odebral ze vzduchu množství oxidu, které vyprodukuje průměrný Američan.

UMĚLÉ MRAKY

 

 

 

Podle některých amerických vědců by ohromná sluneční elektrárna v kosmickém prostoru ušetřila velké množství emisí. Kilometrové solární panely by produkovaly energii, která by se do pozemních stanic přenášela pomocí mikrovlnného záření nebo laserem. Bez ohledu na technické problémy, které by takový projekt sebou přinesl, navrhují vojenští odborníci, aby americká vláda umožnila zkonstruovat do deseti let pokusný satelit o výkonu deseti megawatů. 

Má poznámka: Sluneční energie je ta nejčistší a nejbezpečnější, pokud by s nejednalo o kosmickou elekrárnu a o mikrovlné záření k přenosu energie. V Německu jsou první elektrárny na sluneční energii přímo na Zemi. Problém je, že Evropa nemá dostatek potřebného slunečního svitu po celý rok. Viz článek v této rubrice Informace: „Slunce nad Saharou pomůže zásobovat elektřinou Evropu“,  dále „Elektřina se dá získávat i z jedoucích aut a letících letadel“, a také „Energii je možné teleportovat, dokazuje japonský vědec“.

SÍRA VE STRATOSFÉŘE

Nositel Nobelovy ceny za výzkum ozónové vrstvy Paul Crutzen přichází se zdánlivě schůdnějším řešením, Záchranu vidí v rozptýlení aerosolových částeček sulfátu ve stratosféře pomocí balonů. Důsledky takového zastínění jsou známy z minulosti, kdy podobnou situaci vovolaly výbuchy velkých vulkánů. Celá akce by mohla stát 25 až 50 miliard dolarů. Během pěti let by se měla teplota  Země snížit na úroveň, jakou měla v předindustriální éře. Odpůrci návrhu se však obávají, že sulfát vy mohl ještě více narušit ochrannou ozónovou vrstvu v atmosféře. Z minulosti také víme, že účinek zastínění trvá jen několik let. Obsah síry ve stratosféře by se proto musel průběžně doplňovat. Není jasné, jaké důsledky by to mělo pro biosféru, ale je jisté, že bychom se museli rozloučit s jasnými, slunečnými letními dny.

Má poznámka: Přímo horrová prognóza. A pořád se zapomíná, že sluneční svit je potřeba k dozrání úrody. Čím se pak bude živit lidstvo?  Planktonem, který bude vázaný s oxidem uhličitým?  Doufám, že všechny tyto návrhy zůstanou jen jako sci-fi a nikdy nebudou uskutečněné. Že se najde dost rozumných vědců, kteří takovým praktikám zabrání.

BAMBUSOVÉ PLANTÁŽE

Rozsáhlé porosty rychle rostoucích bambusů nebo eukalyptů vážou velmi účinně oxid uhličitý. Jejich výsadba a ukládání sklizených kmenů neprodyšně po zem by atmosféře ulevily, tvrdí chemik Ning Zen z marilandské univerzity. Ve svém návrhu však již podrobněji nerozebírá technické problémy tohoto řešení, nemluvě o nedostatku půdy pro výsadbu nových plantáží.

SÓJA

Kalifornský geofyzik Christopher Doughty propaguje použít proti globálnímu oteplování sójové plantáže. Sója, speciálně její odrůdy s dlouhými chloupky na povrchu listů, prý odráží část infračervených paprsků zpět do kosmu. V tropických oblastech by tak bylo možné docílit ochlazení zhruba o 1,9 stupnně Celsia. 

JINÉ PLÁNY

Vedle návrhů na prevenci oteplování se objevují i plány na ochranu před jeho důsledky. Již v roce 1979 nastínila egyptská delegace na světové klimatologické konferenci v Ženevě svou představu přehrady v oblasti Gibraltaru. Tou by se po zvednutí hladin světových oceánů zabránilo rozlití Středozemního moře a zaplavení nilské delty. Odpůrci návrhu ihned poukázali na nepředstavitelné škody, které by vyvolalo násilné přerušení výměny vod mezi oběma systémy. Za normálních okolností proudí povrchová voda do Středozemního moře a ve spodních vrstvách odtéká slanější voda do oceánu.

 

Návrhy na nekonvenční řešení klimatických problémů chápe část odborné veřejnosti jako možnou odpověď na extrémní situaci. Nevylučuje aplikace některého z nich, pokud by oteplování pokračovalo a ohrožovalo lidstvo hladomory a ztrátou životního prostředí. 

ČÁST VĚDCŮ VŠAK JAKÉKOLI VELKÉ ZÁSAHY DO PŘÍRODY ODMÍTÁ S POUKAZEM NA MOŽNÉ NEPŘEDVÍDATELNÉ  NÁSLEDKY.

Otázkou také je, kdo by případné projekty financoval a prováděl. Je nepravděpodobné, že by se v takovém případě dosáhlo konsenzu všech zemí. Rusko nebo Kanada mohou koneckonců dalším oteplováním získat nové prostory tam, kde je dnes nevyužívaná věčně zmrzlá plocha.

Má poznámka:

Tyto dvě země nejvíce spekulují, že po roztání ledovců by na zpřístupnělém území mohly začít s těžbou ropy a dalšího nerostného bohatství.  

Viz rovněž  článek v rubrice Zajímavosti: „Zelená Antarktida „, kde je zmínka i o Arktidě – severním pólu. Dokladů o teplých polárních oblastech je stále víc. Před deseti lety vědci objevili v kanadské Arktidě zbytky koster plazů zvaných champososauři, kteří se živili rybami a měřili na délku 2,4 metrů. Tělesná teplota těchto plazů závisí na teplotě okolí, nemohla proto být příliš nízká. Pokud se nelišila od dnešní, musely se průměrné roční teploty pohybovat okolo čtrnácti stupňů Celsia. V nejchladnějších měsících nesměla teplota klesnout pod 5,5 stupně, takže tam nikdy nemrzlo. Teplá minulost obou pólů Země budí zájem dodnes v souvislosti s otázkou změn zemského klimatu. ZEMĚ ZŘEJMĚ PROCHÁZÍ Z JEDNOU ZE STUDENĚJŠÍCH FÁZÍ SVÝCH DĚJIN.

Umělé ochlazováni Země by ovšem oddálilo problém fosilních paliv do budoucnosti a umožnilo by průmyslovým podnikům dál vypouštět skleníkové plyny. Skleníkový efekt a oteplení by se dostavily později, za to s ještě větší silou                 (ak)

 

 

NATIONAL GEOGRAPHIC, WASHINGTON, 100+1 – úryvky – z mého archivu

Význam psaného slova

Od samého počátku vzniku písma je lidé používají k vyjádření pocitů a ke komunikaci s dalšími členy společnosti. Aristoteles ve čtvrtém století př.n.l. dokonce charakterizoval psaní jako způsob, jímž lze vyjádřit pocity a vášně duše. Nejnovější psychologické studie dokazují, že vypsat se z pocitů pomáhá odstraňovat depresi, posiluje imunitní systém a snižuje krevní tlak.

Význam písma a psaného textu pro vývoj lidské civilizace dnes nikdo nezpochybňuje, ale většina z nás si to ani neuvědomuje. Gutenebergův vynález knihtisku z poloviny 15.století umožnil masové rozšíření psaných textů. Brailovo písmo zprostředkovalo psané projevy i pro nevidomé. (Má poznámka: Louis Braille (1809-1852)  oslepl ve třech letech, když upadl v otcově dílně na výrobu kůží.  Louis byl velmi chytrý, chtěl se stát hudebníkem a učil se hrát na cello. V deseti letech vyhrál stipendium do Národního institutu pro nevidomé děti v Paříži. Sice mohl hrát na cello, ale nemohl číst a psát. V roce 1819 francouzský voják, Charles Barbier, vynalezl noční psaní. Použil speciální tečky na papíru, aby vojáci mohly číst v noci. Louis Braille pochopil důležitost tohoto vynálezu pro nevidomé,  a když mu bylo 15 let začal ho rozvíjet. V roce 1829  se začal používat v Institutu. V roce 1932 „Braillovo písmo“ bylo používáno v celém světě.  Avšak Louis zemřel v roce 1852, a tak se nedozvěděl nakolik důležitý byl jeho vynález.)

Nejnovější generace komunikačních prostředků představují e-mail a elektronické knihy. Základem však byly znaky, jejichž historie je stará mnoho tisíc let.

 

Můj osobní názor na otázku: Jak je to zřejmě s tzv.globálním oteplováním a změnou klimatu  

Z níže uvedeného článku „Středozemní moře je čím dál slanější a rychleji se ohřívá „  mě zaujala  následující myšlenka - Slanost vody se pak zvyšuje s tím, jak se z moře odpařuje více vody, než kolik se jí do moře dostává.

Domnívám se, že právě tohle může být tím pravým důvodem. Jsem samozřejmě laik, ale jak se říká příslovečně, podle zdravého selského rozumu, žádné globální oteplování nepozoruji. Změna klimatu je očividná, ale ne z toho věčně omílaného důvodu. V USA řádí tornáda v nebývalé míře, ve střední Evropě jsou stále častěji opakované povodně, na Středním východě je neustále velmi silný vítr,  který  podle mého názoru může podporovat postup pouště a  k tomu je vysoká oblačnost, která v této roční době je zcela neobvyklá, a ke všemu slunce dosud hřeje daleko slaběji. Četla jsem, že slunce je nyní v minimu, nikdo neví proč a jak dlouho v tomto minimu zůstane. Nejsou na něm tmavé skrvny, které svědčí o jeho větší aktivitě, a že právě tato okolnost může podstatně zpomalit tzv. globální oteplování. Ano, ledovce se rozpouští, a to by mělo být z důvodu právě vyšší teploty, ale co když právě na pólech se projevuje jen celková změna  klimatu?  Protože nakonec všechno se vším souvisí. Stačí delší činnost sopky na Islandu, aby se ledovce rozpouštěly a může to vést i k slabšímu slunečnímu svitu na delší čas.

Kopíruji krátký a velmi důležitý odstaveček z článku „Zelená Antarktida“, celý článek je v rubrice „Zajímavosti“, a který jistě nejenom moji domněnku potvrzuje:

DŘÍVE A DNES

 

pst, Novinky

Středozemní moře je čím dál slanější a rychleji se ohřívá

Každý rok vzroste teplota v hloubkových vrstvách na západě Středozemního moře o dvě tisíciny stupně Celsia a je slanější o jednu tisícinu jednotky slanosti. Tento trend je podle nové španělské studie setrvalý a podle všeho se i zrychluje.

Středozemí moře zapadá do celkové mozaiky, kdy se podle vědců světový oceán ve svrchní vrstvě ohřál od roku 1993 do roku 2008 o 0,64 wattů na metr čtvereční. Jakkoli se to může zdát zanedbatelné, odpovídá to energii, kterou by oceánu dodal výbuch stovky atomových bomb během sledovaného období.

Ve Středozemí navíc srovnání s podobnými měřeními z roku 1990 naznačují, že se procesy kvůli oteplování klimatu v oblasti během posledních deseti let zrychlují. Nicméně to podle autora studie Manuela Vargase-Yáñeze musí potvrdit další dlouhodobá měření.

Vědci analyzovali teplotu a slanost mořské vody ve třech vrstvách - od hladiny do hloubky 200 metrů, druhá vrstva od 200 do 600 metrů, kterou tvoří voda z Atlantiku a také masa, která se do západního Středomoří dostává přes Sicilský průliv. A třetí měřená vrstva zahrnovala hloubky větší než 600 metrů.

Právě nejhlubší vrstva vykazuje nárůst teploty. Slanost vody se pak zvyšuje s tím, jak se z moře odpařuje více vody, než kolik se jí do moře dostává. „Objem vody klesá, ale sůl zůstává,“ vysvětluje Vargas-Yáñez. Zvýšené odpařování souvisí nejen s vyšší teplotou vody, ale i se vzrůstající teplotou atmosféry v oblasti.

 

malvaj

Malá úvaha nad českým rasismem

Když se někdy při čtení zprávy velmi vyjimečně podívám na diskuzi pod článkem, jsem skoro vždy šokovaná bezmezným rasismem přispěvovatelů.  Zveřejňuji níže tři zákony, které mají rasismus trestat, ale podle řádění rasistů nevěřím,  že se v praxi vůbec uplatňují. Původně hluboké ideály jsou ve skutečnosti jen výkřikem do prázdna.  Zvlášť diskuze na internetu jsou anonymním semeništěm nenávisti teď většinou k muslimům, dříve k židům,  přestože z nich nikdo o nich z historie nic neví., nebo jde jen o naprosto zmatené a bezcenné útržky. Představují si každého muslima jako fanatika, přestože jsou to právě oni, kteří fanaticky obhajují názory, které ani zbla nemají nic společného s realitou. ŽIVOT NENÍ NIKDY ČERNOBÍLÝ. 

Pokud se jeden spokojí jen s naprosto nedostatečným českým zpravodajstvím a všeobecnými rastistickými náladami, diskuze s takovými lidmi podložená argumenty je  zcela beznadějná. Jak se říká: „Kdo hledá, najde“. Ale mnozí diskutéři rozhodně nic nehledají, chtějí si jenom vylít beztrestně svou nenávist, do omrzení neustále omílanou, a chovají se přitom suverénně, jako kdyby to byli  právě oni, kdo mají patent na rozum. Samozřejmě jsou i čestné vyjímky, ale nějak se v tom fanatickém řádění ztrácejí. 

Zmíněné zákony:

S 198a

Podněcování   k nenávisti vůči skupině osob nebo  omezování jejich práv a svobod

KDO VEŘEJNĚ PODNĚCUJE K NENÁVISTI K NĚKTERÉMU NÁRODU, RASE, NÁBOŽENSTVÍ, TŘÍDĚ NEBO JINÉ SKUPINĚ OSOB NEBO K OMEZOVÁNÍ PRÁV A SVOBOD JEJICH PŘÍSLUŠNÍKŮ,  bude potrestán odnětim svobody až na dvě léta.

S 260

Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka

     KDO PODPORUJE NEBO PROPAGUJE HNUTí, KTERÉ PROKLAZATELNĚ SMĚŘUJE K

     POTLAČENÍ PRÁV A SVOBOD ĆLOVĚKA  NEBO HLASÁ NÁRODNOSTNÍ, RASOVOU,

     NÁBOŽENSKOU ČI TŘÍDNÍ ZÁŚŤ VŮČI JINÉ SKUPINĚ OSOB,  bude  potrestán

     odnětím svobody na jeden rok až pět let.

     S 261a

KDO VEŘEJNĚ POPÍRÁ, ZPOCHYBŇUJE, SCHVALUJE NEBO SE SNAŽÍ OSPRAVEDLNIT NACISTICKÉ GENOCIDUM NEBO JINÉ ZLOČINY NACISTŮ PROTI LIDSKOSTI,  bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Poznámka: Upozorňuji, že v dnešní době už nejde o německý nacismus, ale o děsivě propagované myšlenky neonacismu, z příspěvků je naprosto zřejmé, že mnozí přispěvovatelé jsou naprosto negramotnými, avšak o to víc arogantními stoupenci neonacistických myšlenek.

 

 

Britské listy – převzato z anglického tisku – pasáže jsem zkrátila

Co spojuje změnu klimatu, ropný zlom, meze růstu atd.?

aneb Systémy přesvědčení

KD│ Mnoho témat diskutovaných v tomto pásmu jsou témata velká, dlouhodobá a ohrožující. Vezměme tři primární celospolečenská témata analýzy a diskursu: Klima, energii a ekonomiku. Jsem přesvědčen o tom, že tato témata jsou navzájem propojena kulturním růstovým/dluhovým imperativem tvořícím společný podklad a narážejícím na planetu s konečnými zdroji a samočistícími kapacitami. Avšak v každé z těchto kategorií navzdory identické dostupnosti fakt a uplynutí dlouhého časového období existují hluboce neslučitelné a silně zastávané názory. Jde například o následující protiklady: Změna klimatu vznikla převážně antropogenní aktivitou/je způsobena hlavně přirozenými změnami; ropný zlom je za námi/ropný zlom je vzdálen celé desítky let; finační krize skončila/vládní dary finanční tíseň ještě zhoršily, atd. Pokud se zúčastníte debaty o některém z těchto témat, narazíte na apatii, nebo nebo v pozadí polarizovaného názoru naleznete kognitivní zkreslení, napsal na serveru „The Oil Drum“ jeho editor, ekonom a expert na přírodní zdroje Nathan Hagens.

Tento esej bude věnován některým sociálním a psychologickým příčinám toho, proč problému naléhavosti nebo naší prekérní situaci v zásobování zdroji na individuální rovině nelze čelit, a i na vládní úrovni k tomu dochází pouze šnečím tempem. Mezi fenomény, které prozkoumáme, bude:

 

• a) proč si vytváříme přesvědčení a jakým způsobem se tato přesvědčení mění
• b) naše dispozice důvěřovat autoritativním postavám
• c) naše záliba v optimismu
• d) teorie kognitivní zátěže (cognitive load)
• e) relativní fitness
• f) efekt "posledního stimulu" (recency effect)

a ještě několik dalších jevů.

Prolog

Naše společenská infrastruktura byla vybudována na bázi levných tekutých paliv a na základě očekávání, že tyto podmínky potrvají i do budoucna. Tato pevná infrastruktura ve spojení s neuspokojitelnými lidskými požadavky na energetické služby mohou vyústit v krizi, kterou každý živočišný druh prochází pouze jednou, pokud naše planetární zdroje a ekosystémy už se zmíněnými nároky neudrží krok.. V podstatě zde totiž čelíme lidskému problému. Naše kolektivní kognitivní systémy přesvědčení a z nich vyplývající chování sehrají při adaptaci na ohromné výzvy spojené s vyčerpáváním zdrojů a s environmentálními limity, případně při našem selhání, stěžejní úlohu.

 (Výstraha: Neurovědy představují složité a rozšiřující se výzkumné pole. Při debatě o lidských sklonech k různému chování samozřejmě tak jako ve většině vědeckých studií generalizuji - pokud tedy například říkám, že si lidé více cení přítomnosti než budoucnosti, tvrdím to obdobným způsobem, jako výrok "muži jsou vyšší než ženy (v průměru)".)

Popření

Popření je obranný mechanismus uplatňovaný tam, kde osoba čelí faktu příliš bolestnému, než aby ho přijala; místo toho jej odmítne a tvrdí, že není pravdivý, případně i navzdory nevývratným důkazům.

Jared Diamond se v Kolapsu zmiňuje o chování lidí žijících v prostoru pod přehradou, která může prasknout:

"Představte si úzké říční údolí pod vysokou přehradou, takové, že pokud přehrada praskne, výsledná vodní záplava zatopí lidi daleko po proudu. Když se výzkumníci veřejného mínění ptali lidí bydlících po proudu, jak velké mají obavy z prasknutí přehrady, nepřekvapí, že strach byl nejmenší daleko po proudu a rostl mezi obyvateli spolu s tím, jak se snižovala vzdálenost dělící je od přehrady. Nicméně bylo překvapující, že poté, co jste se k přehradě přiblížili pouze na několik mil, tam kde byste očekávali, že bude strach největší, obavy spolu s tím, jak jste se blížili k samotné přehradě, klesaly k nule! To znamená, že lidé žijící bezprostředně pod přehradou, ti kteří by v případě jejího prasknutí byli zatopeni nejjistěji, vyjadřovali nezájem. Příčinou je psychologické popření: Jediný způsob, jak si zachovat příčetnost, zatímco každý den hledíte na přehradu, je popřít možnost, že by mohla prasknout. Pokud něco co vnímáte vyvolává bolestnou emoci, můžete podvědomě potlačit nebo popřít svou percepci, abyste se vyhnuli nesnesitelné bolesti, i když praktický výsledek ignorování vaší percepce se může ukázet jako katastrofální. Emoce, které tohle nejčastěji způsobují, jsou strach, úzkost a zármutek."

Dosažení sociálních limitů růstu představuje potenciální celosvětové protržení přehrady. Není divu, že počáteční reakce na informace o změně světa, který známe, se vyznačují skepsí.  Teorie kognitivní zátěže

Teorie kognitivní zátěže tvrdí, že lidé mají maximální kapacitu pracovní paměti. Po nějakých sedmi 'dávkách' informace se naše pracovní paměť zaplní a nemůžeme už přijmout nic dalšího bez toho, abychom některou z předchozích 'dávek' zapomněli. Pokuste si zapamatovat následující čísla: 1-9-1-4-7-6-7-5-9-5-9. Je to dost těžké. Ale pokud je přeskupíte do dávek, takto: 1-914-767-5959, stane se to mnohem snadnějším. Měřením tohoto fenoménu se zabývala řada studií... Pochopitelně, že v naší společnosti s mobilními telefony, taxíky, Internetem, kávou, fotbalem a přemírou dalších stimulů připomínajících čokoládový koláč smysluplná kontemplace a výuka týkající se vyčerpávání energie a planetárního prostředí obyčejně reprezentuje stimul druhého řádu, který je zapomenut.

Přehnané diskontní sazby

Vyvinuli jsme nervové mechanismy, které přehnaně upřednostňují přítomnost před budoucností (měřeno tím, čemu ekonomové říkají 'diskontní sazby'. Vyvinuli jsme se tak, že v okamžiku stresu nebo nebezpečí máme okamžitý přístup k naší emocionální mysli - před mnoha miliony let by příliš mnoho racionálního myšlení znamenalo sebevraždu. Vyčerpání ropy, změna klimatu a zanik planetárních ekosystémů jsou problémy s dlouhou dobou vzniku. Proto informace, která nás přesvědčí, že ropný zlom buď a) není ničím, z čeho kouká velký kšeft, nebo b) dojde k němu po roce 2030, v zásadě nebude naší emocionální myslí zpracována. Průměrná osoba nebo politik vyhodnotí tuto informaci jako volnou vstupenku na pokračování v dosavadním způsobu života. Bude také těžké kolektivně jednat, dokud se tyto věci nestanou aktuálním problémem. \

Efekt posledního stimulu

Kognitivní psychologové zjistili, že lidé mají sklon ve svých rozhodovacích procesech přikládat nadměrnou váhu nejčerstvějším údajům a stimulům. Možným důvodem efektu posledního stimulu je fakt, že tyto věci dosud setrvávají v pracovní paměti. Efekt má ve vztahu ropnému zlomu a globálnímu oteplování dvojí důležitý vztah. Za prvé, kolektivně očekáváme, že dnešek bude převážně připomínat včerejšek a zítřek zase bude podobný dnešku - obchody plné chutného pohoštění subvencovaného ropou, čerpací stanice s levným a snadným doplněním nádrže, nadbytek nových možností zábavy a rozptýlení brání naší mysli v tom, aby si představila, že zítra to může být jiné. Za druhé, v různých kampaních zaměřených na informování veřejnosti i politiků o nebezpečích vyčerpávání ropy má každá 'poslední' optimistická zpráva, která ropný zlom popírá, tendenci mentálně 'přepsat' něco z možných výsledků předchozí kampaně.

Jedním z důvodů, proč jsem se začal efektem posledního stimulu zabývat, byl fakt, že jsem si sám na sobě všiml kolísání ve věci ropného zlomu a změny klimatu v závislosti na tom, s kým jsem právě mluvil nebo co jsem viděl. Začal jsem si všímat vzorce, v němž mé 'přesvědčení' významně korelovalo s tím, co jsem naposledy četl nebo s kým jsem naposledy mluvil. Protože u obou témat existuje tak mnoho neznámých, slyšet objasňující slova z důvěryhodného zdroje může znamenat výraznou změnu názoru, pokud dotyčný nemá čas metodicky prozkoumat argumenty během následného individuálního šetření...

Témata klimatické změny a ropného zlomu jsou tak široká a složitá, že věda i aktivismus zde podléhají efektu posledního stimulu. Každý kdo je nejhlasitější, nejdůvěryhodnější a nejopakovanější (mj. naposledy slyšený), má výhodu.

Důvěra k autoritativním postavám

Sociologie uznává, že máme sklon věřit autoritativním postavám. Ačkoliv se ještě neví proč, Richard Dawkins je přesvědčen, že jde o adaptivní vedlejší produkt existence dětí, které se po tisíce generací bez dotazování řídily instrukcemi dospělých. Poslušné děti, které nejedly zakázané bobule, nesahaly na hada a neplavaly do vodopádů přežily - a později měly vlastní potomky.

Vyhýbání se riziku

Vyhýbání se riziku je finanční a psychologický koncept, který předpokládá, že spotřebitelé preferují vrabce v hrsti před holubem na střeše. Ve vztahu k ropnému zlomu to znamená, že riziko spojené s opuštěním teplého obalu moderní, na síť napojené energeticky intenzívní společnosti může být emocionálně odrazující.

Relativní fitness

Velká část lidské komunikace směřuje k dosažení toho, aby druzí přemýšleli, chovali se a věřili stejně jako my. Současně s tím se druzí snaží dosáhnout toho, abychom my následovali jejich preference.

 Podobně ti, kdo se domnívají, že máme dost ropy na dalších 20-30 let, budou vypadat hloupě (poškodí svou reputaci, což povede k 'vnímanému' poklesu statusu jejich fitness), jestliže se ukáže, že už se nedočkáme 90 milionů barelů denně a že za několik let přijde roční pokles těžby o 5%. Ve skutečnosti jsou pro mnohé fakta nepodstatná - jejich systémy přesvědčení jsou relativně neměnné a nová fakta podporující jejich názor jsou považována za 'vítězství', i když světu jako celku přinášejí neštěstí. Podobně nová fakta odporující přesvědčení jsou vnímána jako 'selhání' a odpovídá se na ně defenzívně.

Sebeklam

Součástí přesvědčivosti pro ostatní je přesvědčivost před sebou samým. Lidé jsou rafinovanými podvodníky i odhalovači podvodníků. Všímáme si u dětí zrudnutí, pocení, zrychleného tepu atd. coby známek stresu a nepoctivosti. Klamání je v přírodě fundamentálním aspektem komunikace, vnitrodruhové i mezidruhové. Existuje teorie o tom, že sebeklam se u sociálně žijících druhů vyvinul kvůli lepšímu zamaskování klamu před druhými.

Víra v optimismus

Lidé, kteří nahlas hovoří o rizicích ropného zlomu, jsou často považováni za pesimisty, ačkoliv se domnívám, že by sami preferovali výraz 'realisté'. Od raného dětství nás učí 'dívat se na to z té lepší stránky' a věřit, že 'všechno zlé je pro něco dobré'. Lidé mají sklon k optimismu, který vede k okamžité kognitivní disonanci, pokud začne diskuse o ropném zlomu.

Lidé mají sklon být nadměrně optimističtí, a tedy přirozeně berou na lehkou váhu 'pesimistická' hlediska a světové názory. Dospělí jsou zvlášť náchylní k sebeklamu, pokud srovnávají svou inteligenci a atraktivitu s druhými. Výzkum ukázal, že systematicky přeceňujeme naše šance na úspěch a věříme, že jsme kompetentnější a máme věci více pod kontrolou, než jak tomu ve skutečnosti je. 88% lidí věří, že jsou nadprůměrnými řidiči. 94% profesorů je přesvědčeno, že jsou ve své práci lepší než průměrný profesor, atd.

Seznámit se s problematikou ropného zlomu může být poněkud šokující. Je těžké být nadšen z faktů o spotřebování ropy a z jejich důsledků, nicméně nepochybně můžeme (a měli bychom) být šťastnější i s menším množstvím energie.

 

 

Novinky.cz

Země bude za 300 let pro lidi neobyvatelná, varují vědci

Bojovníci proti oteplování se nevzdávají. Nová studie varuje, že pokud se vlády nezaměří na zvrácení současných trendů, tak se stane Země někdy kolem roku 2300 neobyvatelnou pro lidi kvůli důsledkům globálního oteplování klimatu.

Neobyvatelnost planety je pak svázána s předpovědí, že průměrné teploty se v globále zvýší o 12 stupňů Celsia oproti dnešku. Studie, která vznikla na univerzitě v Novém jižním Walesu a na Prurdue University, tvrdí, že předpověď vyjde s přesností 50:50.

„Není pravděpodobné, že by teplota vzrostla o sedm stupňů již v tomto století. Ale většina diskusí se točila kolem odhadu, že do roku kolem 2100 vzroste teplota o dva stupně Celsia, jakoby se na této hodnotě mělo oteplování zastavit. Jenže bude růst dál,“ varuje jeden ze spoluautorů studie profesor Tony McMichael. Většina území bude pro lidi horká.

Vzrůst průměrné teploty o sedm stupňů se nezdá tak strašný, ale tato globální průměrná teplota bude dosažena za cenu teplotních extrémů v různých oblastech během roku, kvůli kterým se celé oblasti Země stanou nevhodné pro život. Další zvýšení na 12 stupňů učiní většinu Země pro lidi neobyvatelnou.

„Naše současné obavy ze stoupající hladiny oceánů, vln úmorných veder a přibývajících požárů pralesů s narušením zemědělské produkce budou zcela bezvýznamné. Nejméně polovina v současnosti osídlených území se stane pro lidi příliš horká, aby tam mohli žít,“ tvrdí McMichael.

Podle druhého spoluautora studie doktora Keitha Deara je Mezivládní panel ke klimatickým změnám, který dosud zastřešoval mezinárodní aktivity související s bojem proti globálnímu oteplování, ve svých varováních příliš konzervativní a opatrný. Ostatně není divu: Poté, co se v sérii skandálních odhalení od loňského roku ukázalo, že vědci často využívali nedůvěryhodné podklady a přefouknuté články ekologických aktivistů. Mezinárodní konference v Kodani tak skončila víceméně fiaskem.

Dear proto varuje, že se problém pokračujícího oteplování podceňuje, protože klimatické druhy ohrožují bezprostředně zdraví každého jedince, ale v

dlouhodobé horizontu i přežití lidí jako živočišného druhu.

 

Má poznámka: Tento článek jsem dostala mailem a byly u něho následující komentáře. Sama nemám na čtení diskuzních příspěvků čas, ale když jsem se dříve na nějaké příspěvky podívala, většinou nebyly na úrovni.  Ale tyto tři komentáře mi připadají výstižné a zabývající se opravdu daným tématem, a tak jsem je ponechala k přečtení. 

Komentáře

Mirek Grog, Dvůr Králové nad Labem

Tak si myslím,že HOMO sapiens(consumensis),je jedinný živočišný druh na této planetě,který si-záměrně ničí-SVOJE životní prostředí!(unikající ropa-do moře, kácení deštních pralesů,těžba zlata-pomocí kyanidů, příprava na těžbu ropy a uhlí v Arktidě a na Aljašce, (bude se i tam opakovat katastrofa z mexického zálivu?)

Čína,Indie,ti všichni chtějí v "konsumním blahobytu", dostihnout-USA! Ale, zkuste tam říci lidem-stačí vám jedno auto,musíte se USKROVNIT,v tom je problém "bohatých" států-žít si nad poměry-po nás potopa! Abych nezapomněl,nejsem ani "zelený,

"modrý",atd...

Tomáš Veníček , Písek

Za tenhle stav nemůžou rozhodně muslimové, ale jen ta západní vyspělá ekonomika. Kdo tady produkuje tuny odpadu a chrlí z komínů veškeré nečistoty? To je ten pokrok, kterému se oni tak brání. Je to zhouba pro lidstvo.

Vladimír Šneider, Praha: Myslím, že tzv. oteplování (mj. módní nesmysl) nemá šanci soupeřit s přelidňováním. Troufnete si někdo spočítat, kolik za 300 let bude na Zemi lidí? Já myslím, že v tom je hlavní problém, nikoliv v oteplování. Osobně se obávám toho, jak lidstvo bude řešit otázku přemnožení, tudíž nedostatek potravin a dalších zdrojů. Zcela nezvratně to už dnes spěje zatím jen k lokálním nepokojům. Ale v postupujícím čase se

mohou lokální incidenty rozhořet v další celosvětový konflikt, tentokrát už jen o přežití lidského rodu jako celku. Už dnes je lidstvo schopno vyhubit samo sebe. A zkuste každý uvážit, jestli by to pro planetu nebylo vlastně užitečnější.

Moje poznámka: Připadá mi, že počasí je stále nějak chladnější a ne teplejší.  Zrovna jsem z médií slyšela zprávu, že nyní je slunce je v tzv. minimu, tím může klesnout teplota a zastavit se tzv. globální oteplování.  Takže přesně se dá těžce odhadnout, jaké podnebí bude za 300 let. Nedej Bůh, výbuch jednoho supervulkánu by způsobil, že svit slunce na zem  by nedopadal několik let. Tím by po celou dobu nebyla úroda a existence lidstva by byla ohrožena úplně jinak. Nechci v žádném případě nijak zlehčovat to, jak lidé drancují přírodu kvůli svému životnímu nadstandardu, honění se za bohatstvím ať to stojí co to stojí.  Zatímco je nevyšší čas řešit nejpalčivější problémy, abychom přežili nejenom my, ale i příští generace.  Je nabíledni, že ropa rapidně ubývá a stále nejsou ještě přijatelné náhradní energie. V současné situaci by vážný  nedostatek ropy způsobil naprosté rozvrácení našeho života. 

Rozsáhlé pěstování biopaliva na orné půdě, která má sloužit k pěstování plodin, je nešťastným řešením.  Bude se muset pokračovat ve vývoji  výroby elektromobilů, který byl na několik let zcela neprozřetelně a nepochopitelně zmrazen, jiné řešení nakonec nebude. Je velmi nebezpečné, když se řešení problémů odkládá na příslovečných za pět minut dvanáct. Lidé mají  také tendenci věřit, že to co oni napáchají za nenapravitelné škody, vyřeší za ně sama příroda. To je ovšem krátkozraká představa.  Chovat se jako pštroši, a před nahromaděnými problémy strkat hlavu do písku, to se nám rozhodně nevyplatí.  Nakonec příroda se proti nám může ochránit jen tak, že naši existenci zničí, možná že stejným způsobem, jak kdysi vyhynuli dinosauři. (Viz články v rubrice Informace :  „Dinosaury dorazily jedovaté sinice a ne asteroid“ a „Dinosaury prý zabila sopečná činnost, ne pád meteoritu“ – tedy opět jen samé hypotézy)

A lidstvo, pokud přece jen najde alternativní zdroje energií,  za dobu 300 let (a spíše ještě mnohem dříve) bude muset řešit i to přelidnění, protože je velmi pravděpodobné, že to jeho existenci bude ohrožovat nejvíce.  

 

pst, Novinky – aktuální zpráva:

Genetická revoluce: vědci stvořili umělý život

Může to být začátek nové průmyslové revoluce nebo velké pohromy. Američtí vědci syntetizovali "software" pro bakterii, který transplantovali do hostitelské buňky. Stvořili tak mikroba, který se podle BBC choval jako živý organismus ovládaný umělou DNA. A začal se množit.

O svém úspěchu informovali vědci v novém vydání časopisu Science. Jde o významný mezník v genetice, ale kritici varují před riziky spojenými s vývojem umělého života. Vědci mohou začít navrhovat mikroorganismy k produkci léčiv, výrobě paliv nebo k pohlcování skleníkových plynů. Odvrácenou stranou však může být výroba velice nebezpečných biologických zbraní.

Umělá bakterie se rychle rozmnožila

Týmu doktora Craiga Ventera na jeho soukromém institutu v Marylandu se tak poprvé podařilo uměle člověkem vytvořenou DNA kontrolovat živou buňku. 

Jestliže přimějeme buňky k produkci podle našich potřeb, mohly by nás zásobovat ropou a napravit škody na životním prostředí pohlcováním oxidu uhličitého.

"Byli jsme schopní vzít náš syntetický chromozom a transplantovat ho do hostitelské buňky. Jakmile se nový software dostal do buňky a ona jej přečetla, změnila se na nový druh se specifickým genetickým kódem," řekl doktor Venter.

Nová bakterie se pak začala replikovat - množit. Velmi rychle byly na světě miliardy jejích kopií, které se řídily podle stejné, uměle vytvořené DNA. „Myslím, že mohou odstartovat novou průmyslovou revoluci,“ prohlásil Venter, který společně s kolegy věří v možnost programování bakterií ke specifickým účelům.

Jestliže přimějeme buňky k produkci podle našich potřeb, mohly by nás zásobovat ropou a napravit škody na životním prostředí pohlcováním oxidu uhličitého,“ načrtl možnosti využití umělého života Venter, který již spolupracuje s farmaceutickými firmami i producenty paliv.

Nový zdroj nebezpečného znečištění?

Nicméně umělé bakterie vyvolávají i značné obavy, protože mohou být snadno zneužity a navíc je otázkou, co se stane při rozšíření umělých bakterií mimo laboratoř. BBC například cituje doktorku Helen Wallaceovou z britské organizace Genewatch, která sleduje rozvoj genetických technologií: „Když vypustíte nový organismus, můžete napáchat více škody než užitku.“

Nikdo podle Wallaceové nezaručí, jak se budou umělé mikroorganismy chovat při vystavení různým vlivům prostředí. Mimo užitku se mohou umělé bakterie stát zdrojem nového a velmi nebezpečného znečištění životního prostředí. Podle ní není Venter Bůh, ale člověk, který chce vydělat peníze.

Doktor Venter však v rámci diskuse o rizicích zdůrazňuje, že sám inicioval diskusi o potřebě zavedení regulací na tomto poli.

 

Z mého archivu

Etnická zbraň  

Bývalý vědecký pracovník CIA, Michael Riconosciuto potvrdil, že byly vyvinuty ,,rasově specifické,, organismy, které byly geneticky manipulovány, aby útočily proti určitým rasám nebo skupinám. Kdyby byl vypuštěny, mohly by zabít nebo způsobit nemoci u všech členů určité etnické skupiny a ostatní nechat naprosto nezraněny.

 

Ze 100+1

ZPRÁVY A LIDÉ

CNN, SKY News, al-Džazíra. Čtyřiadvacetihodinové zprávy o čemkoli a odkudkoli. Aktuality v přímých vstupech, analýzy známých odborníků, diskuze na žhavá témata.

Když se před několia lety NBC, jedna ze tří největších amerických televizních stanic, rozhodla spojit s Microsoftem a poskytovat novou informační službu MSNBC, musela se nejprve přestěhovat z elegantní newyorské redakce na  Rockefellerově náměstí do New Jersey – do upravené bývalé továrny. A redakce se doslova proměnila v továrnu  na výrobu informací.

Ještě před pár lety bylo shánění a psaní zpráv považováno za určitý druh umění. Dnes je to v podstatě průmyslová aktivita. Zprávy se shromažďují  a vysílají čtyřiadvacet hodin denně. Přitom je neustále obnovována a doplňována internetová stránka redakce.

INFORMACE V MALÝCH DÁVKÁCH

Stanice NBC je jen jedním z mnoha příkladů změn, k nimž dochází nejen v USA, ale na celém světě. Lidé žádají ryhlé, časté, zajímavé informace. Vyžaduje to současný styl života, v němž informovanost má mnohdy větší cenu než peníze. Zatímco dříve lidem stačily večerní rozhlasové, popřípadě později televizní zprávy v určitou hodinu, dnes je situace jiná. Většina lidí nemá příležitost anebo ani nechce usednout každý večer ve stejnou dobu před televizní obrazovku a obětovat půl hodiny nebo více sledování zpravodajské relace. Sledovanost pravidelných večerních zpráv ve vyspělém světě soustavně klesá. Čtyřiadvacet hodin nepřetržitého vysílání zpráv a informací umožňuje sledovat je kdykoli. Navíc se stále důležitějším zdrojem informací stává internet.

Počítače dnes nabízejí nejen pohotové a rychlé internetové zpravodajství, ale převzaly i řadu činností, které dříve vykonávali speciálně vyškolení lidé. Dnes už není třeba posílat na reportáž rozsáhlý tým techniků. Stačí malá kamera a přenosný počítač, který ovládá všechny potřebné technické funkce

LOKÁLNÍ INFORMACE

Také obecné zpravodajství z celé planety ztrácí přitažlivost. Mnohem víc než takzvaná velká politika diváky zajímá, co se děje v jejich blízkosti, co ovlivňuje jejich každodenní život. CNN už dávno není stanicí, která by přinášela jen zprávy. Ve čtyřiadvaceti hodinách vysílání je mnoho času věnováno publicistice, k pravidelným pořadům patří diskuze, analýzy, ale také talk show anebo pořady o módě a životním stylu.

Totéž platí o vysílání Sky News. Diváci se tam dozví nejen zprávy, ale také co jíst, co se právě nosí, jaké knížky jsou hitem a kde je zajímavá výstava či koncert.

V případě velké události se schéma vysílání samozřejmě mění. Odpadají pravidelné pořady a nové informace se vysílají průběžně tak, jak jsou získávány. Pohřeb pricezny Diany přenášelo například přímým přenosem mnoho hodin několik stanic. A skoro každá jej v následujících hodinách a dnech opakovala.

CNN si své jméno získala především aktuálním zpravodajstvím například z války v Perském zálivu. Dnes informace stále častěji prokládá pořady, které nemají se zprávami příliš společného. Divák si žádá oddech, zajímavé informace, drby a přímo skandály. (Má poznámka: Tak drby a bulvár mě absolutně nezajímají, ztrácet čas posloucháním – ale i čtením – skandálů a drbů o tom, kdo se s kým rozvedl,  s kým chodí a co plácá o svém osobním životě  a o svém partnerovi za intimnosti či spíše za hlouposti,  proboha co je tohle  za zajímavosti???  Představuji si oddech s dokumentárními pořady např. ze světa zvířat, zajímavostí  o vesmíru apod. a ne sedět a poslouchat naprosté banality!)

Nesmí chybět ani pravidelný přehled zpráv, na který mu ale stačí pět minut na začátku každé hodiny.                                                     (sei)

 

 

 

≥ Al Džazíra má globálně obrovský význam, sleduje ji podle odhadů po celém světě 50 milionů diváků a stala se známou jako "CNN arabského světa".

Během útoku proti Iráku měla al Džazíra přístup k nejrůznějším činitelům vlády Saddáma Husajna a její vysílání kritizovaly britská i americká vláda.

 

 

 

 

 

 

Z časopisu Rytmus života

Pevnosti ze skla

Poblíž skotského města Inverness stával hrad Craig Phadraig. Zbylo po něm jen kamení. Ale ne ledajaké – roztavené!

Piktové, starověcí obyvatelé dnešního Skotska, zvládli podivuhodnou techniku: Hradby svých pevností vybudovali z roztavených zesklovatělých kamenů. Dodnes existuji pozůstatky  zhruba šedesáti z nich. Nacházejí se pouze ve Skotsku a byly postaveny v době železné (cca od 7 století před Kristem).

Badatelé tápali celá tři století

Už od 18. století (našeho letopočtu)  se vědci snaží zjistit, jak Piktové dokázali kameny roztavit. Zeslovatění podle všeho vyžadovalo vystavit kameny po několik hodin vysokým teplotám minimálně 1 100°C.  Nemohlo jít přitom o „divoký“ oheň, hoření muselo být kontrolované. Není tedy možné, že zesklovatění hradeb bylo výsledkem požáru při dobývání pevnosti. Proti náhodnému „skleněnýchí“ hradeb zase hovoří fakt, že jich bylo tolik – šedesát stejných náhod, to skutečně není pravděpodobné.

Příjít na „fígl“ starých Piktů  se nepodařilo ani pomocí pokusů. V letech 1934 a 1937 zkoušeli archelogové V.Gordon a Walace Thorneycroft roztavit pokusnou hradbu. Proložili a obložili hradby dřevem, konstrukci zapálili a přikládali další a další dřevo.

Obléhaní pokus zcela vyloučil

Výsledkem byla hromada kamení – zeď se zhroutila. Pokusem tito badatelé vyloučili, že by kameny zesklovatěly při obléhání, i když některé kameny byly natavené.

Další pokus proběhl až v roce 1980. Byl mnohem lépe připravený, vědci využili nejnovějších poznatků a vše se zdařilo. Jak ale staří Piktové v prvním tisíciletí před Kristem přišli na metodu, která hradby jejich sídel nejenom zpevnila, ale také znemožnila obléhatelům využívat mezer mezi kameny ke šplhání po hradbách? Jak je vůbec napadlo něco takového udělat?

Kdo Pikty naučil tavit kámen?

Různí badatelé odpovídají na takové otázky různě – „učiteli“ byli mimozemšťané, lidé z bájné Atlantidy.... Možné je, že naši předkové měli daleko větší znalosti o materiálech, než si dnes umíme představit, ale jejich poznatky se nedochovaly.

Pokud jsme tedy získali odpoveď na jednu otázku, vynořila se spousta dalších. Budeme někdy o lidské vědomosti vědet všechno? Nejslavnější pevnost ze skla Craig Phadraig u skotského Invernessu ani její „sestra“ Tap O' Noth blízko městečka Rhynie, ani žádné jiné z podivuhodných hradišť naši zvědavost uspokojit nechce.

 

Dagmar Plecháčová,  Novinky

Mamuti by mohli znovu ožít

Podle vědců není vyloučené, že by mamuti mohli znovu chodit po naší planetě. K jejich vzkříšení by mohl pomoci experiment z filmu Jurský park. Právě v tomto sci-fi thrilleru z roku 1993 biologové použili DNA vyhynulých dinosaurů a dokázali je znovu probudit k životu. Tento pokus je sice u opravdových dinosaurů nemožný, ale na tisíce let vyhynulé mamuty by údajně zafungovat mohl.

Toronto

Mamuti museli před 25 tisíci lety přežít i velice drsné podmínky na Arktidě. K uchování tepla jim tehdy nestačila pouze hustá srst odolná vůči mrazu, ale také nemrznoucí krev, která kolovala v žilách těchto impozantních zvířat.

Kanadští vědci věří, že ke znovu vzkříšení mamutů by mohli použít nejen jejich vlastní DNA, ale také proteiny z těl jiných dosud žijících zvířat. Pomoci v experimentu by mohl především slon indický, který je blízký příbuzný mamuta.

DNA stará 43 tisíc let

Vhodnou mamutí DNA by odborníci získali z dochovaných zmrazených kostí sibiřských exemplářů starých až 43 tisíc let. Krev mamutů se dobře přizpůsobovala mrazům a právě proto se dochovalo i jejich DNA v kostech, které se před lety našly ještě stále ještě zmrzlé.

„Jejich nemrznoucí krev byla schopná přenášet kyslík do celého těla i při velice nízkých teplotách,“ řekl profesor Kevin Campbell, který se podílí na výzkumu mamutů. Z tohoto důvodu je proto nepravděpodobné, aby se tato technika použila i na jiné druhy zvířat.

 

 

DROGA MŇAU-MŇAU
Oficiálně se nazývá mefedron a její účinky jsou přirovnávány k extázi nebo kokainu. Nová rekreační droga získala velkou oblibu v nočních klubech v Evropě i v USA. V řadě států není zakázána a je poměrně dobře dostupná.
Je to droga, po které je člověk velmi komunikativní, chce se mu tančit, mluvit a sbližovat se se všemi lidmi. Nepříjemné je, že ji provází velká žízeň a srdce bije jako o závod. Ve Velké Británii se začátkem letošní roku stal mefedron čtvrtou nejpopulárnější klubovou drogou za marihuanou, extází a kokainem. Na trhu drog se velmi rychle prosadil také proto, že v poslední době se celosvětově zhoršila kvalita extáze a hlavně kokainu. Mefedron je ze všech drog nejvíce podobný pervitinu a má podobné vedlejší účinky jako pervitin. Nikdy nebyl testován na lidech ani na zvířatech, a tak se neví, co může udělat.
VELKÁ BRITÁNIE
Na konci letošního března se v br itském tisku objevily zprávy, že mefedron se našel zhruba u dvou desítek zemřelých mladých lidí a jejich úmrtí bylo s drogou dáno do souvislosti, i když pevné důkazy o smrtelných účincích mefedronu neexistovaly. Krátce poté 16. dubna 2010 byl mefedron v Británii označen jako nelegální. Jeho držení tam může být potrestáno sazbou až pěti let a obchod s ním až čtrnácti lety vězení.
Zatím neexistuje žádný vědecký výzkum, který by dokázal, jak droga skutečně působí. Zatím popsané vedlejší účinky zahrnují mimo jiné modrající končetiny, možnost zúžení aorty, silné pocení, prudké zrychlení srdeční činnosti, nauseu, krvácení z nosu, problémy s krevním oběhem, halucinace, svědivé vyrážky, úzkost a paranoiu. Člověk se špatně koncentruje a objevují se výpadky krátkodobé paměti. Mefedron by údajně mohl vést i k snadnější závislosti než jiné drogy, protože jeho účinky rychle slábnou a vytrácejí se, a člověk si proto bere další dávku.
ZÁKLADNÍ ÚDAJE
Mefedron neb oli 4-methylmethacathion (4-MMC) je syntetický stimulant, který má podobné složení jako známý khat (qat), který se získává z africké rostliny zvané kátovník a žvýká se v Jemenu a v dalších zemích. Mefedron se prodává v tabletách nebo jako bílý prášek použitelný orálně, k šňupání nebo injekční formou. Slangová přízviska jsou mef, drone (bzukot), MCAT, bubliny či už uvedený název mňau-mňau.
ÚSPĚŠNÉ TAŽENÍ
O existenci drogy se poprvé dozvěděli ve Francii. V květnu 2007 francouzská policie dala do laboratoří prozkoumat zabavenou tabletu, o níž se domnívala, že je zvláštním druhem extáze. Ukázalo se, že jde o jinou látku. V následujícím roce a zejména v roce 2009 už mefedron zaplavil svět diskoték, nočních klubů a hudebních festivalů a volně se prodával i na internetu.
Současné výzkumy naznačují, že zdaleka nejde jen o klubovou drogu pro mladé, ale užívají ji podobně jako kokain tvůrčí pracovníci, umělci, designéři a také lidé po čtyřicítce, kteří až dosud s drogami neměli nic společného, ale teď si chtějí s nějakou drogou dopřát zkušenost a mňau-mňau se zdá málo nebezpečná. Vražedná je zřejmě kombinace mefedronu s jinými drogami. V roce 2008 například zemřela osmnáctiletá Švédka poté, co zkombinovala marihuanu s mefedronem. Držení mefedronu bylo ve Švédsku 15. prosince 2008 označeno za nelegální.
PŘÍSTUP VLÁD
A jak je tomu jinde? V Austrálii není mefedron na seznamu zakázaných látek, v Polsku také ne. Legální je mefedron i v Singapuru. Ve Finsku je k dostání jen na lékařský předpis.

V USA je mefedron ilegální, v Chorvatsku byl zakázán letos 4. ledna, v Německu 22. ledna, v Dánsku loni v prosinci, v Maďarsku letos. Ilegální je mefedron rovněž v Izraeli, v Nizozemsku a ve většině evropských zemí. V Irské republice by měl být mefedron zakázán letos v červnu. Evropská unie vydá závazné stanovisko k mefedromu v červenci.
INTERNET
V současné době je užívání mefedronu široce roz šířeno především ve Švédsku, ve Finsku, Velké Británii, Irsku a v Austrálii. Hlavním dodavatelem na světové trhy je Čína. Kilogram se prodává za 2500 až 4000 dolarů. Nikdo zatím netuší, kolik se ho prodá, kde všude se vyrábí a jaká je jeho celosvětová spotřeba. Jak přiznávají britští kriminalisté, zatím nikdy v historii neexistovala tak oblíbená a rozšířená droga, o které by se přitom vědělo tak málo.
Mefedron se dnes vyskytuje na stovkách webových stránek. V sociálních sítích je velmi diskutovaným tématem. Jsou tam popisovány jeho účinky, lidé si vyměňují zkušenosti, jaké s drogou mají i informace, kde je možné drogu koupit.
V současné době existuje databáze více než čtyř set nových takzvaných rekreačních drog. Podklady k databázi byly získány právě monitorováním internetových fór. Podle odborníků jde ale vývoj v této oblasti tak rychle, že výskyt nových drog si udržuje poměrně velký náskok před vědci i zákonodárci.

Další podobné drogy

Asi nejznámější jsou směsi ke kouření prodávané jako Spice nebo K2. Původně byly vydávány za čistě bylinkové, ve skutečnosti jsou jejich hlavními složkami, které fungují podobně jako THC obsažené v konopí. V mnoha zemích byly nedávné některé z nich zakázány. Podobným typem produktu je zřejmě EcsphoriaX4. Ve všech případech jde o málo prozkoumané látky, zejména jejich dlouhodobé účinky jsou neznámé.

 

 

Novinky.cz

Nejdelší fontánu na světě najdete na mostě Banpo v Soulu

Dvoupodlažní most Banpo v Soulu není obyčejným mostem, ale zároveň také nejdelší fontánou zapsanou v Guinessově knize rekordů. Moonlight rainbow fontána (Duhový měsíční svit) má téměř 10 000 světel podél obou stran mostu a během pěti minut vytryskne 190 tun vody.

Fontána čerpá vodu přímo z řeky, proto je oceňována také jako ekologicky šetrná vůči prostředí. Má 38 čerpadel a 9380 trysek po obou stranách. Voda padá z 20 metrů a dostříkne až 43 metrů daleko.

Město věří, že zápis fontány do Guinessovy knihy rekordů pomůže nalákat více zahraničních turistů.

Banpo je důležitou spojnicí mezi městskou čtvrtí Seocho a Yongsan v hlavním městě Jižní Koreji. Fontána byl na most instalována v září roku 2009.

Co ještě určitě navštívit v Soulu

Soul je jednou z největších metropolí světa, žije zde přes deset miliónů lidí. Pyšní se hned dvěma památkami zapsanými na seznam světového dědictví UNESCO.

První je palác Kyongbokkung. Představuje tradiční korejskou architekturu 15. století. Byl zapsán na seznam roku 1997.

Další pamětihodností je konfuciánská svatyně Čongmyo. Jedná se o nejstarší dochovanou svatyni tohoto typu. Původní stavbu postavenou roku 1394 zničili japonští nájezdníci. Současná budova pochází z roku 1601. Dodnes se zde konají rituální obřady hudby, zpěvu a tance, jež navazují na tradici založenou ve 14. století.  Na seznam UNESCO byla stavba zapsána roku 1995.

 

 

Z mého archivu

 

Ze 100+1

KDYŽ DOJDOU POTRAVINY

Bude mít lidstvo v příštích letech co jíst? Ukazuje se, že produkce potravin roste daleko pomaleji než jejich spotřeba. Na tuto, ale i na další životně důležité otázky usilovně hledají odpověď vědci celého světa.

 

Austrálie patří k největším vývozcům obilí na světě. Běžně jde na export šedesát procent její produkce, v roce 2007 to však bylo jinak. Vlivem velého sucha tu místo obvyklých 25 milionů tun obilí sklidili jen 10 milionů. Celosvětová statistika je ještě horší. V letech 2005-2007 se světová produkce oblinin zvýšila o 46 milionů tun, přitom spotřeba vzrostla o 80 milionů. Rozdíl byl kryt zásobovami, které se menší. Co se stane, až jednoho dne nebudou?

V dějinách lidstva neexistuje závažnější problém než hlad. Od pradávna byl spojován s přírodními katastrofami, jako jsou sucha, záplavy, epidemie a přelidnění, a s válečnými konflikty. Vědci jsou ale přesvědčeni, že je to problém řešitelný. Nedostatek potravin nelze omlouvat přírodními kkatastrofami. Planeta Země je obrovskou sýpkou a mohla by nasytit všechny.

RŮZNÁ ŘEŠENÍ

Na světě žíjí jedna až dvě miliardy lidí trpících nadváhou nebo obezitou. Spotřeba potravin kopíruje ekonomickou úspěšnost zemí. Na zdražování nejvíce doplácejí ti nejchudší, zatímco nejbohatších se téměř nedotýká.

Různé země světa na růst cen potravin reagují různě. Spojené státy posilují přímé dotace svým zemědělcům, podobně postupuje i Indie, která se navíc potýká s odchodem obyvatel z venkova do měst. Čína měla v tomto roce zvýšit výdaje na zemědělství více než trojnásobně.

ČERNÝ KONTINENT

Pozadu zůstává Afrika, která nakupuje většinu potravin na světových trzích. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) se za poslední čtvrtstoletí produkce potravin  v Africe trojnásobně zvýšila, kvůli nedostatečné infrastruktuře však nedorazí polovina úrody tam, kam má. Afrika tak zůstává kontinentem s největším nedostatkem potravin. Miliony Afričanů žijí pod stálou hrozbou sucha, válek a hladu. Neutěšená situace panuje na rozsáhlém území jižně od Sahary. Africké země nemají finanční prostředky na nákup hnojiv a potravin ze zahraničí ani na zavedení odrůd s vysokými výnosy. Zatímco v některých asijských zemích se sklidí až sedm tun rýže z hektaru, v západní Africe půl tuny z hektaru. Příčínou kritické situace nejsou jen přírodní katastrofy, které pravidelně postihují černý kontinent, ale i časté občanské války a hospodářský model zděděný z koloniálních dob.

ASIJSKÉ PROBLEMY

V Asii trpí chronickou podvýživou na pět set miliónů lidí. Každým rokem tam dochází průměrně k pětatřiceti přírodním katastrofám, což je šedesát procent všech katastrof na světě. Pro asijský kontinent jsou typické cyklóny, záplavy, zemětřesení, sopečné výbuchy, rozsáhlé požáry, epidemie i další tragédie. Pro řadu asijských zemí, například  Čínu, Bangladéš, Pákistán či Jižní Koreu, je proto životně důležitý dovoz obilí a základních potravin a růst cen cen potravin se jich proto životně dotýká.

EVROPA

Ve státech Evropské unie se stále více diskutuje o současné společné zemědělské politice. Do roku 2013 by se měl změnit způsob poskytování dotací, které by neměly napříště záviset na tunách produkce, ale na opatřeních ve prospěch zlepšení životního prostředí. Současně narůstá napětí mezi zeměmi s větším podílem zemědělské výroby v čele s Francií a mezi státy evropského severu, za něž často hovoří Velká Británie. Tyto země už delší dobu nakupují potraviny na světových trzích, zatímco Francie a další státy jsou v jejich výrobě soběstačné a nechtějí o tuto výhodu přijít.

Předmětem sporů je v poslední době i pěstování rostlin pro výrobu biopaliv, zejména kvůli nárokům na zemědělskou půdu, vodu a nepřímým dopadem na růst cen potravin.

PESTICIDY

Velkým problémem současného zemědělství je nadměrné používání pesticidů. Obilniny, které se vysévají počátkem podzimu, jsou delší dobu vystaveny slunečnímu záření, mívají vyšší výnosnost, ale také jsou náchylnější vůči chorobám, jako je například septorióza. Zemědělci ozimům dávají přednost, takže množství pesticidů neklesá.  Pesticidy už zamořily téměř všechny vodní toky, studny i zásoby podzemní vody. Nacházejí se v těle každého Evropana.

V osmdesátých letech byl proti hmyzím škůdcům obilnin nasazen nově vyvinutý pesticid fipronil, který narušuje činnost nervového systému hmyzu. Ukázalo se, že je vysoce toxický pro včely. Jde o přípravek, který se prodává pod názvem Frontline proti blechám a klíšťatům u psů a koček nebo pod názvem Termidor proti termitům. V USA se přípravky s fipronilem používají k ošetřování kukuřice a trávníků na golfových hřištích.

KŘÍŽENÍ NEBO MODIFIKACE?

Podle výpočtů FAO je na světě asi 9 miliard hektarů půdy, kterou lze obdělávat, skutečně je obdělávána jen asi 1,5 miliardy hektarů. Pokud se tento podíl zvýší, bude to na úkor pastvin a lesů a sníží to přirozenou biodiverzitu. Stálý úbytek zemědělské půdy je vážným problémem. Příčinami jsou přirozená eroze půdy spojená s úbytkem rostlinného porostu, vylidňování venkova, výstavba továren a dalších budov na dříve úrodných místech a negativní dopady chemického znečištění.

Řešením by tedy bylo vypěstovat na stejném množství půdy více potravin. Jak? Pomocí genových modifikací rostlin.

Existují dvě možnosti zvýšení výnosnosti obilnin. První je přirozené křížení, druhou umělé obohacení o nepůvodní geny. Křížení obilí začalo už v mladší době kamenné a dodnes nejsou vyčerpány možnosti vedoucí ke zvýšení odolnosti proti suchu nebo škůdcům. V Evropě právě probíhá TriticeaeProject s rozpočtem 7,5 milionů eur. Jeho cílem je detailní průzkum genů, které ovlivňují jejich vlastnosti požadovaným způsobem. Sekvencování genů je poměrně náročné, navíc genom obilnin je složitý. Obilniny mají šest párů chromozomů, takže výzkumy potrvají několik let. Výsledkem by měla být plodina přirozeně odolná proti suchu nebo slané půdě. Na rozdíl od genově modifikovaných potravin se touto metodou do obilí neukládají žádné cizí genetické informace, pouze se urychluje předávní požadované vlastnosti podobně jako při tradičním křížení. Odpadá proto námitka ze zamoření přírody nekontrolovatelným šířením genově modifikovaných nepůvodních rostlin.                             (hh)

 

Reportáž ropa hot line Lenka

 

(poslaná e-mailem 1.5., zdroje článků neuvedené)

Exploze před 10-ti dny, stále uniká ropa!!!

Pozor Ropa , není to skvrna, je to řeka!!

Skvrna větší než Česko ohrožuje i rozsáhlé oblasti přírodní rezervace.

Exploze se z ropné plošiny Deepwater Horizon u pobřeží Louisiany ozvala minulý týden. Při výbuchu bylo zraněno sedmnáct dělníků. Dalších jedenáct dělníků se stále pohřešuje, se vší pravděpodobností jsou však po smrti.

Plošina po explozi začala hořet a naklonila se. Poté klesla pod hladinu úplně. Každý den uniká z vrtu 160 tisíc litrů ropy. Společnost British Petroleum (BP) nasadila na likvidaci havárie podmořské roboty, 700 odborníků, pět letadel, 32 lodí a téměř 320 kilometrů norných stěn. Ropná skvrna se od pátku do 26.4.2010 rozrostla pětadvacetkrát a nyní je velká jako Hongkong. Likvidaci ekologické katastrofy ale komplikuje špatné počasí . Proč se jedna z nejmodernějších ropných plošin americké společnosti Transocean potopila, není dosud jasné. Ropa z potopené plošiny v Mexickém zálivu dosáhla v pátek pobřeží amerického státu Louisiana a začíná sešířit k pobřeží Alabamy, Mississippi a Floridy.

Americký prezident Barack Obama slíbil pomoc, Louisiana a část Floridy už vyhlásily stav nouze. Zprávy o ropné skvrně sledují se strachem i místní rybáři a lidé, kteří zpracovávají mořské plody. Mazlavá hmota je nyní může připravit o živobytí.

Zoufalství začíná přepadat i Američany podnikající v cestovním ruchu, zejména na plážích, které skvrna ohrožuje. Kromě toho hrozí, že úřady budou muset uzavřít pro lodní dopravu největší americkou řeku Mississippi.

Aktuáhě

Májový deštíček a lá ropáček

1.května 2010

Plošina byla od pevniny vzdálena asi 80 kilometrů. Za deset dní po výbuchu ale do moře uniklo podle odhadů na šest milionů litrů ropy. I dnes mají být v oblasti vysoké vlny a jižní vítr, takže se očekává, že mastná skvrna pronikne hlouběji do členité louisianské pobřežní krajiny a do pondělka může dosáhnout i státy Mississippi, Alabamu a Floridu.

První obětí ropné havárie v Mexickém zálivu z živočišné říše je terej bílý. Americká pobřežní stráž jej našla na louisianském pobřeží sice živého, ale zcela pokrytého toxickou mastnotou je předzvěstí pohromy, jaká se zřejmě blíží na ostatní ptáky, želvy a mořské savce žijící u jihoamerických břehů.

Podle agentury AP britská ropná společnost BP podcenila možnost nehody na ropné plošině, která vybuchla 20. dubna a únik ropy se dosud nepodařilo zastavit.Kromě národní gardy a hlídek se mobilizují ekologové. V blízkosti ropy jsou v moři vorvani, ohroženo je mnoho pobřežních druhů včetně ústřic. Louisiana uzavřela některé oblasti rybolovu a také sádky na ústřice.

"Očekáváme v příštích dnech mnoho obětí, doufáme jenom, že jich nebude katastrofické množství. Doufáme v nejlepší, avšak připravujeme se na nejhorší," uvedl veterinář Michael Ziccardi z louisianské Houmy

Co konkrétního se stane? Ropa znečistí peří ptáků. Ti se pokusí očistit a spolykají ji. Pak zemřou na bolestivé poruchy krevního oběhu, třeba na vnitřní krvácení. Ropa, která se usadí na dně, se zase skrze mikroorganismy dostane do larev krevet. U delty Mississippi se proto odehrává velká záchranná operace. Norné stěny chrání třeba ostrov

Breton, kde hnízdí kolonie pelikánů, racků a zobounů černých.

Ropa – stalo se 1989, následky na Aljašce dodnes 

Asi nejděsivějším symbolem ropných katastrof zůstává ztroskotání amerického tankeru Exxon Valdez v březnu 1989 u břehů Aljašky, kdy do moře vyteklo přes 40 milionů ropy. Přestože to zdaleka nebyl největší únik v historii, důsledky byly pro nedaleké pobřeží fatální.Ropa v krátkém období zabila miliony zvířat, kromě nespočtu ryb přes 250 tisíc ptáků, 4 tisíce mořských vyder či dvacet kosatek a dalších živočichů. O obživu přišlo přes 30 tisíc rybářů. Přestože ropu odklízelo na 11 tisíc lidí až do roku 1994, region zůstává paralyzovaný i více než dvacet let po katastrofě.

První obrovskou ropnou katastrofu svět zažil už v roce 1967, kdy tanker Torrey Canyon narazil poblíž britského souostroví Scilly na útes. Další obrovskou ekologickou katastrofu způsobila liberijská cisternová loď Amoco Cádiz, která v březnu 1978 ztroskotala na mělčině u francouzského Brestu. Do moře tehdy vyteklo 260 milionů litrů ropy, která zamořila přes 300 kilometrů pobřeží. Během dvou týdnů moře vyplavilo miliony těl měkkýšů, mořských ježků a dalších živočichů. Kromě nich napočítali místní téměř 20 tisíc mrtvých ptáků.
 

Úvahy: 

Mají lidé na ropu vůbec právo? Likvidujeme omezené bohatství Země skutečně ve prospěch člověka ?

Ničíme si vlastní planetu.  Lidstvo dluží hodně přírodě, celému ekosystému, dokážeme to napravit?

Nebo, že by nás zachránili mimozemšťané? Možné je vše. Kéž existují dobrá řešení, příznivá pro budoucnost lidstva.

(c) L.Ur

 

Reportáž sopka hot line Lenka

(napsaná 21.4.2010 a poslaná e-mailem, zdroje použitých článků neuvedené, Je v ní však i dost vlastních úvah pisatelky)
 

Dým vulkánu Eyjafjallajökull ustává, respektive činnost sopky nyní výrazně poklesla.  V případě , že sopka zcela vyhasne, což si přeje celý svět, následky budou dlouhodobé.

Střední Evropa obnovila mezikontinentální lety. Letecký provoz ČR se vrátil k normálu. Když to vadilo strojům,  pro živé citlivé bytosti to muselo být horší, nemělo by se to podceňovat. Taková situace v Evropě ještě nikdy nenastala.

Včerejší mrak dýmu co se na nás blížil a vypadal hrozivější než předchozí, část popela spadla odpoledne na Prahu kolem 15.hodiny, nakonec zeslábl a hlavní předpovídaný nával sopečného prachu se již ve večerních hodinách k Evropě nevalil, naopak stav se vrátil do normální situace.  Po předchozích  mračnech sopečného popela vulkán dštil oheň, což Evropa považovala za příznivější.

Ovšem když ze sopky teče láva je to pro místní obyvatele krutější . Vulkán pod ledovcem Eyjafjalla znepříjemňuje už měsíc život tisícům Islanďanů, okolní vesnice evakuovali.  Vrstva sopečného popelu na některých místech dosahuje tloušťky i deseti centimetrů. Daleko nebezpečnější jsou však sopečné plyny, které chrlí zemské nitro. Vedle kysličníku siřičitého je to hlavně fluorovodík. Když se fluór zvířatům dostane do plic nebo do střev, hrozí otrava. Fluorovodík způsobuje u zvířat stejně jako u lidí vnitřní krvácení. Po delší době  se váže na vápník a způsobuje měknutí kostí a ničení zubní skloviny.  Zvířata to vycítí, zděšené prchají . Jejich plíce se zanáší popelem a částečkami zeminy, to způsobuje těžší dýchací obtíže. Na Islandu žije 80 tisíc koní, ti jsou nejvíce ohroženi.

Islandští vulkanologové poukázali na to, že poslední erupce islandského vulkánu z roku 1821 zcela utichla až po dvou letech. Tato sopka je známá jako mírnější, bohužel ale dlouhodobou aktivitou.  Činnost sopky může nadobro přestat, ale může pokračovat i po mnoho měsíců. Pravděpodobnost jak se situace bude ve skutečnosti nadále vyvíjet  je jako věštit z křišťálové koule. 

Pokud by erupce trvala déle, může vyvržený sopečný prach na určitou dobu celkově ovlivnit světové klima, a to jeho ochlazením.  Při erupci supervulkánu se lidstvo může setkat s neúrodou a následným hladem kvůli nedostatku potravin. Situace nyní není zatím kritická, ale nelze ji podceňovat. Jak vypadá katastrofický scénář? Mrak popela  zahalí slunce, to nesvítí vůbec, nebo jen slabě. Pořád prší a úroda hnije. Tato situace může trvat několik měsíců. Na jak dlouho pak může lidstvo počítat se strategickými zásobami jídla? Na pouhých 26 dnů!

Svět není tak bezpečný,  moderní civilizace má tendenci podceňovat možná nebezpečí. Žijeme na společné planetě, buďme si toho všichni vědomi, následky explozí sopek mohou být nedozírné.  Ohromné přírodní katastrofy berme jako varování. Žádám všechny státy světa, přestaňte s bezohledným vykořisťováním přírody, jsme její součástí  a nemůžeme bez ní přežít.  Zastavte výrobu biologických zbraní a hromadného ničení!  Přestaňte s nebezpečnými vědeckými výzkumy (jako je  např. zařízení cyklotron – urychlovač nabitých jaderných částic), vývojem, který přestanou mít lidé pod kontrolou a proti své vůli zničí přírodu, bez níž je náš život nemyslitelný.  Každý chápe,  že po každé akci nastane i reakce,  vše co se nepatřičného děje má negativní následek. Chci tímto apelovat především na vědce, uvědomujme si že následky některých experimentů skutečně mohou být nedozírné, způsobit nenapravitelné globální škody.  Dnešní svět je  přeautomatizovaný.  Pokud zkolabují „sítě“ nebudeme schopni fungovat.

Považujeme za samozřejmé, že stisknutím vypínače se rozsvítí, otočením kohoutku teče dostatek vody,  počítače potřebují fungovat, bez nich by všechno zkolabovalo,  mobil není jen pro naše vzájemné hovory, můžeme ho potřebova k přivolání pomoci,  bez dopravních prostředků daleko nedojdeme. Všichni potřebujeme jíst a když máme dostatek peněz, tak si prostě koupíme, co chceme,  ale už nepřemýšlíme jakým způsobem  potraviny byly vyrobeny, plody vypěstovány, zpracovány a dovezeny.  Nic     z toho nemusí být automatické, pokud dojde k nedostatku potravin, bude  to zlé.  Zamysleme se nad svou závislostí, představme si sami sebe ve světě bez civilizačních výhod,  jak dlouho přežijeme? Zkusme si představit každý z nás, jak přežít s nedostatkem vody, o hladu, s nedostatečným oblečením, venku v mrazu, vedru, uragánu, ve tmě,  v akutním nedostatku.  Nemusíme žít v extrémním suchu a hladomoru v Africe ani být bezdomovcem,  ale musíme si uvědomit, že vše co máme, není tak samozřejmé, važme si toho a ničím neplýtvejme!  Může se stát i nám osobně, že vyšší moc zasáhne a o všechno přijdeme. Nezapomeňme na neočekávané povodně, teroristické útoky, zemětřesení,  erupce sopek, ať žijjeme kdekoli, nemáme zajištěno, že nás nějaká katastrofa nepostihne . Proto nevyvolávejte žádné koflikty s druhými národy, buďme tolerantmější, pokornější k přírodě, vzájemně si pomáhejme, podporujme a neponižujme slabší, sami nevíte, co se může stát i vám samotným. Mějme se rádi. Přeji mír a pokoj každému, celému světu.

(c) L.Ur
 

Můj přídavek (malvaj): Apokalyptický scénář je bohužel teoreticky možný.  Viděla jsem pořad o erupci supervulkánu v Yellowstonském národním parku na National Geographic. Stejně děsivá prognóza je i v následujícím článku, který z tisku převzali John a Liz Soars, a který jsem přeložila z  angličtiny:  

„ Na Zemi je 40 supervulkánů, které představují nesmírné nebezpečí, i  když k jejich posledním erupcím došlo dosud jen v dávné minulosti.  K poslední erupci supervulkánu v Indonésii došlo před 74 000 lety. V Yellowstonském parku v Americe naposledy erupce byla před 640 000 lety.

Yellowstonský národní park, Wyoming, USA

Tento park navštěvuje každý rok 3 milionů návštěvníků. V letních měsících pojídají zmrzlinu, zaujati podívanou na tryskající  horké gejzíry a páru.  Málokdo z nich ví, že stojí na samém vrcholu nejdelšího aktivního vulkánu na světě. Vědci po dlouhý čas věděli, že  v Yellowstonském parku je vulkanická oblast. Nejpodivnější  na tom  však bylo, že až do roku 1960 nedokázali nikde tuto oblast nalézt.  Až podle nových  fotografií  NASA  byla zjištěna příčina  – celý Yellowstonský park, v rozloze 9 000 čtverečních metrů je vulkán!

Vulkány, jako ten Yellowstonský se nazývají supervulkány, protože jsou obrovské a nebezpečné, jsou tisíckrát silnější než obvyklé sopky.   

Co by se stalo, kdyby došlo k opětné erupci Yellowstonského supervulkánu? Možný scénář následků, ke kterým by mohlo dojít: 

První den – Yellowstonský Park, USA

Kdyby došlo k erupci, horký popel a kameny by se dostaly do ovzduší rychlostí 250 kilometrů  v hodině. Města Denver a Slané jezero by byly ihned zničeny a 87 tisíc lidí by zemřelo. Popel by mohl pokrýt ¾ Spojených států a pitná voda a potraviny by byly kontaminovány.

První týden – Evropa

Celá Evropa by byla pokryta šedivým mračnem. Léto by se změnilo v zimu a na některých místech by zamrzla moře. Evropské země by nemohly pěstovat  plodiny na dobu čtyř až pět let.

Další tři měsíce – celosvětově

90% slunečního svitu by neproniklo na Zem a nastala by vulkanická zima. Tropické lesy by byly zničeny a v teplých zemích, jako je Indie a Čína by nevyrostla úroda. Jen oblast severního a jižního pólu by mohla katastrofu přestát. Island by byl na tom dobře, protože většina plodů se pěstuje ve sklenících. Možná, že by z něho mohly být potraviny posílány do zbytku světa. 

Jaká je pravděpodobnost takové katastrofy?

Naštěstí vědci ve vulkanické observatoři  v Yellowstonském parku prohlašují, že nejsou žádné důkazy, že dojde k erupci supervulkánu v blízké budoucnosti. Říkají, že je nepravděpodobné, že by k ní došlo v příštích několika staletích. Nemusíme se tedy obávat, což je dobré vědět. „ 

Doufejme, že vědci se nemýlí, ale nikdo nemůže s jistotou tvrdit co se stane či nestane, když ne v Yellowstonském parku, protože tento supervulkán by byl zničující  svou abnormální silou pro celou planetu, mohlo by však dojít k jiným katastrofám v jiných částech světa, které by mohly mít globální nedozírné následky. Například roztání ledovců by zvedlo hladinu oceánů a potopilo mnoho měst v jejich blízkosti.  

Když autor tento článek psal, nepředpokládal, že dojde k erupci sopky zrovna na Islandu, když uvažoval, že by právě Island se svými skleníky mohl zachránit celý svět rozesíláním potravin.  Nevěřím, že by tato představa vůbec mohla být uskutečnitelná, aby jedna jediná země mohla uživit všechny obyvatele všech  postižených zemí.  Bohužel vědci nejsou neomylní , nedokáží ani dodnes rozpoznat blízké zemětřeseni, jen zvířata ještě než k němu dojde, před ním utíkají. Lidé tento instikt nemají.    
 

Další reportáž sopka hot line Lenka

(poslaná e-mailem  1.5. - články vybrala pisatelka bez udání zdrojů)

 

 

 

 

 

 

 

 

Úvahy:

Pokud  sopečná činnost způsobí ochlazení, zastaví to globální oteplování?

Může mít vliv erupce sopky na další katastrofy v jiných částech planety?

Co když za to můžou černé díry, možný vedlejší produkt experimentů v CERNu!

Můžeme ovlivnit další zemětřesení, povodně, tornáda, sopky a jiné katastrofy, či očistit a zklidnit přírodu?
 

(c) L.Ur

 

 

Novinky.cz

Šanghaj je moderní ale také tradiční čínské město

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Informace zveřejnila webová stránka news.bbc.co.uk  

 

 

 

 

 

pst, Novinky

Energii je možné teleportovat, dokazuje japonský vědec

Ve své teoretické práci Hotta podle článku v časopise Technology Review zakládá teleportaci energie na fenoménu propletení (spřažení) kvantového stavu dvou a více částic. Částice v něm vlastně sdílejí existenci, i kdyby byly vzdáleny několik světelných let.

Kvantová mechanika je pro běžného smrtelníka velmi nesrozumitelný obor. Hotta však tvrdí, že přenos založený na dodání energie u první částice ve spřaženém kvantovém stavu se projeví odpovídajícím způsobem změnou energie u druhé spřažené částice.

Jinými slovy vstup energie v jednom místě by se projevil výstupem energie na jiném, třeba i vzdáleném místě. Praktické využití této myšlenky je nabíledni - přenos energie bez ztrát, které dnes vznikají v drátech vysokého napětí.

pst, Novinky

Blíží se soumrak doby plastové? Japonci vynalezli pevný hydrogel

Plasty objevené v polovině 19. století se staly dominantním materiálem moderní civilizace jako o tisíce let dříve bronz nebo železo. Nicméně se vyrábějí zatím z ropy, jejíž zásoby nejsou neomezené a tvoří značnou část životnímu prostředí škodlivého odpadu. Japonští vědci nyní přicházejí s možnou náhradou plastů - jílem vylepšenými hydrogely.

Hydrogely se běžně využívají především v medicíně. Nicméně materiál připomínající želé postrádal potřebnou pevnější konzistenci, tuhost, aby mohl nahradit, alespoň z části, plasty. Jak totiž název napovídá, hydrogely jsou z 99 procent tvořeny vodou.

Výzkumníci na tokijské univerzitě podle zprávy v časopise Nature hydrogel polymer zkombinovali s nanočásticemi jílu a ejhle: zrodil se nový materiál, který je schopný držet tvar. Vyrovná se tedy plastům a je navíc ekologičtější. Nutno ovšem dodat, že bez z ropy produkovaných polymerovaných molekul se ani nový hydrogel zcela neobejde, ale ty tvoří jen 0,4 procenta jeho objemu.

Přidané částice umožňují vytvořit hydrogelu pevnější strukturu makromolekul bez toxických vlastností plastů. Ovšem japonští výzkumníci nezveřejnili nic o tom, jaké jsou náklady na produkci nového materiálu, zda bude efektivnější než u levných plastů.

Na druhou stranu, jak poznamenává server Ars Technica, vše vypadá jednoduše, k výrobě nového materiálu stačí kádinka s vodou a něco na míchání.

 

pst.novinky
Výbuch bílého trpaslíka v naší galaxii by jednou mohl ohrozit Zemi

Astronomové zjistili, že jedna ze sousedních hroutících se hvězd v Mléčné dráze, masivní a také výbušný bílý trpaslík, je k Sluneční soustavě blíž, než si dosud mysleli. A je dokonce možné, že jeho supererupce by mohla ohrozit i Zemi. Panika není podle serveru Space.com nutná, výbuch se dá očekávat v řádech miliónů let.

Možný scénář hvězdné pohromy vyplynul z pozorování bílého trpaslíka a jeho hvězdě podobného společníka v systému T Pyxidis, vzdáleném 3 260 světelných let.

Podle zprávy zveřejněné na 215. setkání Americké astronomické společnosti by se bílý trpaslík mohl proměnit v supernovu. Zemi by pak mohlo zasáhnout vysoce energetické gama záření, až 1000krát silnější, než jsou sluneční erupce. Takový záblesk supernovy v sousedství Sluneční soustavy by mohl mít katastrofální následky. Například by zcela zničil ozónovou vrstvu v atmosféře, která chrání živé organismy před UV zářením.

Nebezpečí je však minimální. Nejenže sem případné záření z T Pyxidis poletí přes tři tisíce let, ale navíc výbuch supernovy údajně nenastane nijak brzy. Vědci to odhadují na deset miliónů let, přestože jistí si nemohou být.

Bílý trpaslík mlčí

„Ačkoli se můžeme uklidnit, je to ve skutečnosti z pohledu astronomického nebo geologického času jen krátká doba,“ komentoval objev člen výzkumného týmu Edward Sion z Villanova University.

Systém T Pyxidis je známý tím, že se v minulosti periodicky „ozýval“ přibližně každých dvacet let od roku 1890 do roku 1967 termonukleární erupcí. Tyto erupce jsou slabé a neznamenají pro zemi nebezpečí. Nyní však bílý trpaslík mlčí a astronomové si nejsou jisti, proč tomu tak je.

Je otázkou, zda bílý trpaslík nehromadí hmotu a nevysává svého hvězdě podobného souputníka. V takovém případě by totiž mohl dosáhnout kritické meze a skončit v ohromné termonukleární superexplozi, která by skončila zhroucením celé hvězdy. Pak by se uvolnilo nesmírné množství energie, vyjádřené stěží představitelným údajem - 20 miliard miliard miliard megatun

 

Lidovky.cz

 

Dvacet let po svém nástupu tu angličtina pořád kulhá.

Ze všech dílčích bilancí dvacetiletí svobody patří následující údaje České školní inspekce k těm jednoznačně smutným: výuka angličtiny je tu špatná, na základních školách chybí kvalifikace čtvrtině, a na středních školách dokonce třetině angličtinářů. O formální kvalifikaci by tolik nešlo, kdyby české děti uměly anglicky dobře. Například v Praze, která je dost velká na to, aby se mezi školami rozvinula jakási konkurence, to není tolik vidět, typické české dítě ale hodinami angličtiny prochází v zásadě netknuté.

Tento nedostatek nemůžeme svádět jen na tradiční biflovací sklony našeho pořád ještě rakousko-uherského školství. Čtenáři válečných memoárů vědí, že když čeští piloti, často mladíci po maturitě, v roce 1939 odcházeli na Západ, běžně se ve Francii domluvili francouzsky. Představa, že by se dnešní typický maturant v Anglii domluvil tak, aby tam obstál v nějaké organizaci, prostě nedrží.

Když před časem ministryně školství Buzková vyhlásila intenzivnější učení cizím jazykům, byl to od ní dobrý, ale polovičatý tah. Druhou polovinu cesty ona ani její vláda už nešla – k tomu by totiž bylo třeba odvahy vytvořit z angličtinářů (a dalších učitelů cizích jazyků) kastu s řádově vyššími platy, než mají kolegové ve sboru.

Jistě, společensky by to bylo trochu nepříjemné, pořád ale lepší privilegovaná vrstva uvnitř učitelstva než podřadná vrstva deseti milionů (minus několik desítek tisíc vzdělaných šťastlivců), kteří si připadají hloupě, když se setkají s příslušníkem některého menšího západoevropského státu. Máloco by si zasloužilo národní plán tak jako potřeba naučit české děti dobře anglicky.

 

Britské listy – Jan Čulík

Angličtina v ČR: Něco shnilého ve státě dánském...

Lidové noviny právem poukazují na skandální zkušenost, že ani dvacet let po pádu komunismu nenaučí české školy mladou generaci slušně anglicky.

Je to skutečně velký problém: Skoro vždycky, kdy se dostane do anglosaských médií nějaký Čech, angličtinu tvrdě láme. Plynně mluvit a hlavně psát anglicky, to je dnes běžný požadavek na slušnější zaměstnání nejen v Británii a v Americe, ale i v neanglických západoevropských zemích. Je velmi smutné, že Češi (a Slováci) žijící např. v Británii právě kvůli tomu, že nedokáží většinou napsat bezchybně anglicky ani krátký email, pracují jen v těch nejpodřadnějších, špatně placených manuálních zaměstnáních.

Lidové noviny by ovšem na tuto skandální situaci měly poukazovat pořád, do doby, než dojde k radikální nápravě.

 

 

Britské listy

Na velké části planety Země je teď tepleji, než je normální!

 

Britští meteorologové poukazují na to, že nynější extremně mrazivé počasí se sněhem je důsledkem nezvyklého vzniku velmi stabilní tlakové výše nad Arktidou, v jejímž důsledku vanou nad Evropou východní větry od severního pólu a přinášejí zimu, na rozdíl od normálních západních větrů z Atlantiku. Kromě Evropy postihla tato arktická tlaková výše ještě také Čínu.

V severovýchodní Americe, v Kanadě, v severní Africe, ve Středozemí a v jihozápadní Asii jsou v současnosti teploty vyšší, než je normál. Na mnoha místech jsou vyšší o více než 5 stupňů Celsia a v Kanadě až o 10 stupňů Celsia. V Británii sice byla teplota v prosinci 2009 nejnižší za posledních 14 let, avšak prosinec 2009 byl jen jedním z dvou měsíců v tom roce, který zaznamenal nižší teplotu než je dlouhodobý průměr. Britští meteorologové upozorňují také, že krátkodobé změny počasí nijak neovlivňují situaci globálního klimatu i to, že dochází k radikálnímu globálnímu oteplování, což dokazují statistiky. Rok 2009 byl od r. 1850 globálně pátým nejteplejším rokem.

 

pst, Novinky

Revoluční zařízení umí přečíst mozkové vlny a převést je na řeč

Vědcům z Bostonu se podařilo s úspěchem vyzkoušet zařízení, které umí převést mozkové vlny na řeč. Dávají tak do budoucna naději lidem, kteří oněměli po mozkové mrtvici, nebo je postihla amyotrofní laterální skleróza (ALS), že budou schopni komunikovat s vnějším světem pomocí syntetického hlasu.

Zařízení bylo podle serveru Discovery News vyzkoušeno na šestadvacetiletém muži, který prodělal mozkovou mrtvici a zůstal kompletně paralyzován, tedy uzamčen ve svém těle, ačkoli jeho další duševní schopnosti zůstaly nedotčeny. Takto postižení pacienti komunikují s okolím jen velice komplikovaně pomocí pohybů očí.

Podobně uvězněn je i mozek jednoho z nejgeniálnějších současných teoretických fyziků Stephena Hawkinga, kterému kvůli ALS dnes trvá několik minut zformulování jednoduché věty a její převedení na řeč s pomocí počítače.

Nové zařízení je založeno na implantování elektrody do hloubky pěti milimetrů v oblasti mozku, centru řeči, kde se formulují slova. Po několika měsících nervové buňky prorostou do elektrody a vysílají detekovatelné signály.

Tato první fáze je poměrně jednoduchá, ale vývoj zařízení, které by dokázalo správně přešíst signály a odfiltrovat hojný šum na pozadí, trval řadu let.

"Všechny neurony neustále něco vysílají, ale existují proměny v četnosti signálů," vysvětlil podstatu vyvíjeného systému vedoucí výzkumného týmu Frank Guenther z Bostonské univerzity.

Elektroda signály zesiluje a převádí na radiové FM vlny, které se bezdrátově přenáší na cívky schované ve vlasech, které slouží jako antény. Poté se musí dekódovat a přévést na řeč, která se ozve z napojeného počítače.

První slova byly vlastně jen zlomky, hlásky, které se však syntetizovaly s rychlostí kolem 50 milisekund, což odpovídá běžné řeči.

 

 

ťas, Právo

Čeští vědci zahájí v Antarktidě čtvrtou výzkumnou sezónu

Do Antarktidy odcestovala hned začátkem nového roku patnáctičlenná expedice českých vědců. Čtvrtou sezónu budou pokračovat ve zkoumání antarktických ekosystémů na Mendelově polární stanici, jejímž zřizovatelem je brněnská Masarykova univerzita

Expedice potrvá dva měsíce," uvedlas mluvčí univerzity Tereza Fojtová. Stanice se nachází na Ostrově Jamese Rosse nedaleko Antarktického poloostrova. Vědci v této lokalitě zkoumají takzvané antarktické oázy.

Oázy jsou místa, z nichž ustoupil ledovec a na kterých vzniká první život v podobě nižších rostlin - řas, mechů a lišejníků. Výzkum se zabývá i geologií této oblasti a jejím počasím. Mohl by odpovědět na některé otázky spojené s globálním oteplováním.

Expedice by měla pokračovat v detailním průzkumu ledovců Davies Dome a Whisky Glacier. Průzkum byl zahájen v loňském roce instalací linií sněhoměrných tyčí a mikroklimatických stanic. "Letošní program bude zaměřen na porovnání mikroklimatu, které je celoročně zaznamenáváno pomocí automatických meteorologických stanic umístěných ve středních částech obou ledovců," upřesnila Fojtová.

Expedice odstartovala z letiště ve Vídni. Odtud vědci odlétěli  do Santiaga de Chile, pak se přesunou do jihochilského přístavu Punta Arenas. V prvním lednovém týdnu odsud společně s expedičním materiálem vyplují na palubě ledoborce Amirante Oscar Viel do oblasti ostrova Jamese Rosse.

Vědci vyrážejí na jih v době, kdy je tam nejmírnější počasí. Touto dobou totiž v Antarktidě panuje léto. Mendelova stanice bude využívána až do konce března, pak opět osiří.

Kromě Antarktidy bude mít Česko svoji vědeckou základnu i v Arktidě. Na Špicberkách ji buduje Jihočeská univerzita.

 

Novinky.cz

Egyptští archeologové objevili v Sakkáře 2500 let starou hrobku

Starověkou hrobku starou přibližně 2500 let objevili egyptští archeologové v blízkosti Džóserovy stupňovité pyramidy v Sakkáře. Stavba se člení na několik komor a chodeb. Oznámil to v pondělí podle agentury DPA generální tajemník egyptské Nejvyšší rady pro starověké památky Zahí Havás.

Havás uvedl, že hrob pochází z 26. dynastie, tedy z doby 664-525 před naším letopočtem. Nalezený hrob byl podle jeho názoru několikrát otevřen a vyloupen, naposledy prý v 5. století našeho letopočtu.

Archeologové v hrobce našli několik skeletů, hliněné nádoby, mumifikované sokoly a stavební suť. V jedné komoře objevili také sedm metrů hlubokou jámu, jejíž funkci zatím vědci neznají a bude předmětem dalšího výzkumu.

Nekropole na archeologické lokalitě Sakkára patří k nejdůležitějším pohřebištím starověkého Egypta. Nachází se na západním břehu Nilu na okraji libyjské náhorní plošiny přibližně 30 kilometrů jižně od Káhiry na ploše přibližně sedm krát jeden a půl kilometru. V jejím středu leží pyramida panovníka Staré říše Džósera datovaná do doby 2720-2700 před naším letopočtem.

 

 

 

Jakub Kynčl, Novinky

Vědci našli "alkohol budoucnosti", vystřízlivět bude možné za několik minut

Britští vědci hlásí průlom. Náhražka etanolu, lidově známého jako alkohol, by mohla způsobovat stav uvolnění a relaxace stejně jako sám etanol. Měla by ovšem velké výhody, které by umožňovaly vystřízlivět okamžitě po pozření speciální tablety či netrpět nepříjemnou ranní kocovinou.

Londýn

Vědci tvrdí, že hlavním pozitivem nové látky je možnost okamžitě odstranit její účinky a například usednout za volant či jít do práce. Syntetický alkohol je vyvíjen z chemikálií spojovaných nejčastěji s Valiem. Funguje stejně jako běžný alkohol, ale na rozdíl od něj nepůsobí na ty části mozku, které kontrolují změny nálad a způsobují závislost.

Velkou výhodou novinky by mělo být to, že půjde snadno "spláchnout" z těla ven. Jelikož má užší efekt na tělo, než běžný etanol, může být v libovolnou chvíli její účinek eliminován protilátkou, po které člověk takřka okamžitě vystřízliví.

Na novém alkoholu pracuje vědecký tým v londýnské Imperial College pod vedením profesora Davida Nutta. Právě Nutt je britským drogovým expertem, který byl nedávno propuštěn za své komentáře k marihuaně a extázi.

Tradiční alkohol jako palivo

David Nutt se domnívá, že není problém žít ve světě, kde budou moci lidé pít alkohol a vystřízlivět, kdy budou chtít. Lobby korporací vyrábějících běžný alkohol však prý nechtějí něco takového dopustit, protože by je to přivedlo na mizinu.

Britský vědec tvrdí, že podobně jako běžný alkohol by měl být i tento syntetický zcela bezbarvý a bez chuti, aby neovlivňoval chuť nápoje, ve kterém se nachází. Nutt tvrdí, že by tento nový typ etanolu mohl nahradit svého předchůdce ve všech typech nápojů včetně piva a vína. Etanol, jak ho známe dnes, by se pak mohl prodávat jako palivo.

 
 

Famous

Nejsložitější jazyk světa má více než 50 rodů

Britský časopis The Economist si položil otázku, který jazyk světa je ten nejsložitější. Vítězem se stala vzácná řeč amazonských indiánů známá pod označením tuyuca. Je tvořena fonetickým systémem jednoduchých souhlásek a několika málo nosových samohlásek. Není tedy nejsložitější z hlediska výslovnosti, ale rozhodně je složitá pro chápání.

Indiánský jazyk velmi často tvoří spojená sousloví. Takže „Hóabãsiriga“ například znamená „Nevím, jak psát“. Podobně jako jazyk kwaio má všeobsažný i výlučný význam pro zájmeno „my“.

Největší zajímavostí jsou pak jednoznačně rody, kterých je mezi 50 a 140. Například v češtině jsou tyto rody tři - mužský, ženský a střední. V jazyce tuyuca jsou ale zvláštním rodem označeny například nejrůznější příbuzní. Některé z nich se ale používají jen málo.

Rozhoduje chápání

„Nejzajímavější znak by zamotal hlavu nejednomu novináři. Tuyuca vyžaduje slovesné koncovky u sdělení podle postoje mluvčího,“ píše The Economist a uvádí i příklad.

Věta „Diga ape-wi“ znamená, že „Chlapec hrál fotbal“, protože mluvčí ho sám viděl. Ale věta „Diga ape-hiyi“ znamená sice to samé, ovšem mluvčí chlapce neviděl, jen to předpokládá.

„Tzv. průkazné jazyky nutí mluvčí velmi složitě přemýšlet nad tím, jak se dozvěděli o tom, co říkají,“ dodává k jazyku The Economist.

Jazykem tuyuca se hovoří v Brazílii a Kolumbii. Alternativními jmény jazyka jsou tuiuca, dochkafuara, koda-poara, doxká-poárá a oficiálním dialektem tsula. Mezinárodní zkratkou jazyka je TUE.

 

 

Novinky.cz

Rusko chce misi k asteroidu, který se za 26 let přiblíží Zemi

Ruští vesmírní vědci chtějí naplánovat misi, která by zabránila srážce země s planetkou v roce 2036. Asteroid Apophis, který se modré planetě přiblíží v letech 2029 a 2036, objevili vědci v roce 2004. Podle nich je ale málo pravděpodobné, že by hmota Zemi zasáhla.

Moskva

Šance, že by 350 metrů velký asteroid planetu zasáhl, je 1:250 000. Šéf ruské vesmírné agentury Anatolij Permitov řekl, že investice do mise není zbytečná. "Raději bychom měli zaplatit stovky miliónů dolarů a postavit systém, který neštěstí zabrání, než sedět a čekat, až to zabije tisíce lidí," řekl Perminov.

Doplnil, že od vědců slyšel, že by asteroid měl zemi zasáhnout v roce 2032. Nepamatuje si to prý ale přesně. Ke schůzce, která by měla případný projekt řešit, hodlá pozvat zástupce NASA a vesmírných agentur Evropy a Číny.

Britský Guardian přirovnal snahu Rusů k realizaci filmové vize Armagedonu. "Rusko se připravuje vyslat člověka tam, kde ještě nikdo vyjma Bruce Willise nebyl," napsal list.

Bývalý astronaut Russell Schweickart řekl, že je malá šance, že by asteroid zemi zasáhl. "Jsou jich ve vesmíru milióny, najdu vám klidně další." Odmítl, aby se na planetce  testovaly nové technologie, protože by to znamenalo vyšší riziko srážky, pokud by se pokus nepovedl.

NASA odhadla, že pokud by se Apophis se Zemí srazil, uvolnila by se energie 100 000 krát silnější než při výbuchu atomové pumy v Hirošimě. Byly by zničeny tisíce kilometrů čtverečních povrchu.

 

Právo (aa)

Rusko: urychlovač neutronů hotov

Vysokonapěťový reaktor pro výzkum subatomových částic převzali tento týden ruští vědci. Zařízení – svazkový výzkumný komplex PIK – bývá díky vědeckému potenciálu srovnáváno s hadronovým urychlovačem LHC evropské agentury CERN u Ženevy.
„Připravovaný výzkumný program se v mnoha směrech podobá LHC,“ řekl v Gatčině u Petrohradu šéf výzkumného zařízení jaderné fyziky Vladimír Samsonov. PIK bude pracovat s neutrony, zatímco LHC zkoumá protony. Výzkum v rámci PIK má umožnit větší zaměření na aplikovanou vědu – fyziku, chemii, biologii, geologii a další s důrazem na medicínu. „Z 50 až 60 procent půjde o výzkum pro výrobce špičkových technologií,“ upřesnil Samsonov s tím, že PIK bude uveden do zkušebního provozu do konce roku.
„V Evropě je neutronový hlad, kapacita zařízení je poloviční, než by věda potřebovala,“ vysvětlil význam urychlovače Samsonov. Zatímco vědci kolem LHC zkoumají, „z čeho je složen“ svět, Rusové budou hledat odpověď na otázku, proč funguje tak, jak funguje. „Budeme hledat superčástice a zkoumat jejich novou fyziku, takže se s LHC budeme doplňovat,“ uvedl ředitel PIK Anatolij Serebrov.

 

 

Právo (mcm)

Pentagon zvažuje úklid odpadků kolem Země

Americká agentura DARPA, která má na ministerstvu obrany USA (Pentagon) na starosti rozvoj novátorských technologií, připravuje studii o odstraňování odpadků, které se již po mnoho let hromadí na oběžné dráze okolo Země.
Součástí příprav této studie se stala podle internetových stránek SpaceflightNow také mezinárodní konference, které se zúčastnilo na 300 odborníků na vesmír z celého světa.
Na šedesát odborníků na kosmos nabídlo ve svých vystoupeních nejrůznější řešení, mezi nimiž „zametání“ laserem a odtlačování odpadu do méně používaných oblastí oběžné dráhy kolem Země patřilo ještě k méně exotickým.
Ke slovu se dostali i zastánci využití slunečních plachet nebo tetherů – lan, která spojují na oběžné dráze dvě, tři či více družic. Kolem naší planety dnes podle odhadů vědců krouží nejméně patnáct tisíc předmětů, které mají větší průměr než 10 centimetrů. Jde převážně o zbytky raket nebo o nepoužívané družice. Úlomků a zlomků menších než dlaň jsou statisíce.
Experti varují, že kvůli tomuto kosmickému odpadu bude s největší pravděpodobností narůstat počet srážek na orbitě, což však může zasáhnout komunikační satelity a další funkční zařízení. Taková nehoda se už odehrála v únoru letošního roku, kdy se ruská družice Kosmos srazila s telekomunikačním satelitem.

 

Novinky.cz

Amsterdamské letiště nainstaluje tělesné skenery

 

Nizozemská ministryně vnitra Guusje ter Horstová uvedla, že jeho země tím chce podobným incidentem zabránit.

"Unikl nám velmi vážný útok, s vážnými důsledky. Na tomto světě jsou bohužel lidé, kteří se nestydí útočit na nevinné lidi," řekla Horstová.

Skenery jsou schopny vidět i pod oblečení (Má poznámia: tělesný skener vidí cestujícího prakticky nahého) a případného dalšího útočníka by odhalily. Odpůrci ale argumentují výrazným zásahem do soukromí cestujících.

Nigerijec Umar Fauruk Abdul Mutallab prošel při kontrole rentgenem, bylo mu zkontrolováno zavazadlo. Horstová připustila, že tento způsob zřejmě nebyl schopen výbušninu, kterou umístil do spodního prádla, odhalit. Rentgen objeví pouze kovové předměty.

 

 

pst, Novinky

Severní magnetický pól se posouvá rychlostí 64 km za rok

Nová měření ukázala, že severní magnetický pól nabral nejvyšší rychlost od roku 1831 a z arktických oblastí Kanady se každý rok posune o 64 kilometrů blíž k Rusku. Na svědomí to mají podle serveru National Geographic News změny v magnetickém poli Země a především v jejím jádru.

osouvání magnetického pólu, místa na které ukazují střelky v kompasech, je známý jev. Náhlé změny magnetismu v nedávné době, vedly podle francouzského geofyzika Arnauda Chulliata k zrychlení jinak pomalého posouvání.

Od roku 1831, kdy byl magnetický pól oficiálně určen, se posouval jen minimálně a první zrychlení bylo zaznamenáno v roce 1904, kdy magnetický pól vyrazil na severovýchod rychlostí 15 kilometrů za rok. Další zrychlování začalo na konci 80  let. V roce 2007 rychlost posuvu dosáhla 55 až 60 kilometrů za rok.

Pohyb pólu nelze předvídat 

Teoreticky by severní magnetický pól mohl jednou doputovat k severnímu pólu, v němž se na mapách protínají poledníky. Kompasy proto ukazují na sever s jistou odchylkou a s posouváním magnetického pólu na sever se vlastně zpřesňují. Ovšem to, zda se posouvání opět nezpomalí, nebo se pól dokonce nevydá jiným směrem je podle Chulliatta nemožné předpovědět.

Moderní navigace v současnosti stejně využívá k určení přesné polohy spíš než kompasy družicový systém GPS. Tradiční kompasy se nicméně dál používají především pod vodou nebo pod zemí, kam signál GPS nepronikne. 

Zemské jádro je pro vědce nedostupné 

Vědci nemohou zemské jádro, které ovlivňuje magnetické pole Země, sledovat přímo, protože je příliš hluboko (v hloubce 2900 km). Detekují změny v magnetickém poli na povrchu nebo pomocí satelitů na oběžné dráze.

Střed Země je podle v současnosti všeobecně uznávané teorie vyplněn polotekutým vnějším jádrem (2900-5000 km pod povrchem) a pevným vnitřním jádrem (též jadérkem). Otáčení jádra vytváří ohromné dynamo, které generuje geomagnetické pole Země.

Toto pole, které sahá až sto tisíc kilometrů daleko od planety a chrání zemi i před slunečním zářením. Bez jeho existence by nebyl na Zemi možný život. Geomagnetické pole je přitom proměnlivé a kromě posouvání magnetických pólů došlo v minulosti i k jeho přepólování. 

 

 

Novinky.cz

Oteplování požene živočichy a rostliny na sever, třetina vymře

Oteplování planety přinutí velký počet živočišných a rostlinných druhů stěhovat se víc na sever nebo do větších výšek, ale třetina z nich to nezvládne dost rychle a vymizí. Uvádí se to ve studii, o které v úterý informovala agentura AFP.

Studii vypracovala skupina vědců pod vedením Scotta Loarieho ze Stanfordovy univerzity a Davida Ackerlyho z Berkeley ve Spojených státech.

Vědci vypočítali, že průměrná rychlost přesunu přirozeného prostředí jednotlivých druhů na sever dosáhne během tohoto století 0,42 kilometru za rok. Tento průměr ale v sobě skrývá velké rozdíly: pro jehličnaté lesy z horských tropických a subtropických oblastí to bude jen 0,08 kilometru, zatímco u zaplavovaných prérií, mangrovových oblastí a pouští to bude až 1,26 kilometru. Kromě toho v horském prostředí stačí přesun o několik metrů výš, zatímco v rovině je potřeba počítat s mnohem delšími přesuny.

V cestě bude stát člověk

Problém je, že četné druhy nebudou schopny udržovat s tímto tempem krok. "U asi třetiny prostudovaných životních prostředí bude přesun rychlejší, než jsou nejoptimističtější předpoklady možností migrace rostlin," uvádí se v komuniké Kalifornské akademie věd.

Situaci zhoršuje to, že velkou část přirozeného životního prostředí jednotlivých druhů narušil člověk, takže četné druhy "nebudou mít kam jít".

Přírodním rezervacím, které, za předpokladu, že jsou dost velké, umožňují proti tomuto narušování bojovat, hrozí nebezpečí, že se z nich "odstěhují" druhy, které mají tyto rezervace chránit.

Stanfordova univerzita v jiném komuniké podle AFP upozorňuje, že za sto let bude v celosvětovém měřítku schopna udržet nynější klimatické podmínky jen méně než desetina chráněných oblastí.

 

 

pst, Novinky

Svrchní vrstva atmosféry se dramaticky ochladila

S tím, jak bylo Slunce v posledních letech v klidové fázi, se podle měření dramaticky ochlazovala svrchní vrstva atmosféry. Vědci se s pomocí nových údajů snaží podle serveru Space.com analyzovat s teplotními výkyvy spojené nafukování a smršťování pozemské atmosféry, které mimo jiné ovlivňuje i oběžné dráhy satelitů a kosmického smetí kolem Země.

Údaje poskytla mise NASA nazvaná TIMED, která měřila teploty ve výškách od 100 kilometrů nad zemským povrchem. "Ukázalo se, že jedenáctiletý sluneční cyklus ovlivňuje atmosféru dramaticky," uvedl Stan Solomon z amerického Národního centra pro výzkum atmosféry.

Vědci přitom mohli měřit nejen vliv dopadající sluneční energie, ale ověřit i předpovědi, že emise oxidu uhličitého v atmosféře pomáhají prohlubovat ochlazování svrchní vrstvy atmosféry. Protože skleníkové plyny se tím, jak zadržují více sluneční energie v povrchové vrstvě atmosféry, podílejí  podle vědců i na ochlazování svrchní vrstvy atmosféry.

Měření od posledního slunečního maxima

Mise TIMED začala v roce 2001, aby pomohla vytvořit přesnější obraz stavu vnějších vrstev atmosféry. Mimo jiné měřila množství dopadající sluneční energie, množství pohlcené atmosférou a množství vyzářené nazpět do vesmíru.

V uplynulých letech poklesla sluneční aktivita na minimum (poslední sluneční maximum bylo v roce 2002). V uplynulé fázi Slunce vyzařovalo méně energie. Dopadající UV vlny absorbují částice atmosféry a ve formě infračerveného záření je vyzařují zpět.

Rozdíl teplot se mění, ale ve výšce 300 kilometrů nad zemským povrchem je kolem 427 stupňů Celsia během solárního minima a 927 stupňů Celsia během solárního maxima. Přestože jde o vysoké teploty - horko tam není, protože molekuly jsou příliš vzdálené.

S teplotou se mění hustota atmosféry

A přestože rozdíl v teplotě oproti běžnému solárnímu minimu představoval jen několik stupňů, mělo to podle odborníků velký dopad na hustotu ve svrchní atmosféře. Podobně může o pár stupňů ovlivnit svrchní atmosféru i zvyšování skleníkových plynů v atmosféře.

Měnící se teplota vede ke snižování nebo zvyšování hustoty atmosféry a posouvání jejích hranic, což může ovlivnit i oběžné dráhy satelitů a jejich životnost.

 

 

Novinky, BBC

Tání grónských ledovců se urychluje

Ledová pokrývka Grónska taje mnohem více a rychleji, než v předchozích letech a výrazně tak přispívá ke zvyšování hladiny světových oceánů, uvedl časopis Science. Podle vědců se letos rozpustilo 273 miliónů tun ledu. Vycházejí z meteorologických dat, satelitních údajů a modelů.

Londýn

V letech 2000 až 2008 rostla hladina moří v důsledku tání grónských ledovců v průměru o 0,46 mm ročně. Nebylo to ovšem rovnoměrné, od roku 2006 hladina stoupala o 0,75 mm ročně.

„Ukazuje se, že tání ledu se urychluje a to přispívá k růstu hladiny moře, u níž je také vidět, že se její stoupání akceleruje,“ uvedl Michiel van den Broeke z utrechtské univerzity.

Podle něj současný vývoj jde daleko za prognózy klimatologů ohledně stoupání hladiny moří do roku 2100.

Led na okrajích taje dvakrát rychleji

Z jiné analýzy satelitních dat plyne, že 81 ze 111 grónských ledovců jich taje dvakrát rychleji než pomalu se pohybující led za nimi.

Podle van der Broekeho je urychlování tání ledovců na okraji pokrývky snadno vysvětlitelné. Voda v tekutém skupenství absorbuje více slunečního záření a méně ho odráží než led. To vede k dalšímu tání ledovců. Působí na ně teplo zdola. Jasně to ukazují i satelitní záběry, kdy led taje především v nižších polohách na jihovýchodě, jihozápadě a severozápadě. Ve vyšších polohách, kde je vzduch chladnější, protože není ohříván mořen, není tání tak rychlé.

„Od roku 2000 je jasně vidět, že se ztráta ledu urychluje. Je to docela jednoduché. Oteplování Grónska vede k tomu, že se tání akceleruje, podtrhl vědec, který je zklamán tím, že výzkumný projekt Grace zaměřený na získávání dat z Grónska a Antarktidy poběží už jen dva další roky a nemá náhradu.

 

ČTK

Z Kilimandžára mizí sněhová pokrývka

Sněhy na Kilimandžáru, které v jedné ze svých povídek zvěčnil i Ernest Hemingway, by brzy mohly být minulostí. Podle nejnovějšího výzkumu vědců Ohijské státní univerzity by sněhová pokrývka z nejvyšší africké hory měla zmizet do 13 až 24 let.

Washington

Tým vědců pod vedením geologa Lonnie Thompsona porovnával dostupné údaje o sněhové pokrývce Kilimandžára od roku 1912 do současnosti. Vědci zkoumali ztenčující se sněhovou pokrývku na základě dobových fotografií, map ledovců nebo satelitních snímků z let 1976 a 1989. Podle jejich závěrů ztratily oba ledovce na vrcholu hory od roku 1912 do roku 2007 okolo 85 procent svého objemu.

"Je více než pravděpodobné, že pokud se současné podmínky nezmění, sněhová pokrývka zmizí do deseti nebo dvaceti let," uvádí studie. Dřívější výzkumy přitom dokazují, že sníh pokrývá Kilimandžáro tisíce let. "Klimatické podmínky,které způsobují úbytek sněhu na Kilimandžáru jsou v perspektivě 11.700 let něčím neobvyklým," píše se ve studii, podle které je hlavní příčinou oteplování atmosféry spojené s menší oblačností a větším suchem.

Kilimandžáro je s 5896 metry nejvyšší horou Afriky, která každoročně přiláká davy turistů. Ti mohou během několika dní zažít tropické počasí i vysokohorský výstup. Podle Thompsona by ztráta ledové pokrývky poznamenala především turistický ruch, který každoročně přináší zisky okolo 50 milionů dolarů (890 miliónů korun).

 

alt, Novinky

Astronomové objevili planetu podobnou Zemi, zřejmě je na ní voda

Astronomové objevili ve vzdálenosti 40 světelných let od Země planetu, která je domovu lidstva podobná. Předpokládají, že je na ní voda a chtějí prozkoumat její atmosféru. Planeta dostala název GJ 1214b.

 

"Je to vrchol všech vrcholů ve zkoumání planet podobných Zemi," řekl Geoffrey Marcy z univerzity v kalifornské Berkeley, která se na "lov" planet specializuje. I když je GJ 1214b třikrát větší než modrá planeta, stále patří spíše mezi mrňousy. Splňuje ale hlavní naději - může se na ní nacházet voda v tekutém stavu, což je předpoklad pro to, aby se tam mohl rozvinout život.

Aby tento předpoklad planeta splnila, musí se nacházet v pásmu kolem své hvězdy, v němž není ani příliš zima, ani příliš horko. Na povrchu GJ 1214b by teplota podle odhadů měla být kolem 190 stupňů Celsia. Při zemském tlaku je to vysoko nad hranicí bodu varu, tlak na objevené planetě je ale mnohem vyšší, což bod varu zvyšuje. Je tak možné, že voda v tekutém stavu se na planetě nachází. Objevitelé doufají, že by jí v tomto skupenství mohly být až tři čtvrtiny.

Planeta má pevné jádro složené povětšinou ze železa a niklu, ve velmi husté atmosféře je obsažen především vodík a hélium.

Astronomové považují objev za velmi zásadní, především proto, že planeta je v okolí červeného trpaslíka. Dosud hledali hvězdy hlavně v okolí hvězd podobných Slunci. "Mysleli jsme, že nám to bude trvat tak dva roky, než takovou planetu najdeme, ale bylo to půl roku," popsal astronom David Charbonneau.

Překvapilo ho, jak blízko planeta je. Může ji pozorovat i amatérský astronom s kvalitním vybavením, tvrdí Charbonneau.

 

 

pst, Novinky

Řízená sebevražda bakterií má umožnit efektivní výrobu biopaliv

Hlavní problém s biopalivy spočívá v tom, že získaná energie je stejná, nebo i nižší než množství, které bylo na jejich produkci vynaloženo. Jako náhražka ropy se zatím příliš neosvědčila. Nyní však vědci slibují, že našli klíč k výrobě biopaliv ze sinic (bakterie schopné fotosyntézy), díky možnosti naprogramovat jejich sebevraždu

Již loni vědci pomocí genetické manipulace přiměli sinice produkovat celulózu a jednoduché cukry (sacharózu a glukózu). To všechno jsou suroviny pro výrobu etanolu, který může být využit jako pohonná hmota ve spalovacích motorech. Pro pěstování sinic přitom stačí volná plocha a třeba i slaná voda (takže by produkce nezatěžovala zdroje pitné vody).

Celulóza se dá získávat i z rostlin a dřevin, ale jde o zatím poměrně nákladný proces, který celkovou produkci prodražuje. I produkce paliv ze sinic naráží na požadavek efektivity, protože i sinice jsou na povrchu chráněny membránami, které by mohly ztěžovat získávání biopaliv.

Řízená sebevražda s pomocí virů

Proto se vědci z Arizonské univerzity rozhodli, že sinice naprogramují k řízené sebevraždě. Za určitých podmínek se začnou rozkládat ochranné membrány sinic a získání surovin pro biopaliva bude mnohem jednodušší a hlavně levnější. O svém výzkumu informovali v článku pro časopis Proceedings.

Výzkumníci, Roy Curtiss a Xinyao Liu, vložili do sinic geny z jejich úhlavního nepřítele - bakteriofágu (viru), který bakterie infikuje a způsobuje, že se rozprsknou jako balón. Vložené geny produkují enzymy, které zvolna rozpouštějí membrány sinic. 

Program manipulace sinic s cílem dosažení efektivní produkce biopaliv získal na dva roky grant od vlády ve výši 5,2 miliónu dolarů. Oproti jiným zdrojům energie má naznačená produkce biopaliv výhodu v tom, že by mohla využít stávající infrastrukturu, která využívá paliva na ropné bázi. 

Navíc by odpadla i případná hrozba zdražení potravin, která se projevila v uplynulých letech, když se farmáři vrhli na výnosné pěstování rostlin vhodných pro produkci dotovaných biopaliv.

 

Novinky.cz

Obrovská světelná koule se spirálou ozářila temné nebe nad Norskem

Na potemnělé obloze severního Norska se během ranní špičky v 7:47 objevila obrovská rotující a zářící koule, ze které jakoby vystřelila spirála. Ohromnou kouli viděla podle listu Altaposten řada lidí a na internetu se okamžitě objevila spousta fotografií.

Všichni první obrázky spirály na nebi s bílými a modrými okraji považovali za nepovedený vtip vytvořený v programu pro úpravu fotografií. Nicméně množství svědků a fotografií z různých úhlů svědčí o to, že se na obloze nad Norskem opravdu něco stalo. A muselo to být poměrně vysoko.

Spirála, která za sebou zanechávala modrou stopu, se nakonec změnila v tmavý prstenec se zeleným ocasem za sebou. Vše trvalo poměrně dlouho, až 10 minut.

Hlavním podezřelým z autorství podivného jevu je ruské námořnictvo, které provádělo v Bílém moři nějaký test rakety odpálené z ponorky. Rusko něco takového ovšem popírá. 

Nicméně experti se podle internetového magazínu Discover shodují, že teorie o raketě  je správná. Je pravděpodobné, že se test vymkl kontrole. Raketa mohla přijít o stabilizátory a proto se vytvořily spirály. O světelný efekt se postaralo unikající hořící palivo.

 

 

 

 

 

 

 

 

Čína se zaměřuje na bioethanol vyráběný bez použití potravinářských zrnin a na biodiesel, tak aby nedocházelo k ovlivnění dodávek potravin a krmiv.

 

 

Britské listy

Pavel Frost – velmi krátký výňatek z velmi dlouhého článku

Cesta na východ

Čínské přísloví

Zaléváš-li květiny, zalévej kořeny. Poučuješ-li člověka, mluv k jeho srdci.

 Čína je krásná země pracovitých lidí a prastaré kultury, která dala světu kompas, papír, papírové peníze a cenné papíry, knihtisk a noviny, hedvábí, porcelán, střelný prach, reaktivní pohon raket a další vynálezy, bez kterých by Evropa například ani neobjevila Nový Svět nebo nevzlétla do vesmíru. Proto si dle mého názoru jistě zaslouží nikoliv opovržení, nýbrž obdiv kulturně vyspělého českého národa.

Čínské přísloví praví, že má-li člověk v duši světlo, vyzařuje z něj krása. Vyzařuje-li z člověka krása, vládne v jeho domě harmonie. Vládne-li v domě harmonie, panuje řád v národě. Panuje-li řád v národě, je mír v celém světě.

Co bych si přál

I v České republice se blíží doba, kdy všichni pochopí, že ne Čína, ale český lid je zaostalý v informovanosti. Snad přijde doba, kdy se informovanost veřejnosti dostane alespoň na úroveň Německa, kde díky skvělým kulturně-politicko-obchodním čínsko-německým vztahům a díky objektivním německým médiím by postoje komentátorů českých médií neměly šanci.

Představa, že bude mít většina české veřejnosti informace z vlastní zkušenosti, a zejména představa toho, že se čeští podnikatelé vrátí na čínský trh, který nyní patří světovým velmocím (bez provokačních výhrad na téma čínské svrchovanosti či politického uspořádání), je jistě pro mnohé české komentátory velmi deprimující. Až občané České republiky naleznou vlastní svobodné myšlení, pak se konečně dostaneme na úroveň česko-čínských vztahů srovnatelných s vyspělými zeměmi jako je Německo, Francie nebo USA. Přestaneme spílat udivenému čínskému národu za něco, o čem nic nevíme a čehož nechápeme kulturní, historické a politické kontexty, a budeme moci obnovit někdejší slávu České republiky, české kultury a průmyslu v Číně. Jistě to nebude příjemné jak pro ani pro německou, francouzskou nebo americkou obchodní konkurenci. Pak budou Češi připraveni přijmout nabízenou pomocnou ruku čínského kapitálu v krizi, o kterou přichází pokorně žádat vládci mocností, jako je Barack Obama nebo Angela Merkel. Pak budou Češi připraveni přijmout nabízenou pomocnou ruku nikoliv jako někdejší devótní kolonie SSSR nebo nynější servilní radaroví lokajové USA, ale jako hrdí partneři Číny, členové malého, ale sebevědomého kulturního národa, hrdého na svou slavnou minulost a svobodně tvořící svoji budoucnost

 

 

Z Britských listů

Data z pliocénu vedou k revizi stávajícího modelu:

Vliv CO₂ na změny klimatu může být výrazně větší, než se dosud myslelo

KD│ Změny koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře mohou z dlouhodobého hlediska způsobovat až o 30-50% větší změny průměrné globální teploty, než jak to vyplývalo z předchozích odhadů, tvrdí studie publikovaná tento týden v časopise Nature Geoscience. Studie na historickém materiálu ukázala, že komponenty globálního klimatického systému, které podléhají dlouhodobým změnám - jako je kontinentální zalednění a vegetace - mají na změny globální teploty důležitý vliv. Právě tyto faktory jsou však často v běžně používaných klimatických modelech zanedbávány.

Dan Lunt z bristolské univerzity spolu se svými kolegy srovnal výsledky globálního klimatického modelu s rekonstrukcí teplot pozemského prostředí před třemi miliony lety, kdy byly globální teploty i koncentrace oxidu uhličitého poměrně vysoké. Rekonstrukce vycházela z dat získaných ze sedimentů na mořském dně.

"Zjistili jsme, že vzhledem ke koncentracím oxidu uhličitého před třemi miliony lety model původně predikoval významně menší nárůst teploty, než odpovídá rekonstrukcím. To nás vedlo k přezkoumání toho, co v modelu chybí."

Autoři ukázali, že zvýšení teploty indikovaná rekonstrukcemi mohou být vysvětlena, pokud jsou do modelu zahrnuty také dlouhodobě proměnné faktory měnící albedo (poměr odraženého záření k záření dopadajícímu), jako kontinentální zalednění a rozsah pokrytí vegetací. Tání ledu a mizení vegetace vedou ke zvýšené absorpci slunečního záření, což následně zesiluje efekt oteplení.

Zavedení těchto dlouhodobě proměnných faktorů do modelu vedlo k růstu předpovídané odezvy na změnu koncentrací oxidu uhličitého, což indikuje, že teplota Země je patrně ke změnám koncentrace citlivější, než se dosud mělo za to.

Klimatické modely používané institucemi jako Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) často tyto dlouhodobé procesy v plném rozsahu nezahrnují, takže reakci klimatického systému Země na změny koncentrací CO₂ patrně reprezentují neadekvátně.

Alan Haywood, spoluator studie z univerzity v Leedsu, řekl: "Pokud si přejeme vyhnout se nebezpečné změně klimatu, měly bychom vzít v úvahu tuto vysokou senzitivitu Země na oxid uhličitý při definování cílů dlouhodobé stabilizace atmosférických koncentrací skleníkových plynů".

"Tato studie ukázala, že studium minulých změn klimatu může poskytnout důležitý vhled do možných budoucích změn," dodal Lunt.

 

Britské listy

 Milan Daniel (Autor je jednatelem o. s. Most pro lidská práva se sídlem v Pardubicích) - kráceno

 

Cizinci: miska povinností a miska práv

Produktivní dialog o postavení cizinců v české společnosti se prostě nevede

Zákon je bohužel v některých případech nepřiměřeně tvrdý. Např. v případě nedodržení lhůt pro žádost o prodloužení víz nedává policii žádnou vůli pro zmírnění fatální sankce, jíž je zrušení pobytu. Dříve platilo, že cizinec v takovém případě zaplatil pokutu, nyní musí bez kompromisu odjet, jakkoliv je to často spojeno s pro něj osudovými následky.

Z hlediska lidských práv je to samozřejmě špatně. Špatně je však především to, že norma je legislativním odborem azylové a migrační politiky ministerstva vnitra upravována bez toho, že by do jejích ustanovení mohl zasáhnout korektiv na MV nezávislý . Do poloviny minulého roku byla oblast integrace cizinců, jež má na cizinecký zákon úzkou vazbu, v gesci ministerstva práce a sociálních věcí. Potom přešly tyto kompetence z MPSV na MV. Zatímco na MPSV byla za Vladimíra Špidly komunikace mezi státem a neziskovým sektorem nastavena tak, že zde existovala smíšená komise, která se tématem integrace zabývala, po přechodu gesce na MV přestala tato komunikace existovat.

ČR a Stockholmský program

Zjevně z popudu svých úředníků se ministr vnitra Martin Pecina vyjádřil kriticky na adresu Stockholmského programu EU . Českému ministerstvu vnitra vadí zejména to, že by v případě přijetí závazné směrnice vycházející z tohoto programu, musela zajistit férové zacházení s občany třetích zemí, kteří žijí legálně na území členských států, poskytovat jim stejná práva a povinnosti, jaké mají i občané EU.

Podle Peciny s tím má Česká republika „velký problém“. Velký problém je ovšem spojen s tím, jak český stát pojímá imigrační a integrační politiku jako celek.

 

Souhlasím s tím, že by jej měli logicky dosáhnout až po splnění určitých integračních předpokladů, na nichž by se měly členské státy EU shodnout.

Nejde tedy o to, že by Stockholmský program měl znamenat nějaké bezprecedentní otevření dveří problematickým imigrantům. Česká republika má právo do dalšího procesu zasáhnout a také to dělá. Roli mluvčího přitom má však hlavně ministerstvo vnitra.

Zatímco Stockholmský program staví proces svého uskutečňování na dialogu s občanskou společností , praxe českého státu je zcela jiná. Odbor azylové a migrační politiky MV žádným vlastním grantovým programem nepodpořil integrační činnost nevládních organizací a nevytvořil pro formulování české politiky vůči cizincům veřejný prostor. Rezort podporuje jen právní poradenství.

 

V případě přijetí Stockholmského programu by měl proces směřovat k vydání směrnice, jež by cizincům zaručila i jejich práva zaručená evropskou Listinou, včetně např. práva volebního či práva na volný pohyb. Obojí by bylo nejspíš zaručeno jen cizincům s trvalým pobytem a azylantům.

V případě cizinců s trvalým pobytem není k obavám ze strany českého státu žádný přijatelný důvod. Tito lidé museli splnit zákonné podmínky, které jsou v některých členských zemích Unie stanoveny dokonce přísněji než v ČR. Nejčastěji jsou v postavení tzv. rezidentů EU. Azylová politika některých členských zemí je ovšem možná liberálnější, ale i tady je trend spíše opačný. Práva cizinců v ČR jsou však dosud limitována především vůlí akceptovat je politicky , a to přes to, že jejich počet v zemi významně vzrostl (na více než 4% obyvatel).

To je hlavní dluh českého státu vůči politice EU v oblasti integrace cizinců, který odporem vůči přijetí Stockholmského programu jen potvrzuje.

 

 pst, Novinky

Revoluci v létání přináší první pilotované letadlo na solární pohon

Pilotované letadlo poháněné výlučně sluneční energií se ve čtvrtek poprvé vzneslo. Je to výsledek šestiletého snažení týmu na švýcarské polytechnice v Lausanne.

Skutečného vzduchoplavce by podle časopisu NewScientist uskutečněný let příliš nenadchl.  Dobývání oblohy zůstalo zatím při zemi a navíc letoun absolvoval vzduchem jen 350 metrů. Sami konstruktéři stroje nazvaného Solar Impulse spíše než o letu mluví o bleším skoku.

Nicméně je to historicky první letadlo, které se vzneslo s člověkem jen díky energii získané ze slunečního záření. Letadlo má rozpětí křídel 61 metrů a váží 1600 kilogramů. Ve vzduchu navíc unese už jen váhu pilota.

Po prvním opatrném vzletu mají následovat další testy. Cílem je za dva roky podniknout přelet Atlantiku, nebo možná i oblet Zeměkoule během 25 dní.

 

pst, Novinky

Elektřina se dá získávat i z jedoucích aut a letících letadel

 

Samozřejmě by nešlo o megawatty, ale elektrický proud generovaný vibrací v piezoelektrickém zařízení, by mohl rozsvěcet kontrolní panely nebo dobíjet mobily. Tým odborníků z New Yorku vedený profesorem Yainnisem Andreopolosem se snaží prototypy takového zařízení optimalizovat pro střechu osobního auta nebo velkého nákladního tahače.

Proudění vzduchu při jízdě vyvolá v zařízení vibrace a rezonanční vlny. Jde nejen o stálé proudění, ale i o nárazové vlny.  Andreopolos již provedl se svým týmem testy e zkušebním aerodynamickém tunelu a ověřili funkčnost zařízení.

Pro současné spalovací motory je možnost využití piezoelektrického jevu omezen. Naopak pro elektromobily, které se pomalu dostávají na trh, jsou budoucí výhledy značné. Představa, že energie spotřebovaná na jízdu aut se vrací zpět, jak z aut, tak z kilometrů zatížených dálnic, hraničí s ideou perpetua mobile.

 

pst, Novinky

 

Scénář klimatické katastrofy podle hollywoodského filmu Den poté, kdy poměrně rychle pokryje většinu severní polokoule led, nemusí být tak úplně jen fantazií. Nový výzkum ukazuje, že v minulosti doba ledová nastala kvůli narušení proudění v Atlantickém oceánu nanejvýš během několika měsíců, ne let.

Přibližně před 12 800 lety zasáhla severní polokouli malá doba ledová, která přetrvala 1300 let. Vědci podle článku na webu Evropské nadace pro vědu odhalili i spouštěcí mechanismu pro její nástup. Vše odstartovala změna v cirkulaci proudů v Atlantickém oceánu.

Začalo to údajně provalením břehů ledovcového jezera Agassiz v severní Americe. Tím se uvolnilo ohromné množství vody do Atlantiku a Severního ledového oceánu. Objemem se tato "injekce" rovnala objemu vody ze všech velkých severoamerických jezer mezi USA a Kanadou. Naředění slané vody a také změna teploty vedla k oslabení sacího efektu, který přivádí teplou vodu z rovníkové oblasti na sever a tím ohřívá i klima v Severní Americe i Evropě.

William Patterson z kanadské University of Saskatchewan in Canada pak varuje, že taková doba ledová, by mohla nastat kdykoli právě jako následek vyrovnávání globálního oteplování: "Pokud by náhle roztály grónské ledovce, byla by to katastrofa."

Ze studia Grónských ledovců se zdálo, že změna klimatu proběhla během dvou let. Z nových analýz sedimentů v irském jezeře Lough Monreach se ukazuje, že změna nastala během jednoho, nanejvýš tří měsíců. Překvapivá informace vyplývá z obsahu isotopů uhlíku a kyslíku, kteří poskytují obraz o tom, jak bylo jezero produktivní, jakým teplotám a srážkám bylo vystaveno.

 

zdroj: www.liveleak.com

Meteorit jako ohnivá koule rozzářil oblohu nad Utahem

Meteorit vypadající jako obrovská ohnivá koule přeletěl ve středu krátce po půlnoci oblohu nad americkým Utahem. Mnozí obyvatelé byli tímto úkazem fascinováni. Někteří náhlé rozjasnění uprostřed noci stačili zachytit kamerou.

Salt Lake City

Tisíce lidí telefonovaly úřadům, zda se náhodou nejednalo o UFO, nebo padající hvězdu. Jiní obyvatelé Utahu měli strach, že přichází konec světa, nebo že viděli nějaké rozsáhlé vojenské testy.

Mnozí lidé vypověděli, že asi po pěti minutách slyšeli výbuch. Zástupce NASA a Solárních systémů v Utahu Patrick Wiggins řekl, že se jednalo o meteorit. Wiggins také slyšel explozi, podle něj meteorit explodoval asi o 100 kilometrů dál směrem na sever.

Pavel Stöckl, Novinky

Planeta Merkur je železnější, než NASA tušila

Údaje získané ze sondy Messenger vyslané k první planetě Sluneční soustavy odborníky v NASA překvapily. Dřívější průzkum doložil jen nízký obsah železa v křemičitých horninách na povrchu malé planety.

Předpokládalo se, že je železo ukryté především v jádru, které tvoří až 60 % hmoty planety. Čerstvá měření však naznačují, že železa je na Merkuru více a jeho oxidy jsou vázány v povrchových horninách společně s titanem. Údaje mají dále zpřesnit teorie o vzniku Sluneční soustavy a formování planet.

„Nová měření zaměstnají teoretiky,“ řekl stanici BBC Sean Solomon. Má se za to, že Merkur je vlastně jen zbytkem větší planety, která ztratila velkou část povrchových vrstev během dávné vesmírné srážky s jinou vznikající planetou. Merkur je přibližně třikrát menší než Země a na jeho povrchu vládnou teploty od 435 stupňů Celsia po 180 stupňů pod nulou.

Sonda Messenger proletěla nad Merkurem přibližně ve výšce 228 kilometrů. Šlo již o třetí průlet, který byl součástí brzdného manévru, který má umožnit sondě vstoupit s nižší rychlostí do atmosféry Merkuru v roce 2011.

Průlet ovšem postihl výpadek energie a tak sonda poslala zpět na Zemi jen polovinu předpokládaných dat. Nicméně přesto Messenger získal dosud nejpodrobnější snímky asi šesti procent povrchu planety.

Messenger má postupně nasnímat až 98 procent povrchu planety v různém rozlišení. Sonda také provede rozbor jeho extrémně slabé atmosféry a částic, které byly uvolněny z povrchu dopadem meteoritů nebo vulkanickou aktivitou.

  

aktuálně.cz

Na Měsíci je voda, potvrdilo bombardování řízené NASA

Washigton - Otázka, zda je na Měsíci voda, se zdá být s definitivní platností vyřešena. Odpověd zní: ano.

Potvrzují to výsledky zkoumání, které provedl v říjnu americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) v rámci mise LCROSS.

"Skutečně jsme našli vodu," potvrdil na dnešní tiskové konferenci jeden z představitelů NASA Anthony Colaprete.

Jde tedy o přelomový objev, který může výrazně ovlivnit další případnou kolonizaci Měsíce.

Pokus v médiích často nadneseně nazývaný "bombardováním Měsíce" byl založen na nárazu několikatunové rakety do jižního pólu tělesa

Součást "posádky" sonda LCROSS následně zkoumala vše, co z nově vyhloubeného kráteru vyletělo vzhůru.

Vědci tvrdí, že mezi mezi vzedmutým prachem bylo také devadesát litrů vody.

  

veda.sme.sk – přeloženo ze slovenštiny
Nalezena rekordně vzdálená hvězda

Satelit NASA ve vesmíru zachytil výbuch hvězdy. Vědci ze Země potvrdili, že jde o dosud nejvzdálenější vesmírný objekt. Je daleko 13 miliard světelných let.

Bratislava  -  Na konci jejího života zůstala masívní černá díra. Ještě předtím však dala hvězda o sobě vedět celému vesmíru. Vybuchla a následné záblesky gama záření pozorovali dokonce i na Zemi.

Takovýto kosmický jev je ve vesmíru relativně běžný. Co však dělá nedávnou červenou tečku na hvězdné mapě oblohy vyjimečnou, je její věk. Zdrojem záření, které označili jako GRD 090423 je pravděpodobně nejvzdálenější vesmírný objekt, jaký se kdy podařilo zachytit dalekohledem.

Vzdálený – a teda i starý – je více jak třináct miliard světelných let, výbuch tedy nastal asi 630 milionu roků po Velkém třesku.

Dva nezávislé týmy

Záblesk podle časopisu Nature sledovaly dva nezávislé týmy vědců. Nejdříve si ho však všiml ve vesmíru umístěný teleskop Swift, který patří americké NASA. Ten poslal na Zem upozornění, že se v kosmu cosi děje. Takových upozornění však ročně pošle asi sto. Je potom na rozhodnutí vědců, zda se signál rozhodnou sledovat. Na záblesk v aktuálním případě nasměrovaly teleskopy dva mezinárodní týmy vědců: z britských a italských institucí.

Z jeho spektra zjistili, že výbuch se musel odehrát ve velmi velké dálce. "Víme z našich teoretických modelů, že takové objekty by měly existovat," řekl pro Nature Ruben Salvaterra, který vedl "italský" tým z Národního institutu pro astrofyzku.

Být však jedním z lidí, kteří ho našli, je úžasné. Je to něco, co jednou budete vyprávět svým vnoučatům.

Jaký byl mladý vesmír?

Podobné vesmírné události vědcům umožňují poznávat mladý vesmír. I když teoretické modely vysvětlují, co se v tom období dělo, existuje jen málo přímých důkazů. Právě sledování gama záblesků – které vznikají když po výbuchu hvězdy vymrštěný plyn z hvězdy narazí na jiný plyn v kosmu – by však mohlo prozradit něco nového. Netřeba přitom zapomínat, že ještě před sto lety si lidé mysleli, že ve vesmíru existuje jen naše Galaxie.  

ČTK

Rodící se hvězda září teprve 330 let

 

 

 

 

 

 

sme.sk – přeloženo ze slovenštiny

Nad Indonézií explodoval asteroid

NASA potvrdila, že nad ostrovem Sulawesi v říjnu explodoval ateroid. Astronomové o něm neměli tušení.

MAKASAR, BRATISLAVA  Na počátku to byla mezinárodní senzace. Na území severního Lotyšska měl dopadnout meteorit, který v poli vyhloubil několikakilometrový kráter.

Geologové však zjistili, že jde o podvod a jámu nedaleko města Mazsalaca vykopali lidé. Nakonec se přiznal jeden z místních mobilních operátorů, že tímto způsobem chtěl zpopularizovat kraj.

Do zemské atmostéry však nedávno vstoupilo skutečné vesmirné těleso. A odhalilo, že ochrana před dopadem nebezpečných těles z kosmu je stále nedostatečná.

Výbuch nad Sulawesi

 

 

Kosmonauti z Atlantisu zasahovali popáté, Hubblův teleskop je opraven

Kosmonauti z raketoplánu Atlantis úspěšně dokončili opravy a modernizaci Hubbleova vesmírného teleskopu. Pondělní výstup do volného kosmu byl pátý a poslední v řadě, který americká vesmírná agentura NASA naplánovala. Vědecké zařízení by tak mělo pracovat nejméně dalších pět let.

John Grunsfeld a Andrew Feustel u 19 let starého dalekohledu, upevněnému ke speciální servisní plošině v nákladovém prostoru raketoplánu, dokončili výměnu baterií, kterou astronauti zahájili při druhém výstupu. Teleskopu během sedmi hodin a dvou minut  ve volném prostoru rovněž nainstalovali nový navigační senzor a vyměnili tepelnou izolaci.

NASA počítal s výměnou dvou izolačních panelů. Pokud by však byl dostatek času, tak měli kosmonauti nahradit i třetí izolaci. Poslední servisní výstup se uskutečnil s časovou rezervou, takže Grunsfeld a Feustel vyměnili všechny panely.

Výprava na hranici lidských i technických možností

Pátou servisní výpravu k Hubbleovu dalekohledu ještě před jejím zahájením označovala NASA za jeden z nejsložitějších úkolů ve svých dějinách a její dosavadní průběh to potvrzuje. Některé úkony kosmonauti přirovnávali kvůli jejich technické náročnosti k chirurgické operaci mozku, dvakrát ovšem museli na zaseklé šrouby použít také hrubou sílu. V jednom případě - při nedělním čtvrtém výstupu - byli nuceni šroub krytu nefunkčního spektrografu dokonce utrhnout.

Není proto divu, že Grunsfeld volil po návratu z páté vycházky sklutečně patetická slova: "Bylo to skutečně strašné dobrodružství, jehož jsme se účastnili, mise plné výzev, výprava technické síly a lidského důvtipu. Zejména na této misi bylo jediným způsobem, jak najít hranice možného,  jít za ně do oblasti nemožného. Na misi jsme zkoušeli některé věci, které někteří lidí označili za nemožné. Dosáhli jsme toho a přejeme Hubblu vše nejlepší.“

A důvod, proč se tak náročný úkol dělal: "Hubble není jen satelit, je to o lidském hledání znalostí."

Hubble je opraven

NASA již o víkendu označila "opravárenský let" Atlantisu za úspěšný a Hubbleův teleskop za opravený.Většina nových či opravených přístrojů teleskopu funguje dobře. Výjimkou je renovovaná kamera ACS, které "nechodí" jeden ze tří kanálů. Kvůli nízké teplotě zkolaboval podle serveru space.com také spektrograf, k němuž se kosmonauti v neděli horko těžko dostávali. Inženýři NASA plánují jeho testy zopakovat, až se zařízení určené k pozorování černých děr a atmosfér vzdálených planet zahřeje na provozní teplotu.

Astronomům by měl teleskop přinášet další poznatky o historii vesmíru a formování galaxií nejméně do roku 2014. NASA očekává, že teleskop začne pracovat asi tři týdny po odletu Atlantisu.

 V úterý by měla posádka vrátit teleskop pomocí mechanické paže raketoplánu na oběžnou dráhu ve výšce 560 kilometrů na Zemí.

V pátek by se měl Atlantis vrátit na Zemi 

Poté se Atlantis vydá na zpáteční cestu. Přistání na Kennedyho vesmírném středisku na Floridě, odkud raketoplán před týdnem odstartoval, je naplánováno na pátek 17:41 SELČ.

 

Pavel Stöckl, Novinky

Oceán stoupne o tři metry, pokud roztaje západní Antarktida, upřesnili vědci

O kolik stoupne globálně hladina oceánu, pokud zítra roztaje ledový příkrov v západní Antarktidě? Často se v literatuře uvádělo, že o pět až sedm metrů. Nová měření a jejich vyhodnocení ukázala, že tyto odhady byly přehnané. Skupina vědců v časopise Science publikovala studii, podle které by hladina stoupla „jen“ o 3,3 metru, což by ovšem stejně ohrozilo přes tři miliardy lidí v 300km pásu v pobřežních oblastech.

současnosti existují přesnější metody získávání údajů o síle ledu a o změnách v této mase se změnou teplot. Satelit NASA ICESAT proměřuje laserovým výškoměrem změny na povrchu ledem pokryté Antarktidy a dvojice družic GRACE sleduje změny gravitačního pole s tím, jak masy ledu rostou nebo tají. Vědci mají zároveň informaci o přesouvání ledovcových mas.

Přesto všechno vědci nedokáží určit, zda a kdy by se mohly masy ledu začít rozpadat a zrychleně tát. Mají však k dispozici modely, jak podobné procesy probíhaly v uplynulých pěti dobách ledových.

Hladina oceánu byla vyšší až o 20 metrů 

Podobné procesy spojené s táním ledu a stoupáním hladiny oceánu většinou trvaly tisíce let a ještě déle pak trvá zpětné formování ledu.

„V určitém období stoupla hladina oceánu o 20 metrů během 500 let,“ upozornil v deníku The Christian Science Monitor spoluautor studie, glaciolog Jonathan Bamber s tím, že něco takového mohlo vyvolat jen poměrně rychlé tání ledovcových příkrovů. V současnosti by musely roztát všechny ledovce v západní Antarktidě a také v Grónsku i část ledovců ve východní Antarktidě.

Vědci nyní zaměřují pozornost především na oblasti u Bellinghausenova a Amundsenova moře, kde jsou ledovce údajně nestabilní. „Všechny ztrácejí a jde o značné ztráty,“ uvedl Bamber. Glaciologové také odmítají nedávné zprávy, že zatímco v Arktidě led ubývá, na jihu ledová masa narůstá.

Hladina oceánu bude v případě pokračujícího tání stoupat postupně a nerovnoměrně po celém světě. Odtání obrovské masy ledu podle předpokladů vyvolá i změny v gravitačním poli Země a ovlivní i její rotaci. Dopady na klima se dají tak jen stěží odhadnout.

 

 

Vladimír Michna, Telegraph.co.uk, Novinky

Dinosaury prý zabila sopečná činnost, ne pád meteoritu

Dinosauři vymřeli kvůli sopkám, které vybuchly v Indii před 65 milióny lety, tvrdí nová studie. Teorie hovořící o okamžitém vymření dinosaurů po pádu meteoritu na Zemi tak dostává další možnou trhlinu. Podle nedávných nálezů dinosauři mohli žít ještě půl miliónu let po pádu meteoritu.

Včera 19:39

Geoložka Berta Kellerová z Univerzity v Princetonu v New Jersey říká, že dinosaury zabily sopky, nikoli meteorit.

Za posledních 30 let vědci věřili, že obří meteorit, který udeřil na Chicxulub na mexickém poloostrově Yucatán, byl zodpovědný za masové vyhynutí druhů, jako napříkla Tyranosaura Rexe nebo jeho "bratranců“.

Nedávno objevené nálezy pozůstatků hadrosaurů v Novém Mexiku údajně dokazují, že i poměrně velcí dinosauři žili ještě půl miliónu let po dopadu asteroidu, který je měl vyhubit. Dosud se soudilo, že drtivá srážka způsobila před 65 milióny let kataklyzma, které přežili jen menší tvorové. [celá zpráva]

Nicméně tým zkoumající obrovský kráter Chicxulub tvrdí, že vymírání začalo až tři sta tisíc let po dopadu asteroidu.

Vulkanické činnosti nebyla věnována pozornost, tvrdí geoložka

Zkamenělé stopy rostlin a zvířat vykopané na kopcích u El Peňonu v severovýchodním Mexiku ukazují, že vymírání začalo až 300 tisíc let po dopadu asteroidu, říká Kellerová.

"Nyní jsme přišli na to, že skutečným viníkem může být jiná katastrofa, kterou byla vulkanická činnost, jíž zatím nebyla věnována velká pozornost,“ řekla Kellerová.

Vulkanické erupce otřásly pevninskou plošinou dnešní Indie před asi 63 až 67 milióny lety a vyvrhly do ovzduší obrovské množství kysličníku siřičitého.

Podle Kellerové meteorit, přestože měl průměr dosahující šesti mil, neměl zřejmě žádný vliv na vymření druhů zvířat i rostlin. Naopak právě vulkanické erupce a jimi tvořené mraky kouře mohly blokovat sluneční svit, změnit klima a způsobit kyselý déšť.

Teorie o vymření dinosaurů jsou rozličné. Mezi uváděnými důvody jsou dále například také srážka komet, globální změna klimatu, vzrůstající hladina moří nebo výbuch supernovy.

 

Vladimír Michna, Novinky, ČTK

Úsporné žárovky pro Evropu devastují zdraví čínských dělníků

Ekologické chování Evropanů se negativně podepisuje na zdraví Číňanů. Kvůli zákazu tradičních žárovek od roku 2012 a výrobě úsporných žárovek, což má vést ke snížení emisí oxidu uhličitého, musí čínští dělníci pracovat se rtutí. Ta ohrožuje jejich zdraví, protože jde o vysoce toxickou látku. Informoval o tom britský Timesonline.co.

Čína dodává velkou část evropské spotřeby kompaktních zářivek, například v Británii to jsou plné dvě třetiny. Vysoká evropská poptávka po úsporných žárovkách s obsahem rtuti vede v dílně světa k prudkému růstu jejich produkce a znovuotevírání dolů na rtuť.

Pracovníci továren na tyto žárovky musí manipulovat s pevnou i kapalnou rtutí, což jsou vysoce toxické látky. Velký počet čínských dělníků má již kvůli tomu otravu a lékaři, úřady a právníci v Číně stále více poukazují na neblahé dopady rozmachu "ekologických" žárovek, píše list.

Evropská komise letos schválila nařízení, která počítají s postupným nahrazováním klasických starých žárovek na trhu jejich novými, údajně ekologičtějšími alternativami. Do roku 2012 mají tradiční Edisonovy žárovky zmizet z trhu. Nejpoužívanější kompaktní zářivky obsahují rtuť, jejíž vývoz a dovoz přitom EU plánuje ze zdravotních důvodů zakázat. Malé množství rtuti v "zelených" žárovkách spouští chemickou reakci, která vytváří světlo.

Nebezpečí hrozí i při rozbití žárovky

Na rizika rtuti upozorňuje podle listu i doporučení britské vlády pro nakládání s úspornými žárovkami. Pokoj, kde se žárovka rozbije, by měl být na čtvrt hodiny opuštěn a vyvětrán, protože do vzduchu se mohou dostat nebezpečné rtuťové výpary.

Dokumenty vydané čínským ministerstvem zdravotnictví označují riziko otravy rtutí v továrnách na výrobu žárovek za rostoucí nebezpečí pro veřejné zdraví. V jižní Číně se kompaktní zářivky určené pro Západ vyrábějí jak v technicky vyspělých a poměrně bezpečných provozech nadnárodních firem jako Osram, tak v obyčejných dílnách a manufakturách.

Testy u stovek zaměstnanců těchto provozů ve městech Fo-šan a Kuang-čou ukázaly nebezpečně vysoké hodnoty obsahu rtuti v těle a mnozí z nich museli jít do nemocnice na léčení, uvádí list. V jednom ze závodů se těžká otrava zjistila u 68 ze 72 zaměstnanců.

V Číně se rtuť také odedávna těží, zejména ve zdevastované a odlehlé jihozápadní provincii Kuej-čou. Čínská vláda v minulých letech kvůli poklesu cen rtuti a znečištění životního prostředí, které odsud vyhánělo obyvatele, uzavřela všechny velké místní doly. Britský list však zjistil, že s vyhlídkou na prudký růst evropské poptávky po rtuti se sem nyní horníci vracejí. Za právo provozovat starý státní důl zaplatil místní podnikatel 1,5 milionu liber (45 milionů Kč) a hodlá zde obnovit provoz ve druhém pololetí tohoto roku.

   

Z internetu

Chytré květináče

Všichni tu situaci známe: odjíždíme na dovolenou a máme starosti s tím, kdo nám zalije květiny. Svěřit někomu klíče vyžaduje důvěru, širší rodina může bydlet daleko. Řešením jsou speciální květináče, které dodávají rostlinkám vodu i v naší nepřítomnosti po dobu až 12 dní.

Jde o samozavlažovací systém Lechuza (čti ledšusa), který je vložen do zdobného květináče (systém lze vyjmout ozdobným rámovým držadlem). Jen naplníme zásobník vodou a rostliny si samy dávkují, kolik vody potřebují. Další vodu doplníme, až nám to ukáže indikátor stavu vody.

 

Luděk Fiala, Novinky, The Guardian

Britská školačka v soláriu utrpěla popáleniny na 70 procentech těla

Desetiletá dívka utrpěla popáleniny na 70 procentech těla poté, co strávila 16 minut na opalovacím lůžku v samoobslužném soláriu v Port Talbotu v jižním Walesu. Matka školačky nyní požaduje uzavření všech solárií, které nemají kvalifikovanou obsluhu.

Port Talbot

Lékaři z Velšského střediska pro popáleniny a plastickou chirurgii uvedli, že pokud by dívka zůstala na lůžku ještě o dvě minuty déle, bylo by nutné přistoupit k transplantaci zasažené tkáně. Malá Kelly po dalších 10 deset let nesmí přijít do kontaktu s přímým slunečním zářením.

"Tahle samoobslužná opalovací lůžka mají velmi vysoký výkon, a přitom u nich neasistuje nikdo, kdo by zabránil dětem, aby si udělali něco takového. Tahle solária by měla být zavřena," řekla matka dívky Sharon Hannafordová.

Radnice v Port Talbotu potvrdila, že incident vyšetřuje.

Nina Goadová z Britské asociace dermatologů varovala: "Samoobslužná opalovací lůžka na mince musejí být zakázána. Používají je děti, a přitom tam není nastaven žádný časový limit. To může vést k vážným zdravotním problémům včetně rakoviny kůže."

 

Pavel Stöckl, Novinky.cz, The Independent

Lékař porušil tabu a naklonoval lidská embrya